Časopis ZORA, číslo 1/2001


Obsah:






** Nevidomý člověk na přelomu tisíciletí **

Historický mezník konce tisíciletí vyvolává přirozenou otázku, co se za předchozích tisíc let změnilo v životě nás, nevidomých lidí. Z nekriticky obdivovaných slepých jedinců na straně jedné a z opovrhované a litované masy třetiřadých tvorů na straně druhé jsme se stali svéprávnými a platnými občany svých zemí. Myslíme, mluvíme a jednáme sami za sebe a nejednou jsme prokázali i svoji akceschopnost, když se nám dělo bezpráví.
Už po dvě stě let je nám poskytováno vzdělání, které je často na vysoce kvalitní úrovni jednak díky víře vzdělavatelů v naše schopnosti a jednak díky skutečnosti, že jsme vzděláváni v malých skupinách, což umožňuje opravdový individuální přístup. Náš příspěvek a loajalita vůči budování právního státu je doslova výrazem pudu sebezáchovy, protože cítíme, že jakékoli otřesy vedoucí ke společenskému chaosu bytostně ohrožují náš majetek, naše rodiny a nás samé; vláda civilizovaného zákona nám umožňuje klidnou seberealizaci v podmínkách normálně fungující občanské společnosti. Tento náš postoj vůči modernímu státu nemá přímý stranicko-politický, natož pak ideologický podtext, pokud za takový nepovažujete odvěkou touhu nevidomého člověka po přijetí za rovnoprávného, tedy prvořadého člena lidského společenství.
Co nám moderní stát za věrnost jeho ideálům dává? Ve vyspělých zemích mají nevidomí lidé zajištěny základní sociální jistoty, takže pokud se setkáte na ulici se slepým žebrákem, máte co do činění spíše s osobou "samostatně výdělečně činnou" (bez živnostenského oprávnění) než s chudákem, který nemá co do úst. Soudobé zákonodárství nás víceméně nediskriminuje, takže jsme - alespoň teoreticky - dosáhli postavení prvořadých občanů. Společenská praxe je však často naprosto odlišná. Pociťujeme nedostatek příležitostí, a to především na poli pracovního uplatnění: Stát nijak zvlášť hospodářsky nemotivuje potenciální zaměstnavatele k přijímání nevidomých pracovníků, ani nevidomé potenciální podnikatele k rozjezdu živností a firem. Vzhledem ke kvalitě našeho vzdělávání, o které jsem se zmínil výše, je to nevýhodné pro obě strany. Důsledkem je, že vyspělé státy vykazují sedmdesátiprocentní a vyšší nezaměstnanost nevidomých v produktivním věku.
V čem spatřujeme hlavní příčinu tohoto neutěšeného stavu? Především ve stále převládajících pochybovačných postojích vůči možnostem a schopnostem nevidomých. Platí však vzorec, jehož správnost dokládají třeba také nevidomí umělci vystupující na našich koncertech. Dokážeme dělat skoro každou práci, jen pro její vykonávání používáme alternativní techniky: čteme hmatem místo očima, počítačovou myš ovládáme z klávesnice, pracujeme častěji s informacemi převedenými do zvuku, hrajeme zpaměti místo z not apod. Nevidomý pracovník je zpravidla dobrý pracovník věrný firmě, protože si váží existenční jistoty a prestiže spojené se zaměstnáním. Proto ti, kdo investují do speciálních technických pomůcek pro nevidomé, do celoživotního vzdělávání, rekvalifikací a zaměstnávání nevidomých, investují ku prospěchu svému i nevidomých lidí a tím ku prospěchu celé společnosti.
Nedůvěru veřejnosti k našim schopnostem nevyvracíme reptáním a nářky, nýbrž příkladem a činy. Ke zvládnutí tohoto nelehkého úkolu však nezbytně potřebujeme spolupráci, podporu a pomoc těch, kdo už o nás nepochybují a kdo nás ve své každodenní praxi považují za opravdové partnery, tedy za sobě rovné, prvořadé občany. Na přelomu tisíciletí víme, že si jakožto menšinová skupina lidského společenství svoje postavení udržíme a vylepšíme výhradně vlastním přičiněním. Vidí-li ostatní, že si sami pomáháme, pomáhají také. S náležitou vděčností přijímáme podporu jednotlivců, podniků i moderního osvíceného státu. Ukázali jsme již mnohokrát, že s touto podporou nakládáme rozumně a v souladu s dobrými mravy.

M. Pešák a R. Volejník



** Malé měsíční zauvažování, první v roce 2001, v pořadí třinácté **

Pověrčivost mi není vlastní a třináctku mám docela ráda. Pokud jsem si někdy v životě vsadila sportku či podobnou "hazardní" hru, tohle číslo nechybělo. Je takové charakteristické, špatně dělitelné. To mne napadlo až teď. Proč mám třináctku ráda, opravdu těžko říci. Vůbec by mi někde v hotelu nevadil pokoj číslo 13. V sanatoriu, kde jsem pracovala před řádkou let, naprosto chyběl. Tam by ovšem musela být stotřináctka atd., patra značili číslicemi třímístnými.
Pokoj 205 jeden rok po tři týdny obývali Chromkovi, někdejší naše brněnská učitelka s bodrým manželem, celkem známým hercem. A měli tam houpací křeslo. Patřilo k zařízení, ale potkám-li tuhle sympatickou zbytečnost někde v domácnosti, cítím se u takových lidí hned lépe. Nejde jim o pouhou účelnost, umějí si dopřát kousek příjemné hravosti. Houpací křesla jsou často nahrazena "zařízeníčky" modernějšími. Leckde najdete - s držadlem či bez něho - velikánský zdravotní míč, na němž lze po libosti balancovat. Jinde polykají kilometry na rotopedu nebo byt zdobí jiný tělo ničící nástroj. Inu, všelijak se nahrazuje mnohým už nedostupná práce na poli, u koní a podobně. I na procházky je nějak méně času nebo nejsme schopni vyhledat tu pravou příležitost. Chozením jen tak se po hmotné stránce těžko něco získá a ještě přijde člověk unavený, podle počasí pak mokrý či zmrzlý.
Však si v listopadové ZOŘE posteskl Miloš Slavík na malé množství turistů, putujících kolem Konstantinových Lázní. Inu, nebyli jsme na podobné akci zrakově postižených už léta, spíš dost chodíme sami či se známými v našem kraji. Vypravit se na takový výlet, když jeden v domácnosti učí, je možné nanejvýš o prázdninách.
On to má i jeho bratr Luboš těžké. Vymyslí rekondici, kde bychom se měli věnovat domácímu "dělání", no a on se skoro nikdo nepřihlásí. Něco podobného bych tedy v začínajícím roce opravdu nikomu nepřála.
Trochu víc času, pohody a dobrých zpráv, i toho pohybu, samozřejmě přeje sobě i všem

Eva Budzáková



** O hluchoslepých ve Švýcarsku **

Během svého květnového pobytu ve Švýcarsku navštívila paní Věra Kessnerová se svým hluchoslepým synem Jeníkem tamní organizaci pro hluchoslepé, některé její členy, i školu a domov pro hluchoslepé.
Škola a domov Tanne (česky Jedlička) je vzdálený asi 30 km jižně od Curychu v městě Langnau. Domov pro hluchoslepé děti i dospělé je moderní a rozsáhlý. Pro dvě děti je určen vždy jeden učitel. Mnohé děti jsou postiženy zrakově, sluchově, mentálně i tělesně. K dispozici tu mají bazén, tělocvičnu, učebny, pokoje pro klienty, dílny, hřiště a zahradu. V domově může dítě zůstat až do konce života, nemá-li rodinné zázemí. Jsou tu rovněž rehabilitační sestry, lékař a psycholog. Pokoj pro relaxaci je zařízen po dánském vzoru - vodním lůžkem a barevnými světly.
"I u nás bychom potřebovali domov pro hluchoslepé, stačil by menší. Musíme doufat, že se to v budoucnu podaří," řekla paní Kessnerová.
V chráněném bytě blízko Curychu žije paní Marie Terezie Müllerová. Má vodicího psa, takže se může samostatně pohybovat. I v kuchyni je samostatná - všechny potraviny má uloženy v dózách označených Braillovým písmem. Má i váhu a odměrky na potraviny od 1 dl do 1 litru. V obývacím pokoji má počítač s internetem. Vyhledává na něm zajímavé zprávy a předává je organizaci pro hluchoslepé a místním novinám. Je to její koníček, který jí přináší radost a pocit sebeuplatnění. Má rovněž přístroj ve tvaru mobilu, kterým si může v případě potřeby přivolat záchranku nebo lékaře, aniž by volila číslo.
Každý zdravotně postižený člověk by měl mít svého koníčka. Skupina hluchoslepých v Curychu může pracovat v chráněné dílně. Vyrábějí zde košíčky, misky, krabičky, malují na hedvábí, háčkují a pletou.
Sešli se také v lesní chatě. Vyrobené misky vypálili, uvařili polévku a puding a hned z misek pojedli. Tato společná činnost spojuje lidi a dává jim radost z tvořivé práce.

(DOTEKY)



** Elektronický podpis **

V následujících řádcích se budeme věnovat informacím o nové možnosti podepisování, elektronickému podpisu, který může mít zvláště pro občany se zrakovým postižením velký význam.
Elektronický podpis, jeho používání, poskytování souvisejících služeb, kontrolu povinností stanovených tímto zákonem a sankce za porušení povinností upravuje zákon č. 227/2000 Sb. ze dne 29. 6. 2000. Ustanovení 2 vymezuje některé základní pojmy, v prvé řadě definuje elektronický podpis. Elektronickým podpisem se podle ustanovení odstavce 1, písmeno a) rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Písmeno b) praví že zaručeným elektronickým podpisem je elektronický podpis, který splňuje následující požadavky: 1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou, 2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, 3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, 4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
Dalším pojmem, který toto ustanovení definuje, je datová zpráva. Datovou zprávou se rozumí elektronická data, která lze přenášet prostředky pro elektronickou komunikaci a uchovávat v záznamových médiích posuzovaných při zpracování a přenosu dat elektronickou formou. Písmeno d) připomíná, že podepisující osobou je fyzická osoba, která má prostředek pro vytváření podpisu a jedná jménem svým nebo v zastoupení jiné fyzické či právnické osoby.
Dalším pojmem, který je pro porozumění zákonu klíčový, je pojem poskytovatel certifikačních služeb. Následující písmeno e) definuje poskytovatele certifikačních služeb jako subjekt, který vydává certifikáty a vede jejich evidenci, případně poskytuje další služby spojené s elektronickými podpisy.
Kromě poskytovatele identifikačních služeb existuje také akreditovaný poskytovatel. Tímto akreditovaným poskytovatelem je poskytovatel, kterému byla udělena akreditace. Certifikátem se rozumí datová zpráva vydaná poskytovatelem, která spojuje data pro ověřování podpisu s podepisující osobou a umožňuje ověřit její totožnost.
Dále se setkáme s pojmem kvalifikovaný certifikát, který má všechny náležitosti stanovené tímto zákonem a byl vydán poskytovatelem telekomunikačních služeb splňující podmínky zákonem stanovené.
Zákon také rozeznává data pro vytváření elektronických podpisů a data pro ověřování elektronického podpisu. Tato data jsou vždy jedinečná. Nástrojem elektronického podpisu je podle zákona technické zařízení nebo programové vybavení nebo jejich součásti používané pro vytváření nebo ověřování elektronického podpisu.
Akreditací se dále rozumí osvědčení, že poskytovatel certifikačních služeb splňuje podmínky stanovené tímto zákonem pro výkon činnosti akreditovaného poskytovatele služeb.
Ustanovení 3 upravuje soulad elektronického podpisu s požadavky na podpis. Podle tohoto ustanovení použití zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a vytvořeného pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisů umožňuje ověřit, že datovou zprávu podepsala osoba uvedená v tomto kvalifikovaném certifikátu. Datová zpráva, pokud je opatřena elektronickým podpisem, se považuje za podepsanou. Použití zaručeného elektronického podpisu zaručuje, že dojde-li k porušení obsahu datové zprávy od okamžiku, kdy byla podepsána, tato porušení bude možné zjistit.
Za škodu způsobenou porušením povinností odpovídá podle ustanovení 5 podepisující osoba, odpovědnosti se zprostí pouze tehdy, jestliže prokáže, že ten komu vznikla škoda, neprovedl veškeré úkony potřebné k tomu, aby si ověřil, že zaručený elektronický podpis je platný a jeho kvalifikovaný certifikát nebyl zbaven platnosti.
Ustanovení 6 upravuje povinnosti poskytovatele. Poskytovatel vydává kvalifikované certifikáty na základě smlouvy, která musí být písemná, jinak je neplatná. Nesmí uchovávat a kopírovat data pro vytváření zaručeného elektronického podpisu osob, kterým poskytuje certifikační služby. Pokud byla poskytovateli těchto služeb odňata akreditace, je povinen o této skutečnosti informovat všechny subjekty a také tuto skutečnost uvést v seznamech vedených podle odstavce 1, písmena f a g. Pokud o to podepisující osoba požádá nebo pokud vyjde najevo, že certifikát byl vydán na základě nepravdivých nebo chybných údajů, poskytovatel je povinen neprodleně ukončit platnost certifikátu. Ustanovení 7 upravuje odpovědnost za škodu. V odstavci 2 tohoto ustanovení se píše, že poskytovatel neodpovídá za škodu vyplývající z použití kvalifikovaného certifikátu, která vznikla v důsledku nedodržení omezení pro jeho použití. Za škodu způsobenou porušením povinnosti odpovídá tedy v rozsahu stanoveném občanským zákoníkem.
Další důležitá část je v zákoně věnována akreditaci. Udělování akreditací i dodržování tohoto zákona kontroluje Úřad, který akreditace uděluje a odnímá. Pověřeným zaměstnancům Úřadu musí být umožněn vstup do obchodních a provozních prostorů poskytovatele a musí jim být předloženy všechny doklady související s jeho činností.
Podmínky udělení další akreditace definuje ustanovení 10. Žádost o udělení akreditace musí obsahovat všechny údaje přesně určující poskytovatele. V oblasti orgánů veřejné moci je možné používat pouze zaručené elektronické podpisy a kvalifikované certifikáty vydané akreditovaným poskytovatelem. Povinnosti akreditovaného poskytovatele při ukončení činnosti upravuje ustanovení 13, kde se uvádí, že poskytovatel musí záměr ukončit svou činnost ohlásit 3 měsíce před plánovaným datem ukončení činnosti. Dále musí učinit vše pro to, aby platné kvalifikované certifikáty převzal jiný provozovatel.
V dalších ustanoveních zákon upravuje opatření k nápravě v případě, že akreditovaný poskytovatel poruší svou povinnost. Úřad může uložit pokutu až do výše 10 mil. Kč. Pokud akreditovaný poskytovatel certifikačních služeb porušil do 1 roku ode dne, kdy nabylo rozhodnutí o uložení pokuty právní moci, své povinnosti, opět mu může být uložena pokuta až do výše 20 mil. Kč. Fyzické osobě, která neposkytuje Úřadu součinnost, může být uložena pokuta do výše 25 tis. Kč. Pokutu lze přitom uložit do 1 roku ode dne, kdy Úřad porušení povinnosti zjistil, nejdéle však do 3 let ode dne, kdy k porušení došlo.
Doufám, že toto obsáhlé nahlédnutí do zákona o elektronickém podpisu, který je předmětem častých dotazů, bude pro mnohé čtenáře užitečné.

Zpracovala JUDr. Ivana Marešová



** Ochabující oči potřebují procvičit! **

Ohlas u veřejnosti i očních lékařů vyvolala kniha autorů z amerického očního institutu v Kalifornii. Podle nich lze většinu očních vad zmírnit nebo odstranit očními cviky. Uvedené postupy mají své příznivce, zároveň však na ně mnoho lékařů pohlíží s despektem.
Kalifornští lékaři doporučují nosit brýle co nejméně: "Berte je jako pomůcku, kterou používáme při činnostech, kdy musíme vidět jasně. Jakmile takovou práci ukončíte, navykněte si sundat je," tvrdí. Zrakový systém je obdivuhodně pružný a ukázalo se, že oční cviky vidění zlepšují a zmírňují závislost na brýlích.
Příklady očních vad, které mohou být podle lékařů Amerického očního institutu léčeny pomoci očních cviků: Oční únava
Tato porucha by mohla být nazývána civilizační chorobou zraku. Dnešní doba rozmachu počítačů často vyžaduje dlouhodobé soustřeďování na krátkou vzdálenost. Příznaky oční únavy jsou například tiky a napětí v očních víčkách, bolesti hlavy, suché, unavené, začervenalé oči, únava, nespavost, rozmazané nebo dvojité vidění... Odezva na oční terapii je u této poruchy velmi dobrá a rychlá. Progresivní krátkozrakost
Jedná se o krátkozrakost, která se postupně zhoršuje. Dle různých stupňů krátkozrakosti se používají různé postupy oční terapie. Cílem je stabilizovat zrak tak, aby se krátkozrakost již dále nezhoršovala. Stabilní krátkozrakost
Jedná se o krátkozrakost, která se dále nezhoršuje. Kalifornští lékaři slibují, že pomocí oční terapie lze zlepšit schopnost zaostřování na dálku a snížit počet dioptrií. Důležitou součástí terapie je zvykání si na slabší skla dioptrických brýlí a pozorování vzdálených předmětů. Jsou doporučeny aktivity, zlepšující vidění na dálku, jako například golf, tenis, kuželky aj. Astigmatismus
Provází jej často vadné držení těla. Terapie se proto zaměřuje také na zlepšení postoje, což často vede ke zmírnění či dokonce eliminaci této vady. Vetchozrakost
Souvisí se stárnutím. Věkem ztrácí oční čočka pružnost, zpomaluje se zaostřování, blízké předměty se jeví rozmazané... Zvyšuje se riziko šedého zákalu, degenerace, zeleného zákalu a syndromu suchého oka. Oční terapie může tato rizika snížit a oddálit zhoršování zraku. Tupozrakost
U těchto vad je velmi účinné nošení pásky přes oko několik hodin denně, což přinutí slabší oko vyvíjet se. Poté následuje oční terapie ke zlepšeni očních pohybů a koordinace. Američtí lékaři míní, že oční cviky pomohou i u syndromu suchého oka, dalekozrakosti a dokonce šedého zákalu.
Chcete se obejít bez "očních berliček"? Mrkejte!
Vybrali jsme pro vás příklady očních cviků. Pomalé mrkání:
Tento oční cvik je vhodný především pro uživatele počítačů a pro lidi, kteří často čtou dlouhou dobu bez přerušení. Dýchejte pomalu a hluboce. Při nádechu několikrát normálně zamrkejte, aniž byste se dívali na nějaký konkrétní předmět, a nadechněte se co nejvíce. Při výdechu zavřete oči, uvolněte se a pomalu vypouštějte všechen vzduch z plic. Při výdechu nechte své oči v klidu. Žádné pohyby očí, nechte je lehce zavřené a uvolněné. Při práci na počítači proveďte tento cvik každých několik minut. Dejte si za cíl sto cviků denně a zaznamenávejte si počet cviků pomocí čárek. Cílem je přerušit dlouhodobé zaostření na blízko. Pumpování:
Asi 15 cm od obličeje držte prst či jakýkoli jiný předmět. Vyberte si předmět v dálce - strom, budovu, roh pokoje. V rytmu střídavě zaostřujte na blízký a vzdálený předmět. Prostudujte nejmenší detail, který jste schopni pozorovat. Každé dvě vteřiny zaostřete na jiný vzdálený předmět. Je však nutno udržet blízký předmět nehybný. Tento cvik zlepšuje zaostřování a stimuluje tok živin v očích.

(vtk)



** Proč gestikulujeme při řeči? **

Kdyby mu svázali ruce, tak se nedomluví. Tímto poněkud nelichotivým příměrem si bereme na mušku osoby, které to s gestikulací při řeči přehánějí. Více či méně ale používá gesta jako doprovod mluvené řeči každý z nás. Proč? Řeč rukou
Gestikulace není jen prázdným mácháním rukou. Má svá pravidla a zjevně odpovídá obsahu mluveného slova a myšlenkám řečníka. Zdá se, že gesta doplňují a rozšiřují poselství vyjádřené řeči. Gestikulací provázejí svou řeč příslušníci nejrůznějších národů a i děti začínají gestikulovat ještě dříve než zvládnou řeč. Na druhé straně se ale gestikulace řečníků liší podle toho, jakým jazykem hovoří.
Významem gest rukou při řeči se zabýval antropolog Desmond Morris a došel k závěru, že gesta dokreslují obsah naší řeči a často prozradí mnohé o myšlenkách, které by mluvčí před svými posluchači velmi rád utajil. Máchání zaťatou pěstí je podle Desmonda Morrise zjevným projevem agresivity, stejně jako hrozivě vztyčený ukazováček, případně ukazováček namířený proti posluchačům. Poněkud menší míru agresivity mluvčího przrazuje jen napůl sevřená pěst. Ruka řečníka přitom zaujímá pozici, jako kdyby svírala neviditelnou listinu. Toto gesto prý prozrazuje člověka sice opatrného, ale zároveň rozhodnutého tvrdě prosadit vlastní názory.
Pokud chceme v řeči cosi dále vysvětlit nebo upřesnit, sevřeme palec a ukazováček, jako kdybychom mezi nimi drželi něco zcela maličkého. Gestikulace dlaní obrácenou k zemi má posluchače uklidnit, gesto rukou obrácenou naopak dlaní vzhůru je prosebným výrazem řečníka dožadujícího se pomoci posluchačů. Pokud má řečník mírně pokrčené prsty rukou a dlaně otočeny k posluchačům, vyjadřuje tím odmítnutí. Přijetí svých myšlenek se řečník dožaduje gestem, při kterém jakoby naznačuje objetí posluchačů. Široký rejstřík gest mívají především politici. V době nejrůznějších poradců, kteří politiky školí, jak nejlépe vystupovat na veřejnosti, už ale přestává být na jasnou řeč gest spolehnutí. Mnozí politici už zřejmě hrají před posluchači jen pečlivě nacvičené pantomimické představení, při němž stojí na prvním místě výsledný dojem, a nikoli skutečné úmysly mluvčího. Z těchto bezesporu zajímavých informací ale nevyčteme nic o skutečných kořenech gestikulace lidí při řeči. Je gesto skutečně jakýmsi šifrovaným poselstvím? Máme gesta rukou při řeči vrozena nebo se je učíme v dětství pozorováním dospělých řečníků? Gestikulující nevidomí
Na amerických univerzitách v Chicagu a Bloomingtonu proběhly nedávno pokusy, které měly na tyto otázky přinést odpověď. Vědci podrobili sledování děti a mladé lidi, kteří jsou od narození slepí. Nikdy tedy neviděli nikoho gestikulovat při řeči, neměli šanci se gesta rukou od nikoho naučit. Američtí vědci srovnávali gestikulaci nevidomých s gesty stejně starých lidí se zdravým zrakem.
Ukázalo se, že nevidomí při řeči gestikulují, a to způsobem, který se výrazněji neliší od gestikulace osob se zdravým zrakem. Platilo to nejen o četnosti gest rukou provázejících mluvený projev, ale i o použitých gestech. Když například slepci vysvětlovali postup při přelévání kapaliny z jedné nádoby do druhé, provázeli svou řeč stejným posunkem jako lidé, kteří vidí. Palcem a ukazováčkem ohnutým do tvaru písmene C naznačili, jak drží sklenku, a nakloněním ruky provázeli výklad o přelévání tekutiny. Nevidomé děti a mladí lidé tedy gestikulují při řeči bez toho, že by kdy před tím mohli vidět gesta jiných osob.
Je ale možné, že nevidomí gestikulují proto, aby sdělili určité poselství vidoucímu posluchači? K ověření této myšlenky využili vědci opět nevidomých dobrovolníků. Nechali je na jedné straně mluvit s jinými nevidomými a na druhé straně i s lidmi se zdravým zrakem. Nevidomí ale provázeli svou řeč gestikulací bez ohledu na to, zda hovořili k slepým nebo k lidem se zdravým zrakem. Jejich gestikulace tedy zjevně není projevem snahy podat posluchači další informace k mluvenému slovu.
Gestikulaci při řeči máme tedy "hlouběji pod kůží", než jsme se domnívali. Je nedílnou součástí naší řeči. Gestikulace není zřejmě vůbec určena posluchači, i když z ní posluchač může vyvodit ledacos o obsahu řeči i úmyslech řečníka. Gesta rukou zřejmě odrážejí naše myšlení při řeči a s vysokou pravděpodobností s pomocí gest uvolňujeme tok myšlenek ve svém mozku. Rčení o svázaném řečníkovi, který se bez možnosti provázet slova gesty nedomluví, tedy není daleko od pravdy a v určitém slova smyslu platí pro každého z nás.

J. PAVLÍČEK



** V Olomouci vyroste vzdělávací centrum pro slabozraké děti **

Vzdělávací centrum s jedenácti budovami, základní i mateřskou školou, s rehabilitačním centrem, bazénem a tělocvičnou, ve kterém najde zázemí přes sto slabozrakých dětí, vyroste do tří let v Olomouci. Projekt je podle jeho tvůrců v České republice ojedinělý a přijde na 140 milionů korun.
"Je to první nová stavba tohoto druhu v České republice. V zemi jsou nyní centra pro slabozraké děti v Praze, v Brně, v Plzni, v Opavě a v Litovli, kde však děti již neměly dobré podmínky. Centrum jsme pojali jako otevřenou vesničku, kam budou mít přístup i lidé zvenčí," řekla předsedkyně správní rady Nadace profesora Vejdovského Olga Sýkorová.
Na ploše zhruba dvou hektarů bude stát také pět obytných domků, kde se slabozraké děti budou za pomoci vychovatele učit zvládat základní životní potřeby. "Žádná kuchařka jim nepřinese jídlo pod nos, děti se budou všechno učit samy. Budeme se snažit integrovat tyto děti zpět do společnosti," dodala Sýkorová.
Vzdělávací centrum pro zrakově postižené děti by mělo být dokončeno v roce 2003.



** Když ReadPlease hovoří, svět naslouchá **

Program ReadPlease2000 pro převádění textů do zvukové podoby používají statisíce lidí na celém světě. Třebaže je srovnatelný či lepší než jiné komerční programy, kdokoli jej může získat zdarma. Jak je to možné? Hlavní roli u tohoto obchodního modelu hraje Internet.
Okolnosti zrodu zajímavých projektů bývají různé. Pro Roberta McCormacka se stal podnětem k činu rozhovor s jeho otcem v březnu minulého roku, kdy spolu debatovali o tom, jak by mu mohl pomoci číst. Otec, dnes 82letý duševně svěží muž, byl po celý život náruživým čtenářem. V posledních letech však kvůli vážnému očnímu onemocnění byl o toto potěšení zkrácen. Syn se začal zajímat, co je na trhu, ale s ničím nebyl plně spokojen, a proto se rozhodl, že vytvoří program, který by převáděl naskenovaný knižní či časopisecký text do zvukové podoby.
Vývoj dopadl velmi dobře, takže se tomuto oboru začal věnovat hlouběji. Když viděl, co jeho program nazvaný ReadPlease znamená pro otce, rozhodl se, že jej poskytne zdarma i ostatním. A právě Internet je k tomu ideálním nástrojem. Z webových stránek www.readplease.com si může software stáhnout kdokoli.
Jeho sláva se začala šířit velmi rychle, protože v sobě slučoval dvě vlastnosti - je výborný a je zdarma, což je velmi důležité právě v případě zdravotně postižených lidí, kterým je určen v prvé řadě. Používají jej zrakově postižení, lidé, kteří nemohou mluvit, dyslektici. Hodí se ale například i pro výuku angličtiny. Dokáže číst webové stránky, e-maily nebo jakýkoli text z obrazovky počítače, a to přirozeně znějícím hlasem, který nemá nic společného s monotónním, robotovým zvukem. Je možné si dokonce vybrat mezi čtyřmi různě znějícími hlasy. Zrovna tak přečte text, který vyťukáte na klávesnici.
Prestižní časopis PC Magazine zařadil ReadPlease mezi Top 99 programů roku 1999. V lednu 2000 navštívilo webové stránky s programem více než 60 000 návštěvníků ze 6 kontinentů a 95 zemí. O programu začala psát další média, dostal se do televizních pořadů v USA i Evropě.
Pro autora, prezidenta kanadské firmy MoneyTree Software Company, jsou velmi povzbuzující maily, které dostává od uživatelů z celého světa.
"Tento program je moje spása! Ztratil jsem schopnost mluvit po několika mozkových příhodách před 12 lety, ale s ReadPlease mohu používat telefon!" - chválí si jeden z uživatelů z Velké Británie. Z Koreje přichází pochvala, že ReadPlease používá celá rodina jako skvělý nástroj při výuce angličtiny. Postižený z USA, který nemůže mluvit, uvádí, že dosud používal speciální počítač za 10 000 dolarů a totéž mu nyní umožňuje program, který je zcela zdarma. Slepý uživatel z Austrálie je nadšen, že díky programu nyní brouzdá bez problémů po Internetu a normálně používá e-mail.
Nicméně z pochvaly, byť často kořeněné dojemnými lidskými příběhy, člověk žít nemůže. Pro McCormackovu firmu se všeobecné rozšíření jeho programu, který nyní používají už statisíce lidí po celém světě, stalo nejlepší a nejlevnější reklamou. Upozorňuje na další produkty společnosti včetně programu ReadPlease NetPro, které jsou již šířeny na komerční bázi. Proto může ReadPlease šířit s pomocí Internetu i nadále bezplatně.

Jaroslav Winter



** O mobilních telefonech (2.část) **

Zareagovali na Oskara Eurotel a Paegas? Podle očekávání zareagovali. Ale s tím zlevňováním to nebylo tak slavné, jak se někteří domnívali. Své zákazníky už mají, tak proč by se víc snažili. A raději místo snižování cen přidávají další služby. U Eurotelu přibyly nové paušály. Na provoz paušální stanice již nemusíte nutně platit vysoký paušál a přitom si celkem rozumně zavoláte. To je tak trochu reakce na nové tarify u Paegasu. A od Oskara "odkoukali" nový způsob účtování (první minuta celá, následující minuty po vteřinách). Toto zatím neplatí pro "Go" karty.
Paegas také částečně upravil výše paušálů, ovšem ten náš speciální pro držitele průkazu ZTP/P tarif "Jistota" se od minulého září v cenách a pravidlech nezměnil. A jak to vypadá, spíš se ani měnit nebude. Maximálně v brzké době přejdou na stejný způsob účtování - první minuta celá a pak po vteřinách - jako to nově učinil Eurotel. Někteří z vás se dotazovali, jestli má vůbec pro ně do budoucna význam tento tarif mít a za něj měsíčně platit 415 korun včetně DPH. Přesné stanovisko společnosti Radiomobil neznám, nicméně z dosavadního vývoje v telekomunikačních službách usuzuji na určitý nezájem o zavádění lepších cen a rozšiřování služeb pro tento tarif.
Podstatnou výhodou stále zůstává možnost získání dotovaného (tedy levnějšího) telefonu bez poplatku za aktivaci. Následující dva roky můžete brát jako jakési splácení telefonu a v rámci toho navíc možnost si pár minut zavolat zdarma. Ovšem tím to končí - a někteří z vás po uplynutí požadované doby toto své číslo nechali zrušit a přešli na předplacenou kartu.
Z momentálního vývoje je patrný určitý odklon od preferování hlasových služeb ke službám datovým. Technologie "WAP", jakýsi zjednodušený formát podobající se internetu, to je teď písnička číslo jedna u všech operátorů. Do této technologie je vkládána naděje, že se rozšíří a společnostem to přinese dobré zisky. Odborníci znalí problematiky se však na toto dívají s určitým despektem. Rozhodně to není nic převratného zírat na malý displej telefonu a hledat tam žádanou informaci anebo si tam jen tak listovat. A pro zrakově postižené? To raději plnohodnotný internet přes PC.
Nemám nic proti dalšímu hledání v tomto oboru, jen bych si přál, aby toto hledání nebylo na úkor toho, co je již prověřeno a co slouží běžnému uživateli. Vy sami zvažujte při koupi nového telefonu, jestli určité funkce budou pro vás užitečné anebo zda vám spíš nebudou život komplikovat. Také určitá snaha zmenšovat přístroje staví zvláště slabozraké před otázku, jestli tak malý displej je vůbec ke koukání. Některé mobily se sice dají připojit na počítač a tak dovolují zpřístupnit ovládání i přes dodávané software, ovšem tuto možnost můžete opět využít v omezené míře, a také to něco stojí. Nezapomeňte, že mobilní telefon je v prvé řadě určen k tomu, aby byl mobilní.
Aktualizovaná tabulka čísel začínajících směrovým číslem 0601 - Eurotel (stará síť NMT) 0602 - Eurotel (síť GSM) 0603 - Paegas (síť GSM) 0604 - Paegas (většinou "Twistoví" zákazníci) 0605 - Paegas (až na výjimky "Twistoví" zákazníci) 0606 - Eurotel (většinou Go zákazníci) 0607 - Eurotel (až na výjimky Go zákazníci) 0608 - Oskar (síť GSM na 1800 MHz) 072 - Eurotel (nové plánované směrové číslo)
Číslo na infolinku Oskara: 0800/177117 - zdarma Číslo na zákaznické centrum Oskara: 0800/177100 - zdarma Číslo na automat informující o službách a novinkách Oskara:
0800/177100 - zdarma ze sítě Oskara též *608 - zdarma
Pro dotazy přímo na mne můžete využít 02/727-691-87 nebo pište na adresu redakce Zory.

P. Partyka



** Hvězda etnické hudby vystoupila v Praze **

Unikátní spojení portugalské, ruské a bulharské lidové hudby nabídl ve středu 8.listopadu 2000 koncert v pražském Jazz klubu Železná.
Vystoupila zde nevidomá portugalská zpěvačka Dona Rosa, která ovládá úžasným způsobem tradiční hudbu fado, Vincent d'Aversa, proslavený spoluprací s africkými a portugalskými umělci, a známý ruský experimentátor Sergej Starostin se skupinou Vocal Family, složenou z bulharských zpěvaček lidových písní. Starostin s bulharskými zpěvačkami, členkami velkého sboru Angelite, spolupracuje už dlouho, diváci je mohli společně v Praze vidět už před třemi lety.
Dona Rosa začínala zpívat na ulicích Lisabonu jako bezdomovec, postupem času se stala nepostradatelnou součástí lisabonského koloritu a dnes je hvězdou německé společnosti JARO. Své první album nahrála v Maroku, v některých písních ji doprovodil na akordeon Ricardo Dias, se kterým také často koncertuje, a ve dvou se uplatnil bulharský ženský sbor Angelite.
Vincent D'Aversa vyrůstal ve Francii, absolvoval konzervatoř v Grenoblu a Hudební školu Saint Martin d'Heres. V roce 1984 přesídlil do Portugalska, kde kromě koncertů a studiové práce vyučuje ve dvou hudebních školách, které sám založil. Sergej Starostin se čtyřčlennou skupinou Vocal Family zatím vydali album Journey, které si získalo vysoké uznání hudební kritiky.

jr



** VIDEOSTOP sluchem **

V televizi již několik let běží zábavná soutěžní hra VIDEOSTOP, kterou uvádí Jan Rosák (v předchozích letech spolu s Karlem Čáslavským). Pro ty, kdož hru nesledují, jen stručná charakteristika: vždy tři soutěžící mají za úkol určit jména herců z filmových ukázek, názvy filmů, z nichž jsou ukázky promítány apod. Zdálo by se tedy, že jde jednoznačně o vizuální záležitost.
Že to nemusí být vždy pravda se potvrdilo v neděli 19.listopadu, kdy ČT 1 vysílala ve 20 hodin měsíčník VIDEOSTOP, v němž soutěžícími i diváky byli tentokrát členové a pracovníci Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých z Brna, Prahy, Opavy, Olomouce a klienti rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina.
Třem zrakově postiženým soutěžícím - Pavle Stuchlé z Ostravy, Pavlu Davidovi z Brna a Janě Jahlové, rovněž z Brna, dělali poradce (jako jindy) tři herci - tentokrát Pavel Soukup, Gabriela Vránová a Ondřej Kepka.
Nejaktivnějším ze soutěžících (a asi i s nejmenší trémou) a tudíž vítězem se stal slabozraký Pavel David, předseda dozorčí rady Obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum Brno. V druhé části soutěže, kdy se určují jména asi osmi hereckých dvojic (pouze v této disciplíně byla učiněna výjimka v tom, že ukázky byly i zvukové), neuvedl pouze jediné jméno! Po zásluze vyhrál videorekordér a jeho podpis a fotografie se zařadily k podpisům předchozích výherců - pilných filmových diváků.
Svůj nápad na VIDEOSTOP se zrakově postiženými předal ředitel Fondu slepých Jan Buchal po dohodě s Českou televizí olomouckému Tyfloservisu, kde nelehkou organizaci celé akce převzal na svá bedra nakonec úspěšně člen Republikové rady SONS Jan Příborský.
V režii Ivo Paukerta tak vznikl na Kavčích horách hodnotný zábavný pořad, při němž moderátor Jan Rosák i spokojení televizní diváci znalosti zrakově postižených sledovali s obdivem.

D.Kudlová



** Debut Pavly Šuranské **

Někteří básníci to mají těžké: takřka nikdo nečte, jiným staví do cesty osud překážky. Tyto překážky ovšem mohou někdy fungovat jako klíč k nové a neokoukané poetice. To je případ studentky Deylovy konzervatoře pro zrakově postižené Pavly Šuranské (ročník 1982).
Pražské nakladatelství Solín loni vydalo jako svou čtvrtou publikaci debut nevidomé Pavly Šuranské lakonicky nazvaný Básně. Kniha je pečlivě, takřka bibliofilsky vypravená, podobně "luxusní" je obsah. Těch dvanáct žensky jemných a lehce pointovaných básní-mikropříběhů sice zřetelně reflektuje autorčin handicap, ale neutápí se v sebelítosti nebo afektovaném bolestínství. Šuranská s dychtivostí, ale nenásilně mapuje svět "za zrcadlem", rozhýbává mechanismy originální obraznosti a metaforiky nezřídka hraničící se surrealistickými vizemi nebo s borgesovskou imaginací.
"Ta chvíle," píše Šuranská, "jež mne odsoudila k věčné hře s barevnými anděly," není básnířkou vnímána jako trest, ale jako možnost, kterou se jí v poezii zatím daří vrchovatě využívat.

RADIM KOPÁČ



** Hledači kovů **

Z lesů stoupá mlha, houbaři brousí mlázím s košíky v rukou. Jeden z nich má navíc dlouhou divnou hůl, která píská. Šedesátiletý František Soukup z Tachova kromě hub hledá současně i poklady. Vlastní hledačku Whites asi za 42 tisíc korun.
"Teoreticky má dosah dvou a půl metru pod zem. Ve skutečnosti ale korunu najde do hloubky třiceti centimetrů a vyhledat pistoli v pětapadesáti centimetrech už je pro ni problém. Mám ale rád zvuky, které detektor vydává, když zaznamená kov, zvlášť hluboké tóny naznačující starou věc hluboko v zemi."
On a jeho přátelé při každé příležitosti křižují s hledačkami kraj. "Bereme jako úspěch, když vykopeme medaili z první světové války či odznak po Němcích. Náš spolek se ale jmenuje "Klub hledačů HP Tachov", říkají optimisticky. "To HP znamená "hledáme pořád".
Nadšenci z klubu hledačů loni už podeváté uspořádali v Tachově mezinárodní závody. Přijelo 81 borců - od nás, z Německa, Slovenska, Rakouska i Velké Británie. Obdiv si vysloužil nevidomý Brit, který už třetí rok po sobě úspěšně prošel všemi soutěžemi. Vyhrál - také poněkolikáté - německý hledač Martin Ditz.

bar.



** Nevidomý pokořil volant **

Za asistence řidičského instruktora Petera Colmera Gwynnea překonal šestatřicetiletý Steve Cunningham, jež ztratil zrak ve svých dvanácti letech, britský národní rekord nevidomých závodníků za volantem Chrysleru Viper V-10.
Se spolujezdcem-navigátorem se sice dorozumíval pouze prostřednictvím interkomu umístěného v přilbě, přesto se mu však podařilo bezpečně zvládnout automobil při neuvěřitelné rychlosti 190 kilometrů za hodinu. Dějištěm jeho útoku na dosavadní rekord, který činil 180 km/hod. se stala vyklizená přistávací dráha na bývalé základně britských Královských leteckých sil (RAF) v Bruntingthorpe poblíž Leicesteru. Řítil se mezi stromy Trať byla absolutně rovná, bez záludných zatáček a měřila jednu míli (1603 metrů). "Ale i tak byla nesmírně obtížná," svěřil se po úspěšném ukončení jízdu Steve Cunningham. "Při svém handicapu nejsem totiž schopen přesně dodržovat přímý směr a i malé pootočení volantem může být při vysokém tempu osudné."
Na rozdíl od vidoucího závodníka, který může nejen sluchem, ale především očima sledovat chování svého vozu, slepému jezdci nezbývá než spoléhat na navigování partnera. S rizikem, že přes veškerý trénink přece jenom zareaguje s nutným zpožděním. "Zažili jsme s Peterem Colmerem Gwynneem spoustu zajímavých situací. Jednou jsme se dokonce málem vybourali. Pro něj to bylo ještě horší než pro mne. Vyjel jsem z dráhy a on pozoroval, jak se řítíme mezi stromy. Sám jsem si stačil všimnout pouze toho, že místo po betonu jedeme po trávě. Naštěstí se mi díky jeho chladnokrevnosti podařilo vrátit vůz ve stopadesátikilometrové rychlosti na dráhu a vyvázli jsme bez sebemenšího škrábnutí!" Nejde mu o rekordy
Nevidomý jezdec si podle něj musí především osvojit cit v noze, aby dokázal příslušnou silou stlačit rychlostní pedál. Stačí jen trochu přimáčknout a zvýšení o desítky kilometrů přidělá jemu i navigátorovi nemálo starostí. Proto se Steve raději drží při nižší hranici. "Nejde mi o bezhlavé lámání rekordů, i když jsou rychlé vozy mou celoživotní láskou. Hlavně chci ukázat všem, kteří se dosud nedokázali vyrovnat s obdobným postižením, že si nemusejí zoufat. Slepotou přece život nekončí," zdůrazňuje.
To se snaží potvrdit nejen za volantem, ale postojem k životu vůbec. Žije ve středoanglickém Banbury. Spolu s manželkou Heather, dcerami Megan a Katie i vodicím psem Hughiem. Okolím je považován za starostlivého otce i vzorného manžela. Počítač, který potřebuje ke své práci, zvládá s naprostou virtuozitou.
Jaké jsou jeho plány do budoucnosti? Především chce pokořit vlastní rychlostní rekord. Důvod je prostý. "Třeba se mi tím podaří stejně postižené probudit z letargie," říká. "A také přimět zdravé spoluobčany, aby jenom nemluvili, ale byli schopni a ochotni udělat něco pro ty, které příroda nebo osud krutě poznamenaly."
Ve svém úsilí se může plně opřít nejen o podporu Britské asociace nevidomých, ale stále častěji i velkých firem. mezi nimiž automobilka Chrysler, která mu zapůjčila vůz k útokům na rychlostní rekord, už není žádnou výjimkou.

HERBERT KRATZER



** Ústecký turnaj v showdownu **

14.října pořádal TJ Karko v Ústí turnaj v showdownu pro muže i ženy. Okresní odbočka SONS pomohla při obstarávání finačních prostředků na zakoupení dvou nových stolů, takže se tento turnaj hrál už na těchto stolech vonících novotou.
Pořadatelé se velice snažili, aby hráči měli potřebné podmínky ke hře. Jen nás hráče i pořadatele mrzelo, že pozvání přijali pouze Tyflosport Praha a Sigma Olomouc. V turnaji si zapískali i noví rozhodčí, manželé Rybárovi, kteří budou určitě výbornou posilou v řadách rozhodčích. Pořadí muži: 1. Antonín Kubáč - Sigma Olomouc
2. Petr Bajer - Tyflosport Praha
3. Ondřej Balog - pořádající Karko Pořadí ženy: 1. Květa Trnečková
2. Jana Škařupová - obě Sigma Olomouc
3. Zuzana Hegrová - Tyflosport Praha

Květa Trnečková



** Mistrovství ČR v showdownu **

Uskutečnilo se 17. až 19.listopadu v Krnově, kde se sjelo 16 mužů a 12 žen, kteří si zajistili postup na tuto vrcholovou soutěž.
Hrálo se v pěkném prostředí internátní školy na čtyřech stolech. Organizaci celého turnaje zvládl výborně ředitele mistrovství Jaroslav Pata za vydatného přispění všech osmi rozhodčích.
Součástí mistrovství byly i soutěže čtyřher, které se hrály už v pátek. Čtyřhry ženy: 1.místo: Hegerová - Křiváčková - Tyflosport Praha 2.místo: Trnečková - Škařupová - Sigma Olomouc
3.místo: Vrtková - Chochrunová - Jiskra Kyjov Čtyřhry muži: 1.místo: Gregoř - Sicha - Tyflosport Praha
2.místo: Jelínek - Zajíc - Zora Praha
3.místo: Vospěl - Rada - Tyflosport Praha Smíšené čtyřhry: 1. Ďurko - Černošková - Baník Ostrava
2. Vrtková - Samec - Jiskra Kyjov
3. Trnečková - Příborský - Sigma Olomouc
Dvouhry mužů a žen probíhaly po celou sobotu a finálové zápasy se hrály až v neděli dopoledne. Boje o finálové čtyřčlenné skupiny trvaly až do pozdních večerních hodin. Některé zápasy rozhodoval poslední míček, takže některým hráčům uteklo finále o vlásek a potvrdilo se, že i u sportu musí mít hráč i trošku štěstí. Pořadí ženy: 1.místo: Květa Trnečková - Sigma Olomouc
2.místo: Hana Vrtková - Jiskra Kyjov
3.místo: Petra Černošková - Baník Ostrava
4.místo: Zuzana Hegrová - Tyflosport Praha Pořadí muži: 1.místo: Jan Hegr - Tyflosport Praha
2.místo: Luboš Zajíc - Zora Praha
3.místo: Jaromír Vospěl
4.místo: Petr Bajer - oba Tyflosport Praha

Květa Trnečková



** Šachy v Rokycanech **

Ve dnech 17. - 19.listopadu 2000 se uskutečnil pod záštitou Okresního úřadu v Rokycanech III.ročník turnaje zrakově postižených o "Putovní pohár Okresního úřadu města Rokycan".
Turnaj se uskutečnil v klubovně střední zemědělské školy v Rokycanech. Zúčastnilo se jej 14 hráčů z celé České republiky a hrálo se 2 x 30 minut.
Loňský vítěz a držitel putovního poháru Pavel Šrubař se ze zdravotních důvodů nezúčastnil.
Letošním vítězem se stal opět zástupce domácího oddílu František Perný se ziskem šesti bodů, na druhém místě skončil Michal Dragoun s 5 body a třetí místo obsadil Karel Vlach, oba ze Zory Praha.

Lubomír Pohořelý



** Hola, jednou za rok škola volá! **

V sobotu 2. prosince 2000 uspořádala policejní škola v Praze střelecké soutěže pro nevidomé a jejich průvodce. Za touto krátkou, strohou zprávičkou se skrývá velmi zdařilé a oboustranně přínosné setkání této skupiny lidí s policií. Nebylo to poprvé. Zdá se, že se začíná vytvářet určitá tradice a psát historie tohoto závodu.
Nevidomí a silně slabozrací střílejí na ozvučený terč, ostatní mají soutěž sestavenou z několika částí. Nestřílejí na "ostro", ale výběr cílů na trenažéru je velmi pestrý, tudíž zajímavý a někdy i zábavný. To my, s klapkami na očích, závodíme vážně a nelítostně. Je to tím, že i vedení policejní školy bere náš závod jako hlavní a proto v něm zvítězit je tak trochu prestižní záležitostí. Zkrátka nervy nám pracují, ruce se třesou a ušní bubínky napínají.
Soutěžilo se jednokolově na 10 ran bez limitu času míření. Nejlépe své tělo i psychiku zvládla Erika Gaňová s výborným nástřelem 92 kruhů. Druhá byla Anna Slavíková a třetí František Eliáš.
Po vyhlášení výsledků obou soutěží začala, jako zatím pokaždé, příjemná a družná zábava spojená s bohatým a chutným občerstvením. Nic není ale zadarmo. I střední policejní škola v Hrdlořezích má finanční těžkosti. Díky ochotě a obětavosti zaměstnanců to však nebylo vůbec znát. Přívětiví učitelé a frekventantky (pro koukavé navíc půvabné, pro nás navíc hlasem hladící) zajistili průběh celé akce na jedničku.
Že to dělají opravdu rádi jsme se přesvědčili při loučení. Všem nám potřásli rukou se slovy: "Za rok se na vás zase těšíme". Toto byl již čtvrtý, speciálně pro nás připravený závod, a tak těm slovům opravdu věřím. Vím, že to bude zase (alespoň pro mě) "pěkný nervák", ale bezpochyby i moc pěkný zážitek. Doufám, že nejsem sám, kdo si to bude chtít za rok znovu prožít. Mám ale pocit, že o to po prosincové účasti třiceti osmi lidí nemusím mít vůbec žádný strach.

Miloš Slavík



** Inzerce **

Prodám levně Eureku A4 kompletně opravenou. Zn.:"tel: 02/679 14 456."

Levně odkoupím Pichtův psací stroj (nikoliv ERIKU obouručně). Zn.: Marie Hermanyová, Křižanov 397, 594 51, tel: 0619/543 436

Prodám Eureku A4 ve výborném stavu. DOHODA.

Koupím OPTACON, ve výborném stavu. Tel: 040/626 15 66.

Přenechám zdarma nepoužívaný Pichtův psací stroj pro levou ruku značky ERIKA, včetně koženkového kufříku. Zn.: "ÚPLNĚ NOVÝ."



[Domů | Zpět]