Časopis ZORA, číslo 5/2001


Obsah:






** Zprávy ze SZdP v ČR **

Od posledních zpráv ze Sdružení zdravotně postižených v České republice uveřejněných v ZOŘE, proběhla dvě zasedání výboru SZdP v ČR - 8.prosince 2000 a 26.ledna 2001.
"Hitem" prosincového jednání byl Statut Center služeb zdravotně postiženým. Přejmenování někdejších Středisek poradenství a sociální rehabilitace na Centra služeb bylo provedeno v intencích věcného záměru zákona o sociálních službách. Vzhledem k přetrvávající neujasněnosti samotného záměru zákona byl po několikahodinové diskusi návrh Statutu zamítnut s tím, že pro Centra služeb platí (s výjimkou názvu) dosavadní Statut Středisek poradenství. Další vývoj pak bude záviset na postupu ujasňování záměru zákona o sociálních službách, a zejména pak o způsobu jejich financování.
Informace o průběhu krajských aktivů předsedů OV SZdP a vedoucích Středisek poradenství byly vzaty na vědomí již v klidnější atmosféře, stejně jako zpráva o projektech SZdP pro dotační řízení.
Lednový výbor Sdružení zdravotně postižených v ČR byl vcelku klidnější. Při hodnocení projektů SZdP v roce 2000 byly vznášeny připomínky pouze formulačního rázu. K výzvě slovenského Združenia zdravotno postihnutých k obnovení jednání o majetkoprávním vyrovnání ve vztahu k budově na Karlínském náměstí bylo konstatováno, že schůzka bude mít smysl pouze tehdy, budou-li jasné představy, jakým reálným způsobem toto vyrovnání provést. Slovenská strana byla tedy požádána o předložení svých představ.
K problematice Center služeb bylo konstatováno, že věcný záměr zákona o sociálních službách se po připomínkovém řízení na Ministerstvu práce a sociálních věcí dne 22.ledna ještě více zamlžil, takže zpracovávání jakýchkoliv představ o podmínkách další existence těchto center není oč opřít.
Na návrh Svazu neslyšících a nedoslýchavých byla zvažována možnost kandidovat zástupce zdravotně postižených do Rady České televize. S výjimkou SONS však žádná z členských organizací žádný návrh nepodala, takže tato možnost byla přesunuta na zaedání Republikového výboru Národní rady zdravotně postižených 3.února 2001 (na tomto zasedání však opět zůstal jediným navrženým kandidát SONS, takže konečné rozhodnutí bylo přeneseno na předsednictvo Republikového výboru Národní rady zdravotně postižených).
Výbor dále vzal na vědomí uvolnění dvou kanceláří SONS ve prospěch Národní rady, takže sídlo NRZP bude možno oficiálně přenést na Karlínské náměstí č.12. Spolupráce mezi SZdP a NRZP byla i smluvně zabezpečena.
K zájmu brněnského občanského sdružení Nadace Samaritán bylo konstatováno, že vzhledem ke své pouze regionální působnosti nevyhovuje požadavkům na členství v SZdP a byla mu doporučena spolupráce s brněnským OV SZdP a tamním Centrem služeb zdravotně postiženým.
Projednáním řady bodů organizačního charakteru bylo jednání výboru Sdružení zdravotně postižených zakončeno s tím, že další jednání, plánované na 22.března, by mělo být volební.

-cs-



** Osobnost Jána Jesenského **

Úkol je to těžký, přetěžký. Od padesátých let jsme stáli spolu a s několika dalšími přáteli, které prověřil čas, bez ohledu na složité a to často velmi složité peripetie společenských i ekonomických poměrů vývoje naší společnosti po 2.světové válce, a vymýšleli, pracovali, bojovali - nevím, co by mělo přednost v těchto pojmech, asi všechny tři - za lepší postavení ve společnosti, za lepší život nevidomých a slabozrakých v Československé republice.
Po návratu ze studií u prof.B.I.Kovalenka, významné osobnosti v oboru tyflopedie na Pedagogickém institutu Gercena v Leningradě, vrátil se plný energie svého mládí a vrhl se do dalšího studia, do odborné činnosti i praktické práce ve prospěch zrakově postižených a počíná tak jeho růst vědecké práce neobyčejného rozmachu a šíře.
Hluboké a aktivní sociální cítění si přinesl již z rodinného prostředí v Hlohovci na Slovensku, kde se 3.března 1931 narodil. Do jeho školních let zasáhl rušivě konec druhé světové války. Gymnázium zakončil maturitou v Trnavě. Po maturitě určitý čas působil ve školství a to jej pochopitelně přivedlo ke studiu na vysoké škole pedagogického směru. Studoval na Komenského univerzitě v Bratislavě pedagogiku a psychologii.
V roce 1959 začal pracovat jako asistent Ústavu defektologie (u prof.Sováka), později na katedře psychologie Vysoké školy pedagogické v Praze (u prof.Tardyho), od roku 1960 pracoval v Kabinetu defektologie (u prof.Kábeleho) a v oddělení pedagogiky (u prof.Dostála) v Ústavu pro dálkové studium učitelů na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jako odborný asistent. Zde také začal studovat v externí aspirantuře. Po vzniku katedry speciální pedagogiky na PFUK v roce 1964 přešel na toto pracoviště jako vedoucí oddělení tyflopedie. V roce 1972 obhájil svoji kandidátskou práci o tyflografice - diplom však obdržel až po letech.
V sedmdesátých letech, přes podporu některých přátel, byl ve své práci na PFUK tak omezován, že musel odejít. Nevidomí přátelé mu pomohli nastoupit v roce 1977 na místo odborného referenta na Federálním výboru Svazu invalidů, kde se záhy pro svou aktivitu a vědeckou a odbornou erudici stal poradcem vedoucích pracovníků. Nešlo jen o práci teoretickou a vědeckou. Jeho smysl pro realizaci plánů, neobyčejná manuální zručnost, nezvyklá u takových vědeckých pracovníků ho vedla i ke kontaktům s těmi, kteří v poválečných letech navazovali na tradice meziválečného období tehdejších spolků, usilujících o samostatnost slepců. Nové období života celé společnosti přinášelo nové možnosti všestranného rozvoje. Ján Jesenský našel tak velmi brzy cestu do řad nevidomých a slabozrakých, ať již ve smyslu činnosti organizační nebo kontaktů osobních a přátelských.
V syntéze praktických dovedností a v kontaktu s organizacemi nevidomých a slabozrakých i dalším teoretickým studiem vznikaly komplexní programy sociální rehabilitace pro nevidomé a slabozraké ve všech jejich složkách: prostorová orientace, znalost bodového písma, sebeobsluha, tyflografika a reedukace zraku. Tyto programy se od sedmdesátých let staly nosnou náplní činnosti a úkolem organizačních složek nevidomých a slabozrakých. Rozeběhly se kurzy instruktorů v těchto složkách a následně kurzy dole v terénu pro členy základních organizací.
V praxi anticipovaly současné potřeby a přirozenou cestou přerostly transformací do současnosti, kdy na nich staví své rehabilitační působení většina občanských sdružení.
V této poloze aktivit je nutno zařadit i první rehabilitační kurzy - tehdy jen dvouměsíční - pro později osleplé, původně v Učňovské škole internátní v Praze-Krči. Ty později vedly k založení prvního celostátního Rehabilitačního střediska pro později osleplé v Levoči na Slovensku v roce 1977.
Z iniciativy Jána Jesenského začala v roce 1963 také vycházet odborná příloha ZORY - Tyflologické listy, kterou redigoval spolu s redakční radou.
Proč tento trochu obsáhlý výčet? Všude, všude figuruje jméno Jána Jesenského - v teorii, v organizaci, v praxi. Samozřejmě, že se tato oblast teorie a organizační činnosti odrazila i v činnosti publikační.
Po listopadu 1989 se angažoval v transformaci občanských sdružení zdravotně postižených. Byl rehabilitován a po konkurzu se vrátil na PFUK v Praze. Stal se vedoucím oddělení rehabilitace a rekvalifikace na katedře speciální pedagogiky. Od roku 1993 vedl také oddělení tyflopedie. Pokračoval v odborné práci v nově vznikajících občanských sdruženích. Vedly jej k tomu mimo jiné antropologické metody a postupy, které zde bylo možno aplikovat. Využíval možnosti pro širší publikační činnost i možnosti pro mezinárodní spolupráci.
V roce 1992 se habilitoval jako docent na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Bylo mu zde nabídnuto místo vedoucího katedry tyflopedie a profesura. Po rozdělení ČSSR se však rozhodl žít a pracovat tam, kde odborně vyrostl, tj. v Praze na Univerzitě Karlově.
Stále svěží a plný dalších plánů odchází v roce 1996 do důchodu. Z mnoha nabídek přijal náročné dobudování a vedení katedry speciální pedagogiky na naší nové univerzitě v Hradci Králové.
Jak lépe zhodnotit praktickou, pedagogickou, vědeckou a publikační činnost Jána Jesenského, nežli použitím slov přední evropské osobnosti v oblasti speciální pedagogiky Světly Solarové-Reese, profesorky na univerzitě v Dortmundu:
"Ve většině případů je případná organická příčina postižení člověka pro pedagogy zajímavá až druhotně. Pro pedagoga stojí v popředí úsilí pedagogickými prostředky navodit situace, aby postižený mohl vést naplněný život. Cílem a účelem vědecké, odborné a praktické činnosti docenta Jána Jesenského je právě tato snaha. Teoretická báze speciální pedagogiky docenta J.Jesenského, stavějící rehabilitaci a integraci zdravotně postižených na uchovaných schopnostech postiženého a na možnostech sociálních systémů, stojí v kontrastu s pojetími speciální pedagogiky posledních 150 let.
Moderní vývoj společnosti postupně dochází do stadia, kdy individualita a emancipovaná seberealizace jednotlivce nabývá na stále větším významu. Dosud existující všeobecná mobilita ve skutečném a v přeneseném slova smyslu konfrontuje lidstvo k poznání, že jak komplexita, tak různorodost lidské existence je pravděpodobně nekonečná a respektování tohoto jevu se stává nezbytností. Zbývá vytvořit systémy, které v této realitě naučí lidstvo žít. Příspěvek docenta J.Jesenského k teoretické bázi a k praktickým konceptům speciální pedagogiky vede soustavně právě tímto směrem."
Hovoříme-li o životě, činnosti a díle Jána Jesenského, nelze se nezmínit alespoň stručně o publikační činnosti, kterou jsme již připomněli. Seznam obsahuje na 400 publikačních čísel. Z nich je 42 monografických a knižních publikací, 7 takových je i v cizím jazyce, 33 učebnic a učebních textů, 216 studií a odborných článků - 51 v cizím jazyce a další. Uvádíme alespoň z poslední doby: "Nárys komprehensivní reedukace zraku" - 1997, "Andragogika a gerontagogika handicapovaných" - 2000, "Základy komprehensivní speciální pedagogiky" - 2000. V poslední době jde o publikace zásadního charakteru, zapadající do nových poměrů uvedení české speciální pedagogiky do nového tisíciletí. Je to zobecnění poznatků vlastních i jiných autorů domácích i zahraničních. Je v nich nastíněn nový systém speciální pedagogiky, který je otevřený dalším novým poznatkům.
Celoživotní zaměření Jána Jesenského jej vedlo ke členství v několika vědeckých organizacích a expertních komisích. Jeho vědecká erudice a činnost je uznávána doma i v zahraničí. Vedle odborně vědeckého a pedagogického působení i při své práci na publikacích si J.Jesenský našel vždy čas pro přímé praktické působení v různých společenských organizacích a občanských sdruženích. V současné době je předsedou Ústředního výboru Svazu postižených civilizačními chorobami, předsedou Sdružení zdravotně postižených v ČR a místopředsedou nově vzniklé jednotné střechové organizace Národní rady pro zdravotně postižené. Ve své osobnosti tak spojuje vlastnosti profesionála i humánně, demokraticky a sociálně cítícího člověka.
Druhá polovina 20.století nebyla obdobím klidného rozvoje společenských vztahů a změny, zvraty, rizika a jejich řešení poznamenaly život nás všech. Poznamenaly i životní a vývojovou linii Jána Jesenského. Jeho sepětí s myšlenkovou náplní i s konkrétním postavením v dějinách hnutí nevidomých v tomto období mu pomohlo překonat pracovní a životní potíže a zůstat na cestě, na poli aktivní pomoci ve všech směrech osobám těžce zdravotně postiženým, především nevidomým a slabozrakým.
Sedmdesáti let se Ján Jesenský dožívá v plné pracovní svěžesti a plný dalších pracovních plánů. I v době jeho významného životního jubilea očekává široký okruh jeho spolupracovníků ve speciální pedagogice a v rehabilitačním působení jeho další tvůrčí růst a vklad do poznání a pozitivních změn v životě zdravotně postižených.
Vždy bylo jeho snahou probouzet reálné sebevědomí zdravotně postižených, právě i nevidomých k tomu, aby především sami se snažili dosáhnout rovnocenného postavení ve společnosti. Za to vše mu patří veliký dík.

Z.Š.



** Kdo byl Josef Zeman **

Povoláním učitel, později ústřední inspektor ministerstva školství. Vydal mimořádně cenné publikace, které se zabývají historií péče o nevidomé i jejich životními problémy. Největší jeho touhou bylo založit slepecké muzeum. Během dvaceti let shromáždil obrovské množství materiálů, tj. slepeckých pomůcek školních i jiných a dokumentů o slepectví. Pro budoucí muzeum získal i zařízení Macanovy pracovny (např. to bylo mistrovo harmonium, pianino, psací stůl, knihovna, staročeská truhla s mistrovými památkami, rodinné obrazy a fotografie). Za tím účelem založil v r. 1932 Společnost slepeckého musea. Inicioval a organizoval Světovou výstavu slepeckého tisku, která s úspěchem proběhla v r. 1935 v Praze. Je tedy osobností, která natolik přilnula ke slepeckému hnutí, že na ni nelze zapomenout. Toto nezapomenutí může být ve prospěch pojetí transformace vztahů majoritní společnosti ke hnutí nevidomých a současného obsahu hnutí nevidomých jako minoritní skupiny.
Josef Zeman se narodil ve Smiřicích jako syn řemeslníka. Do obecné školy chodil v místě bydliště. Po dvouleté docházce do měšťanské školy v Broumově přešel na jeden rok do reálky v Hradci Králové a odtud do královéhradeckého učitelského ústavu.
Po jeho absolvování nastoupil první učitelské místo do obecné školy v Náchodě (1887). Již v této době se začal, i když jen okrajově, zajímat o problematiku tělesně i sociálně postižených dětí. Ještě více ho lákala historie. Za své učitelské praxe se setkával s problematikou dětí opuštěných i mentálně postižených. Přiklonil se ke skupině učitelů, kteří považovali za nezbytné soustavné sebevzdělávání. Jeho přičiněním organizuje náchodská univerzita přednášky pro učitele. Zajímaly ho otázky hygieny vyučování i otázky pedopatologické. Zúčastnil se tzv. Čádových sjezdů pro výzkum dítěte.
Vstoupil do Spolku proti tuberkulóze, kde byl jednatelem. Stal se jedním z redaktorů časopisu Pedologické rozhledy.
V r. 1903 vykonal studijní cestu po Evropě.
Po dvaadvaceti letech přešel do Chotěboře do zvláštní školy. V r. 1909 byl ustanoven okresním školním inspektorem. V Chotěboři ustavil okresní úřad školský.
Po první světové válce byl povolán na ministerstvo školství, kde se stal prvním inspektorem speciálních škol a ústavů. Charakteristickým rysem tohoto období byl enormní zájem o výchovu a vzdělávání nevidomých z nejširších hledisek. V tomto smyslu přišel později do rozporu s prof. J. Deylem, který se bránil rozšiřovat školu a vyučování ve více třídách při svém ústavu.
Stal se předsedou spolku Český slepecký tisk.
Byl iniciátorem a organizátorem první Světové výstavy slepeckého tisku konané v Praze r. 1935. Byl také neúnavným propagátorem zřízení slepeckého muzea, k čemuž vypracoval podrobný scénář. V r. 1932 založil Společnost slepeckého musea. Pro založení slepeckého muzea vyvíjel mimořádné úsilí, avšak bez úspěchu, jelikož se mu přes mnohaleté úsilí nepodařilo najít vhodné prostory. Rozsáhlé sbírky byly vystaveny až v r. 1947 v prostorách v Krakovské ul. č. 21. To však už byl příliš starý a instalace se aktivně zúčastnit nemohl. Píše: "Nevíte, jaká radost je z uskutečnění myšlenky, kterou jsem tolik let choval!" Předsednictvu a výboru spolku Český slepecký tisk (ČST) pak sděluje:
"Paní a pánové, s radostí čtu ve výroční zprávě o bohaté činnosti Vaší po stránce finanční, ediční, redakční a administrativní. Všestranný a skvělý rozvoj spolku, jeho hmotné zabezpečení - díky p. pokladníkovi J. Doskočilovi a velkodušnému činu p. primátora dr. V. Vacka - otevření musea, dávného to snu mého, budí obdiv a úctu. Blahopřeji proto panu předsedovi dr. Q. M. Vyskočilovi a všem funkcionářům k těmto úspěchům Vašich krásných snah humanitních. Lituji jen, že Vám nemohu osobně poděkovati za dobrou vůli a za práci věnovanou museu, na jehož instalování nebylo mně možno se zúčastniti, takže ohromná ta práce zůstala na bedrech pana J. Krause. Kéž se vše daří dalším Vašim snahám ke cti a dobré pověsti spolku, který je našim bratrům a sestrám nevidomým oblažující a pevnou pavezou."
"Tím konečně (jak píše Jar. Doskočil) nacházejí sbírky Zemanova slepeckého musea, jak je 32. valná hromada ČST ke cti J. Zemana pojmenovala, vhodného a důstojného umístění v pěkných místnostech a v ladné úpravě ve středu Prahy. Bude velkou snahou ČST, aby sbírky byly stále rozmnožovány a museum bylo často navštěvováno školami, spolky i jednotlivými zájemci, aby tím kultura slepců byla co nejvíce propagována."
Brzy však se sbírky začaly ztrácet, až muzeum postupně zaniklo. Zbytky exponátů byly nakonec vyhozeny na půdu budovy v Krakovské ulici. Ve spolupráci s vedením Slepecké tiskárny a s dr. Zd. Šarbachem se mi jich několik podařilo zachránit a uchovává je slepecké muzeum v Brně včetně několika též náhodně zachráněných tyflofaktů ze světové výstavy slepeckého tisku i několika Zemanových rukopisných poznámek a článků rovněž v rukopisech.
Ještě se krátce zastavím u Zemanovy publikační činnosti.
Ve svém pedopatologickém slovníčku byl veden snahou po jednotě terminologické a informacemi o významných osobnostech ve speciální pedagogice, které scházely.
Mimořádně cenné jsou jeho vlastní písemné práce i sborníky, které redigoval. Z těch větších prací to jsou: Dějiny péče o mládež s vadami zraku - 1922; Sborník prací Otci slepých -1923; Otázky slepecké výchovy - 1923; Poznámky k psychologii slepců - 1923; Péče o dítě abnormální - 1926; Hlavu vzhůru - 1926; Svět nevidomých - 1930; Kultura slepců - 1935; Z drobnějších prací otištěných v odborných časopisech to jsou tyflopedická témata: historie, psychologie, statistika, organizace škol, hluchoslepí aj. Z pozůstalosti se dochovalo několik neuveřejněných rukopisů. Je zde např. nedokončený rukopis práce Výchova nevidomých aj.

Josef Smýkal



** Deset let činnosti **

Dne 30.ledna 2001 jsme si připomněli a oslavili 10.výročí založení naší Místní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Kyjově. Kromě členů byli našimi významnými hosty prezident SONS ČR Milan Pešák, vedoucí Střediska integračních aktivit a sociálně-právního poradenství ing.M.Kohout, předseda Oblastní rady z Brna Zd.Jelínek, tajemnice Oblastní rady M.Švejdová, starosta města Kyjova ing.Jan Letocha, předsedkyně OO SONS z Uherského Hradiště M.Kneslová, ředitelka Městské knihovny Kyjov J.Klementová a MUDr.J.Menšík, privátní oční lékař. Všechny přivítala a celou akci vedla jednatelka MO Hanka Vrtková.
Setkání zahájil svým hudebním vystoupením kytarista Martin Lindtner. Po hudebním zážitku jsme si vyslechli slavnostní projev předsedy MO prof.Pavla Nedvěda.
Místní odbočka SONS vznikla v pondělí 28.ledna 1991. Tehdy se sešlo pouze 16 lidí a rozhodli se, že se osamostatní a vytvoří Místní odbočku. Všichni se usnesli, že prohloubí činnost ve prospěch nevidomých a slabozrakých, budou jim moci leccos poskytnout a udělat více poctivé práce. Tak se také stalo. Postupně přicházeli noví členové a za deset let je nás 80. Jsou mezi námi lidé různých profesí, různého vzdělání a věku. Přibližně desetina členů je pod 35 let.
Pro rozvoj naší práce bylo rozhodující samostatné umístění odbočky v kyjovské Městské knihovně, kde vzniklo oddělení pro nevidomé už v roce 1988. Oddělení pro nevidomé bylo vybaveno bodovou literaturou v češtině, slovenštině a němčině knihovnami z Prahy, Levoče, Rakouska a Švýcarska. Dostali jsme tam prostory, které se během deseti let docela pěkně naplnily.
Vše začínalo poradenskou činností, výukou bodového písma a opatřováním pomůcek z Olomouce. Během deseti let postupně došlo k vyškolení různých pracovníků, např. v sociálně-právním poradenství, prostorové orientaci a v sebeobsluze.
Naši členové mají v odbočce k dispozici kromě běžných pomůcek také televizní čtecí lupu a počítač s připojením na internet. Vyučuje se i němčina a angličtina. Nechybí ani sportovní činnost - máme možnost si zahrát "slepecký" stolní tenis, zapůjčit si dvoukolo tandem i duplex, cvičit na speciálním míči a na rotopedu a nechybí ani turistika. Máme sportovní oddíl Jiskra Kyjov pod vedením Oldy Mikuláška. Jezdili jsme na Slovensko na rekondiční pobyt, rovněž na Vysočinu a pak do Jeseníků.
V tomto roce se chystáme do Krkonoš. Jinak se od roku 1984 každoročně zúčastňujeme ve velkém počtu turistické procházky - Vítání jara. V roce 1994 jsme na počest 10.výročí měli vypravený zvláštní vlak jen pro nás a spolu s dětmi nás bylo osmdesát. Jaro vítáme u krásné lesní studánky Bezdynky. Vždy v dubnu nebo květnu jezdíme na víkendový pobyt na Lučinu v Bílých Karpatech. Každý rok v červnu se koná koncert nevidomých hudebníků. Pořádáme i výstavy, např.vycpaných zvířat, divadelních loutek a keramiky nevidomých sochařů.
Máme také kontakty se zdravou veřejností. Děláme osvětu na školách - o nás nevidomých, o tom, jak vnímáme svět, jak se pohybujeme, co potřebujeme a hlavně jak nás mají vést a pomáhat nám. Děti i dospělí přijdou i do našich prostor oddělení pro nevidomé, kde je seznámíme s pomůckami a mohou si zkusit všechny naše sportovní možnosti. Za rok se u nás vystřídá přibližně dvacet i více návštěv. Přicházejí i noví klienti. Jednou za dva roky pořádáme soutěž ve čtení a psaní slepeckého písma.
Pomáhají nám Městský úřad Kyjov, Sklárny Kyjov, samozřejmě pražské ústředí a různí sponzoři, kteří nám přispívají na naše činnosti. Ani Okresní úřad v Hodoníně nelze opomenout.
Kdo se o to vše zasloužil? Profesor Pavel Nedvěd za deset let předsedování a za výuku jazyků, knihovnice Radka Svobodová, instruktoři prostorové orientace manželé Ludmila a Antonín Neduchalovi, sociálně-právní poradkyně Hanka Vrtková, vedoucí sportovního oddílu Olda Mikulášek a exkurze provádí a s klienty pracuje autorka článku.
A komu jsme vděčni? Nejvíce našemu ing.Josefu Horákovi za úspěšnou práci: Milý pane Horáku, všichni Vám srdečně děkujeme za vše, co jste pro nás udělal a vybudoval, i za to, jak jste nám pomáhal a dodnes pomáháte. Přejeme Vám hodně spokojenosti a zdraví!

Irena Kratochvílová



** Klub držitelů vodicích psů informuje **

V tomto příspěvku je několik důležitých informací pro držitele vodicích psů - o nových podmínkách zdravotního pojištění vodicích psů, jeho úhradě a o chystaných akcích.
Na listopadové členské schůzi bylo na návrh výboru schváleno zvýšení platby zdravotního pojištění na 300,- Kč za rok, dále změna výplaty pojistného pouze za úrazy a akutní onemocnění vodicího psa. Členská schůze schválila, že výplata pojistné události se nebude vztahovat na náklady spojené s utracením beznadějně nemocného psa. Postupně, tak jak budou končit stávající pojistné smlouvy, budou pojistitelům zasílány smlouvy nové a je na každém, zda si ji prodlouží i za těchto podmínek.
K tomuto kroku jsme byli donuceni po předložení finanční zpávy, ze které vyplynulo, že výše vybraného pojistného nepokrývá náklady spojené s výplatou pojistných událostí.
Úhrada členských příspěvků a pojistného je nyní prováděna formou převodu na účet Klubu držitelů vodicích psů. Pokladník klubu pan V.Hozák postupně vyzve členy a pojistitele formou dopisu, ve kterém sdělí číslo účtu i variabilní symbol.

Chystané akce KDVP v tomto roce:
Nejbližší akcí je "Velikonoční šupání" na Druhém Mlýně u Chomutova v termínu od 14. do 16.dubna (sobota až pondělí). Cena za ubytování ve dvou- až čtyřlůžkových pokojích je 90,- Kč za osobu a den + strava. Doprava z Chomutova na místo pobytu bude zajištěna. Zájemci se mohou hlásit na níže uvedenou adresu do 15.března 2001. Na tuto akci nebudou rozesílány přihlášky!
Na krajský přebor ve výkonu vodicích psů zvu všechny, nejen držitele vodicích psů ze severozápadní oblasti. Spíše než závod by tato akce měla být propagací práce našich čtyřnohých chlupatých pomocníků a ukázkou samostatnosti zrakově postižených. Čeká vás setkání s přáteli, příjemné prostředí a drobné ceny. Termín této akce je 12.květen 2001. Držitelům vodicích psů ze severozápadu ČR bude zaslána přihláška, ostatní případní zájemci se mohou hlásit na níže uvedené adrese.
Celostátní setkání drzitelů vodicích psů proběhne v polovině srpna tohoto roku. Datum bude upřesněno a přihlášky budou rozeslány všem členům Klubu držitelů vodicích psů včas. Místem konání bude po loňských velmi dobrých zkušenostech a na přání většiny účastníků loňského setkání opět Druhý Mlýn u Chomutova.

I.Vobrová

Kontaktní adresa: Ilona Vobrová, Palackého 4260, 430 01 Chomutov
tel.: 0396/65 26 73, mobil: 0603/57 40 39,
e-mail: petr.vobr@volny.cz



** Zákonná úprava mzdy **

V dnešním článku se budeme zabývat zákonnou úpravou mzdy, odměnou za pracovní pohotovost, průměrným výdělkem a minimální mzdou.
Mzda, odměna za pracovní pohotovost a průměrný výdělek jsou upraveny zákonem č. 1/1992 Sb. V úvodu zákona jsou definovány základní pojmy a obecná ustanovení. Zaměstnanec je definován jako pracovník v pracovním poměru, nebo člen družstva v členském poměru, kde součástí jeho členství je též pracovní vztah. Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda. Mzdou se rozumí peněžité plnění, nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda). Mzda se především sjednává v pracovní smlouvě. Náleží nejméně ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem. Nesmí být nižší než minimální mzda. Je-li ve smlouvě stanovena nižší než minimální mzda, je tato část smlouvy neplatná.
V dalších ustanoveních je upraveno poskytování mzdy za práci přes čas. Za tuto dobu přísluší zaměstnanci dosažená mzda zvýšená nejméně o výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel a zaměstnanec nedohodli jinak. Namísto mzdy za práci přes čas se zaměstnanec a zaměstnavatel mohou dohodnout na poskytnutí náhradního volna. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců, nebo v době dohodnuté jinak, přísluší zaměstnanci mzda zvýšená ve smyslu ustanovení uvedeného výše.
Za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda zvýšená nejméně o 50 % průměrného výdělku. Zaměstnanci, který nepracoval proto, že na jeho obvyklý pracovní den připadl svátek, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud mu mzda ušla v důsledku svátku.
Zákon také upravuje výplatu mzdy. Mzda se vyplácí v penězích, v pracovní době a na pracovišti, nebylo-li dohodnuto jinak. Nemůže-li se zaměstnanec k výplatě z vážných důvodů dostavit, zašle mu zaměstnavatel ve stanovený den výplatu poštou. Nejpozději může být výplata zaslána v následující pracovní den. Zaměstnanec může k převzetí mzdy písemně zmocnit jinou osobu. Toto písemné zmocnění je nutné i v případě, že jinou osobou, která mzdu přijímá, je manžel zaměstnance.
V závěru si dovoluji čtenáře ZORY upozornit, že s účinností od 1. 1. 2001 vstoupilo v platnost nařízení vlády ze dne 22. 11. 2000, kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů o minimální mzdě. Podle tohoto předpisu byla zvýšena výše minimální mzdy z částky 4 500 Kč na 5 000 Kč.

Zpracovala JUDr. Ivana Marešová



** Malé měsíční zauvažování březnové, tedy internetové **

Bývával březen Měsícem knihy, na což si všichni rádi zvykli. Kdo nečetl, patrně onen Měsíc k ničemu nepotřeboval. Skutečný čtenář sáhne po něčem psaném či tištěném možná doslova třistapětašedesátkrát ročně, den přestupný o to srdečněji vítaje.
Pokud jde o ono psané, tak už možná málokdo ví, že pro knihovnu, která nebyla nikdy jeho, opisoval knížky i sám K.E.Macan. Po něm mnozí další; nevidící na diktát, ale našli se i obětavci se zdravýma očima.
Na svoji první knížku "ve zvuku" vzpomínám docela dobře. Byla to známá "Lassie se vrací" a následovaly další. Mimochodem i "Slovácko sa súdí", samotným autorem originálně interpretované a panem učitelem Smýkalem nahrané. Škoda, že se nejspíš nezachovalo.
Perfektně neutrální digitální projev hlasových výstupů asi těžko někdo trvale zamění za živé hlasy herců, ale to rozšíření obzoru prostřednictvím naskenovaných knih a časopisů! Neřkuli internet. Možná i ten si svůj Měsíc zaslouží.
Vlastní míru informačního deficitu si současný "našinec" v podstatě může řídit dle libosti. Už Aria či její starší sestra Eureka dávají řadu dříve netušených možností, stejně jako jejich český bratránek Džin. Myslím, že tyhle věcičky mohou prospět i těm, kdož se na počítač tak nějak necítí. Určitě - a jistě jsou tací i mezi zcela zdravými - se leckdo umí spokojit s tím vším bohatstvím, které šustí listy. Zkrátka co je psáno, to je dáno.
Měsíc Internetu bude však svádět a lákat. Hlavně ty váhavé, kteří zatím nehodlají kazit si oči monitorem, případně sluchový vkus hlasovým výstupem. Ne, nepřidám se k onomu lákání, nemohla bych jej potvrdit osobní zkušeností, sama ještě v oné podivné síti nejsouc polapena. Vím ovšem, že někdo se "s tím" naučí zacházet prostě z důvodů budoucího uplatnění či dalšího setrvání na pracovišti.
"Já nevím, jestli se to naučím," řekla mi před málo lety kamarádka, technická redaktorka jednoho z přemnoha českých časopisů. Už jí dávno není dvacet, ale celou věc nevzdala. A kdo pracuje s počítačem, dříve nebo později odešle svoje první e-mailové psaní a původně nechtě v tom "jede". Vždyť s podobnými rozpaky byly jistě přijaty řekněme prapsací prastroje. A přece jsou na světě jistě lidé, jejichž koníčkem provždy bude krasopis.
U knížky i počítače lze jistě zažít mnohé pěkné chvíle, ale nejpozději jednadvacátého března by nebylo špatné se přesvědčit, že už nám opravdu začalo jaro.

Eva Budzáková



** Mikročip časem vrátí nevidomým zrak **

Brýle s miniaturní videokamerou a nepatrný čip napájený laserem, umístěný na sítnici oka a propojený zrakovým nervem přímo na centra vidění v mozku, mohou jednou nevidomým lidem vrátit zrak. Výsledky pokusů, které se v současnosti provádějí, vypadají velmi slibně.
"Na tomto řešení je nejlepší, že čip je spojen přímo s nejvýkonnějším počítačem na světě, totiž s lidským mozkem," říká doktor Mark Humayun, oční specialista z Nemocnice Johna Hopkinse při Wilmer Eye Institute, kde se tyto experimenty provádějí.

Spojení přímo s mozkem
Zařízení, kterému se říká nitrooční sítnicová protéza nebo také oční čip, používá malou videokameru umístěnou v obroučkách brýlí. Její obraz se bezdrátově přenáší na mikročip o rozměrech 5x5 milimetrů, který je umístěn uvnitř oka, přímo na sítnici. To je tkáň, kam ve zdravém oku dopadá obraz vytvořený čočkou a kde je světlo převáděno na vzruchy, které pak zrakový nerv vede dál do mozku. Sítnice je jakousi obdobou filmu ve fotoaparátu nebo ještě spíše CCD čipu ve videokameře. Oční protéza tvořená speciálním čipem spojeným s kamerou na brýlích sítnici dráždí, takže vznikají podobné vzruchy jako při normálním vidění. Pacient pak může mít vjemy odpovídající spatření světla.
Na vývoji mikročipu se společně s lékaři Wilmwer Eye Institute podíleli inženýři z North Carolina State University. Nebyl to jednoduchý úkol. "Čip musíte bezpečně umístit na sítnici, která je přitom asi tak jemná jako mokrý hedvábný papír," říká Wentai Liu, výzkumný pracovník z North Carolina State University. "Zařízení nesmí v prostředí oka korodovat ani jej nijak poškozovat, například zahříváním při provozu."

Zrak pro hvězdu
Zprávy o vývoji čipu vzbudily velkou pozornost médií. Ta se ještě zvýšila, když známý černošský zpěvák Stevie Wonder před časm vyjádřil přání nechat si čip voperovat. Padesátiletý Wonder je od narození slepý. Kontaktoval vědce z Wilmer Eye Institute, ti mu však příliš mnoho naděje nedali.
"Chirurgové mu pravděpodobně nepomůžou, ale nelze to vyloučit," oznámil pak Humayun.Podle jeho slov je oční čip vhodný spíše pro lidi, kteří již někdy dříve viděli a kteří netrpí degenerativními změnami sítnice.
Zatím byly s tímto zařízením provedeny jen první velmi opatrné pokusy na lidech. Pacientům lékaři čip na několik málo minut umísťovali v oku při zákrocích prováděných v přísně kontrolovaném prostředí chirurgických sálů. Výsledky byly slibné: většina z nich viděla světelné body, někteří údajně rozeznali i světelné útvary nebo barvy. Jeden z lidí, kteří se pokusů zúčastnili, dvaasedmdesátiletý Harold Churchey, dokonce identifikoval světelné body uspořádané do tvaru písmene "H".
"Vím,že jsou na správné cestě," komentoval práci vědců, jimž sloužil jako pokusný králík.

K použití za dva až pět let
Výzkumníci jsou zatím při hodnocení výsledků pokusů velmi opatrní. Vjemy, které umělé oko generuje, totiž mají do skutečného vidění velmi daleko. Problémem je především nízké rozlišení čipu. Ten dokáže vytvořit asi stovku obrazových bodů, zatímco pro skutečný obrazový vjem jich jsou zapotřebí miliony. Pro srovnání: lidské oko má přibližně 120 milionů nervových zakončení, tj.obrazových bodů. Moderní videokamera má několik set tisíc obrazových bodů (pixelů), digitální fotoaparát několik milionů. Naproti tomu vědci z Wilmer Eye Institute si zatím kladou mnohem skromnější cíle - v dohledné době by chtěli zvýšit rozlišení čipu na 500 obrazových bodů.
"Zatím nemůžeme říci, jestli vývoj tohoto zařízení povede k náhradě skutečného zraku," říká Peter Dudley, vedoucí programu výzkumu chorob sítnice v National Eye Institute. "Mikročip v této podobě nedává obraz, jaký vidím já nebo vy. Rozhodně ale může zvýšit kvalitu života nevidomých."
Po této fázi zkoušek proběhnou důkladnější testy na lidech i na zvířatech. Výzkumníci odhadují, že pokud se nevyskytnou nepředvídané překážky, mohlo by být zařízení připraveno k využití v praxi během dvou až pěti let.

Jan Novák



** Život s bílou holí **

Nejsem televizní maniak, většinou sleduji pouze dokumentární pořady. K těm dobrým patřil pětadvacetiminutový pořad podle scénáře Bronislavy Janečkové v režii Aleše Sobotky "Život s bílou holí" z cyklu "Bleděmodrý svět", který Česká televize vysílala na prvním programu v neděli 4.února v 15 hodin.
Pravdivě a bez zbytečných emocí mohl divák nahlédnout do života tří zrakově postižených klientů Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina v Praze, jehož ředitelka Mgr.Marie Schifferová vysvětlila televizním divákům jeho význam a citlivě, nenásilnou formou glosovala "zpovědi" jednotlivých klientů.
O svém životě se zrakovým postižením a o úloze střediska v něm postupně vypovídali pan Jan Jung, pan Michal Simon a paní Eliška Polanská.
"S tímto handicapem se na sto procent smířit nedá. Ale žít se s ním dá," říká nevidomý Jan Jung.
"Z běžného života se člověk náhle octne dost hluboko, takže se všechno musí učit znovu," vzpomíná nad hrnčířským kruhem paní Eliška.
"Díky tomu, že nevidím, jsem v životě potkal lidi, s nimiž bych se jako zdravý asi nikdy nepotkal. Svůj handicap jsem tak dostal vynahrazen měrou víc než bohatou," svěřil se Michal Simon.
Kromě tří hlavních protagonistů kamera představí divákům budovu rehabilitačního střediska Dědina a jeho ředitelku Mgr.Marii Schifferovou: "Všichni společně se snažíme postiženého člověka ovlivnit tak, aby naše služba byla službou sociální intervence. To znamená, že člověk, který je na začátku nové cesty - něco se naučit - se musí nejprve naučit se svým postižením žít, získat zde novou kvalifikaci, vrátit se domů a znovu se zařadit zpět do života společnosti."
Její úvodní slova doplňují pohledy do učebny na výuku čtení Braillova písma, psaní na kancelářském stroji, na práci s počítačem s hlasovým výstupem, i na sebeobsluhu v kuchyňce.
"Psychický stav později osleplých, kteří k nám do střediska přicházejí, opravdu není dobrý," pokračuje ředitelka Schifferová. "Je to obrovská změna, která pro ně v životě nastává."
Jan Jung navštěvuje 3.ročník Obchodní akademie pro zrakově postiženou mládež v Butovicích. "Nedá se říci, že by mě to nějak zvlášť bavilo, ale je to životní nutnost," konstatuje. "Bez vzdělání a obzvlášť bez maturity se v dnešní době člověk neobejde."
"Potíže se zrakem jsem měl od mládí, po druhé operaci jsem viděl. Naděje byla velká, ale bylo mi řečeno, že se to může rychle zhoršit," vypráví Jan Jung.
"Pan Jung k nám přišel z malé vesničky z jižních Čech. Tento mladý muž do doby svého dospívání viděl, potom začalo docházet ke změnám a několik let trvalo, než se odhodlal sám se sebou něco udělat. Má obrovskou vůli na sobě pracovat," říká o něm ředitelka.
"Do svých šestadvaceti let jsem žil u rodičů a sem jsem přišel proto, že můj zdravotní stav ohledně vidění se natolik zhoršil, že jsem zůstal odkázán už jenom na rodiče, a tento stav mi absolutně nevyhovoval," svěřuje se Jan Jung během jízdy autobusem na Dědinu. "Autobusem jezdím docela rád, raději než vlakem nebo jinými dopravními prostředky. Orientuji se podle zatáček, podle podloží silnice, zvuky jsou pro mě nejdůležitější," vysvětluje.
Další se "zpovídá" Michal Simon z Olomouce. "Když jsem se narodil - o dva měsíce dříve - nebyl jsem schopný sám dýchat, a musili mě dát do inkubátoru, kde došlo ke spálení sítnice. Takže vlastně nevidím odmalička," popisuje svou zdravotní situaci. "Hromada lidí se vás zeptá - a nevadí vám to, že nevidíte? A já říkám ne, protože já, díky tomu, že nevidím, jsem potkal takové lidi, které bych jinak nepotkal."
Před kamerou ochotně pouští zvukovou ukázku pásma o vyšší odborné škole sociální a teologické, kterou v Olomouci navštěvuje. Její zástupce, bratr Jindřich Slabý, v pásmu odpovídá na jeho otázky ohledně vzniku a poslání této školy.
"Michal Simon je mladý muž, který je nesmírně dynamický," říká na vysvětlenou ředitelka Schifferová. "Má úžasné vědomosti co se týká historie a také má obrovské množství zájmů. Pohybuje se v různých společenstvích, kde svých znalostí dovede využívat."
Následuje ukázka z prohlídky města Olomouce s odborným historickým výkladem pana Simona.
Jako poslední rozvíjí před kamerou své životní osudy paní Eliška Polanská z Krucemburku. "Od pěti let mám diabetes a přibývající léta přinášela další zdravotní komplikace, mezi něž patří i úplná nebo částečná ztráta zraku - mě se týkala ztráta částečná. Mým prvním dojmem byla hrozná beznaděj, co bude dál, najednou i obyčejné věci začaly být problémem. Vždycky jsem ráda četla, a najednou jsem nepřečetla vůbec nic. Po půl roce stráveném v nemocnici se mi narodila Adélka, která mi dodávala a dodává sílu, abych všechno zvládla," vyznala se paní Polanská.
Ředitelka Dědiny doplňuje: "Paní Eliška k nám přišla v době, kdy jí v podstatě skončila mateřská dovolená a jako diabetičce se jí po porodu zhoršilo vidění - téměř neviděla. Chtěla se naučit jednak se svým postižením žít a jednak potřebovala získat novou kvalifikaci. Byla vyučená prodavačka a bylo jasné, že tuto profesi jako prakticky nevidomá nemůže vykonávat. Dohodli jsme se, že se bude rekvalifikovat v keramické dílně a myslím si, že to byla šťastná volba."
Paní Eliška zručně předvádí práci s hlínou na hrnčířském kruhu. "Já už bych sama bez pomoci Dědiny zaměstnání nenašla, což znamenalo začít sama podnikat. I to je dost velký problém, pustit se do toho všeho - zařídit si dílnu, obstarat všechno, aby to bylo "papírově" v pořádku. Myslím, že Dědina je pro nás, zrakově postižené, velice důležitá, protože bez ní bychom asi těžko našli nějaké uplatnění," dodává paní Eliška, a protože během řeči jí ruce nezahálejí, vytočily a zformovaly mezitím na hrnčířském kruhu úhledný džbáneček.
"Naše klienty učíme ve třech skupinách," říká Mgr.Schifferová. "Jednak jsou to úplné základy "žití" se zrakovým postižením, to je sociální rehabilitace. Další části říkáme pracovní rehabilitace a následně rekvalifikace. V sociální rehabilitaci jde o základní věci: naučit se sám pohybovat s bílou holí, naučit se všechny sebeobslužné činnosti. Na to navazuje pracovní rehabilitace, což je období, kdy klienti chodí do našich dílen jako do dílen ergoterapeutických. Zde testujeme jejich zbytkový potenciál jednak prakticky, jednak formou psychologického testu. Potom se domlouváme, který typ rekvalifikace by byl pro toho kterého klienta nejvhodnější, a také, zda se ve svém bydlišti pracovně uplatní. Nemělo by smysl, aby se klient rekvalifikoval na nějakou práci, jejíž praktické uplatnění by ve své oblasti nezískal. Pak už následuje rekvalifikace, kterou děláme ve spolupráci s úřady práce."
Divák může nahlédnout do dílny, kde se pletou košíky, do třídy s výukou cizích jazyků, do tkalcovské dílny i přihlížet masáži.
"Člověk, který později oslepne," pokračuje ředitelka, "si stokrát denně uvědomí, že různé dovednosti, opravdu jednoduché věci, které dříve dělal určitým způsobem, musí nyní dělat jinak a přitom stokrát denně narazí na něco, co ho pochopitelně vyvádí často z míry. Podle povahy se to u každého člověka projeví jinak - u někoho depresí, u jiného třeba agresivitou. Pro nás je úspěchem, když člověk, který projde tímto střediskem s celostátní působností se vrací do svého bydliště, kde začne žít životem co nejvíce podobným tomu, jaký žil, než ho postihlo zrakové omezení."
Na otázky o svém životě se změněnými podmínkami, o svých plánech a snech postupně odpovídali všichni tři klienti:
"Nakupovat v samoobsluze? Zas až takový problém to není, protože většinou jsou prodavačky vstřícné a ochotné člověku pomoci. Provedou ho po samoobsluze a pomohou mu nakoupit," říká Jan Jung a kamera to dokládá záběry z jeho nákupu v samoobsluze.
"Přátelský vztah je pro mě určitě důležitý, ale moje přítelkyně je v poměrně těžkém zdravotním stavu a ten v současné době řešíme. Až skončím školu, chtěl bych pracovat v sociální sféře, mezi nevidomými, třeba na Dědině nebo v Tyfloservisu dělat instruktora sebeobsluhy nebo něco podobného," končí svou "zpověď" Jan Jung.
"Mou nadějí do budoucnosti je to, že snad budu moci pracovat dál," říká paní Eliška. "Adélka se už ode mne učí řemeslo, baví ji to, jednou snad bude pokračovat."
"Chtěla bych dělat to, co maminka," říká malá Adélka a ukazuje své výrobky. "Všechny věci musím dávat na stejné místo, aby to maminka našla," připomíná.
"Musela jsem si najít tak trochu jiný styl, aby všechno mělo svůj pořádek," říká paní Eliška a předčítá pomocí televizní lupy.
"Za ty tři roky ke mně začalo chodit hodně lidí pro keramiku. Mám zřízenu malou prodejničku, hodně věcí beru na zakázku. Zájemci si mohou vybrat, jakou chtějí například glazuru a já se jim snažím vyhovět. Nejvíce prodávám čajové a kávové soupravy - konvičky, hrníčky, cukřenky, také na tácku dochucovací soupravy a jiné věci. Na jaře pak hlavně květináče, vázičky..." zakončuje paní Eliška Polanská.
Michala Simona kamera zastihla na hodině zpěvu. "Rád zpívám, hlavně lidem pro radost, i pro sebe, protože je mi veselo. Já nemám proč být smutný, někdy sice také trochu, ale většinou kdo mě zná, tak ví, že si zpívám od rána do večera - skoro kde se dá - a také ví, že jsem veselá kopa." A na potvrzení svých slov se rozezpívá: "Plzeňská věž převyšuje kopce, ať si chodí za mou milou kdo chce..."
"Žádný pevný vztah zatím nemám, ale vím, že není dobře býti člověku samotnému, jak se praví v Písmu, a já nejsem typ člověka, který by dokázal žít sám. Já ne. Věčně bych nechtěl zůstat sám a pokud Pán dá, tak bych chtěl potom nějakou manželku," říká Michal.
"A jak vypadají moje sny? Obvykle si v nich představuji svůj budoucí život. To znamená, že už mám nějakou partnerku, někoho, s kým mohu být ve společné domácnosti, takového, o koho se mohu opřít."
S nezbytným ťukáním bílé hole prochází kolem olomouckého orloje. "Stává se, že se někdy "ztratím", zvlášť v zimě, když napadne sníh jako teď a není shrabaný. Najdou se samozřejmě lidé, kteří mi pomohou. Ale dneska toho mám ještě moc, tak spěchám," loučí se Michal Simon a se zpěvem odchází do města.
Byl to dobrý dokument, který televizním divákům přehledným a srozumitelným způsobem představil úlohu rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Dědina, umožnil nahlédnout vidomým do nelehkých životních situací jejich nevidomých spoluobčanů a možná, že některé rodině zrakově postiženého nebo i jemu samotnému pomohl při rozhodování, jak naložit v životě s náhlým zdravotním zádrhelem, jak dál...

Z televizní obrazovky přetlumočila Dana Kudlová



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Okresní odbočka Brno-střed pořádá letos rekreačně ozdravný pobyt, tentokrát v jižních Čechách - ve Slavonicích, v krásném prostředí, vhodném i pro astmatiky.
Termín pobytu je od 16. do 21. června 2001 za cenu 1 470 Kč na osobu.
Zájemci se mohou přihlásit každý čtvrtek od 15 do 17 hod. na tel.: 05/49 21 03 67 - odbočka SONS nebo kdykoliv na tel.: 05/ 49 25 81 22 u paní Přerovské, nejpozději však do 10. května 2001.

pada



** Centrum služeb Domažlice nabízí **

Naše Centrum služeb organizuje oblíbené ozdravné pobyty, kde se hradí pouze ubytování a stravování s minimálním manipulačním poplatkem. Součástí těchto pobytů jsou prováděné zdravotní procedury zdarma pro všechny zúčastněné, s možností zajištění klasických masáží, kontroly hladiny krevního cukru a orientační zkoušky moče proti úhradě.
Těchto ozdravných pobytů se může zúčastnit každý občan bez rozdílu věku, zdravotního handicapu a příslušnosti k jakékoliv organizaci zdravotně postižených. Ozdravné pobyty jsou vhodné i pro rodiny, kolektivy a k účasti není nutná průkazka ZTP nebo ZTP/P.
V Mariánských Lázních je tento ozdravný pobyt vhodný i pro vozíčkáře a nevidomé s vodicím psem. Účastníci nemají povinný program a veškeré dění je založeno na dobrovolnosti a zájmu.
Pobyty jsou organizovány jako desetidenní z těch důvodů, že prováděná rehabilitace má vliv na zlepšení zdravotního stavu minimálně po osmi aplikacích po sobě jdoucích, jak stanovil odborný lékař.
Protože o tyto ozdravné pobyty i rekondice ve vyšších nadmořských výškách s léčebnými procedurami, spojené s procházkami a mnoha dalšími aktivitami je mimořádný zájem, je nutné dodržet termíny závazných přihlášek, zaslání účastnických poplatků a všech dalších stanovených náležitostí u každé jednotlivé akce.
Pojeďte s námi a udělejte něco pro své zdraví a dobrou mysl! Těší se na vás organizátoři Dana Fictumová a František Polák.

Přehled ozdravných pobytů:

Penzion MEDARD - Boží Dar
Boží Dar je nejvýše položená obec v celé České republice. Je známým střediskem zimních sportů a letní turistiky. Leží těsně na hranici se SRN, 1,5 km od známého střediska Oberwiesenthal. Hraniční přechod je na konci obce. Do Karlových Varů, Jáchymova a Ostrova je přímé autobusové spojení. Boží Dar je místo jako stvořené pro vycházky po okolí (naučná stezka, vřesoviště, rozhledna Klínovec, lanovka, čistý vzduch). Termín: od 22.července do 1.srpna 2001 = 10 dní Cena: 3 000,- Kč Program: ozdravné procedury, vycházky, cvičení, relaxace, besedy
Účast není započítávána jako rekondice, zúčastnit se může kdokoliv. Nabízené procedury (max.4):
zdarma za finanční úhradu
magnetoterapie klasická masáž
thermoionty (teplé léčebné masáž krční páteře
podušky) zkouška krevního cukru
biotronová lampa orient.zkouška moče
infračervená lampa zapůjč. masážní podložky
vibrační masáže horních zapůjč.elektroakupunktury
a dolních konč.
vibrační masáže ve vodě
laserový inhalátor
malé přenosné solárium
denní měření TK/P
čínské a magnetické koule

Stravování: plná penze, jednotná domácí strava 3x denně Ubytování: penzionového typu, dvou- až čtyřlůžkové pokoje, teplá voda na pokojích, WC a sprchy na patrech
Penzion není bezbariérový, parkování aut přímo v areálu.

Hotel KOSSUTH - Mariánské Lázně
Zúčastnit se může každý zájemce, který chce poznat krásy Mariánských Lázní a udělat něco pro své zdraví v podobě pitné kúry minerálních pramenů.

Termíny: od 14.října do 21.října = 7 dní
od 21.října do 28.října = 7 dní
Oba uvedené termíny lze podle požadavku sloučit do
čtrnáctidenního pobytu. Cena: á 2 100,- Kč Přihlášky: do 30.června Nabízené procedury: stejné jako u ozdravného pobytu na Božím Daru
Provádí je a zajišťuje rehabilitační středisko Centra služeb, pí D.Fictumová a p.Fr.Polák

Ubytování: dvoulůžkové pokoje s teplou vodou a možností přistýlky, budova bez bariér, výtah - vhodné pro vozíčkáře, TP a ZP, parkování osobních vozidel v areálu hotelu, vozidla označená invalidním znakem neplatí parkovné. Stravování: plná penze s možností výběru jídel. Pobyt začíná obědem. Vzhledem k velkému zájmu o tyto pobyty je nutné přihlásit se co nejdříve, protože máme limitované počty účastníků, které nelze dále zvýšit. Přihlášky budou řazeny podle data obdržení.

Rekondice se státní dotací:

Mariánské Lázně - hotel KOSSUTH
Rekondice jsou určeny pro zrakově postižené osoby - držitele průkazek ZTP/P nebo ZTP s průvodci nebo potvrzením a doporučením očního lékaře, že se jedná o těžkou zrakovou vadu.
Tyto rekondice mají přesně stanovený program, který se musí dodržovat. Součástí těchto akcí je provádění léčebných procedur na základě doporučení ošetřujícího lékaře. Jsou započítávány do povoleného limitu účasti na akcích se státní dotací na 1 rok.
Další aktivity v programu jsou kladeny zejména na pohyb, pitnou kúru minerálních vod, procházky, kulturní a společenské vyžití.
Držitelé průkazek a osoby starší sedmdesáti let jsou osvobozeni od úhrady lázeňského poplatku. Rovněž osobní vozidla s invalidním znakem neplatí parkovné z hotelového parkoviště. Termíny: od 14.října do 28.října = 14 dní
od 28.října do 11.listopadu = 14 dní
Uvedené termíny nejsou dosud definitivní, uvádíme pouze plánované a zajištěné v hotelu, ale nepotvrzené SONS Praha, takže může dojít ke krácení délky rekondice i počtu účastníků. Přesto je nutné si na tyto akce blokovat místa, abychom vás mohli o přidělení okamžitě informovat. Cena: á 2 800,- Kč Ubytování: dvou- a třílůžkové pokoje s teplou vodou, WC a sprchy na patrech. Ostatní údaje stejné jako u nabídky ozdravných pobytů. Nabízené procedury: stejné jako u předchozích ozdravných pobytů.

POJEĎTE S NÁMI NA ZAHRANIČNÍ DOVOLENOU

do Chorvatska na Makarskou riviéru - do Živogošče! Termín: od 21.září do 30.září 2001 Doprava: standardním autokarem - 1000 kilometrů, cca 12 hodin včetně přestávek po trase Praha - Plzeň - Domažlice -
SRN - Rakousko - Slovinsko - Chorvatsko Stravování: 7 x polopenze Ubytování: dvoulůžkové pokoje, koupelna se sprchou a WC, balkon, v pavilonech NIMFA, které jsou situovány přímo u oblázkové pláže s pozvolným vstupem do moře. Cena: 4 950,- Kč
Vzhledem ke zvýhodněné nízké ceně nemůžeme poskytovat další slevu při účasti dětí.

Přihlášky na všechny ozdravné pobyty, rekondice a zahraniční dovolenou a bližší informace o těchto akcích vám telefonicky podá:
paní Dana Fictumová, Plachého 135, 346 01 Horšovský Týn,
telefon: 0188/42 24 86, mobil: 0603/85 40 06



** K článku "Jaký mobil?" **

Reaguji na výzvu ve výše zmíněném článku (ZORA, prosinec 2000), týkající se vhodnosti mobilních telefonů pro nevidomé. Jsem uživatelem mobilního telefonu již přes tři roky a dostalo se mi do rukou mnoho typů přístrojů. Studuji v posledním ročníku Pedagogické fakulty UK speciální pedagogiku, obor tyflopedie a surdopedie.
Důležitým faktorem při nákupu mobilního telefonu a služeb je bezesporu jeho cena. Ceny se pohybují od 2 500 Kč do cca 30 000 Kč, přičemž je možné využít dotovaných přístrojů a různých tarifů. Volbě operátora a tarifu by měla předcházet přesná kalkulace, kam, kdy a jak často bude dotyčná osoba telefonovat. Podrobné informace o operátorech, tarifech a telefonech lze zjistit mimo jiné v časopise MOBIL, rubrika "Info".
Nyní však k volbě vhodného telefonního přístroje. Samotná cena přístroje by neměla být jediným či určujícím vodítkem k nákupu, neboť špatně zvolený (byť třeba levnější) mobil se svému pánu dříve či později "pomstí" v nejrůznějších formách. Na tomto místě obzvlášť varuji před nákupem telefonu v bazaru. Bazarové přístroje mohou být kradené, mohou trpět skrytou vadou a navíc zde není poskytována záruka. Na jaké parametry si máme dávat největší pozor? # Baterie: Provozní a pohotovostní doba - čím delší jsou tyto časy, tím méně je člověk závislý na elektrické zásuvce a na častém nabíjení. Typ baterie - vhodnější jsou baterie Li-Ion, které na rozdíl od NiMH můžeme nabíjet kdykoli bez ohledu na to, kolik energie ještě zbývá a netrpí paměťovým efektem (zhoršováním kapacity). Doba nabíjení - doporučuji maximálně tři hodiny, neboť pětihodinová (tj.téměř půldenní) nabíjecí doba nutí majitele telefonu sedět doma u elektrické zásuvky. Vhodná je též možnost v nouzi nahradit akumulátor obyčejnými tužkovými bateriemi.
Jelikož nevidomí nemohou z displeje přečíst stav nabití akumulátoru a telefon většinou signalizuje vybití příliš pozdě, doporučuji alespoň přibližně z hlavy vypočítat dobu, po kterou je telefon zapnut či v provozu. Získá se tak přibližná představa, kdy již může dojít k vypnutí telefonu. # Displej: Čím je displej větší, tím více poskytuje řádků a znaků, které mohou mít proměnnou velikost. Užitečné je i nastavení osvětlení a kontrastu. To samozřejmě platí pouze pro ty, kteří jsou schopni displej přečíst. # Signalizace: Vibrační vyzvánění - může nevidomému nahrazovat blikání světel telefonu, ohlašuje-li příchozí hovor. Zvuková signalizace délky hovoru - během hovoru se každou minutu ozve pípnutí. LED dioda - záblesky diody, která může ohlašovat vybití baterie či přítomnost signálu, mohou být viditelnější než informace na displeji. # Odolnost: Nejvhodnější je, chybí-li telefonu všelijaká dvířka, vysouvací mikrofony či trčící antény, neboť to jsou části, které se snadno poškodí či porouchají. Prodávají se i telefony, které jsou odolné vůči prachu, vodě i otřesům. # Další funkce: Dualita - pro lepší využití pokrytí signálem je vhodné (u některých operátorů nutné), aby telefon pracoval v pásmech 900 i 1800 MHz. Jednotlačítková volba - umožňuje vytáčení nastaveného čísla jedním stiskem, bez hledání v telefonním seznamu. VIP seznam - umožňuje podle druhu zvonění rozlišit, zda volá někdo blízký či známý, či někdo cizí. Zamykání klávesnice - zabrání náhodnému stisku kláves třeba v kapse. Vytáčení hlasem - umožní vytočit telefonní číslo pouhým mluveným pokynem. Barevný displej - nedoporučuji pro horší čitelnost. Příjem hovoru kteroukoli klávesou - dotyčná osoba nemusí hledat tu jednu klávesu, která přijímá hovor. Ostatní funkce, jako budík, kalkulačka, kalendář apod. vyžadují podrobné a složité ovládání přístroje. # Menu a ovládací prvky: Čím je menu jednodušší a logičtější, tím snadněji se s telefonem pracuje. Určující je zde také počet ovládacích tlačítek, tj. těch, kterými se přístroj ovládá, mimo tlačítek 1-9, "hvězdička" a "křížek". Jednoduše a "naslepo" lze ovládat telefony, které mají co nejmenší počet tlačítek a nemají tlačítka dialogová, tj.taková, která mají pokaždé jinou funkci, zobrazenou na displeji. Podle mého názoru je však nutné, aby veškerá síťová, paměťová a jiná nastavení telefonu a služeb nevidomému nastavila osoba, která toto bez potíží a chyb zvládne.

Je bohužel nutno vzít v úvahu fakt, že v současné době neexistuje přístroj, který by splňoval všechny výše uvedené požadavky, nebo alespoň většinu těch důležitějších. Následující seznam obsahuje pouze ty přístroje, které jsou něčím nápadnější či výhodnější. Vždy je zapotřebí volit přístroj přísně podle individuálních potřeb a schopností dotyčné osoby. Většinou platí, že středně drahé přístroje, tj.kolem 7 000 - 9 000 Kč (např. v předplacených sadách) jsou celkově vhodnější, podle mého názoru zejména značky Nokia a Siemens. Ericsson R 310s - odolný vůči vodě, prachu a otřesům Nokia 3110 (starší) - má jen 3 ovládací tlačítka, nejjednodušší ovládání (univerzální Navy Key) Nokia 5110 - taktéž Nokia 3210 - taktéž Nokia 3310 - taktéž Nokia 6250 - odolný vůči vodě, prachu, otřesům Siemens M35i - odolný vůči vodě, prachu, otřesům

Igor Slouka



** Z aktivit šlechtičny **

Hraběnka Mathilda Nostitzová propůjčila loni své jméno čtveřici mladých hudebníků - M.Nostitzovu kvartetu, jejichž CD je součástí sedmijazyčné fotopublikace "Naše Praha".
Elegantní manželka italského velvyslance v Ománu si při své návštěvě Prahy nenechala ujít setkání s autorem této knihy, fotografem Ivanem Králem."Z Čech jsem odešla jako dvanáctiletá a přijela až v roce 1990. Praha je nádherná a i fotky z knížky jsou pro mne průvodcem," svěřila se hraběnka, která svůj elán vynakládá i na pomoc Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých České republiky, kde je ve funkci předsedkyně její Čestné rady, a také na navrácení rodinného sídla v Plané u Mariánských Lázní.

ag



** Turnovské muzeum i pro nevidomé **

Muzeum Českého ráje v Turnově usiluje jako jediné v České republice o zařazení mezi evropská muzea roku 2000. Prestižní soutěže, kterou vyhlašuje každoročně Evropské muzejní fórum, se účastní 60 muzeí z celého světa.
"Rozhodujícími kritérii hodnocení jsou péče o návštěvníka, kvalita depozitářů a prezentace sbírek mimo region, zejména pak v zahraničí," uvedla ředitelka turnovského muzea Vladimíra Jakouběová.
"Odborná porota vybere do užšího výběru nejprve 12 muzeí, z nichž dále postoupí sedm. Jejich zástupce přijme v létě belgická královna. Při této příležitosti budou vyhlášeny výsledky," vysvětlila ředitelka. K přihlášení do soutěže přivedli turnovské muzejní pracovníky jejich kolegové z Náprstkova muzea v Praze.
Okresní muzeum Českého ráje v Turnově se specializuje na vývoj zlatnictví a šperkařství. Jeho mineralogický sbírkový fond je jedním z největších na světě, geologická expozice drahých kamenů patří k největším v ČR. Muzeum se zaměřuje i na vzdělávací programy, přehlídky řemesel a archeologický výzkum. Své sbírky vystavovalo v posledních dvou letech v šesti evropských zemích.
"Letos uspořádáme výstavu kolekce českého granátu v Košicích a ve Vídni," poznamenala Jakouběová. Muzeum připravuje i dvě výstavy výtvarníků Euroregionu Nisa.
V plánu na letošní rok jsou i stavební úpravy, po nichž bude muzeum přístupné vozíčkářům a nevidomým.

ČTK



** Rotariáni předali výtěžek koncertu **

Šek na deset tisíc korun předali v lednu zástupci jihlavského Rotary klubu ředitelce Mateřské školy Demlova paní Věře Růžičkové. Předaná částka je výtěžkem adventního koncertu v chrámu sv.Ignáce, na kterém zpívala Kateřina Hebelková.
Ve školce, která je celým krajem využívána k širším účelům včetně rehabilitace a poradny pro zrakově, tělesně i řečově postižené děti tento finanční obnos použijí k zakoupení pomůcek pro rozvíjení jemné motoriky dětí.

pk



** Dovolená v Tunisku **

Naše Středisko integračních aktivit pořádá ve spolupráci s CK VEKO travel, s.r.o., Zborovská 1570/43, 430 01 Chomutov, tel.:0603/49 74 20 letecký pobytový zájezd do Tuniska - města Hammamet, v termínu od 28. září do 9. října 2001. Ubytování: v hotelovém komplexu Club SAMIRA, ležícím přímo u rozsáhlé pláže. Pokoje jsou dvou-, tří- a čtyřlůžkové, se sprchovým koutem/WC a terasou. Rozmístěny jsou v bungalovech v zahradě hotelového komplexu, kde se rovněž nachází recepce, restaurace, pizzerie, bar u bazénu, obchod se suvenýry, noční bar, trezory v recepci. Cena: za dospělou osobu 15 000,- Kč
za dítě 2-12 let 11 500,- Kč
V ceně je zahrnuto: ubytování, polopenze, doprava na letiště, letištní taxa, letecká přeprava i zpět, transfer letiště - hotel a zpět, delegát, cestovní pojištění, výdaje na administrativu a poštovné.

Bližší podrobnosti o zájezdu na adrese:
SIA, Vítězná 52,
360 09 Karlovy Vary,
tel.: 017/32 24 324 nebo 0603/26 58 75

Na shledanou v Tunisku!

Pavel Rogaczewski



** Opožděná gratulace **

Chtěla bych touto cestou dodatečně popřát, věřím, že i za většinu členů našeho turistického oddílu, panu Karlu Novákovi k jeho 55. narozeninám, které oslavil 28. ledna 2001. Pro ty, kteří jej neznají, bych chtěla podotknout, že byl dlouholetým předsedou oddílu turistiky a pod jeho vedením se uskutečnilo mnoho krásných turistických akcí. Ti zdatnější z nás s ním našlapali stovky kilometrů a prožili mnoho krásných dnů.
Děkuji za sebe i za ty, kteří jej mají rádi a přeji brzké uzdravení i mnoho dalších společných kilometrů. Hodně úspěchů, zdraví a spokojenosti do dalších let přeje

Eva Brejchová



** Přebor Prahy v showdownu jednotlivců **

V klubovně oddílu showdownu TJ Zora Praha se v sobotu 27.ledna sešli zástupci SK Tyflosport Praha a domácího oddílu, aby se utkali u příležitosti sedmého ročníku přeboru Prahy.
Až na dvojnásobného mistra ČR Jana Hegra nastoupila obě družstva v nejsilnějším složení a předváděné výkony tomuto stavu plně odpovídaly. Již v základních skupinách (4 skupiny po třech hráčích) byly svedeny tvrdé a velmi kvalitní boje o postup do čtvrtfinále, kam se kvalifikovali dva nejlepší z každé skupiny. Vítězové čtvrtfinálových zápasů se poté utkali ve velmi pěkných semifinálových bojích a do finále se po mnoha letech, ale zaslouženě, probojovali dva nejlepší showdonisté TJ Zora - Luboš Zajíc a Jaroslav Jelínek. Vítězem se stal "bronzový" z loňského mistrovství republiky - Luboš Zajíc.

Milan Kipeť



[Domů | Zpět]