Časopis ZORA, číslo 13/2001


Obsah:






** Informace z konference **

Ve středu 25. a ve čtvrtek 26. dubna 2001 se ve Švédském Linköpingu konala konference organizovaná švédskou vládou s finančním přispěním Evropské komise s názvem "Směrem k Evropě bez hranic". Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí Švédského království konferenci uspořádalo v rámci svého předsednictví Evropské unii. Posláním konference bylo vytyčit a usměrnit další politiku / strategii EU pro oblast zdravotně postižených. Členské státy EU byly na konferenci zastoupeny dvěma delegáty pracujícími v oblasti zdravotně postižených ve vládních organizacích a dvěma delegáty pracujícími v nevládních organizacích.
Kandidátské státy na vstup do EU byly zastoupeny jedním delegátem z vládních a jedním z nevládních organizací. Vládní organizace z ČR zde delegáta bohužel neměla. Nevládní organizaci SONS zde reprezentoval autor tohoto příspěvku, kterého doprovázel asistent a tlumočník Aleš Bezděk. Konference se nadále zúčastnili delegáti z Jihoafrické republiky a ze Spojených států Amerických.

Na konferenci probíhaly tři paralelní workshopy:
A) Design pro všechny
B) Informační a komunikační technologie
C) Přístupnost do stavebního prostředí

S panem Bezděkem jsem se zúčastnil workshopu C) Přístupnost do stavebního prostředí, protože ten přímo korespondoval se záměry našeho oddělení Metodického centra pro odstraňování architektonických bariér SONS ČR.

Blok 1 - Otevírací ceremoniál:
Ve středu 25. dubna 2001 dopoledne se konal otevírací ceremoniál. Tento program byl společný pro všechny workshopy. Společnou myšlenkou řečníků bylo to, že konference je považována za určitý mezník v politice a přístupu k zdravotně postiženým v EU.
Za cíl si konference určila nastartovat novou restrukturalizovanou kampaň v oblasti zdravotně postižených V EU a tím připravit podmínky pro rok 2003, který bude Mezinárodním rokem zdravotně postižených. Velký důraz byl kladen na fakt, že v Evropě by měl mít každý šanci k plnohodnotnému životu bez ohledu na jeho fyzické a zdravotní možnosti. Pro tento fenomén se v Evropě vžil pojem "design pro všechny".
Zajímavý příspěvek měl pan Essop Pahad z Jihoafrické republiky, z něhož cituji: "Zdravotně postižené nesmíme vidět jako objekty péče ale jako lidi, kteří mohou být společnosti prospěšní." Dále pan Essop Pahad vysvětlil jihoafrický model, kde jsou zdravotně postižení zapojeni do politického a běžného pracovního procesu a tím sami přispívají k ekonomickému rozvoji své země. Také zdůraznil, že svoboda by měla být chápána v širším slova smyslu, a to tak, aby ji mohli požívat všichni včetně zdravotně postižených.

Blok 2 - Workshop Přístupnost do stavebního prostředí:
Ve středu odpoledne na konferenci probíhaly tři paralelní workshopy. Tato zpráva se týká pouze workshopu Přístupnost do stavebního prostředí, kterého jsem se zúčastnil společně s panem Bezděkem. Příspěvky v tomto bloku byly orientovány na přístupnost zdravotně postižených do staveb a odstraňování architektonických bariér. Tomuto workshopu předsedal pan Bas Treffers, člen výkonného výboru Evropského fóra zdravotně postižených (EDF). Společná myšlenka většiny řečníků byla, že impuls pro odstraňování architektonických bariér musí pocházet od samotných uživatelů, tedy od zdravotně postižených. Pokud aktivní požadavek zdravotně postižených nepřijde, budou vždy řešení staveb neuspokojivá. Naopak většinová společnost musí zdravotně postižené učit jak participovat na přípravě, realizaci a provozu staveb pro všechny.
Řečníci konstatovali, že dosud většinová společnost v EU utratila mnoho peněz za řešení, která nebyla optimální, protože je nekonzultovala se samotnými uživateli. Osvěta se musí směrovat především k odborné veřejnosti - k architektům, projektantům, právníkům a pracovníkům stavebních úřadů. Řečníci se shodovali i v názoru, že je nutné stavební úpravy legislativně upravit. Budou-li stavby navrhovány již jako bezbariérové, budou tato řešení levnější oproti zřizování úprav dodatečných. Cesta minimálních požadavků na stavby často vede k dodatečným vícenákladům, což je ekonomicky nevýhodné.
Shoda panovala jen v této obecné rovině. V zásadnějších úlohách legislativy EU bylo mnoho roztříštěných názorů. Jeden myšlenkový směr prosazoval v EU vznik antidiskriminačního zákona (obdoba Amerického zákona ADA). Druhý myšlenkový směr je přesvědčen, že diskriminace zdravotně postižených je řádně upravena v konvencích OSN, chartě lidských práv a v Maastrichtské smlouvě a proto není třeba dalšího federálního zákona.
V tomto bloku bylo také zřejmé napětí mezi zastánci evropských standardů a zastánci lokálních řešení. Zastánci proevropského smýšlení argumentovali tím, že standardizace je hlavním cílem EU jako celku a pokud bude mít každá země své národní standardy, bude to pro celou federaci neefektivní a nepraktické. Zastánci lokálních řešení argumentovali velkou rozmanitostí národních podmínek, v kterých je nutné aplikovat odlišná národní řešení. Federální standardy jsou všeobecně odmítány, protože každá země má již vyvinuté své národní normy, kterých se nechce vzdát. Významná je také obava ze ztráty národní identity.

Blok 3 - Panelová diskuse Přístupnost do stavebního prostředí:
Ve čtvrtek 26. dubna dopoledne proběhla na workshopu Přístupnost do stavebního prostředí panelová diskuse. Při této konfrontaci názorů se měly vytříbit oblasti, ve kterých je v EU všeobecná shoda a oblasti, ve kterých ke shodě dosud nedošlo. Diskuse měla označit další možnosti EU a měla určit další strategické cíle a úkoly pro EU. Na konci moderátor diskusi shrnul a konstatoval tyto závěry: Úkoly pro vládní organizace: - EU musí vypracovat a důsledně plnit akční plán Směrem k Evropě bez bariér; - pokud chce EU naplňovat svobodný pohyb osob deklarovaný v Maastrichtské smlouvě, musí zajistit design pro všechny; - V EU musí dojít k všeobecné shodě, co vše zahrnout do federálních standardů, jak mají být podrobné a jaká bude provázanost mezi celoevropskou a lokální úrovní; - do roku 2003 - Rok zdravotně postižených - EU vypracuje podklady pro antidiskriminační zákon; - zdravotně postiženým vytvořit podmínky pro vysokoškolské vzdělávání a tím je kvalifikovaně zapojit do procesu Směrem k Evropě bez bariér; - EU by měla do roku 2003 vypracovat jednoznačnou terminologii a metodologii pro bezbariérové stavby.

Úkoly pro nevládní organizace: - vhodným marketinkovým programem podpořit implementaci stavebních úprav do reality; - důsledněji proškolovat odbornou veřejnost o uživatelských potřebách zdravotně postižených; - rozvíjet všeobecnou osvětu v oblasti zdravotně postižených; - zdravotně postižení nesmí být pasivní posluchači, ale prvotní impulsy musí vzejít právě od nich; - do organizací sdružující zdravotně postižené přivést další odborníky, např.ekonomy, architekty, psychology, sociology atd.; - zdravotně postiženým zajistit výcvik, v kterém si osvojí schopnosti pro samostatný pohyb; - zdravotně postižené učit, jak participovat na přípravě, realizaci a provozu staveb s designem pro všechny; - více využívat politických nástrojů, které zdravotně postižení mají z pozice občana a voliče; - těsněji spolupracovat s dalšími skupinami, které mají podobné požadavky na design staveb; - rozvíjet vzájemnou mezinárodní výměnu zkušeností na vládní i nevládní úrovni, tzv. šíření myšlenek.

Blok 4 - Závěr konference:
Ve čtvrtek 26. dubna odpoledne byl závěrečný blok. Zde byl předveden jeden zajímavý obrázek. Skládal se z fotografie prvního člověka na Měsíci a na druhé straně ze stavby, do které není zajištěn přístup osoby na vozíku. Obrázek měl demonstrovat paradox, kdy na jedné straně má společnost vyspělé technologie a vynakládá velké finanční prostředky, a na druhé straně se jí nedaří zajistit lidsky důstojné podmínky pro všechny skupiny občanů.
Závěrem chci upozornit na velmi pěkný příspěvek pana Johna Gilla z Královského národního institutu nevidomých Velké Británie, který je zveřejněn ve sborníku příspěvků a byl přednesen na workshopu B Informační a komunikační technologie.

Tento příspěvek byl obsahově věcný a věrohodně popisoval dva aspekty dnešních informačních technologií pro nevidomé. Na jedné straně informační technologie nevidomým přinášejí užitek, např. PC s hlasovým výstupem, e-mail, internet atd. a na druhé straně informační grafické technologie nevidomým vytvářejí bariéry, např.bankomaty a mobilní telefony s uživateli komunikují výhradně optickou formou. V závěru příspěvek konstatuje, že digitální informace může být převedena do hlasového nebo hmatového výstupu, ale je na tuto skutečnost nutné upozornit včas, již při vývoji systému, např. nyní je vhodná doba upozornit vývojáře čtvrté generace mobilních telefonů na potřebu hlasového výstupu pro nevidomé. Celý příspěvek je možné získat na požádání ze sborníku, který jsme dostali i v digitální podobě.

Podrobnější informace o konferenci je možné získat na internetových adresách:
www.eu2001.se - odkaz na oficiální stránky konference;
www.cityoflondon.uk - úřad pro stavby bez bariér v londýnské City.

Petr Novák,
Metodické centrum pro odstraňování architektonických bariér SONS



** Na okamžik s Okamžikem **

Zveme vás k malému nahlédnutí do zákulisí pražského občanského sdružení s názvem "Okamžik" a s podtitulem "komunitní centrum sociálních a kulturních služeb pro nevidomé". Kde se "Okamžik" vzal a co nabízí?

Jak se dělá nové sdružení?
Začátek se může zdát jednoduchý: dohodnout se s několika lidmi obdobného zájmu, vytvořit přípravný výbor, napsat stanovy a nechat je zaregistrovat a konečně vyřídit přidělení identifikačního čísla organizace - a sdružení je na světě. Možná jsem nějakou náležitost opomněl, prostě zákon o shromažďování občanů řekne víc. Neřekne ovšem nic o společném vymýšlení, hledání i úmorném papírování. Pak to ale teprve začne.
Kde sehnat prostory? Tržní ceny jsou tak vysoké, že jedinou šancí jsou nebytové prostory městských úřadů. Nezbývá než hledat na vývěskách i Internetu, čekat na výsledky konkurzních řízení atd.
"Okamžik" po měsících zakotvil na Praze 7 v Kostelní 9, v objektu "Modré jesle". A dále - i ty nejlevnější prostory stojí peníze, a nové sdružení nemůže žádat granty od ministerstev, neboť nesplňuje podmínku minimálně roční nebo dokonce dvouleté doby existence pro udělení grantu. Nezbývá, než psát skromnější projekty na nadace a žádosti na sponzory. "Okamžik" uspěl v dlouhodobém projektu Nadace rozvoje občanské společnosti a České televize "Pomozte dětem!" a zahájil tak svou činnost v závěru loňského roku.

Je nové sdružení opravdu v něčem nové?
Myslíme, že ano. Posuďte sami: Sdružení je tvořeno spíše jako tým tvůrčích profesionálů a dobrovolníků, nikoliv jako klientská organizace. Klientské zaměření na děti, mládež a mladou dospělou populaci zrakově handicapovaných je vlastně taky výrazně specifické. Programové zaměření na využívání arteterapie, různé seberozvojové a kulturní programy při účasti vidících dobrovolníků v integrovaných skupinách, v tom všem je určitě mnoho nových možností a podnětů. Začínáme s asistentskou službou pro dospělé a přátelským programem pro nevidomé děti. V obou případech jde o dlouhodobou spolupráci dobrovolníka a zrakově postiženého klienta v dohodnuté oblasti klientových zájmů.

Jaké okamžiky jsme v Okamžiku zatím prožili?
Některé perné, to asi je patrné z první části tohoto povídání. Jiné velmi příjemné, například když si nevidomý student na výtvarné dílně vyřezal ze dřeva svůj první artefakt, když kombinovaně handicapovaný mladík s vadou řeči v pravidelném kroužku odehrál brilantní dramatickou etudu, když jsme se skupinou krčských učňů a gymnazistů z Písnické seděli na zahradě Speciálních škol v Krči a prožívali jsme kouzlo komplimentu v komunikaci. Příjemné bylo sčítání příspěvků do literární soutěže zrakově postižených dětí a mládeže "2001 Nesmírná Odysea", do které přišlo více než čtyři desítky dílek a děl. Svou činnost zahájily kroužky fantasy her a literární. Potěšil nás zájem dalších o vstup do Okamžiku nebo o spolupráci s ním, vážíme si toho, že jsme byli zařazeni do velikonočního televizního pořadu a časopisu Týdeník Televize v souvislosti s veřejnou sbírkou NROS/ČT "Pomozte dětem!"

Co nabízíme?
Pro nevidomé děti pomůžeme hledat dobrovolníka pro společně trávený volný čas, třeba četbou nebo při různých koníčcích. Dospělým nevidomým podobně pomůžeme při hledání dobrovolného osobního asistenta například pro společné návštěvy kulturních akcí, aktivní sport a jiné zájmy. Mladé zájemce o účast na tvořivých dílnách a seberozvojových kurzech vybízíme ke sledování našich nabídek na internetových stránkách www.ecn.cz/okamzik.

Přivítáme nové členy literárního klubu mladých, hledáme děti a mládež pro prázdninové dílny. Na e-mail: okamzik@usa.net nám můžete napsat, o jaký druh akcí máte zájem, abychom vám mohli předložit případnou nabídku a navíc, abychom sbírali nápady. Pro naši lepší orientaci uveďte svůj věk a třeba něco o sobě. Můžete také psát na adresu:

Okamžik, o. s.
Kostelní 9
170 00 Praha 7

a volat na tel. 0605 42 84 16 nebo 0606 69 00 44.

Těšíme se na okamžiky s vámi v "Okamžiku".

M. Michálek



** Vzpomínka na Bohuslava Jíru **

10.července si připomínáme 20.výročí úmrtí Bohuslava Jíry, dlouholetého pracovníka hudebního oddělení Knihovny a tiskárny K.E.Macana. Vedle svého zaměstnání se věnoval i organizační činnosti ve slepeckém hnutí, později v Ústřední jednotě invalidů a Svazu invalidů, v jeho základní organizaci v Praze 4.
Narodil se 15.prosince 1908 ve Lhotě pod Lipčany, blízko Hradce Králové. Tam vyrůstal a chodil do školy se svým starším bratrem. Starala se o ně babička, protože jejich matka zemřela brzy po narození druhého syna. Otec byl zaměstnán v Praze a když se podruhé oženil, vzal oba chlapce k sobě. Tehdy se Bohuslav začal učit na housle a na klavír. Jeho vrozené hudební nadání mu umožnilo dělat rychlé pokroky. (Později - už jako nevidomý - ovládal ještě akordeon a saxofon.)
V patnácti letech utrpěl úraz, po němž brzy následovala ztráta zraku. Bohuslav se přidržel hudby jako pevné opory, která mu pomohla najít schůdnou cestu z těžké životní situace. Mladý člověk vždycky najde v sobě sílu k tomu, aby se vzepřel tvrdosti osudu. Docházel do hradčanského ústavu, kde se naučil bodovému písmu i notopisu. Dobře věděl, že nemůže spoléhat na pomoc rodiny, v níž vyrůstaly dvě nevlastní sestry, a že musí pomýšlet na své osamostatnění. Proto již ve dvaceti letech nastoupil jako pianista v jednom nočním podniku, kde hrával od 17 hodin do tří ráno. Přitom se dále hudebně vzdělával, po určitou dobu navštěvoval varhanickou školu, později absolvoval kapelnickou zkoušku. To už měl skupinu vidomých hudebníků, s níž hrál v různých podnicích až do válečných let. Asi v roce 1942 se přihodilo, že na přání hosta zahrál píseň "Hej, Slované". Bylo z toho vyšetřování a zákaz dalšího působení jako hudebníka.
Když po druhé světové válce byla knihovna K.Em.Macana přemístěna do Krakovské ulice, byl B.Jíra pověřen uspořádáním a vedením jejího hudebního oddělení. Při této práci setrval až do svého odchodu do důchodu.
Plně se zapojil i do kulturně zájmové činnosti, která v poválečných letech byla mezi nevidomými velmi živá. B.Jíra sestavil hudební soubor, jeho nevidomí přátelé Emil Mach dechovku a Jaromír Trdla smíšený sbor. Všechny tři soubory vystupovaly na veřejnosti v Praze, na pozvání i v jiných městech. Čas plynul, všem přibývalo let, a tak postupně soubory zanikly.
Poslední léta strávil Bohuslav Jíra se svou manželkou v penzionu pro důchodce v Praze na Střížkově. Se zájmem stále sledoval organizační život nevidomých a rád pomohl radou i svými zkušenostmi.

r.



** Malé měsíční zauvažování, červencově historické **

Hned dva svátky za sebou nám přináší tento většinou horký a často i líný měsíc. Což takhle využít volna k zamyšlení nad oněmi svátky?
Nedávno jsem měla možnost navštívit památník Velké Moravy ve Starém Městě u Uherského Hradiště. K ohmatání toho tam moc nenajdete, jen člun, po nánosem bahna zachovaný údajně z onoho dávného devátého století. Dotýkám se dřeva a trošku nechápu, jak to je možné, že přečkalo až po naše elektronické časy. Ale je tady, smím na ně zaťukat a možná si i pohrát s představou, že Cyril či Metoděj se na něm plavili aspoň kousek po řece Moravě.
Rok 863, kdy do našich končin přišli ze Soluně, je od nás pěkně vzdálený, ale zapomenut by být neměl. Už proto, že oni dva sympatičtí bratři, o nichž Jindra Jarošová napsala zajímavou knihu "Svatí kacíři", přinesli do našich končin vzdělanost. Vždyť si to představte: před nimi neexistovalo jediné slovansky psané slovo. Navíc přinesli křesťanství ve formě srozumitelné. Inu, jsme jim vděčni za mnohé, pátý červenec není státním svátkem zbytečně.
Hned další den si připomínáme Mistra Jana z Husi, o němž pro vás přikládám pár vět z delšího článku katolického kněze Aloise Kánského:
"Jan Hus se na koncil v Kostnici vydal přes varování mnoha přátel. V učebnicích se říká, že měl ochranný průvodní list císaře Zikmunda. Neměl žádný ochranný glejt. Jan Hus jel do Kostnice bez jakéhokoli takového listu, ten se mu dostal do ruky dva dny po příjezdu do Kostnice. To je známkou obrovské mravní odvahy a také toho, že tento člověk rozhodně nejel na koncil budovat nějakou svou slávu, nejel z pýchy, ješitnosti, ze snahy se předvádět, jak píše stará koatolická historiografie.
Jan Hus přijel do Kostnice po složitých jednáních 4.listopadu 1414. Koncil začal svá jednání 1.listopadu 1414. Za tři týdny byl Jan Hus zatčen a krátce na to uvězněn. Koncil sestavil z Husových spisů a výpovědí svědků 39 článků nebo vět, o nichž měl Jan Hus vypovídat.
První veřejné slyšení s Janem Husem se konalo ve středu 5.června 1415 za předsednictví kardinála Petra de Eli v refektáři františkánského kláštera. Jednání bylo podle autentické zprávy Petra z Mladenovic velmi bouřlivé. O jeho tématu však nevíme nic. Pro neklid mezi sněmovními otci bylo slyšení odloženo na pátek 7.června. Ještě ve středu bylo veřejné mínění na straně Husově. Hus přijel do Kostnice, a ačkoli byl v klatbě a exkomunikován, sloužil mši. Lidem byl velmi sympatický, ve svých kázáních přednášel teologii, ale také do ní vnášel sociální prvky.
Při druhém výslechu v pátek však proběhlo úplné zatmění slunce, které Husovi neposloužilo. Veřejné mínění se obrátilo proti němu. Jednání se zúčastnil i král. Jan Hus chtěl, aby mu nesprávnost jeho tvrzení byla dokázána z bible. Koncil se bránil tím, že mu nemusí nic dokazovat, že má přijmout prostě rozhodnutí koncilu. Koncil usiloval o to, aby se s Husem našla nějaká cesta k dorozumění. Usilovali o to soukromě někteří kardinálové, ale nakonec k žádnému kompromisu nedošlo. A tak byl Jan Hus nakonec slavnostně odsouzen a upálen 6.července po desáté hodině kousek za městem Kostnice na břehu řeky Rýn."
Žádný z těchto svátků letos není spojen s kulatým výročím, ale rozhlas jistě přinese zajímavé pořady. Navíc doporučuji poslechnout si na kazetách knížku "Jan Hus" od Evy Kantůrkové.
Přáním klidných prázdnin v krásné přírodě, ale též s historickou i jinou literaturou se s vámi loučí

Eva Budzáková



** Těšíme se **

Při své poslední návštěvě v našem Klubu SOSN Praha 4 jsme se mimo všechny vlastní aktivity "čtyřky" - a věřte, že jich není málo - dozvěděli i o dalších příjemnostech pro nás, zrakově postižené.
Naše "zlatá kaplička" v Krakovské 21 už nám začíná sloužit v plném lesku, ale také v plné funkčnosti. A jistě si tam každý z nás dříve či později cestičku vyšlape. Vždyť se pro nás chystá zázemí k rozšiřování nejen vědomostí odborných, ale také kulturních, zdravotních a všech dalších, které se připravují pro klubovnu ve Středisku integračních aktivit.
Již na červen byly připraveny zajímavé akce, a další přednášky a zájmové kroužky se plně představí po prázdninách v září. O všech akcích se dozvíme z bulletinu, který se začne s koncem prázdnin také vydávat.
Je dobře, že nejen Pražáci najdou všechno pod jednou střechou. Jenže to není tak zcela všechno. V našem čtyřkovém Klubu je většina žen - a znáte to, co udělá čert, když tam sám nemůže? Nu, my tam jednu nasazenou máme a snad pomůže uskutečnit dobrý nápad - možnost využít prostor klubovny jen tak k posezení s přáteli, chvíli před chystaným programem nebo i po domluvě, že se chystáme vypůjčit si nové tituly ve zvukové knihovně. Na ulici se nepoznáme a posedět, popovídat si jen tak, jak to jen ženské dovedou - řekněte, vždyť je to báječná věc.

Eva Beránková



** Kdyby prodával optimismus, byl by milionář **

"Góóóól!" burácí diváci v hledišti zimního stadionu, když Berounští Medvědi rozvlní síťku soupeře. Společně s diváky se v rohu hokejové střídačky raduje i Slávek Schweiner, který se před třemi lety přestěhoval do Berouna z hlavního města. Málokdo tuší, že dvaatřicetiletý muž vítěznou akci nespatřil, protože je nevidomý.
"Od hokejistů, kteří zrovna nehrají, si nechám celou situaci detailně popsat," vysvětluje Slávek, který má na rozdíl od běžných fanoušků jedno privilegium: dveře do šatny jsou pro něj pokaždé otevřené. Jako klubový masér přispívá svými šikovnými prsty k dobrému výkonu sportovců.
"Když jsem loni v říjnu poprvé přišel mezi hokejisty, byli kluci poněkud rozpačití, s nevidomým člověkem se setkali poprvé. Brzy jsme si ale na sebe zvykli," vypráví mladý muž s bílou holí, kterého doprovází vycvičený pes Felík. "Ve skutečnosti se jmenuje Ferox, ale vypadá to jako xerox," směje se dvaatřicetiletý Slávek. Čtyřnohý kamarád se stal v kabině ústřední postavou a podobně je na tom i Slávek.
"Chvíli jsem hokejistům vysvětloval, že mi nestačí říct, namaž mě támhle. Teď už je ale všechno v pohodě," směje se masér, kterému vůbec nevadí, když mu hokejisté vyprávějí drsné vtípky o nevidomých. "Víte, kdy má slepec klaustrofobii? Když mu strčíte hůl do kýblu," chechtá se Slávek na celé kolo. Kdyby mohl na tržišti prodávat optimismus, vydělal by spoustu peněz. "Přece nebudu otravovat okolí kvůli tomu, že jsem nevidomý," krčí Slávek rameny. Sílu čerpá i z víry v Boha. "To, že nevidím, je kříž, který ve svém životě nesu," loučí se masér a pobídne svého věrného psa.

Miloš Klíma



** Tohle přece nejde - nechat si to pro sebe **

Jednoho poklidného květnového dopoledne u nás zazvonil telefon. S upatlanýma rukama od společné přípravy bramboráku na tom byl o něco lépe Jirka a tak vyběhl po sluchátku (určitě měl za to, že je to stejně pro něho). Kupodivu jsem byla ale volána já.
Mladší mužský hlas se představil, hovor se odvíjel a po jeho skončení jsem věděla, že budou dozvuky u mého uměle mluvícího kamaráda, tiskárny a papíru.
Kdyby to bylo možné, napsala bych najednou o směsici všeho příjemného, co mi prolétalo hlavou nejen při onom telefonním hovoru, ale také po tom, co sluchátko skončilo v klidové poloze.
Onen mladý muž, pro mně vlastně neznámý, se představil jako Kňažko, pracovník sociálního poradenství Střediska integračních aktivit Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Zajímal se o mé případné problémy v možnostech pracovního zařazení. Vysvětlil mi, že na mne dostal kontakt od ing.Ježka a pokud by okolnosti dovolily, v případě nutnosti se bude snažit pomoci...
Řeknete si - no a co? Vlastně nic, protože jsem tak trochu mimo hru. Moje postižení začalo být pracovně i společensky citelné k mému "štěstí" v době, kdy už jsem měla víc než čtvrt století svého nádherného povolání za sebou. Ale ani tato skutečnost nezměnila nic na tom, že ta výhybka na vedlejší kolej mě jaksepatří sebrala. Jen pomalu a těžce jsem se srovnávala nejen s tou vedlejší, ale i slepou kolejí.
Tenkrát to byly Dny otevřených dveří ještě v bývalé Unii, které mi ukázaly, že nemusí být zdaleka všem dnům konec. Byl to právě ing.Ježek, který mi ukázal, co se dá zvládnout i když oči neslouží a já poznala, že toho může být víc než dost. Všechno předváděl s takovou bravurností, že jsem podlehla mylné představě, že mnohé může být snadné. Vysvětlil to i ono, potom následovala cesta ne tak snadná, jako spíš méně příjemná za osobním počítačem s hlasovým výstupem.
Jirka ještě tenkrát chodil do zaměstnání a já se chtěla nějak užitečněji seberealizovat... Nebylo to snadné naučit se alespoň to nejzákladnější k tomu, aby se TO s umělým hlasem stalo kamarádem - technika mi bývala na hony vzdálená.
Pomalu, ale opravdu jistě jsem potřebnosti zvládala, nakonec jsem se o svoje nové poznatky a zkušenosti dělila na stránkách naší ZORY s vámi. Jenže čas se nepodařilo s tím vším zastavit, a tak jsem se pomalu dostala do let, kdy už ambice jsou trochu stranou, mohu dělat co mě těší a baví, a s trochou uskrovnění žít bez pravidelného pracovního zažazení. Jirka už také splnil podmínky pro důchod a tak ani není co řešit.
A tady jsem u jádra toho, co chci vypovědět. Jde tady o skutečné lidství, o pomoc a pozornost druhým. V dnešní málo ohleduplné době si toho cením velice mnoho. Z minulého období vím také, jako každý z nás, své. Nenosím to, co se většinou nosí, nezatracuji šmahem všechno. Bylo dobré, bylo horší, dnešek má pro mnohé z nás asi taky takovou podobu. Jenže mne na tom, co se mi v minulých dnech přihodilo potěšilo to, co v minulosti poznal málokdo. Ono se hodně dělalo, ale slovy, skutky to asi neoplývalo. Řeklo se, udělala se čárka, že se splnilo to, co se řeklo - a tím to skončilo. Žila jsem v tom, tenkrát to tak bylo, proto jsem moc ráda, že to přestává tak být.
Je to víc než pět let, co mi ing.Ježek pomáhal pevněji se postavit na nohy, do trochu jiné pozice v životě. A stejně mě takříkajíc k vodě nepustil. Neudělal si jen tu pomyslnou čárku "splněno". Proto mám tak dobrý pocit, ne už pro sebe, ale jsem ráda, že jsou v dobrých drápcích ti ostatní, mladší, kteří tu pomoc možná potřebují. Ono se se zrakovým handicapem sice dá žít, ale ten život není jen peříčko, a proto si této aktivity SONS opravdu cením.

Eva Beránková



** Svatopluk Beneš věnoval veškeré úspory na operaci **

Své celoživotní úspory investoval třiaosmdesátiletý Svatopluk Beneš, naše herecká legenda známá už ze stříbrného plátna třicátých let, do svého zdraví. Stále se zhoršující oční choroba mu už několik let komplikuje nejen práci, ale i život. Makulární degenerace je choroba zraku, která postihuje lidi většinou po padesátce. Pak ale den za dnem razantně snižuje jejich vidění. Svatopluk Beneš se rozhodl, že na světě je ještě spousta věcí, které za vidění stojí, a podstoupil složitou operaci. Ve vinohradské nemocnici už mají s očními operacemi takové zkušenosti, že mnoho zákroků provádějí ambulantně.
Pro novou metodu zastavení slepnutí však zatím pojišťovna finance neposkytuje, a tak si zrak mohou zachovat jen ti, kdo na to mají. "Je mi strašně, když sedím v ordinaci vedle lidí, kteří by viděli stejně rádi jako já, jenže jejich finanční situace jim to neumožňuje. Já jsem měl to štěstí, že si mohu na své náklady zrak ještě na nějakou chvíli zachovat," sdělil Svatopluk Beneš.

Milena Pekárková



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Obvodní odbočka SONS Praha 4 pořádá od 25.září do 6.října 2001 ve Svratce psychorehabilitační pobyt, zaměřený na trénování paměti, sebeobsluhu v domácnosti a zdravovědu. Bude i čas na společné vycházky.
Cena pobytu pro jednu osobu činí 2 150,- Kč. Autobus z Prahy je zajištěn od stanice metra Kačerov.
Zájemci se mohou hlásit ve večerních hodinách na telefonu 02 / 472 90 53, po celý den na telefonu 0604 58 79 32.

Ž. Mouchová



** Dvakrát o bankovních automatech **

V poslední době sílí v USA tlak institucí sdružujících zrakově postižené, např. National Federation of the Blind nebo Disability Law Center, na bankovní domy s cílem zpřístupnit služby poskytované na bankomatech také zrakově handicapovaným osobám.
Výsledkem těchto lobbyistických tlaků, ale také důsledkem vstřícného přístupu některých bank, je zprovoznění prvních bankomatů vybavených s ohledem na zrakově postižené.
Jednou z bank, která patří mezi průkopníky v této oblasti, je Mellon Bank. Ve svém pilotním projektu zprovoznila banka nevidomým formou hlasové navigace 11 svých bankomatů ve městech Pittsburgh, Philadelphia a Harrisburg. Uživatel jednoduše připojí do bankomatu běžná sluchátka, podobná těm u walkmanů, a řídí se hlasovými instrukcemi pro provádění základních transakcí bankomatu.
Rovněž banka FleetBoston Financial Corp. zareagovala na požadavky a potřeby zrakově postižených osob reprezentovaných střediskem Diability Law Center se sídlem v Bostonu, a oznámila svůj plán instalovat 1420 bankomatů vybvených pro potřeby nevidomých a zrakově postižených uživatelů. Tyto terminály nahradí předchozí zařízení vybavené pouze popisky slepeckým písmem. Stejně jako u Mellon Bank budou mít nové bankomaty přípojku na sluchátka nebo jiné naslouchací zařízení a budou vybaveny novým software, který umožňuje hlasovou navigaci uživatele po celou transakci.
Šestnáct "mluvících" bankomatů již bylo zprovozněno, banka plánuje rozšířit jejich počet v tomto roce až na 150 kusů.
Fleet šla ještě dále a aplikovala uvedený přístup i na své webové stránky, jejichž informace budou poskytovány i ve zvukové formě. Také písemné dokumenty banky budou dostupné v jiných formátech - tištěné Braillovým písmem, velkými fonty nebo na disketě.

Zpracoval ing. Milan Zátka, Komerční banka



** Další dobrá zpráva z Olomouce **

Již od května mohou tělesně a zrakově postižení využívat služeb studovny audiovizuálních médií ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Moderní studovna sice vznikla již před dvěma roky, ale byla poslední součástí knihovny, do níž měli handicapovaní ztížený přístup. Prostředky na odstranění bariér se podařilo knihovně získat prostřednictvím grantů. Přispělo i ministerstvo kultury.
"Studovnu audiovizuálních médií jsme rozšířili. Do 1. patra je zajištěn bezbariérový přístup a také nábytek je přizpůsoben invalidním vozíkům," uvedla Michaela Klímová, vedoucí úseku studovny audiovizuálních médií vědecké knihovny. Nové prostory umožňují příchozím poslech hudebních CD, použití internetu s tiskárnou a scannerem a v neposlední řadě také prohlížení CD - ROM. Chloubou je i nový speciální software pro zrakově postižené.

šiš



** Slunce 2001 **

Již 7. ročník festivalu integrace SLUNCE 2001 probíhal v týdnu od 21. do 27. května v divadle Paláce Akropolis v Kubelíkově ulici v Praze na Žižkově. Za podpory Prahy 3, Ministerstva kultury ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR festival pořádaly občanské sdružení Společnost přátel divadla Paláce Akropolis a Žižkovská divadelní a hudební agentura, s.r.o. pod záštitou Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a Charty 77 - Konto Bariéry.
Své umění tu předvedly pěvecké, hudební, taneční a divadelní soubory žáků všech typů škol, od základních přes speciální až po gymnázia.
Ve čtvrtek 24. května dopoledne vystoupili na divadelní prkna také nevidomí žáci Školy Jaroslava Ježka z Loretánské ulice na Hradčanech s dramatizací pohádky "O dvou sestrách".
Svým přesvědčivým výkonem dokázali tito nevidomí žáci pod vedením herečky Aleny Mihulové zklidnit a soustředit mladé publikum v divadle, rozdováděné předchozím vystoupením romského tanečního souboru.
"To se nedá nic dělat, hlavně že herci neznervózněli," okomentovala neklid v sále paní Mihulová po představení. "Pro hereckou práci jsou nadšeni, jsou velice pracovití a dalo by se říci i pokorní," chválí své svěřence. "Pozorně poslouchají a plní mé pokyny, ale nikoli bezhlavě, vkládají do svých výkonů i emoce a celou duši. Někteří z nich jsou více talentovaní, někteří méně, ale řekla bych, že většinou dramatický talent mají. Také nejde o to, dělat divadlo na nějaké světové úrovni, ale aby se děti bavily a dokázaly pobavit i druhé. Navíc se přitom naučí mluvit nahlas, srozumitelně, otáčet se směrem po hlase, obličejem k hovořícímu, a to všechno jim pomáhá potom v běžné komunikaci s vidomými. Za to mi dokonce jedna maminka poděkovala," usmála se paní Mihulová.
Pohádka "O dvou sestrách" je již šestým vystoupením, které s nevidomými dětmi paní Mihulová během svého tříletého působení na škole připravila.
"Zdá se, že děti chodí do dramatického kroužku rády," říkám a paní Mihulová souhlasí: "Alespoň tvrdí, že ano, a já myslím, že jim mohu věřit. Jsou to děti upřímné a bezelstné a nemají potřebu mi lhát," říká a opatrně přitom skládá hezké divadelní kostýmy, které pro vystoupení obstarává v půjčovně.
Alena Mihulová se netají s tím, že má svou práci s nevidomými dětmi ráda, že ji baví a jejími výsledky je stejně potěšena, jako "její děti", jak jim říká. Budeme se tedy i my těšit na příští vystoupení žáků z hradčanské Školy Jaroslava Ježka na dalším ročníku festivalu integrace SLUNCE.

Dana Kudlová



** Keramika 2001 **

Je nádherný květnový den, zahraniční turisté ve skupinách spěchají Pohořelcem nahoru i dolů, aby mohli spatřit další krásy naší Prahy, objevit a vyfotografovat si její další a další zajímavosti. Procházejí i podloubím domů v Loretánské ulici a netuší, že za dveřmi čísla 19, kde sídlí Základní škola pro nevidomé Jaroslava Ježka a Praktická škola pro nevidomé, by mohli najít také jednu zajímavost. Celý týden od 21. do 25. května tu totiž probíhala výstava keramických prací žáků Praktické školy KERMIKA 2001. Chybička v názvu první výstavy se stala logem pro ročníky další, ten letošní je v pořadí již čtvrtý.
Paní učitelka Kateřina Tesařová učí nevidomé žáky základům práce s keramickou hlínou. Jejich úsilí vyúsťuje v překvapivě hezké a nápadité výrobky. Vázy, vázičky, talíře, hrnečky, kávové konvičky, květináče a dokonce i keramický mobil či maličká lokomotiva, figurky zvířátek a další roztomilé miniatury i společné práce větších rozměrů se na výstavních stolech nabízejí očím i prstům malých i velkých návštěvníků.
Při vernisáži je tu plno, žáci ostatních tříd se přišli podívat a zhodnotit výsledky svých spolužáků z prvního a druhého ročníku Praktické školy. Obdivem a kritikou se nešetří, není nad upřímnost. Jednu věc po druhé je třeba pečlivě ohmatat a porovnat s těmi ostatními, přesvědčit se, zda ta sousedova vázička není snad náhodou lepší než ta moje (to by tedy fakt naštvalo!).
Vedle prací každého z deseti vystavujících (po pěti z každého ročníku) leží arch papíru s jeho odpověďmi na tři zadané otázky: Který výrobek bys byl ochoten prodat, a za kolik?
Který výrobek je tvůj nejoblíbenější a proč?
Který výrobek je tvůj nejhorší, a proč?
Jako odpověď na první otázku jmenovala většina žáků některou ze svých dobrých prací a cena se pohybovala na úrovni dvou až tří desetikorun, jen autor keramického mobilu si jej cenil na tři stovky. Nejoblíbenějším výrobkem byla obyčejně ta nejpodařenější věc a na třetí otázku zněla v mnoha případech odpověď - žádný. Ony ty výrobky byly opravdu pěkné všechny.
Každý návštěvník si mohl za dvacetikorunu zakoupit keramickou ozdobu do květináče; já jsem si řekla, že když je ten květen, koupím si dvě keramická srdíčka a ještě jsem si vybrala čtyřlístek pro štěstí. Uvidíme, jestli bude fungovat. Kdyby ne, tak za rok bude určitě další ročník KERMIKY, kde jistě zase budou pro návštěvníky připraveny keramické dárky i ty čtyřlístky pro štěstí. Pro všechny...

...výstavu navštívila Dana Kudlová



** Svět nevidomých **

Těžký úkol připravilo fotografům občanské sdružení Cesty poznání, zabývající se pomocí nevidomým. Vypsaná fotografická soutěž měla ukázat, jak se nevidomí pohybují ve světě vidících, jak se do něho integrují i jak jej ovlivňují. Úkol jistě prospěšný, ale pro fotografa, zejména amatérského, obtížný.
Snímků se na toto zadání nesešlo mnoho, zato se zapojilo i několik cizinců, autorů z nedalekého Polska. Z nich výrazně vynikaly dvě série, obě vytvořené shodou okolností ženami. Možná nejde o náhodu, něžné pohlaví má k podobným tématům blíže.
Každopádně podle názoru poroty ve složení Dana Kyndrová, fotografka, Věra Matějů z Fotografie-Magazínu a Josef Kučera ze sdružení Cesty poznání, patří první místo Pavle Kranlové z Prahy za tematickou repotáž "Svět očima rukou" a druhé polské autorce Justyně Mielnikiewicz za sérii snímků ze školy pro slepé děti v Krakově. Jako třetí se umístil Ivan Císař z Poříčí nad Sázavou se snímky "Její život" a "Průvodce a přítel". Do pětice účastníků, kteří obdrží od pořadatele věcné ceny, patří ještě Vladimír Doné, který do soutěže zaslal snímek "Turistika", a reportáž o komunikaci mezi vidomými a nevidomými, přihlášená Speciálními školami Aloyse Klara v Praze.
Fotografie má velkou sílu a může pomoci humanitárním i charitativním účelům. Aby však její účinek byl dostatečný a obsah sdělení nesl již sám obraz, je třeba si u každého tématu uvědomit specifiku a v koncipování obrazu se na ni zaměřit.
Tak je tomu i při zachycování nezaměnitelného způsobu komunikace a kontaktu nevidomých, při snaze fotograficky vyjádřit jejich odlišnost. Pak se zachycená situace zřetelně liší od běžné komunikace mezi vidícími jedinci.
Jak je to těžké si uvědomila právě členka poroty fotografka Dana Kyndrová, která se fotografování výuky na Konzervatoři Jana Deyla pro zrakově postiženou mládež soustavně věnovala a publikace "Per musicum aequo", kterou na toto téma vydala, získala v roce 1999 dokonce ocenění Fotografická publikace roku. Za nejdůležitější považuje trpělivost, pozorování a srovnávání, a zejména vcítění se do pocitů fotografovaných. Což jen potvrzuje, že má-li fotografie chytit za srdce, musí v srdci vzniknout a sebelepší aranžmá, kterým se zadání snažila řešit řada soutěžících, to nenahradí...

vm



** Chcete se zúčastnit? **

Městské kulturní středisko v Tachově pořádá již 8. ročník literární soutěže O TACHOVSKOU RENETU.
Každoročně se této soutěže zúčastňuji a přináší mi uspokojení a radost. Byla bych ráda, kdyby nás, zrakově postižených žen bylo více, které se soutěže zúčastníme, neboť tato je právě vyhlašována pouze pro ženy.
Téma pro rok 2001 zní: "Snít je dovoleno!" Uzávěrka této literární soutěže je do 31. října 2001.
Bližší informace dostanete na adrese: Městské kulturní středisko, nám. Republiky 119, Tachov, PSČ 347 01, tel. 0184/72 35 34 paní Kačírková, 0184/72 27 11 paní Pavlíková.
Věřím pevně, že posílíte naše řady v krásném ušlechtilém zápolení.

Eva Reinwaldová



** Ze zahraničí **

Herečka Cameron Diazová hraje slepou ženu, která se nemůže zamilovat do žádného muže, ve filmu "Things You Can Tell Just be Looking at Her" (Věci, které můžete říct, jen když se na ni podíváte). Na roli se připravovala v Braillově institutu a chodila všude se zavázanýma očima. Režisérem filmu je syn slavného spisovatele Gabriela Garcíi Marqueze Rodrigo García a získal do svého filmu i další hvězdy: Glenn Closeovou, Calistu Flockhartovou a Holly Hunterovou. Americký herec Duddley Moore, ktrý trpí nevyléčitelnou chorobou mozku napadající pohybové ústrojí, zrak a některé mentální funkce, oslavil 16.dubna své 66.narozeniny. V tento den byl hostitelem charitativního koncertu v newyorské Carnegie Hall, jehož výtěžek byl věnován osobám podobně postiženým jako Duddley Moore.



** Trampoty s nákupy **

Jistě mi dáte za pravdu, že pro zrakově postižené, kteří si musí nakupovat sami, je to problém. Nová doba přinesla mnoho nového i v obchodech. Zatímco dříve jsem mohla zajít do nejbližšího krámku, kde mi prodavačka za pultem přinesla vše, co jsem si přála, musím dnes podstoupit křížovou cestu do samoobsluhy. Stálem více přibývá velkých supermarketů, což je velká výhoda pro vidící, ba i vozíčkáři jsou zde zvýhodněni. Ale co my, zrakově postižení a zcela nevidomí? Co s tím?
Jednou jsem zašla do nejbližšího obchodu v mém bydlišti, což je Delvita. Potřebovala jsem nutně koupit pečivo, a tak jsem vlezla do té pro mě jámy lvové. Již po několika metrech jízdy s vozíčkem jsem nabyla dojmu, že jsem se ocitla ve chlévě. Díky špatnému zraku jsem vjela pánovi před sebou na paty a již tu byl vodopád nevybíravých slov z říše zvířat. Nepomohly omluvy ani vysvětlení o mém špatném zraku. Bouře nadávek mě provázela, jako bych byla zločinec.
Vyděšená a v rozpacích jsem se nějak dostala až k regálu s pečivem, po cestě jsem ještě porazila polici se sušenkami a zaslechla několik nešťastných "au!", to když jsem asi někoho nabrala vozíkem. Asi po hodině jsem vyšla zpocená a vystresovaná, s jedinou myšlenkou: již nikdy tahle Delvita!
Jednou jsem tento příběh vyprávěla své známé Bohunce Havlíčkové, a ona mi poradila a pomohla. Naučila mě jezdit do velkého supermarketu Globus na pražském Černém Mostě. Nejméně desetkrát mě tam doprovodila a pomohla naučit se zde orientovat. Je to velmi přehledný prostorný obchod, kde není tak snadné někomu vjet na paty nebo něco porazit. Kromě toho je možné si zde požádat o doprovod, k tomu účelu zajištěnému. Rovněž všichni zaměstnanci jsou velmi ochotni pomoci najít potřebné zboží.
Děkuji paní Bohunce Havlíčkové a jejímu příteli Františku Kozlíkovi, že mi pomohli zvládnout tento obtížný kousek života zrakáčova. Prakticky nevidomým vřele doporučuji tento gigant, již i pro zmíněnou možnost požádat v informacích o doprovod.

Eva Brejchová



** Reakce na zlou zkušenost **

K napsání tohoto příspěvku mne inspiroval článek Miloslavy Moreové s názvem "Zlá zkušenost". Popisuje nepříjemný zážitek z cesty vlakem, kdy se nejprve jedna paní pokoušela jejímu vodicímu psu sundat košík, potom postroj a nakonec se jej pokoušela krmit.
Protože i já jsem měl po získání vodicího psa podobné zážitky a pocity, tak bych se rád podělil o svoji zkušenost, jak jsem se s tím vyrovnal.
V první řadě bych se zamyslel, proč se ta paní tak chovala. Dovolím si popsat její pohled, jak si jej představuji: Vstoupí do kupé a co vidí? Nádherný pes, který chudák sedí s košíkem a ještě v nějakém koženém postroji, jako by nestačil obojek. Tak chce ihned pejskovi ulevit a sundat mu alespoň košík. Jeho paničce se to ale nelíbí a tak chce sundat alespoň to, co má pes omotané kolem břicha. A nakonec ten pejsek na ni tak žádostivě kouká, když jí, že mu musí alespoň kousek dát.
Já chování té paní neomlouvám, ale lidé jsou takoví. Dá se s tím něco dělat? Ověřil jsem si, že ano. Tak za prvé ten košík. Je sice hezké dodržovat předpisy, ale já jsem svému psu zkusil košík pouze třikrát. Když jsem zjistil, že jej má za pár vteřin dole, usoudil jsem, že má víc rozumu než já. A to chodíme i do potravinových samoobsluh, samozřejmě po dohodě s vedoucím. Ale to v podstatě jen jako doprovod manželky, protože čekání někde v koutku není příjemné. Sami zvládneme jen pultový prodej.
Dalším problémem je, že vodicí pejsci jsou až moc krásní a tak každého láká je pohladit. To se mi podařilo omezit prostým nápisem na obojku: NEHLADIT-NEKRMIT. Je sice pravda, že i v naší společnosti je dost lidí "negramotných", ale vždy se najde někdo, kdo toho negramotu upozorní na nápis. A to je chvíle pro mne, kdy do toho mohu vstoupit a vysvětlit, proč má pes ten nápis: "Víte, když jsem toho pejska dostal, tak jsem měl velké problémy s tím, že to byl mazlíček lidí, kteří mají rádi psy. On si na to zvykl a dokonce i při vodění se vydával vstříc lidem a zapomínal na mne, takže jsem několikrát dost nepříjemně testoval tvrdost různých pouličních zařízení. Nyní, když se to snažím lidem vysvětlit, tak se tyto problémy zcela vytratily."
Pak se ještě pochlubím, co všechno pejsek dokáže: označování překážek, rozpoznání peněžní a listovní přepážky na známé poště, ukázání schránky a to nejen na domě, ale i na sloupku. Dále dovedení do známých a naučených obchodů, oblibu ve vyhledávání zkratek a schopnost rozeznat podle počasí, kaluží a bahna vhodnost chůze v tomto terénu. Také přecházení na přechodech - mimo ně je to trochu problém, protože má zafixovanou absolutní přednost - ale také to, jak na mne postupně začal dávat pozor. Například máme cestou domů úsek přes louku, kde se mi jde samostatně s holí dobře a tak má volno. Na konci louky, kdy se přiblížím k silnici, stačí jen ťuknout holí o asfalt, sehnout se doleva a můj pejsek je starostlivě již vedle mne. Moc dobře si uvědomuji, jak musí být pro něho těžké opustit to nádherné běhání a čmuchání. No, někdy ve velkém zápalu trochu zapomene.
Posledním problémem je škemrání psů, když vidí, že někdo něco jí. To už nechává snad mého psa klidným. Již ve výcvikovém středisku, kde se toho tolik naučil, mne udivilo, že pejsek u mne při jídle škemral. Za dva roky, co jsme spolu, ještě nikdy u nás doma nedostal krmení od někoho jiného než ode mne. Nikdy také nedostal nic přímo ze stolu, natož nějakou sladkost.
Tak. Teď si někdo řekne - chudák pes. Myslím, že je mnohem větší chudák pes navyklý na pamlsky, který škemrá každou chvíli a je nešťastný, když nedostane pokaždé. Jinak můj - dovolím si říci kamarád - samozřejmě pamlsky dostává, ale jen ty pro něho určené. Optimální jsou křupavé suchárky, které ještě navíc čistí plak na zubech vznikající po máčené granulované stravě.
Ale je tu přece jen jeden problém, díky kastraci má pejsek poněkud větší chuť k jídlu a tak je někdy těžké uhlídat, aby když má volno, nezbaštil něco nevhodného. Proto jsem rád, když mi lidé pomohou pejska v tomto směru pohlídat. Tak se může z "drzé paní" stát pomocník při výchově mého psa.
Přeji všem bezproblémový život s jejich čtyřnohým kamarádem, nebo chce-li někdo - s "kompenzační pomůckou".

J. L.



** Rotariáni dražili vína **

Dražbu, tentokrát velmi zajímavých vín, uspořádali členové klatovského Rotary clubu. Její výtěžek, který představoval dvacet dva tisíc korun za patnáct lahví bílého a červeného vína, obdrží Městská knihovna v Klatovech. Získané peníze použije na další vybavení slepeckého oddělení. (Jeden z dražitelů zaplatil za trojici archivního bílého neuvěřitelných 15 tisíc korun.)
Klatovský Rotary club byl založen před pěti lety. Má dvacet členů, kteří si volí každý rok nového prezidenta ze svých řad. Je to demokratický postup, poněvadž do této nejvyšší funkce bude postupně zvolen každý člen.
Hlavním posláním rotariánů je ochota pomáhat druhému v každodenním životě. Rotary je celosvětová organizace zástupců různých povolání, kteří uskutečňují humanitní projekty, podporují vysoké etické zásady ve všech oblastech života a napomáhají vzájemnému porozumění a míru ve světě.

Jana Kubíková



** Kradl nejpotřebnějším **

Zásluhou všímavé zákaznice, která zavolala pracovníky ostrahy, byl v sobotu 21. dubna dopoledne v prostoru obchodního centra Kaufland v Jihlavě zadržen třináctiletý zloděj z Ostravy. Mladík byl zadržen právě v době, když chtěl ukrást peníze z kasičky v podobě psa, patřící Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých, která byla umístěna v prostorách supermarketu.
Chlapec se na Jihlavsku pohyboval sice ve společnosti své matky, ale byl na útěku z dětského výchovného ústavu.
Dalším šetřením policistů bylo zjištěno, že stejný pachatel má na svědomí nedávno vykradené kasičky v Delvitě, Prioru a lékárně na Masarykově náměstí. Stejný pachatel vykradl nápojový automat v jihlavské nemocnici.
Po zadokumentování celého případu byl chlapec eskortován do Dětského diagnostického ústavu v Brně.

Pp



** Budu také upřímný **

Ve zvukové ZOŘE číslo 8 jsem si poslechl článek, jakousi reportáž Mgr. Petra Jakla o výsledcích našich lyžařů běžkařů při jejich nedávných mezinárodních startech.
Mám-li být upřímný, mám po jeho přečtení smíšené pocity. Pozitivní dojem ve mně vzbudila pouze upřímnost, s jakou pan Jakl o převážně nepřesvědčivých výsledcích našich běžkařů píše.
Řekl bych, že i běžný čtenář, sportu nijak neholdující zjistil, že vyhlídky naší běžecké reprezentace na dobré umístění v mezinárodních soutěžích jsou v současné době nevalné. Tak trochu sleduji výkony některých našich sportovců a proto si nejsem jist, že výraz v současné době, který jsem použil, je přesný. Vím totiž, že tento výkonnostní útlum trvá u našich běžkařů už déle. Když se navíc dozvíme, že po několikaletém tréninku má závodnice problémy se zvládnutím techniky jízdy, že fyzická připravenost, jak alespoň ze slov pana Jakla rovněž vyplývá, má zřejmě také nějaké trhliny, tak člověka napadá hned několik otázek. Co a jak vlastně běžkaři trénují? Je trénink metodicky správně veden? Jsou v reprezentaci závodníci, kteří na tak náročnou přípravu vůbec mají? Našla by se ještě spousta podobných otázek, například zda nás to nestojí příliš mnoho peněz, zda to není tak trochu luxus posílat na zahraniční závody takto spíše nepřipravené závodníky.
Kdo běžecké lyžování sleduje, tak ví, že už léta nás reprezentují v podstatě jen dva závodníci, Mirka Sedláčková a Marek Šimíček. Jména dalších, mladších závodníků se zatím neobjevují. Mám pocit, že je nikdo ani nehledá. Právě v tom vidím tu nejčernější vyhlídku našich běžkařů. V lyžování sjezdovém se už daří reprezentační základnu ponenáhlu rozšiřovat, ale u běžkařů je jaksi klid. Nic se neděje.
Kvalitní mladí závodníci nám přece sami z nebe nespadnou. Nad tím by se měli společně zamyslet ve vedení ČSZPS, trenéři, učitelé tělocviku ve školách a konec konců i pan Mgr. Petr Jakl. Do lyžařské problematiky zrakově postižených je přece jen už delší dobu zasvěcen.

Luboš Slavík



** Třikrát ze showdownu **

Přebor Moravy v showdownu

Přebor Moravy v showdownu se uskutečnil ve dnech 12. a 13.května v Kyjově a pořadatelem byl oddíl Jiskra Kyjov. Ředitelem turnaje byl Oldřich Mikulášek a své úlohy se zhostil opravdu výborně, přičemž mu velmi pomáhala Hana Vrtková. Bylo dobré, že všechny výsledky mohly být zapisovány do počítače, takže družstva si při odjezdu odvážela už vytisknuté konečné výsledky.

Pořadí nejlepších mužů:
1. Mikuláš Ďurko - Baník Ostrava
2. David Hájek
3. Antonín Kubáč - oba Sigma Olomouc
4. František Koplík - Jiskra Kyjov
5. Martin Pouch - Sigma Olomouc

Těchto pět hráčů si vybojovalo postup na podzimní mistrovství republiky.

Pořadí nejlepších žen:
1. Květa Trnečková - Sigma Olomouc
2. Petra Černošková - Baník Ostrava
3. Petra Čejková - Sigma Olomouc
4. Yveta Kunovjánková - Jiskra Kyjov
5. Marcela Vavřinová - Sigma Olomouc

První dvě hráčky mají postup na mistrovství zajištěn z loňského přeboru a další tři hráčky si postup vybojovaly nyní. Ostravský turnaj žen v showdownu. Tento turnaj se uskutečnil 26. května v Ostravě v Syllabově ulici a pořadatelem byl oddíl Baník Ostrava. Ředitelkou turnaje byla Petra Černošková a měla vše dobře zorganizováno. Hrálo 8 hráček ze všech oddílů, systémem každá s každou.
Zvítězila Květa Trnečková ze Sigmy Olomouc před Helenou Křiváčkovou z Tyflosportu Praha a Petrou Černoškovou z Baníku Ostrava.

Mládež chce hrát showdown

Spolu s manželem jsem se zúčastnila menšího ukázkového turnaje v showdownu v Olomouci v prostorách SONS. Turnaj proběhl v rámci sportovních her pro zrakově postiženou mládež a jeho pořadatelem byla Speciální škola pro zrakově postižené. Do soutěže se přihlásily děti z Litovle a z Opavy, děti a učitelé z Plzně pouze sledovali hru a nakonec si tento sport vyzkoušeli.
Byla jsem mile překvapena, s jakou chutí děti hrály a bylo vidět, jak je tato hra baví. Projevila se převaha dětí z Litovle, protože zde mají nový stůl a chodí pravidelně trénovat. V této souvislosti musím pochválit paní vychovatelku Novotnou, která se dětem maximálně věnuje, upozorňuje na chyby a snaží se jim co nejlépe poradit. Vloni si paní Novotná udělala zkoušky na rozhodčí, takže vede děti přesně podle pravidel. Jejímu snažení je příznivě nakloněn i ředitel školy, který se přišel na závodníky podívat a bylo vidět, že si toho děti velice váží. Přišli se podívat i studenti z Fakulty tělesné kultury a někteří učitelé.
Jak nám sdělili učitelé z ostatních škol, největším problémem bude sehnat peníze na hrací stůl, ale o děti, které chtějí hrát, nouze určitě nebude, jak jsem vypozorovala z obrovského dětského nadšení. Jsem tomu velice ráda a všem mládežníkům držím palce.

Květa Trnečková



** Informace KTN **


Nové zvukové knihy:

Nouza, Jan: Rytíři naděje
čte: Z.Černá - 5 kazet, Z 2932
Povídky autora, který je od svých 15 let po sportovním úrazu
páteře ochrnutý na všechny končetiny.

Lír, Jiří - Siegel, Jiří: Ve vedlejší roli Jiří Lír
čte: J.Hyhlík - 4 kazety, Z 2933
Historky ze života divadelního i filmového herce a malíře
Jiřího Líra.

Vondrák, Jiří: Miroslav Donutil "... uprostřed běhu ..."
čte: J.Doleček - 4 kazety, Z 2934
Autor se v této knížce pokusil přiblížit jednoho z
nejtalentovanějších a nejpracovitějších herců dneška. Snažil
se zachytit jeho názory, slabosti, bolesti, lásky i lidskost a
sílu, které provázejí jeho život.

Fredrikssonová, Marianne: Potopa
čte: H.Rychetníková - 8 kazet, Z 2935
Filozofický román, ve kterém se prolíná biblický příběh s
hrozbou přírodní katastrofy.

Schaefer, Camillo: Mayerling
                   Záhada smrti korunního prince Rudolfa
čte: J.Hyhlík - 7 kazet, Z 2936
Kniha o tragické smrti následníka trůnu Rudolfa, syna
rakouského
císaře Františka Josefa I.

Stout, Rex: Na toho už zapomeňte
čte: J.Kadlec - 7 kazet, Z 2937
Klasický příběh detektivního pátrání po zmizelém synovi
oklahomského obchodníka.
Daněk, Oldřich: Vražda v Olomouci - 3. díl
                Zavraždění posledního Přemyslovce Václava III.
čte: J.Pick - 5 kazet, Z 2938
Poslední díl volné románové trilogie: - Král utíká z boje,
Král bez přilby. Děj se odehrává v prvních dnech po zavraždění
Václava III. roku 1306 a je jakousi úsměvnou detektivkou
středověku.

Pelc, Jan: ... a bude hůř
čte: J.Doleček - 13 kazet, Z 2939
Román o třech dílech: Děti rodičů - Děti ráje - Děti cest
Autor s tematickou otevřeností a jazykovou expresivností líčí
život mladých vyděděnců ze severních Čech, kteří se z odporu k
socialistickému režimu a životním normám svých rodičů uchylují
k drogám, alkoholu a sexu. (Četba pro otrlé čtenáře).

Steel, Danielle: Duch
čte: H.Čočková - 11 kazet, Z 2940
Román pro ženy ze současnosti.

Bombecková, Erma: Jak (ne)zvládnout manželství
čte: Z.Černá - 10 kazet, Z 2941
Posmrtný soubor autorčiných nejvtipnějších a nejoblíbenějších
časopiseckých fejetonů vydaných v průběhu tří desetiletí její
publicistické tvorby.


Nové bodové knihy:

Mühs, Wilhelm: Myšlenky moudrých o životě, 1 sv. - 35 Kč
Mühs, Wilhelm: Myšlenky moudrých o štěstí, 1 sv. - 35 Kč
Roller, Zdeněk: Domácí zvířátka, 1 sv. - 30 Kč
Čtení pro nejmenší.
Kipling, Rudyard: Tvůj sluha pes, 1 sv. - 30 Kč
Urban, Míla: Nesmrtelných 12 HP, 7 sv. - 210 Kč
Zážitky autora "cestovatele".
Rauensteinová, Regina: Muž kamenného srdce, 2 sv. - 70,- Kč
Čtení pro paní a dívky, ale nejen pro ně.
Míka, Jan: Na ňadrech ustláno, 2 sv. - 70,- Kč
Povídková kniha známého autora "Života na zámku".
Lanczová, Lenka: Srdcový kluk, 6 sv. - 120,- Kč
Román, momentálně nejčtennější autorky, pro dospívající dívky.

KTN může zájemcům o poslech a čtení knih v anglickém originále
nabídnout tyto tituly:

Nabokov, Vladimir: Lolita
čte: Jeremy Irons - 8 kazet

Herriot, James: Every Living Thing
čte: Timothy Christopher - 4 kazety

Renault, Mary: The King Must Die
čte: Michael York - 2 kazety

Renault, Mary: The Bull From the Sea
čte: Michael York - 2 kazety

Černošská poezie a spirituály - 2 kazety

Defoe, Daniel: Robinson Crusoe - 4 svazky
London, Jack: The Call of the Wild - 3 sv.
Twain, Mark: The Adventures of Tom Sawyer - 3 sv.
Twain, Mark: The Adventures of Huckleberry Finn - 4 sv.


Zvukové knihy převzaté z fondu odborné literatury:

Ve snaze rozšířit fond ZK knih byly následující tituly zařazeny do fondu beletrie. Upozorňujeme, že knihy byly původně načteny pro studijní účely externími načitateli. Liší se proto od běžně načítaných knih kvalitou nahrávky, hláskováním cizích slov a jmen, čtením stran původní předlohy apod.
Čapek K.: Cesta na sever, Z 1729
Černá J.: Adresát Milena Jasná, Z 1886
Zábrana J.: Celý život I. a II., Z 1887
Komenský J.Á.: Cesta světla, Z 1888
Kantůrková E. - Zvěřina J.: Dialog o víře, Z 1925
Carpenter H.: J.R.R. Tolkien - životopis, Z 1949
Sečanský I. - Horváthová A.: Vaříme diabetikům, Z 1950
Vlček E.: Jak zemřeli, Z 1981
České korunovační klenoty, Z 1983
Churchill W.S.: Druhá světová válka - I. díl, Z 2003
Churchill W.S.: Druhá světová válka - II. díl, Z 2004
Churchill W.S.: Druhá světová válka - III. díl, Z 2005
Churchill W.S.: Druhá světová válka - IV. díl, Z 2006
Jonáš J.: Tajenky života, Z 2007
Pechová J.- Králová I.: Hrníčková kuchařka - recepty bez vážení, Z 2024
Dorazil O.: Vládcové v dějinách Evropy 2, Z 2041
Pechová J. - Králová I.: Hrníčková kuchařka - pečeme bez vážení, Z 2146
Pernoudová R.: Život Jany z Arku, Z 2170
Neillands R.: Války růží, Z 2191
Churchill W.S.: Druhá světová válka - V. díl, Z 2222
Churchill W.S.: Druhá světová válka - VI. díl, Z 2223
Pacaud Gérard: Léčím se sám pomocí homeopatie, Z 2224
Frič A.V: O kaktech a jejich narkotických účincích, Z 2225
Sonet D.: Dobrý partnerský vztah, Z 2234
Schubert K.: Židovské náboženství v proměnách věků, Z 2241
Kniha o náboženstvích, Z 2242
Bovey S.: Zakázané tělo, Z 2261
Cingroš J.: Sám sobě doktorem, Z 2266
Castaneda C.: Oddělená skutečnost, Z 2300
Planche B.: Kniha o dobyvatelích - objevování světa, Z 2337
Bartoš J. - Kovářová S. - Trapl M.: Osobnosti českých dějin, Z 2352
Estin C. - Laporte H.: Kniha o mytologii starého Řecka a Říma, Z 2383
Prunier J.: Malá kronika letectví, Z 2387
Hora-Hořejš P.: Toulky českou minulostí 5, Z 2460
Hora-Hořejš P.: Toulky českou minulostí 6, Z 2637
Pinc J.: Psí posádka aneb Co se zvěrolékaři skutečně stalo, Z 2904



[Domů | Zpět]