ZPRÁVY

Iveta Langrová
Odborná stáž v Holandsku (9. - 13. 2. 1998)




V rámci projektu Phare byla uskutečněna krátká zahraniční stáž dvou pracovníků Multihandicap centra (Praha) a jedné pracovnice Střediska pro multihandicapované (Olomouc) s třídenním odborným programem, který byl zaměřen na poznávání následujících holandských středisek pomoci těžce zrakově postiženým (ZP) a hluchoslepým (HS):

1) Het Loo Erf
(Rehabilitační a poradenské středisko pro ZP a HS děti i dospělé) - v Apeldoornu

2) Kalorama
(Pobytové středisko pro dospělé hluchoslepé - od 25 let) - v Beek/Ubbergenu

3) Instituut voor doven Sint-Michielsgestel
(Zařízení pro sluchově postižené, výchova hluchoslepých dětí - do 25 let) - v Sint-Michilsgestelu

1) Het Loo Erf
Het Loo Erf tvoří uzavřený areál se šesti budovami, které jsou označeny řeckými písmeny. Exteriér i interiér je upraven pro samostatný pohyb ZP a HS a svou bezbariérovostí přístupen také tělesně postiženým vozíčkářům. V areálu se nachází plavecký bazén, sauna, horolezecká stěna, hřiště, posilovny, tělocvičny, společenské a ubytovací místnosti, herny pro děti, výzkumné laboratoře, ambulance očních a ušních lékařů, poradenská a výuková střediska připomínající český Tyfloservis.

Každý nový klient prochází nejprve pohovorem s psychologem a podrobným lékařským vyšetřením. Samotná výuka je prováděna ambulantně či pobytově, individuální i skupinovou formou. Doba trvání základní rehabilitace je stanovena na 15 týdnů. Het Loo Erf je ústředním zařízením pro ZP v Holandsku. Terénní práci pak provádí třináct oblastních středisek v Holandsku, která rovněž přebírají výzkumné aj. poznatky z Loo Erfu.

Pracovní rehalitace
Před zařazením do pracovního procesu jsou klienti umístěni na cvičné pracoviště (ISD - informační servis v praxi). Jeho cílem je postupné přivykání postiženého na přesné dodržování pracovní doby (jak začátku, tak také konce), praktické využití všech izolovaných dovedností, které postižený získal v průběhu základní rehabilitace, a ověření schopností plnit zadané úkoly v termínu. Činnost bývá spíše administrativní povahy, předpokládá zvládnutí práce na počítači, včetně ovládání speciálních softwarů pro ZP, elektronické pošty a orientace na Internetu. Klienti během pracovní doby zhotovují návody k nejrůznějším výrobkům, sestavují katalogy firem, vytvářejí webové stránky, informují uživatele Intranetu i Internetu o dění ve středisku apod.

"Sociální zabezpečení"
Všechny pomůcky potřebné k rehabilitaci jsou ZP a HS zapůjčeny. V případě, že by si je chtěli pořídit do osobního vlastnictví, zaplatí vybrané komponenty pojišťovna. U počítačů hradí pojišťovna pouze speciální programy a dvaceti znakový braillský řádek (počítač se základním vybavením, monitor a tiskárnu si klient musí uhradit sám jako každý jiný občan). Potřebují-li však pomůcky k výkonu povolání, podílí se na jejich úhradě rovněž zaměstnavatel.

Kurzovné i poradenství je placeno zdravotní pojišťovnou. Klient zařazený do pobytových rehabilitačních programů částečně přispívá na úhradu stravného a nákladů spojených s jeho ubytováním.

Bylo propočteno, že investice na kvalifikaci, popř. rekvalifikaci, vybavení pracoviště apod. jsou daleko nižší, než celoživotní dotování nezaměstnaného, tedy ekonomicky neproduktivního, nevidomého.

Digitalizace
Počítačové středisko je vybaveno všemi, na holandském trhu dostupnými, monitory, softwary, braillskými řádky apod. Počet návštěvníků střediska se odhaduje na 6 - 8 týdně. Výuka práce na PC probíhá jako součást základní rehabilitace, popř. samostatně na žádost klienta.

Hlavní důraz je kladen na optimální osvětlení výukových prostor, včetně osvětlení pracovní desky. Jsou dodržovány dosti přísné směrnice o povoleném vyzařování obrazovek. Klávesnice jsou pro slabozraké polepeny velkými bílými písmeny na černém podkladu (obr. 1). U hlasových výstupů lze nastavit nejrůznější parametry jako je výška a zabarvení hlasu, dále lze využít spelling.

Sportovní aktivity
Klienti se mohou účastnit juda aj. sportovních programů. V plaveckém bazénu je max. hloubka 2 m. Břeh se pozvolna svažuje, takže odpadá nutnost sestupovat do bazénu po schůdcích. Klientům je vystavováno potvrzení o tom, že ovládají plavání (toto je důležité zejména při častých záplavách). Vyučuje se zde rovněž jízda na kajaku (lze uměle vytvořit proudění v bazénu). Stěny bazénu jsou pokryty speciálními dlaždicemi, které pohlcují zvuk. Nedochází tedy k umocňování a ozvěně zvuků, čehož se využívá především při výuce hluchoslepých.

Na křídle jedné z budov je vytvořena umělá horolezecká dráha s několika trasami, které jsou označeny podle obtížnosti různobarevnými úchyty.

Plocha běžecké dráhy je uzpůsobena samostatnému pohybu nevidomých. Vně dráhy je násep s přírodním porostem - dostane-li se tedy běžec příliš doprava, cítí, jak se terén zvolna zvyšuje. Uvnitř elipsy je travnatá či písečná plocha kontrastní k povrchu dráhy (z hmatového i vizuálního hlediska). Lze rozlišit také přímý úsek dráhy od oblouku, který je spíše drsnější a kamenitý.

Pomůcky
Klientům jsou na požádání předvedeny všechny typy pomůcek pro zrakově postižené, které jsou v Holandsku k dostání. V rámci střediska funguje mimo jiné i prodejna pomůcek. V ukázkovém souboru jsou zastoupeny některé pomůcky pro hluchoslepé (komunikátory) a sluchově postižené (vibrační budíky, telefony se světelnou a zvukově výraznější signalizací apod.). Nabídka obsahuje také kazetový přehrávač a rádiový přijímač uzpůsobený pro osoby starší, popř. tělesně postižené se zhoršenými motorickými schopnostmi. Je vybaven barevně výraznými a masivními ovládacími prvky. Sestava pomůcek pro ZP se skládá z optiky, pomůcek pro sebeobsluhu a prostorovou orientaci a samostatný pohyb, diktafonů, telefonních aparátů, kancelářských potřeb, tyflografiky, společenských her a potřeb pro rozvoj aktivit volného času.

POSP a úprava prostředí
V hlavní budově označené jako Alfa je umístěn trojrozměrný tyflografický plán celého areálu Loo Erfu (obr. 2). Názvy budov jsou vypsány v bodovém písmu. Jednotlivé "domečky" je možno osvětlit stiskem tlačítka.

Všechny chodníky jsou vesměs navzájem kolmé, popř. se sbíhají pod úhlem 45 stupňů. Cesty, spojující jednotlivé budovy, jsou tvořeny velkými čtvercovými dlaždicemi. Prostor, ve kterém se dvě cesty kříží je vyložen drobnými dlažebními kostkami, takže lze jak nášlapem tak pomocí dlouhé bílé hole snadno identifikovat rozcestí (obr. 4). Podél cest jsou umístěny přízemní zdroje světla. Slabozrakým usnadňují vizuální orientaci v areálu výrazné ukazatele s černými písmeny na žlutém podkladě (obr. 3). Odbočky vedoucí z hlavního směru chůze k vozovce a přechodu pro chodce jsou tvořeny štěrkopískem, přičemž silnice je "cihlová". V místním parku jsou vodící linie z přírodních materiálů (tráva, keře, živý plot, dřevěné obložení) a k signalizaci příchodu k vozovce je využito stoupání terénu. Na některých místech areálu je vozovka v místě přechodu pro chodce zvýšena na úroveň chodníku, takže chodec se pohybuje stále po rovině, zatímco automobily musí dostatečně zpomalit jízdu, aby v pořádku přejely přes vyvýšeninu se skosenými nájezdy.

Klienti jsou ubytováni v jednolůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Na nočním stolku u lůžka je instalován telefonní aparát, s jehož pomocí se lze spojit s nepřetržitou informační službou v recepci. U lůžka a vedle záchodové mísy jsou umístěna poplachová zařízení, kterými klient kdykoli přivolá ošetřovatelku. V místnostech jsou zabudovány signalizátory dýmu pro případ požáru. Pokoj je vybaven několika druhy osvětlení - centrálním orientačním světlem s reostatem na stropě, zářivkou na pohyblivém rameni nad pracovní deskou stolu, nad křeslem pevným bodovým světlem a stojací lampou s přídavným bodovým světelným zdrojem na pohyblivém rameni. Nad postelí je lampička s časovým spínačem, takže slouží současně jako světelný budík. Stěny koupelny jsou obloženy bílými dlaždicemi. V příslušné výšce je hnědý pruh dlaždic, na němž jsou instalovány všechny potřebné koupelnové doplňky (vypínač, držák na mýdlo a kelímek, polička, zásuvka, věšák na ručníky, sprcha apod.), nemusí být tedy hledány po celé stěně (obr. 5). Sprchová baterie má dva nastavitelné otáčecí regulátory - jedním se navolí potřebná teplota vody ve stupních Celsia, druhým se pak již pouze přidává proud vody.

Na chodbách (obr. 10) jsou ve výšce kliky dveří a zámku upevněny tři řady hladkých bílých dlaždic, které slouží k traillingu. Ostatní plocha stěn je z drsného matného materiálu. Dveřní rámy včetně prostoru pod klikou a zámkem jsou pro slabozraké díky kontrastně modré barvě snadno nalezitelné. Vedle dveří je umístěna žlutá cedulka s černým názvem místnosti, kterou shora osvětluje bodové světlo. Na podlaze chodeb jsou podél stěn černé pruhy, v místě dveří jsou pak červené trojúhelníky (pokud se jedná o pokoj pro klienty) nebo červené "tečky" (pokud jde o společenskou místnost či kancelář). Na zábradlí je pod a nad schodištěm označeno počtem výstupků příslušné patro budovy. Hrana každého schodu je polepena kontrastním žlutým pruhem.

Tlačítka ve výtahu (obr. 6) jsou speciálně uspořádána - na levé straně jsou nad sebou tlačítka pro první patro budovy (2) a suterén (0), na pravé straně je pak samostatně tlačítko přízemí (1), ve kterém se nachází východ z budovy - klient tedy volí buď přízemí, nebo nejvrchnější či nejspodnější část budovy. Obvod tlačítka navolené stanice se rozsvítí (zdá se ovšem, že pro potřeby slabozrakých je kontrolka nevýrazná). Na panelu nade dveřmi lze pak sledovat pohyb výtahu na očíslované stupnici. Vedle klasických výtahových tlačítek jsou kontrolní výstupky pro nevidomé hluchoslepé - u tlačítka stanice, ve které právě výtah stojí, je cítit kovový výstupek v podobě válečku. Během jízdy výtahu se zasouvá a současně váleček vystupuje u čísla stanice, ve které výtah právě zastavil. I takový klient tak má kontrolu, že jej výtah zavezl skutečně tam, kam si přál.

Za povšimnutí stojí rovněž vodící linie jídelny (obr. 7). Jedná se o rozlehlou místnost, rozdělenou na dvě části. Část stravovací je pokryta hladkým linoleem, část diskusní (klubová) je potažena kobercem, který tlumí vrzání židlí a stolů, čímž umožňuje snazší komunikaci s hluchoslepými. Od vchodu do jídelny až k výdejnímu oknu se táhne pruh linolea s kruhovými výstupky. Klient postupuje ode dveří jídelny po rozhraní tohoto pásu a koberce. V okamžiku, kdy klient zaznamená konec koberce a počátek hladkého lina, ví, že jednak přechází z jedné do druhé části haly a jednak, že se pár kroků vpravo na rozhraní koberce a hladkého lina nachází samoobslužný kávovar.

Mezi zajímavé a důležité doplňky "učeben" patří např. kuchyňská linka s nastavitelnou výškou pracovní plochy, ale i dřezu, elektrického sporáku a závěsných skříněk pro zrakově postižené vozíčkáře.

Místní rarita
Za cca 500 000 guldenů bylo v budově Omega vybudováno "umělé městečko" (obr. 8), které je považováno za bezmála nejdůležitější úsek Loo Erfu. Během přibližně hodinové produkce se v něm intaktní osoby seznámí s problematikou zrakově postižných. Vlastní pocity a prožitky po jejím skončení předkládají v diskusi.

Celé dobrodružství začíná na "náměstí" obklopeném kulisami domů. Intaktní osoby jsou v "městečku" zanechány bez pomoci a navigovány pouze vybranými hlasovými sentencemi z reproduktoru. V úvodní místnosti se střídají světelné efekty (úplná tma, bodová, barevná, blikající krouživá světla různé intenzity), čichové podněty (do ovzduší se mísí předem připravené vůně), jsou slyšet nejrůznější zvuky a výrazný hlas z ampliónu, který přítomné holandsky uvítá, sdělí jim záměr tohoto putování a vyzve je, aby zkusili nalézt "kamenný masiv" uprostřed místnosti a do jeho otvorů vložit ruku. Smyslem je vyzkoušet, jaké to asi je sahat a nevědět, co, jaký materiál, zda příjemný nebo odpuzující, na nás čeká. Následuje hledání otevřených dveří a vstup do osvětleného úzkého prostoru, kde je několik druhů podnětů. Zmáčknutím tlačítek pod nainstalovanou obrazovkou se spustí tři krátké záběry, popisující vývoj písma pro nevidomé se zdařilou obrazovou dokumentací. Další tlačítka rozsvítí na stěně žárovičky uspořádané do kódů Braillova písma, přičemž napsané sdělení (např. "Kdo toto čte je slepý") je možno rozluštit s pomocí přehledu abecedy, který je vykreslen po celé ploše stěny. Nechybí zde ani starší typ psacího stroje pro nevidomé. Zvědaví "trosečníci" po odzkoušení předkládaných podnětů po čase jistě objeví vchod do další, tentokráte promítací haly. Na velkém plátně postupně běží ukázky předmětů a situací viděných postiženýma očima. Např. text vnímaný osobou s výpadkem centrálního zorného pole, detaily velkého předmětu při pohledu trubicovým viděním apod. Po prezentaci každé vady zazní otázka: "Co jste to právě teď viděli?" Když je na plátně zobrazeno totéž, ovšem tak, jak to vnímají zrakově nepostižení, zvedá se mezi přítomnými vlna překvapení. Akustický průvodce dále nabádá k nasazení klapek a zdolání následujícího úseku s dlouhou bílou holí. Úzké uličky, květiny v oknech, veřejné osvětlení, popelnice, zvuky a pachy, terénní zlomy (schůdky apod.) - tomu všemu musí chtě nechtě čelit osoba náhle a uměle zbavená zraku. Po odstranění klapek a odložení hole to ale ještě nekončí. Beze všech prostředků se účastníci tohoto "exkurzu" ocitají ve zcela temném labyrintu holých stěn, čichají zápach stoky a poslouchají pískání krys. Nalezení východu znamená dokonalé vysvobození a vstup do diskusního salónku s občerstvením. Teprve tady si mnozí, zejména rodinní příslušníci zrakově postižených, poprvé uvědomí, co všechno může člověk prožívat, dívá-li se na svět "jinýma očima", či vnímá-li věci okolo sebe bez zrakové kontroly.

2) Kalorama
Areál Kaloramy, ústavního zařízení pro hluchoslepé starší 25 let, je tvořen několika samostatnými budovami, které jsou rozděleny na jednotlivá oddělení podle věku hluchoslepých osob. Nechybí ani prostory pro tzv. přestárlé a umírající klienty. Pobyt v tomto středisku připomíná, alespoň na první pohled, domácí pohodu, neboť hluchoslepí žijí v malých stabilních skupinkách (zhruba šesti až osmi člených) a spolu s personálem zabezpečují běžný chod celého dne (příprava jídla, stolování, úklid, starost o rybičky v akváriu, poslech televize apod.). Někteří ve stanovený čas vycházejí pracovat do dílen či sbírat nové zkušenosti do individuálních výukových programů.

Vybavení ústavních prostor
Každý hluchoslepý má k dispozici vlastní pokoj, který si může upravit zcela podle svých představ. Běžně si klienti přinášejí vlastní nábytek, spotřebiče a zdobí si stěny dle svého vkusu (kresby, plakáty apod.). Je-li budoucí obyvatel ústavu např. nemajetný, je mu zapůjčen nábytek tzv. erární, který však dosahuje daleko vyšších funkčních i estetických kvalit než je tomu v ČR. Stravování probíhá v jídelních prostorách oddělení.

Nezbytnou součástí tamního vybavení jsou kreslené rozvrhy činností (piktogram + text) a fotografie se jménem personálu přišpendlené na velké nástěnce. Časově nejbližší činnost je nakreslena a popsána na sloupku pod ciferníkem papírových hodin, který ukazuje dobu započetí práce (např. luxování) (obr. 9).

Komunikace s HS
V průběhu přednášky, kterou pro účastníky naší stáže připravili zaměstnanci Kaloramy, bylo doporučeno hledat při styku s hluchoslepou osobou odpovědi na následující otázky:
  1. Jaké informace jsou pro hluchoslepého důležité?
  2. Jakou techniku komunikace hluchoslepý potřebuje?
  3. Jak přeložím informaci do jemu srozumitelné podoby?
Jednou z možností rozvoje komunikace u hluchoslepých osob je využití "FANK metody", která je založena na kladení otázek a opakování odpovědi hluchoslepého celou větou, což vede k rozšiřování jeho slovní zásoby.

Pro komunikaci pomocí techniky psaní zvětšených tiskacích písmen latinské abecedy mají v Holandsku k dispozici sadu různobarevných trhacích bloků s předtištěnými rozličně silnými linkami klasických a "obřích" rozestupů. Při prvním kontaktu s konkrétní hluchoslepou osobou pak pracovníci zjišťují optimální zvětšení textu, barvu podkladu, barvu a sílu fixu, tedy takové skutečnosti, které by napomohly co možná nejsnazšímu vnímání a rozlišení napsaného sdělení.

K sebevyjádření hluchoslepé osobě rovněž napomáhá moderní technika v podobě videozáznamu. Hluchoslepý natočí různé sekvence svých zážitků např. z dovolené na video a tento záznam přehrává partnerům v komunikaci. Jednotlivé úseky děje lze následně za asistence hluchoslepého překreslit na papír a platnost daného jevu (předmětu, osoby, činnosti apod.) vyjádřeného obrázkem zobecnit na další jevy, které hluchoslepého obklopují. Kresbičky tedy vycházejí z konkrétní životní zkušenosti hluchoslepého a jsou aplikovatelné v další interpersonální komunikaci.

Dílny
Jednotliví obyvatelé Kaloramy mají možnost trávit čas prací ve zdejší dílně. Mezi nabízené činnosti patří: POSP a úprava prostředí
Interiéry i exteriéry celého areálu ústavu jsou upraveny nejen s ohledem na nevidomé a slabozraké, ale i hluchoslepé s různými stupni sluchové vady. Vodící linie interiéru jsou přizpůsobeny zrakovému vnímání. Na chodbách podél stěn je pruh podlahové krytiny barevně odlišen (kontrastně zvýrazněn tmavou barvou) tak, aby byla všechna zabočení vodící linie snadno zrakově rozlišitelná.

Plocha místností je pokryta koberci tak, aby jejich vzájemné rozestupy (mezery mezi nimi) tvořily jakési spojovací a orientační linoleové linie, vedoucí od jednoho vchodu do místnosti k druhému. Koberce tlumí hluk vytvářený pohybem židlí a stolu v průběhu konverzace, což ocení zejména nedoslýchaví hluchoslepí. Osmihranné stoly umožňují plynulou komunikaci s hluchoslepými bez ohledu na užívanou techniku (znakování ruku v ruce, lormova doteková abeceda, psaní zvětšeným písmem apod.), současně má každá sedící osoba k dispozici dostatečný prostor před sebou, vhodný zejména při stolování či práci s pomůckami (toto odpadá např. u stolů kulatých). Světlé dřevěné konstrukce židlí a stolů jsou na tmavých kontrastních kobercích snadno rozpoznatelné.

Kuchyňská světle šedá linka je pro lepší zrakovou orientaci vybavena červenými úchyty. Stejně červené jsou také kryty zářivek a kotouč na papírové ručníky zavěšené na bílé zdi nad pracovní plochou. Středisko preferuje úložné prostory ve formě výsuvných šuplíků, kde při pohledu shora získá osoba zrakovou či taktilní informaci o rozložení jednotlivých věcí, aniž by je musela přerovnávat, jako je tomu u hledání v klasické skříňce s dvířky.

Popisky jednotlivých místností (obr. 11) jsou vyrobeny z reliéfních bílých písmen latinské abecedy zasunutých do drážek černé tabulky a zavěšeny na bílé stěně. Ve spodní části tabulky je připevněn rovněž text v bodovém písmu. Znamená to tedy, že jsou tyto základní informace zpřístupněny nejen slabozrakým, ale i nevidomým hluchoslepým, kteří ovládají latinskou abecedu či Braillovo písmo.

Venkovní vodící linie tvoří zpravidla rozhraní drsných kamenných dlaždic a trávníků. Je-li taková vodící linie např. vpravo přerušena prostranstvím s lavičkami, lze úsek v původním směru chůze překonat podél řady hladkých dlaždic s podélnými drážkami, které mají v příčném řezu tvar sinusoidy (obr. 12). Na místech, kde jsou obyvatelé nuceni pohybovat se přímo po silnicích, jsou okraje vozovky vyvýšeny a zpevněny dvěma řadami velkých dlažebních kostek (obr. 13). Nezbytnou součástí jednotlivých cest jsou pevná madla.

3) Sint-Michielsgestel
Sint Michilsgestel je institutem pro neslyšící, v němž působí Jan van Dijk, známý svou dlouholetou praxí v práci s hluchoslepými dětmi. Středisko má podobu kolosálního zámečku se spletí chodeb a řadou pokojů, obrovskou jídelnou a knihovnou. Sint Michielsgestel se pyšní multidisciplinárním týmem, který nově příchozího klienta důkladně diagnoticky vyšetří a poté spolu s ním hledá optimální výchovně rehabilitační program. V úvodu jej však podrobně a přitom přiměřeně seznámí s rozsahem jeho vady a jejich důsledků. Hluchoslepí ve věku max. 25 let přecházejí do výše popsané Kaloramy.

Komunikace
Základním komunikačním systémem užívaným ve výchově a vzdělávání hluchoslepých dětí v Sint-Michielsgestel je znaková řeč. V dřívějších dobách se u dětí s Retinitis pigmentoza užívalo především odezírání a jednoruční prstová abeceda, dnes se preferují především taktilní komunikační techniky jako Lormova doteková abeceda.

Sluchadla u těžce sluchově postižených dětí zde plní především funkci orientační při samostatném pohybu než aby sloužila pro porozumění mluvené řeči při interpersonální komunikaci.

Závěr
Pracovníci Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR měli v rámci této krátké stáže možnost shlédnout vybavení holandských sociálně rehabilitačních středisek, ve kterých jsou umístěny rovněž osoby hluchoslepé, seznámit se s některými preferovanými metodami práce a zakoupit specifické pomůcky, jako jsou: vibrační indikátor hladiny pro hluchoslepé, miniváha pro diabetiky, protiskluzový podnos pro sebeobsluhu a krátká bílá hůl opěrná s tvarovaným držadlem. Přijali rovněž pozvání na dubnovou konferenci do rakouského Linze (2. Österreichischer Taubblindentag), jejímž ústředním tématem byla právě hluchoslepota: její definiční vymezení, hluchoslepota z pohledu odborníků, rodičů hluchoslepých dětí a samotných hluchoslepých, poruchy chování hluchoslepých, formy práce s takto postiženými atd. Překlady některých materiálů z holandské stáže, stejně jako z rakouské konference jsou uveřejněny v těchto Tyflologických listech. Věříme, že získané poznatky přispějí k dalšímu zkvalitnění nabízené pomoci osobám s kombinovanou zrakovou a sluchovou vadou žijícím na území České republiky.



PŘEDCHÁZEJÍCÍ KAPITOLA  OBSAH 


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS