Časopis ZORA, číslo 9/2000


OBSAH:




** Mandát delegátů pokračuje **

"Ruda se v ryzí kov přetavuje ohněm. Člověk se ryzejším často stává díky prožitému utrpení. Organizace lidí dokáže, co v ní je nejlépe v krizových situacích. Když tavíme rudu, může se stát, že v ní příliš toho ryzího kovu není. Procházíme-li utrpením, může nás to zlomit. Krizová situace může společenství lidí poznamenat natolik, že se rozpadne.
Vážené delegátky, vážení delegáti, ať si to připouštíme či nikoliv, stojíme na rozhraní. Procházíme krizí, kterou jsme si sami nezavinili. Procházíme krizí, která je dána, bohužel, musím to říci, likvidačními snahami některých úředníků Ministerstva práce a sociálních věcí s cílem ochromit činnost naší organizace. Procházíme krizí, na jejímž konci naše organizace bude vypadat určitě jinak než na jejím začátku. Procházíme krizí, na jejímž konci však budeme buď silnější než na jejím začátku, nebo nebudeme vůbec. Stojíme na rozhraní, ačkoliv jsou vnější podmínky velmi nepříznivé, vše, co se týká budoucnosti naší organizace, závisí na našem rozhodování. Budoucnost naší organizace máme ve svých rukou!"
Těmito slovy zahájil a současně umocnil důležitost jednání III.celostátního shromáždění Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky dosavadní prezident Milan Pešák. Konalo se za účasti 91 ze 100 řádně zvolených delegátů na okresních shromážděních v sobotu 15.dubna v příjemném prostředí Prvního soukromého sanatoria Thomayer v Karlových Varech.
Minutou ticha uctili přítomní památku prvního prezidenta České unie nevidomých a slabozrakých pana Jiřího Stehna, který zemřel náhle ve čtvrtek 30.března.
Záštitu nad tímto shromážděním převzal primátor Karlových Varů dr.Josef Pavel. Ve své zdravici mimo jiné řekl: "Scházíte se v době, která je pro vás složitá. Chtěl bych obrátit vaši pozornost od ústředních orgánů, s kterými nyní jednáte, také směrem ke komunální politice. Všichni pocházíte z měst a obcí, všichni máte své volené zástupce. Je potřeba si k nim najít cestu. Je nutné seznamovat je s vašimi požadavky a apelovat na ně, aby k nim nebyli lhostejní, aby vám pomohli. Nám se ta komunikace, troufám si říci, velice dobře daří. Díky Pavlovi Rogaczewskému, který se velmi zodpovědně stará o zdejší zrakově postižené občany. Snažíme se pomáhat, jak je to jen možné."
Dokladem těchto slov je, že například od června budou autobusy městské hromadné dopravy vybaveny hlásiči stanic, úřad města finančně podporuje činnost tamního Tyfloservisu, pomohl při koupi prostor pro klubovnu, oblastní pracoviště a Střediska integračních aktivit, město za SONS uhradilo druhou a třetí splátku předmětných objektů a především - pravidelně několikrát ročně se scházejí představitelé organizací zdravotně postižených s primátorem na neformálních schůzkách.
JUDr.Pavel Ptáčník ze sekretariátu Vládního výboru pro zdravotně postižené zdůraznil, že současná situace, v níž se organizace nachází, je tvrdou zkouškou, jak budeme schopni do budoucna potřebné činnosti zachovat a ve změněných podmínkách zdárně provozovat. Vyslovil se též k připravovanému územnímu členění. "Kraje byly dlouho očekávány, slibuje se od nich větší samostatnost, větší suverenita, větší rozhodovací pravomoce. Určitě se to promítne i v činnosti naší organizace. Mějme však na paměti a potvrdilo se to v minulých měsících, že tou věcí, která dělá naši organizaci silnou, je její jednota. Jsem přesvědčen, že právě v jednotě je naše největší síla pro dny příští."
Vzhledem k tomu, že Zprávu o činnosti SONS ČR za období mezi jejím druhým a třetím celostátním shromážděním obdrželi delegáti předem, mohl se prezident Milan Pešák hlouběji věnovat klíčovým problémům organizace. "Třetí celostátní shromáždění se schází v době, která pro nás není lehká. Jsem však hluboce přesvědčen, že v budoucnu se na toto období bude vzpomínat s hrdostí jako na dobu, kdy Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ukázala, proč tu je."
SONS ČR sdružuje na 12 tisíc členů v 83 okresních a 7 místních odbočkách. Odbočky jsou teritoriálně začleněny do působnosti 11 Oblastních koordinačních rad. 1753 zrakově postižených členů je zapojeno do činnosti smíšených základních organizací Sdružení zdravotně postižených ve svém bydlišti. Přibližně 60% členů je ve věku nad 60 let.
Z průzkumu, který společně prováděly Středisko integračních aktivit a Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina vyplývá, že v současnosti pracuje jen asi čtvrtina těžce zrakově postižených osob. Je zřejmé, že více než dvě třetiny lidí se zrakovým postižením v produktivním věku nepracují. To má mnoho negativních důsledků jak v jejich společenském postavení, tak v oblasti osobní pohody, vyrovnanosti, a v neposlední řadě také v oblasti jejich příjmů a tedy jejich životní úrovně.
Republiková rada SONS na svém čtvrtém zasedání za největší úspěchy roku 1998 označila vypracování a přijetí Koncepce činnosti SONS, pokrok při budování Středisek integračních aktivit a nárůst počtu klientů i zkvalitňování práce Středisek tyflotechnických pomůcek a služeb.
Plněním usnesení II.celostátního shromáždění se zabývala Republiková rada SONS na svém pátém zasedání konaném v květnu minulého roku. Konstatovala, že tam, kde plnění úkolů závisí jen na nás, jsou body usnesení ostravského shromáždění plněny uspokojivě. Horší jsou výsledky v případech, kdy splnění úkolů závisí na pochopení a podpoře státních orgánů.
Úkol usilovat o plné zrovnoprávnění nevidomého a slabozrakého člověka nejenom před zákonem, nýbrž i v každodenní životní praxi byl zejména realizován v rámci propagační a osvětové činnosti mezi odbornou i laickou veřejností. Problematika zrovnoprávnění nevidomých a slabozrakých občanů v běžném životě se však stává podstatně aktuálější nyní, kdy MPSV odmítá financovat služby, které toto zrovnoprávnění podmiňují.
SONS po celé období partnersky spolupracovala s ostatními organizacemi zdravotně postižených na dvou- i mnohostranném základě tak, aby obhajoba zájmů a potřeb těžce zrakově postižených občanů byla v souladu s úsilím dalších skupin zdravotně postižených v oblastech společného zájmu.
K vytvoření Národní rady zdravotně postižených tak, jak to předjímalo usnesení, zatím nedošlo. Jsme mu však rozhodně blíž než v minulém období.
Za největší úspěch v oblasti spolupráce se Sdružením zdravotně postižených a jeho členskými organizacemi lze označit odprodej akcií výrobních podniků META.
Pozitivně byla hodnocena realizace druhé etapy výstavby Střediska výcviku vodicích psů. V roce 1999 se podařilo tuto stavbu dokončit a 20.září Středisko jako celek slavnostně otevřít.
Podařilo se vybavit některá regionální střediska novými tiskárnami pro tisk bodového písma, což usnadní styk s klienty v písemné podobě.
Byl zatraktivněn obsah internetového serveru Braillnet. Tím větší škodou je, že právě Střediska tyflotechnických pomůcek a služeb, stejně jako Střediska integračních aktivit jsou Ministerstvem práce a sociálních věcí tak nevybíravě likvidována.
Za nesmírný úspěch v tuzemském i mezinárodním měřítku nutno považovat uspořádání 6.valného shromáždění Evropské unie nevidomých v listopadu 1999 v Praze.
V roce 1999 se prezident Milan Pešák aktivně angažoval při jednáních v rámci dotačního řízení pro letošní rok. Tento systém na základě jeho výsledků silně kritizoval, čímž se dostal do značných rozporů s některými představiteli MPSV. Nelze vyloučit, že právě sem sahají kořeny problémů SONS v letošním roce. "Vždyť nejde jen o to, jak dopadnou letošní dotace. Jde o to, co si k nám státní úředníci a politici dovolí v budoucnu. Jde o to, zda SONS bude mít punc organizace, která se za práva svých členů umí postavit, obhájit je, ale také vybojovat. Naši protivníci si to uvědomují a proto se nedivme, že je na naši organizaci tlak tak silný," řekl v této souvislosti Milan Pešák.
Naprosto se nedařilo plnit bod usnesení - transformací Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina vytvořit státní rehabilitační středisko. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že tento úkol je jako bod 3 f také součástí Národního plánu pro vyrovnávání příležitostí pro občany s těžkým zdravotním postižením, který jako své usnesení č.259 přijala dne 14.dubna 1998 vláda České republiky. Prezident SONS se snažil v této věci vést jednání jak s představiteli MPSV, tak s ředitelem ÚSP Chrlice. Plněním tohoto úkolu se zabývala také dvě zasedání Vládního výboru pro zdravotně postižené. Vzhledem k tomu, že k posuvu nedocházelo, byl tento požadavek zahrnut jak do petice tak do prohlášení z prvního mimořádného zasedání Republikové rady. Snad také v důsledku trvalého odhodlání SONS projevil ministr Vladimír Špidla na zasedání VVZP dne 16.března letošního roku ochotu řešit tento úkol v rámci spojení Dědiny s ÚSP Chrlice, kde je takové středisko za desítky milionů korun ze státního rozpočtu budováno.
V další části jednání ing.Miroslava Kočová podala zprávu o hospodaření SONS a dr.Břetislav Verner seznámil přítomné s činností Republikové revizní komise SONS.
Stěžejním bodem III.celostátního shromáždění byl analytickokoncepční materiál "SONS ve změněných vnějších podmínkách", který přednesli prezident Milan Pešák a viceprezident ing.Vlastimil Císař.
Jako první se do diskuse přihlásil JUDr.Dimo Vasilev z Prahy 10, který se kriticky vyjádřil k předloženým materiálům. "Ukazatele, které v nich byly uvedeny, jsou specifikovány tak, aby člověk byl ohromen nádhernými čísly, ale nemohl se dopočítat původních údajů." Dále uvedl: "Ze všech zpráv čiší politizace problému a bohužel ve zprávě o činnosti, kterou jsme dostali, je prvek, který se mi vůbec nelíbí, nazval bych jej "eurovydírání". Demonstrace byla naplánována tak, aby padla akorát do období, kdy se přely ČSSD A ODS. Připadalo mi to jako snaha o rozbití vlády."
Prezident Pešák jednoznačně odmítl vykonstruovaný argument slovy: "My jsme tuto ambici neměli. Rozkládat vlády - to není náš problém. A uvědomí-li si pan doktor termíny, které jsou obecně známé z časopisů a ze všech dokumentů, které jsme vydávali - 7.ledna zveřejněny výsledky, 13.ledna svolána Republiková rada, která rozhodla o postupu a 20.ledna demonstrace, tak v tom nemůže nalézt nic jiného, než rychlé a operativní jednání."
Viceprezident ing.Císař v reakci zdůraznil, že "7.ledna jsme se dozvěděli, že ani jeden jediný projekt pro zrakově postižené včetně Vlaštoviček, Diakonie, či karlovarského spolku nebyl hoden pojmu sociální služba. Tak co, měli jsme mlčet? Měli jsme pokorně lézt po kolenou na ministerstvo a přesvědčovat je? Možná, že bychom na tom byli i lépe, ale věřili byste nám, že jsme udělali všechno, co jsme udělat měli? To je právě ten problém odpovědnosti a toho rozhodování!"
Josef Stiborský z Opavy kategoricky odmítl možnost zpolitizování problému a označil následné kroky za legitimní boj slepých o svá práva.
Ing.Jaromír Kavka z Vrchlabí na adresu dr.Vasileva ještě přidal: "Ta sociální politika v Evropě vypadá trochu jinak než u nás. Sociální problémy pro všechny zdravotně postižené vlády řeší, ať je to vláda ta nebo ona."
Jiří Mayer z Klatov vyjádřil hluboké zklamání nad nečestným až lživým jednáním Mgr.Pavla Wienera, ředitele Institutu rehabilitace zrakově postižených Univerzity Karlovy při jeho mediálních vystoupeních a za neobjektivně vypracovaný posudek na projekty SONS pro MPSV. Svými výroky záměrně a plánovitě snižuje kvalitu a význam služeb, které SONS poskytuje a očerňuje naši organizaci jako celek. "Protože osobně znám Pavla Wienera zhruba 23 let," řekl mimo jiné Jiří Mayer, "a protože to byl právě on, kdo mě naučil bezpečně a samostatně chodit s bílou holí, tak kdybych neměl možnost výše zmíněný posudek číst a rozhlasový rozhovor na vlastní uši neslyšel, těmto tvrzením bych sám nevěřil."
Tibor Kikta z Prahy 3 vystoupil hned se dvěma příspěvky. V prvním věnoval pozornost odbočkám v Praze, kritizoval malou členskou základnu, slabou činnost, nedostatek klubových prostor; příčiny spatřuje v odtržení služeb pro nevidomé od jejich spolkové činnosti. V druhém svém příspěvku se zabýval činností a vedením Střediska výcviku vodicích psů, které po dobu sedmi let vedl a před dvěma lety byl z funkce ředitele odvolán.
Posledním diskutujícím byl Jan Příborský z Olomouce. Z pozice tiskového mluvčího shromáždění seznámil přítomné s obsahem dopisu od místopředsedy Senátu Petra Pitharta, v němž se mimo jiné uvádí: "Způsobem, jakým byly vypořádány námitky, jsem otřesen. O koho bude společnost pečovat, když ne o ty nejbezbrannější? Nechápu, jak se to může dít za vlády sociální demokracie, ledaže to není jen její vláda, ledaže se cítí být nucena škrtat z rozpočtu i to, co by v něm mělo zůstat jako úplně poslední." Dále Jan Příborský informoval, že 20.března při přijetí petičního výboru SONS u náměstkyně ministra paní Hejné byla přednesena ústní stížnost na podjatost Mgr.Wienera ve věci posudku. Stížnost byla akceptována a delegace byla požádána o návrh na nestranné posuzovatele.
Prezidentem SONS na nové funkční období byl zvolen opět Milan Pešák. Také do funkce viceprezidenta byl zvolen ing.Vlastimil Císař.
Do Republikové rady přímou volbou byli zvoleni Mgr.Viktor Dudr, Jan Příborský, Josef Stiborský, ing.Miroslav Michálek, Jiří Mayer, Pavel Rogaczewski, PhDr.Rudolf Volejník, Luboš Krapka, Mgr.Pavla Francová, Marta Zemanová, Miloš Burda, ing.Jaromír Kavka a František Krčma.
Do Republikové revizní komise byli zvoleni dr.Břetislav Verner, Lubomír Pohořelý, Jan Budín, Naděžda Příhodová a Renata Jandrtová.
Vážnost situace byla zakotvena i do schváleného závěrečného usnesení, kde bylo III. celostátní shromáždění SONS prohlášeno za permanentní - tedy mandát delegátů pokračuje.
Dále byla přijata Deklarace k demonstraci 20.ledna a k následným událostem. Deklarace směřuje jak do řad zrakově postižených, tak i do řad široké veřejnosti, která vyjádřila velkou solidaritu úsilí SONS.

Jiří Reichel

Poznámka redakce: V mimořádném čísle ZORY budou vydány v plném rozsahu všechny materiály III.celostátního shromáždění SONS.



** Z ustavujícího zasedání Republikové rady SONS ČR **

Bezprostředně po ukončení 3. celostátního shromáždění se ke svému ustavujícímu zasedání sešla nově zvolená Republiková rada Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. S výjimkou Pavly Francové, která nebyla delegátem shromáždění, se jej zúčastnili všichni stálí členové i předsedové Oblastních koordinačních rad.
Za řízení prezidenta SONS Milana Pešáka Rada rozhodla zachovat rozdělení kompetencí zmocněnců Rady pro jednotlivé oblasti činnosti SONS z minulého funkčního období, neboť při předpokládané transformaci odborných středisek SONS je důležitá kontinuita znalostí problematiky. Jedinou výjimku tvoří oblast sociálně-právní, neboť dosavadní zmocněnec již není ve třetím funkčním období členem Republikové rady. Obsazení této funkce bude řešeno na druhém zasedání Rady dne 3. června.
Rada dále rozhodla o přizpůsobení organizační struktury oblastí SONS nově vzniklým krajům České republiky. Výjimky tvoří pouze okresy Chomutov (zůstává v Karlovarském kraji) a Bruntál (zůstává v Olomouckém kraji). Současně pověřil členy Republikové rady, okresní funkcionáře a pracovníky Střediska integračních aktivit organizací Oblastních koordinačních rad v nově vzniklých krajích Pardubickém, Jihlavském a Zlínském.
Vzhledem ke stále nevyřešené situaci v dotování jednotlivých projektů, SONS rozhodla prodloužit mandát Krizového štábu i do dalšího funkčního období.
V závěru zasedání vyslovila Rada uznání a poděkování organizátorům 3. celostátního shromáždění, jmenovitě pak Pavlu Rogaczewskému, Luboši Krapkovi a Haně Jílkové i všem členům jejich pracovního štábu.

- CS -



** Uvědomělá základna **

Bylo ráno, neděle 16.dubna 2000 a my jsme se pomalu loučili s Karlovými Vary. Taxík přijel přesně, na nádraží byl klid, vlak poloprázdný a tak hurá směr Brno. Dva přestupy jsme úspěšně zvládli a už sedíme ve vlaku, který nás za čtyři a půl hodiny doveze do již zmiňovaného Brna.
Cesta celkem dobře ubíhala, sem tam se ozval mobil s dotazem, kdy přijedeme, nebo kde právě jsme, nebo že dotyčný zapomněl na pokoji košili. Ve 14.54 hod. jsme vystoupili z vlaku a ještě trochu rozespalí a plni dojmů se vydali směr východ. Jenže ouha! Cestu nám zatarasila nějaká skupina lidí. Museli jsme zastavit a vtom to začalo. Ozvala se hudba. Ne reprodukovaná, ale živá a z hloučku k nám přistoupila krásná mladá dívenka, přivítala nás a podala podnos, na kterém byl chléb a sůl. Nádražím se linuly tóny Ódy na radost a lidé nechápali, co se děje. My také ne. Slyšet tak krásnou hudbu v obsazení dudy a klarinet, tak to je zážitek.
Když jsme se vzpamatovali z prvního šoku, mé bystré oko zjistilo, že jsou to členové naší odbočky, a že přišli přivítat své předsedy, kteří se jim po třech dnech vrátili domů. To přivítání nebyla žádná formalita. Nepomohly žádné výmluvy, museli jsme do chleba zakrojit, osolit ho a pozřít. Na to, že byla neděle, byl jako právě vytažený z pece. A ještě jedno překvapení měli. Aby nám nezaskočilo a lépe to klouzalo do krku, byla vedle chleba ještě malá štamprlka valašské slivovice. (Tu jsem poznal, protože byla z mého demižónku.)
Bylo to hezké zakončení III. celostátního shromáždění SONS a jsme rádi, že i přes nelehkou dobu zdravotně postižených nám, vlastně jim nechybí smysl pro legraci a dobrá nálada. Děkujeme jim za to.

Pavel David a Zdeněk Jelínek, Brno



** Světlá vzpomínka z Hradčanského ústavu **

Půl století je dlouhá doba a lidská paměť je choulostivá...
A přece nelze zapomínat na dobré lidi kolem nás, jejichž stopa lidského působení nám zůstává zachována.
Bylo to počátkem jarního měsíce máje, kdy se na řádovém hřbitově v Řepích dojemnými slovy uznání loučil bývalý ředitel Hradčanského ústavu pro nevidomé Jan Vavřík se sestrou Aquinou - Annou Sedláčkovou, která plných 43 let rozdávala dar svého reálného křesťanství nevidomým chovancům, žákům a studentům tohoto ústavu pro nevidomé. Zemřela 28. dubna 1950 v nemocnici Kongregace milosrdných sester sv.Karla Boromejského Pod Petřínem po několikaletém těžkém utrpení, během něhož ztratila sluch a nakonec i zrak.
Nechme alespoň několika řádky zaznít její "hlas" v nekrologu, který si v posledních měsících svého života sama napsala:
"Narodila jsem se 6. prosince 1877 ve Strakách. Tatínek byl něžně zbožný, maminka prací uštvaná žena. Byla učitelkou ručních prací na dvojtřídce a měla mimo péče o devět drobných dětí práci a starost o chorého muže, který byl ve všem odkázán na ni.
Ve stáří deseti let přišla jsem do pensionátu v Teplicích. Dobrota milosrdné máti Maxmiliány vymohla mi - jelikož tam již dvě moje sestry za levné ošetřovné byly - že dobrodiní, jež chtěla prokázat hraběnka Felixa Salmová placením ošetřovného - dostala jsem i já. Pobyla jsem v Teplicích pět let. Zde dostalo se mi milosti svatého povolání. 28. srpna 1893 přišla jsem do mateřince v Praze. Mimo snad trochu dobré vůle nepřinesla jsem do kláštera zhola ničeho.
Byla jsem po čtyři roky mezi kandidátkami řádu v Praze do roku 1897. Nato jsem prožila tři šťastné roky v Boru u Plzně již jako milosrdná sestra řádu sv. Karla Boromejského - po roce 1901 následovaly tři šťastné roky ve Filipově pod ochranou matičky Boží.
V roce 1904 byla jsem poslána ke slepým na Hradčany."
V Hradčanském ústavu pro nevidomé strávila sestra Aquina plných 43 let. Uplatnila zde své mimořádné nadání, svůj krásný lidský vztah k nevidomým i své mimořádné schopnosti manuální a svoji vynalézavost. Již jako malé děvčátko uměla dělat mnoho věcí současně - četla, pletla a nohou kolébala mladšího sourozence v kolébce. Věnovala se již v mládí ručním pracím a oblíbila si zvláště pletení.
Po odvolání z ústavu pracovala již v penzijním věku na fortně v řádové škole na "Křížovce", v Úvozu na Malé Straně. V té době se objevil na její tváří sarkomový nádor. Na radu lékařů se podrobila operaci v Nemocnici Pod Petřínem a následně byla ozařována ve Vinohradské nemocnici. Pořádala pak s velikou pílí velký kongregační archiv. I zde byla pečlivá a přesná. Odvedla tak řádu velmi znamenitou službu.
Později se projevily velké zdravotní potíže stáří, pro které musela ulehnout do nemocnice. I zde učila sestřičky v noviciátu vázat knihy a jiným praktickým pracím. Pak se přidaly i další komplikace nemoci - ztratila sluch a později zrak. Umírá 28. dubna 1950 v Nemocnici Pod Petřínem. Zemřela klidně, jako by usnula, zaopatřena poslední svátostí.
Její tichý soukromý život je téměř v rozporu s jejím aktivním a obětavým působením mezi chovanci a žáky ústavu. Již po několika letech práce zde uplatnila své pedagogické vzdělání a pochopení pro výchovu nevidomých - zavádí určité reformy směrem k rozšíření vlastního vyučovacího procesu, zavádí i trochu tělocviku a pamětníci ještě z let dvacátých a třicátých vzpomínají na její společenskou výchovu - jak se tehdy říkalo - "bonton". K oživení pobytu chovanců, stále dosti omezeného, zavedla a provozovala i dramatický kroužek.
Pro svůj takt a neobyčejně ohleduplný vztah k dětem a dospívajícím byla snad nejoblíbenější sestrou, vychovatelkou a učitelkou.
Své pedagogické vzdělání si ještě doplnila v roce 1916 zkouškou učitelské způsobilosti pro vyučování dětí nevidomých před c. a k. zkušební komisí.
Sama neobyčejně zručná pochopila, jaký význam má pro nevidomé maximální využití hmatových schopností. Zhotovila pro vyučování vlastivědy reliéfní mapy, sama vázala a učila vázat knihy, které přepisovala na Pichtově stroji pro rozšíření obsahu vyučovacích předmětů. Ovládala samozřejmě i Braillův notopis a velmi tím pomáhala ve vyučování hudby. Tím vlastně dopomohla i k tomu, že Hradčanský ústav se z ústavu s řemeslnou výukou pomalu měnil v ústav s velkou tradicí hudební výuky.
Velikým přínosem pro naši tyflopedagogiku byla její úprava Lormovy prstové abecedy pro hluchoslepé, dosud jen německé, také pro českou verzi. Tato její soustava byla schválena i Ministerstvem školství a národní osvěty.
Ve všech směrech osobního příkladu i učitelského působení byla světlým zjevem, ozářeným svým vnitřním křesťanským vztahem, lidským ve své hluboké víře v Boha i člověka. Nebylo mnoho takových osobností v někdy trochu studených prostorách starobylé budovy Hradčanského ústavu pro nevidomé.
Není již v řadách "hradčaňáků" hodně těch, kteří pamatují osobně její působení a vděčně na ni vzpomínají. Snad tedy i pro ty mladší je určen tento kousek historie našich ústavů pro nevidomé v Praze.
(Upřímný dík patří archivu Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského.)

Z.Š.



** Rumunští nevidomí protestovali **

Na 2000 rumunských nevidomých pochodovalo 28.března ulicemi Bukurešti, aby podpořili svůj požadavek vrácení sociálních výhod, které ztratili počátkem roku. Rumunská vláda totiž od 1.ledna 2000 zrušila sociální výhody pro všechny zdravotně postižené, zbavila je bezplatné zdravotnické péče včetně zdarma poskytovaných léků, snížila jejich sociální dávky (přibližně o 20 dolarů) a zrušila opatření, jež měla u zaměstnavatelů působit jako pobídka pro zaměstnávání nevidomých.
Organizátoři demonstrace jsou rozhodnuti rokovat přímo s premiérem Mugurem Isarescem, uvedl předseda Sdružení nevidomých Dumitru Boc. Jak dodal, nová legislativa zaměřená na snížení příspěvků poškozuje zájmy přibližně 70 tisíc nevidomých Rumunů.

ČTK



** Další zvýšení životního minima od dubna **

Vláda svým nařízením č. 56/2000 Sb. rozhodla o dalším zvýšení částek životního minima s účinností od 1. dubna tohoto roku.
Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně stanoví podmínky, za kterých musí být valorizace životního minima provedena.
Vláda zvýší svým nařízením částky životního minima, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste alespoň o 5 % od posledního zvýšení.
Poslední úprava se uskutečnila k 1. dubnu 1998. K naplnění valorizační podmínky došlo v březnu tohoto roku.
Podle schváleného nařízení tedy částka životního minima, která se považuje podle zákona o životním minimu za potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb občana, činí měsíčně:
a) 1600 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,
b) 1780 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,
c) 2110 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,
d) 2310 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku,
e) 2190 Kč u ostatních občanů.

Částka, která se považuje podle zákona o životním minimu za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, činí měsíčně:
a) 1580 Kč, jde-li o jednotlivce,
b) 2060 Kč, žijí-li v domácnosti dvě osoby,
c) 2560 Kč, žijí-li v domácnosti tři nebo čtyři osoby,
d) 2870 Kč, žije-li v domácnosti pět nebo více osob.

Provedené zvýšení se automaticky promítne do všech sociálních dávek, které jsou od koeficientů nebo násobků životního minima přímo odvozované. Jedná se zejména o dávky státní sociální podpory, příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

JUDr. Pavel Ptáčník



** Zranění zraku při hokeji **

Takových soubojů o puk zažil obránce Jiří Veber z finského Espoo plno. Loni v říjnu, když hrál za Vsetín v Havířově, však pro něj jeden z nich skončil téměř tragicky. Z chumlu hráčů vyletěla hokejka a trefila ho do oka. Málem o ně přišel, hrozil mu konec kariéry.
Co se vám s okem stalo?
Uvnitř se mi udělal krvavý otok. Musel jsem čekat, až ustoupí. Podle toho, jak koukám na písmenka, doktor odhadl, že na to oko vidím na 70 procent. Mám na sítnici jizvičku. Periferně nevidím tak dobře.
Jak vám bylo, když jste ležel v nemocnici a čekal, jestli na poraněné oko budete vidět?
Přemýšlel jsem, jestli by se dalo hrát s jedním okem. Taky mě napadlo, že mi končí smlouva a že už třeba nebudu hrát nikdy. Pak jsem si řekl, že jsou i horší věci. Naštěstí to dopadlo dobře.
Vadí vám následky zranění při hokeji?
Ze začátku jsem se cítil divně. Na jedno oko jsem neviděl tak dobře a ještě jsem měl plexisklo. Po třech zápasech jsem si zvykl.
V osudnou chvíli jste na přilbě kryt z plexiskla neměl. Nemrzí vás to?
Kdybych ho tenkrát měl, možná by mě to zachránilo. Teď už ho nosím. Představil jsem si, kdyby mě příště trefili do zdravého oka! V žádném případě nenastoupím bez krytu.

(nit)

Dějiny osudových úrazů
Ať už je způsobí zlomyslná náhoda nebo bezstarostný zákrok, zranění očí provází hokej mnoho desítek let. Stovkám mladých mužů smůla ukončila kariéru a změnila soukromý život. Zde je pár příkladů:
HISTORIE: V roce 1972 trefil kotouč obránce Vladimíra Bednáře, potíže se zrakem jej obraly o delší působení v národním týmu.
Jan Eysselt, bek Sparty, nastoupil v březnu 1975 v pohárovém střetnutí proti Litvínovu mimořádně jako útočník a ránu kamaráda Horešovského si holí tečoval do obličeje. Přišel o oko.
SOUČASNOST: Osud si loni pohrál se dvěma talenty v zámořské soutěži NHL. Mark Deyell v pádu zasáhl bruslí Jeffa Libbyho, který ztratil pravé oko. O pět měsíců později Deyella při dotažení střely nešťastně šťouchl čepelí Miloslav Gureň, rodák z Uherského Hradiště. Deyell vidí postiženým okem jen na 80 procent.
Při zápase juniorů na podzim 1999 Michal Trávníček neopatrně praštil do tváře Švéda Mattiase Weinhandla. Ani operace nezaručily úplné uzdravení oka.
Letos v březnu vypálil útočník Marian Hossa z Ottawy, přičemž máchl hokejkou tak, že způsobil Bryanu Berardovi tržnou ránu až na sítnici. Třiadvacetiletý zadák z Toronta náležel k největším talentům NHL. Ačkoli lékaři nehýří optimismem, doufají, že se jim podaří jeho zrak zachránit.
"Kolik takových případů ještě uvidíme?" táže se Kanaďan Tom Pashby, pětaosmdesátiletý lékař, který se od roku 1972 bije za ochranu zraku hráčů. Tvrdí, že za 28 let pozorování v zámoří zaznamenal 309 případů oslepnutí při hokeji. Jen osm postižených používalo poloviční kryt.
Ramena, kolena i ruce se schovávají do bytelné výstroje. Obličeje se po stadionech mnohdy prohánějí nahé, přestože se na nich bezpochyby najde kupa citlivých míst. Vyražené zuby ještě nahradí protéza, zlomený nos se srovná a sroste. Zničené oko už však nikdo nespraví.
"Není nic chytrého na tom, že kašleme na plexisklo. Naopak všichni jsme hlupáci," prohlásil nedávno útočník Eric Lindros z Philadelphie. V sezoně 1994/95 musel kvůli úrazu oka vynechat dvě utkání a následně o vlas prohrál závod o prvenství v produktivitě s Jaromírem Jágrem. Stejně se podobně jako řada dalších nepoučil.
V českých krajích na svou bezpečnost dbá většina ligových hráčů včetně hvězd Dopity, Patery a Reichla. "Četnost zranění výrazně klesá s přibývajícími štíty," tvrdí Jan Nohejl, předseda zdravotní komise svazu. "Za poslední léta přišel o zrak jen jeden člověk kdesi v okresním přeboru."
V NHL se diskutuje o zavedení krytů jako povinné součásti výstroje. Ken Dryden, prezident Toronto Maple Leafs, se domnívá, že do deseti let se všichni hráči zahalí do celoobličejových chráničů. Zdá se to málo pravděpodobné, byť brankáři si také zvykli na masky, bez nichž se předtím obešli desítky let.
Vědecký pokrok hodně vylepšil i kvalitu plastových štítů na ochranu obličeje. Materiál obstojí údajně i v raketoplánech, nezamlžuje se a je odolný proti odření. Hráči přesto kryty občas zavrhují, než si na ně zvyknou.
Poloviční kryt stojí leckdy víc než přilba. Přitom nezaručuje stoprocentní bezpečnost. Špička hokejky nebo puk se mohou prodrat až k očím, při úmyslném faulu nebo tehdy, když se helma ledabyle posouvá příliš do zátylku.
Finanční náklady ligové hráče obvykle tížit nemusí. Kluby kryty nabízejí jako část výstroje - aby nemuselo platit ono okřídlené a někdy s dávkou zlomyslnosti vyslovené "sportem k trvalé invaliditě!"

(kap)



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Obvodní odbočka SONS Praha 4 vás zve na tyto rekondiční pobyty:

První se uskuteční od 28. srpna do 2.září v Chlumu u Třeboně a bude zaměřen na POSP, SO. K dispozici jsou dvoulůžkové pokoje a lednice, TV, WC s příslušenstvím na pokoji.

Druhý pobyt se uskuteční od 16. - 19. září v objektu TJ MARS Svratka. POSP, nejvíce zaměřené na kurz vaření a různé.
Vzhledem k tomu, že dosud nejsou vyjasněny dotace, je možné, že se tyto pobyty budou hradit plně a v tomto případě by to bylo jako rekreační pobyt.
Pobyty se určitě uskuteční a zájemci se mohou hlásit u vedoucí paní Žofie Mouchové na telefonu: 02/ 47 29 053, mobil: 0604/ 58 79 32.



** Brno 2000 - Tmavomodrý festival - 19. a 20. května **

Motto : "Pomůcky jsou stále složitější a náročnější, je třeba klást důraz na kvalifikované a odborné zaškolení, díky kterému každý uživatel mnohonásobně zhodnotí svou pomůcku."
Již tradičně se Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých svými aktivitami přidává ke svátku mládí a naděje. Již poosmé se u příležitosti letošního 11. ročníku Tmavomodrého festivalu v Brně setkáme, abychom vedle ušlechtilé hudby dali také prostor tomu, co nás nejvíce zajímá a co nám nejvíce pomáhá, tedy pomůckám.
Několik posledních let se naše výstava stává významnou doprovodnou akcí - ojedinělou svého druhu u nás. Tato výstava jako jediná v České republice je výhradně zaměřena na kompenzační pomůcky pro těžce zrakově postižené. Každoročně tak přiláká desítky zájemců z řad těžce zrakově postižených z celé České republiky, dokonce i ze sousedního Slovenska. Významným způsobem tak přispívá k informovanosti o trendech vývoje ve všech kategoriích pomůcek pro nevidomé a slabozraké. Od těch nejjednodušších, které opět dovezou Tyflopomůcky SONS Olomouc, přes optické pomůcky až po ty nejsložitější a nejlákavější - počítače se speciálními programy pro zpřístupnění práce nevidomým a slabozrakým.

Co konkrétního pro návštěvníky připravujeme :
1. výstavu kompenzačních pomůcek - Od bílé hole až k počítači (pátek 19.května odpoledne, sobota 20.května dopoledne). Účast přislíbily tyto firmy : Elvos Brno, Galop Praha, Merit Praha, Sagita Brno, Spektra Praha, TR instruments Brno, Tyflopomůcky SONS Olomouc (Tyflopomůcky jen 19.května odpoledne)
2. prezentaci nových hlasových výstupů pro nevidomé v české verzi Jaws a OutSpoken (20.května dopoledne)
3. prezentaci výcviku vodicích psů (jen 19.května odpoledne)
Dnes píšeme rok 2000. O historii této doprovodné akce jsme již několikrát psali, ale myslíme si, že neméně zajímavý pohled může být i do historie zpřístupňování výpočetní techniky zrakově postiženým lidem. Pojďme si tuto historii přiblížit na prahu nového století a tisíciletí. Vždyť Brno a Tmavomodrý festival byly u toho:
1989 a předtím: zaznamenáváme ojedinělé pokusy zrakově postižených (zejména slabozrakých a těžce zrakově postižených se zbytkem zraku) proniknout do tajů informatiky a programování.
1990: rodí se první nápady a pokusy, jak přiblížit prostřednictvím výpočetní techniky informace zrakově postiženým.
1991: byl dovezen první zápisník pro nevidomé Eureka A4 - v té době jediná elektronická pomůcka pro zmírnění negativních důsledků informační bariéry nevidomých.
1992: byl zahájen provoz Digitalizačního střediska jako moderní služby - převod tištěného textu do digitální podoby pro
použití nejen na Eurekách; vznikají první programy na zvětšení obrazu na monitoru; jsou zaznamenány první pokusy o hlasový výstup pro nevidomé na standardním PC.
1993: byla založena a zahájila provoz modemová centrála BBS Braillnet pro uchovávání digitalizovaných textů, pro dostupnost těchto textů v elektronických knihovnách, pro možnosti komunikace prostřednictvím elektronické pošty v rámci BBS; probíhá testování prvních hlasových výstupů mezi nevidomými uživateli.
1994: nastal mohutný rozvoj hlasových výstupů a programů pro zpřístupnění práce na standardních PC pro nevidomé a jinak těžce zrakově postižené, vedle služby digitalizace se rozbíhají i první kurzy ovládání PC v prostředí MS DOS s úpravami pro nevidomé a těžce slabozraké; v Brně vzniká jedno z prvních Středisek technické pomoci pro nevidomé, poskytující především služby digitalizace a výuky obsluhy speciálně upravených počítačů pro zrakově postižené.
1995: do vyhlášky 182/91 Sb. se dostávají kompenzační pomůcky, jejichž základem je PC se speciální úpravou pro nevidomé a slabozraké, kurzy zaškolování s obsluhou PC jako služba pro klienty probíhá již v několika městech naší republiky, dochází k vzájemnému působení mezi zrakově postiženými uživateli PC pomůcek a školicími středisky SONS na straně jedné a tvůrci speciálních programů a firmami kompletujícími PC se speciálními úpravami na straně druhé, vznikají první pokusy o zpřístupnění Windows pro nevidomé.
1996: byl zahájen provoz internetového serveru BraillNet plus; začínají první pokusy o zpřístupnění Internetu pro nevidomé uživatele v prostředí MS-DOS, roste počet školicích středisek po celé republice.
1997: díky přechodu většiny nakladatelů na počítačovou sazbu a díky existenci digitální podoby textů knih u nakladatelů a spolupráci s nimi dochází k nebývalému rozvoji Knihovny digitalizovaných textů, která je zpřístupněna i na Internetu prostřednictvím FTP. Windows a Internet přestávají být tabu pro nevidomé. Naše zkušenosti nabízíme i jinak zdravotně postiženým, vzniká iniciativa Internet pro zdravotně postižené - došlo k dohodě s několika celorepublikovými poskytovateli internetového připojení za zvláštní sociální cenu pro těžce zdravotně postižené, spousta regionálních poskytovatelů se k iniciativě připojuje. Počet školicích středisek na výuku obsluhy speciálně upraveného PC pro zrakově postižené vzrůstá na osm. Pracuje se na jednotné metodice práce Středisek technické pomoci pro nevidomé.
1998: strukturace odborných středisek SONS je dokončena, začíná se pracovat na metodice školení v obsluze PC povely z klávesnice a bez kontroly zraku. Vzniká nový pracovní speciální obor - instruktor výuky obsluhy PC pro zrakově postižené, kromě připojování uživatelů - jednotlivců z řad všech těžce zdravotně postižených vytváříme www stránky pro neziskové organizace zdravotně postižených. Počet školicích středisek vzrostl na dnešních jedenáct.
1999: školení v obsluze PC pro zrakově postižené dosahuje profesionální úrovně, instruktoři skládají zkoušky, kurzy obsluhy PC pro zrakově postižené jsou akreditovány, dochází k velkému nárůstu zájemců o školení, spolupracuje s námi řada externích školitelů, kteří také povinně skládají instruktorské zkoušky; na našem serveru vzniká první verze Informačního systému pro zdravotně postižené - jako vyššího stupně využití Internetu zdravotně postiženými podle hesla Informace nejen o nás, ale i pro nás.
Omlouvám se všem, kteří v našem historickém sledu nenajdou některé historické události, které by považovali za důležité. Tento přehled si nedává přívlastek úplný, to přenechejme historikům. Snažili jsme se především vystihnout klíčové události a hlavně události zaměřené na pomůcky a služby, zejména kolem počítačů.
Doufáme jen, že přelomový rok 2000 nebude pro Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých a zejména pro služby, touto organizací všem zrakově postiženým poskytovanými, rokem zlomovým. Problémy s dotacemi, které nás letos potkaly, jsou velmi nepříjemné a ohrožují celý komplex služeb pro nevidomé a slabozraké, které převážně pro dospělé, ale nejen pro ně, poskytujeme. Vždyť právě služby týkající se výpočetní techniky jsou paradoxně v době, kdy se hovoří o informační společnosti, jednou z velmi ohrožených služeb, jejíž projekt, podán na MPSV, byl z dotačního řízení zcela vyřazen.
Přitom více než 43% našich klientů v Brně je ve věku do 20 let a dalších téměř 20% klientů je ve věku 20 - 30 let. V loňském roce brněnské středisko požádalo o doporučení pomůcek 74 klientům z celé jižní Moravy, jen z Brna jich bylo 22. Byl vydán odborný posudek o vhodnosti používání na více než 100 PC pomůcek.
Proškoleno bylo 72 klientů, z toho 27 v základním padesátihodinovém kurzu a 45 v nadstavbových kurzech o délce 20 až 50 hodin. Z toho dokončeno do konce roku 1999 bylo 29, pokračuje 43 klientů. Z toho z Brna je 21 klientů.
Odučeno bylo přes 2300 hodin, v průměru 32 hodiny na kurz.
Nejvíce žadatelů mimo Brno je z okresů Hodonín, Žďár nad Sázavou, Blansko, Uherské Hradiště, Brno-venkov a Jihlava. Z brněnských městských částí máme nejvíce klientů z Brna-střed, z Králova Pole, z Brna-severu a z Bystrce.
Základní kurz je určen začátečníkům a všem těm, kteří se potřebují seznámit s novým prostředím.
Nadstavbový kurz je určen pro mírně pokročilé nebo pro ty, kteří se potřebují naučit pracovat s konkrétním programem nebo třeba s Internetem.
Navíc brněnské středisko má každý čtvrtek vyhrazen pro klienty konzultační den, kdy je možné se na konzultaci předem telefonicky dohodnout.
Na závěr nám dovolte zopakovat naši adresu :
Středisko informatiky a pomůcek SONS Brno, Chaloupkova 7,
612 00 Brno - Královo Pole
tel./fax: 05 /412 40 421, tel. do učebny: 05 /4921 1049
e-mail: sonsbrno@braillnet.cz
Naše internetová stránka : www.braillnet.cz/sons

Za pořadatele
RNDr. Hana Bubeníčková (bubenickova@braillnet.cz),
Josef Konečný (konecny@polymer.cz)



** Ve žďárské knihovně myslí také na nevidomé **

V polovině března bylo ve žďárské Knihovně M. J. Sychry otevřeno pracoviště pro zrakově postižené občany.
Po úvodním přivítání ředitelem knihovny Petrem Peňázem seznámil Mgr. Jaroslav Bezchleba ze vzdělávací společnosti ABS WYDA všechny zúčastněné s projektem Leonardo da Vinci - Výpočetní technika pro zrakově postižené. Právě v rámci tohoto evropského projektu převzala ABS WYDA nad pracovištěm patronát.
Poté proběhla ukázka práce zrakově postižené dívky na počítači, vybaveném skenerem a zvukovým výstupem. Dívka postupně četla text pomocí skeneru, zpracovala a vytiskla jej v textovém editoru a na závěr si prohlížela stránky se zpravodajstvím na Internetu. Toto vše a daleko více včetně posílání elektronické pošty může zvládnout nevidomý člověk pomocí ozvučení prostředí od firmy Elvos.
Jak se vyjádřili přítomní zástupci města, bylo pracoviště pro zrakově postižené hodnoceno jako velmi přínosné pro knihovnu i pro město. Ze strany města pak byla přislíbena podpora při zaškolení zrakově postižených na počítači, případně dovybavení tohoto pracoviště dalšími technickými prostředky také pro občany se zbytky zraku. S dalšími aktivitami Knihovny M. J. Sychry se lze seznámit i prostřednictvím Internetu na stránkách http://www.knihzdar.cz.

(ps)



** Aby reklamy nepřekážely **

Radní pražské "jedničky" schválili v dubnu na žádost Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR podmínky pro prodejní a reklamní zařízení na veřejných komunikacích. Reklamní stojany a skříňky, které nesahají až k zemi, stejně jako ohrazení předzahrádek, budou muset mít pevné zarážky identifikovatelné slepeckou holí. Omezení nebudou platit na tržištích mimo pěší zóny.



** Čtyři živly aneb i rostliny se pohybují **

Pozvánku na stejnojmennou hmatovou výstavu, která proběhla od 14. do 24. dubna v přednáškovém sále pražské Zoologické zahrady, jsme dostali do redakce v týdnu konání. Od organizátorů akce jsme se předběžně dozvěděli, že další podobnou výstavu plánují v pražské ZOO na jaro roku 2001. Výstavu pořádala Zoologická zahrada ve spolupráci s Pražskou botanickou zahradou, Institutem rehabilitace zrakově postižených při UK, Fakulta tělesné výchovy a sportu, a občanským sdružením Planta - Eko.
U všech exponátů byly popisky v černotisku i bodovém písmu, navíc byly ještě texty namluveny na magnetofonové pásce a bylo připraveno i dost průvodců.
Výstava byla rozdělena na čtyři části, z nichž každá se věnovala jednomu živlu. Pomocí přírodnin, jejich modelů i praktických pokusů organizátoři přiblížili návštěvníkům, jak jsou spolu nerozlučně spjaty živly, rostliny, živočichové i člověk...
Čtyři živly - vítr, oheň, voda a země jsou pro nás životně důležité, i když si to často neuvědomujeme. Jsou důležité i pro rostliny a jejich život. Bez nich by si rostliny nenacházely nový životní prostor, nemohly by se "pohybovat".

Vítr
Vánek, vichr, uragán, mistral, fén, bríza - to vše je vítr, který může unášet jemná semínka pampelišek a pámelníku, okřídlená semena javorů či břízy nebo pohánět po vyprahlé prérii klubko "stepního běžce". V přírodě jeho služeb využívá nejvíce rostlin.

Oheň
Jak je příjemné sedět u krbu, poslouchat praskající oheň a hřát se. Oheň je dobrým sluhou a zlým pánem - může zpustošit a zničit rozsáhlé oblasti. Pro většinu rostlin představuje obrovské nebezpečí. Na světě však existuje několik druhů, pro které je oheň životně důležitý, například pro australský strom banksii, jejíž semena se otevřou jen vlivem vysokých teplot při požáru, nebo pro americkou požárovou borovici, které požár otevírá šišky.

Voda
Některé rostliny nevysílají svá semena po větru, ale po vodě. Většina z nich je chráněna pevnými vodě odolnými obaly. Mohou tak překonávat velké vzdálenosti a neohrozí je ani mořský příboj. Patří sem mimo jiné kokos, Šalamounovy ořechy (jsou těžké až 18 kilogramů a mají průměr až 40 centimetrů) a entady (lusky liány, domorodci nazývané mořské boby).

Země
Země jako živel je především životním prostředím pro nejrůznější živočichy. Ať už je to hmyz, ptáci, savci nebo člověk. A všichni se alespoň částečně podílejí na pohybu rostlin. Zvířata přenášejí semena rostlin mimoděk na kůži či v trávicím traktu, člověk na oblečení. K takto přenášeným rostlinám patří semena lopuchu, dvojzubce a ořechů.
Hmatovou sbírku je možno si bezplatně zapůjčit. Zájemci mohou volat v pracovní době na pražské telefonní číslo:
02/68 80 667, linka 524 - paní Jarmilu Skružnou.

Markéta Švehlová



** Příležitost nejen pro váš hmat **

Kdybych se jako nevidomý měl přiznat, kterou část obchodních domů mám nejméně v oblibě, asi bych uvedl oddělení skla a porcelánu. Není to z odporu ke krásným předmětům, ale z důvodů zcela praktických. Taková rozbitá váza nebo číše může opravdu hodně stát. Krása skla tak zůstává nejenom mně, ale i možná dalším nevidomým utajena. Nebylo by příjemné ušlechtilé tvary číší a pohárů prozkoumat při nějaké zvláštní příležitosti?
V červnu 2000 bude v galerii ECCE TERRA, která sídlí v prostorách Deylovy konzervatoře v Praze 1, na Maltézském nám. 14, zahájena výjimečná putovní výstava "Historické sklo". Bude zde umístěna kolekce skleněných předmětů (číší, pohárů, váz) zastupujících jednotlivá historická období od starověké antiky, přes gotiku, renesanci až po baroko. Dárcem souboru skla nevidomým občanům je Královská sklářská huť v Doksech u Máchova jezera v osobě jejího majitele PhDr. Vlastimila Vondrušky, Csc. Tento sympatický podnikatel přišel s nápadem sám, nese také plně náklady na výrobu dvou sad exponátů a je autorem doprovodných textů. Na pořádání série výstav se budou podílet Ministerstvo kultury České republiky, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých a v každém místě vždy organizace, která umístí výstavu do svých prostor, tedy jednotlivá muzea nebo střediska SONS. Jaký přínos bude toto spojené úsilí mít, to záleží i na zrakově postižené veřejnosti.
Hmatové (haptické či hapestetické) výstavy jsou u nás stále ještě ojedinělými příležitostmi k získání hmatové informace i k prožití estetického vjemu. Je tedy na nás, zrakově postižených, zda této možnosti využijeme. Tato výstava je také příležitostí k setkání světa vidících a světa nevidomých a může být inspirací pro obě strany k dalším akcím.

Ing.Miroslav Michálek



** Johannes Brahms - Antonín Dvořák **

Jan Budín - Olga Štěpánová

Ve vydavatelství Bonton Music vyšel kompaktní disk dvou slohově příbuzných mistrů vrcholícího romantismu, s dvěma vynikajícími zrakově handicapovanými hudebními interprety.
V první půli kompaktního disku, věnované nahrávce Brahmsova Klarinetového kvintetu op.115 (Kvintet pro klarinet, dvoje housle, violu a violoncello h moll, realizovaný v roce 1997), účinkuje Panochovo kvarteto s dnes už renomovaným sólistou i komorním hráčem, klarinetistou Janem Budínem, někdejším vítězem první mezinárodní soutěže zrakově postižených hudebníků.
Jde o meditativně smírnou kompoziční kreaci s jemnými záchvěvy vzpomínek stárnoucího romantického génia - zatímco Panochovci vystihují vroucí kantabilitu úvodních frází první věty ušlechtile jemně až křehce, vkládá Budín do těchže frází, jejich dovětků a figuračních obměn něco, co připomíná spíše vzrušenou lidskou řeč. Je tu dosaženo dokonalé zvukové plasticity, obzvlášť úchvatně zní pohádkově lyrická melodie primu, předjímající pohádkovou lyričnost Suka. Klarinetista Budín, který v těchto místech vytváří ke zpívající lince primu spodní hlas, se tu možná drží až příliš v pozadí, ostatní partie, zejména svou krátkou kadenční epizodu, však modeluje přesvědčivě.
Ve třetí, zvukově nadýchnuté větě Budín ukazuje, že i on dovede hrát elegantně a lehce, zatímco ve variačním finále dává opět prostor spíše plnokrevným nástrojovým rejstříkům.
Z celkového pohledu jde spíš o "recitativní" kreaci, blízkou janáčkovskému rodu.
Na druhé polovině disku, vyplněné nahrávkou Dvořákových Biblických písní, převzatou z katalogu Bonton Music a realizovanou v roce 1974, účinkuje pěvkyně Olga Štěpánová s klavíristou Františkem Malým. Díky sólistčinu mezzosopránu, jemuž vycházejí nejsugestivněji partie táhlých recitativních zvolání, tu Biblické písně zní ve své přirozenější původní verzi pro nižší hlas a klavír a také jako celek působí přirozeně, nepřestylizovaně, až civilně.
Nápadný je kontrast mezi konstantně chvějivou dikcí pěvkyně a nesmírně komorním, do detailu tónově vycizelovaným pianistickým projevem Františka Malého, který se ve volnějších frázích s každým tónem doslova mazlí.
Zvukově-technická kvalita disku je znamenitá (hudební režie Jaroslav Rybář, zvuková režie Martin Kusák), výtvarné řešení bukletu je však spíš chladně neutrální (chrám sv.Mikuláše).

Miloš Pokora, Hudební rozhledy



** Ceny Matěje Hrebendy 1999 H.Růžičkové a J.Bednárikovi **

Ten kouzelný džbán na víno z režné hlíny je vytvarován jako jeskyňka, ve které stojí hrbatý stařec s vakem knih přes rameno. Ten muž je Matěj Hrebenda, slepec, který před desítkami let s nákladem knih putoval po Slovensku a učil lidi vážit si své historie i rodné řeči.
Obec Slovákov v ČR vyhlásila nedávno laureáty již třetího ročníku ceny Matěje Hrebendy za rok 1999. Herečka Helena Růžičková ji dostala za vřelý vztah ke Slovensku a dětem v dětském domově v Šariši (kterému se stala patronkou spolu se svým loni zemřelým synem Jiřím). Režisér Jozef Bednarik obdržel cenu za své působení na scéně Národního divadla a za inscenaci výjimečně pojaté Bizetovy Carmen s Dagmar Peckovou v hlavní roli (s přihlédnutím k režii Draculy a připravovanému muzikálu Johanka z Arku a Hrabě Monte Cristo).
Proto plným právem jméno slepého Matěje Hrebendy nese i slovenská knihovna pro nevidomé v Levoči.

(šeb)



** Zrak není všechno **

K zajímavému kroku se v březnu v kanadské provincii Alberta uchýlili organizátoři volby o nejkrásnější dívku, Miss Alberta. Jmenovali totiž do poroty také jednoho nevidomého muže, aby tak čelili připomínkám feministek kritizujících soutěž. Jedenapadesátiletý Harold Grace z Edmontonu, který přišel o zrak před patnácti lety, byl návrhem velmi potěšen a svou nominaci přijal: "Nemyslím, že bych na tom byl hůř než ostatní porotci. Vzhled opravdu není všechno, a z takového stisku ruky se dá získat o skutečné povaze soutěžící ženy víc informací než z dlouhého pohledu do očí," prozradil Harold novinářům některé taje své "rozhodovací kuchyně".
Podle organizátorů nešlo o soutěž krásy v pravém slova smyslu, protože její součástí nebyla tradiční promenáda v plavkách ani ve večerní róbě. Všech 27 uchazeček o korunku krásy muselo dokázat svou inteligenci a celkovou úroveň osobnosti i absolvováním různých pohovorů a dokonce i písemným testem.

brw



** Úroveň jako řemen **

Během více než dvaceti pěti let, co hraji kuželky, jsem se zúčastnil mnoha turnajů včetně těch s mezinárodní účastí. Šestnáctý ročník Turnaje nevidomých a slabozrakých kuželkářů o Dunajský pohár, který se uskutečnil ve dnech 31.března a 1.dubna na moderní čtyřdráhové kuželně TJ Spoje Bratislava, však bezkonkurenčně překonal veškerá má očekávání, přestože jsem od pořadatelů věděl, kdo se do slovenské metropole na Dunaji chystá.
Dovolím si tvrdit, že úroveň byla vyšší než na Mistrovství Evropy. Proč? Hráči z oddílů přece jenom nebyli tak svázáni státní reprezentací a především na tomto dobře obsazeném mezinárodním turnaji Spojů Bratislava dostalo příležitost daleko více špičkových kuželkářů než se vejde do omezené reprezentační nominace.
Tradicí Dunajského poháru je, že v turnaji soutěží o prvenství jak čtyřčlenná družstva, tak i dvojice, které jsou z jednotlivých družstev předem sestaveny. Letošního ročníku se zúčastnilo rekordních 22 družstev ze sedmi států - Rumunsko, Chorvatsko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko a tedy i Česko (má se prý používat stejný tvar pro označení státu). Z Evropy, kde se zrakově postižení kuželkám věnují, chyběli pouze Němci. Zato startovala dvě družstva vidících ze Spojů Bratislava - muži a ženy. (Pro srovnatelnost výsledků měli mínusový koeficient.) Jistě dobrý nápad, jak náš sport zviditelnit a přiblížit širší veřejnosti.
O vysoké úrovni turnaje svědčí nejen dosažená čísla náhozů, ale i skutečnost, že se stále odněkud, myšleno z jednotlivých drah, zvonilo. Pro méně zasvěcené musím uvést, že pokud soutěžící shodí jedním hodem všech devět kuželek, nebo když zůstane stát pouze prostřední král, ozve se slastný zvuk zvonku. A na Spojích se zvonilo o sto šest. Nebo jako na Silvestra?
První místo v soutěži družstev a putovní pohár pro rok 2000 vybojovalo kvarteto "áčka" Spojů Bratislava úctyhodným výkonem 2224 body před chorvatským SKS Zagreb (2153 body) a vidícími ženami ze Spojů Bratislava (2141 bod). Ještě družstvo vidících mužů domácí jednoty na desátém místě překročilo hranici 2100 bodů o jedno dřevo, jak by v hantýrce řekli Brňáci. Sedmá příčka pořadí patřila nejúspěšnějšímu českému družstvu - Lokomotivě Ingstav Brno (2105 bodů).
V soutěži dvojic zvítězili Rumuni (Daniel Ciotlos - 572 body, Ludovic Martina - 580 bodů) celkovým ziskem 1152 body před dvojicí Spojů Bratislava (Peter Vrablec - 568 bodů, Igor Noskovič - 552 body), celkem 1120 bodů a Slovinci z Celje (Maria Fras - 547 bodů, Jakop Vodušek - 566 bodů), celkem 1113 bodů. Na sedmém místě se umístila naše nejúspěšnější dvojice z Lokomotivy Ingstav Brno (Blahoslav Kačírek - 567 bodů, Marie Kulhánková - 535 bodů), spolu 1102 body. Dvaatřicet dvojic pokořilo hranici 1000 bodů.
Nejlepšího výsledku z jedenadvaceti žen docílila Maria Fras ze slovinské Celje výkonem 547 bodů. Šesté místo obsadila Jaromíra Nývltová ze Zory Praha (536 bodů).
Mezi muži byl suverénem na drahách Ludovic Martina z rumunského Targu Mures, když docílil skvělých 580 bodů. Šesté místo vybojoval Blahoslav Kačírek z Lokomotivy Ingstav Brno (567 bodů). Druhým nejúspěšnějším naším hráčem byl Luboš Krapka, startující tentokrát za Slavii Praha. Na dvanáctou příčku pořadí musel získat 551 bod.
O kvalitě turnaje vypovídá i údaj, že z 88 startujících jich 68 přeskočilo nebo snad už jen překročilo kdysi kýženou pětistovku!
Svými výkony nezaujali jenom sportovci, ale i sbor pořadatelů, mezi nimiž nezanedbatelné místo plnili i sami zrakově postižení hráči pořádající jednoty.

Jiří Reichel



** Rekordní účast **

5. ročník Memoriálu Vladimíra Trávníčka byl odehrán o víkendu 7. - 9. dubna 2000 v Karlovicích. Čest památce tomuto výbornému šachistovi přišlo vzdát 30 aktérů. Šestinu tvořila hezčí část populace, z toho tři poupátka z Litovle popíchala ambice mnoha zkušenějších hráček na lepší umístění.
Že jsou šachy sportem na celý život stále dokazuje nejstarší účastník - osmdesátiletý Jaroušek Štroner - skončil na 23.místě se 3 body a nejmladší Hanka Koterová - třináctiletá bojovnice se prodrala s 5 body na neuvěřitelné 5.místo! Její kolegyně Veronika Šubertová obhájila loňské 9. místo se 4 body. Jana Hrochová obsadila 24.místo se 2,5 bodu.
Klobouk dolů před trpělivou prací Miloše Dobeše, který začíná sklízet sladké ovoce svého úsilí, investované do šachového potěru.
Zopakovat dvě předcházející prvenství nedovolil Karlu Vlachovi muž s nohou v sádře - Radomír Řehořek a odsoudil ho do role korunního prince. V 1. ročníku zvítězil též se sádrou na noze Josef Šereda. Že by v olympijských létech vznikala nová tradice?
Maskotem bílých byl na turnaji pes Jack se stejnobarevnou srstí. Pro černé se stala talismanem v nejtmavším kožíšku všudypřítomná pobíhající fenka Amika. Ta se na několikeré volání své velitelky stále neobjevovala. Že by špatný výcvik? Nikoliv! To si jenom Jana neuvědomila v zápalu boje, že ji předtím zamkla na pokoji. A tak jsme odjížděli domů bohatší i o tuto úsměvnou historku.
Bílí zvítězili ve 44 partiích, černí ve 32 případech a 29 soubojů skončilo smírně.
Bez protestů vše spravedlivě rozsoudil neodmyslitelný rozhodčí ing. Miroslav Kopecký. Velké uznání a poděkování patří řediteli turnaje Zdeňkovi Pavlíčkovi, který všechno perfektně zorganizoval. Zajistil pro hráče bohatý fond cen. Nikdo neodjel s prázdnou. K dispozici bylo v klubovně i sponzorské občerstvení - sudové pivo Holba, které nám zpříjemnilo přátelské posezení uspořádané v předvečer akce, i káva servírovaná hráčům přímo k partiím se stala neodmyslitelnou součástí tohoto klání.

Pořadí nejlepších:
1.Radomír Řehořek, Šachy Víchová 6 bodů
2.Karel Vlach, Zora Praha 5,5 b.
3.Pavel Šrubař, SKK Rokycany 5 b.
4.Ladislav Řehořek, Šachy Víchová 5 b.
5.Hana Koterová, SK Olomouc SigmaMŽ 5 b.
6.František Skoumal, Sigma 4,5 b.
7.Miloš Černý, Sigma 4 b.
8.Zdeněk Horák, Sokol Vracov 4 b.
9.Veronika Šubertová, Sigma 4 b.
10.Aleš Viliams, Sokol Vracov 4 b.

Miloš Černý



** Pozvánka **

Dne 11.května v 15 hodin pořádá Sdružení nevidomých - Cesty poznání, Balbínova 6, Praha 2 slavnostní odpoledne ke dni Svátku matek.
Rádi bychom vytvořili tradici setkávání matek jako projev úcty a poděkování za jejich těžkou a nikdy neoceněnou práci. Matka nás vybaví láskou, kterou přenášíme na další generace. Zvláště naše zrakově postižené matky to nemají lehké a přes všechny obtíže vychovávají své děti dobře.
Na setkání bude hrát skupina zrakově postižených. Účastnice z Prahy jsou vítány.
Za Sdružení nevidomých - Cesty poznání ještě jednou děkujeme všem našim matkám.

Jitka Skalická



** Inzerát **

Typhlographie je firma, která vám poslouží. Nabízí své služby v oblasti digitalizace menších textů a případné jejich vytištění v Braillově písmu. Nabízí rovněž tisk pozvánek na různé akce s kombinovaným textem Braillovým a běžným.
Nabízí vám v Braillově písmu nebo na disketách tyto publikace: Rudolf Krchňák: S bílou holí, Josef Smýkal: Vznik a vývoj Slepeckého muzea v Brně, Historie brněnského ústavu pro nevidomé. Máte-li zájem o celé literární dílo R. Krchňáka, napište.

Obraťte se na mne: PhDr. Josef Smýkal, Loosova 10,
638 00 Brno, tel.: (05) 52 13 85,
e-mail: smykal@braillnet.cz.



** Nové zvukové knihy **

Romány - Saganová, Francoise: Máte ráda Brahmse? (Psychologický román, jenž analyzuje milostný konflikt tří lidí - stárnoucí inteligentní ženy a dvou mužů.) čte: I. Růžička, 3 kazety, Z 2839

Životopisy - Polák, Josef: Dětství a mládí Boženy Němcové (Knížka řeší otázky spisovatelčina rodového původu a dokazuje průkaznou, pečlivě prostudovanou dokumentací, že romantizující koncepce některých badatelů (Sobková, Ivanov, T.Němec) musí ustoupit korektnímu studiu matrik a hodnocení spolehlivých svědků.) čte: H. Makovičková, 6 kazet, Z 2840

Dobrodružství - Foglar, Jaroslav: Kronika Hochů od Bobří řeky I. díl - Skautský rok (V této knížce čtenář nenalezne ucelený román, ani cyklus či návodné texty. Jsou tu popsány příhody, které se skutečně staly Hochům od Bobří řeky.) čte: J. Kadlec, 6 kazet, Z 2841

Romány - Vávra, Jaroslav R. : Posel úsvitu (Románová freska o českém konstruktéru a vynálezci z počátku minulého století, Josefu Božkovi.) čte: Z. Černá, 18 kazet, Z 2842

Novely - Cimický, Jan: Útěk do klece (Kniha shrnujícím způsobem odhaluje problematiku mladých, dospívajících lidí na mamutím pražském sídlišti.) čte: H. Makovičková, 7 kazet, Z 2843

Děti - Nosov, Nikolaj: Neználek ve Slunečním městě (Pro děti od 7 let. Další příhody z kouzelné země, kde žili malíčkové a malenky - vlastně malinkatí kluci a děvčata.), čte: H. Makovičková, 7 kazet, Z 2844

Děti - Nosov, Nikolaj: Neználek na Měsíci (Pro čtenáře od 10 let. Od Neználkovy cesty do Slunečního města uplynulo dva a půl roku. Když malíčkové slyšeli, co všechno Neználek a jeho přátelé viděli a zažili, vydali se hned do Slunečního Města, a když se vrátili, dali se do velkých úprav svého Kvítečkova, který se tak změnil k nepoznání.), čte: Z. Černá, 10 kazet, Z 2845

Náboženství - Lao-C : Život a působení připravovatele cesty v Číně (Kniha představuje Lao-c eho jako duchovního vůdce čínského národa.), čte: A. Strejček, 10 kazet, Z 2846

Děti - Nosov, Nikolaj: Neználkovy příhody (Pro děti od 5 let. Vyprávění o jednom pohádkovém městě, které se jmenovalo Kvítečkov. V tomto městě žili človíčkové - a žádný z nich nebyl větší než maličká okurka.), čte: H. Čočková, 5 kazet, Z 2847

Román - Coelho, Paolo: Alchymista (Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem.), čte: R.Honzovič, 4 kazety, Z 2848

Humor, romány - Vachek, Emil: Až se ucho utrhne (Humoristický román z českého maloměsta na počátku našeho století.), čte: M. Vavruška, 11 kazet, Z 2849

Rozhlasové hry - Voskovec, Jiří - Werich, Jan: Divotvorný hrnec (Rozhlasová inscenace), 1 kazeta - Obnova, Z 2850

Dobrodružství - May, Karel: V říši stříbrného lva I. (Old Surehand po tragické smrti svého pokrevního bratra Vinnetoua cestuje z hor Gros Ventre k jihu, aby zvěstoval Apačům podrobnosti kolem smrti jejich vůdce. Přes řadu úkladů se mu vždy podaří zvítězit. Další část příběhu Old Surehanda, nyní Kara ben Nemsiho efendiho, zavádí do Orientu.), čte: J. Hyhlík, 8 kazet, Z 2851


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 2000 SONS