Časopis ZORA, číslo 8/2001


Obsah:






** Zprávy ze SZdP v ČR **

Zasedání Výboru Sdružení zdravotně postižených v České republice dne 22.března 2001 v Praze zakončilo další funkční období a završilo deset let existence SZdP. Program byl však zahájen vyřizováním běžných záležitostí.
JUDr.Hutař informoval o konferenci FIMITIC ve Varšavě. Výbor souhlasil s krytím nákladů na jeho účast. Vzal na vědomí změnu stanov FIMITIC, kterou se profiloval jako organizace tělesně postižených a rozhodl předat zastupování České republiky Národní radě zdravotně postižených, která osloví některou z organizací nebo komoru tělesně postižených.
Výbor rovněž schválil postup při poskytování půjček ze sociálního fondu těm zaměstnancům členských organizací, kteří přešli do o.p.s. (týká se v současné době především SONS). Poskytnuté půjčky budou splaceny běžným postupem v dohodnutých lhůtách, nové nebudou poskytovány.
Po prvém kole námitkového řízení k projektům na MPSV zůstává vyřazen z dotací pouze projekt Rodinný a sexuální život zdravotně postižených. O konferenci FIMITIC z hlediska příspěvku pořadatelského státu rozhodne ministr Špidla.
Výroční zpráva předsedy Výboru doc.J. Jesenského analyzovala podmínky existence a činnosti Sdružení zdravotně postižených za celých deset let jeho trvání. Konstatovala omezení, která byla SZdP vložena dobou a okolnostmi jeho založení, problémy, které muselo řešit a možná východiska pro další funkční období, které bude probíhat v novém územně-správním uspořádání, v nových podmínkách financování sociálních služeb a již za rozvinuté činnosti Národní rady zdravotně postižených.
Vzhledem k tomu, že zprávu nebylo možno poskytnout z časových důvodů členům Výboru předem, budou navržená řešení podrobena diskusi na dalším zasedání Výboru ve dnech 17. až 18.května 2001.
Pro volby vedení Výboru SZdP v ČR předložila kompletní návrh pouze Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, návrh na předsedu a místopředsedu pak ještě Sdružení pro pomoc mentálně postiženým. Předsedou byl znovu zvolen doc. Jesenský, místopředsedou ing.Císař (oba pěti hlasy při abstencích Svazu tělesně postižených a Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených). Plným počtem hlasů byla zvolena pí Macková do funkce člena Výboru pověřeného řízením regionálních článků SZdP, volba však podléhá jejímu souhlasu (pro nemoc se nezúčastnila jednání). Revizní komise byla potvrzena ve stávajícím složení.

-cs-



** Nevidomý ředitel školy **

Pan Ladislav Muroň je zřejmě jediným nevidomým ředitelem školy v České republice. Je vůbec možné, aby člověk, který ztratil zrak, zvítězil v konkurzu a stal se ředitelem školy s 1350 žáky a učitelským sborem čítajícím téměř sedmdesát pedagogů?
Režisér a kameraman Ladislav Kaboš v dokumentu "Do poslední kapky" v další části cyklu "Curriculum vitae" vysílaném 9.března na programu ČT 2 diváky přesvědčil, že to možné je.
Ladislav Muroň není trpěn na ředitelském postu jen tak "ze soucitu". Zvítězil v řádném konkurzu prostě proto, že přesvědčil svou vizí, jak školu řídit, kde sehnat peníze na opravu secesního sálu, jak začít vydávat vlastní CD mladých talentovaných interpretů, jak podporovat rozvoj hned několika orchestrů...
V dokumentu bylo možno shlédnout i některé vymoženosti současné techniky, které nevidomým umožňují zapojit se naplno do života. Ladislav Muroň si píše texty smluv na počítači sám, surfuje po internetu a "popovídá" si i s kuchyňskou váhou.
Ve škole na něho nedají dopustit - v Základní umělecké škole ve Frýdku-Místku "šéfuje" již plných šest let.
Nejcennější oporou mu je manželka, která je však také zrakově postižená. Jejich společnou největší životní radostí je šestnáctiletý syn Láďa.
V televizním dokumentu "Do poslední kapky" se spolu s autorem mohli diváci zamyslet i nad dalšími citlivými otázkami, jako například kdo je víc postižený - zda ten, který má nějakou tělesnou vadu anebo ten, kdo je bezohledný, sobecký a závistivý?
"Není to jen příběh muže, který se dokázal se svým postižením vyrovnat, a jehož houževnatost a odvaha nás udivuje," řekl režisér a kameraman Ladislav Kaboš. "Fascinovala mě skutečnost, že v této zdánlivě surové době je "důvěra" stále živé slovo. Bez vzájemné důvěry a podpory by to totiž Ladislav Muroň zřejmě brzy vzdal. Mám radost, že zvítězilo něco silnějšího než lidská závist. Vždyť často stačí tak málo: zbavit se předsudků a dát šanci tomu, kdo je zřejmě opravdu schopný."

Pavel Polák



** Kdy fandit integraci? **

Toť otázka. A v bodové ZOŘE č.6 z března letošního roku ji i mně velmi konkrétně podaným článkem "Fandím integraci" důrazně položila paní ing.Veronika Hončová. To, co mi probíhá hlavou, nepovažuji za definitivní řešení problému, neboť ať o nás bude psát či mluvit kdokoli, asi nebudeme spokojeni nikdy.
Osobně bych informaci, že jde o nevidícího učitele, hudby či čehokoli jiného, dispečera, závodníka apod. zásadně nezavrhovala, vždy však není účelná. Řekne-li se třeba "na klarinet hrál Jan Budín" či "zpívá Olga Štěpánová", prostě by asi bylo až hloupé uvádět něco takového v běžném pořadu, kde před i po dotyčných vystupují jiní umělci. Jistě leckdo tentýž koncert provede či árii zazpívá lépe, jiný hůře, a nikdo se tak nerůzní v hodnocení, jako kulturní kritika.
Co vděčného laika mne ovšem potěší, že slyším Honzu, který chodil do Brna do školy. Kdybych ovšem o něm nevěděla, houby poznám. Navíc výkon, který je zařazen do vysílání třeba na Vltavu, Musí mít svoji úroveň bez ohledu na to, zda interpret nevidí, nemá nohu nebo je v podstatě zdráv. V dokumentárním pásmu o lyžařích, kuželkářích nebo střelcích je naopak taková informace nezbytná. Kdyby byla vynechána, leckdo by se divil, proč je o takových "žabařích" vysíláno, že se sešli na lyžařském soustředění třeba v Krkonoších a běhají v tak mizerných časech. Je-li zmíněno i zdůrazněno jejich zrkové postižení, pak mnohý, byť symbolicky, smekne klobouk. A možná mu dojde, že v mládí takový čas na pět kilometrů neuběhl i s dobrýma očima. Ani všelijaké ty "veselé historky z trati", zmínky o trasérech a podobně by neměly význam.
Před několika lety jsme doma občas sledovali na Nově pořad "Tabu", kde byly probírány i propírány handicapy všeho druhu takříkajíc až na dřeň. Prý i nevidomý se tehdy objevil, to nám ale uniklo. Dost syrové dokumenty lze slyšet v pořadech "Cesty po skrytých stopách osudů" na radiostanici Vltava. I tam pár našinců vystoupilo, a zřejmě nejsou poslední. Podobné to je s vozíčkáři či jinak postiženými. U těchto pořadů mi ovšem připadá, že nejde o pouhou honbu za senzacemi, ale za vším stojí upřímná snaha dát nahlédnout do životních příběhů lidí kolem nás. O tom, kam až může novinář zajít, je zajisté diskutováno v kruzích velice fundovaných, aniž by se kdo dobral definitivního závěru.
I člověk sám, dá-li svůj hlas k dispozici do kontaktního pořadu, by měl uvážit, zda je vždycky potřeba do telefonu sdělit, že nevidí. Někdy bych to měla za zcela zbytečné, zvlášť když je řeč o obecné tematice. Jindy ovšem hlas postiženého "sedí", zapadne-li do tématu.
S bílou holí nás prostě lidé vídají, integrace tedy těžko může hraničit s utajováním. I ona má ovšem své meze, čímž ovšem nechci říct, že bych jí nefandila.

Eva Budzáková



** Právní poradna **

Jsem nevidomá invalidní důchodkyně ve věku 65 let. V současné době žiji v Ústavu sociální péče. Doslechla jsem se, že budou opět zvýšeny úhrady za pobyt. P.B., Brno

Ano, opravdu dochází k navýšení úhrad za pobyt v ÚSP a to již od 1. 4. 2001. Výši úhrad za pobyt v těchto zařízení upravuje vyhláška č. 73/2001 Sb. Pro vaši lepší představu uvádím nejpodstatnější část vyhlášky v platném znění:

V § 1 odst.1, písmena b) a c) znějí:
b) za bydlení
1. v obytné místnosti se třemi a více obyvateli......44 Kč
2. v obytné místnosti se dvěma obyvateli.............51 Kč
3. v obytné místnosti s jedním obyvatelem............63 Kč
c) za nezbytné služby
1. při celoročním nebo týdenním pobytu v ústavu......54 Kč
2. při denním pobytu v ústavu........................32 Kč
Za nezbytné služby se považují úklid, praní a vaření.

§ 5: Úhrada nákladů při přechodném pobytu v ústavu (1) Při přechodném pobytu v ústavu se výše úhrady stanoví podle § 1; částky úhrady uvedené v §1 odst.1, popřípadě zvýšené podle § 1 odst.2, mohou být přitom zvýšeny až o 50%, jsou-li služby poskytovány ve zvýšeném rozsahu a kvalitě. (2) Při předem oznámeném pobytu mimo ústav hradí občan za každý takový den náklady ve výši podle § 3 odst. 1. Byla-li úhrada stanovená podle odstavce 1 již zaplacena, vrátí ústav za každý den předem oznámeného pobytu občana mimo ústav poměrnou část úhrady, s výjimkou částek podle věty první. Ustanovení § 3 odst.3 platí obdobně.

V § 9 se za slova "vyživovací povinnost" vkládají slova "nebo stanovenou povinnost neplní".

§ 17: Úhrada za vybavení obytné jednotky (1) Úhrada za vybavení obytné jednotky pořízené před 1.srpnem 1998 činí po dobu životnosti předmětu měsíčně nejvýše
a) za sporák nebo jiné zařízení k vaření...........15 Kč
b) za kuchyňskou linku se skříňkami................15 Kč
c) za kuchyňskou linku bez skříněk.................10 Kč
d) za vestavěnou skříň..............................5 Kč
e) za chladničku...................................25 Kč

(2) Úhrada za vybavení obytné jednotky pořízené před 1.srpnem 1998 činí po uplynutí doby životnosti předmětu měsíčně nejvýše
a) za sporák nebo jiné zařízení k vaření...........10 Kč
b) za kuchyňskou linku.............................10 Kč
c) za vestavěnou skříň..............................5 Kč
d) za chladničku...................................10 Kč

(3) Úhrada za vybavení obytné jednotky pořízené po 1.srpnu 1998 činí po dobu životnosti předmětu měsíčně částku, která je rovna jedné dvanáctině podílu pořizovací ceny daného předmětu a doby jeho životnosti.

(4) Životnost vybavení obytné jednotky činí:
a) chladnička, sporák a jiné zařízení k vaření 15 let,
b) kuchyňská linka a vestavěná skříň 20 let.

(5) Za další vybavení obytné jednotky může být úhrada zvýšena až o 150 Kč měsíčně. Za vybavení obytné jednotky v domově pro matky uvedené v § 12 části věty za středníkem se úhrada nevyžaduje.

(6) Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penzionu se stanoví úhrada každému obyvateli ve výši jedné poloviny částek podle odstavců 1, 2, 3 nebo 5. Jestliže dvoulůžkovou obytnou jednotku v penzionu obývá na vlastní žádost jen jeden obyvatel, stanoví se úhrada v plné výši.

(7) Za opravu vybavení obytné jednotky může být stanovena úhrada až do výše skutečných účelně vynaložených nákladů; ustanovení odstavce 6 přitom platí obdobně.

V § 18 odst. 3: Náklady, za elektřinu částka v jednolůžkovém pokoji se mění ze stávajících 240 Kč na 290 Kč, ve dvoulůžkových pokojích se částka mění ze 130 Kč na 160 Kč a za plyn se částka mění ze 105 Kč na 125 Kč.

V § 18 odst.9: Úhrada za služby základní péče pro jednotlivé obyvatele, se částka 230 Kč nahrazuje částkou 276 Kč.

V § 18 odst.10: Za výtah se částka 10 Kč nahrazuje částkou 12 Kč.

V § 18 odstavec 11 zní: (11) Úhrada za vymalování nebo vytapetování obytné jednotky se stanoví ve výši skutečných účelně vynaložených nákladů. Úhrada za čtvrtletní úklid obytné jednotky činí nejvýše 72 Kč za hodinu. Ve dvoulůžkové obytné jednotce v penzionu se úhrada stanoví ve výši jedné poloviny částek podle věty první a druhé pro každého obyvatele.

Přehled o úhradách za stravování naleznete v pokračování článku v následujícím čísle.

***

Jsem občanem s těžkým zrakovým postižením. Je mi 35 let a bydlím s manželkou a dvěma dětmi v domě, který je v soukromém vlastnictví. S majitelem domu mám neustálé konflikty, které se v současné době vyostřily natolik, že mi vyhrožuje vystěhováním. Chtěl bych se tedy zeptat, za jakých podmínek může k vystěhování dojít a hlavně z jakých důvodů.
- J. K., Praha 4 -

Zánik nájmu bytů je upraven v ustanoveních občanského zákoníku. Nájem bytu zaniká písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem. Nedojde-li k dosažení takovéto dohody, zaniká tento vztah písemnou výpovědí. V písemné výpovědi musí být přitom uvedena lhůta, do kdy má nájem skončit. Tato výpovědní lhůta musí být nejméně tříměsíční a musí být stanovena tak, aby vypršela na konci kalendářního měsíce.
Důvody, ze kterých může dojít k vypovězení nájmu bytu, jsou uvedeny v ustanovení § 711. Podle tohoto ustanovení může být nájem bytu skončen jen s přivolením soudu, a to pouze z těchto taxativně uvedených důvodů: a) potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče, nebo sourozence; b) jestliže nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele a pronajímatel potřebuje služební byt pro jiného nájemce, který pro něho bude pracovat; c) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě; d) jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za neplnění spojená s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce; e) je-li potřebné z důvodů veřejného zájmu s bytem nebo s domem naložit tak, že byt nelze užívat nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat; f) jde-li o byt, který souvisí stavebně s prostory, určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostor chce tento byt užívat; g) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt; h) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů anebo ho bez vážných důvodů užívá jen občas; i) jde-li o byt zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba.

Jestliže soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, určí současně, ke kterému datu nájemní poměr skončí; přitom přihlédne k výpovědní lhůtě (§ 710). Výpovědní lhůta počne běžet až prvním dnem kalendářního roku, měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Soud současně též rozhodne, zda nájemce je povinen byt vyklidit nejpozději do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Má-li nájemce právo na náhradní byt (ubytování), rozhodne soud, že nájemce je povinen vyklidit byt do 15 dnů po zajištění náhradního bytu, a stačí-li poskytnutí náhradního ubytování, do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování. Dojde-li k přivolení k výpovědi z důvodů uvedených pod písmeny a), b), e) a f), může soud v odůvodněných případech uložit pronajímateli povinnost nahradit nájemci stěhovací náklady, jež určí.
Jde-li o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení, lze vypovědět nájem podle odst.1 jen po předchozím souhlasu toho, kdo svým nákladem takový byt zřídil, nebo jeho právního zástupce nebo souhlasu příslušného orgánu republiky, který podle zákonů národních rad uzavření smlouvy o jeho nájmu doporučil.

Zpracovala JUDr. Ivana Marešová



** ČESKÁ REPUBLIKO, NESLEPNI! - Glaukom **

Onemocnění zeleným zákalem - glaukomem - představuje v současné době celosvětový problém. Podle WHO (Světová zdravotnická organizace) trpí 67 milionů lidí některou z forem glaukomu, tedy přibližně 2% populace. Ve vyspělých zemích má 17% lidí starších 65 let pokles zraku pro glaukom.
Vzniku glaukomu nelze bohužel zabránit. Pouze včasné zjištění a správná léčba mohou pacientovi poskytnout naději, že jeho zrak bude zachován do konce života. Proto je zapotřebí dát důraz jednak na prevenci, na včasné zjištění onemocnění a na pacientem správně dodržovanou léčbu.
Jednoznačná podstata a příčina tohoto onemocnění není známa. Na výsledném poškození vláken zrakového nervu, který přenáší informaci o zrakovém vjemu do mozku, se podílí řada faktorů současně. Jedním z rizikových vlivů je zvýšený nebo kolísavý nitrooční tlak. Ten se snažíme upravit tak, abychom dosáhli hodnotu optimálního tlaku pro dané oko, tlaku, při kterém nedochází k dalšímu poškození vláken zrakového nervu.
K dalším rizikovým faktorům patří věk nad 40 let, onemocnění zeleným zákalem v rodině, vysoká krátkozrakost, kolísavý tlak krevní, výrazně nízký tlak krevní s pocitem studených rukou a cukrovka.
Glaukomové onemocnění nemusí provázet žádné příznaky, jeho zjištění stanoví oční lékař na základě vyšetření. Změří výši nitroočního tlaku, vyšetří tzv.úhel přední komory, kudy protéká nitrooční tekutina, posoudí stav zrakového nervu na očním pozadí, a pomocí přístroje perimetru určí míru poškození zorného pole. Veškerá vyšetření jsou nebolestivá.
Podle stadia onemocnění volíme léčbu pomocí očních kapek, léčbu laserem a léčbu klasickou nitrooční operací pod mikroskopem. Stále zdůrazňujeme, že glaukom nelze ani vyléčit, ani odoperovat.
V současné době máme k dispozici okolo dvaceti léků na zelený zákal. Většinou nedráždí, neovlivňují šíři zornice, ale je nutné je kapat pravidelně několikrát denně, v daných časových úsecích. Bohužel, pacienti mají tendenci pravidelné kapání podceňovat. A právě nepravidelná nebo dokonce přerušovaná léčba má za následek další poškození vláken zrakového nervu. I kapání v určitou denní dobu hraje významnou roli. A řada pacientů není schopna ve svém životním rytmu najít čas na léčbu.
Proto jsou velkým přínosem v léčbě glaukomu léky, které se kapou pouze jedenkrát denně, což výrazně snižuje rizika spojená s nepravidelným kapáním.
Protože již sama diagnóza je pro pacienta stresující, je zapotřebí zdůraznit, že mimo pravidelnou léčbu a kontroly u očního lékaře nemá jiného životního omezení. Mimo extrémně těžké tělesné námahy a stresových situací není zapotřebí omezovat záliby - sport, sledování televize, práci s počítačem, řízení motorových vozidel atd.

MUDr. Hana Pešková, viceprezident ČGS



** Česká glaukomová společnost **

ČGS vznikla v roce 1998. Sdružuje přes 250 odborníků zabývajících se problematikou glaukomu. Organizuje kontinuální vzdělávání lékařů v problematice glaukomu, organizuje přednáškové akce, koordinuje vědecké studie, v rámci programu mladých glaukomatologů sponzoruje stáže mladých lékařů v zahraničí, každoročně vyhlašuje Výroční cenu za nejlepší publikaci s problematikou glaukomu. Je v úzkém kontaktu s Českou oftalmologickou společnosti a Evropskou glaukomovou společností.
V čele ČGS je pětičlenný výbor, jehož činnost řídí prezident ČGS; v současné době je to MUDr. Ivana Liehneová.
V každém regionu je jmenován regionální glaukomatolog.


Česká glaukomová společnost vyhlašuje v letech 2001 - 2003 program "Prevence glaukomu v ČR". Cílem tohoto programu je: - zlepšit časnou diagnostiku glaukomu - rozšířit efektivní léčbu glaukomu - snížit počty slepých pacientů pro glaukom v ČR - vytvořit a standardizovat registr pacientů s glaukomovým onemocněním s organizací počítačové sítě v regionálních glaukomových centrech. Součástí tohoto programu budou vzdělávací akce pro oftalmology, pro praktické lékaře a pro veřejnost.

Rok 2001 bude rokem osvěty široké veřejnosti s problematikou glaukomu pod názvem projektu: "Česká republiko neslepni!" - projekt prevence glaukomu. Cílem je poučit širokou veřejnost o podstatě onemocnění a důležitosti preventivního vyšetření u očního lékaře. Veřejnost bude systematicky informována prostřednictvím médií.
V dubnu budou zahájeny tzv. "glaukomové dny" (glaucoma tour), kdy ve vybrané síti dvaceti měst České republiky bude umístěna na veřejném prostranství vyšetřovací jednotka, kde by měl být preventivně vyšetřen co největší počet náhodných občanů. Současně ve vybraných ambulancích proběhnou Dny otevřených dveří pro pacienty, kteří chtějí podstoupit preventivní vyšetření pro glaukom. K dispozici bude tzv. Zelená linka - 0800 19 25 25 pro zodpovězení dotazů týkajících se problematiky glaukomu.
Občané budou dále informováni o problematice glaukomu prostřednictvím médií, knih, brožur a plakátů v ordinacích.

Město a datum glaukomových dnů: Brno 3.4. - 5.4.2001 Uherské Hradiště 9.4.- 10.4.2001 Zlín 12.4.- 13.4.2001 Frýdek Místek 18.4.2001 Olomouc 20.4.- 21.4.2001 Ostrava 24.4.- 25.4.2001 Jihlava 27.4.- 28.4.2001 Pardubice 1.5.- 2.5.2001 Hradec Králové 4.5.- 5.5.2001 Tábor 8.5.- 9.5.2001 Č.Budějovice 11.5.- 12.5.2001 Praha 16.5.- 18.5. 2001 Kladno 22.5.- 23.5.2001 Karlovy Vary 29.5.- 30.5.2001 Plzeň 5.6.- 6.6.2001 Liberec 13.- 14.6.2001 Mladá Boleslav 19.6.2001 Teplice 21.6.- 22.6.2001 Ústí n.Labem 26.6.- 27.6.2001



** Brýle spojuje se zrakem počítač **

Miniaturní digitální černobílá kamera CCD je základem oční náhrady, kterou vyvinuli američtí vědci. Kamera je zabudována do brýlových obrouček a její výstup je veden do přenosného počítače o hmotnosti 5 kg. Počítač, který je schopen pracovat bez dobíjení 3 hodiny, analyzuje signál kamery pomocí algoritmů a vytváří zjednodušený obraz pozorované scény. Na jeho základě vysílá elektrické signály do 68 platinových elektrod, které jsou trvale zasazeny do zrakové kůry v pravém zadním mozkovém laloku. Elektrody vyvolávají stimulací mozku tzv. fosfény, což jsou jasné skvrny na temném pozadí. Náročným učením je nevidomý člověk schopen fosfény "číst" a interpretovat je.

ek



** Třetí oko **

Nevidomým lidem s neoperovatelnou oční vadou se objevila nová naděje na umělý zrak. Je jí přístroj vyrobený vědci v Bruselu. Jde o malou kameru zabudovanou do brýlí a bezdrátový rádiovysílač krátkých vln, který vysílá snímaný obraz do zrakového centra v mozku. Do hlavy je chirurgicky implantován přijímač, který je napojen na zrakové centrum.

JJ



** DĚDINA informuje **

V Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina, o.p.s., Šmolíkova 866, Praha 6-Ruzyně se koná v sobotu 12.května 2001 shromáždění Cechu masérů a kurz fusky nohy, který vede MUDr.Marek z MONADY.
Současně v době od 10 do 15 hodin můžete navštívit výstavku drhaných výrobků pana Josefa Hlaváčka a prodejní výstavku košíků klientů střediska Dědina.
Srdečně vás zveme!

Mgr.Marie Schifferová



** Eura na zkoušku již v oběhu **

První "skutečná" eura se dostávají do rukou obyvatel Evropské unie již nyní, deset měsíců před oficiálním vstupem jednotné měny v platnost. Evropská centrální banka totiž uvolnila 28 tisíc sad eurobankovek. Ty jsou zatím bezcenné. Slouží jen k tomu, aby se s nimi mohli v předstihu seznámit postižení lidé - nevidomí, neslyšící či duševně nemocní - tedy ti, kteří by podle Evropské komise mohli mít "zvláštní měnové problémy".
Cvičné sady mají většinu znaků skutečných eur, která se začnou používat od 1.ledna 2002: jsou vytištěny na stejném papíře, číselné hodnoty bankovek jsou reliéfní, takže je může nahmatat i slepec. Ten ocení i to, že Braillovým písmem jsou vytvořeny také některé nápisy na bankovce.
Pro lidi se zhoršeným zrakem jsou na bankovkách i další pomocné znaky. Každá hodnota má například jinou barvu než ty ostatní a velikost bankovek stoupá od nejnižší hodnoty pěti eur až k dvouseteurové bankovce. Rozdíl mezi dvěma následujícími hodnotami bankovek je vždy asi půl centimetru. Výjimkou je pouze pětiseteurová bankovka, která je skoro stejně velká jako dvoustovka. Ta by však neměla být tolik v běžném styku používána.
Od skutečných bankovek se cvičné vzorky liší dvěma viditelnými znaky: přes obraz každé bankovky se táhne tučný nápis "No value" (bez hodnoty) a navíc jsou bankovky potištěny jen po jedné straně. K dispozici jsou zatím jen tyto papírové peníze, cvičné mince mají být dodány během jara, protože zatím nejsou vyrobeny.

Michal Mocek



** Keramička z Vlaštoviček **

Nevidomá keramička Iveta Dunková, kterou ostatní zásadně oslovují jako Ivetku, předává dnes svůj cit i zkušenosti dalším nevidomým jako instruktorka chráněných charitních dílen v Opavě - Jaktaři.
"Pocházím sice z východního Slovenska, ale velmi brzy jsme se s rodiči přestěhovali do Ostravy. Přes svou těžkou zrakovu vadu jsem absolvovala běžnou základní školu a poté i střední odborné učiliště v oboru kuchař-číšník. Ale v devatenácti jsem přestala vidět úplně a to pro mne byla veliká rána. Mám ráda kolem sebe hodně lidí a najednou jsem měla pocit černé prázdnoty a samoty," ohlíží se zpět pětatřicetiletá žena. Před beznadějí ji zachránila rodina.
Chtěla se stát masérkou, ale nakonec se dostala do telefonní ústředny dvou ostravských podniků. Když však otec vážně onemocněl, neměla nikoho, kdo by ji denně vodil do práce. Zůstala doma a na sedm let nezaměstnanosti pohlíží jako na černou můru.
"Když jsem se dověděla, že ve Vlaštovičkách na Opavsku bych našla byt i práci pod jednou střechou, neváhala jsem ani chvíli. Poprvé jsem tam dostala do rukou hlínu a brzy mě chytila za srdíčko," bilancuje začátky autorka nové "šnekové", "lístečkové" a "kouskové" metody při tvorbě dekorativní keramiky. Její váza získala ocenění i na mezinárodním festivalu "Umění a duše" v Los Angeles v září 1999. Také belgický královský pár si ze své loňské říjnové návštěvy České republiky odvezl domů keramickou vázu Ivety Dunkové.
Ve Vlaštovičkách potkala také svého nynějšího manžela, nevidomého Sebastiána. "Bydlíme spolu ve Vlaštovičkách v malém bytě a je nám dobře. Já o víkendu uklízím a Honza se postaví ke sporáku a vaří."

Milena Křístková



** Zpívala jsem v Carusošou **

Už podruhé se mi splnilo životní přání - zpívat a soutěžit v televizi. V roce 1998 jsem zpívala v soutěži DO-RE-MI. Ráda zpívám a tak jsem se rozhodla, že to zkusím podruhé. Nebyla jsem první, ale ani poslední.
Jak se přihlásit je jednoduché. Napsala jsem si přihlášku a pak čekala na odpověď. Za sedm měsíců se mi ozvali, že se mám dostavit na konkurs, který se konal venku, v Praze na Můstku. Dne 21.dubna 2000 jsem tedy jela. Proběhlo to tak, jak to znáte z televize, kdy herec a moderátor Otakar Brousek mladší se ptá na ulici chodců, jestli mohou něco zazpívat. Mezi budoucími účinkujícími jsou i náhodní chodci. Aby pan Brousek poznal přihlášené, jsou označeni číslem. Jestli písničku, kterou jsme si sami vybrali, zazpíváme dobře, řeknou nám, kdy pošlou pozvánku na natáčení. Po zpěvu ještě scénárista uskuteční s adeptem rozhovor na kazetu, kterou pak vyslechne umělecká porota. Zájemců je mnoho, takže jsem na pozvání čekala devět měsíců.
Osmnáctého ledna t.r. jsem se dostavila na natáčení. Atmosféra byla pěkná. Mohli jsme si popovídat s pracovníky Carusa, také s moderátorkou Petrou Janů i se zpěváky a herci.
Nejprve nás přivítali a řekli nám, jak bude vše probíhat. Potom byla hudební zkouška, po ní následovala generálka a nakonec natáčení, kdy se jelo "na ostro". V jeden den se natáčely tři díly, takže nás bylo najednou osmnáct účinkujících a devět porotců. Povídali jsme si všichni dohromady a bylo i veselo.
Pan režisér s námi nacvičil zpěv v tónině, která se hodila k účinkujícím a kdo chtěl, i pohybovou stránku. Všichni pracovníci pořadu Carusošou byli milí a to ve mně zanechalo tak velký dojem, že na tento zážitek nikdy nezapomenu.
Těm, kteří se budou chtít přihlásit, přeji hodně úspěchů.

Irena Kratochvílová



** Doteky baroka - hmatová expozice **

Národní galerie v Praze otevřela 10.dubna 2001 v klášteře sv.Jiří na Pražském hradě novou expozici odlitků určenou pro návštěvníky se zrakovým postižením. Po komorním souboru kopií japonského sochařství na zámku Zbraslav a nedávno otevřené kolekci odlitků středověkých památek v kláštěře sv.Anežky české, je klášter sv.Jiří dalším místem, kde je možné prohlížet exponáty i jinak než pouhým zrakem.
Čtrnáct vystavených exponátů pod názvem "Doteky baroka" mapuje ve zkratce vývoj umění v Čechách v 17. a 18.století. Odlitek bronzové plastiky Kráčejícího koně od Adriaena de Vries z roku 1610 je dokladem umění na dvoře císaře Rudolfa II. Pozoruhodnou sochařskou výzdobu Karlova mostu zastupují dva detaily sejmuté z Krucifixu, jehož korpus vytvořil před rokem 1630 drážďanský sochař W.E.Brohn. O sto let mladší jsou sochy M.B.Brauna, mistra období vrcholného baroka, jehož díla lákají k doteku bohatstvím svých tvarů. V klášteře sv.Jiří si připomeneme jeho proslulé alegorie z Kuksu, majestátního Chrona z Cítolib a také bustu hraběte Šlika z katedrály sv.Víta s četnými kudrnami na jeho paruce. Zástupcem rokoka je půvabný Andílek s Veraikonem z Kostelce nad Černými lesy.
Vystavené exponáty pocházejí z fondu odlitků Národní galerie. Byly pořizovány během 20.století pro významné barokní výstavy, například pro legendární Pražské baroko (1938), výstavu v Miláně (1966) či v Essenu (1977). Většina z nich byla odlita ze sádry a pro účely hmatové expozice povrchově upravena. Pouze Chronova hlava je výtlačkem z pryskyřičné hmoty, která se svojí pórovitou strukturou nejvíce blíží pískovci, Braunovu oblíbenému materiálu.
Kromě možnosti vnímání soch netradičním způsobem - dotykem - mají odlitky velkou hodnotu jako srovnávací materiál. Zejména měkký pískovec podléhá v exteriéru rychlému zvětrávání, proto může být srovnání starších odlitků se současnými originály cenným dokladem pro badatele i restaurátory.
"Doteky baroka" vznikly díky velkolepému výstavnímu projektu Sláva barokní Čechie, který Národní galerie zahajuje dnem 27.dubna 2001 v prostorách kláštera sv.Jiří, v Obrazárně Pražského hradu, Valdštejnské jízdárně a v paláci Kinských.
Expozice je určena především nevidomým a slabozrakým návštěvníkům, proto je opatřena rozšířenými popiskami v bodovém písmu i ve zvětšeném černotisku. Lektorské oddělení nabízí prohlídku expozice s výkladem, který je třeba objednat nejméně tři týdny předem na pražském telefonu 57 32 08 89 nebo 57 32 06 16, linka 38 a 48. Kontaktní osobou je Mgr.Jana Klímová.
Národní galerie zároveň s výstavou otevřela pro dětské návštěvníky v klášteře sv.Jiří výtvarný ateliér, kde je možné navštívit dílny, doplňující specializovaný lektorský výklad. Ateliér je určen pro předem objednané skupiny i pro jednotlivce, kteří si zde mohou své výtvarné dílo na místě vystavit.
Otevírací doba je od úterý do neděle, od 10 do 18 hodin. Adresa: Národní galerie, Jiřské náměstí 33, Praha 1 - Hrad.

A jak konkrétní sochy vypadají?

ADRIAEN DE VRIES - Kráčející kůň, rok 1610 materiál originálu: bronz
Neosedlaný kůň má dvě nakročené nohy, pootevřenou tlamu a volně visící ocas. Na jeho svalnatém těle s hustou mírně zvlněnou hřívou vystupují žíly, šlachy a na krku zřasená kůže.
Detailně zpracované provedení Vriesova originálu nasvědčuje tomu, že vzorem mohlo být skutečné zvíře ze stájí císaře Rudolfa II., pro kterého sochař v Praze pracoval. Bronzové sošky koní byly v 16. a 17. století velmi oblíbené.

WOLF BROHN - Hlava Krista, INRI, asi r.1628 materiál originálu: bronz
Souměrná Kristova tvář lemovaná vousy má klidný výraz, zavřené oči a pootevřená ústa. Na hlavě je nasazena trnová koruna. Reliéfní písmena jednoduchého tvaru jsou od sebe oddělena ornamentální tečkou. Text je napsán jakoby na pruhu látky, která má oba konce zvlněné. INRI je zkratka slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum (Ježíš Nazaretský, král židovský). Ve výtvarném umění bývá součástí scén s ukřižováním. Podle evangelia svatého Jana dal posměšný nápis pořídit Pilát Pontský.
Kristova hlava i nápis INRI byly odlity s Krucifixu, který stojí na Karlově mostě.

FERDINAND MAXMILIÁN BROKOFF - Noc, r.1714 materiál originálu: pískovec
Ženská bysta se srpkem Měsíce na hlavě představuje alegorii Noci. Nehybná tajuplná tvář má smutný výraz a zavřené oči znázorňující spánek. Na obnaženou hruď spadá pramen vlasů. Postava je zahalená do roucha posetého hvězdami.
Brokoffovu alegorickou sochu z průčelí Morzinského paláce v Nerudově ulici na Malé Straně v Praze doprovází alegorie Dne.

MATYÁŠ BERNARD BRAUN - Herkulův zápas se lvem Nemejským, kolem r.1714-1716 - Herkulův zápas s Kentaurem, kolem r.1714-1716 materiál originálů: pískovec
Rozměrné reliéfní scény líčí boje antického hrdiny Herkula. Odlitky byly sňaty s reliéfů zdobících průčelí Clam-Gallasova paláce v Husově ulici v Praze. Braun zde vytvořil i další plastickou výzdobu, jako například postavy antických bohů na atice či mohutné figury Herkulů po stranách portálů.

MATYÁŠ BERNARD BRAUN
Alegorie Spravedlnosti, Moudrosti, Cudnosti, Lenosti a Obžerství patří do řady postav Ctností a Neřestí, které Braun vytvořil před rokem 1720 pro svého mecenáše Františka Antonína hraběte Šporka. Sochy vytesané v nadživotní velikosti byly umístěny před špitálem v Kuksu. Práci na sochách prováděli Braunovi pomocníci, zatímco autor se soustředil na drobné hliněné modely, podle nichž plastiky vznikaly. Jeden z těchto modelů (Víra) je součástí expozice českého barokního umění.

M.B.BRAUN - Alegorie Cudnosti, detail
Cudnost diskrétně ukrývá svou tvář pod závojem, na němž jsou nezřetelně naznačeny oči. Pouze ústa a brada zůstávají poodhaleny.

M.B.BRAUN - Alegorie Lenosti, detail
Lenost si podepírá rukou klesající hlavu. Tvář má zasněný výraz a ústa jsou pootevřená.

M.B.BRAUN - Alegorie Moudrosti, detail
Moudrost má hlavu se dvěma tvářemi. V ruce drží zrcadlo, v němž se odráží její skutečná podoba.

M.B.BRAUN - Alegorie Obžerství, detail
Šklebící se žena s výrazným nosem představuje Obžerství. Na hlavě má vinné hrozny.

M.B.BRAUN - Alegorie Spravedlnosti, detail
Žena s ušlechtilými rysy, něžným úsměvem a vysoko vyčesanými vlasy představuje Spravedlnost. Na důkaz nestrannosti má přes oči šátek.

MATYÁŠ BERNARD BRAUN - Chronos, detail, r.1725 materiál originálu: pískovec
Hlava starého muže s dlouhými vousy představuje alegorii Času. Zbrázděná tvář tragického výrazu je rozdělena na část živou a mrtvou, připomíná tím dočasnost lidského života. Výtlaček z pryskyřičné hmoty nebyl proveden podle Braunova originálu, ale podle staršího sádrového odlitku.
Originál je umístěn na zdi před kostelem v Cítolibech. Rozložitá ležící postava starce s přesýpacími hodinami byla vytesána z měkkého pískovce, ale působením zvětrávání došlo k jejímu značnému poškození. Protějškem Chronose je ženská postava s kalichem znázorňující Víru.

MATYÁŠ BERNARD BRAUN - Leopold hrabě Šlik, r.1723-25 materiál originálu: mramor
Leopold hrabě Šlik má na hlavě paruku s množstvím kudrlinek. Jeho obličej s propadlými tvářemi a vráskami na čele nese stopy únavy z prožitého života. Na hrudi visí řetěz s beránčí kůží, odznakem Řádu zlatého rouna.
Bystu hraběte Šlika (r.1723) vytvořil Braun z mramoru. V Čechách neobvyklý materiál je zpracován s velkou pečlivostí a smyslem pro detail. Portrétní bysta je součástí bohaté výzdoby Šlikova vysokého náhrobku, jehož architektonický návrh provedl František Maxmilián Kaňka. Nalézá se v chrámu svatého Víta v Praze na Hradčanech.

GOTTFRIED FRITSCH (okruh) - Andílek s Veraikonem, r.1739 materiál originálu: dřevo (?)
Drobná postava andílka drží v rukou vlající roušku (Veraikon) s reliéfem nehybné Kristovy tváře. Podle legendy přistoupila ke Kristovi cestou na Golgotu dívka jménem Veronika a setřela mu pot a krev s obličeje. Na látce se pak objevil otisk Ježíšovy podoby. Originál je umístěn na hlavním oltáři v kostele Andělů strážných v Kostelci nad Černými lesy.



** Dovolená v Ráji **

Vaše letošní čtrnáctidenní dovolená s námi může být aktivní! Stanová základna našeho Klubu českých turistů bude v krajině s čistým ovzduším, místo tábořiště je východiskem pro poznávání Chráněné krajinné oblasti Český Ráj (Sobotka, Semily, Prachovské skály...) ve zdravé, neporušené krajině.
Naše základna má charakter odborné základny KČT, je dobře vybavena a vedena cvičiteli, kteří pro vás připravili program různých výletů. Základna je určena pro dospělé turisty a rodiny s dětmi staršími tří let. Děti a mládež se mohou účastnit jen v doprovodu rodičů, nebo v rámci turistického oddílu mládeže (TOM) se svým vedoucím. Základní informace: Umístění stanové základny je u obce Dolánky na řece Jizeře - pod Hrubým Rohozcem. Termíny: 1.turnus: 4.července - 18.července
2.turnus: 18.července - 1.srpna
3.turnus: 1.srpna - 15.srpna Ubytování: Ve dvoulůžkových stanech s podlahou, lůžka jsou vybavena spacím pytlem s vložkou a dvěma přikrývkami. Několik stanů je čtyřlůžkových. Stravování: Třikrát denně z táborové kuchyně. Turistickým programem bude pěší turistika pod vedením cvičitelů. Cena za pobyt:
dospělí a mládež od 14 let 1 900 Kč (nečlenové KČT: 2 100 Kč)
děti od 7-13 let včetně 1 300 Kč (nečlenové KČT: 1 500 Kč)
děti do 6 let včetně 1 100 Kč

Doprava na základnu: ČD do Dolánek u Turnova - tábor je 200 m od ČD Veškeré bližší informace vám podá členka KČT pí Eliška Ledenová, Palackého 99/11, 417 02 Dubí, tel.0417/57 28 47.



** Dovolená v Chorvatsku **

Ještě zůstává pár volných míst v pobytovém zájezdu pro nevidomé a slabozraké na Omišskou riviéru v Chorvatsku. Zájezd se uskuteční v termínu od 18.května do 3.června 2001. Pojede se luxusním autobusem z Prahy přes Jihlavu, Znojmo, Vídeň, Graz, Maribor, Záhřeb až do Splitu, respektive ještě 20 km za Split. Cesta je dlouhá 1000 km a trvá přibližně 20 hodin i s malými přestávkami.
O tomto zájezdu byli čtenáři informováni v lednovém čísle ZORY článkem s názvem "Nová Želivka v novém tisíciletí".
Cena zájezdu 3 990 Kč zahrnuje ubytování a dopravu - nezahrnuje stravování, průvodce a zdravotní pojištění.
Bližší informace rádi poskytnou

Jarmila a Zdeněk Valsovi na adrese: Vlíněves 108, 277 01 Dolní Beřkovice tel. a fax: 0206/69 22 71, mobil: 0603/76 16 58 http://web.telecom.cz/valsa



** Další splněný sen **

Na tréninku jí loni v červnu vjelo do cesty dítě na kole, které netušilo, že ta rychle běžící žena ho nevidí. Marla Runyanová na poslední chvíli uskočila a nepříjemně si pohmoždila achillovku levé nohy. Před olympijskou kvalifikací USA v Sacramentu musela vyhledat lékařskou pomoc. Dovede se však porvat s bolestí, třetím místem na 1500 metrů se do Sydney kvalifikovala a o její nehodě se veřejnost dozvěděla až daleko později.
Jednatřicetiletá Marla je z právního hlediska slepá vzhledem k degeneračním změnám sítnic obou očí. "Začalo to v devíti letech, najednou jsem zjistila, že se mi špatně čte ze školní tabule. Postupně se zrak zhoršoval. Lékaři u mne zjistili Stargardtovu chorobu, což je dědičné a nevyléčitelné onemocnění. V oční sítnici postihuje místo s nejostřejším viděním - uprostřed oka vnímám černou skvrnu. Bojovala jsem ze všech sil, abych nadále mohla chodit do normální školy."
Od mládí se věnovala sportu - gymnastice, fotbalu, ve čtrnácti už však přestávala vidět míč. Později se dala na atletiku, závodila za školní družstvo v San Diegu ve skoku do výšky a víceboji. Psalo se, že ji paralympijské hry nepřitahovaly, ale v roce 1992 na nich v Barceloně vyhrála běhy na 100 m, 200 m, 400 m i skok do dálky. O čtyři roky později se chtěla kvalifikovat v sedmiboji na olympijské hry v Atlantě, při "US Trials 96" skončila desátá. Vyhrála potom sedmiboj na paralympiádě 96.
Technické disciplíny byly pro ni přece jen složité, analyzovala vícebojařskou zkušenost a rozhodla se přejít na střední tratě. Chtěla se vyrovnat "normálním", oproti nimž má jen jednu nevýhodu - nerozpozná mezičasy z informační tabule. "Postižení mi nebrání v dobré orientaci uprostřed klubka závodnic - periferním viděním do pěti metrů. Místo soupeřek však vnímám jen barevné skvrny."
V běžném životě je často postavena před složitější problémy než při běhu - těžko se třeba naučila manipulovat s mobilním telefonem. "Využívám nejrůznější pomůcky pro zrakově postižené, které mi pomáhají zvládat každodenní rutinu, abych se upravila, oblékla, dojela na trénink."
Před čtyřmi roky se přestěhovala do Eugene v Oregonu, kde našla velmi kvalitní běžeckou skupinu. Na pobyt si vydělávala jako cvičitelka aerobiku v domově důchodců za sedm dolarů na hodinu. Veškeré její úsilí však bylo v sezonách 1997 a 1998 k ničemu, až příliš často ji pronásledovala zranění.
Na Panamerických hrách ve Winnipegu se 29.července 1999 stala reprezentační debutantka nejméně očekávaným vítězem, když ve finiši na 1500 metrů předstihla Kanaďanku Leah Pellsovou.
Kvalifikovala se i na mistrovství světa v Seville, kde si v semifinále zlepšila osobní rekord na 4:05,27 a ve finále skončila desátá. Před rokem se poprvé stala mistryní USA, v hale na 3000 metrů. Vše směřovala k Sydney, ani v úvodu zmíněné zranění po kolizi s dítětem na kole ji nemohlo zastavit.
Třetí den olympijské kvalifikace v Sacramentu přinesl mnoho mimořádných zážitků, ale hlavní hrdinkou byla Runyanová. Byť až třetí na 1500 m - ve druhém kole závodu "ustála" nepříjemnou kolizi. I ve finále se držela vzadu, obíhala soupeřky velkým obloukem. Když mílařka před ní klopýtla - instinktivně ji pažemi odtlačila. Televizní záznam kritické chvíle pak mohla sledovat ve vzdálenosti několika centimetrů od obrazovky.
Stala se tak prvním těžce zrakově postiženým sportovcem, který se mohl zúčastnit olympijských her. Víc než soupeřky ji vyvedl z míry zájem médií. "Já jsem si už dávno zvykla na svůj handicap, nezávodím proto, abych se stala prvním nevidomým účastníkem olympijských her a denně se pak zpovídala, jaké jsou pocity jediné slepé na Hrách. Beru své postižení jako fakt. Nepřemýšlím o něm tolik jako novináři. Myslím, že ani soupeřky na to nemyslí. Když jsem proběhla cílovou páskou, věděla jsem, že jsem třetí. Splnil se mi velký sen - být účastnicí největšího sportovního svátku světa!"
Života v olympijské vesnici si bezvadně užila. Otevřela si vlastní internetovou stránku (www.marlarunyan.com) a na ní se dělila o čerstvé dojmy. K těm nejsilnějším patřilo povídání o jejím pocitu z medaile, kterou jí na chvíli půjčila olympijská vítězka ve střelbě ze vzduchovky Nancy Johnsonová. "Držet ten kus kovu v ruce bylo nádherné, zavřela jsem pravé oko a levým jsem se snažila ze strany rozpoznat vyryté olympijské kruhy.
Bezvadná byla ochota australských dobrovolníků, třeba při výběru jídla i pití v olympijské jídelně mi ochotně přečetli všechny ptřebné údaje. Pro mne byl problém vybrat si třeba z pultu plném zeleniny brokolici. Ta skvělá atmosféra výrazně překonala moje očekávání; kdybych řekla, že se mi splnil můj životní sen, nebylo by to přesné - bylo to lepší a silnější."
Do olympijské vesnice dostávala velké množství povzbuzující elektronické pošty, e-maily byla doslova zaplavena. Fandil jí celý svět od Turecka po Argentinu, od Jihoafrické republiky po Brazílii. "Závod trvá kolem čtyř minut, ten kontakt se známými, a většinou spíš neznámými příznivci v neuvěřitelné paletě věkové i profesní, je pro mne daleko důležitější."
I v Sydney se jí nejvíc povedlo semifinále, kde dosáhla nejlepšího výkonu roku - 4:06,14. Ve finále skončila 30.září osmá, když větší část závodu "odtáhla" sama. "Nikdo nechtěl jít do čela. Taktizovaly, já jsem také věděla, že práce na špici mi vezme hodně sil pro finiš. Ale nechtěla jsem běžet pomalu v závodě, na který jsem se tak těšila. Osmé místo při premiéře na olypmpijských hrách nebylo špatné, ale příště by to mělo být lepší..."
Soupeřky se pak kolem ní přeřítily... "Poznala jsem jen Rumunku Szabovou, která je dost drobná a má hodně světlé vlasy - ostatní se mi rozlišit nepodařilo. Když se běží pomaleji, poznám je podle účesu a barvy jejich reprezentačního dresu."
V neděli 18.února letošního roku se jí podařil v newyorské hale Armory další mimořádný výkon. Poprvé běžela 5000 metrů v hale (venku loni v květnu při debutu dosáhla času 15:07,66), a přesto osmým nejlepším výkonem v historii (15:07,33) zlepšila rekord USA. Maximum Lynn Jenningsové z roku 1990 překonala o patnáct sekund a 31 setin. Více než polovina (posledních 2800 metrů) závodu byla jejím velkým sólem: "Splnil se mi velký sen, pro mne určitě takový sólový běh není nevýhodou a nebyla jsem na dráze přece sama, diváci mi svým povzbuzováním pomáhali, vše proběhlo perfektně! Rozhodla jsem se opustit kratší tratě a mým hlavním cílem je letos úspěch na 5000 metrů v Edmontonu na mistrovství světa."
Znovu slyšela obligátní otázku - jak nevidomá trefí do cíle? "To je přece jednoduché, je vždy na konci cílové rovinky."

Sport



** Jarní pohoda **

Dlouhé bílé hole klapají o kamennou dlažbu. Některá v rytmu pomalejším a slaběji, jiná silně a důrazně. Přátelé se scházejí. Nepřišli všichni, kteří byli pozváni a na které jsem se těšila. Je to pochopitelné. Někomu zabrání zdravotní důvody, někomu zaměstnání, které má přednost před zábavou a kterého si všichni v dnešní době považují. Přišla Anička, Alžběta, Erika, Mirka, Růženka, Naďa, Jana, Pepa, Sváťa, Zdeněk... Věk všech přítomných je téměř 700 let, průměrný věk dnešních zúčastněných je 50 let, nejmladší účastnici je 38 let, nejdříve narozeným je 85 a 81 let. Nesedí doma nečinně. Někteří jsou členy jednoty od jejího založení, to je téměř jedno čtvrtstoletí, někteří jsou v jednotě pár dní. A o kom to vlastně píši? O členech a přátelích TJ ZORA Praha - turistický oddíl a o dvou jeho kulturních akcích.
Paní Zdeňka Ježková, jedna z vedoucích kulturního života v Domově a penzionu důchodců v Bohnicích, nás opětovně pozvala do jejich kulturního sálu na pořady "Jarní koncert - ať žije Josef" a na vzpomínkové pásmo k 60.výročí úmrtí Karla Hašlera. Pozvání jsme si mezi sebou sdělovali telefonem. Škoda, že někteří členové turistiky TJ ZORA nehlásí vedení změněná telefonní čísla. Znamená to další výdaje a zdržování při zjišťování nových, platných čísel. Ale v protipólu je ochota některých dotázaných předat informaci dalším členům.
Dne 14.března 2001 v odpoledních hodinách jsme přišli na pořad "Ať žije Josef!" Všechna místa v sále byla obsazena, ale pozorní pracovníci domova přinesli další židle a vykouzlili prostor pro všechny návštěvníky. Vyhrával orchestr penzionu, zpívala Ivanka Ježková. Orchestr střídavě řídili energický a usměvavý Josef Baštář, elegantní a příjemný Jar. Jahoda s motýlem jahodové barvy (tyto motýlky má celý orchestr) a plný elánu a dobré nálady Mgr. Václav Vomáčka. S hudbou zpívala řada návštěvníků, vládla pohoda a spokojenost. Ani malý volný prostor nezabránil tanci některých obyvatel domova a hostů. Odcházeli jsme s příjemným pocitem, že "dobří lidé ještě žijí".
Využili jsme i další milé pozvání paní Ježkové z penzionu na druhý pořad, a to dne 20. března 2001 na vzpomínkové chvíle k 60. výročí úmrtí Karla Hašlera. V orchestru řízeném prof. Kobylákem hrály překrásně paní Růžena Hašková a Eva Šimčíková. Pořad s humorem a vkusně moderovali Mgr. Václav Vodička a Ivanka Ježková, kteří též zpívali a hráli. Ivanka měla dobové oblečení - slamáček se stuhou, dlouhou sukni ze zelené kostky, zpod sukně vykukoval krajkový lem spodničky, bílá halenka se sametkou zdobená zelenými knoflíčky, zelenavý šál a černé střevíčky s přezkou. Pásmo provázelo celým životem Karla Hašlera, dozvěděli jsme se o jeho láskách, manželství, rodině, o dětech, jak vznikl název "hašlerky" pro bonbony, atd.
I toto odpoledne bylo pro nás milou chvilkou. Náš dík patří jak všem účinkujícím, tak i vedení penzionu a obětavé paní Ježkové. Těšíme se na shledanou.
"Přijďte mezi nás - na smutek nemáme čas"

Hana Odehnalová



** Irena opět bez problémů **

S koncem loňského roku skončilo zároveň minulé Mistrovství ČR v korespondenčním šachu 1999/2000, které se hrálo za účasti šachistů ze Slovenska.
Pořadí na předních příčkách tabulky je podle očekávání, ale náskok vítězky Ireny Šourkové je obdivuhodný. Dosáhla deseti a půl bodu. Jedinou půlku ztratila pouze s Milošem Černým, který skončil druhý s devíti body. Třetí Zdeněk Vlk měl ještě o bod méně. Následoval Radek Řehořek (minulý vítěz), Vlado Orviský, Emil Dendis a Honza Gřegoř.
Co dodat k suché výpovědi čísel a jmen? Poprvé jsme vyzkoušeli společný turnaj s přáteli ze Slovenska a asi podcenili vliv hranice na rychlost hry. Proto příští mistrovství budeme opět hrát zvlášť a společný turnaj se Slováky, pokud bude zájem, musí mít delší dobu trvání.
Do obou soutěží je možno se přihlásit u

Radka Řehořka,
512 41 Víchová nad Jizerou čp.16



** Pozvánka na Memoriál Miroslava Vosoby **

Klub českých turistů TJ Zora Praha vás srdečně zve k účasti na jubilejním 20.ročníku Memoriálu Miroslava Vosoby, bývalého ředitele SOU pro mládež s vadami zraku.
Pořadatelé pro vás připravili trasy od 4 km až do 26,5 km z různých výchozích míst do společného cíle - rekreační základny TJ Zora v Libři, kde po skončení pochodu bude posezení u táboráku s trampskou kapelou.
Podrobnější informace vám rád poskytne p. Karel Novák na telefonu 02/781 34 00.



[Domů | Zpět]