Časopis ZORA, číslo 2/2001


Obsah:






** Karlovarské vánoční rozjímání **

Pravidelní čtenáři naší ZORY nebo regionálního Oblastníku jistě vědí, že nuda na Karlovarsku je jim tu cizí, neboť se zde pořád něco zajímavého děje. Sotva jedna akce skončí, druhá právě začíná. Čas kvapí, advent je tu a s ním i chvíle k vánočnímu rozjímání. Důvodů k němu tu mají hned několik.
V sobotu 9. prosince se v nádherném vánočně vyzdobeném sále lázeňského sanatoria Imperiál uskutečnil Benefiční koncert ve prospěch zdravotně postižených. Společně se na něm již tradičně podílejí jak karlovarské oblastní pracoviště SONS, tak i Okresní sdružení zdravotně postižených v Karlových Varech, hlavními garanty byl i tentokrát Městský úřad K. Vary a lázeňské sanatorium Imperiál. V posledních letech značně stoupá zájem o tuto akci, a tak se letos pořadatelé rozhodli uspořádat koncerty dva - odpolední a večerní.
V první polovině pořadu vystoupili již tradičně zrakově postižení studenti z Konzervatoře Jana Deyla z Prahy, Martin Trefný - kytara a Petr Szakál - klavír. V druhé části to bylo trio Recidiva, složené z absolventa a současně i profesora výše jmenované konzervatoře, Jana Budína-klarinet, který také slovem celý pořad provázel. Dále to byli profesoři brněnské konzervatoře, manželé Horákovi-klavír a violoncello. Posledně jmenovaní si tak mohli sami v praxi vyzkoušet souhru a spolupráci se zrakově postiženým umělcem, kdy jeho přístup k hudbě je právem rovnocenný s vidoucími hudebníky.
Další velice významnou a zajímavou akcí byla hmatová výstava sochařského umění pod názvem "Dotýkání aneb pohlaďte si sochu", poprvé pořádanou v Karlovarské galerii. Pracovníci této galerie si pro nás připravili soubor 15 soch, jejichž tvůrčí hmotou byly netradiční materiály, jako je pálená hlína, pískovec, bronz, dřevo, hliník, ocel, ale i velice nevšední materiál, jakým byly například vodovodní trubky - prostě fantazie umělců je někdy nevyzpytatelná. Jelikož tato výstava zde byla první svého druhu, požádalo vedení galerie o spolupráci a pomoc místní odbočku SONS a Tyfloservis. Jejich pracovníci společně připravili vodicí linku mezi jednotlivými exponáty, u nichž se nacházely popisky v bodovém písmu a nechyběl ani katalog rovněž v Braillově písmu, přibližující nevidomým návštěvníkům celou výstavu. Při vlastní prohlídce se nám tito pracovníci velice ochotně věnovali, jednotlivé exponáty se nám snažili slovně i vizuálně doplnit.
V době konání obou těchto akcí zde současně probíhalo zasedání oblastní koordinační rady, a tak tři desítky funkcionářů ze všech okresů našeho severozápadního regionu využilo možnost návštěvy této kulturní akce. Pro ně to byl víkend pracovní, protože se bilancoval celý uplynulý rok, a probírala se tu příprava dalších plánovaných akcí včetně problematiky nově vzniklé obecně prospěšné společnosti.
Poslední, dalo by se říci vánoční pozorností bylo otevření nové odbavovací haly ČD a ČSAD na dolním vlakovém nádraží. Příjemnou novinkou je to, že je tu pamatováno i na zrakově postižené, neboť je zde instalován zvukový orientační majáček, vodicí linka na nástupišti, pracuje se tu i na označení jednotlivých odjezdových stání popiskami v bodovém písmu. Také vozíčkáři mají připraven bezbariérový přístup v celém objektu.
Tak tedy povězte, vážení, není to důvod k vánočnímu rozjímání? Já myslím, že ano a nejen to, sluší se poděkovat za vánoční dárečky, a tak tady je na místě alespoň symbolické poděkování našemu oblastnímu středisku SONS v čele s neúnavným Pavlem Rogaczewským.

Emil Miklóš



** Adventní odpoledne v Krči **

"Pohodlně se usaďte, zapomeňte na všední starosti a nechte se unášet vánoční hudbou a poezií." Těmito slovy nás přivítali moderátoři Pavla Černušáková a Zdeněk Chovan ve čtvrtek 14.prosince na adventním odpoledni, které žáci připravili pro hosty a přátele Speciálních škol Aloyse Klara v Praze 4 - Krči.
Program byl pečlivě připravován. Vystoupilo v něm hodně žáků. Někteří se před publikem představili poprvé, jiní už měli jisté zkušenosti. Na některých účinkujících bylo patrné napětí, jak to zvládnou, ale současně z nich vyzařovala radost z dosaženého projevu. Pro nejednoho to bylo vítězství samého nad sebou. Dokázali, že zájem, píle a houževnatost jsou silnější než nuda, beznaděj a nevíra ve své možnosti. Každé takové zjištění pozitivně rozvíjí osobnost, navazování komunikace a kontaktů, stává se zdrojem aktivního využívání volného času - to vše je nesmírně důležité pro život těžce zrakově postiženého mladého člověka.
Hrálo se na různé nástroje, zpívalo sólově i sborově, česky, ale i anglicky. Zazněly básně i próza, nechyběla ani vlastní tvorba. Slavily se přece nejkrásnější svátky v roce. Obecenstvo nešetřilo potleskem.
Vkusně vyzdobené tělocvičně (největší místnosti ve škole), v níž se adventní odpoledne konalo, vévodil nepřehlédnutelný Klarův betlém s dvaatřiceti figurkami. I hmat si přišel na své. Zhotovili jej pod vedením keramičky paní učitelky Slávky Benetkové žáci 1.a 2.ročníku keramického oboru. "Žákům se práce na betlému moc líbila. Hodně jsme si o tradicích a zvycích vyprávěli," přibližuje mi atmosféru v dílně paní učitelka. "Protože jsme školou s řemeslnými obory, je to zobrazeno i na jednotlivých postavách, vedle tradičních je tu i košíkář, kartáčník, čalouník, knihař. Kromě toho se žáci snažili vtisknout postavám charakteristické znaky svých spolužáků," dodává paní učitelka Benetková. Ano, už rozumím tomu textu u vánoční expozice "Klarův betlém - poznáte se?"
Adventní odpoledne se na "Kláráku" uskutečnilo už pošesté. Shoduje se se šestiletým působením PaedDr.Věry Mikešové, Dr., ve funkci ředitelky školy. Její zásluhou se mnohé změnilo k lepšímu. Rozšiřují se učební obory, na škole působí fundovaní a pro věc zapálení pedagogové, mládež se zapojuje do zájmových kroužků, sportovní vyžití žáků poskytuje školní tělovýchovná jednota Stela.
"Letošní rok se ukázal opět poněkud velmi krátkým i s ohledem na množství důležitých událostí, které se v životě školy staly a které jsme museli řešit při běžné každodenní práci," ohlíží se za končícím se rokem PaedDr.Věra Mikešová. I v roce 2000 se dařilo. Zrekonstruovala se střecha, budova dostala novou fasádu, vyměňovala se okna, vybudovala se centrální šatna, výraznými změnami prošly keramické dílny a sborovna. Došlo také ale k dislokaci z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pod Magistrát Hlavního města Prahy.
"Byl to pro nás skutečně hektický rok." A s hlubokým nadechnutím ředitelka dodala: "Za odvedenou práci patří můj velký dík všem zaměstnancům školy bez ohledu na jejich profese."
Pedagogům patřila ještě tato slova: "Děkuji za to, co jste vykonali a vytvořili pro žáky této školy, jak jste přispěli ke zvládání jejich údělu handicapovaných při vstupu do praktického života. Od toho tu přece tato škola je a proto zde pracujeme!"

Jiří Reichel



** Zahrada jako dar **

Začátkem roku 2001 v týdeníku Rozhlas přiblížil čtenářům nový pohled na botanickou zahradu její dlouholetý ředitel a zkušený znalec přírody dr.Václav Větvička:
"Obrátila se na mne malá skupina nevidomých, zda bych je neprovedl naší botanickou zahradou. Jen si to zkuste a vžijte se do toho: ani jednou nemůžete jen takhle ukázat a vyprávět, že ten červeně kvetoucí strom je pávie. Kdepak, musíte k ní přijít, položit ruku na její borku (což je odborný výraz pro hrubou kůru na kmeni stromu) a pokusit se nejdřív sám poznat, co vám ta borka do dlaně říká. A pak si ji přejet prstem. Teprve potom lze začít vyprávět o pávii - jen ať si na ni nevidomí návštěvníci taky sáhnou.
O kousek dál přijdete ke kopretině. A zase: jen si ji zkuste vzít do ruky, zavřít oči a hmatem si "prohlédnout" listy a květ. Jednotlivý květ kopretiny je tak malinký, že o něm vlastně ani nevíte. Uprostřed, kde nahmatáte takový sametový bochníček, jemuž se říká terč, jsou malilinkaté trubkovité kvítky, ale nezkoušejte si jeden vytrhnout, to by nešlo. Zato na kraji ty dlouhé jazýčky, co se na nich odpočítává "má mě ráda, nemá mě ráda..." - to jsou květy paprsku. Kopretina těmi okrajovými květy září - jako slunce.
A teď pojďte sem: to je vůně, co! Tomu se říká levandule, a tohle, co voní jako bramboračka, je libeček. A tyhle rostliny si taky dobře promněte mezi prsty, to je bazalka a saturejka. Jste totiž právě v našem oddělení léčivých a kuchyňských bylinek.
A tyto listy nejsou navoněné kostelním kadidlem, ale právě tak voní moud neboli molice, botanicky Plectranthus. Zkuste si ještě zlomit tuhle větévku. Že je suchá? To musí být. To je sazaník, zvláštní keř. Větévky, které mu uschnou, voní při zlomení jako eukalyptová silice - to nemůžete zapomenout...
A tak jsem krok za krokem objevoval novou botanickou zahradu. Zahradu, v níž jsem si jako kluk zlomil ruku, pak jsem v ní studoval a po dalších třiceti letech se do ní vrátil. Celou tu dobu jsem měl pocit, že ji znám. Ale teprve od nevidomých jsem ji dostal darem jako objekt plný vůní, povrchů a tvarů. Nebýt jich, chodil bych možná zahradou ochuzen o její další rozměr. Tak řekněte - nebyl to nejhezčí dárek?"



** Tyfloservis vydal mapku vysazených stromů milénia **

Na myšlence jejich vysazení se spolu se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých v České republice podíleli výtvarník Martin Patřičný a ředitel Pražské botanické zahrady dr.Václav Větvička. Na mapce jsou znázorněny stromy, které byly vysazeny v těchto městech: Liberec - 26.10.2000 vysazen buk lesní
Hradec Králové - 21.11. vysazena střemcha evropská
Jihlava - 20.10. vysazena lípa srdčitá
Č.Budějovice - 13.11. vysazen jasan zimnář
Plzeň - 18.10. vysazena lípa srdčitá
Karlovy Vary - strom bude vysazen teprve letos
Ústí nad Labem - 6.11.byla vysazena lípa stříbrná,
7.11.zničena vandalem
Praha - 7.11. vysazen jilm
Ostrava - 31.10. vysazena catalpa
Olomouc - 20.10. vysazen platan javorolistý
Brno - 2.11. vysazen jasan ztepilý
Zlín - 31.10. vysazen buk červený



** Jak se žije Chomutovským **

Podle příspěvků plných nadšení ze dvou rekondic soudíme, že dobře.
Rekondice ve Vlčím Dole na Šumpersku na přelomu července a srpna se konala ve středisku obklopeném voňavým lesem a zčásti velikým bazénem, do kterého se všichni těšili, stejně jako na vycházky do lesa. Počasí však zpočátku účastníkům rekondice příliš nepřálo, takže při výuce prostorové orientace, bodového písma, práce na počítači i při nácviku práce s kompenzačními pomůckami dali přednost pobytu pod střechou. Koupání si vynahradili ve vyhřívaném bazénu ve Velkých Losinách a maséři své zručné ruce také nenechali zahálet.
Při návštěvě olomouckého Tyfloservisu si někteří z účastníků zakoupili potřebné pomůcky, které jim tuto rekondici budou jistě připomínat.
Za všechny zúčastněné to hezky vyjádřila paní Stanislava Vondrušová: "Budeme vzpomínat na ochotu a laskavost personálu i vedoucí střediska paní Jirglové, naše díky patří všem masérům, instruktorům a vedoucímu p.Rogaczewskému."
V harrachovském hotelu Fortuna, v krásné krkonošské přírodě, si účastníci zářijové rekondice užívali blahodárného vlivu horského vzduchu na tělo i ducha. Cvičili si paměť, sluch i hmat v budově i na vycházkách, jejich tělům prospívaly ranní rozcvičky, perličkové koupele, pobyty v bazénu i práce dvou masérek. Večery pak patřily táboráku, soutěžím a tanci.
Ve svém příspěvku to Eva Bednářová a Pavla Sykáčková napsaly velice přesvědčivě: "Krásný týden utekl jako voda, že se loučíme je škoda, jedno je ale jisté: že hezký pocit, vzpomínky a přátelství nám zůstanou..." Velké poděkování pak patřilo všem, kteří se o příjemný pobyt zrakově postižených zasloužili, především liberecké odbočce SONS v čele s iniciativním Jiřím Rambouskem a sponzorům.
Paní Vondrušová informovala ještě o další zajímavé akci. V rámci prostorové orientace si vyšli členové chomutovské organizace nevidomých a slabozrakých navštívit tamější stodvacetihektarový lesopark, který se nachází poblíž jejich nového Střediska integračních aktivit. Návštěvníků s bílými holemi se ujal průvodce pan Pícka, který je provedl areálem. "Poutavě vyprávěl o ptactvu i o původních domovech pestrobarevných papoušků ve velkých voliérách, o kus dále pochrochtávala divoká prasata, zvědaví velbloudi přicházeli až k ohrazení, aby se nechali pohladit, jen medvědi byli nevšímaví. Byl tam i hrdý rys a zubr, plaché laně a ovečky, růžoví plameňáci i vzácné sovy - nelze vyjmenovat všechna krásná a dobře ošetřovaná zvířata. Pan Pícka je všechny znal a zajímavě o nich vyprávěl. Jsme za to vděčni a děkujeme mu.
Odpoledne jsme nastoupili do "safari expresu", který nás odvezl dále do rozlehlého parku, kde jsme opět viděli spoustu rozličných zvířat - ovšem jen ti šťastnější z nás, kteří ještě něco zahlédnou. Pobíhali a pásli se tam jeleni a laně, srnci, losi, koně Przewalského, buvoli, oslíci a zubři. Oslíci měli svá jména a na zavolání přišli až k nám.
Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili stáje ušlechtilých koní - černí, hnědí i grošáci, všichni se nechali pohladit. Od koní jsme pokračovali kolem alejí jedlých kaštanů a kolem labutího jezera. Všem se tato vycházka do přírody líbila."
Spolupráce Chomutovských se zdejší zdravotnickou školou má už dlouholetou tradici, a tak i tento školní rok zahájily členky Okresní odbočky SONS paní Pavla Sykáčková a vedoucí Střediska integračních aktivit paní Waltraud Fuková besedou se studentkami této školy. Hlavním cílem besedy bylo, aby budoucí zdravotnice věděly, jak se ke zrakově postiženým správně chovat a jak jim pomáhat. Přesto, že "besední" učebna div nepraskala ve švech, obě ženy si dokázaly udržet pozornost a zájem studentek.
"Děvčata i profesorky si mohly prohlédnout spoustu zajímavých pomůcek, které s sebou ochotně nosí paní Fuková. Velký zájem je také o bodové písmo, které zdravušky vyučuji už třetím rokem. Letos se přihlásilo šest děvčat, která se na výuku nejen pečlivě připravují, ale i těší. Vyučovat bodové písmo vidomé je odlišné, protože ti jej čtou zrakem, a tak pro ně jednotlivé lekce rozepisuji. Hned od začátku se učí psát i na "pichťáku", což je docela těší, a mě zase těší, že to, co se naučily, přes prázdniny nezapomněly," rozděluje se s námi o svou radost Pavla Sykáčková.
Na konec ještě patří poděkování členů Okresní odbočky SONS v Chomutově paní Janě Kolářové za její obětavou a úspěšnou práci, kterou vykonávala ve prospěch zmíněné organizace.
"Naše Jana, jak ji stále nazýváme, zastávala funkci předsedkyně chomutovské organizace od roku 1994 celých šest let, dokud ji zlá nemoc nevyřadila z obětavé práce pro zrakově postižené. Přejeme Ti, milá Jano, všechno dobré, brzké uzdravení a návrat mezi nás, a ještě jednou srdečné díky za vše.
Za okresní odbočku SONS a SIA Waltraud Fuková"
Tolik tedy z letmého nahlédnutí do práce Chomutovských na sklonku minulého tisíciletí. Ani v tom dalším jim snad elán chybět nebude. A jak jste na tom vy, milí čtenáři? Podělte se také s ostatními o radost ze své práce!

r.



** LORM 1998 - 1999 - 2000 - 2002 **

Už jste někdy krmili slona? Vidíte, a našim hluchoslepým členům pražského klubu se to poštěstilo. Na loňské klubové vycházce do ZOO měli výbornou průvodkyni a ošetřovatelé jim přivedli tři indické slony a náruč jablek, které si sloni brali přímo do chobotu a do tlamy - vzpomíná Mařenka Řeháková.
Klubová činnost LORMU, zaměřená především na osamělé členy nebo na ty, kteří nemají prakticky žádné zázemí se dobře rozvíjí. Kluby pro naše hluchoslepé členy (dále jen HLS) již aktivně pracují v Praze, v Brně, v Přerově a v Liberci.
Kromě klubového setkávání mají HLS ve velké oblibě rekondiční pobyty, kde jsou spolu se svými přáteli vždy celý týden. Jeník Kessner vzpomíná, jak při pobytu v Hraběticích každé dopoledne pilně "lormovali", modelovali, pracovali s různými materiály a odpoledne se věnovali výletům do okolí včetně památného zámku Sychrov.
Také ve Střelských Hošticích to bylo velmi pěkné a po všech stránkách na vysoké úrovni - přednášky s tematikou téměř seminární a pěkné výlety po předhůří Šumavy. Nechyběly ani srdečné a přátelské večery při oslavě narozenin účastníků, zase zavzpomínal Zdeněk Sedláček.
To jen tak maličko z milých vzpomínek našich HLS členů. Za uplynulé dva roky toho bylo mnohem, mnohem více, však o tom věcně hovořila zpráva o činnosti Společnosti pro hluchoslepé LORM pro IV.valnou hromadu, která se sešla 28.října 2000 v Praze.
V uplynulém období byla činnost LORMU zaměřena především na pomoc při zlepšení životních podmínek HLS klientů, hlavně osobním působením terénních pracovníků v místě bydliště klientů. Péče byla poskytována především klientům, kteří žijí osaměle a nemají rodinné zázemí, mají komunikativní problémy s veřejností a v rodinných vztazích. Tím směrem jsou rozvíjeny i rehabilitační schopnosti. Byla rozšířena poradenská činnost v péči o sluchadla, i sociálně právní a psychologická poradna.
Dobře se rozvíjela klubová činnost, která je, jak již bylo řečeno, zaměřena hlavně na vybudování přátelských vztahů mezi klienty, poznávání kulturních a přírodních památek v nejbližším okolí, vyplnění volného času. Je to dobré psychorehabilitační zázemí. Účast v jednotlivých klubech je vždy asi patnáct členů.
Důležitou stránkou činnosti jsou rekondiční pobyty. V roce 1999 jich bylo pět (jedním bylo tzv.pražské setkání) s účastí 50 HLS a 50 průvodců. V roce 2000 proběhlo také pět pobytů s účastí 100 osob, z toho 60 klientů. Zájem o tyto pobyty rok od roku stoupá - přednost měli klienti, kteří špatně komunikují, žijí ve špatných podmínkách a nemají rodinné zázemí. Pobyty mají vždy různá odborná zaměření a jsou z nich pořizovány videozáznamy a fotodokumentace.
Poměrně slabší je oblast depistáže, zvláště "neprobádány" zůstávají jižní a západní Čechy. Průměrně je ročně evidováno 1200 kontaktů s klienty - osobních, písemných i telefonických.
Časopis DOTEKY vychází ve třech variantách pravidelně, asi pro 200 odběratelů.
Dlouholetým úkolem LORMU (a zatím neúspěšným) je zřízení stálého rehabilitačního střediska pro HLS, případně azylového domu. Vážných zájemců je zatím ovšem jen pět. Složité je však hledisko regionální. Byly navázány kontakty (i při umísťování klientů) s ÚSP Chrlice, Brno, a Palatou v Praze.
K účelům propagace činnosti LORMU byl vydán nový informativní leták, kontaktuje se rozhlas, televize a internet. Pro informování veřejnosti byl 25.listopadu 2000 v Praze 5 uspořádán a úspěšně proběhl"Den otevřených dveří občanského sdružení LORM".
LORM oslovil i zahraniční organizace, které se zabývají naší problematikou. Dostává od nich odborné časopisy a všechny informace o jejich činnosti. Bude naší snahou v mezinárodní spolupráci i u nás vydat publikaci o výchově hluchoslepých dětí.
Důležitou akcí, a to první v naší republice, byl červnový seminář uspořádaný nemocnicí v Přerově. Mgr.J.Jesenská na něm hovořila o poslání a významu Společnosti LORM, Mgr.L.Čermáková o možnostech pracovního uplatnění HLS a slečna Nováková o přístupu veřejnosti k HLS osobám. Velmi dobře navštívený seminář připravila vrchní sestra nemocnice J.Kamenná.
LORMU se také podařilo uspořádat mezinárodní seminář v rámci programu "Sokrates" o komunikaci mezi HLS. Byl velmi úspěšný a dobře navštívený.
Naši představitelé zase navštívili konferenci v Paříži, na seminář v Holandsku byl zaslán jen námi zpracovaný dotazník o úrovni práce tlumočníků.
V září 1999 byla v Praze skupina mladých HLS z Dánska, kteří v pražských divadlech hledali inspiraci pro své aktivity. Byli velmi spokojeni se zajištěním programu, ubytováním i s doprovody.
V květnu byla malá delegace LORMU na návštěvě ve Švýcarsku u tamní organizace pro HLS "SZB" v Curychu. Pracovní cesta byla úspěšná hlavně získáním informací o tzv.chráněném bydlení.
Trvalé informativní a korespondenční styky jsou s organizacemi v USA, Velké Británii, v Holandsku, Dánsku, ve Švýcarsku, ve Švédsku a v Belgii.
Čtvrtá valná hromada LORMU se sešla v přívětivé, moderní zasedací místnosti Obvodního úřadu městské části Praha 5 za překvapivě velké účasti členů LORMU, a to jak účastníků přímých, tak korespondenčních. Byla to sobota 28.října 2000. Prostředí bylo velmi klidné, přátelské a tvořivé. Byly odsouhlaseny materiály valné hromady, a to i plán činnosti na další dva roky. Na valné hromadě byli zvoleni do výkonné rady: JUDr.Bohuslav Dohelský - 56 hlasy, Mgr.Jaroslava Jesenská 49 hlasy, Marta Karásková 41 hl., Pavel Nepraš 36 hl., Jaroslav Kolář 29 hl, Mgr.Jaroslava Sedláčková 29 hl. (zřekla se ve prospěch J.Koláře).
Do dozorčí rady byli zvoleni: Petra Šímová 43 hlasy, Ota Nepraš 31 hl. a Marie Volfová 29 hlasy.
Byly schváleny i nově upravené stanovy. Z diskuse nevyplynuly žádné další mimořádné úkoly.
25.listopadu 2000 zasedala prvně nová výkonná rada, která zvolila za předsedu LORMU opět B.Dohelského a jmenovala do funkce ředitelky Otu Pačesovou na období do příští valné hromady.
Z valné hromady vyplynul i návrh plánu činnosti LORMU do roku 2002: V budoucnu bude LORM pokračovat v těch úkolech, které se osvědčily a byly prospěšné HLS klientům. Především se zaměří k řešení vlastních otázek v oblasti sociálně právní, v rámci řešení problémů celospolečenských, a to připomínkováním zákonů, případně provede určité návrhy ke zlepšení postavení HLS ve společnosti, k možnosti asistenční služby, získávání nových kompenzačních pomůcek a dalších výhod.
Bude rozvíjet svou činnost k získání prostředků potřebných k zajištění chráněných bydlení, zřízení asistenční služby, a to především v regionech, kde již působí oblastní pracovnice. Bude pokračovat dále v provádění depistáže a vyhledávání především klientů, kteří žijí osamoceně bez odborné pomoci. Bude podporovat iniciativvy samotných klientů, hlavně klubové akce a víkendová setkání členů. Bude se snažit o maximální informovanost svých členů o veškerém dění dotýkajícího se HLS. Bude informovat veřejnost o činnosti organizace a o potřebách HLS, zaměří se na získání potřebných finančních prostředků k zajištění řádné činnosti organizace (dotace na projekty, dary, sponzoring aj.).
Celou svou činnost zaměří v rámci svých odborných programů na všestranný rozvoj osobnosti HLS, jejich samostatnosti, nezávislosti, občanského povědomí a společenské prestiže.
Bude pokračovat v navázaných a úspěšně realizovaných zahraničních kontaktech, které jsou důležité především k získávání nových a k obohacení stávajících zkušeností.
Do dalších dvou roků činnosti LORMU přejeme mnoho úspěchů.

Z.Š.



** V hlase pozná všechno **

Cirkus byl jeho život! Od čtyř let až do jednadvaceti. Nejvíc miloval koně. Při letu na jejich hřbetě kruhem manéže, při saltech a při kotrmelcích, slavných džigitovkách, byl svět okolo tak jako tak rozmazaný.
Vůbec se nedalo myslet na slábnoucí zrak. Jen přesně skákat a naplno vnímat tu úžasnou atmosféru. Vůni koní i úspěchu, pach potu, třpyt světel a kostýmů, hudbu tónů i tleskajících dlaní...
Nádherné cirkusácké dřiny a toulek světem si ale Rudolf Kosina dlouho neužil. Vrozená oční vada - degenerace sítnice - pokročila natolik, že v roce 1973, v jednadvaceti letech, prakticky oslepl. Ač nevelký a velmi drobné postavy, měl z cirkusu skvělou fyzičku, uměl "pracovat s tělem", nechyběly mu vytrvalost a silná vůle. Výborné předpoklady dobrého maséra. Rehabilitační kurz udělal bez problémů.
Už pár let poté, co nastoupil jako rehabilitační pracovník do OÚNZ v Praze 6, se stal jako masér známým. Lidé s pochroumanou páteří za ním jezdili zdaleka. Jakmile vyšel - někdy v roce 1983 - právní předpis, který to umožňoval, zřídil si vedle zaměstnání i soukromou praxi.
"Po revoluci jsme si ve zdravotnictví mysleli, že půjde jiným směrem - chtěli jsme privatizovat, měli jsme spoustu projektů, které vyjít nemohly, protože nebyly vytvořeny podmínky," vzpomíná. Proto se ze dne na den rozhodl postavit zcela na vlastní nohy. "Také abych dokázal, že i postižený člověk se může zcela sám postarat nejen o sebe, ale i o rodinu." On sám to dokázal už dávno.
V roce 1974 se mu narodila první dcera. Když si ji šťastni se ženou odváželi z porodnice, jakoby mimochodem jim řekli, že se dítě narodilo s Turnerovým syndromem. Co to je? Nic, jen bude menší, řekli. Tenkrát totiž medicína tuto vadu vnímala spíše jako kosmetickou. Časem vyšlo najevo, že dcera Lenka, stejně jako každá další "z dvou a půl tisíce narozených dívek, na které statisticky připadá tento osud chybějícího chromozómu", nejen nevyroste, ale nebude moci mít děti, má slabý zrak...
Lenka je po tátovi silná, rozhodná osobnost a nehodlala se smířit se 130 centimetry konečné výšky. Mínila se stát profesionální zpěvačkou (což dokázala - vystudovala konzervatoř, dnes zpívá, vydává desky, ve Zlatém slavíku se umístila na 18.příčce). Rozhodla se pro náročnou operaci: Ilizarovovu metodu prodlužování dlouhých kostí. Netušila ovšem, že nejen ji, ale celou rodinu čeká bolestné martýrium šesti operací, kdy v šestnácti letech zhubne z 30 kilogramů na 14 a dva roky stráví na lůžku. "Byla to hrozná doba, žena musela nechat zaměstnání a o Lenku se starali všichni z rodiny, i její mladší sestra Kateřina, která studuje herectví. Jak se mi hodila profese maséra!"
Rudolf Kosina je člověk, který nenechává nic náhodě. "Jsem nevěřící, nejsem snílek ani romantik, spíš praktik a pragmatik. Nevěřím v karmu, odmítám teorii viny z minulých životů. Nevěřím ničemu a nikomu, jen sám sobě. Spíš věřím tomu, že každý je strůjcem svého štěstí a že ze sebe máme vydat maximum."
S politikou nejdřív jen koketoval, ale pak se do ní vrhl s plnou vervou. "Jsem trochu frajer, rád sobě i okolí dokazuju, že zvládnu další úkoly." V roce 1998 uspěl v obecních volbách v Praze 6 a stal se tam nejen zastupitelem, ale i předsedou sociální a členem bytové a kulturní komise. Navíc jako prezident Klubu dívek a žen s Turnerovým syndromem v ČR pomohl prosadit, že je dnes tato vada plně vnímána jako nemoc, jež se léčí růstovými hormony. Pořádá nejrůznější dobročinné akce, aby získal peníze na léčbu a psychorehabilitaci těchto žen. Dnes mu v tom pomáhá svým zpěvem i dcera Lenka.
"K sociální politice patří život handicapovaných lidí, který sdílím - vím přesně, o čem je řeč, můžu tudíž účinně pomáhat. Ale pozor, dnes už pomáhat a starat se je velký rozdíl! V této době se starat už o nikoho nemůžeme, můžeme jen pomáhat. Každý musí dokázat, co umí, ať je zdravý nebo postižený! Mrzí mě, že naše společnost se ani za jedenáct svobodných let nenaučila brát zdravotně postižené mezi sebe! Nepochopila ještě, že opravdu můžou být rovnocennými partnery. Mírný pokrok samozřejmě vidět je, ale na druhé straně - lidská agresivita je větší než dříve, hyenismus je hrozný."
Ví, o čem mluví. Docela nedávno málem nedojel domů. Parta puberťáků ho v metru vhodila do kolejiště. Sám dokázal vyskočit, než přijel vlak! Dlouho z toho ale měl nohu v sádře.
"Je to blbé oboje: narodit se nevidomý, nebo přijít o zrak během života. Takhle alespoň vím, jak vypadá tráva... Po tolika letech slepoty mám už oči v uších i rukou. V hlase slyším všechno: jaký člověk je, i jak vypadá. Opravdu nevím, jaký a kde bych byl, kdybych zrak neztratil. Ale určitě sobečtější, slepější. Čím déle jsem slepý, tím toho na lidech a životě vidím víc," říká bez patosu malý velký muž Rudolf Kosina a odjíždí do práce.

T.Tučková (kráceno)



** Nový zákon o poštovních službách **

1. července minulého roku nabyl účinnosti zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách včetně návazných prováděcích předpisů. Vzhledem k tomu, že se ke zmíněnému právnímu předpisu sešlo větší množství dotazů, dovolím si vás v následujícím příspěvku seznámit s těmi pasážemi, které se týkají především slepeckých zásilek. Hned v úvodu však musím konstatovat, že k žádným podstatným změnám v této oblasti nedošlo.
Zákon o poštovních službách upravuje základní okruh otázek týkajících se poskytování poštovních služeb, práva a povinnosti poskytovatelů i uživatelů těchto služeb a další potřebné náležitosti s touto činností související.
Podle 6 výše citovaného zákona se poštovní služby poskytují podle poštovních podmínek, které musí mít vždy písemnou formu. Poštovní podmínky musí obsahovat vymezení a) rozsahu poštovních služeb, b) způsobu předání, c) způsobu podání, d) způsobu dodání, e) postupu provozovatele v případě, že poštovní zásilku nebo
poukázanou peněžní částku nebylo možno dodat, f) ceny poštovní služby, způsobu její úhrady a rozsahu nároků
odesílatele na její vrácení, jestliže provozovatel nesplnil
smluvní podmínky, g) reklamačního řízení.
Poštovní podmínky týkající se poštovní zásilky dále musí
mimo jiné obsahovat vymezení - povinné úpravy poštovní zásilky, jejích přípustných rozměrů
a hmotnosti, - rozsahu odpovědnosti provozovatele za vzniklou škodu, - postupu provozovatele při otevření poštovní zásilky.
Provozovatel je povinen poštovní podmínky uveřejnit a umístit na viditelném místě v každé provozovně, v níž lze poštovní smlouvu uzavřít.
Ceny za poskytování základních poštovních služeb stanovuje Ministerstvo financí cenovým výměrem. Slepecké zásilky jsou od poplatků, pokud zákon nestanoví jinak, osvobozeny.
V 8 zákon dále stanoví případy, za nichž může provozovatel otevřít poštovní zásilku.
Není-li dále stanoveno jinak, je provozovatel oprávněn otevřít poštovní zásilku pouze se souhlasem odesílatele.
Bez souhlasu odesílatele je provozovatel oprávněn otevřít poštovní zásilku, jestliže ji nelze dodat ani vrátit, nebo je podezření, že obsahuje věc, která nebyla podána předepsaným způsobem, nebo má poškození nebo jinou závadu, která by mohla být příčinou vzniku škody.
Provozovatel je povinen o otevření poštovní zásilky informovat při dodání adresáta, popřípadě odesílatele při vrácení poštovní zásilky.
Obsah poštovní zásilky smí být při jejím otevření prohlížen jen v rozsahu nezbytném pro zajištění účelu otevření. U písemností musí být zajištěna ochrana listovního tajemství.
Bližší podrobnosti pro výkon poštovních služeb pak upravuje vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 225/2000 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence). Další podrobnosti stanoví Poštovní řád České pošty.
V 19 vyhláška uvádí výčet hlavních služeb, jejichž prostřednictvím lze dodat poštovní zásilku. Mezi tyto služby je zařazena také obyčejná slepecká zásilka a doporučená slepecká zásilka.
V případě obyčejné slepecké zásilky a doporučené slepecké zásilky mohou být obsahem poštovní zásilky podle 20 odst. 1 pouze a) písemnosti pořízené hmatovým písmem pro nevidomé, b) zvláštní papíry pro potřebu nevidomých za podmínky, že
odesílatelem je zařízení sloužící k uspokojování zvláštních
potřeb nevidomých (dále jen "zařízení pro nevidomé"), c) zvukové záznamy pro osobní potřebu nevidomého za podmínky, že
u vnitrostátních poštovních zásilek odesílatelem nebo
adresátem, u poštovních zásilek do zahraničí odesílatelem, je
nevidomý nebo zařízení pro nevidomé.
Ustanovení 29 vyhlášky podrobněji specifikuje obyčejnou slepeckou zásilku.
Tato poštovní zásilka musí být zabalena tak, aby bylo možno bez porušení obalu přezkoušet, zda její obsah vyhovuje ustanovení 20 odst. 1. Odesílatel opatří zásilku v pravém horním rohu zvláštní nálepkou vydanou držitelem poštovní licence.
Cena se zvýší o zvláštní příplatek podle ceníku, jestliže a) její obsah nevyhovuje ustanovení 20 odst. 1, nebo b) odesílatelem poštovní zásilky obsahující zvláštní papíry pro potřebu nevidomých není zařízení pro nevidomé, nebo c) odesílatelem ani adresátem vnitrostátní poštovní zásilky
obsahující zvukové záznamy není nevidomý nebo zařízení
pro nevidomé, nebo d) odesílatelem poštovní zásilky do zahraničí obsahující zvukové
záznamy není nevidomý nebo zařízení pro nevidomé.
Poštovní řád v článku 13 přesně určuje způsob podávání těchto zásilek i jejich technické parametry. Podání obyčejné slepecké zásilky pošta nestvrzuje a zásilku dodá bez potvrzení převzetí od příjemce. Za škodu vzniklou ztrátou, poškozením nebo úbytkem jejího obsahu pošta neodpovídá. Hmotnost obyčejné slepecké zásilky může činit nejvýše 7 kg. Délka této zásilky nesmí přesahovat 60 cm, součet všech jejích tří rozměrů nesmí přesahovat 90 cm. Největší přípustné rozměry u zásilky, která nemá pravoúhlý tvar, se posuzují obdobně.
Náležitosti doporučené slepecké zásilky pak upravuje ustanovení 33 vyhlášky.
I zde platí obdobně, že tato poštovní zásilka musí být zabalena tak, aby bylo možno bez porušení obalu přezkoušet, zda její obsah vyhovuje ustanovení 20 odst. 1.
Odesílatel opatří doporučenou zásilku v pravém horním rohu zvláštní nálepkou vydanou držitelem poštovní licence.
Odesílatel dále opatří tuto zásilku v případě vnitrostátního poštovního styku poznámkou "Doporučeně".
Cena se zvýší o zvláštní příplatek podle ceníku, jestliže a) její obsah nevyhovuje ustanovení 20 odst. 1, nebo b) odesílatelem poštovní zásilky obsahující zvláštní papíry pro potřebu nevidomých není zařízení pro nevidomé, nebo c) odesílatelem ani adresátem vnitrostátní poštovní zásilky
obsahující zvukové záznamy není nevidomý nebo zařízení pro nevidomé, nebo d) odesílatelem poštovní zásilky do zahraničí obsahující zvukové
záznamy není nevidomý nebo zařízení pro nevidomé.
Podání doporučené slepecké zásilky pošta stvrzuje a dodá ji jen za podmínky, že příjemce její převzetí potvrdí. Pro hmotnost a rozměry doporučené slepecké zásilky platí stejná ustanovení jako u obyčejné slepecké zásilky.
Na doporučené slepecké zásilce může odesílatel uvést udanou cenu nejvýše částkou 500 Kč. Pokud ji neuvede, platí pro případ poškození nebo úbytku obsahu zásilky, že byla sjednána cena ve výši 500 Kč. V případě ztráty uhradí pošta paušální náhradu také v této výši. Pokud při podání byla odesílatelem cena udána, uhradí pošta škodu do výše udané ceny.

JUDr. Pavel Ptáčník



** Yanomamiům hrozí oslepnutí **

"Podle lékařských údajů je kolem 90 % z 9 200 Yanomamiů, původních obyvatel severní Brazílie, postiženo onchocerkózou, která někdy vede až k oslepnutí. Epidemie již nabyla povážlivých rozměrů," prohlásil Luis Reneriz de Pinheiro v deníku O Globo, vydávaném v Riu de Janeiro.
De Pinheiro, řídící program prevence proti onchocerkóze varuje, že bez rozsáhlé lékařské péče dává mnoho nemocných v příštích dvanácti letech svůj zrak v sázku. Podle názoru odborníků souvisí zvýšené rozšíření toho, co chorobu vyvolává, s přítomností ilegálních hledačů zlata v regionu. Cílená léčba Yanomamiů, kteří žijí roztroušeně a často velmi daleko, je ovšem velice obtížná.

(Neue Zürricher Zeitung)



** Nevidomým pomůže hormon **

Biologické hodiny nevidomých osob mohou být vážně narušeny tím, že se nedokáží orientovat podle reálného času daného denním světlem a noční tmou.
Skupina vědců z Oregonské univerzity lékařských věd v Portlandu uvedla v nejnovějším vydání časopisu New England Journal of Medicine, že tablety obsahující hormon melatonin mohou tento časový zmatek napravit. Tým Roberta Sacka provedl experiment na sedmi nevidomých dobrovolnících: po aplikaci melatoninu se šest z nich 24hodinovému dennímu rytmu přizpůsobilo.
Melatonin je hormonální látka, jejíž produkce je v noci zvýšena. Je snadno dostupný jako výživový doplněk pomáhající například při tzv. nemoci časových pásem nebo poruchách spánku.



** Rodinný a sexuální život zdravotně postižených **

Rodinný a sexuální život zdravotně postižených byl tématem celostátního semináře, který v pondělí 11. prosince 2000 uspořádal v Praze Ústřední stacionář Sdružení zdravotně postižených v České republice. Zúčastnilo se ho na šedesát odborníků - lékařů, psychologů a učitelů včetně zástupců některých občanských sdružení, kteří se svými poznatky reagovali na výsledek kvalifikovaného dotazníkového průzkumu, jímž bylo v celé republice osloveno 1 600 respondentů. Z nich 343 mužů a 579 žen se v něm otevřeně vyznalo ze svého vztahu k této intimní a neoddělitelné stránce života a tak poskytlo první seriózní podklady pro týmovou práci odborníků, která by svými náměty měla přispět ke zlepšení této stránky kvality života zdravotně postižených občanů.
Doposud zpracované výsledky ukázaly, že dvě stovky jedinců z dotázaného souboru jsou v sexu nespokojeny, čtvrtina s ním má potíže a třetina by uvítala konzultaci ve speciální poradně. Jako nejproblematičtější se ukázala skupina duševně nemocných, kterým je nutno věnovat specifický přístup. V zásadě však platí, jak řekla vedoucí pracovního týmu MUDr. Eva Vaníčková, CSc. z Centra preventivního lékařství 3. Lékařské fakulty UK v Praze, že sexualitu, jako přirozenou součást každého života, lze šít tak říkajíc na míru. To znamená, že není odpírána ani těm, které necitlivě a z velké neznalosti větší část populace podceňuje. Potvrdila to i sexuoložka MUDr. Taťána Šrámková, která po mnohaletých zkušenostech z práce na spinální jednotce úrazové nemocnice v Brně má velmi dobré zkušenosti s návratem pacientů po těžkých míšních úrazech k sexuálními životu, byť nekonvenčním způsobem a případně s pomocí jiných technik. Pro některé přítomné bylo novinkou, že takový klient dokonce může být šťastným otcem vlastního dítěte.
Na semináři se však hovořilo i o uplatňování lidských práv a jejich dopadu na rodinný život zdravotně postižených, o problémech HIV pozitivních, kterým se zcela mění hodnotový žebříček, o domácím násilí s ohledem na právní aspekty, jak to vidí v Bílém kruhu bezpečí Praha, o týrání a sexuálním zneužívání v rodinách, ale také o účasti ministerstva vnitra při prevenci násilí páchaného na zdravotně postižených a v neposlední řadě i o výchově policistů k psychologicky citlivějšímu kontaktu se zdravotně postiženými.
Spoluautor dotazníku, vedoucí sociálně právního útvaru Sdružení zdravotně postižených v ČR JUDr.Jan Hutař, sám také na vozíku, vysvětlil další aspekt průzkumu, na němž se podílela všechna Střediska pro poradenství a sociální rehabilitaci SZdP v České republice. Zdůraznil, že bylo potřebné zjistit, jak dotázaní v tomto tabuizovaném světě cítí své postavení. Protože tak je vnímá i společnost. A tento fakt není zanedbatelný ani z mezinárodního nadhledu, před vstupem ČR do Evropské unie, akcentující boj za rovná lidská práva u všech skupin obyvatelstva a v každé situaci.
Z celostátního semináře vydá Informační centrum Ústředního stacionáře SZdP v ČR obsáhlý sborník s více než dvaceti vystoupeními v hlavním jednání v následující rozpravě. Obsažné informace budou publikovány i v lednovém E-Elánu na www.czechia.com/SZdP a také v podobě na CD pro okresní Centra služeb SZdP v ČR a další zájemce.

(Pej,Van)



** Jak nás zachránilo Braillovo písmo **

Můj manžel je těžký epileptik a jeho záchvaty se někdy rovnají mozkovým příhodám. Bývá dlouho v bezvědomí a někdy se mu stává, že přestává psát.
Protože patřím mezi později osleplé, začala jsem se učit bodové písmo až v dospělém věku. I když se v dnešní době počítačů vedou dalekosáhlé diskuse o potřebnosti tohoto písma, my jsme se jej pro každý případ naučili oba. A opravdu se nám to vyplatilo.
Když jsem jednou četla pod manželovým dozorem dopis od mé přítelkyně, přepadla ho jedna z jeho těžších příhod. Po probuzení z bezvědomí jsem se ho snažila rozptýlit a nabádala ho, abychom pokračovali ve čtení. A tu se ozvala pro mne nečekaná otázka: "Maru, a co je to číst?"
Byla jsem velice překvapena a postavena před problém, jak já nevidící budu učit vidoucího abecedu. Ale najednou se manžel trochu vzpamatoval a povídá: "Ale já ty tvoje bodíky číst umím." A protože máme doma Braillovu abecedu i s černotiskem, bylo vyhráno. Teď už manžel čte dobře, jen psaní mu nejde, ale doufám, že i to zvládneme.
A proč vám to všechno píši? Myslím si, že znalost Braillova písma patří k základům vzdělání, ať už člověk oslepne v jakémkoli věku, a tak jej nesmíme podceňovat. Nakonec - jak vidíte - pomohl i vidícímu. Proto než výuku Braillova písma odmítnete, pořádně se nad tím zamyslete.

Marie Hermanyová



** Jaký mobil? **

Většina čtenářů je jistě informovaná o možnosti získat finanční příspěvek na mobilní telefon. Jelikož ve vyhlášce je slovíčko "může" - může být tento příspěvek přiznán až do výše 5000 Kč. O příspěvku dnes ale nechci psát, od toho jsou jiní a kvalifikovanější.
Na našem trhu působí tři operátoři, k dispozici uživatelům je proto velké množství různých typů mobilů. Rád bych se obrátil na ty, kteří s mobilem mají zkušenosti a mobil používají. Často totiž cena přístroje nemusí být tím nejlepším vodítkem pro jeho koupi.
Apeluji tedy na vaši solidaritu - prosím, zašlete do redakce ZORY své zkušenosti, který přístroj se vám osvědčil nebo by byl nejlepší pro nevidomé.

J.K.



** Na plzeňském vlakovém nádraží už nemusíte bloudit **

Od ledna t.r. byla na plzeňském hlavním vlakovém nádraží zavedena průvodcovská služba určená nevidomým osobám. Službu budou zajišťovat pracovníci Českých drah na telefonních číslech 019/701 41 12 nebo 0607/71 64 42 a lze ji využít v případě, že potřebujete doprovodit při přestupu z vlaku na vlak, případně od vlaku k východu z hlavního nádraží a naopak. Poznávacím znamením pro pracovníky ČD, ale i dokladem o oprávněnosti využití této služby je bílá hůl v ruce žadatele.
Plzeň se tak po Praze stala druhým městem, kde byla tato služba zavedena.

Jiří Mayer



** Nevidomí si mohou památky osahat **

Městské muzeum v severoitalském Bellunu zpřístupnilo v polovině prosince 2000 část svých uměleckých sbírek nevidomým osobám. Jde o vůbec první akci tohoto druhu v Itálii.
Nevidomí návštěvníci muzea se tak mohou seznámit s osmi výtvarnými díly, a to díky trojrozměrným reprodukcím.

(ČTK)



** 2001-Nesmírná odysea **

OKAMŽIK - komunitní centrum sociálních a kulturních služeb pro nevidomé ve spolupráci s Obcí spisovatelů vyhlašují k 15.lednu 2001 1.ročník literární soutěže pro nevidomé a slabozraké děti a mládež "2001-Nesmírná odysea" na téma "Můj příběh..."
Motto: ... Mějte jen na paměti, že to je pouhý produkt fantazie. Skutečnost bude, jako vždy, mnohem podivnější.
Artur C.Clarke z předmluvy k "2001: vesmírná odysea" Podmínky pro účastníky soutěže: věk: 9 až 19 let téma: "Můj příběh..." rozsah: maximálně 1-3 strany textu formátu A4 (cca 1-8 stran v Braillově písmu) forma: příspěvky je možno zasílat v černotisku, v bodovém písmu nebo v digitální podobě (Word, Word Perfect, T602) požadované údaje: jméno, adresa, telefon, datum narození, u žáků škola, stupeň zrakového postižení (slabozraký-nevidomý) termín dodání příspěvků: do 30.dubna 2001 na adresu:
o.s.OKAMŽIK, J.Kerlická, Kladenská 29, 160 00 Praha 6
tel. 20 61 00 72, mobil 0606-69 00 72
e-mail: nesmirna_odysea@usa.net
www.enc.cz/okamzik
Kritéria pro hodnocení: originalita a stylistická úroveň vzhledem k věku - 1.kategorie 9-12 let
2.kategorie 13-15 let
3.kategorie 16-19 let
V porotě budou zastoupeni literární autoři Obce spisovatelů, nevidomí litráti a pedagogové speciálních zařízení pro zrakově postiženou mládež.
Autoři vítězných prací budou oceněni věcnými odměnami na slavnostním vyhlášení výsledků soutěže, které proběhne v říjnu 2001.
Literární soutěž je součástí projektu "Koala - komunita alternativ nevidomé mládeže", který je podpořen grantem NROS/ČT "Pomozte dětem".



** Rána do hlavy vrátila ženě zrak **

Kolizí se stolkem na kávu se vrátil zrak novozéladské ženě, která byla před deseti lety prohlášena za trvale slepou.
Čtyřiadvacetiletá Lisa Reidová ztratila zrak před deseti lety poté, co u ní lékaři zjistili mozkový nádor. Ovšem jednoho večera se sklonila, aby políbila svého vodicího psa Amiho na dobrou noc, a nešťastnou, nebo spíš šťastnou náhodou se uhodila do hlavy o kávový stolek.
Když se následující ráno vzbudila, viděla. V nejistotě, jestli jí vrácený zrak přetrvá, čekala Lisa několik hodin, než zatelefonovala své matce a hlasitě jí přečetla varování na krabičce cigaret, aby jí dokázala, že opět vidí.

(ČTK)



** Nevidomý muž řídil v opilosti auto **

Zcela slepého muže, který se snažil jet osobním vozem vyprázdněnými ulicemi, přistihla v noci začátkem prosince policie v Mohuči (Německo). Zkouška ukázala důvod jeho odvahy - 1,52 promile alkoholu v krvi.
Jak to, že nevidomý muž ujel s autem několik desítek metrů, aniž způsobil sebemenší škodu? Slepec vždy pěšky "ohmatal terén" několik metrů ve směru, kterým chtěl jet, a popojel. Poté vystoupil, znovu pohybem hole a hmatem zjistil situaci a zase popojel.

(ČTK)



** Světové zlato Janouška **

Pětatřicetiletý zrakově postižený Jiří Janoušek z Rokytnice nad Jizerou, svěřenec trenéra Jiřího Smékala z Centra pro zdravotně postižené v Českých Budějovicích, začal právě zde před čtyřmi roky trénovat v disciplíně silový trojboj. Postupně se v České republice vypracoval v této disciplíně mezi zrakově postiženými až mezi špičku. Svým výkonem 530 kilogramů (220 kg mrtvý tah - 190 kg dřep - 120 kg benčpres) vyhrál v polovině listopadu 2000 mistrovství republiky. (S jeho nepříliš mohutnou, byť svalnatou postavou by ho člověk spíše tipoval na atleta než silového trojbojaře.)
O čtrnáct dní později, po pilném tréninku fyzické kondice, získal na mistrovství světa zrakově postižených v silovém trojboji v nizozemském Tillburgu zlatou medaili ve váze do 75 kg výkonem 490 kg. "Tento výkon by v kategorii do 82,5 kg stačil na druhé místo a ještě ve váze do 90 kg by měl bronz," vyjádřil se k Janouškově výsledku jeho trenér Jiří Smékal z českobudějovického Centra pro zdravotně postižené.

TN



** Tři sporty - osm vítězů **

To je poněkud podivná matematika, ale je to tak. V sobotu 9.prosince 2000 probíhal v Praze "Mikulášský turnaj", tentokrát ve třech sportech. Tradiční v kuželkách, podruhé v simulované zvukové střelbě a poprvé v aplikovaném stolním tenisu. Přes sto účastníků pěkně zaplnilo kuželnu a přilehlé prostory v areálu Konstruktivy Praha. Přijeli závodníci z celé republiky a dvě družstva kuželkářů ze Slovenska. Pražáci ale také vstali brzy a přišli v hojném počtu na dohodnuté stanoviště, kde byl přistaven speciální autobus, který je odvezl na místo sportovních bojů v Praze 4. Soutěž ve střelbě a aplikovaném tenisu probíhala v hale blízko kuželny. To byla výhoda i pro lidi hodně špatně vidící, protože se mohli bez komplikací přemísťovat na jednotlivá sportoviště.
Turnaj v showdownu vyhrál Luboš Zajíc z TJ Zora Praha, druhý byl Jaroslav Jelínek z téže jednoty a třetí skončil Ladislav Rada z Tyflosportu Praha. Tato soutěž byla smíšená a přední příčky ovládli pouze muži.
Střelci měli soutěž rozdělenou na kategorie mužů a žen. V kategorii ženy zvítězila Anna Slavíková ze Zory nástřelem parádních 92 kruhů. Druhá byla Erika Gaňová a třetí Anna Sílová, obě rovněž ze Zory. Pro vítězství v kategorii muži si dojel až z Ostravy Martin Adámek. 93 dosažených kruhů je skvělý výsledek. Na druhé a třetí místo se prostříleli členové Zory Jan Síla a Zdeněk Krbec. Střelby se zúčastnilo 40 závodníků.
Kuželkáři soutěžili na šesti dráhách skoro celý den. Byla jich také nejpočetnější skupina. 18 tříčlenných družstev je solidní účast. Tady se důrazně prosadily i ženy. V kategorii B1 si první cenu odvezla na Slovensko pod Tatry Anna Vneková náhozem 554 bodů. Druhý byl Josef Šimek z Chebu (536 b.) a třetí Jan Konópka z Michálkovic. V kategorii B2 si nejlépe vedl Blahoš Kačírek z Lokomotivy Ingstav Brno náhozem 575 bodů, druhý skončil Dušan Kostka z Bratislavy (557 b.) a třetí Marie Kulhánková z Brna (556 b.). V kategorii B3 se role královny závodu jednotlivců s medailí absolutní vítězky na hrdle ujala Jaromíra Nývltová ze Zory výborným náhozem 580 bodů. Titul princezny si vlastnoručně vybojovala Marie Sadílková ze Slávie (551 b.) a až třetí skončil zástupce mužské populace Josef Kořenek ze Zory (537 b.) V družstvech profrčela na první místo Lokomotiva Brno (1667 bodů), na ni se hned připojily Spoje Bratislava (1647 b.) a ve třetím "vagonku" (až po velkém posunování sem a tam) zakončila svoji jízdu turnajem Zora Praha A (1637 b.). Řízek s bramborovým salátem však určitě chutnal i těm, kterým se nepodařilo vyhrát některou pěknou cenu za přední umístění. Byl jsem též mezi nimi. Začal jsem mít chuť k jídlu sice asi čtyři hodiny po svém nezdařeném výkonu, ale bylo to naštěstí včas a o tu dobrotu jsem nepřišel.
Společenský večer organizovaný společně se SONS Praha 3 byl naplněn zpěvem a tancem, přerušeným občas tombolou a rozdáváním cen vítězům. I paní hraběnka Nostitzová, která byla patronkou tohoto velkého turnaje a trávila se sportovci prakticky celý den, vydržela až do úplného konce.
Mám pocit, že to bylo nedávno, kdy jsem psal článek o tomto sportovním setkání a přitom je to již celý rok. Zřejmě to zase tak rychle uběhne a budeme čekat na stanici metra "Budějovická" na odvoz do areálu Konstruktivy. Měli bychom se ale snažit, aby se v novém století i tisíciletí na stupních vítězů objevila i naše jména, bohužel tedy i s těly, a tímto výjimečným skutkem úspěšně zahájit novou kapitolu slepeckého sportu. O to se ovšem budou samozřejmě snažit i ostatní, ale my budeme ti lepší - možná. Hlavně ale: "Ať nám chutná!"

Miloš Slavík



** Bojovali v míru a přátelsky **

Zní to poněkud paradoxně - bojovat v míru, ale bylo tomu opravdu tak a to při tradičním mezinárodním Vánočním žákovském šachovém turnaji zrakově postižených, který se konal od 15. do 17. prosince ještě v roce 2000 v internátě Speciální školy pro zrakově postižené děti v Praze na Francouzské ulici.
Mír a přátelství panovalo všude kolem, v hrací místnosti, na chodbách ovšem výjimkou byly stoly se šachovnicemi. Tam se naopak urputně bojovalo. Je až neuvěřitelné, jak se z kamarádů a spolužáků najednou, během okamžiku stanou nad šachovnicí nesmiřitelní soupeři. Rány, myšleno tím třeba zisk materiální převahy nebo rovnou maty, si vzájemně udělují zcela bez uzardění. Rázem se všichni řídí pravidlem - při hře neznám bratra.
V tomto případě bychom toto rčení mohli rozšířit a říci - ani sestru, protože hrála i děvčata a jak celkové výsledky ukázaly, docela dobře se mezi tou přesilou chlapců oháněla. Hned za vítězem, mimochodem letošním mistrem republiky, Milanem Jirsákem ze školy v Litovli, jinak ze Sigmy Olomouc, se totiž umístila Jana Hrochová před Hanou Koterovou, obě ze stejné školy i jednoty jako vítěz. I na dalších předních místech výsledkové listiny čteme jména - Veronika Šubertová, Kateřina Slezáková či Hana Kočařová. Z těchto výsledků to spíše vypadá na přesilovku děvčat, i když jich bylo jenom 5 a chlapců 19. Z toho je tedy zcela jasné, že celkem hrálo 24 dětí a nutno pouze dodat, že reprezentovaly 4 školy, z Brna, Litovle, z Bratislavy a Prahy. Omluvila se škola z Opavy.
Slovenští přátelé tentokrát přijeli se zcela obměněným družstvem. Ty starší, zkušenější, nechali doma a dali příležitost dalším, mladším členům jejich šachového kroužku. Je sice pravda, že tito mladí zatím nedosahují hráčských kvalit svých předchůdců, ale bojovníci jsou to udatní a to je dobré znamení, že budou šachově vyrůstat.
Tak sportovně závidíme kolegům ze Slovenska, že mají skupinu mladých hráčů. Na některých školách u nás tak trochu hrozí, že se šachové kroužky budou muset zrušit. Rapidně mezi dětmi ubývá zájem o tuto hru.

Luboš Slavík



** Nová Želivka v novém tisíciletí **

Žádné promočené stany, ale komfortní ubytování, žádná studená řeka, ale teplé průzračné moře.
Zveme všechny pamětníky i nepamětníky na pobytový zájezd k chorvatskému Jadranu v termínu od 18.května do 3.června 2001. Ubytování bude ve vile přímo na písečné pláži, doprava autobusem. Cena zájezdu 3 990 Kč zahrnuje mimo dopravy a ubytování i horké jižní slunce a teplé moře na koupání.
Přihlášky adresujte: Jarmila a Zbyněk Valsovi ,
277 01 VLÍNĚVES č.108
tel.: 0206/69 22 71
mobil: 0603 76 16 58



[Domů | Zpět]