Posudek:
Moderní doba klade stále větší důraz na možnosti a metody aktivizace adaptačních schopností člověka a odstra~ování příp. disaptibilit. K odstranění disaptibility vidění slouží proces reedukace zraku. Tomuto problému je věnována předložená publikace, ve které autor nejen mapuje poznatky z dané vymezené oblasti, ale přináší a syntetizuje nové pojetí reedukace zraku, včetně systému realizace komprehenzívní reedukace zraku.
Autor reedukaci zraku nechápe pouze jako izolovaný proces výchovy , ev. znovu-či převýchovy funkce zrakového vnímání, ale jako jev nejen multisenzoriální, ale též jako jev mnohovrstevný, zahrnující aktivity senzomotorické i ,psychické, jako záležitost celé osobnosti zrakově postiženého jedince.
Z tohoto pohledu vychází jak předložená teorie reedukace zraku, tak i navržený systém a progamy reedukace zraku. Kapitola 2. upozorňuje čtenáře nejen na prameny potřeby rozpracování reedukace zraku, ale i na ten~ninologické diskrepance, a to v širší souvislosti tenminologie tyflopedické. Kromě této výkladové terminologické pasáže bych ještě pro publikaci tak zásadního významu navrhovala v ev. dalších vydáních publikace nebo revidovaném zpracování problematiky reedukace zraku věnovat další prostor vysvětlení (vymezení) jevů, ktery'ch se autor v textu dotýká, jako např. reedukacní inženyink, vztah integrace a emancipace zdravotně postižených (s. 9), i přesto, že se autor v úvodu odvolává a čtenáře odkazuje na své diívější práce. Tito by hlubší výklad jistě uvítali.
Text publikace a v něm zahrnutá historie rozvoje reedukace zraku v Čechách a na Slovensku mimo jiné také dokumentuje progresívnost a přínos čs. tyflopedie k rozvoji teorie reedukace zraku a jejího praktického využití ve speciálním školství 60. a 70. let, v době, kdy ve většině evropských zemí byly děti se zbytky zraku vychovávány jako prakticky nevidomé. Zásluhu na překonání stagnace vývoje v oblasti reedukace zraku, ke které došlo v 80. letech , má na poli systémů sociální rehabilitace zrakově postižených a rozpracování programů KRZ, které jsou v publikaci zařazeny, i v oblasti teorie reedukace zraku právě autor předkládané publikace.
Práce dále přináší systém ucelené resdukace zraku s vymezením hlavních postulátú, participujících vědních oborů a pracovních oblastí, strategií a modelů KRZ. Zařazen je i zajímavý a opomíjený prvek raédukace zraku, kterým je výživa a životospráva. V publikaci se také projewje autorova erudovanost v oblasti tyfloechniky, tyflografiky a vizualizace.
Závěr
Text publikace zpracovává vysoce speciňcký tyflopedický jev, kterým je proces reedukace zraku. Po této publikaci dychtivě sáhne nejen řada kvalifikovaných odborníků, ale i řada terénních pracovníků z oblasti komprehenzívní péče o zrakově postižené, hledajících poučení o problematice, která byla v tyHopedické literatuře zpracována pouze dílčím způsobem a nenašla dosud systémové a ucelené zpracováni, které tímto autor předkládá.
PhDr. Eva Mrkosová, CSc
vydalo nakladatelství Karolinum, v Praze 1999, stran 420, vybaveno obrázky, tabulkami a grafy.
Jde o rozsáhlou monografii renomovaného autora, ojedinělou ve speciální pedagogice domácí i zahraniční svým tématem, rozsahem a moderností zpracování. Odpovídá na většinu otázek celoživotního učení se handicapovaných osob, především na otázky edukace dospělých a starých handicapovaných jedinců.
Vlastnímu výkladu o andragogické a gerontogogické problematice předchází široký rozbor vnitřních i vnějších podmínek existence handicapovaného člověka, představující jedno z mála propracování integrační teorie handicapovaného člověka na současné úrovni poznání.
Autor nově řeší problém paradigmat a dalších metodologických a systémových otázek vědního oboru andragogiky a gerontogogiky handicapovaných. Těžiště práce ale spočívá v rozpracování kategorií cílů a úkolů (kurikula, principů, procesů, prostředků, metod, technik a forem) edukace i problémů institucionalizace výchovy a vzdělávání dospělých a starých handicapovaných osob. Na rozdíl od mnoha jiných autorů se neupíná pouze na školské formy práce, věnuje velkou pozornost mimoškolní edukaci, propojení edukace, rehabilitace a pečovatelské podpory.
Součástí práce je i rozbor edukačních možností občanských sdružení, problematika rekvalifikace i kulturně zájmové práce s handicapovanými. Opomenuty nezůstaly ani "poslední věci člověka" a příprava odborníků pro andragogické a gerontogogické působení mezi handicapovanými.
Speciální pedagogové, ale i pracovníci přidružených komplementárních oborů (medicíny, psychologie, sociologie atd.) najdou v anotované práci mnoho nových poznatků a podnětů pro svou práci. Ne jinak je tomu i pro pracovníky občanských sdružení pro zrakově postižené a organizace neziskového sektoru i státní instituce pro ZP.
Z. Galvas
Jde o tyflologickou miniencyklopedii, postavenou převážně na heslech rozsáhlejší práce doc. Jesenského (Dictionary of tyflology, 1995) určenou pro pracovníky SONS. Hesla tohoto výkladového slovníku jsou uspořádána hnízdově do následujících oblastí referenčního pole tyflologie: zrak; handicap; rehabilitace; psychologie; sociální politika; vizualizace; písmo; informace; prostorová orientace a samostatný pohyb; sebeobsluha.
Vydavatelská organizace se sice zabývá i otázkami tyflopedie, ale hnízdo tohoto typu, stejně jako hnízdo multihandicap, reedukace zraku, kompenzace zraku, tyflotechnika a některé další ve slovníku nenajdeme i když na příslušná hesla slovník výběrově nezapomíná a zařazuje je do jiných hnízd.
Přesto je slovník vítanou pomůckou, která dočasně vykryje potřeby pracovníků tyflologické praxe vydavatele ale i dalších institucí.
J. Cerha