12. Technologické prostředky reedukace zraku

Doc. Dr. Jan Jesenský CSc., Praha

Technické pomůcky reedukace zraku patří do oblasti rehabilitačního inženýrinku (Jesenský, 1990, 1992). Tento se zabývá jednak otázkami optimalizace konstrukce funkčních parametrů reedukačních a kompenzačních pomůcek a přístrojů a jednak technickými úpravami prostředí a vytvářením účelových systémů kooperace člověk (jeho funkce) – pomůcka – prostředí. Z hlediska reedukace zraku půjde o několik typů pomůcek a inženýrských opatření:

optické pomůcky, zvláště tzv. těžká optika,
elektronické systémy zvětšování a měnění kontrastu figury a pozadí,
hračky a tyflodidaktické pomůcky pro reedukační výcvik a smyslovou výchovu,
tisk a obrazové materiály pro ZH,
funkčně upravený nábytek,
trenažéry,
upravené měřící přístroje,
osvětlovací technika,
úpravy prostor a objektů architektonického, designérského, vizualizačního a ergonomického charakteru.

Principy konstruování optických pomůcek běžného použití jsou osvětleny v nesčetných učebnicích fyziky a kapitolách věnovaných optice. Běžná optika povětšině nepomáhá těžce slabozrakým a osobám se zbytky vidění. V řadě indikací se u těchto osob používá tzv. těžká optika od 6 dioptrií výše. Je nabízena celou řadou firem a hranice jejich možností jsou dostatečně známy. V principu jde o to, že umožňuje zvýšit ostrost zraku, a to jak pro vidění do blízka, tak i pro vidění na dálku. Povětšině ale omezuje rozsah zorného pole. K překonávání těchto problémů napomáhá reedukační výcvik. Podobný problém vyvolává i použití zvětšovacích lup, které navíc svým zakřivením vyvolávají tzv. kulový efekt, tj. neostrý obraz v okrajových částech. Tento efekt se odstraňuje vhodně volenou soustavou ploskovypuklých sférických čoček (tzv. aplanát) nebo s použitím čoček sférických. Lupy vybavené osvětlovacím elementem zvyšují kontrast figury a pozadí. Kulový efekt řeší i velkoplošné lupy (navržené Fresnelem).

Jejich optická mohutnost je ale omezena. Např. velkoplošná lupa nabízená firmou Biolis (Polsko) umožňuje dvojnásobné zvětšení. Reedukační výcvik má ve svém programu jednak používání těchto pomůcek a jednak překonávání druhotných negativních důsledků jejich používání. K těžké optice patří i dalekohledové systémy, ať již ve formě monokuláru nebo ve formě dalekohledových brýlí určených pro vidění na dálku nebo po použití předsádek i k vidění do blízka.

Omezenost některých možností těžké optiky se pokouší řešit elektronické systémy zvětšování a měnění kontrastu figury a pozadí. Vesměs pracují buď na principu malého televizního okruhu, nebo na principech počítačové techniky.

První typ konstrukce umožňuje zvětšení řádu několika desítek násobku. Jsou černobílé i barevné, umožňují měnit kontrast čtení tmavé figury na světlém pozadí a naopak. Některá zařízení mají fixovanou obrazovku i polohu kamery tak, že předpokládají pohyb čteného textu pod kamerou na tzv. souřadnicovém stole. Funkčně některé z nich umožňují i kontrolu psaní rukou nebo strojem. Některá z těchto zařízení nabízejí i lehkou přenosnou kameru, která umožňuje čtení několika různě rozložených textů. Tento efekt je znásobený v zařízeních, která mají přenosnou (portativní) nejen kameru, ale i obrazovku. Společným nedostatkem je zužování zorného pole přímo úměrně se zvětšováním figury, které omezuje možnost dlouhodobého používání těchto přístrojů (srovnej Jesenský, 1983, 1988). Někteří autoři varují před nebezpečím záření obrazovky při dlouhodobějším užívání (Akimushkin V., 1993). Novější výzkumy (Glivický, Hladký, 1995) potvrzují nárůst únavy, ale nepotvrzují poškozování zrakového receptoru. Trh nabízí poměrně velké množství variant těchto zařízení pro elektronické zvětšování textu a obrazu.

Zvětšování a zvyšování kontrastu figury a pozadí umožňují i počítače. Variabilita funkčních efektů je dána softwarem. Rozsah paměti je pro většinu komerčně dodávaných počítačů z hlediska reedukačních funkcí zanedbatelný. O nedostatcích tohoto řešení platí v podstatě totéž, co o televizních lupách. Reedukace plní své funkce jednak výcvikem v používání těchto zařízení, jednak v překonávání jejich nedostatků.

K reedukačním trenažérům patří přístroje, které mají v sobě zakódovanou funkci a určitý postup reedukace zraku. Klient nebo reedukační pracovník je může obsluhovat jednoduchými ovladači samostatně a realizovat tak reedukační program. Umožňují tak přenést mechanické prvky výcviku na stroje a uvolňují tím instruktora pro řešení humánních prvků reedukace zraku. Typové programy jsou většinou velmi omezené, protože zatím jde převážně o přístroje konstruované na elektromechanických principech.

Použití počítačových systémů by mohlo přinést rozšíření funkčnosti reedukačních trenažérů a osvobodit tak instruktory reedukace pro humánně globálnější a integrační funkce. Největší zkušenost s používáním trenažérů je v reedukaci zraku u binokulárně vadných (ortoptika a pleoptika).

U měřících přístrojů jde převážně o design a vizualizační úpravy (viz kap. 8.).

Typickým příkladem jsou hodinky, teploměry, posuvná měřítka a další přístroje, které mají patřičně zvětšený výstup (ciferník, stupnice apod.). Úpravu může představovat zvětšený kontrastní tisk nebo digitalizovaný obraz. Nabídka těchto zařízení je také poměrně velká. Reedukační výcvik se týká jednak rozvoje schopností používat tyto pomůcky a jednak rozlišování výstupů a ukazatelů.

Hračky a tyflodidaktické i výcvikové pomůcky redukačního typu představují velmi široký sortiment nejrůznějších řešení. V nejvyspělejších variantách jde o celé soubory konkretizující různé reedukační programy a postupy.

Tisk a obrazové materiály pro zbytky vidění a slabozraké představují přiměřené zvěšování, kolorování a řešení kontrastu figury a pozadí. Způsoby možných řešení popsal autor již v r. 1973. V podstatě se zde opíráme o poznatky vizualizace (viz. kap. 8).

Úpravy nábytku (hlavně pracovních stolů, čtecích a psacích pultů, prosvětlovacích zařízení, příp. nábytku sedacího) vycházejí z požadavku dostat a fixovat čtený materiál, pozorovaný objekt apod. do polohy, která odpovídá individuálně modifikované zrakové pohodě, která přitom vylučuje nevýhodnou pozici postoje nebo sedu. K tomu patří přiblížení předmětu, jeho nastavení nebo pohyb v zorném poli. Proto se např. u pracovních stolů řeší možnost zvedací pracovní desky do různé výšky horizontální osy, ale také podél os směřujících diagonálně. Reedukační výcvik spočívá v pochopení funkcí, manipulačních dovedností a návyků. Technika osvětlování má pomoci vytvářet optimální světelné podmínky pro čtení, psaní, kreslení a jiné činnosti. Je regulována standardy a normami (viz příloha 1). Má pomáhat vytvářet zrakovou pohodu. Je podmiňována: stálostí osvětlení, rozložením jasů v zorném poli, směrovostí světla a stínem, chromatičností světla a jakostí barevného podání. Zraková pohoda je komplikovaný jev. Dociluje se jednak přiměřeně rozptýleným světlem (u ZH na hodnoty 200 až 300 luxů - Dancing, Fafl, Šafranov, 1973), doplňujícím světlem na pracovním místě (v hodnotě až 2000 luxů - Peleška, 1958) a patřičnou regulací jasů světla. Doplňující světlo by mělo být nasměrováno tak, aby ZH neoslňovalo ani nevyvolávalo nepříjemné lesky a odrazy světla. Působí zde i řada dalších činitelů. V odborné literatuře jsou tyto otázky poměrně dobře charakterizovány (viz. Jesenský, 1973, Beleckaja, 1974, Šmíd, 1977, Oláh, 1981). Reedukační výcvik spočívá v rozvoji znalostí a schopností dokázat si vybrat a patřičně používat osvětlovací techniku.

Úpravy architektonického, designérského a ergonomického charakteru vycházejí ze schopností a možností ZH používat reedukační a kompenzační pomůcky různého druhu a z celkových podmínek daného prostředí. V souladu s vizualizačními principy a postupy zvýrazňují různé detaily staveb, dopravních aj. zařízení, navrhují dispoziční a dislokační úpravy, které ulehčují orientaci, pohyb a manipulace v prostoru. Cenné zkušenosti v této oblasti získali ve Švédsku, Anglii a dalších vyspělých zemích (Braf, 1974, Londsdale, 1985, Lindstrrom, Lundquist, 1977, Prikken, 1986). V řešení těchto otázek již bylo předloženo a zčásti také zavedeno několik opatření i u nás (Jesenský, 1987, 1989, Lněnička, 1992). Celkově ale na tomto poli zůstává ještě velmi mnoho nevyjasněných a nedořešených otázek, které způsobují, že reedukační výcvik se ocitá ve složitých nestandardních podmínkách a má proto výrazný situační charakter.

PŘEDCHOZÍ KAPITOLA OBSAH NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA