Časopis ZORA, číslo 3/2001


Obsah:






** Seminář o občanském dialogu **

Seminář o občanském dialogu organizovala Národní rada zdravotně postižených Španělska (CERMI) spolu s Evropským fórem zdravotně postižených (EDF) a Nadací španělské národní organizace nevidomých (ONCE) ve dnech 17. a 18. listopadu 2000.
Semináře se zúčastnili představitelé národních rad zdravotně postižených (členů EDF) a některých mezinárodních organizací zdravotně postižených. Kromě těchto členských organizací EDF také zástupci organizací zdravotně postižených z aplikantských zemí a to konkrétně z Kypru, Maďarska, Slovinska a České republiky. Mezi hlavními řečníky se objevili zástupci např. generálního sekretariátu Evropské komise, poslanec Evropského parlamentu, členka delegace Španělska při Evropské unii, zástupci některých mezinárodních nevládních organizací (včetně EDF), aj.
Pod pojmem občanský dialog se rozumí získávání zkušeností formou konzultací, poradenství, výměny názorů mezi občanskými organizacemi (organizace zastupující nejrůznějsší skupiny občanů) a vládními (státními) či samosprávnými institucemi atd. Občanské organizace spadají do kategorie nevládních organizací (NGO). Tyto NGO kooperují mezi sebou, vytvářejí si zastřešující organizace a zastřešující organizace se dále sdružují v tzv. platformy. Mezinárodní NGO je např. EBU (Evropská unie nevidomých), střešní mezinárodní organizace je např. EDF a to je v současné době členem tzv. Sociální platformy.
Sociální platformu tvoří kromě organizace zdravotně postižených (EDF) také některé odborové organizace (ETUC), mezinárodní organizace sociálních a zdravotních pojišťoven, aj.
Podstatou občanského dialogu je vhodná komunikace s výběrem správných argumentů a především přesvědčení o správnosti svého cíle. Nástrojem mohou být různá lobby, která pomáhají prosazování zájmů. Velice důležitým faktorem je vhodný výběr vlastních reprezentantů, představitelů, kteří jsou schopni svůj cíl srozumitelně formulovat a zároveň mají schopnost pomocí vhodných argumentů přesvědčovat.
Evropská unie vytváří svou komisi (Evropská komise - EC), kterou bychom mohli přirovnat k vládě. Tuto komisi tvoří DG (departmenty), které mají působnost jako ministerstva. Mezi DG patří také generální sekretariát, který přímo spadá pod předsedu EC (Romano Prodi) a má na starosti mimo jiné komunikaci s NGO. Evropská unie považuje občanský dialog za velice důležitý a snaží se definovat, jak takový dialog organizovat. Ze svého pohledu může EC informovat NGO o dění v Bruselu a snažit se pomocí svých výběrových programů NGO částečně financovat. K tomuto procesu jí slouží tzv. CO - Fund, v kterém je pro NGO ročně vyčleněno přes 1 mld euro.
Organizace zdravotně postižených se každoročně ucházejí o granty z těchto jednotlivých programů v rámci tohoto CO - Fundu. CO - Fund znamená 'Cooperation Fund', tedy fond pro spolupráci, který má za úkol zlepšovat podmínky vývoje občanské společnosti. CO - Fund však také znamená, že Evropská unie prostřednictvím EC není ochotna platit aktivity jednotlivých NGO do výše 100 procent (byť by tyto aktivity byly sebevýznamnější či důležitější), tedy každá NGO musí krýt část prostředků také z jiných zdrojů.
Ředitel EDF pan Stefan Trömel mi při osobním rozhovoru sdělil, že roční rozpočet EDF počítá pouze s 20 procenty finančních prostředků od EC a soustřeďuje velikou část své energie pro doplnění rozpočtu i z jiných zdrojů. Zástupce generálního sekretariátu EC také sdělil, že po problémech minulé EC s financováním, které ji donutily asi před rokem odstoupit, se nyní snaží toky financí zprůhlednit. To však také znamená, že EC vyvíjí snahu přijímat jednotlivé granty pouze od střešních organizací NGO a omezovat přijímání grantů od samotných NGO. Za hlavní důvod této snahy označil vysoký počet žádostí o granty a s tím související nedostatek pracovních sil, které zpracovávají všechny žádosti o finanční prostředky.
Tato snaha byla zdravotně postiženými ostře odmítnuta s tím, že není možné, aby zastřešující organizace byla schopna dostatečně obhájit jednotlivé granty, ale také proto, že by nárůst pracovníků, kterému se EC brání, muselo v našem případě učinit EDF (na což nemá podmínky).
Paní MaryAnne Rönnersten ze Švédska informovala o přípravách Švédska na předsedání v EU od 1. 1. 2001. V rámci tohoto předsednictví jsou vládou naplánované různé projekty, do nichž je snaha zapojit také zdravotně postižené. Švédská vláda sleduje tři priority: - rozšíření EU
- pracovní politiku
- životní prostředí (organizace zdravotně postižených modifikovaly tuto prioritu také na zpřístupnění - bezbariérovost prostředí, a to nejen fyzicky, ale také zpřístupnění informací a komunikace).
Švédská vláda chce uspořádat asi 71 konferencí u příležitosti svého předsedání EU a organizace zdravotně postižených si vybraly 24 z nich a na jejich programu a při vydávání materiálů k nim budou pomáhat. Vláda zaručila přístupnost všech konferencí pro zdravotně postižené. Organizace zdravotně postižených poskytly či poskytují švédské vládě poradenství v této oblasti a za toto poradenství jim vláda platí. Kromě toho, pro zlepšování zpřístupňování veřejných budov, dopravní infrastruktury, informací a komunikace zřídily organizace zdravotně postižených 'poradce pro zpřístupňování' v každém regionu Švédska.
Švédská vláda vyvíjí také snahu prosadit zavedení Standardních pravidel OSN na všech místních úřadech. Od r. 1994 funguje v této zemi také ombudsman pro zdravotně postižené, který bdí nad zaváděním a dodržováním Standardních pravidel OSN a který předkládá vládě jedenkrát ročně zprávu o této činnosti. Poskytuje také jednotlivcům pomoc a především v otázkách porušování nového zákona proti diskriminaci zdravotně postižených v zaměstnávání se může obracet také na soud.
Mezi nejzajímavější vystoupení patřila přednáška Arthura O'Reillyho (Rehabilitation International), který popisoval kampaň, již rozvinuly celosvětově působící organizace zdravotně postižených, jako např. Světová unie nevidomých (WBU), Světová federace neslyšících, DPI či Rehabilitation International za Konvenci OSN o právech zdravotně postižených osob. Takováto konvence je velice důležitá, protože je právně závazná (na rozdíl od Standardních pravidel OSN, i když i ta mají svůj význam). Bude také velice důležité, aby kampaň podpořila EU, její členské státy, ale také ostatní státy. Jelikož OSN přijala již Konvenci o právech žen a dětí, myslíme si, že by vlády měly také přistoupit k podpoře Konvence zdravotně postižených.
U této příležitosti jsem vystoupil s informací o usnesení, které přijal náš Vládní výbor pro zdravotně postižené, týkající se doporučení pro ministra zahraničí ČR, aby pověřil velvyslance u OSN, a aby ten nejen vznik konvence podpořil jménem ČR, ale také, aby se Česká republika stala jedním z iniciátorů této myšlenky v rámci OSN. Tato informace byla auditoriem velice kladně přijata.
Při závěrečném plenárním zasedání byly široce diskutovány výstupy ze tří oddělených workshopů a mezi nejzajímavější závěry patřily: * nežádat vlády pouze o peníze, ale zároveň ukázat naši schopnost řešit problémy * srozumitelně informovat ostatní občany o problémech zdravotně postižených (např. architektonické a jiné bariéry) a jak zdravotně postižení sami tyto problémy řeší a v čem potřebují pomoc * rok 2003 byl vyhlášen Rokem zdravotně postižených v EU - bude to také rok pro občanský dialog na všech úrovních. Jedno z klíčových témat zmíněného roku bude zaměstnanaost. Bude nutné vymyslet dobrá hesla pro tento rok a vytvořit různá spojenectví (v rámci platforem) a zviditelnit se tak. V tomto ohledu jsou důležité atributy demokracie, transparentnost a reprezenta-
tivnost. * široce diskutovat 'co můžeme udělat pro EU, než co EU může udělat pro nás' * zlepšení informovanosti (na všech úrovních), např. také prostřednictvím informačního centra OSN * materiály připravit srozumitelně a dbát o velmi kvalitní překlad do národních jazyků
Po závěrečném zasedání jsem informoval prezidenta pana Yannise Vardakastanise a ředitele EDF Stefana Trömela o ustavení Národní rady v ČR, o jejím poslání, funkci, struktuře, apod. Oba představitelé byli velice spokojeni s vývojem u nás a přislíbili nám pomoc. Předpokládáme, že po ustavení komor a krajských rad a po doplnění Republikového výboru by mohlo dojít k návštěvě představitelů EDF u nás a mohly by začít rozhovory o členství ČR v EDF (do doby, dokud ČR nebude členem EU, pouze na úrovni člena - pozorovatele).

Mgr. Václav Polášek



** Malé měsíční zauvažování - také trochu o zimních večerech **

"To udělám až za dlouhých zimních večerů," říká nás možná víc, vzpomenouce na šuplíky, plné starší korespondence a jiných zbytečností, na dosud nepřečtené knížky a tak dále.
V čem ale zapomenuté kouzlo zimních večerů spočívalo? V neelektrifikovanosti světa. Chvilku se posedělo u petrolejky a ještě dříve u loučí, přečetlo kousek z Bible, kalendáře nebo jiné poučné literatury. No a šlo se spát. Ponocování, kdysi vtipně komentované ve scénce Grossmanna a Šimka, to už souvisí s elektrickým proudem. S městy, plnými světel, kolem nichž o půlnoci neposedně prozpěvují totálně zhlouplí kosové.
Ne každý se ochotně podvoluje diktátu agresivního umělého světla. Proto vyhledáváme příjemná posezení při svíčkách nebo aromalampě. A chvíle u táboráků nebo pobyty v chatách bez elektřiny patří k nejhezčím vzpomínkám.
Večery na přelomu dvou století, a to zimní i letní, jsou "prozářeny" televizními obrazovkami. A to ty všední se seriály, popřípadě ony výjimečné, kdy společně fandíme "těm našim". Zde se ovšem, jako kdysi ve vítězných časech Nagana, může vše přesunout třeba i na brzké ráno.
Nikdy jsem si, patříc spíš mezi rozhlasové posluchače, nemyslela, že i mne bude zajímat, co se děje v televizi. Ne uvnitř "záhadné bedýnky", přenášející kromě zvuku také obraz. Najít vědecké vysvětlení čehosi takového se ani nesnažím. Myslím onu hrůzostrašnou instituci se spoustou lidí na mně dosud neznámém místě, zvaném Kavčí hory. Nevím, jakou tramvají bych tam jela, ale možná se o to i začnu zajímat. Teď, v prvních dnech ledna, kdy vzniká tento článek, tam chodí vyjadřovat své občanské postoje spousta lidí. Nebojte se, do rozborů situace se nepustím. Především bude, když toto vyjde, zcela jiná a většinou jste četli a slyšeli mnoho vyjádření povolanějších. Něco mne ale v té souvislosti přece napadlo:
Televizní divák byl celou druhou půlkou minulého století vnímán jako někdo velice pasivní, lehce "zblbnutelný". Něco jako onen už zmíněný nešťastný kos. Obrazovka svítí, on tedy čučí. A nebo spí. Nádherně to v jedné ze svých "malých recenzí" popsal Jan Skácel.
No, a teď se spící divák probudil. Chce vidět to, co chce. A chce to i slyšet.
Když však někdo nevidí? Pustí - a ticho. Trapný šum. Vzkaz "legálního vedení" není ozvučen. Diskriminace jako Brno.
Tož nám tedy zase jednou začíná století. Česká země do něj vstupuje "televizním divočením", Střední východ válkou.
Co - velice opožděně - připojit k té spoustě letošních novoročních přání? Zní to jako nejhorší možná fráze, ale přeji nám všem SVOBODU A MÍR.

Eva Budzáková



** Informace z LORMU **

Do funkce ředitelky LORMU jsem byla jmenována 24.listopadu 2000. Je mým přáním, aby naše organizace byla organizací moderního typu, aby měla skvělý image vůči celé společnosti, odborně vyškolené pracovníky,, kteří svou práci dělají s láskou a nadšením. Jen v takové podobě organizace uspěje v budoucnu.
Zároveň chci touto cestou říci, že jsem nakloněna ke spolupráci s kteroukoli organizací, jež se zabývá problematikou hluchoslepých, neboť jen tak to může být ku prospěchu klientům našim, ale i klientům jejich. Nezdravá rivalita nemá v oblasti péče o zdravotně postižené co pohledávat. V tržní společnosti můžeme uspět pouze jako jednotný celek, neboť zde právě platí, že v jednotě je síla. A pokud na jednoho klienta bude kladně působit v různých směrech více organizací, tím lépe. Naopak u nás má dveře otevřené každý klient, i když je členem jakékoli jiné organizace. Má stejná práva a jsou mu poskytnuty služby ve stejné míře.
Budu se snažit o to, aby našim klientům bylo posilováno jejich sebevědomí, aby si uvědomovali odpovědnost k sobě samým.
Považuji za důležité navázat aktivní spolupráci se všemi státními, církevními a dalšími organizacemi neziskového sektoru, jejichž náplň je prospěšná a užitečná naší organizaci. Plně budeme využívat jejich nabízených služeb pro naše klienty tam, kde jsou naše možnosti omezeny a kapacita pracovníků nestačí, protože jsme malá organizace. Jsme sice malý kolektiv pracovníků, ale za všechny prohlašuji, že jsme tady pro vás a ne vy pro nás.

Vaše
Ota Pačesová, LORM
Radlická 3, 150 00 Praha 5
tel. 02/57 09 54 96, tel./fax 02/57 09 54 94
e-mail: lorm@volny.cz



** Cech ZP masérů informuje **

Rada starších Cechu zrakově postižených masérů v ČR připravuje v roce 2001 pro své členy kurzy, kterých se mohou zúčastnit i ostatní zrakově postižení maséři, kteří nejsou registrováni v Cechu ZP masérů ČR. Musí ale počítat s vyšším kurzovným, jelikož jim Cech nebude moci přispět ze svých finančních prostředků. Jsou to tyto kurzy:
od 4. do 6.května 2001 - kurz fuska nohy, rekvalifikační a rehabilitační středisko Dědina,
zajišťuje MUDr.Jiří Marek, MONADA,
Nad Opatovem, Praha 4
od 1. do 11.června 2001 - Středisko Medard - Boží Dar,
kurz schia-tzu spojený s rehabilitačním
pobytem, zajišťuje p.Bob Dvořák, škola
schia-tzu
od 23.června do 7.července - Středisko Pavla - Vysočina,
kurz lymfodrenáže spojený s rehabilit.
pobytem, zajišťuje Institut pro další
vzdělávání prac.ve zdravotnictví Brno, MUDr.M.Bechyně,CSc.
Ti z vás, kteří budou mít zájem se nabízených kurzů nebo školení zúčastnit, přihlaste se do konce února na adresu našeho střediska nebo na adresu cechmistra p.M.Hrtúse.
Od roku 2001 mají všichni maséři, kteří pracují s počítačem a jsou připojeni na internet, možnost se dovědět veškeré novinky a nabídky, které připravuje nebo organizuje Cech ZP masérů ČR na internetových stránkách cechzpmaseru.kgb.cz - kde nám můžete zanechat rovněž informace.
SONS ČR - Republiková rada NS masérů
Středisko Karlovy Vary 360 09,
Vítězná 52, tel. 017/322 43 24



** Zákon dává chodcům přednost **

Chodec bude preferován, jeho přednost však nelze brát jako absolutní. Absolutní bývá jen odchod na věčnost. Povinnost dát přednost nebude platit pro tramvaje.
Novým zákonem o provozu na pozemních komunikacích je od 1.ledna letošního roku mj. zavedena přednost chodců na přechodech, povinnost používat dětské zádržné systémy a zákaz telefonování bez použití sady tzv.hands free.
Podle rozboru ÚAMK zákon sice chodce preferuje, ale nepomíjí jejich povinnosti.
Řidič je povinen "s výjimkou řidiče tramvaje umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky. Proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo."
Tato povinnost neplatí pro řidiče tramvají. Brzdy kolejových vozidel mají jinou konstrukci než silniční vozidla. Musely by se pohybovat k přechodu menší rychlostí a to i pro bezpečnost cestujících. Jsou místa, kde by tramvaje kvůli chodcům vůbec neprojely, ani preference městské dopravy v nejrušnějších ulicích by nebyla zachována.
Chodec by měl stát na okraji vozovky nebo chodníku směrem k přechodu pro chodce. Nevidomý chodec signalizuje úmysl přejít vozovku mávnutím bílou holí ve směru přecházení.

M.Vopálenský



** Co nového v Centru zrakových vad? **

Již od května 1999 působí Centrum zrakových vad v areálu FN Motol (V Úvalu 84, 150 00 Praha 5, telefon 2443 2772), kam bylo přestěhováno z Bělehradské ulice. Zrekonstruovaný pavilon 16, kde se CZV nachází, sice zářil čistotou bílých omítek a světle zelených nátěrů na chodbách, ale připomínal klasické, strohé nemocniční zařízení, kde je citlivějším povahám "ouzko".
V době předvánoční se zde mnoho změnilo k lepšímu. Centrum zrakových vad, zejména jeho pacienti dostali dárek od nadace "Umění pro zdraví" v podobě výtvarné úpravy interiérů chodeb, čekárny, herny a dalších místností.
Autoři projektu - akademičtí malíři Radka a Vlastimil Vodákovi, Marie Jarkovská a Dagmar Piorecká přispěli svými výtvarnými díly - nástěnnými figurami, obrazy, tapisériemi a hmatovými panely k vytvoření příjemného prostředí celého pavilonu.
Dětští pacienti si tak mohou zpříjemnit pobyt v zařízení návštěvou herny s hmatovými panely, mohou si pohrát na koberci s hračkami nebo odpočinout na matraci s plyšovými zvířátky. Maminky mohou v klidu přebalit a nakrmit ty nejmenší v útulné místnosti a společně všichni pacienti i jejich doprovod mohou čekání na vyšetření spojit s prohlídkou vystavených tapisérií, obrazů a nástěnných figur výše uvedených výtvarníků.
Projekt byl realizován nadací Umění pro zdraví pod vedením doc. MUDr. Bojara a Dr. Kocurové ve spolupráci s FN Motol za finanční podpory magazínu Mladá fronta Dnes, galerie U prstenu, firem na výrobu barev Mistrál a Barvy Laky, cestovní kanceláře Fischer a individuálních dárců.
Centrum zrakových vad jako jediné zdravotnické pracoviště v České republice poskytuje komplexní servis zrakově postiženým všech věkových kategorií. Jedná se o tyto služby: - Pečlivé základní oftalmologické vyšetření oftalmology se zkušenostmi s problematikou zrakově postižených. - Vyzkoušení a předpis speciálních optických pomůcek v kompletním sortimentu číselníku VZP - asferické lupy, hyperokulární korekce, dalekohledové systémy, prismatické monokuláry, filtry. - Specializovaný oční optik (optometrista) zajistí co nejrychlejší obstarání předepsané pomůcky. - Statistická perimetrie na počítačovém perimetru Humprey. - Vyzkoušení elektronických zvětšovacích pomůcek - kamerových i digitálních televizních lup včetně vystavení příslušných doporučení. - Nácvik dovedností nutných k efektivnímu využívání optických a elektronických pomůcek, jako např. nácvik excentrického vidění, nácvik v technikách používání prismatického monokuláru na blízko i dálku, vyhledávání a sledování předmětů, čtení textů s různými lupami na čtecím stojánku, doporučení vhodného osvětlení. - Nácvik schopností přizpůsobit běžné denní činnosti úbytku zrakových funkcí, doporučení na úpravu domácího i pracovního prostředí. - Psychologická diagnostika a psychoterapie dětí a dospělých se zrakovým postižením, podpora jejich rodin, systematická individuální psychoterapie a rodinná terapie, nabídka stimulačních programů. - Genetické poradenství pro zrakově postižené a jejich rodiny. - Sociální služby - poradenství o nárocích na výhody a dávky včetně vystavování nálezů a doporučení a vyplňování formulářů pro příslušné orgány. - Funkční vyšetření zraku včetně vyšetření citlivosti na kontrast a zraková stimulace dětí s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením. - Poradenství o rané péči dětí s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením, kontakty na Střediska rané péče. - Speciálně pedagogické poradenství o vhodném vedení, typu a způsobu vzdělávání, kontakty na Speciální školy a Speciálně pedagogická centra pro děti se zrakovým postižením. - Profesní poradenství - doporučení nejvhodnějšího pracovního uplatnění, zprostředkování kontaktu na rehabilitační a rekvalifikační pracoviště. - Kontakty na specializovaná pracoviště organizací nevidomých a slabozrakých zejména Střediska rané péče a Tyfloservis. - Oficiální klasifikace zrakově postižených sportovců dle kategorií International Blind Sportsmen Association (IBSA), resp. Českého svazu zrakově postižených sportovců. Na vaši návštěvu se těší kolektiv pracovníků pod vedením primáře MUDr. Stanislava Rodného.

D.M.



** Vánoční dar ze světa velkých maličkostí **

Jen těžko se člověk vyrovnává s náhle vzniklým zdravotním handicapem. V lepším případě se snaží nalézt smysluplnou cestu v nových podmínkách. Zvlášť těžké je ztratit zrakový vjem okolního světa. A právě v tomto ohrožení jsem se v poměrně mladém věku ocitla. Zdálo se, že šedá záclonka katarakty obou očí změní pozvolna život i mně - jinak optimistce.
Při setkání s přáteli a se známými na ulici jsem často žádala manžela o něco jako oční dabing k rychlé identifikaci potkávaných osob a k slušné reakci na jejich pozdrav. Asi nemusím líčit, jak často docházelo k různým společenským trapasům. V obchodech, nevidíc na ceny, jsem s velkorysostí boháče plnila košíček často i nepotřebným zbožím. Tak trochu jsem se připravovala na život s pomůckami nevidomých.
Zaujala mne například pomocná představa hodinového ciferníku v orientaci při umístění potravin na talíři, kdy tlumočník sděluje - vepřové kolínko odpočívá v půl šesté, křen láká svojí pikantností za deset minut dvanáct a ve čtvrt na tři leží krajíček chleba.
Jak známo, v každém záporu bývá skryt i kladný náboj. A tak špatný zrak mě zbavil trémy v hovoru před auditoriem většího počtu posluchačů. Neschopnost čtení napsaného snad zlepšila i databázi kapacity mozkového potenciálu a dala odvahu mluvit bez tištěné nápovědy.
V mnohém vnímání však zrakový vjem citelně chyběl: vidět detail lidské tváře, vnímat plně krásu přírody i estetický zážitek z krásna umělecké tvorby.
Návštěva očního lékaře dříve nepatřila ke spojení s nadějnou vizí možné změny k lepšímu, až do minulého roku. Správná diagnostika mladičké lékařky i zvolená cesta nápravy moderními prostředky medicíny mi vrátily naději.
Práce s laserem v oční mikrochirurgii a zkušenost lékařů s implantací kvalitních nitroočních čoček dávají šanci nejen na odstranění záclonky šedého zákalu, ale i k podstatné dioptrické korekci. Úžasné je, že jak mladému, tak i staršímu člověku může být znovu navrácen pohled do světa velkých maličkostí. Výjimkou není ani odhození brýlí v dál. Díky dokonalé operační technice je zákrok prováděn šetrně ambulantním způsobem, kdy po výkonu odchází pacient domů.
Již tedy nepotřebuji oční dabing a nerozhlížím se převážně ušima!
Příjemnou atmosféru blížících se vánočních svátků provázela i vděčná vzpomínka na lékaře z laserového a mikrochirurgického centra OFTA v Plzni, vzácné osobnosti a fundované odborníky. Přála bych i jiným medicínským specialistům tak příznivé ohlasy pacientů v čekárnách.
Po mnoha letech jsem opět viděla i drobné jehličí vánočního stromku, pod nímž kromě dárků mých nejbližších byl i dar z nejvzácnějších - dar navráceného vidění.

Blanka Řičicová, Plzeň



** K přijímacím zkouškám na Univerzitu Palackého **

Požadavky pro přijetí na vysokou školu v Olomouci jsou pro všechny studenty stejné, ovšem možnosti pro vykonání přijímacích zkoušek se od tradičních způsobů pro všechny handicapované odlišují podle postižení.
Počet handicapovaných uchazečů o studium na vysokou školu se zvyšuje, mnozí z nich si studium rozšiřují o souběžné studium se speciální pedagogikou vzhledem k budoucí profesi.
Již několik let k nám přicházejí studenti somaticky, sluchově nebo zrakově postižení. Jejich zájem se stále zvyšuje, což dokazuje například kategorie zrakově postižených uchazečů, kterých na Pedagogické fakultě v Olomouci v současné době studuje deset. V minulém roce dva zrakově postižení absolvovali vysokoškolské studium.
Podmínky pro vykonání přijímacích zkoušek jsou nabídnuty uchazeči a on si sám zvolí, jakým způsobem je uskuteční. Předem stačí pouze na přední stranu přihlášky označit, že se jedná o uchazeče se zdravotním postižením.
Katedra speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě v Olomouci zajistí a připraví náležité podmínky pro vykonání přijímací zkoušky. Jedná se o zajištění učebny, v níž nebude uchazeč rušen a zpětnovazebně nebude rušit ostatní uchazeče. Pro písemnou část zkoušky jsou připraveny materiály na základě uchazečova přání. Výběr vychází z možností katedry. Jedná se o zvětšený text pro slabozraké, nebo text v Braillově písmu, který obdrží. Studentovi je nabídnuto text číst samostatně, ale i nechat si jej číst za vlastní kontroly v předložených materiálech.
Další možností je i vykonání písemné části zkoušky na počítači s hlasovým nebo hmatovým výstupem, kdy odpověď uchazeč uvede přímo do textu. K tomu je však vhodné se s počítačovým programem seznámit několika hodinami výuky před přijímacími zkouškami.
Požadavky jsou pro všechny uchazeče stejné. Záleží pouze na tom, zda uchazeči o vysokoškolské studium mají na ně předpoklady či nikoliv.
Se zájmem handicapovaných studentů o studium si uvědomujeme i možné obtíže při shromažďování studijních materiálů. Ale i tento problém je řešitelný, což záleží na každém studentovi, jeho zájmu o studium a jeho aktivitě. Texty je možno načítat, některé i přepisovat podle možností katedry speciální pedagogiky a přání studenta.
Naším zájmem je, aby všichni studenti úspěšně absolvovali vysokoškolské studium. My nabízíme pomocnou ruku, ale vždy bude záležet na samotném studentovi, jak on sám se pro zvolené studium zapálí.

Mgr.Ilona Ireinová



** Nadace podporuje především zrakově postižené děti **

Jindřich Waldes byl výjimečnou podnikatelskou osobností, českým vlastencem, sběratelem a mecenášem českého umění. Podporoval morálně i finančně aktivity národního významu, podporoval kulturu, ale také sport.
Jeho syn Jiří Waldes, který žije od roku 1938 v New Yorku, zavítal koncem roku 2000 do České republiky a v neděli 17.prosince byl v jihlavském hotelu Gustav Mahler osobně přítomen předvánočnímu setkání, které uspořádala nově vznikající Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových. Jindřich Waldes odpověděl na několik otázek. Co je smyslem nadace a proč nese jméno vašich rodičů?
"Hlavním posláním Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových je především důstojné reprezentování jména Waldesových, zejména v České republice a Spojených státech amerických. Nadace by měla podporovat rozvoj a vzdělávání zrakově postižených dětí a rozvoj sportovních aktivit těchto dětí.
Měla by se také zabývat podporou obnovy a ochrany historických památek, podporovat výchovu a vzdělávání mládeže, sportovní aktivity mladých lidí, uměleckou činnost postižených dětí.
A proč nese nadace jméno mých rodičů? Protože jsem k tomu společně se svými sourozenci dal souhlas, když jsem o to byl výkonnou ředitelkou nadace, paní doktorkou Annou Lunerovou požádán." Budete se nějakým způsobem podílet na chodu a činnosti nadace a určovat její další směr rozvoje?
"Ne, v žádném případě. Činnost nadace je řízena správní radou a v jejím čele stojí výkonná ředitelka. Nadace má pouze právo používat jména mých rodičů, ale do její činnosti nehodlám nijak zasahovat." Hovořil jste o tom, že jedním z hlavních cílů této nadace by měla být podpora a rozvoj vzdělávání zrakově postižených dětí. Proč právě tato oblast?
"Ano, je to skutečně jeden z hlavních směrů činnosti nadace, která by se podle mých informací měla orientovat na všestrannou podporu zrakově postižených dětí. Snahou by mělo být zpřístupňovat těmto dětem cesty ke vzdělávání, což ve svém důsledku bude znamenat možnost jejich širšího zapojení do pracovního procesu a přispěje k jejich uplatnění ve společnosti. Tento směr do jisté míry souvisí se skutečností, že speciální škola pro zrakově postižené děti původně sídlila v pražské vile, kterou naší rodině v minulosti znárodnili a po revoluci nám tato vila v rámci restitucí byla navrácena zpět. Škola se z těchto prostor přestěhovala jinam a už tehdy vznikl určitý nápad založit nadaci právě s tímto zaměřením.
Pevně věřím, že se jejím představitelům podaří postupně naplnit a realizovat všchny cíle a předsevzetí, která si stanovili."

Dana Čírtková



** Společně v práci, společně při zábavě **

Na jaře jsem vám, přátelé, napsal o naší práci v pražské dílně skoro všechno. A přece jsem na něco zapomněl: na naše aktivity mimo pracovní činnost. Teď se to tedy pokusím napravit.
V naší chráněné dílně nejen ve volných chvílích zpíváme, ale také podnikáme zájezdy po České republice, chodíme na různé výstavy, dokonce tu a tam máme někde vystoupení - zpíváme za doprovodu Orfových hudebních nástrojů náboženské i běžné písně, nacvičené v dílně.
Zájezdy, na něž občas jezdíme, jsou pobytové, většinou kolem šesti dnů. Býváme ubytováni v některém z větších ubytovacích zařízení, vhodném pro celou naši dílničku. Sami si tu vaříme, hrajeme různé hry a podnikáme vycházky po okolí.
Před Vánocemi společně připravujeme vánoční besídku s koledami a občerstvením ve stodůleckém rehabilitačním centru ve Vlachově ulici.
V létě, když máme dovolenou a dílnička je zavřená, nabíráme nové síly na ozdravném pobytu. Již podruhé některým z nás nabídlo středisko Modrý klíč pobyt v Chorvatsku u moře. Náš patnáctidenní pobyt bývá nabitý nejrůznější činností: koupáme se v moři, opalujeme svá bílá těla na pláži, často se po večeři procházíme po městě nebo míváme na terase hotelu diskotéku. Jídla bývá dost, je pestré a chutné.
I ozdravné pobyty bývají zpestřeny výlety. Velice populární bývá výlet lodí, z níž je možno sledovat život v moři a dohlédnout skoro na mořské dno. Letos přibyla k výletu ještě projížďka vláčkem po městě a půldenní výlet autobusem do přístavního města Rijeka.
Předloni dostala naše chráněná dílna Diakonie pozvánku na kongres do německého Badbolu poblíž hranic s Francií. Cílem kongresu bylo vyměnit si zkušenosti z pracovních činností a z postavení chráněných dílen v jednotlivých zemích. Z naší dílny jsem byl vybrán já - mimo jiné i díky mojí aktivní němčině - a naše vedoucí Daniela Caldová. Mezinárodní akce se za českou stranu ještě zúčastnil nevidomý pan farář Miroslav Janeba a paní profesorka z evangelické akademie Jana Neibertová. Hlavním vedoucím naší delegace byl pan Karel Švarc, který se též podílel na naší bezpečné jízdě; střídal se za volantem s Danielou Caldovou.
Kromě nás byli na kongresu i účastníci z Norska, Švédska, Rumunska, Ruska, Francie, Dánska a dalších zemí. Někteří z nás dopoledne a odpoledne trávili čas v různých dílnách, např.já s Danou jsme navštívili hudební dílnu, kde jsme zpívali a vyráběli hudební bicí nástroj. Večer pak byly zábavy ve velkém sále Evropského domu, kde se kongres konal.
Další den jsme si prohlédli chráněné dílny ve Veitblingenu a ústav ve Stedtenu, kde právě oslavili jeho padesáté výročí založení. Večer jsme se všichni zúčastnili slavnostní večeře a po ní jsme slyšeli v areálu ústavu ohňostroj.
Na všechny tyto akce moc rád vzpomínám a věřím, že nebyly poslední a jistě budou následovat další. Díky chráněné dílně Diakonie se tak mohu (i když nevidím) dostat sám bez rodičů na mnoho míst a získat pěkné zážitky.

Jan Beneš



** Další rok - další krok **

Stalo se již dobrou tradicí, že každý rok můžeme poděkovat Dopravnímu podniku hlavního města Prahy za další krůček ve zlepšování podmínek dopravy nevidomých a slabozrakých cestujících. Dne 20. prosince 2000 jsem se zúčastnil přejímky dodatečných úprav v pražském metru, které byly v roce 2000 provedeny z finančních prostředků generálního ředitelství DP. Vzhledem k tomu, že v metru těchto úprav je již celá řada v provozu a běžně je užíváme, omezím se jen na stručný výčet novinek.
Nejvíce úprav zaznamenáme na stanici Dejvická. V prvé řadě objevíme na nástupišti vodicí linie ve stejné podobě, jako jsou např. na stanici Florenc nebo Muzeum na trase C. Tyto linie jsou dvě, podélně po obou stranách nástupiště. Dvojí krátké přerušení vyznačuje místa, na nichž můžeme bezpečně přejít napříč nástupištěm, aniž bychom narazili na nějaké překážky, jako např. lavičky, odpadkové koše, reklamní nebo informační tabule, apod. Ukončení těchto linií je logické a dovede nás bezpečně k eskalátoru nebo pevnému schodišti, popř. je snadno nalezneme holí při sestupu na nástupiště.
Dále na této stanici objevíme, jak při chůzi z podchodu na povrch, tak i při hledání vstupů do podchodů z ulice, řadu nových dálkově ovládaných akustických orientačních majáčků. Připomeňme si, že charakteristický trylek "BRLM" znamená obvykle vstup z ulice do podchodu; trylek "Í-Á" znamená vstup k turniketům; gong a následující slovní fráze platí pak pro horní i dolní nástupní hranu na eskalátory. Nový majáček objevíme např. na odbočce k odjezdovým stanicím autobusů č. 228 (na Dědinu) a 119 (na letiště) na podélné rampě nad nástupištěm.
Důležité! Od 15.ledna 2001 dochází na Dejvické k drobné, ale významné změně v ovládání majáčků nad eskalátory a výstupními schodišti z podchodu na povrch: tyto majáčky budou ovládány povelem č. 2 slepecké vysílačky VPN 01. U vysílačky VPN 03 ve slepecké holi je tento povel sdružen s některými jinými v dolním tlačítku. Nutnost této změny ukázala praxe - na povel č. 1, kterým byly dosud tyto majáčky ovládány, se nám v některých podchodech ozvalo více majáčků najednou a to ztěžovalo směrovou orientaci. K této změně dojde postupně i na všech dalších eskalátorech vybavených majáčky již dříve.
Nové vodicí linie v dlažbě nástupiště se rovněž objevily na stanici I.P. Pavlova. Sloupy na nástupišti této stanice jsou příliš tenké a příliš vzdálené, než aby mohly být bezpečným vodítkem při chůzi po nástupišti. Upozorňujeme na změnu směru vodicí linie při příjezdu na nástupiště eskalátorem. Linie musí míjet první sloup na nástupišti v dostatečné vzdálenosti. V podchodu na stanici I.P. Pavlova objevíme i nový majáček nad právě rekonstruovaným eskalátorem ústícím do loubí u tramvajové zastávky směr Karlovo náměstí. Majáček upozorní i na případ, že eskalátor je mimo provoz a musíme použít pevného schodiště, které je proti eskalátoru.
Nový majáček objevíme i nad vchodem na nástupiště trasy C na stanici Florenc od tramvajové zastávky směr Karlín. Tento majáček nám slovy popíše jak cestu na nástupiště, tak i cestu do přilehlého rozsáhlého podchodu. Nespleteme si jej s majáčkem nad vstupem na trasu B, protože má časový odstup a jiný trylek. Tento majáček rovněž upozorní na případ, kdy je stanice z nějakého důvodu mimo provoz.
V jarním období roku 2001 dojde k podobným dodatečným úpravám na stanici trasy B Palmovka. Tak se pomalu, ale jistě zmenšuje počet těch nástupišť, které jsou nebezpečné pro užívání nevidomými, protože na nich nejsou žádná orientační opatření.
V provozu metra se začínáme setkávat s rekonstruovanými soupravami starého typu a se zcela novými soupravami M1 české výroby. Nové soupravy M1 jsou vybaveny tlačítky pro otvírání dveří cestujícími. Tlačítka však budou uvedena do provozu teprve tehdy, až bude jiným způsobem zajištěno otvírání dveří nevidomými, aniž by tito museli tlačítka hledat. Do té doby než bude nové opatření řádně vyzkoušeno, DP Metro zaručuje otvírání všech dveří soupravy strojvedoucím. O změně budeme včas informovat.
Centrum odstraňování architektonických bariér SONS se snaží podílet na připomínkování projektů větších změn na pěších komunikacích (chodnících) na povrchu. Zcela výjimečně, ale přesto dochází k situacím, kdy by samostatné přecházení některých vozovek nevidomými mohlo být nebezpečné. Tak je tomu např. na přechodu u horního výjezdu z Letenského tunelu. Přechod je tu dlouhý a dělený, s velmi omezeným prostorem na dělícím ostrůvku. Proto na něm nebyla zřízena akustická signalizace ani příslušné signální pásy na přilehlých chodnících. Tomuto přechodu se lze snadno vyhnout s využitím poněkud delší, zato bezpečné trasy. K podobné situaci dojde po rekonstrukci na křižovatce Sokolovská - Zenklova při odbočování tramvají ze Sokolovské ke stanici Palmovka. Při poruše ovládání kolejových výhybek může snadno dojít k situaci, že při signálu zelená na přechodu bude na tomto přechodu stát tramvaj a nevidomý by snadno mohl vstoupit mezi spřažené vagony, čehož by si řidič manipulující s výhybkami nemusel všimnout. Proto i na tomto přechodu nebude na semaforech akustická signalizace pro nevidomé a nebudou zde zřízeny signální pásy navádějící na tento přechod. K dispozici bude bezpečný přechod jen o několik metrů dál. Znovu opakuji, že jde o řešení zcela výjimečná a upřednostňuje se bezpečnost před pohodlím.
Rovněž dochází k postupné modernizaci elektronického vybavení pražských tramvají. Tak postupně mizí i některé nectnosti povelových souprav, které omezovaly jejich používání, jako velká poruchovost a dlouhý interval od povelu k hlasové odezvě. Jednání předsedkyně OKR SONS Praha paní Mouchové vede i k organizačnímu zajištění kontroly správné funkce těchto zařízení v jednotlivých depech a pravidelné kontrole řidičů v jejich správném nastavování. Doufejme, že i zde se blýská na lepší časy.

Viktor Dudr



** Webové stránky pro nevidomé v USA **

Většina federálních internetových stránek v USA bude muset změnit svou úpravu a zpřístupnit svůj obsah nevidomým a fyzicky handicapovaným občanům. Úřady a společnosti mají na úpravu designu webových stránek šestiměsíční lhůtu počínaje 21.prosincem 2000. V budoucnu by se nařízení mělo vztahovat i na komerční stránky.
Kongresem USA prošla legislativní úprava již před dvěma lety. Nařízení požaduje vylepšení federálních stránek pro computery vybavené "odečítači" (screen reader), aby ovládání za pomoci klávesnice bylo usnadněno pro ty, kteří nemohou obsluhovat myš.
Nařízení se netýká odkazů na stránky národní obrany, Kongresu a justice. Zatím design změnilo málo organizací, například Bílý dům. V budoucnu budou muset být všechny privátní komerční stránky zpřístupněny handicapovaným.
Nevidomí využívají ke čtení webových stránek software, který jim nahlas předčítá, co je na stránce napsáno. Některé stránky nebo jejich elementy nemohou být odečítači přečteny, aniž by bylo změněno formátování stránky.

WSJ



** Tramvaje v Plzni přizpůsobí nevidomým **

Bude to mít tu výhodu, že povelová soustava pro zrakově postižené umožní jejich bezpečnější orientaci v dopravě.
Celkem dvanáct milionů korun hodlá město a Plzeňské městské dopravní podniky uvolnit ve prospěch nevidomých na vybavení vozů hromadné dopravy speciálním zařízením - hlásiči a přijímači. Ty mají nevidomým usnadnit cestování po městě.
Jak 13.prosince 2000 po jednání se zástupci SONS potvrdil náměstek plzeňského primátora Miroslav Kalous, do konce března letošního roku vybaví jimi město jedenáct nízkopodlažních tramvají. "Druhá etapa zahrne 29 tramvají a pokud se na ní začne pracovat v polovině letošního roku, měla by být do jeho konce hotova a do roku 2003 by tak měly být vybaveny autobusy i trolejbusy," uvedl náměstek.

G.Špalková a I.Kastnerová



** Jaký mobil? **

Před několika měsíci jsem se i já stal novopečeným majitelem mobilního telefonu. Při výběru operátora jsem uvažoval takto: kolik mých známých, kterým častěji volám, má mobil od EuroTelu, Paegasu nebo Oskara? Jako vítěz mi z toho vyšel Paegas a jako nejvýhodnější v něm Twist. Volám málo, takže se mi placené tarify nevyplatí.
Samotný přístroj jsem nevybíral dlouho. Protože jsem slabozraký, dbal jsem na co největší písmena a číslice na displeji a také na jeho co nejlepší čitelnost. Mé potřebě nakonec nejvíce vyhovoval Ericsson A1018s. Dodnes nelituji, že jsem si tento mobil zakoupil. Poměrně snadno se ovládá a displej je díky dobrému osvětlení velice dobře čitelný i za špatných světelných podmínek. Za pomoci dalekohledek mohu číst a psát zprávy SMS.
Dalším typem, který by mohl slabozrakým vyhovovat, je Motorola T180. Je snadno ovladatelný a i text se na displeji celkem dobře čte. Proti Ericssonu 1018s má ještě jednu, pro někoho nezanedbatelnou výhodu - je menší, lehčí a i baterie vydrží déle.

Stanislav Plachý



** Dotýkání se zašlých časů **

"Dotýkejte se, prosím! Málo věcí na světě je nedotknutelných."
Terezie Hradilková, Sdružení Hapestetika
"Hmatová ulička" v Klášteře sv.Anežky České, která 19.prosince 2000 slavnostně rozšířila stálou expozici "Středověké umění v Čechách a střední Evropě", není zdaleka jediným počinem tohoto druhu, jenž se díky Národní galerii v těchto prostorách kdy udál. Asi tak před deseti lety (v prosinci 1987 až v lednu 1988) zde proběhla výstava, která zdokumentovala výsledky výtvarné činnosti dětí a mládeže a zároveň poukázala na práce dětí s poruchami zraku.
Autorkami tehdejšího projektu v oblasti výtvarné výchovy byly Dagmar Reitermanová a Gabriela Šimková, na práci handicapovaných a nevidomých dětí se zaměřila Eva Zíková.
Během tohoto projektu, jehož výsledkem byla zmiňovaná výstava, došlo u nevidomých dětí k velmi významnému posunu ve ztvárňování obličejů; děti, které do té doby vytvářely hlavičky zploštělé, bez jakýchkoliv osobitých rysů, začaly po dotýkání se tváří soch své portréty zvýrazňovat a modelovat jejich povrch tak, že dosáhly úplné plastičnosti.
V roce 1994 následovala další, obdobně zaměřená výstava, kde byly opět připomenuty a ukázány práce dětí s poruchami zraku - tentokráte se konala v Paláci Kinských. V letech 1990-1993 to byla hmatová expozice moderního sochařství 20.století na zámku Zbraslav a v roce 1997 projekt "haptické stezky" ve Veletržním paláci.
"Podobné výstavy už začínají pořádat i další instituce a je dobře, že z vlastní iniciativy," uvedla Tereza Hradilková ze Sdružení Hapestetika, které od začátku devadesátých let tyto aktivity propaguje. "Národní galerie má ještě výbornou výstavu na Zbraslavi, nazvanou "Japonské sochařství dotykem", v prosinci jsme otvírali výstavu v Muzeu auta v Mladé Boleslavi a expozici na výstavě moderního umění v Karlových Varech," řekla Hradilková.
Současná hmatová expozice v Klášteře sv.Anežky České má za cíl přiblížit středověké umění 13. až 15.století i nevidomým nebo lidem s poruchami zraku. Její autorkou je vedoucí lektorského oddělení Národní galerie v Praze Eva Zíková, která se s prací s nevidomými seznámila při svých studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde sbírala materiál na téma Kulturně výchovná činnost v muzeích a galeriích v zahraničí. Tehdy se začala poprvé věnovat handicapovaným dětem, zejména dětem s trvalým poškozením zraku.
Mimo jiné také zahájila v Národní galerii přípravu programů pro nevidomé, a to nejprve v sále expozice Francouzského umění 19. a 20.století ve Šternberském paláci; tehdy navázala spolupráci s pedagogy školy pro nevidomé v Loretánské ulici.
Na základě své praktické zkušenosti s nevidomými dětmi a mládeží si hluboce uvědomila, kolik trpělivosti, schopnosti soustředit se a tolerovat je třeba mít, aby se člověk takové práci mohl věnovat naplno. "Pro toho, kdo přichází zvenčí, z jiného světa a jenom na hodinu, je situace lehčí než pro ty, kdo jsou s dětmi denně, ovšem chce-li člověk dětem předat znalosti týkající se umění, musí se naučit volit vhodná slova, aby jim svůj zájem zprostředkoval," přibližuje svou práci Eva Zíková.
"Děti s poruchami zraku jsou zvídavé a velmi bádavé. Často jsem zápasila s pocitem lítosti, že nevidí a vnímala jejich handicap jako křivdu - ale jejich přístup byl vždy velmi živý a rakce spontánní, takže mé rozpaky nakonec zmizely. Pozoruhodnou zkušeností pro mne bylo, když jsem si s dětmi prohlížela dílo Vincence Vinglera. Vzpomínám si, jak jsme se zastavili u plastiky kohouta zhotovené z patinovaného bronzu, která je lesklá, a děti hned začaly vykřikovat, že se leskne a svítí. Ony totiž poznaly hmatem, že povrch kohouta je vyhlazený. Musím se přiznat, že ve mně až zatrnulo, když jsem si uvědomila, že děti reagují, jako by skutečně viděly."
V práci s nevidomými pokračuje paní Zíková i nadále, nyní v podobě hmatové expozice, při jejímž utváření uplatnila nejen všechny své zkušenosti získané bohatou praxí, ale také prostřednictvím spolupráce s odborníky ze Sdružení Hapestetika.
Protože Ochrana památek však neumožňuje vzhledem k materiálu dotýkat se skutečných středověkých plastik, vznikl nápad vystavit jejich sádrové odlitky anebo odlitky z epoxidové pryskyřice s povrchovou úpravou. Mají tu výhodu, že si je lze bez problémů "do sytosti" ohmatat a osahat a ve své fantazii je pak dotvořit - k čemuž slouží i nabízené vzorky pískovce, opuky, dřeva lipového a hruškového, z nichž byly originály vytvořeny. Doprovází je i popisky v Braillově písmu.
"Sochy určené pro hmatovou expozici byly vybrány tak, aby mohl návštěvník pozorovat stylovou proměnu sochařského díla během několika staletí od nejstarších dochovaných památek, jako je pozdně románský reliéf z baziliky sv.Jiří, přes díla vrcholné epochy vlády Karla IV. až k období tzv.krásného slohu kolem roku 1400. Velké stavební projekty v době vlády Karla IV. znamenaly i rozvoj monumentální kamenné plastiky. Svatovítskou huť, vedenou od roku 1356 slavným architektem, sochařem a stavitelem Petrem Parléřem, zastupují v expozici busty z triforia katedrály sv Víta v Praze; tam jsou umístěny v prostorách veřejnosti nepřístupných. Vedle podobizen Karla IV., jeho ženy Anny Svídnické či stavitele Petra Parléře zde návštěvníci naleznou i Madonu františkánskou.
To, že se návštěvník s nimi seznámí alespoň prostřednictvím odlitků, může být velkým poznáním. Posledním vystaveným dílem je odlitek řezby polopostavy Krista Trpitele na oblacích z konce 15.století," říká Eva Zíková a zdůrazňuje, že možnost "dotýkat se exponátů" je sice určena lidem se zrakovým postižením, ale mohou ji využít i takzvaně zdraví lidé a vyzkoušet si "dívat se na svět jinýma očima".
"Toto musel být podle rysů obličeje velice chytrý a cílevědomý člověk," řekl dvaatřicetiletý Zdeněk Červenka, který si na výstavě ohmatával bustu Karla IV. V rekvalifikačním centru pro nevidomé Dědina v Praze 6 se spolu s ostatními zdokonaluje v prostorové orientaci a práci s počítači.
Hmatové expozice nenavštěvují pouze lidé nevidomí. Někteří mají třeba zbytky zraku a vystavené exponáty pak vnímají v kombinaci zraku a hmatu - avšak "ohmatat si" předměty a potěšit se z doteků mohou i ti, kteří mají oči v pořádku.

Pavlína Brzáková



** Benefiční koncerty na podporu chráněného bydlení pro hluchoslepé **

V listopadu a prosinci 2000 jsme zorganizovali tři benefiční koncerty, abychom oživili myšlenku chráněného bydlení pro hluchoslepé.
V sobotu 4.listopadu se konal první z řady koncertů v krásném interiéru kostela sv.Jakuba st. v Berouně, na kterém vystoupili Vladimír Merta a Jana Lewitová se sefardskými písněmi, nevidomá studentka Deylovy konzervatoře Pavla Šuranská, Petr Pačes s klasickou kytarou, jehož doprovázel Pavel Krb, a dále Markéta Trojanová s irskými písněmi za doprovodu Josefa Janíčka. Celý koncert provázela slovem naše nová oblastní pracovnice z Moravy Zdenka Vyhnánková a za všechny "Lormáky" na koncertě promluvila Marta Karásková. Byli jsme velmi potěšeni velkou účastí místních i přátel z Prahy a samozřejmě nesmělo chybět křídlo Lormáků, kteří si koncert mohli také vyslechnout díky instalované indukční smyčce.
Další koncert se konal v alternativním prostředí - v klubu Roxy v Dlouhé ulici v Praze. Koncert začínal v 18 hodin a trval až do půlnoci. Na pódiu se vystřídali vedle kapel Tam-tam Orchestra, FruFru Serious i Vladimír Merta a Jana Lewitová, Zuzana Dumková s kapelou, divadlo Teatr Novogo Fronta, Good Luck Mr.Gorski a další. Koncert netradičně doprovodily slovem "Tři grácie - Klára, Karla a Markéta" - jinak studentky divadelní a hudební konzervatoře v Praze. Jaké to je, stát na divadelních prknech, si během večera v Roxy vyzkoušel i Láďa Berky, který užaslému publiku za hudebního doprovodu Petra Pačese předvedl svoje "Počasíčko".
Poslední koncert byl prodchnut adventem a blížícími se Vánocemi. Opět v kostele sv.Jakuba st. na druhou adventní neděli vystoupili účinkující ve prospěch LORMU a hluchoslepých - Antonie Svobodová tančila v rytmu zvonů a cinkání zvonečků, které rozezněla Anička Vaníčková, dále na koncetě zahráli nevidomí muzikanti Iva a Jiří Mojžíškovi, písničkář Matěj Rak, kostel zpěvem naplnila Markéta Trojanová balkánským repertoárem a Pavlínka Šuranská adventními písněmi. Na závěr vystoupil Ivan Vohrna se sefardskými písněmi, ke kterému se přidali i ostatní účinkující a návštěvníci koncertu při společném zpěvu koled. Opět koncert kultivovaně doprovodila Zdenka Vyhnánková a návštěvníci koncertu si mohli osladit život pravou domácí adventní čokoládou od kamarádky Šárky.
Pořádáním benefičních koncertů jsme sledovali tři cíle - jednak získat finanční podporu na vybudování chráněného bydlení pro hluchoslepé, dále formou klasické a alternativní kampaně informovat širokou veřejnost o skutečnosti, že mezi námi žijí lidé se souběžnou vadou zraku a sluchu. V neposlední řadě byla cílem těchto akcí depistáž, aby se o LORMU a službách, které poskytujeme, dozvěděli ti, kteří je nejvíce potřebují - hluchoslepí a jejich rodiny či přátelé.
Díky spolupráci s médii, úřady, neziskovými organizacemi a účinkujícími se nám podařilo stanovené cíle splnit. Kromě finančního přínosu musím především vyzdvihnout vynikající spolupráci s farním kostelem sv.Jakuba st., dále s Městským úřadem Beroun, který kromě záštity nad koncerty nám věnoval i finanční částku 2 000 korun. Velký dík patří klubu Roxy za poskytnutí slevy za nájem a především dobrovolníkům, kteří se na přípravě koncertů podíleli.
Samozřejmě nesmím zapomenut na účinkující, kteří na koncertech vystupovali bez nároku na honorář a navíc jsme mezi nimi získali řadu nadšenců, ochotných s LORMEM spolupracovat i na dalších projektech a akcích. Například Pavlínka Šuranská přislíbila uveřejnit v některém příštím čísle DOTEKů svoje básně, takže se máte na co těšit. Při zajišťování všech koncertů s námi spolupracovala i řada dobrovolníků a nadšenců.
Mediálně koncerty podpořila Česká televize, Český rozhlas 1 a 2, Rádio 1, deník Metro a časopis Nový prostor (dříve Patron), kontakty s příslibem užší spolupráce jsme navázali s televizí Nova a časopisem Žena a život, tudíž lze očekávat dlouhodobější efekt, který pro naši organizaci zmiňované akce budou mít. Všechny koncerty jsou zaznamenány na videu a fotografiích a ke zhlédnutí jsou k dispozici v knihovně LORM.
Takže velké "Ď" posílám ještě jednou všem, kteří se na koncertech podíleli a těším se na další spolupráci.

Petra Zimermanová, LORM



** Hanácký turnaj žen v showdownu **

Prestižní turnaj žen se uskutečnil 9.prosince 2000 v Prostějově a pořadatelem byla Okresní odbočka SONS Prostějov. Hráčky si postup na tento turnaj musely vybojovat na mistrovství ČR. Jako pořadatele mě moc mrzí, že hráčkám z Prahy se nechtělo přijet k nám na Hanou a změřit síly s nejlepšími hráčkami a nasbírat nějaké body do žebříčku.
Myslím, že první ročník tohoto turnaje se nám povedl za což patří poděkování rozhodčím Jiřímu Trnečkovi, Věře Šebestové a Jarmile Drabinové. Pořadí: 1. Květa Trnečková - Sigma Olomouc
2. Hana Vrtková - Jiskra Kyjov
3. Petra Černošková - Baník Ostrava
4. Helena Křiváčková - Tyflosport Praha

Květa Trnečková



** TOP dvanácti mužů v showdownu **

Již třetí ročník tohoto turnaje nejlepších mužů ČR se konal 28.prosince 2000 ve Starém Městě u Bruntálu, a pořadatelem byla Okresní odbočka SONS Bruntál. Hráči, kteří odmítli účast, mohou jen litovat, protože turnaj měl vynikající úroveň a k vidění byly krásné zápasy.
Ve výborné formě se představil Miki Ďurko, který prohrál jen s benjamínkem ze Sigmy Davidem Hájkem. David prohrál poslední zápas s Láďou Radou z Prahy a tato prohra ho stála první místo; posunula ho až na místo čtvrté. Ale to je sport.
Objevem roku byl vyhlášen právě David Hájek a cenu fair play získal Ladislav Rada za vždycky poctivou hru. Rozhodčími zde byli Jiří Trnečka, Katka Buryová a Milan Kipeť. Pořadí: 1. Miki Ďurko - Baník Ostrava
2. Jan Hegr - Tyflosport Praha
3. Ladislav Rada - Tyflosport Praha
4. David Hájek - Sigma Olomouc

Květa Trnečková



** Novoroční trefa **

Soutěž v simulované zvukové střelbě z pistole s názvem "Novoroční trefa" proběhla v sobotu 6. ledna v prostorách odbočky SONS v Ostravě - Zábřehu. Pořadatelé připravili pro závod příjemné, klidné prostředí a tak měli všichni závodníci stejné podmínky pro svůj výkon v obou soutěžních kolech. Střílelo se dvakrát 10 ran na vzdálenost 15 metrů s časovým limitem míření 1 minuta na jednu ránu.
I když termín závodu byl dost blízko po mohutných oslavách příchodu nového tisíciletí, byly výkony jako vždy výborné. Soutěžilo se v kategoriích ženy, muži.
V kategorii žen obsadily první tři místa závodnice ze Zory Praha. Zvítězila Anna Slavíková jako obvykle výborným nástřelem 180 kruhů, druhá skončila Erika Gaňová a třetí Valéria Staňková. Soutěž mužů byla napínavá až do samotného závěru. Zvítězil domácí závodník Martin Adámek nástřelem 181 kruhů, ale na druhém místě za ním, úplně stejným nástřelem 181 kruhů, skončil Jan Síla ze Zory, jen o pouhé dvě desetiny horším nejlepším zásahem. Takový je ale sport.
Organizátoři přichystali pro vítěze pěkné ceny a i ti, kteří nevyhráli odcházeli sice nespokojeni se svým výkonem, ale určitě s hezkým a férovým sportovním zážitkem.
Ředitel závodu, pan Martin Adámek, vyjádřil ve své závěrečné řeči naději, že se "Novoroční trefa" stane tradičním vstupem do střelecké sezony. My, střelci ze Zory Praha určitě ostravské kolegy v budování této tradice svojí každoroční účastí rádi podpoříme. Také i vy ostatní, zapamatujte si! Vždy první sobotu po Novém roce nashledanou v Ostravě s lahví v ruce. Pardon, samozřejmě, že se sportovní pistolí v ruce.

Miloš Slavík



** Nevidomý na pólu **

Na jižní pól se vydal z chilského území první nevidomý v historii. Dvaapadesátiletého Brita Milese Hiltona-Barbera, otce tří dětí, vedl přítel a dva profesionální průvodci. K cíli cesty měli dorazit 5.ledna 2001.



** Nové zvukové knihy ve fondu KTN **

Dobrodružství - May, Karel: V říši stříbrného lva II. (V druhém díle se Kara ben Nemsi a jeho přítel, šejk beduínského kmene Haddáků hádží Halef vydali na dlouhou a nebezpečnou cestu do Persie. Další cesta obou přátel vede k pověstným zříceninám Babylonu), čte: F.Cimbalík, 7 kazet, Z 2852
Dobrodružství - May Karel: V říši stříbrného lva III. (Ve třetím díle jsou Kara ben Nemsi a hádží Halef před soudním tribunálem. Po soudním procesu se obžalovaným povede utéci a ujíždějí do pustiny, kde však padnou do zajetí nepřátel a prožívají další dobrodružství), čte: J. Hyhlík, 7 kazet, Z 2853
Dobrodružství - May, Karel: V říši stříbrného lva IV. (Ve čtvrtém díle jsou před hlavními hrdiny další napínavá dobrodružství a dlouhá cesta do nitra Persie), čte: F. Dočkal, 8 kazet, Z 2854
Dobrodružství - May, Karel: V říši stříbrného lva V. (V pátém díle Kara ben Nemsi a jeho věrný arabský přítel, nejvyšší šejk beduínského kmene Haddáků velikého národa Šammárů, putují pustinami Kurdistánu v doprovodu svých "spojenců" vedených šejkem Nafarem ben Šurim ...),čte: J. Kadlec, 9 kazet, Z 2855
Dobrodružství - May, Karel: V říši stříbrného lva VI. (V šestém díle jsou Kara ben Nemsi a jeho věrný přítel hádží Halef dlouhodobými hosty u kmene Džamikuinů a pozvolna se uzdravují z nebezpečné nemoci), čte: F. Dočkal, 10 kazet, Z 2856
Dobrodružství - May, Karel: V říši stříbrného lva VII. (V sedmém díle Kara ben Nemsi společně s duchovním vůdcem kmene Džamikuinů činí přípravy k velké slavnosti - dostihům koní a velbloudů, jako i ostatních zvířat, které mají mít velký význam společenského, ale i strategického charakteru), čte: J. Kadlec, 10 kazet, Z 2857
Dobrodružství - May, Karel: Ardistan a Džinistan I. (První díl méně známého románu se odehrává v krajinách arabského Orientu a zavádí nás do málo známých oblastí, kam v té době příliš mnoho Evropanů nezabloudilo), čte: J. Hyhlík, 10 kazet, Z 2858
Dobrodružství - May, Karel: Ardistan a Džinistan II. (V druhém díle Kara ben Nemsi a jeho věrný přítel hádží Halef opouštějí Usulu, šejka Amína, jeho ženu Taldžu a Džirbaniho. Před nimi je dlouhá cesta pustinou až ke Katarské zátoce), čte: J. Hyhlík, 8 kazet, Z 2859
Dobrodružství - May, Karel: Ardistan a Džinistan III. (Třetím dílem se uzavírá vyprávění o putování hlavního hrdiny po vzdálených krajinách Orientu, naplněné neobyčejnou atmosférou tohoto prostředí), čte: J. Hyhlík, 9 kazet, Z 2860
Pohádky - Čapek, Karel: Pošťácká pohádka. Tulácká pohádka., čte: E. Svobodová, 1 kazeta, Z 2861
Romány-humor - Vachek, Emil: Bidýlko (Humoristický román z prostředí žižkovské periferie ve dvacátých a třicátých letech našeho století), čte: K. Houska, 9 kazet, Z 2862
Sci-fi - Vercors: Nepřirozená zvířata (Vědecko-fantastický, takřka detektivní román, je naplněn dějem a duchaplnými dialogy. U neprobádaných tvorů zajatých na Nové Guineji hledá autor spojovací článek mezi opicemi a člověkem), čte: H. Makovičková, 5 kazet, Z 2863



[Domů | Zpět]