Časopis ZORA, číslo 8/2000


OBSAH:




** Z 9. zasedání Republikové rady SONS ČR **

Řádné deváté zasedání Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, uskutečněné v sobotu 25. března 2000 bylo závěrečným zasedáním druhého funkčního období. Ústředními tématy proto byly otázky financování a další existence služeb nevidomým a slabozrakým a příprava třetího Celostátního shromáždění.
O současném stavu dotačního řízení podali zprávu prezident SONS Milan Pešák a předseda Petičního výboru Jan Příborský. V rozvojových programech jsou Středisko pro výcvik vodicích psů, sociálně-právní poradenství a prevence nezaměstnanosti zrakově postižených. Mezi nedotované projekty byly kromě již původně avizovaných přeřazeny i projekty Nácvik obsluhy a optimalizace výběru elektronických pomůcek, Sociální práce mezi těžce zrakově postiženými občany a Socioterapeutické aktivity mezi osamělými a v sociální izolaci žijícími občany. Zbývající tři projekty včetně Střediska Dědina a Rekondičních pobytů zůstaly zatím v útlumovém programu, přičemž ministr Špidla uvažuje o splnění bodu Národního plánu, týkajícího se postátnění Dědiny formou spojení Dědiny s Ústavem sociální péče Brno - Chrlice. Projekty předložené Ministerstvu zdravotnictví by dotovány být měly, postihne je však krácení dotace v důsledku snížení celkové částky pro tyto účely.
Proti současnému stavu dotačního řízení na MPSV podala SONS odvolání k ministrovi a Petiční výbor současně vyjádřil nespokojenost s odpovědí MPSV na petici "Zachraňme služby pro nevidomé", které jménem MPSV zaslal ředitel odboru doc. Průša. Delegace Petičního výboru jednala s náměstkyní MPSV dr. Hejnou, která přislíbila přijetí u ministra do poloviny dubna a projednání odvolání i výhrad Petičního výboru v jednom jednání. Republiková rada současně konstatovala, že dosavadní spory jsou vedeny jen o principiálním zařazení projektů SONS do jednotlivých programů. Dalším úskalím se může stát výše a podmínky poskytnuté dotace, a to bez ohledu na to, že celková částka MPSV pro tyto účely byla Poslaneckou sněmovnou zvýšena o 30 milionů korun.
Viceprezident ing. Císař poté stručně seznámil Radu s obsahem dokumentů MPSV "Koncepce dotační politiky" a "Akreditační řízení", které spolu se souběžně připravovaným zákonem o spolčování občanů podstatným způsobem ovlivní další existenci SONS i jejích služeb. Rada na základě těchto, z hlediska právní platnosti dosud velmi předběžných informací diskutovala nejrůznější varianty přizpůsobení se novým principům a došla k závěru, že bude nutno nalézt mechanismus pružné reakce organizace na faktický vývoj, třeba i nad rámec platných Stanov SONS, neboť tyto mohou vyjadřovat pouze stav, platný v okamžiku konání Celostátního shromáždění.
Republiková rada znovu potvrdila termín i místo konání Celostátního shromáždění (Karlovy Vary, 15. dubna 2000) a schválila jeho program, volební a jednací řád. Současně konstatovala, že současná finanční situace, kdy SONS žije ze svých rezerv, neumožňuje podpořit akci v předpokládané výši, takže delegáti musí počítat se zvýšenou úhradou z vlastních prostředků (resp. z prostředků vysílající Okresní odbočky). V závěru jednání schválila Rada text smlouvy o převodu expozice Slepeckého muzea do Technického muzea Brno a text odpovědi doc. Průšovi na žádost pana Františka Kindla z Prahy 6 o zveřejnění projektů SONS na internetu.

- CS -



** Za Jiřím Stehnem **

S hlubokým zármutkem oznamujeme všem přátelům a známým, že ve čtvrtek 30. března ve věku 64 let náhle zemřel pan Jiří Stehno z Prahy, významný funkcionář našeho slepeckého hnutí.
Jiří Stehno se narodil 24. března 1936 v Praze. O zrak a pravou ruku přišel v roce 1947 při explozi granátu, který s kamarády našel ve Vlašimi, kde byl u babičky na prázdninách. Povinnou školní docházku ukončil ve škole pro nevidomé na Hradčanech. Třebaže byl hudebně nadán, nemohl pro své tělesné postižení studovat hudbu, kterou miloval. Navštěvoval Jazykovou školu, kde také složil státní zkoušku z angličtiny.
V roce 1956 absolvoval u Josefa Šedivého ze Šumperka kurz pro nevidomé telefonisty a od ledna 1957 působil na pobočkové ústředně v Národním muzeu. Svým svědomitým a zodpovědným přístupem k práci si získal přirozenou autoritu a oblibu pracovníků této významné instituce. V roce 1960 se oženil, s paní Liduškou žili v harmonickém manželství a vychovali dvě děti - syna Jiřího a dceru Alenu.
V dubnu 1990 byl zvolen prvním prezidentem nově založené České unie nevidomých a slabozrakých. V roce 1993 se vrací na telefonní ústřednu v Národním muzeu, kde pracuje až do své náhlé smrti.
Pan Jiří Stehno byl po dlouhá léta aktivním předsedou Základní organizace zrakově postižených v Praze 10. V roce 1969 byl zvolen členem ÚV Českého svazu nevidomých a slabozrakých. Velmi mnoho vykonal pro pracovní uplatnění těžce zrakově postižených na pobočkových ústřednách. Pod jeho dohledem získávali frekventanti telefonních kurzů první praktické zkušenosti. Byl ochotným rádcem, ale i přísným dohližitelem při provádění praxe na ústředně v Národním muzeu, kam za ním dvakrát týdně docházeli frekventanti kurzů. Zdůrazňoval jim, že telefonista pro mnohého volajícího vytváří první dojem o firmě. Celorepubliková komise telefonistů, kterou vedl, výrazně přispívala k vyhledávání vhodných míst v telefonních ústřednách v různých podnicích. V sedmdesátých letech pracovalo na pobočkových ústřednách přes 700 těžce zrakově postižených osob.
Pan Jiří Stehno byl člověkem velkých lidských kvalit. Zdobila ho skromnost, důslednost, optimismus, vstřícnost k řešení problémů druhých. Pro mnohé se stal příkladem, jak aktivně žít i s handicapem.
V mnohém sdílel Jiří stejný osud jako Jarek Matěna z Úpice. Přibližně ve stejnou dobu podobným způsobem přišel o zrak a levou ruku. Po hradčanské škole oba studovali angličtinu na Jazykové škole, ne náhodou jim říkali "dvojčata". I Jarek se stal telefonistou a pracovníci tamní Juty si vážili jeho práce. Nevyzpytatelnost života přinesla další shodu - pan Jaroslav Matěna zemřel 1. března 2000.
Čest jejich památce!

Jiří Reichel



** O světě nevidomých řečí tónů **

Již 135 let uplynulo od doby, kdy se ve Starém Plzenci v rodině řezníka narodil 30. dubna 1865 Stanislav Suda - třetí ze šesti dětí. V sedmi měsících po onemocnění záškrtem ztratil zrak. V šesti letech nastoupil do obecné školy, kde pro něho obětavý učitel J. Křišťál zhotovil různé reliéfní pomůcky. Od října 1874 byl přijat do hradčanského slepeckého ústavu, kde se mu dostalo dobrého hudebního vzdělání ve hře na flétnu a housle. Od kamaráda se naučil i hře na klavír. Zde si také osvojil Braillovo písmo, ne však notopis. Stal se rovněž mimořádným žákem varhanické školy.
Jeho vynikající hudební nadání a skvělá hudební paměť mu umožnily absolvovat flétnové koncerty v řadě lázeňských měst u nás i v zahraničí. Po opuštění hradčanského ústavu se snažil vylepšit špatnou finanční situaci rodiny v důsledku úmrtí otce vyučováním hře na klavír a laděním.
V roce 1886 jako první nevidomý vykonal státní zkoušku ze hry na flétnu. Natrvalo se usadil v Plzni, kde se přes těžké začátky přece jen uplatnil v kulturním životě města a získal i dobré přátele.
V nelehkých podmínkách zapříčiněných slepotou začal samostatně komponovat. Do základů instrumentace ho zasvětil kapelník plzeňské vojenské hudby. Suda všechny své skladby diktoval zpaměti, bez jakýchkoli poznámek, nejprve bratru Josefovi, sestře Boženě, svému synovci i ochotným přátelům. Neměl manželku, žil sám, proto byla pro něj krutou ranou smrt bratra Josefa. Po první světové válce se zhoršila i jeho finanční situace, kterou zkomplikovala těžká nemoc matky. Po její smrti se zhoršil i Sudův vlastní zdravotní stav; podlehl tuberkulóze 1. září 1931.
Sudovo skladatelské dílo je rozsáhlé (napsal téměř sto skladeb) a zahrnuje nejrůznější žánry - od drobných instrumentálních a vokálních skladeb až po tvorbu symfonickou a operní.
V roce 1895 vznikla jeho první opera "U božích muk", ve smetanovsko-dvořákovské tradici je druhá opera "Lešetínský kovář", poprvé provedena v r. 1903. Na námět Vrchlického složil třetí operu "Bar Kochba" (premiéru měla v Pzni v r. 1905). O životě slavného českého skladatele Josefa Myslivečka je čtvrtá Sudova opera "Il divino Boemo" (její výňatky byly vydány na gramofonové desce v r. 1985 ke 120. výročí Sudova narození). Nedokončená zůstala pátá opera "Haydnova nevěsta".
Z velkých orchestrálních skladeb se připomíná především symfonie "Život ve tmách" a symfonické básně "Hudba světlem" , "Slepcova píseň" a nedokončená "Den a noc", jejichž společnou inspirací je ztráta zraku a její citové i společenské důsledky. I dnes se hluboce skláníme před Sudovým hudebním nadáním a úsilím o sdělení pocitů nevidomého, o jeho snaze uplatnění mezi vidomými, což vyjádřil ve svém díle po svém - řečí tónů.

Z archivních materiálů vybrala D. Kudlová



** Jan Krejča a jeho sto let **

(19. 4. 1900 - 19. 11. 1977)

Rozšíření šachové hry mezi nevidomými a to již od let dvacátých je navždy spojeno se jménem Jana Krejči. A od počátku let padesátých je jeho jméno také spojeno s tehdejším rozvojem Slepecké tiskárny. Spolu s jejím ředitelem Ferdinandem Wildmannem patřil svým klidným vystupováním a rozvahou k oporám vlastně celého nového kolektivu STK.
Narodil se ve Starosedlském Hrádku na Příbramsku. Za první světové války se vyučil a pracoval u obuvnické firmy ve Vídni. Po nešťastné operaci zákalu v očním sklivci ztratil ve dvaceti letech zrak. Od r. 1924 byl v Klárově ústavu v Praze, kde se vyučil košíkářství a po řadu let tam i v tomto oboru pracoval. Již zde se počal věnovat šachům. Ve spolupráci s tehdejší redakcí ZORY vedl od r. 1935 přílohu ZORY pro nevidomé šachisty.
Jeho aktivita a houževnatost jej později, po odchodu z ústavu, vedla do papírenského průmyslu, kde pracoval v expedici. Po druhé světové válce byl zaměstnán dva roky v rozmnožovně bývalé Ústřední rady odborů.
Zapojil se také plně do společenského a kulturního života našich představitelů Podpůrného spolku samostatných slepců, kde se seznámil se sourozenci Františkem a Marií Prášilovými. Citovým propojením těchto našich intelektuálních představitelů vznikly dvě manželské dvojice - František Prášil, básník a spisovatel, spojil svůj - bohužel tak krátký životní osud - s Aninkou Mňukovou, a Jan Krejča se později oženil s Mařenkou Prášilovou. Úsměvně vyznívá reminiscence na seznámení manželů Krejčových v kurzech tance, které pořádal Podpůrný spolek samostatných slepců.
Do budovy v Krakovské ulici č. 21 přichází po roce 1950 s manželkou i švagrovou jako správce ubytovny pro nevidomé muže, která byla tehdy upravena ve 4. patře budovy. Nejen to - od roku 1951 se zapojuje přímo do činnosti Slepecké tiskárny, a to nejprve jako sazeč a posléze až do odchodu do důchodu jako korektor.
Význam Jana Krejči pro hnutí nevidomých tkví především v jeho zájmu o šachovou hru. Stal se vynikajícím šachistou, přeborníkem a hlavně se věnoval výchově celé nové mladé generace nevidomých šachistů.
Vedl, jak již bylo uvedeno, přílohu ZORY pro nevidomé šachisty, která se pod jeho vedením stala nepostradatelnou pomůckou všem nevidomým šachistům u nás. Zpracoval a vydal učebnici šachové hry pro nevidomé začátečníky. Pečlivě sledoval šachové turnaje u nás i v mezinárodním měřítku a z těchto soutěží publikoval nejzajímavější partie světových mistrů této královské hry. Tomuto svému celoživotnímu zájmu se věnoval aktivně i po odchodu do důchodu.
Zemřel v Praze 19. listopadu 1977.

Z. Š.



** Hlásí se SIA **

Středisku integračních aktivit SONS se ve spolupráci s Pobytovým rehabilitačním a rekvalifikačním střediskem SONS Dědina podařilo získat kontakty na organizace, jež jsou příjemci dotací z Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. Výsledkem tohoto šetření je nabídka ze strany některých organizací pomoci osobám zrakově postiženým s hledáním jejich pracovního uplatnění buď vhodnou formou ergoterapie, tedy bez finančního ohodnocení, nebo zaměstnáním na základě pracovní smlouvy.
Většina těchto zařízení se nachází v Praze; jedná se o stacionář Eliáš, společnost Duha, Domov sv. Rodiny, Modrý klíč, rehabilitační centrum Stodůlky, další nabídky přišly z Fokusu Mladá Boleslav, z Q-klubu Amavet v Příbrami, Letohrádku Vendula v Horním Bezděkově a z Diakonie v Úpici. Každá z těchto organizací nabízí odlišné podmínky ohledně svého zaměření výrobního programu, dopravní dostupnosti, požadavků na uchazeče, popřípadě ubytovacích možností. To vše je nutné domluvit s konkrétním zájemcem. Další informace podá ing. Michálek ze SIA SONS v Krakovské ulici 21, tel 02/ 222 101 32.




** Upozornění **

Upozorňujeme, že od 1. března 2000 se Oblastní rada Praha a Středočeská oblast přestěhovaly z Kouřimské ulice č. 4 do Krakovské ulice č. 21, Praha 1, PSČ 115 17 (do třetího mezipatří).

Telefon: přímá linka 96 23 02 25
přes ústřednu 22 21 11 60, linka 234
Úřední hodiny: pondělí 8 - 16 hod.
čtvrtek 8 - 12 hod. a 13 -18 hod.
pátek 8 - 13 hod.
úterý a středa po telefonické domluvě
Dosavadní telefon 730 552 se proto ruší!

Hana Pánková, oblastní pracovnice



** Malé měsíční zauvažování, tentokrát na duben - tedy jarní **

Píši tyto řádky v první jarní den, kdy ovšem všude, snad kromě nejnižších nížin, leží ještě sníh. Zkrátka taková zimní pohádka.
Tyto věty budete číst ovšem až v půlce dubna, už pěkně blízko Velikonocím a svátku sv. Jiří, kdy, jak praví pranostika, vylézají hadi a štíři. Vylezou i letos? Věřím, že ano, že nevymřeli.
"Vajíčka," pravila před několika lety v rozhlasové anketě nahodile potkaná slečna či mladá paní na otázku, cože to jsou ty Velikonoce. Takových a podobných odpovědí byla celá hrstka. Ale co kdyby tak někdo "přepadl" na ulici mne? Odpověděla bych, jak si to tak skládám v hlavě, že tyto svátky pro mne znamenají smutek, změněný v radost. Velký pátek s těžkým křížem a Kristovou smrtí, neděle pak radost z jeho zmrtvýchvstání. "Je to vše věcí víry a ZORA přece není náboženský časopis," může napadnout leckoho ze čtenářů. Já mu odpovím jen tolik, že je dobré vědět,, z jakých tradic vycházíme. Že svůj důvod mělo i napsání Janových či Matoušových pašijí J. S. Bacha.
Ta vajíčka se budou malovat, samozřejmě nic proti nim. Také nic proti anketám. Nutí, jak doufám, zamyslet se nad tím, co člověk opomíjel, ale mohl by znát. V našem městě, možná i v jiných, se ve všech schránkách objevila nabídka na dodání filmu "Ježíš" a knížky "Více než tesař". Je zde naděje, že obě díla, nabízená zdarma, mohou leckomu u nás ukázat na křesťanské kořeny Evropy i tohoto národa. Samozřejmě i na to, proč také jsou Velikonoce.
Takže máme duben, měla bych také trochu "aprílovat"? Něco podobného po mně, prosím, nechtějte, neumím to. Nemám ráda kampaně, ať jde o někdejší MDŽ či dnešního Valentina. S dárkem k obojímu bych ovšem neměla to srdce nikoho vyhodit. Ale potěšit milovanou osobu či kamaráda dárkem je přece možné úplně kdykoli a udělat si z někoho nevinnou legraci jistě také. Ale kde jsou zase hranice nevinnosti? Nemohu třeba i nechtě urazit? Otázky, úmyslně nezodpovězené.
Jara se vším všudy se v dubnu, kdy si toto přečtete, určitě dočkáme. Tož se snažme jej plně vnímat, stejně také krásnou velikonoční hudbu, se zmíněným Bachem v čele, ale vůbec tu dnes už méně známou tvář těchto svátků.
S jarem příroda přináší milá překvapení, kam člověk sáhne - pokud tam zrovna není beton či asfalt. Ledacos pěkného vykvete a naroste mladá tráva. Radosti dotekové jsou samozřejmě doplněny i těmi pro uši. Ptáci se bláznivě rozezpívají. Někdy zdánlivě není důvod, ale nebylo by špatné to někdy zkusit s nimi?

Eva Budzáková



** Šestnácté vítání jara **

Pokud název tohoto příspěvku připomíná starším čtenářům špionážní seriál, jde o náhodnou shodu.
Jako každoročně jsme i tentokrát 25. března před desátou hodinou vystoupili na nádražíčku v Nemoticích - a zrovna začalo pršet. Přesto se nás sešlo 58 a neohroženě jsme se vydali přes vesnici Snovídky údolím Stupavy do haluzického polesí, kde je lesní studánka Bezdynka.
Skoro celou cestu, tedy víc jak hodinu, bez přestání pršelo, ale pak přestalo a vítání jara u studánky proběhlo k všobecné spokojenosti.
Všichni se mezi sebou vítali, rozprávěli, zazpívali si, snědli a vypili vše, co si přinesli, a k tomu špekáčky a vonnou kávu, o které se postarali pořadatelé.
Bystrozrací průvodci nás informovali, že kvete podběl, plicník a lýkovec, a tedy že jaro je v plném rozběhu. Podle mne a podle olomouckého Majáčku Extra č. 1 je to první jaro třetího tisíciletí - a je to tak lepší, než čekat ještě rok.

JH



** Evropský týden mozku **

Pro nervová nebo duševní onemocnění je ročně hospitalizováno 80 000 pacientů. Přibližně 100 000 lidí trpí epilepsií a 160 000 lidí Alzheimerovou chorobou. Uvedl to ředitel Ústavu experimentální medicíny Akademie věd Josef Syka jako vysvětlení, proč se ČR připojila k Evropskému týdnu mozku, který proběhl v Evropě a Spojených státech od 13. do 19. března.
Od roku 1992, kdy vyhlásil americký prezident George Bush desetiletí mozku, bylo podle Syky dosaženo řady úspěchů: byly zjištěny geny Alzheimerovy choroby a vyvinuty metody omezující odumírání nervových buněk po mozkové mrtvici a vytvořeny léky zabraňující jejímu opakování. Podle Syky také velice postoupil vývoj metod potlačení bolesti a byly objeveny geny kontrolující paměť a geny vyvolávající dědičnou hluchotu a slepotu.

(red)



** Oční lékaři se radili, jak léčit zákal **

O tom, jak nejlépe rozpoznat a léčit šedý zákal u dětí, se v pátek 17. března v ostravském hotelu Imperial na pracovním dnu České oftalmologické společnosti pod názvem Dětská katarakta radilo přes sto očních lékařů. Šedý zákal totiž patří mezi nejčastější léčitelnou příčinu slepoty v raném věku. V rozvinutých zemích připadají jeden až čtyři případy na deset tisíc obyvatel, v rozvojových někdy až patnáct. V České republice bylo loni operováno na tuto chorobu 211 dětí.
"Díky grantu, který získala Motolská nemocnice, se postupně proškolují dětští lékaři, aby lépe rozpoznali u novorozenců odchylky od normálu. Tímto vyšetřením pak projde každý novorozenec. Při případném podezření se následně odešle na oční oddělení. Máme tak možnost včas zachytit nové případy," sdělil lékař Petr Mašek z Ostravy.
Dále dodal, že šedý zákal u dětí je spíše vrozenou nemocí, ale může se projevit i po úrazu. "Operace šedého zákalu je velmi náročná. Měl by ji provádět zkušený lékař v dobře vybaveném pracovišti, který podobných zákroků udělá více než pět set za rok," řekl Mašek.

(jap)



** Centrum pomoci handicapovaným **

V roce 1997 při katedře speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě v Olomouci bylo otevřeno odborné zařízení Centrum pomoci handicapovaným UP s celouniverzitní působností, s cílem poskytnout handicapovaným studentům Univerzity Palackého vysoce odborný, kvalitní a komplexní poradenský, technický, případně terapeutický servis. Centrum pomoci handicapovaným poskytuje specializované služby uchazečům a studentům se smyslovým a tělesným postižením a studentům s narušenou komunikační schopností. Dále však Centrum spolupracuje se studijními odděleními jednotlivých fakult UP, se středními školami, jejichž zdravotně postižení absolventi se chtějí ucházet o studium na Univerzitě Palackého.

Některé z aktivit Centra pomoci handicapovaným:
- poradenství v oblasti právní úpravy vzdělávání zdravotně postižených, nároků a služeb,
- poradenská a technická pomoc smyslově postiženým studentům.

K tomuto účelu sloužilo tyflopedické pracoviště pro pomoc zrakově postiženým studentům, které jim poskytovalo služby prostřednictvím nejnovější tyflotechniky. Jednalo se o ozvučený program Správce programu, CS-VOICE, jehož možností je i zvětšení písma pro potřeby slabozrakých osob a osob se zbytky zraku. K možnosti čtení zvětšeného písma byla zakoupena stolní lupa Tiemann. Tato poradna byla dále vybavena tiskárnou bodového písma Everest, Eurekou a braillským řádkem.
Rozvoj počítačové techniky však po několika letech ukázal na nedostatky, které bylo nutno ihned řešit.
V roce 1999 se tyflopedické pracoviště při Centru změnilo na samostatnou místnost s interním názvem Tyflopedické centrum, s již zmiňovaným tyflotechnickým příslušenstvím, které je prostřednictvím grantů obnovováno pro potřeby zrakově postižených studentů.
Cílem Tyflopedického centra je pomoc zrakově postiženým studentům při studiu a zrovnoprávnit je s vidícími prostřednictvím nejnovějšího počítačového vybavení. Naší náplní je přepis textů v Braillově písmu k přijímacím zkouškám ke studiu na Univerzitě Palackého, přepis textů pro hodiny seminářů a cvičení, aby se nevidomí studenti mohli aktivně zapojit do výuky. Přepis studijních textů a dalších materiálů umožní - na rozdíl od akustické podoby - trvalý hmatový záznam textu, jenž je výhodnější ke studiu.
Běžné testy a písemné zkoušky píší nevidomí studenti na počítači s ozvučeným programem. Vyučující má tak písemný doklad studentovy práce.
Obtížná se dosud jeví ze strany nevidomých úprava textů seminárních a semestrálních prací, zejména v přesném stanovení řádků, volby písma, úpravy odstavců... K tomuto účelu slouží individuální výuka práce s počítačem u každého studenta, kterou centrum poskytuje. Všechny nedostatky ve zvládnutí počítačových programů, tvorby tabulek, grafů a úpravy textů si nevidomí studenti odstraňují na základě vlastního zájmu a potřeb.
Nákup notového počítače a monitoru pro potřeby slabozrakých o velikosti 19" a obnovením počítačového programu od firmy Elvos mohou nevidomí studenti pracovat s ozvučeným internetem a tak získávat mnohé informace z oboru, potřebné ke studiu. Mohou si samostatně vyhledávat informace podle zájmu, z domova i ze zahraničí. Hlasový výstup e-mail pošty zajišťuje kontakt zrakově postižených studentů se studenty a přáteli škol, kteří jsou také napojeni na internetovou síť.
Tyflopedické centrum hledá cesty, jak nejlépe pomoci zrakově postiženým studentům k informacím, které jim dříve byly zprostředkovány pouze verbálně druhou osobou. Dnes si je mohou vyhledávat sami.
Zájem zrakově postižených studentů o studium na vysoké škole se zvyšuje, např. v letošním roce se jedná o čtyři studenty prezenčního studia na Pedagogické fakultě se studijními obory český jazyk - občanská výchova a speciální pedagogika, český jazyk - anglický jazyk, pedagogika - sociální práce. Dalšími klienty jsou i studenti kombinovaného studia a bakalářského (speciální pedagogiky pro výchovné pracovníky).
V současné době má Tyflopedické centrum k dispozici dva počítače s hlasovým výstupem, přičemž jeden je napojen na internetovou síť a doplněn o hlasový výstup a druhý má akustický i hmatový výstup. Zrakově postižení studenti si v Tyflopedickém centru mohou samostatně vytvářet text, oskenovat a upravovat studijní materiály.
Zrakově postiženým studentům se snažíme v maximální míře vyhovět, ovšem určitá omezení plynou z finančních možností, které nemohou zajistit naprostou samostatnost zrakově postižených studentů. Jsou dosud odkázáni na přepis textů do Braillova písma, který provádíme z T602 a následně tiskneme na tiskárně Everest. Tento nedostatek je možno řešit nákupem nové tiskárny, na což budeme pamatovat v následujícím období.

Z dalších aktivit centra uvádíme:
- pomoc při řešení případných problémů s lokomocí somaticky postižených uchazečů v bariérovém prostředí, konzultace o aplikaci kompenzačních pomůcek při studijních činnostech, poradenství v rámci budování bezbariérového studijního prostředí,
- spolupráce při řešení aktuálních potíží studentů, které souvisí s narušenou komunikační schopností v důsledku smyslového postižení, specifických poruch učení, vad a poruch řeči,
- konzultační činnost v souvislosti se zájmem studenta o daný studijní obor - poradenská pomoc vysokoškolským a středoškolským pedagogům, konzultační činnost zaměřenou na odbornou pomoc zdravotně postiženým studentům v souvislosti se zájmem studenta při studijních obtížích, zprostředkování vzájemných kontaktů s ohledem na nezbytný integrační charakter studia.

Vysoce odborně garantované speciální služby mají individuální charakter a jsou uskutečňovány v závislosti na požadavcích klientů.

Koordinátorkou Centra pomoci handicapovaným je Mgr. Kateřina Vitásková, která poskytuje bližší informace na telefonním čísle 068/56 35 333.

Mgr. Ilona Ireinová



** Den otevřených dveří **

22. února měli všichni možnost prohlédnout si Středisko rané péče Praha, kde se konal Den otevřených dveří. Této možnosti využilo několik desítek příznivců střediska, rodičů zrakově postižených dětí, novinářů a dokonce se přišel podívat i pan domácí. Pro všechny zmrzlé příchozí byl připraven šálek horkého čaje či kávy. Vládla tu velmi přátelská atmosféra. Pracovnice střediska se střídaly v informování o jeho práci, které bylo bohatě doplněno ukázkami zrakově stimulačních pomůcek a promítáním videa z práce s dětmi.

Z porodnice domů
Povinnost porodníka jako prvního lékaře, který se vůbec s dítětem setká, je podívat se alespoň na zevní sediment oka, rozevřít víčkovou štěrbinu a zkontrolovat, zda jsou oči normální velikosti, konfigurace a zda je tmavá zornice. Další záchytný bod je matka, protože jsou i vrozené vady, které nejsou na první pohled viditelné.
Tereza Hradilková, ředitelka všech poboček střediska, říká:
"Náš styl je hodně zaměřen na rodinu, přístup je neexpertní, chceme být rodičům partnery a snažíme se jejich kompetence posilovat. Ujišťujeme je v tom, že oni jsou těmi, kteří jsou schopni se o své dítě postarat a dát mu to nejlepší. Odborníci v lékařské branži by měli rodičům pomáhat a posilovat je ve vědomí, že se o dítě dokáží postarat a neříkat jim, že by dítě nemělo být doma, ale v ústavu.
Snažíme se, aby dítě mohlo být doma, aby se s ním rodiče sžili, aby mu mohli dát to, co každé dítě v prvních měsících potřebuje - pocit bezpečí a láskyplného vztahu. Je to těžké, když se po devíti měsících konečně narodí dítě a hned na začátku nesplňuje všechna očekávání. Dítě je často hospitalizováno s matkou, někdy se u extrémně nedonošených dětí stává, že jsou hospitalizovány dokonce bez matky a zůstávají v péči zdravotníků. Porodnická péče je sice velmi dokonalá, nyní se daří zachraňovat i děti pod 1000 gramů váhy, ale nemůže nahradit péči, kterou má dítě doma.
Snažíme se rodičům ukázat, jak jejich dítě vidí svět - jazyk lékařů je velmi odborný, často mají rodiče problémy porozumět, co vlastně jejich dítěti je a co podstupuje za operace. Rodiče se cítí jen pasivními pozorovateli, v roli, kdy nemohou nic udělat. Maminka má pak potíže, když nekojí a za dítětem jen dochází. Snažíme se rodinu podporovat již v této fázi, aby vznikl vztah mezi matkou a dítětem, aby maminka mohla být aktivní, aby mohla s někým sdílet svoje dojmy, očekávání, strach, nebo naopak radost i z toho, že se stav dítěte stabilizuje.
Další důležitá fáze je přechod z porodnice domů. Tehdy se snažíme být v těchto rodinách častěji, běžně je naše perioda mezi návštěvami 1 - 3 měsíce. První je utvoření vztahu mezi rodiči a dítětem. Možná byste mohli říct, že je to věc zcela přirozená, že vzniká, když se dítě narodí - není tomu úplně tak.
Druhá fáze je kontakt mezi rodiči a dětským praktickým lékařem při přechodu dítěte z porodnice domů. U nás máme připravené brožurky pro dětského lékaře i pro rodiče. Všechny obsahují praktické rady, jak se o dítě starat, aby mělo vše jako zdravé dítě. Brožury, které vydáváme, mají velmi jednoduchý jazyk a jsou vlastně mostem mezi rodiči a zdravotníky."

Terénní služby pro rodiny dětí se zrakovým a kombinovaným postižením
Služby rané péče jsou poskytovány převážně v rodinách. Doma se dítě cítí nejjistěji, zde také nejlépe přijímá nové lidi a věci, zde se nejlépe učí. Středisko také pořádá různé semináře pro rodiče i lékaře a týdenní rehabilitační pobyty pro celé rodiny. Pro rodiče je tu vydávaný čtvrtletní zpravodaj Rolnička, ve kterém najdou např. novinky z oftalmologie.

Jak se učí děti vidět
Lucie Gregorová - fyzioterapeutka:
"Vidění a zrak jsou jedním z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují pohybový vývoj dítěte. Při pohybu nevidomé dítě provádí krok do neznáma. Je to pro něj těžké a dá se to v podstatě přirovnat k překonávání zemské přitažlivosti. Vidící děti to mají jednodušší, mohou si prohlížet okolí, lidi, hračky, ručičky, nožičky a když se snaží o pohyb z místa, tak vidí, že se jim hračky přibližují, že se jich mohou dotknout a to je nutí k složitějším pohybovým úkonům.
U nevidomých dětí se začíná fyzickým kontaktem, kdy rodiče použijí své tělo, aby dítě mohlo změnit polohu, později se mohou použít různé rehabilitační a speciální pomůcky. Vždy říkáme rodičům, že je potřeba neustále s dítětem komunikovat, každý pohyb zvukově doprovázet, můžou k tomu použít i zrakově stimulační nebo ozvučené hračky. Nejvíce používáme ozvučené rehabilitační míče různých velikostí. Nejideálnější pro malá miminka jsou míče s pěnovým povrchem, které jsou poddajné a přilnavé, tudíž dítě dobře vnímá sebemenší změnu pohybu a to ho velmi stimuluje na pohyb. Dále používáme rehabilitační válce, ideální jsou válce průhledné, které plníme různými zrakově stimulačními či ozvučenými předměty. Také používáme různé rehabilitační úseče, točny, balanční podložky, ty všechny motivují dítě k pohybu.
Pro děti je v prvních měsících velmi důležité, aby získaly sebedůvěru a jistotu, a aby ji mohly využít u složitějších pohybových úkonů. Je důležité, aby jim tuto důvěru dali právě rodiče. Kvalita i kvantita jednotlivých pohybových prvků není nikdy srovnatelná, je u každého dítěte velmi individuální. Máme děti, které se zpravidla nenaučí lézt, protože lezení je pro ně příliš obtížné, takže se raději po místnosti pohybují posouváním nebo kutálením se po zadečku. Také se děti většinou velmi pozdě naučí samostatné chůzi (mezi 22. a 24. měsícem i později). První brožurka - Pohyb s radostí, kterou dáváme rodičům, když si domů přinesou zrakově postižené dítě, je plná fotografií cviků s dětmi, prostřednictvím nichž si rodiče lépe uvědomí, co je vlastně potřeba s miminkem dělat a jak ho vhodně stimulovat. Tato brožurka je průřezem prvního roku života dítěte.
Miminku je třeba udělat dostatečně zrakově stimulační a ohraničený prostor, který je důležitý pro získávání jistoty, aby hračky byly neustále v dosahu. Nesmí se stát, že když se dítě pokusí o pohyb, aby se mu hračka odkutálela daleko. Dítě pak má pocit, že hračku ztratilo a že se k ní už nemůže nijak dostat. Dítě by mělo být ve svém koutku bosé, protože používá nejen ručičky, ale i nožičky k úchopu. Prostředí, ve kterém se dítě pohybuje a učí, by mělo být pokud možno standardní, aby se naučilo pamatovat si rozmístění předmětů, aby si je mohlo dobře osahat, aby získalo jistotu prostorové představivosti."

Pavla Poláčková - klientka Střediska rané péče Praha:
"Až po roce jejího života jsme se dozvěděli, že dcera Šárka nevidí a tak jsme začali jezdit do nemocnice v Praze - Motole na různá vyšetření a v podstatě náhodou mě tam oslovila Tereza Hradilková a pověděla mi o tomto středisku. Od té doby k nám pravidelně jezdí a vozí nám hračky a všechny materiály. Jsem jim za jejich pomoc velmi vděčná.
Lékaři nás prvně přesvědčovali, abychom dceru dali do ústavu a nedávali nám žádnou naději na to, že bychom se o ni mohli dobře postarat. Až teprve tady nás ujistili, že to zvládneme dobře sami a že můžeme Šárce dát vše, co potřebuje. Seznámila jsem se tady se spoustou rodičů a s některými udržuji kontakt, předáváme si informace a protože mají starší děti, tak se jich ptám, jaké to bylo, když jejich dětem bylo pět let. Kdybych tehdy nepotkala Terezu, tak si vůbec nedovedu představit, co bych teď dělala, ale rozhodně bych svoji dceru do ústavu nikdy nedala.
Moje dcerka je nevidomá, podle lékařů má zachovalý jen světlocit, ale řekněme, že registruje zajímavé věci, jako jsou překážky na zemi nebo sebere drobnosti ze stolu či z podlahy; lékaři však říkají ne, nevidí. Šárka také rozpozná okno od zrcadla. Původně jí lékaři nechtěli přiznat ani ten světlocit, to až po našem upozornění a zopakování různých testů jej připustili."

Co dokáží vidět ruce
Ve zdejší dílně si každý účastník mohl zkusit za asistence zkušené výtvarnice paní Jaroslavy Janíčkové zhotovit hračku pro zrakově postižené dítě. Vyráběly se zde hlavně leporela pro slabozraké děti - na černou plochu se buď lepily z kontrastně zbarvených samolepek zjednodušené obrázky nebo se na černou plochu kreslily obrázky bílým opravným lakem.

Markéta Švehlová



** Klub držitelů vodicích psů informuje **

Výbor Klubu držitelů vodicích psů zasedal 26. února 2000 a mimo jiné zde byl podán návrh na oddělení rekondičního pobytu držitelů psů od Mistrovství republiky ve výkonu vodicích psů, který byl jednohlasně přijat.
Předběžné datum konání mistrovství je stanoveno na 9. září 2000. Upřesnění a další informace se držitelé psů dozví z přihlášek, které jim budou zaslány, popř. na adrese: Středisko pro výcvik vodicích psů, Klikatá 2a, 158 00 Praha - Jinonice, tel.: 02 / 51 61 11 54.

Ilona Vobrová



** Majda (3) **

Jak nás vyhodili
Bylo to trochu jako v Čapkově Dášeňce. Tak už jsi velká, všechno umíš, všechno jsme ti dali, co jsme mohli, a teď pěkně do světa! Poslední dny jsme si užily nad očekávání. Majdina instruktorka s námi šla na nádraží vyzkoušet nastupování do vlaku. Pak ještě nabídla, že pojedeme do města podívat se, kde by se dal sehnat proutěný pelíšek (pro Majdu je to spíše letiště), velké misky a cestou pár hamburgrů pro personál, jo a taky nějaké hračky pro ostatní pejsky, a to snad bude všechno.
Bylo pro mě hrozně důležité zkusit si, jak to jde s pejskem v obchodním domě, i u McDonalds a na tržišti. Nemůžete jen tak přivázat vodicího psa jako nějakého vořecha a jít brouzdat po Tescu. Všechno má svá pravidla a úskalí, ale vše jsme zvládly, značně utahané, ale také smíchem ubrečené. Kdo nikdy neviděl útlou a křehkou instruktorku, jak vleče na zádech báglík, na rameni psí pelech a ještě diriguje korpulentní dámu s blond fenou ve vodiči, ten přišel o mnoho. Neměla jsem moc času sledovat své okolí, ale myslím si, že málokteré oko zůstalo suché.
Také jsem musela Majdu před odchodem ze Střediska "adoptovat". Naše instruktorka s námi odjela do místa Majdina nového bydliště, kde jsme navštívily Místní úřad. Paní referentce, která se vždy chovala velmi lidumilně, jsme koupily kytku a šlo se. Muselo se podepsat asi sto papírů, a tak jsem byla ráda, že na to nebudeme s Majdou samy. Ona má dodnes problém ukázat mi drápkem místo na papíře s podpisovou kolonkou. Vejdouce nonšalantně do velmi šeré místnosti příslušného referátu, jsme téměř okamžitě zaznamenaly výkřik hrůzy a potom úlevné - jo to jste vy?! Paní referentka se bojí psů a dosud žádného vodicího neregistrovala. Původně prý chtěla vyskočit na stůl, ale překážel jí počítač a šanony. Když pak rozeznala i mne s kytkou, trochu se uklidnila, takže příslušný úřední výkon jsme nadále zvládly s velkým zdarem. Místní úřad se stal majitelem vodicího psa - také si ho zaplatil - a já něčím jako adoptivní matkou.
Cestou domů jsem koupila Majdě kousek točeňáku, protože se ještě musela naučit cestu z metra a na metro. Paní instruktorka tuto pochybnou odměnu povolila a tak jsem očekávala, že Majda se celá rozplyne, když dostane opravdického buřta. Omyl. Jak je cvičená na ty granule, tak si chudinka myslela, že je to nová panenka. Chodila s točeňákem v hubě a předváděla se. Smíchy škytajíce jsme se jí snažily vysvětlit, že je to k jídlu. Nakonec to pochopila a zbaštila. Od té doby tento problém nemá. A pak už nás opravdu vyhodili. V hale pro návštěvníky jsem navršila pyramidu svých věcí, Majdiných pelíšků (musí mít dva, protože také žijeme na chalupě), pytlů s granulemi, a já nevím, co všechno tam bylo. Vzala jsem si ještě mokrý průkaz vodicího psa, Majdu v krásném postroji, kabelku, hůl a šly jsme. Věřily jsme, že nový "taťka" přijede k večeru s autem a odveze nám, co potřebujeme, domů.
Tak ještě pac a pusu na cestu, mnoho dobrých a upřímných přání a fotka a naposled pohladit a očuchat psí kamarády - a život máme před sebou.

Pokračování Jaroslava Novotná



** Jen se mne dotkni - a uvidíš... **

Ne, v žádném případě nejde o výhrůžná slova jednoho ze dvou proti sobě stojících rozhněvaných soků. Nejde ani o varování, adresované násilnickému muži ze strany jeho manželky. Věta vyřčená v úvodu má zcela opačný význam. Je v ní obsažena krása, cit, estetično, tedy atributy, které činí člověka lepším a krásnějším.
Milovníci umění z řad nevidomých a slabozrakých již jistě tuší, o čem bude řeč. Hovořit budeme o výtvarném umění a hapestetice. Abych byl ještě konkrétnější, věnovat se budeme sochařství, které je pro hmatovou percepci bezpochyby nejvhodnějším a také nejdostupnějším druhem výtvarného umění.
Demokratizace naší společnosti přinesla "boom" i v oblasti hapestetiky. Stejnojmenný projekt zaznamenal nemálo úspěchů na poli zpřístupňování uměleckých děl formou hmatového vnímání ve prospěch našich těžce zrakově postižených občanů. Tento nadějný trend byl ovšem v posledních letech utlumen neutěšenou ekonomickou situací ve státě. Přesto je výsledek tohoto projektu více než uspokojivý. Dokázal totiž, že člověk s těžkou zrakovou vadou je schopen a ochoten vnímat výtvarná díla. Není však jen jeho pouhým konzumentem, ale stává se i sám tvůrcem výtvarné produkce. Na rozdíl od dřívějších ojedinělých přístupů, v nichž dominoval aspekt psychologicko-analytický, byly teprve nyní zohledněny skutečné estetické potřeby nevidomých.
O všech akcích tohoto typu i o tvůrčích aktivitách těžce vizuálně handicapovaných jsme se mohli dovědět ze stránek našeho časopisu. Ti z nás, kteří některou z hmatových expozic sami navštívili, podali svá svědectví a jistě předali své poznatky a zkušenosti svým stejně postiženým známým a přátelům.
Od října 1999 do konce února 2000 proběhla ve třech moravských muzeích a galeriích - v Moravské galerii v Brně, v Arcidiecézním muzeu v Olomouci a ve Slezském muzeu v Opavě - zcela ojedinělá výstava s názvem "Od gotiky k renesanci". Tento významný projekt byl výsledkem náročné badatelské činnosti, která započala v roce 1996. Uskutečnil se za podpory grantu ministerstva kultury a pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla.
Pozdně středověké umění Moravy a Slezska reprezentovalo na výstavě několik stovek exponátů, zahrnujících deskovou malbu, knižní malbu, plastiku a produkty uměleckých řemesel (zlatnictví, šperkařství, keramika, sklo, nábytek, kovolijectví atd.).
Z brněnské části expozice si zaslouží zvláštní pozornost kamenná socha sv. Kateřiny z Jihlavy, zastupující tzv."krásný sloh" (okolo roku 1400), cyklus deskových maleb tzv. Svatojakubského oltáře, jehož autorem je Mistr Rajhradského oltáře (činný na Moravě ve druhé čtvrtině 15. století).
S tímto autorem jsme se mohli setkat i v olomoucké části výstavy, kde byl zastoupen tzv. Rajhradským oltářem. V olomouckém Muzeu umění se mohli návštěvníci setkat i se vzácnou plastikou Madony ze Šternberka.
K ikonografickým zvláštnostem opavské expozice patřila kolekce sedících melancholických, tzv. bolestných Kristů.
Obraťme nyní pozornost k olomoucké výstavě "Od gotiky k renesanci". V prostorách zdejšího Arcidiecézního muzea (Muzea umění) se v pátek 25. února sešli milovníci umění z řad nevidomých a slabozrakých. Byli jimi členové odboru zrakově postižených Klubu českých turistů Ostrava a členové Okresní odbočky SONS Olomouc.
Ještě před samotnou návštěvou jsem se obrátil na vedení muzea se žádostí o umožnění haptické prohlídky. Jeho přístup hodnotím jako velmi vstřícný. Přirozeně nebylo možné dotýkat se všech exponátů, protože převážná část plastik má polychromii a byla teprve nedávno restaurována.
Pro hmatovou percepci jsme měli k dispozici několik unikátních sochařských děl. Z období gotiky šlo o pozoruhodné kamenné sousoší Krista na Olivetské hoře z kostela sv. Mořice v Olomouci. Jeho prostorové rozvržení i provedení postav klečícího a modlícího se Krista a spících apoštolů sv. Jakuba, Jana a Petra v mírně nadživotní velikosti umožňovaly nevidomým dobrou identifikaci proporcí, tvarů, záhybů draperií, kompozice apod. Pod jejich hbitými prsty "ožívaly" figury této skulptury, ale i postava sv. Jakuba Většího z kostela v Rokytnici u Přerova z poloviny 15. století, provedená ve vysokém reliéfu, nebo reliéfní portréty šlechtičen ze Štrnberka a Tovačova v renesančních medailonech. Hmatově dostupný byl i dekorativně zdobený zvon ze 16. století. Prohlídku doprovázel odborný výklad.
Hapestetika se stává nedílnou součástí života lidí s těžkou zrakovou vadou. Zpřístupňování výtvarných děl formou hmatového vnímání je zdrojem nových estetických hodnot, poznání, tvůrčí inspirace, má účinky arteterapeutické i integrující.
Projekt Hapestetika musí pokračovat dál navzdory nepříznivým okolnostem, zapříčiněným špatnou ekonomickou situací v naší společnosti.
Jen se mne dotkni - a uvidíš..., respektive pocítíš pod svýma rukama krásu uměleckého výtvoru - díla lidských rukou.

Bc. Milan Linhart



** Nevidomí mohou v ostravské knihovně používat internet zdarma **

Nevidomí a slabozrací mají od středy 15. března bezplatný přístup k internetu, a to v Knihovně města Ostravy na ulici 28. října. Knihovna totiž jeden ze tří počítačů ve studovně vybavila speciálními programy a hlasovým výstupem tak, aby je mohli využívat i tito lidé.
"Nevidomý, který chce pracovat s internetem, musí samozřejmě umět dobře psát na psacím stroji," řekl Karel Kurland ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Zrakově postižení mají podle jeho slov k dispozici speciální slepecké internetové stránky vyráběné v Praze, které obsahují obrovské množství informací v hlasové podobě. Lidem, kterým zůstaly zbytky zraku, slouží při ovládání počítače také speciální software na zvětšování obrazu.
Karel Kurland si spolu s dalšími zrakově postiženými lidmi velmi pochvaloval vstřícnost knihovny. "V našem středisku pro nevidomé, kde internet už funguje, jsou velmi omezené možnosti, proto jsme knihovně velmi vděční," řekl Kurland. Pro nevidomého je podle něj mnohem nákladnější zavedení internetu domů než pro zdravého člověka, a to nejen z důvodu větších technických nároků na vybavení, ale i proto, že zrakově postižený potřebuje několikrát delší dobu pro vyhledání a přečtení informací.
Kurland je přesvědčen, že dostupnější internet se v budoucnu bude stále častěji stávat pomocníkem zrakově postižených. "Začátek bude asi trošku rozpačitý, ale čekáme, že uživatelů internetu bude i mezi nevidomými přibývat," řekl zástupce nevidomých.
Ředitelka ostravské knihovny Miroslava Sabelová doplnila, že knihovna od roku 1975 provozuje zvukové oddělení v Ostravě-Hrabůvce. To má v současné době téměř dva tisíce čtenářů, kteří jsou všichni potenciálními zájemci o internet. Zvukové oddělení v současné době nabízí asi 5,5 tisíce audiokazet s nahrávkami mluveného slova, počínaje pohádkami pro děti až po cestopisy a klasickou literaturu.

Aleš Honus



** Mluvící otvírák **

V Londýně se objevil na trhu otvírák konzerv pro slepce. Díky počítačovému programu je schopen nahlas předčítat v pěti jazycích, co je napsáno na obalu lahve nebo konzervy. Na přání ji pak otevře.

(SAD)



** Život nejen na kolech 2000 **

IV. ročník fotografické soutěže o životě lidí s postižením

Pravidla soutěže :
1. Zúčastnit se mohou úplně všichni - jak občané se zdravotním postižením, tak občané bez postižení.
2. Maximální počet přihlášených fotografií od jednoho autora jsou 3 kusy (kusem se nerozumí série několika fotek). V případě zaslání většího počtu fotografií si Liga za práva vozíčkářů vyhrazuje právo výběru.
3. Nejmenší rozměr fotografií je 15 x 21 cm, největší 30 x 40 cm, a to včetně případného paspartu. Fotografie mohou být barevné i černobílé.
4. Fotografie lze zasílat do 15. října na adresu Liga za práva vozíčkářů, Kounicova 42, 602 00 Brno.
5. Fotografie budou vystaveny opět na výstavě nestátních neziskových organizací "Pro Váš úsměv", letos od 8. - 11. 11. 2000 v areálu BVV, a. s. v pavilónu A.
6. Fotografie budou hodnoceny odbornou porotou v průběhu výstavy v těchto kategoriích:
a) nejlepší foto autora s tělesným postižením
b) nejlepší foto autora s mentálním postižením
c) nejlepší foto autora se zrakovým postižením
d) nejlepší foto autora bez postižení
e) nejlepší foto autora se sluchovým postižením.
V kategoriích a), b), c) a e) budou do soutěže zařazeny fotografie bez tematického vymezení - tedy fotografovat můžete cokoli.
V kategorii d) budou do soutěže zařazeny pouze fotografie vypovídající o životě lidí se zdravotním postižením.
7. Fotografie musí být na zadní straně označeny jménem a adresou, názvem (mottem) vystihujícím obsah snímku a kategorií a) -e). Pokud se chcete zúčastnit soutěže o nejlepší snímek v kategorii zdravotně postižených, zašlete, prosím, kopii průkazu ZTP, ZTP/P.
8. Fotografie nebudou autorům vráceny.
9. Liga za práva vozíčkářů si vyhrazuje právo zveřejnit fotografie v časopise Vozíčkář, a to bez nároku na honorář pro autora. Dále si vyhrazuje právo uveřejnit fotografie v dalších tiskovinách (případný honorář bude zaslán autorovi) nebo na internetu při prezentaci Ligy za práva vozíčkářů.
10.Liga za práva vozíčkářů si vyhrazuje právo fotografie vystavovat na dalších akcích pořádaných na podporu projektů organizace nebo její propagaci.
11.V případě možnosti si Liga za práva vozíčkářů vyhrazuje právo fotografie vydražit a získaný obnos použít na podporu projektů organizace.
12.Autoři fotografií ručí za to, že focený objekt je seznámen s pravidly soutěže a souhlasí s nimi. Liga za práva vozíčkářů nebude na případné stížnosti reflektovat.



** Élektra **

Občanské sdružení ÉLEKTRA - centrum pomoci ženám zneužitým v dětství - je organizace, která se již pátým rokem zabývá pomoci obětem různých forem sexuálního násilí, především těm, které v dětství nebo v období dospívání prošly incestem.
Hlavní činností Élektry je psychoterapeutická pomoc klientkám, popřípadě jejich partnerům či partnerkám; vedle ní je však velmi důležitá i přednášková a publikační činnost.
Koncem minulého roku vydala Élektra - díky podpoře Ministerstva zdravotnictví a nadací Patrik dětem a Divoké husy - brožurku s názvem I já mám právo odmítnout dotyky, která vyšla i v Braillově písmu a ve zvukové podobě. Brožurka oslovuje přímo děti - ať už proto, že se mohou samy setkat s nebezpečím sexuálního napadení, nebo může být takto ohrožen někdo z jejich okolí (kamarád, sourozenec...). Děti se dozvědí srozumitelnou formou základní informace o lidském těle (součástí brožury jsou i haptické obrázky), o osobních hranicích a o způsobech, jak je bránit, dostanou informace o tom, jak se nebezpečí pokud možno vyhnout a jak se zachovat, když už je situace vážná, kde hledat pomoc... Na konci brožurky naleznou i adresář krizových center a linek důvěry.
Brožurka může být zároveň pomocníkem pro pedagogy, kteří se snaží své svěřence v rámci prevence před sexuálním ohrožením chránit.
Zájemci o brožurku I já mám právo odmítnout dotyky se mohou obracet přímo na Centrum Élektra, Osadní 11, Praha 7, telefon 02/83 87 20 85, nebo na Knihovnu pro nevidomé, Krakovská 23, Praha 1, tel. 02/22 21 11 60, kde je také možné si ji vyzvednout.
Brožurka je k dispozici zdarma.

L. Dvořáková



** Školačka okradla nevidomou **

Do smrti už nechce Marie Šiková z Mariánských Lázní v bytě žádnou pomocnici. Nevidomou ženu, trpící navíc silnou cukrovkou, totiž okradla o všechny úspory desetiletá školačka, která se vetřela do její přízně. "Školačka zneužila důvěřivosti invalidní důchodkyně a postupně z jejího bytu odcizila desítky tisíc korun," řekl vedoucí policejního oddělení v Mariánských Lázních kapitán Jiří Ďurčo.
"Jedenašedesátiletá žena 19. února přišla oznámit, že se jí z bytu ztratilo 47 tisíc korun. Nezjistili jsme násilné vniknutí do bytu. Dalším šetřením jsme přišli na to, že do bytu docházela desetiletá dívka. Ta nevidomé paní venčila psa, četla jí a pomáhala s drobnými domácími pracemi. Využila volného pohybu po bytě a během tří týdnů jí vzala všechny peníze. Ty pak utratila za sladkosti a různé tretky. Ke všemu se později přiznala," pokračoval policejní důstojník.
"Poškozená žena nesla krádež velmi těžce, což se projevilo na jejím zdraví. Musela zvýšit dávky některých léků," dodal Ďurčo.
"S Kačkou jsem se seznámila loni v létě, kdy jsem si koupila psa. Učila mě, jak mám se štěňátkem zacházet. Byla to taková čiperka. Chodila ke mně často a v poslední době skoro každý den. Dělala mi svačiny, předčítala mi a chodila se psem ven. Byla hrozně obětavá. Když třeba viděla, že si s obtížemi zavazuji boty, tak hned přiskočila a pomohla mi... Měla jsem ji ráda a důvěřovala jí," vzpomínala postižená žena.
Vzhledem k věku pachatelky bude případ odložen a nehrozí jí žádný trestní postih.

Patrik Biskup



** Z kvalifikací na mistrovství republiky **

Přebor Moravy v show-downu se uskutečnil 11. a 12. března v Ostravě a pořadatelem byla Okresní odbočka SONS Ostrava spolu s oddílem Baník Ostrava. Z loňského přeboru se kvalifikovalo 10 mužů a z kvalifikačního turnaje v Olomouci dalších 6 hráčů. Tito byli rozlosováni do čtyř skupin a dva postupovali do dalších bojů.
Vítězem celého turnaje se stal teprve patnáctiletý hráč Sigmy Olomouc David Hájek, který byl obrovským překvapením a ukázal i zkušeným borcům, že hrát umí.
Druhým byl Martin Pouch, třetím Mikuláš Ďurko a čtvrtým Josef Kikta - všichni z Baníku Ostrava. Pátou příčku obsadil Antonín Kubáč a šestou Jaroslav Kalina, oba ze Sigmy Olomouc. Těchto šest hráčů si zajistilo postup na letošní mistrovství republiky.
Ženy hrály stejným herním systémem jako muži, ale hráček bylo patnáct. Jako první se umístila Hana Vrtková z Jiskry Kyjov,
druhá byla Květa Trnečková ze Sigmy Olomouc, třetí Blažena Opravilová z Baníku Ostrava a čtvrtá Ludmila Chochruňová z Jiskry Kyjov. Postup na mistrovství si kromě prvních čtyř hráček z loňského mistrovství zajistily Blažena Opravilová, Ludmila Chochruňová, Svatava Maslovská a Jana Škařupová.
Přebor Čech se hrál o týden později a hrálo se v Praze na Dědině, kde pořadatelem byl Tyflosport Praha. V sobotu 18. března hráli muži stejně jako na Moravě a v neděli hrály ženy.
Pořadí mužů: 1. Jan Hegr, 2. Ladislav Rada, 3. David Sícha, 4. Jaromír Vospěl, 5. Petr Bajer a 6. Petr Gregor - všichni hráči z Tyflosportu Praha.
Postup na mistrovství si vybojovali: Ladislav Rada, Jaromír Vospěl, Petr Gregor, Ondřej Balog z Karka Ústí nad Labem, Zdeněk Vajner a L. Zajíc - Tyflosport Praha.
Pořadí ženy: 1. Petra Dušková, 2. Zuzana Hegrová, 3. Šárka Seifertová - hráčka Slavia Praha, 4. Pavla Nyaryová - ostatní hráčky z Tyflosportu Praha.
Všechny čtyři hráčky si zajistily postup na mistrovství republiky.

Květa Trnečková



** Něžné tóny zněly, ale jaro nikde **

V sobotu 18. března proběhl v Praze otevřený závod v simulované zvukové střelbě z pistole pod názvem "Něžné tóny jarní střelby". Jak již bylo naznačeno v titulku, jemné tóny míření bylo v teple klubovny TJ Zora Praha slyšet několik hodin, ale venku držela zima jaro hezky daleko od Prahy. To ale závodníkům, kteří se do soutěže přihlásili, vůbec nevadilo. Koleje sněhem nezapadaly a tak přijelo 8 severočechů a dokonce Martin Adámek až z Ostravy. Propozice byly zaslány i do podstatně méně vzdálených měst než je Ostrava, ale odtud se bohužel neozval nikdo. Zřejmě někde mrzlo tolik, až zamrzla veškerá komunikace i chuť ke sportování. I tak byla účast docela pěkná a nálada vskutku jarní.
Soutěžilo se dvoukolově ve dvou kategoriích. Ve střelbě žen se z předních míst nenechaly vytlačit členky TJ Zora. Na třetím místě skončila Valerie Staňková, na druhém Erika Gaňová a na prvním Anna Slavíková s nástřelem 133 kruhů.
Soutěž mužů byla vyrovnaná a vítěz byl znám až po posledním výstřelu. Na "bednu" se probojoval výborným výkonem 130 kruhů ing. Vladimír Krajíček z Lovochemie Lovosice, na druhé místo se prostřílel Vladimír Řehák se Zory a celkovým vítězem a držitelem putovního poháru se stal Martin Janák, rovněž ze Zory, nástřelem 136 kruhů.
Je výborné, že se začínají prosazovat závodníci i z dalších oddílů.

Miloš Slavík



** Slávu Slavii, Zoře záři **

V sobotu 25. března uspořádal Odbor zrakově postižených SK Slavia Praha kuželkářský turnaj Slavia cup 2000. Byl to třetí ročník s mezinárodní účastí. Soutěžilo 12 družstev z Čech a Moravy a 3 družstva ze zahraničí, všechna ze Slovenska. Bojovalo se o pěkné ceny, ale hlavně o putovní pohár. Přivezli ho loňští vítězové, bratislavští kuželkáři a samozřejmě si ho chtěli odvézt zpátky, ale jak se později dozvíte, nestalo se tak. Slávisté se ukázali jako výborní organizátoři i vzorní hostitelé. Sehnali mnoho sponzorů, kteří věnovali krásné ceny do vitrín vítězů, ale i vonné pochoutky do žaludků všech přítomných sportovců. Družstvo Slavie neskončilo mezi prvními třemi, přesto jim budiž provolána sláva za vydařenou soutěž. Tentokrát zazářilo "áčko" Zory Praha. Ve složení Luboš Krapka, Jaromíra Nývltová a Josef Kořenek získali za výsledek 1591 bod nejméně na rok putovní pohár pro žlutomodré barvy. Druhé místo vybojovala zkušená trojice Lokomotivy Ingstav Brno "A" (1575 bodů) a na třetím místě skončilo družstvo Rokycany "A" se ziskem 1554 body. Pro zpravodajskou úplnost ještě uvádím, že v soutěži jednotlivců soutěžilo 48 kuželkářů a zde je pořadí nejúspěšnějších deseti oceněných borců: Zvítězila Marie Kulhánková z Lokomotivy Ingstav Brno, když dosáhla 554 bodů. Druhé místo získala pro domácí červenobílé Marie Sadílková (547 bodů) před třetím Josefem Skurčákem z Michálkovic (543 body). Následovali: 4. místo František Peřinka z SKK Rokycany (535 bodů), 5. místo Alena Dopiráková - Zebry Prešov (534 body), 6. místo Václav Webr (532 body), 7. místo Luboš Krapka (531 bod), 8. místo Jaromíra Nývltová (530 bodů), 9. místo Josef Kořenek (530 bodů) - všichni Zora Praha, 10. místo Blahoslav Kačírek z Lokomotivy Ingstav Brno (529 bodů).
Po několika letech skončil třetí ročník Slavia cupu velkým úspěchem kuželkářů ze Zory. Zřejmě se začíná projevovat rozšířená členská základna a tudíž i větší konkurence v rámci oddílu. Přál bych i Slavii a ostatním kuželkářským oddílům, které mají personální problémy, aby k nim přišli noví zájemci o tento pěkný sport s bohatou tradicí. Jak jsem se přesvědčil sám na sobě, dá se začít v každém věku. Koulením pomůžete hlavně svému zdraví, ale i udržet tento mezinárodně uznávaný sport na vysoké sportovní i společenské úrovni. A třeba i sfouknete Zoře letošní záři!

Miloš Slavík



** Zveme vás **

na 19. ročník turistického pochodu Memoriál Miroslava Vosoby, který se koná 13. května 2000. Trasy jsou od 4 do 28 kilometrů. Bližší informace a propozice získáte od Karla Nováka na telefonu 02/781 34 00.



** Pozvánka **

Vážení,
zveme vás na každoroční setkání bývalých žáků brněnských škol pro nevidomé. Tímto setkáním chceme také vzpomenout na všechny naše bývalé učitele a vychovatele.
Sejdeme se proto v sobotu 3. června 2000 v 9,30 hod. ve známé Horácké krčmě, v ulici Na lukách č. 7, Brno-Židenice. Na místo se dostanete tramvají č. 8, 10 a 13 směr Líšeň-Juliánov a vystoupíte na 4. zastávce - Geislerova, kde bude služba, která se vás ujme.
Účastnický poplatek na celý den je 200 Kč za osobu.
Bližší informace poskytnou: pí Bízová na telefonu 05/582788, pí Nováková, tel. 05/47239571 a pí Tourková, tel. 05/48211161.
Závazné přihlášky zašlete do 15. května 2000 na některou z těchto adres: Božena Bízová, Dukelská 60, 614 00 Brno
Radmila Nováková, Nová ul. 347, 664 47 Střelice u Brna
Milena Tourková, Na lukách 18, 615 00 Brno

S pozdravem děvčata z Brna


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 2000 SONS