Časopis ZORA, číslo 4/2000


OBSAH:




** Za záchranu služeb **

Letošní leden i přes mrazivé počasí byl pro naše slepecké hnutí velmi horký. V pátek 7. ledna se totiž na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) objevily první dílčí, leč šokující informace o dotačním řízení pro rok 2000. Ze 13 podaných projektů Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých byly čtyři zamítnuty a zbývajících devět posláno do útlumu. O nic lépe na tom nejsou ani další subjekty zabývající se rovněž problematikou zrakově postižených.
Výrokem dotační komise jsme byli nemile překvapeni, ne však zaskočeni. Bylo nutno jednat. Jednat rychle a rázně!
Z iniciativy zrakově postižených členů SONS pod vedením Jana Příborského vzniká protestní podpisová petice. Na čtvrtek 13. ledna je svoláno mimořádné rozšířené zasedání Republikové rady SONS. Je vyjádřena podpora petici, jednohlasně se schvaluje text Provolání Republikové rady SONS, zajištuje se medializace bezprecedentního aktu a na poledne 20. ledna se před budovu MPSV v Praze svolává protestní demonstrace.
Chybí zkušenosti. Poslední demonstrace nevidomých se uskutečnila u nás v roce 1927.
Den D, hodina H se blíží, ne přímo letí. I přes časté telefonické dotazy z různých koutů naší vlasti se mi honily hlavou myšlenky: Kolik nás přijede? Podařilo se informovat všechny? Dostaly se informace o demonstraci všude? Do jaké míry oslovila vzniklá situace naši členskou základnu a slepecké hnutí vůbec? Uvědomí si včas zrakově postižení, o co jde? Nezvítězí celospolečenská špatná nálada? A co lhostejnost, pohodlnost, ale i věk, zdravotní potíže, počasí, dopravní spojení ...
Když jsem se po jedenácté hodině onen čtvrtek blížil k Roezlově soše v parku na Karlově náměstí, kde byl sraz účastníků demonstrace, věděl jsem, že tu morální bitvu o záchranu služeb, jež poskytuje SONS, jsme vyhráli. Megafon vytrvale oznamoval přicházející další a další účastníky z jednotlivých okresů. Vítal je bouřlivý potlesk a přátelská atmosféra. Valaši se projevili po svém, když zapěli tu svou.
Přicházeli mladí, střední generace, ale i dříve narození, byli tu studenti, pracující, ale i nezaměstnaní a důchodci. Mnozí museli brzy vstávat, někteří odcházeli z domovů už před čtvrtou hodinou ranní. Všech se dotýká ohrožení jejich služeb!
Poté co se dal průvod do pohybu a směřoval k nedaleké budově MPSV, zaslechl jsem údiv kolemjdoucí ženy: "Co se to děje! Tolik bílých holí a vodicích psů jsem ještě neviděla." Při přechodu vozovky svou tichou podporu demonstrantům projevili řidiči tramvají i osobních aut.
"Už jsme tady! Už jsme tady!" silně a odhodlaně skandovalo na pět set zrakově postižených a jejich příznivců před vchodem do ministerstva Na Poříčním právu. Ulice byla plná a nad hlavami demonstrantů čněla výmluvná hesla:

"Braille nám dal světlo, Špidla dává tmu"
"Sociální demokrati-sociálních služeb kati!" Zlín
"Nechceme do Chrlic!" Brno
"Už i slepí vidí, jak je vláda šidí" "Lepší na to nevidět!"
"Jen bílá hůl nám nestačí" Přerov
"Chceme plnohodnotně žít" Hradec Králové
"Jsme slepí, ne blbí" Ostrava
"Nedáme se!" Rokycany
"Nebuďme slepí k slepým!"
"Musíme žít ve tmě"
"Neberte nám průvodce" Praha
"Chceme pracovat" České Budějovice
"Chceme vodící psy"
"Chceme naše služby"
"Nechceme přežívat, chceme žít!"
"Nežente nás do ústavů!"
"Nevidíme, ale myslíme!" Olomouc
"Diagnóza: Slepota-Sociální demokracie" nevidomí studenti z Univerzity Palackého, Olomouc
"Náplň příštího kurzu - výuka žebrání"

Demonstraci přijel podpořit také prezident Evropské unie nevidomých John Wall z Velké Británie. "Když jsem byl požádán, bez váhání jsem sdělil, že do Prahy přijedu. Máte podporu všech nevidomých lidí z celé Evropy. Domnívám se, že by bylo velkou tragédií, kdyby česká vláda odmítla nadále podporovat aktivity, které děláte pro nevidomé lidi v České republice." ("Hanba, hanba" skandovala celá ulice.) Zaznělo i poselství Evropské unie nevidomých české vládě: "Dejte Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých příležitost, aby pokračovala v započatém díle a aby se neznehodnotilo to, co bylo již dosaženo." A zase jednolitě tentokráte však " To je vono, to je vono, Thank you! Thank you!"
Pískotem a štěkotem byl přivítán místopředseda vlády a mimistr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. "Všichni slepci vidí, jak nás vláda šidí", odráželo se od oken ministerských úředníků.
K jednání s ministrem doprovázelo delegaci SONS volání: "Chceme naše služby. Milane, nedej se!"
Za přítomnosti novinářů, ministr Špidla řekl: "V prvé řadě bych chtěl zcela jasně prohlásit, aby to bylo zřejmé, že žádné rozhodnutí o žádném projektu sociální péče, které MPSV dotuje, nebylo učiněno. Proto není pravdou, že by vaše projekty byly s konečnou platností posouzeny a že by o nich bylo vyneseno určité stanovisko. To je velmi podstatné. Protože dotační řízení je komplikovaná záležitost, velmi složitá a velmi citlivá, ministerstvo v dané době posuzuje 880 projektů z řady různých oborů - autisty počínaje a dejme tomu přes ženy mlácené svými manžely, pohozené děti až ke zdravotně postiženým, včetně lidí, kteří jsou poškozeni ve svých zrakových schopnostech. Je to velký a složitý problém. Ale znovu - nebylo rozhodnuto, není pravda, že jste zařazeni do útlumového programu, protože veškerá tato rozhodnutí jsou pouze předběžná."
Dále ministr Špidla uvedl: "Za druhé musím zcela jasně prohlásit, že politika ve vztahu ke zdravotně postiženým, jakož i ve vztahu ke zrakově postiženým se nemění a nemohla se měnit, protože to, čím se zabýváme, je pouze průběh dotačního řízení. Nejedná se o to, zda se změní nebo nezmění sociální práva a zákony, které využívají lidé, kteří jsou zdravotně postiženi, včetně nevidomých."
Závěrem svého vystoupení Vladimír Špidla řekl: "Protože jsme předpokládali, že toto citlivé rozhodování může být zatíženo problémy, tak rovnou do principů je zadán způsob odvolání. Budou minimálně dvě odvolací kola pro sporné případy. K posuzování vašich projektů je určen 28. leden."
John Wall své vystoupení v pracovně ministra ukončil odkazem na 15 zemí Evropské unie, které se již nyní chystají na přijetí České republiky za člena Evropské unie. V této souvislosti upozornil na antidiskriminační ustanovení vůči zdravotně postiženým obsažená v Amsterodamské smlouvě z roku 1998. "Doufám, že až budete činit svá rozhodnutí - jako rozhodnutí konečná," uvedl president Evropské unie nevidomých, "že zabezpečíte, aby SONS měla možnost zlepšovat život nevidomých a slabozrakých osob v České republice."
Předseda petičního výboru Jan Příborský panu ministru sdělil, že pod text petice se podepisuje nejen členská základna, klienti námi poskytovaných služeb, ale také široká veřejnost. "Musím říci, že máme obrovskou podporu veřejnosti v našich záležitostech. V tuto chvíli máme sebráno na deset tisíc podpisů." dodal Jan Příborský.
Prezident SONS Milan Pešák v odpovědi panu ministru uvedl: "Vítám informaci, že dotační řízení není u konce, proto jsme podali odvolání. Nicméně myslím, že dílčí rozhodnutí činěna byla, neboť pak nevím, co jiného by sdělení na internetových stránkách MPSV představovala. Srovnám-li projekty ve prospěch lidí se zrakovým postižením dotované MPSV v roce 1999 s projekty zařazenými do útlumového programu nebo dotační komisi ohodnocenými nulovou dotací, nenaleznu jediný projekt, který by měl pokračovat v dosavadní dotační podpoře MPSV. Věřím a nepochyboval jsem o tom, že ze strany pana ministra nebylo vydáno nějaké rozhodnutí o likvidaci projektů pro jejich nepotřebnost, ale součastně říkám a trvám na tom, že výsledek práce dotační komise dospěl k tomuto nekvalifikovanému závěru. Toto je pro nás natolik pobuřující, natolik alarmující, natolik zásadní, že rozšíření předmětné zprávy do řad lidí se zrakovým postižením vyvolalo tuto akci a přivedlo do ulice před ministerstvo tolik rozlobených lidí."
Víceprezident SONS ing. Vlastimil Císař podrobil kritice objektivitu, nezávislost a kvalitu výběrových řízení.
Český neziskový prostor se nachází v obtížné situaci. Původně se předpokládalo, že daleko větší finanční část bude ošetřena sponzorskými dary. Skutečnost je však taková, že většina projektů je dosud ze 70 a více procent přímo závislá na státním rozpočtu. Do neziskové sféry v posledních letech putuje z MPSV ročně okolo 510 miliónů korun. Počet subjektů vstupujících se svými projekty do výběrového řízení je však stále víc a víc. Zatímco v roce 1993 to bylo 86 projektů, pro rok 2000 jich je 880 s požadavky na 900 miliónů korun! Další nepříznivou skutečností je, že projekty pro drogově závislé a ohrožené prostitucí mají prioritu oproti projektům zdravotně postižených.
Podpora demonstrantů během celého jednání byla silná a věřím tomu, že i účinná.
K výsledkům jednání námitkové komise MPSV, které se konalo 28. ledna prezident SONS Milan Pešák řekl: "Krize, žel, zatím zažehnaná není. Dva z útlumovaných projektů byly zařazeny do rozvojových programů, ale ucelený a vnitřně provázaný systém služeb, který naše organizace budovala 10 let, je stále ohrožen. Navíc, na ostatní požadavky petice a provolání Republikové rady jsme nezaznamenali žádný ohlas."

Jiří Reichel



** Z 8. zasedání republikové rady SONS ČR **

Řádné osmé zasedání Republikové rady SONS ČR se uskutečnilo v sobotu 5. února 2000 v Praze za účasti téměř všech členů - omluvil se pouze ostravský Josef Kikta. První část byla věnována přípravě Celostátního shromáždění. Byl potvrzen jeho termín tj. 15.dubna 2000 i místo konání tj. Karlovy Vary v souladu s původním rozhodnutím. Bylo konstatováno, že žádné materiály nedošly z okresních odboček Plzeň-jih, Semily a Chrudim. Do Republikové rady jsou navrženi všichni stávající členové a osm dalších kandidátů. Republiková rada se rozhodla doplnit nominace okresních odboček o Pavlu Francovou, známější pod dívčím jménem Valníčková. Do Republikové revizní komise je navrženo šest kandidátů. Klasický program sjezdového jednání, které bude probíhat pod záštitou města Karlovy Vary a jeho primátora Josefa Pavla, bude doplněn o zprávu k současnému stavu organizace vzhledem k problematice dotačního řízení a o návrhy operativního řešení reálné situace.
Druhá část jednání byla věnována hodnocení stavu po demonstraci a dalším akcím na podporu našich požadavků. Rada konstatovala, že rozhodnutí o demonstraci bylo správné, protože bez ní by zřejmě k jednání s MPSV již vůbec nedošlo. Příkladu SONS následovaly organizace sluchově postižených, které svolaly demonstraci na Staroměstské náměstí v Praze právě v den konání Republikové rady SONS. Ta se rozhodla vyslat delegaci ve složení Císař, Korečková, Krapka a Příborský k vyjádření solidarity, podpory a znovuformulování společných požadavků. Rada dále vyjádřila dík všem z více než 500 účastníků demonstrace SONS a uznání všem organizátorům jak z ústředí, tak z regionů. Na petici bylo ke dni zasedání Rady získáno přes 15 000 podpisů. Uskutečnila se řada mediálních vystoupení. V současné době jsou oslovovány známé osobnosti politického i uměleckého života s žádostí o podporu. Vysoce byl oceněn výraz solidarity Svazu hasičů Čech, Moravy a Slezska, nabízející jako pomoc ve svízelné situaci využití svých školících středisek a autobusů pro akce SONS za výhodných finančních podmínek. V pátek 11. února bude ve všech odborných střediscích SONS v Praze i v regionech uspořádán Den otevřených dveří, zaměřený na pozitivní prezentaci aktivit SONS především vůči sdělovacím prostředkům, neboť další existence těchto aktivit (s výjimkou podpory pracovního uplatnění a sociálně-právního poradenství) je pracovníky MPSV i nadále zpochybňována a tudíž ohrožena. O formách dalších protestních akcí rozhodne krizový štáb SONS na základě vývoje reálné situace.
Závěrečná část zasedání byla věnována zprávám z regionů. Rada vyslovila podporu vyhlášce Magistrátu hlavního města Prahy proti žebrotě a vyzvala představitele regionů SONS k iniciaci obdobných vyhlášek v místech svého působení. Dále se rozhodla svolat závěrečné 9. zasedání Rady na poslední březnový víkend k detailní přípravě Celostátního shromáždění.

- CS -



** Zprávy ze SZdP v ČR **

Řádné zasedání Výboru Sdružení zdravotně postižených (SZdP) v České republice se uskutečnilo ve středu 26.ledna 2000 v Praze. Hodnocení plnění projektu SZdP v roce 1999 včetně vyúčtování státních dotací bylo vzato na vědomí pouze s formálními připomínkami. Na vědomí bylo vzato i majetkové narovnání mezi SZdP a METOU Plzeň, s.r.o., spočívající v převodu nemovitostí na jejich skutečného uživatele. Výbor rovněž vyslovil souhlas se zrušením Střediska poradenství v Klatovech s tím, že se Svazem zdravotně postižených Šumava bude navázána užší spolupráce.
Ústředním bodem jednání se nakonec stal katastrofický scénář realizace útlumu činnosti Středisek poradenství, vyplývající za současného postoje Ministerstva práce a sociálních věcí k tomuto projektu. Výbor konstatoval, že postoj MPSV k projektům řady občanských sdružení zdravotně postižených - okamžitá likvidace nebo "útlum" bez jakékoliv ekvivalentní náhrady - je nezdůvodnitelný a neobhajitelný. V praxi znamená přímou diskriminaci zdravotně postižených občanů odepřením nejzákladnějších sociálních služeb. Vzhledem k probíhajícímu odvolacímu řízení se Výbor rozhodl projednat jeho výsledky na operativně svolaném mimořádném zasedání a pověřil vedoucího útvaru Středisek připravit pro toto jednání podklady, ze kterých by bylo jednoznačně zřejmé, jaké důsledky by mělo přijetí nebo odmítnutí výsledků odvolacího řízení na sociální služby, poskytované Středisky poradenství zdravotně postiženým občanům.

- cs -



** Stále mladá EMA **

Čtenáři, kteří obdrželi v prvním lednovém týdnu bodová nebo zvuková periodika a mezi nimi také přílohu pro ženy, jistě si na titulní straně všimli, že naše EMA má v tomto roce významné výročí. Tenkrát - před pětasedmdesáti lety - se ještě nejmenovala EMA, ale Nevidomá hospodyně.
V dvacátých letech dvacátého století se slepecké hnutí u nás úspěšně rozvíjelo a mimo jiné již osm let vycházel v bodovém písmu časopis ZORA (1917). V daném období velmi aktivní pracovnice hnutí slečna Ema Pollandová prosazovala myšlenku, jak prostřednictvím speciální tiskoviny účinně pomoci nevidomým ženám. Ty měly ve společnosti ještě ubožejší postavení než nevidomí muži. Myšlenku nejen prosadila, ale rovněž se ujala vedení této tolik potřebné přílohy.
Ema Pollandová měla zámožné rodiče a přátelé její rodiny byly vlivné osobnosti. Našly se ochotné dámy, které slečně Emě pomáhaly při tvorbě ženské přílohy. Po dvaceti letech, kdy se v naší zemi politické poměry začínaly měnit a ubylo bohatých dam, se Ema Pollandová provdala za Václava Rabana, který se stal jejím spolehlivým pomocníkem i v této oblasti. Velký zdroj užitečných informací nacházela paní Ema rovněž v německých slepeckých časopisech. Plných padesát let redigovala Nevidomou hospodyni ! Třebaže to nebylo snadné, vedla ji znamenitě. Dokázala držet krok s dobou a obsah přílohy byl stále přitažlivý.
Přestože paní Ema Rabanová i přes svůj vysoký věk byla stále bystrá, cílevědomě si za sebe hledala dobrou nástupkyni, která by v její práci pokračovala. Našla ji v současné vedoucí přílohy paní Evě Reinwaldové.
Evička převzala štafetu tiše a skromně, ale především zodpovědně. Z úcty k první redaktorce přílohy nazvala ji jejím jménem - Ema. Výhodou bylo, že ve své redakční práci mohla směle pokračovat v zavedených rubrikách a obsahově navázat na vše, co se osvědčilo.
Ema je příloha moderní, která nás, těžce zrakově postižené ženy, dobře informuje o všech oblastech našeho zájmu - jaké změny nastaly v názorech na stravování, jakými zásadami se řídit při dietách pro různé choroby, dovídáme se o léčitelských praktikách, o novinkách v obchodech se spotřebním zbožím, jaká je móda nejen pro nás, ale i pro naše muže a děti, zajímavosti z historie, jak pěstovat květiny v bytě, své najdou i zahrádkáři a ještě další témata. Články jsou krátké a výstižné. V závěru každého čísla se nacházejí recepty,, které jsou nejen lákavé, ale také použitelné a pro nevidomou hospodyni proveditelné, a to je nesmírně cenné.
Naše Ema je v domácnostech vítána a čtena nejen ženami, ale i muži.
Milá Evičko, děkujeme Ti za tvou píli a přejeme Tobě i sobě, abys ještě mnoho let přicházela se svou Emou do našich domovů.

Dagmar Smýkalová



** Nejhorší je opravdu nic nedělat **

Onoho úterního rána, v první polovině ledna, jsem v duchu sakrovala, když jsem po probuzení slyšela kapky deště padající pravidelně a s vytrvalostí na okenní parapet. A myšlenky kolem lednového hodnocení, jako jednoho z dvanácti měsíců, nebyly nikterak lichotivé - takovýto je nejstudenější měsíc v roce?
Ani vstávat by se nechtělo, zvláště v době, kdy po prodělané nepříjemné chřipcejsem neměla odvahu v tomhle počasí sbírat další sílu k utužování ochablé imunity svého organismu. Ale...
Zapnul opět, jako mnohokrát v situacích, kdy jsem si myslela, že už jsem v koncích, můj pevný disk šedé kůry mozkové, plný adresářů i souborů. Zajásala jsem - aby taky ne, vždyt to bylo pomalu objevné, jako když Kolumbus objevil Ameriku.
Uvědomila jsem si, že je právě ta nejlepší možnost vylepšit si svojí reputaci a napravit jeden trošku delší restík. Dosud jsem totiž ani já a tím se mnou i Jirka, neuskutečnili návštěvu, na kterou jsme měli srdečné pozvání. Na omluvu, víte mnozí, jak to chodí, když dny letí jako jako dostihoví koně na dráze. Jednou je tohle, jindy tamto a často zapracuje i to, že se prostě zapomene. pomene. Uterý potom střídá úterý a někde ve mne hlodá pocit, že není něco vyřízené.
A ani byste neřekli, jak bylo hned veseleji a ten pláč zamračené oblohy najednou vůbec nevadil. Zprvu alespoň mě, když jsem odhalila karty Jirkovi, pookřál i on - "No to je přesně ono!"
A tak jsme se vydali na cestu a již vás, milí čtenáři, přestanu napínat. To pozvání které jsme hned nevyužili bylo do jednoho klubu SONS. Schází se právě každé úterý na sídlišti Novodvorská na čtvrtém pražském obvodě. Když nás paní Mouchová zvala k návštěvě, řekla prostě, " je tam dobře a je to fajn."
Klubovna, byť bez klubovek, byla plná přátelské nálady. Taky jsme vlastně nepřišli mezi cizí, ale mezi známé buď z rekondic anebo z akcí TJ KČT TJ ZORA. Jen škoda, že jsem nezastihla tu, kterou pro její životní vitalitu a elán ve svých myšlenkách opravdu obdivuji......Tedy příště.
A dopoledne uteklo v příjemné pohodě, ve vzpomínání na to či ono, ale stejně se hovor chvílemi vracel stále k jednomu tématu, k diskuzi k přednesené petici pro Ministerstvo práce a sociálních věcí a na připravovanou demonstraci 20. ledna. Trochu sklíčenosti a nejisté budoucnosti se dralo na povrch, ale možná, že víra, že naše "sonsácké vedení" dokáže dosáhnout všech požadavků, byla silnější.
Při loučení mě napadlo, že pozvání vyjádřené tím, že je tu dobře a je to fajn, je skutečné. Žádná formalita, žádný předem připravovaný program. Prostě a jasně moje krédo - nejhorší je nedělat nic - se zde naplnilo vrchovatě.
Když jsme vyšli z kulturního střediska ven, dolsova jsme zůstali stát v úžasu - jak byl svět hned krásnější a to nejen z příjemných pocitů, ale i z bílé pokrývky všeho kolem nás. Prostě leden přišel ke své vládě. Tak ať je zima jak má být - ale ať se nám v ní jistě a bezpečně chodí.

Eva Beránková



** Karlovarský benefiční koncert **

Oblastní odbočka SONS společně s Okresním sdružením zdravotně postižených v Karlových Varech uspořádaly v sobotu 11.prosince 1999 v pořadí již čtvrtý benefiční koncert. Uskutečnil se za vydatné podpory Městského úřadu Karlovy Vary a Parkhotelu Richmond, v jehož nádherném a vánočně vyzdobeném sále se koncert konal.
V jeho první části, vánočně laděné, vystoupili zrakově postižení studenti Konzervatoře Jana Deyla z Prahy. V druhé části, která se nesla spíše ve stylu francouzské renesanční hudby, vystoupilo Stadlerovo kvarteto. Zajímavé je jistě i to, že jednotliví členové kvarteta jsou profesory výše jmenované konzervatoře. Uměleckým vedoucím Stadlerova kvarteta, založeného v roce 1991 je profesor Jan Budín, který také tento koncert moderoval.
Na benefiční koncert přijeli naši zrakově postižení členové SONS z celého regionu, tedy od Chebu až po Chomutov. Zájem byl velký nejen ze strany posluchačů, kterých přišlo celkem 230, ale i ze strany významných osobností veřejného života, jako je např.karlovarský primátor JUDr. Josef Pavel.
Myslím, že se akce plně vydařila, neboť byla vidět spokojenost na každém z nás, kteří jsme odcházeli domů s pocitem příjemně stráveného odpoledne.

Emil Miklóš



** Malé měsíční zauvažování - únorové, ale na začátku ještě trochu novoroční **

Naposledy mi, prosím, dovolte se vrátit do prvních minut tohoto "zakulaceného" roku. Na Slovensku, dnes už žel v zahraničí, jsme z úst jednoho radioamatéra zaslechli větu: "Peť minút pred polnocou som otvoril dvere a vyhnal všetky sklamania von." Ona věta mne natolik nadchla, že se nedalo ji necitovat, a to v originále. Navíc by to chtělo tuto perlu vůbec nekomentovat.
Chtělo, ale fejetonista je na světě právě od toho, aby vše kolem glosoval, někdy dokonce vtipně.
Pokud jde o všelijaká lidská zklamání, moc se neodvažuji někomu do nich kecat. Jsou jako batoh: člověk je vláčí s sebou sem tam. Ta na životní pouti utržená i - a to je horší - ona "velkoryse porozdávaná" bližním. Snad lépe odložit zavazadlo nebo pořádně vyvětrat? Obojí přirovnání zajisté kulhá aspoň trošku, ale žádné z nich není marné. Dál už vážně nekomentuji.
Ovšem také ještě nekončím. Nový rok 2000 nám tedy začal: různými zdražováními, jejichž jedinou výhodou je, že nejsou nazývána úpravami cen; vzdálenou válkou, která člověku nemůže být jedno; ale také drobnými zážitky, zcela soukromými. A ty, na rozdíl od věcí veřejných až světových, mohou mít podobu záviděníhodně příjemnou. Potěší pěkný rozhlasový pořad, milé setkání, dobrý koncert.
Letmo se zmíním rovnou o dvou. Před několika málo dny v nedaleké vsi Třebovicích hráli žáci Základní umělecké školy. Toho "svého" tam měl, jak je v ZOŘE někdy hezky psáno, i jeden "z nás". Omlouvám se předem, že jde o mého vlastního manžela; chlubím se tedy cizím peřím.
Onoho žáka, akordeonistu, jsem nikdy nic neučila, ale patřím k vděčným posluchačům. Pro ty, kdo harmoniku znají a tohle čtou, uvádím, že hrál třeba scherzo od pana Garda, skladbu věru přenáročnou. Vystoupily také čtyři zpěvačky a jedna flétnistka, žákyně Janových spolupracovnic.
Všichni zúčastnění už vědí, že hrát chtějí, nebyla to žádná besídka, při níž se spíš radujeme z dětské roztomilosti, nýbrž skutečný koncert. Ba i místní občané přišli uvítat nový rok. Měla jsem sice zidealizovanou představu, že když přijeli muzikanti z města, opustí vesničané televizory a budou stát i venku v předsíni. Nestalo se, sálek byl poloplný, ale pár lidí přece jen do zimy vylezlo.
Zakoncertoval nám tady kytarista Lubomír Brabec. Hrál vpravdě virtuózně, sál zámku byl přecpán. Je to podivné: čím větší "ves", tím víc zájmu o kulturu.
Teď by mělo přijít nějaké "poučení" pro "našince". Snad jen tolik, že Střediska integračních aktivit jsou věc sympatická, plody práce českotřebovského a pražského mám občas možnost užít, ale nejsou všude. Je to škoda nebo ne? Někdy zazávidím, čeho všeho se mohou zúčastnit zrakově postižení v jiných městech, zvlášť pražskou nabídku se zájmem pročítám. Ale u nás, jistě i u vás, se také ledacos zajímavého děje. My, vzdáleni všem specifickým aktivitám, se prostě musíme sebrat a jít. Někdy, jako do těch skoro sousedních Třebovic, i cestovat vlakem s přestupem.
Ne, že by člověk neprožíval občas přerůzné pocity ve smyslu "jestlipak mi to sluší," či "nestane se mi nějaký trapas?" a podobně, ale tohle vše se během života lze naučit překonávat. Prostě si z ničeho nic nedělat a jít mezi lidi. Zůstat sám doma je skoro stejně skličující jako hospoda a pivo za pivem.
S přáním co nejmenšího počtu zklamání obdržených, tím méně pak uštědřených se na měsíc loučí

Eva Budzáková



** Odpovídáme na dotazy **

Slepecké zásilky
Jsem těžce zrakově postižený držitel průkazu mimořádných výhod III. stupně v invalidním důchodu. Chtěl bych se zeptat, jakým způsobem lze odeslat slepeckou zásilku a zda jsem povinen za její odeslání platit?
M.L., Plzeň
Podle ustanovení 6 odst.8 vyhlášky FMDS č.78/1989 Sb. (Poštovní řád) jsou osvobozeny od poštovních sazeb s výjimkou sazeb za leteckou přepravu slepecké zásilky. Jako slepecké zásilky lze podle 18 odst.1 vyhlášky zasílat:

a) písemnosti pořízené hmatovým písmem
b) štočky se slepeckými značkami
c) zdarma zasílat i do jiných zemí, u nichž je to v poštovním sazebníku uvedeno, avšak jen tehdy, jsou-li odesílány ústavem pro nevidomé nebo jsou takovému ústavu učeny. Odesílatel musí označit zásilku v pravé horní čtvrtině adresní strany poznámkou "Slepecká zásilka" a pokud jde o zásilku do ciziny "Cécogrammes".

Na obálku zásilky je dovoleno vyznačit obyčejným písmem poznámky, které se k němu vztahují a nemají povahu osobní korespondence. K zásilce nelze připojovat faktury. Pošta je přitom samozřejmě oprávněna kdykoli zkontrolovat, zda byly výše uvedené zásady dodrženy. Není třeba snad dodávat, že je v zájmu všech občanů se zrakovým postižením, aby uvedená pravidla respektovali. Případné nedodržení by mohlo vést v konečném důsledku ke ztrátě výše uvedených výhod.

- x - x - x -

Levnější telefon
Jsem matka 17 letého Petra, který je občanem s těžkým zdravotním postižením, je zcela nevidomý. Je držitelem průkazu ZTP/P. Nedávno jsem se dozvěděla, že postižení lidé mají právo na levnější telefon. Chtěla bych se zeptat, jak mám postupovat při žádosti o tuto výhodu?
J.K., Kolín
Podle platné právní úpravy je přidělení telefonní stanice oprávněn požadovat občan starší 15 let nebo jeho zákonný zástupce. Žadatel musí být držitelem průkazu ZTP/P nebo musí mít přiznaný některý ze tří stupňů bezmocnosti.
V případě Vašeho syna jsou již obě podmínky splněny, neboť občan, který je zcela nevidomý má automaticky právní nárok na přiznání převážné bezmocnosti. Stačí už pouze vyzvednout příslušný formulář, který lze získat na okresním středisku pro poradenství a sociální rehabilitaci, příslušném podle místa bydliště. Odpovědný pracovník tohoto střediska vystaví na Vaši žádost potřebné doporučení. Je třeba ještě dodat že Český telecom poskytuje výše uvedenému okruhu oprávněných žadatelů slevu při zřízení, překládce, při převedení telefonní stanice.

- x - x - x -

Televizní a rozhlasové poplatky
Jsem prakticky nevidomá držitelka průkazu ZTP/P, žiji na vesnici a jsem osamělá. Proto je mým častým společníkem rozhlasový přijímač. Občas si zapnu i televizi, proto by mě zajímalo, zda mohu uplatnit právo na případnou slevu televizních a rozhlasových poplatků.
R.C., Řevnice
Platná právní úprava, kterou provádí zákon č.252/1994 Sb. v platném znění, uvádí, že rozhlasový poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k příjmu a následné reprodukci vysílání Českého rozhlasu. Rozhlasovému poplatku nepodléhají účastnické stanice rozhlasu po drátě. Televizní poplatek se platí ze zařízení technicky způsobilého k příjmu a následné reprodukci vysílání České televize. Poplatníkem je fyzická osoba nebo právnická osoba, která je držitelem rozhlasového nebo televizního přijímače.
Od rozhlasového poplatku a televizního poplatku jsou osvobozeny osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou. Od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba,
a) jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 1,4 násobek životního minima,
b) žije-li v téže domácnosti s dalšími osobami a součet jejího čistého příjmu a čistých příjmů těchto osob za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 1,4 násobek životního minima osob žijících v této domácnosti. Při zjišťování příjmů se postupuje podle zákona o životním minimu.
Poplatník je povinen místně příslušné provozovně pošty písemně doložit okolnosti prokazující osvobození od povinnosti platit za přijímač poplatek.

Zpracovala JUDr. Ivana Marešová



** Nevidomí v Itálii **

2. Školství
V roce 1976 byly v Itálii zrušeny speciální školy pro postižené žáky. Tento krok byl drastický a byl provázen spoustou sporů.
Já jsem právě v tomto školním roce nastoupil do základní školy. Během pár měsíců byly zrušeny speciální školy, ale nikdo nevěděl, jakým způsobem by měla probíhat systematická integrace. Panovaly chaos a nejistota, každý si musel poradit sám. A jak vypadá italské školství dnes?
Speciální školy nebyly znovu otevřeny, všechny postižené děti chodí do normálních škol. Běžný učitelský sbor má externího poradce, takzvaného pomocného učitele, který na základních a středních školách dává odborné rady, jak zpřístupnit běžné vyučování zrakově postiženému žákovi.
Nevýhoda tohoto řešení byla, že v minulosti tento personál nebyl ještě kvalifikovaný, tehdy se vyskytovali amatérští pomocní učitelé, kteří nemohli ničím pomoci. Dnes je personál kvalifikovaný také díky námětům, které unie nevidomých stále předkládá příslušným orgánům.
Kdybychom si mohli přečíst italské zákony, chtěli bychom, aby naše postižené děti chodily do tamních škol. Bohužel není to tak. Nestačí výborné zákony, když jednotlivé okresní školské úřady neaplikují stanovené normy. Např. existuje pedagogická poradna při školském úřadě, která ve spolupráci s unií nevidomých má poskytovat informace učitelům postižených žáků. V některých úřadech jsou tyto poradny jenom na papíře.
Podle mých zkušeností je velmi užitečnou pomocí takzvaný domácí asistent. Je to člověk, který pomáhá vykonávat mimoškolské úkony, tj. domácí úkoly, nahrávání textů na kazety, vysvětlování grafických informací. Tento člověk je také placen okresním nebo obecním úřadem, má určitý měsíční počet hodin podle náročnosti školy, do které chodí žák.
Učitelský sbor, pomocný učitel a zástupce Unie nevidomých stanoví společně "individuální pedagogický plán", který má řešit určité problémy a nedostatky konkrétního žáka.
Přepsání knih do Braillova písma, skenování a nahrávání textů jsou také v Itálii každoročním bojem s časem, aby žáci dostali včas potřebné materiály. Rodiny nemusí platit za tyto služby ani za upravený materiál.
Unie nevidomých má možnost vyjádřit svůj názor ohledně přípravy specializovaného personálu školského úřadu, tyto názory však nemusí být vnímány. Všechno funguje úspěšně, pokud je dobrá vůle všech zainteresovaných.
V posledních letech byla věnována patřičná pozornost i slabozrakým, kteří byli v minulosti méně zabezpečeni než zcela nevidomí.

Kvido Sandroni
(Převzato z olomouckého MAJÁČKU)



** Majda **

Narozeniny
Tak se ti život postaral o druhé narozeniny, moje milá Majdo od Rožmberské hráze.Jistě jsme ani jedna z nás před dvěma lety netušila, že já budu tvoje panička a ty moje kompenzační pomůcka - tak to prosím opravdu stojí ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí. Naši zákonodárci tě mají za kompenzační pomůcku, ale každý ví, že jsi nejen krásná a chytrá vodicí fenka, ale také společnice a miláček rodiny. A tak to má být.
Přeji ti, Majdo, dlouhý dech, svižný krok a všechny ty krásné vlastnosti, kterými se ve své službě osvědčuješ - spolehlivost, věrnost, odpovědnost, chytrost a příchylnost. Také pevné zdraví a trpělivost se mnou i s tou mou lidskou smečkou.
Zajisté dovolíš, abych svým přátelům, kteří si o nás rádi něco přečtou, napsala a popsala něco ze společného života nás dvou.

Jak jsme se seznámily
Nejdříve jsem měla vyhlédnutého úplně někoho jiného. Byl to bílý labrador, vysoký, vážný a hezký. Když už jsem se na něho začala těšit, oznámili mi z výcvikového střediska, že se můj favorit bojí tramvají a že by se asi moc nehodil ke mně, která jsem pořád rozlítaná a používám intenzívně všechny dopravní prostředky, tramvaje nevyjímaje. Měla jsem tenkrát smutný pocit, že už nikdy žádný pes nebude tak vhodný jako bílý labrouš jménem Jarouš. Pak mi zavolali, že mají vysokou světlou fenu - to jsem chtěla, světlého a vysokého průvodce - a jestli se přijedu podívat. Přijela jsem, jak to šlo nejrychleji.
Majda se hned ke mně přilípla, hleděla mi do očí, olizovala ruce, ležela u nohou - no oddanost sama. Máte hned dojem, že si vás ten pejsek vybral a že ho tedy nesmíte zklamat. Nevím, jak to je doopravdy. Na Majdin účet jsem vyslechla hodně vtipných poznámek, jako např. - moc vážně ji neberte, milostivá paní, ona je takhle vlezlá normálně.
Sice jsem trochu pohasla, ale ne na dlouho. Po chvilce přilajdal rodný bratr slečny Majdy a tak jsem se s ním také chtěla kontaktovat - abych pozitivně ovlivnila příbuzenské vztahy. Ale příbuzný nepříbuzný - Majda ho lehce, ale nekompromisně odstrkala z mého akčního radia a její pohled mi říkal: Co blázníš, MNĚ sis přece vybrala, vzpomeň si !! A tak jsem věděla, že už asi doopravdy patříme k sobě.
A pak jsme obě čekaly, až skončí výcvik, zahojí se jizva po sterilizaci, až složí zkoušky. Zdálo se mi - a vím to i o Majdě, že se čas od chvíle seznámení neskutečně vleče.

Pokračování. - Jaroslava Novotná



** Mimořádná nabídka **

V posledních letech hotel Kossuth v Mariánských Lázních stále více hostí skupiny zdravotně postižených a osob staršího věku na rekondicích, které jsou pořádány jejich organizacemi. Protože finanční prostředky ze státních dotací v jarních měsících nejsou ještě k dispozici, a v letních a podzimních měsících máme mnoho zájemců a málo kapacit, chceme překlenout tuto dobu tím, že nabízíme všem naše rekondice s níže uvedenými procedurami přímo v hotelu za mimořádně výhodných a všem dostupných finančních podmínek: 10 dní za 2 999 Kč.
Zúčastnit se může každý zájemce, který chce poznat krásy Mariánských Lázní a udělat něco pro své zdraví v podobě pitné kúry minerálních pramenů a absolvovat jeden ze dvou nosných programů léčebných procedur.
Tyto rekondice nejsou evidovány, nejsou dotovány státem a nezapočítávají se do rekondic se státních dotací.

Ubytování: v hotelu Kossuth, Ruská 77/20, depandance Suvorov, PSČ 353 01 Mariánské Lázně; dvoulůžkové pokoje s teplou vodou a možností přistýlky, budova bez bariér, výtah - vhodné pro vozíčkáře, TP a ZP, parkování osobních vozidel v areálu hotelu, vozidla označená inv. znakem bezplatně;

Stravování: plná penze s možností výběru jídel. Snídaně - ze dvou, obědy a večeře ze tří (ovoce, moučníky,saláty, předkrmy). Pobyt začíná obědem, končí 11.den snídaní.

Dva hlavní léčebné programy:
1. magnetoterapie a infračervená lampa
2. termoionty, biotron, inhalátor

Další procedury dle zájmu:
vibrační masáž a vířivka dolních a horních končetin, malé solárium, čínské koule, měření TK/P.
Procedury provádí a zajišťuje rehabilitační středisko SONS Domažlice, pí. Dana Fictumová a p. František Polák.

Termíny rekondičních pobytů:
5.3. - 15.3.2000
16.3. - 26.3.2000
30.3. - 9.4.2000
9.4. - 19.4.2000
27.4. - 7.5.2000 (zvýšená cena 3 200 Kč)

Kontaktní adresa pro přihlašování:
Dana Fictumová, ul.Plachého 135, 346 01 Horšovský Týn,
tel.: 0188/42 24 86, mobil: 0603/85 40 06

Jak se můžete přihlásit?
Písemně nebo telefonicky na uvedené kontaktní adrese. Každý přihlášený obdrží ihned závaznou přihlášku, složenku na úhradu účastnického poplatku a předtisk pro doporučení ošetřujícího lékaře pro zájemce, kteří si vyberou léčbu magnetoterapií a inhalátorem. Osoby starší 70 let, držitelé průkazek ZTP a ZTP/P - s průvodcem - jsou osvobozeni od lázeňského poplatku.
Do léčebného programu je zařazena individuální pitná kúra minerálních pramenů, vycházky, návštěva koncertů a divadel. Za finanční úhradu je možné zajistit přímo v hotelu klasické masáže, kontrolu krevního cukru a odpad v moči, zájezdy po okolí a do SRN.

Těšíme se na shledanou s vámi v Mariánských Lázních - v hotelu Kossuth!




** Setkání 1999 - 2000 **

Výstava se stejnojmenným názvem proběhla ve zbraslavském zámku. Byla zde k vidění společná díla dvaceti žáků Konzervatoře a ladičské školy Jana Deyla (Praha) a německé Edith-Stein-Schule Untersschlei heim (Mnichov). Keramické a textilní objekty zde vystavované vznikly na podzim roku 1999 ve výtvarné dílně v jihočeských Zahrádkách.
Vernisáž výstavy, na jejíž realizaci se podíleli i studenti, byla 14. prosince 1999. Přítomné zde přivítala PhDr. Gabriela Šimková (kurátorka výstavy) za Národní galerii a zástupkyně ředitele konzeratoře paní Milada Rybářová, která zároveň připomněla 90. výročí založení Deylova ústavu, který byl předchůdcem dnešní konzervatoře. Hudebně program doplnili dva studenti čtvrtého ročníku konzervatoře, Petra Chourová na flétnu a Martin Trefný na kytaru.
Zeptala jsem se dvou nevidomých vystavujících studentů na to, jak se jim pobyt v Zahrádkách a setkání s německými studenty líbily.
Petra Voglová (19 let): "Moc se mi tam líbilo. Modelovali jsme z hlíny, jezdili jsme na výlety, zpívali jsme při kytaře. I němečtí žáci byli dobří, ale museli jsme se domlouvat rukama nohama. Část z nás se totiž učí německy a část anglicky. A Němci zase umí německy a částečně anglicky, takže pak už zbývají jen ty ruce."
Pavel Sláma (20 let): "Bylo to tam fajn. Získal jsem spoustu nových německých přátel. Z výletů si asi nejvíce pamatuji ten do Telče, kde jsme si prohlédli zámek a slyšeli jsme zvonit zvony."
O zákulisí výstavy mi povídali paní Milada Rybářová a pan Evžen Perout.
Paní Rybářová: "Kontakty obou škol se datují od počátku 90. let. Seznámila nás dr. Wolfová, němčinářka a tehdy učitelka zrakově postižených dětí. Vznikla tak spolupráce, kdy každým rokem jezdí skupina dětí od nás do Německa a zase skupina jejich dětí k nám.
Vzájemně jsme se již dobře poznali a tak jsme se odvážili pomyslet na tento rozsáhlý projekt, který probíhá celý letošní školní rok - na podzim tady, na jaře v Německu. Projekt je založen na myšlence, že mají-li se lidé skutečně poznat, je dobré, mohou-li spolu nějakou dobu pobývat, pracovat, něco utvářet.
Když jsme hledali, co společného můžeme vytvořit, tak jsme si uvědomili, že naše škola je hudební, ale jejich nikoliv, takže secvičit hudební představení nešlo, protože by to nebylo rovnocenné partnerství. Hledali jsme tedy něco, kde by se obě skupiny mohly učit a zároveň tvořit. U nás se výtvarná výchova pěstuje jako předmět, v Německu mají výtvarnou dílnu, kde dělají všechno možné.
Na základě projektu se tedy na podzim sešli studenti v Zahrádkách a vytvořili tam pod dohledem zkušených lektorů výrobky hliněné a tkané. Projekt má ještě druhou část. Ta proběhne na jaře v Německu a děti tam budou tvořit látkové loutky.
Veřejná prezentace bude trojí. První byla v Zahrádkách, kam jsme sezvali veřejnost a skutečně se sešlo několik desítek lidí. Druhá výstava je ve zbraslavském zámku a třetí bude na jaře v Německu, kam převezeme tyto práce a přidáme k nim loutky.
Tento projekt se neobešel bez sponzorů, z těch největších bych ráda jmenovala nadaci Robert Bosch Stiftung a Česko-německý fond budoucnosti. Samozřejmě tímto projektem spolupráce našich škol nekončí.
O technikách a výtvarných pracích dětí vám více poví pan Evžen Perout, který s dětmi keramiku vyrábí."
Pan Perout: "Tady na škole vedu něco jako výtvarnický kroužek, v němž spolupracujeme s dílnou hmatového modelování Štěpána Axmana v Brně, takže Zahrádek se většinou účastnili studenti z mého kroužku. Samotného rozdělení studentů na tkalce a keramiky jsem přítomen nebyl, studenti měli možnost volby, ale počet lidí ve skupině byl omezen a nevidomí měli přednostní právo u keramiky.
Všechny výrobky z keramiky jsou tvořeny hmatovým modelováním - tedy technikou, při níž se nepoužívají žádné nástroje, jen ruce výtvarníků. Nepoužívá se voda a proto jsme měli speciální šamotovou hlínu, která se ve velkých rozměrech nehroutí. Bohužel, po vypálení trochu zdrsní a stává se, že nevidomý v první chvíli své dílo nepozná.
Když se podíváte na keramiku na Zbraslavi, tak vidíte, že soubor tvoří dvě části. Jedna část jsou velké nádoby a druhá část jsou reliéfy.
Co se týče nádob, tak ty vznikly inspirací z návštěvy hmatové instalace ve Zbraslavi, kde je taková velká nádoba, která mě inspirovala zkusit se studenty velký rozměr užitkového předmětu. Při zadávání jsem trošku s bázní a chvěním pozoroval, jak se tohoto tématu chopí, protože si myslím, že jsme všichni ovlivněni takovou výchovou, která upřednostňuje funkci a užitek, a trošku nám chybí smysl pro symbolické vnímání věcí. Ve starých kulturách vlastně nádoby nebyly chápány jen jako užitkový předmět, ale jako stylizované lidské tělo, byly rozdělované na mužské a ženské a podle toho byly dekorované. Jeden student mě velmi příjemně překvapil, když vlastně toto vytvořil, aniž bych jim to říkal.
Druhá část, to jsou reliéfy - potréty. Ty měly takový zajímavý vznik. Jako lektoři hmatového modelování jsme byli trošku kritizováni za to, že studenti spolu během práce nekomunikují a neprocvičují jazyky. Tak jsme vymysleli téma, kdy se na začátku studenti vzájemně představili - řekli o sobě pár vět česky, anglicky a německy. Na základě tohoto představování si každý měl vybrat protějšek, který měl ztvárnit v podobě reliéfního portrétu s tím, že se měli pokusit o karikaturu. Vyšlo to docela zajímavě a nejvíce legrace bylo při poznávání kdo je kdo.
Je tam ještě jedna zajímavá skulptura, tu dělal nevidomý Mario Bihari a trošku připomíná tvar loďky s obličejem uvnitř. To vzniklo nedorozuměním. Mario měl pocit, že někdo mluví o tom, že dělá nějaký vodní sport, zřejmě tam byla chyba v překladu. Když jsme pak spolu o tom mluvili, tak jsme se dohodli na tom, že to taky může být zrcadlo. Mario totiž jako malý viděl a tak ví, co je to zrcadlo. Domluvili jsme se, že to bude takový pokus, jak nevidomým přiblížit, co je to zrcadlo."

Děkuji za rozhovor.
Připravila Markéta Švehlová




** Ohlédnutí za keramikou **

V klubovně pražského Střediska integračních aktivit v Krakovské 21 měli zrakově postižení (a nejen oni) možnost ještě před loňskými Vánocemi shlédnout prodejní výstavku užitkové a ozdobné keramiky z dílny nevidomé výtvarnice Elišky Polanské.
Po absolvování rekvalifikačního kurzu keramické výroby v rehabilitačním středisku SONS Dědina začala E.Polanská v oboru keramiky úspěšně samostatně podnikat.
Návštěvníci výstavky si tak mohli obohatit sortiment vánočních dárků o nákup půvabných keramických výrobků za velmi příznivé ceny.
Doufejme, že se s keramikou Elišky Polanské na některé z dalších výstav opět setkáme.

K.



** Konec jedné legendy **

Bavorský lékař Johannes Zeillinger se stal nepřítelem milionové obce obdivovatelů Karla Maye. Zjistil totiž, že tento literární otec Vinnetoua a Old Shatterhanda nebyl, jak o sobě celý život tvrdil, první čtyři roky svého života slepý. Svým dětským postiženým spisovatel totiž vysvětloval svoji bohatou fantazii a tuto legendu ostatně uvádějí všichni jeho životopisci.
Zeillinger prostudoval všechny dostupné dokumenty o všech nemocích, které May prodělal. Vzhledem k těmto nemocím je téměř nemožné, aby byl May do čtyř let slepý, tvrdí Zeillinger. Jeho tezi potvrzují i troje zachovalé brýle Karla Maye a brýle proti slunci, které měl lékař k dispozici. Někdo, kdo do čtyř let nevidí, má do konce svého života trvalou poruchu zraku. Karel May viděl dobře, byl nanejvýš dalekozraký. Psal dokonce celé noci při svitu svíček, dokládá lékař.
Doktor Zeillinger také tvrdl, že u Maye odhalil lehké depresivní vlastnosti. Ty se podle něho odrážely také ve většině jeho románů. Někdy však prožíval až přemrštěnou euforii a v té době se často ztotožňoval se svým hrdinou Old Shatterhandem. Měl prý také narušenou osobnost, což bylo důsledkem jeho osobních problémů z mládí, kdy měl být mimo jiné také přistižen při krádeži.
Přes všechny nové objevy o legendárním spisovateli však Zeillinger obdivuje jeho literární dílo, které ovlivnilo několik generací.

Rudolf Strbinger, SRN



** Čí to byl trapásek? **

Tahle příhoda se mi stala v Ústí nad Labem, kde díky pracovním příležitostem ve VDN KARKO žije řada nevidomých. Někteří přímo v areálu družstva, jiní ve svých bytech na sídlištích.
Jsem horlivou čtenářkou a tak jsem v ústecké zvukové knihovně pomalu jako doma a občas využívám i malých privilegií.
"Teď vám zrovna ujíždí autobus a další jede za dvacet minut, nechcete radši počkat u mě?" zeptala se paní knihovnice, když mi pomohla uložit kazety do batohu. Sedla jsem si tedy za knihovnický pult a chvíli jsme povídaly. Pak přišel starší pán - šedivá bunda, silné brýle. Paní knihovnice ho oslovila jménem a vyřizovala s ním novou výpůjčku.
Jako pracovnice SONS si podle jména pamatuji většinu členské základny ve "svých" okresech. Toho pána osobně neznám, je nový, byla by tu příležitost k popovídání. Jenže on uložil knížky a zmizel mi, než jsem se stačila sbalit.
Za chvíli jsem se na cestu musela vydat i já. Byla jsem ráda, když jsem u autobusové zastávky toho staršího pána v brejličkách a šedé bundě našla. Dali jsme se do řeči a já se pomalu chystala stočit řeč na chystané akce. Děda vypadá čile, třeba by nějaký kratší výlet uvítal. Ale začnu od knížek, to bývá nejjistější: "Jezdíte do knihovny často?" začínám uskutečňovat svůj záměr. - "Do knihovny? Do jaké knihovny, já jdu od zubaře."
"Ale - promiňte, myslela jsem, že jsme se před chvíli setkali ve zvukové knihovně. A když jste se se mnou dal tak do řeči... spletla jsem se, nezlobte se."
"A vy," znejistěl teď ten pán, "vy nejste od nás ze sídliště?" - "Ne, bydlím v Lovosicích."
Pán se dal do smíchu. "Víte, já sice vidím dobře, ale absolutně si nepamatuju tváře. Ve městě nepoznám ani vlastního souseda. A tak když jste se mnou začala mluvit, myslel jsem, že jste ta paní od nás ze vchodu a že jste mě poznala podle hlasu."
Takže - čí to byl vlastně trapásek?

Stáňa Krajíčková



** Dovolená 2000 **

Středisko integračních aktivit SONS Karlovy Vary pořádá ve spolupráci s CK VEKO Travel, s.r.o., Zborovská 1570/43, 430 01 Chomutov, telefon 0603 497420 nebo 0603 867577, pobytový zájezd na pobřeží Costa Brava - Roses v termínu od 28.srpna do 13.září 2000.
Jmenovaná cestovní kancelář je členem Asociace soukromých cestovních kanceláří v České republice.
Město Roses se nachází na pobřeží Costa Brava nedaleko od francouzských hranic. Malebné písčité pláže se střídají se strmými, borovicemi porostlými skalními útesy a krajinou bohatou na středomořskou vegetaci.

Ubytování bude v apartmánu Els Molins. Každý apartmán pro 2, 3 nebo 4 osoby má balkon a je vybaven vlastním sociálním zařízením, kuchyňkou s lednicí, základním nádobím a ložním prádlem.

Stravování - polopenze, snídaně formou bufetu, večeře servírované - 3 chody včetně nápojů.

Doprava je luxusním autobusem (WC, klimatizace, video, prodej občerstvení, mikrovlnná trouba). Zasedací pořádek v autobusu bude podle došlých přihlášek.

V ceně pobytu je základní pojištění, které zahrnuje: lékařské ošetření do 50 000 Kč, případný převoz do České republiky do 750 000 Kč. Doporučujeme rozšířené (nadstandardní) připojištění (nejvýhodnější-nejlevnější připojištění máte u své zdravotní pojišťovny).
Po celou dobu pobytu zajišťuje CK výlety s českým průvodcem a autobusem Karosa.

Cena pro dospělou osobu činí 12 000,- Kč, pro děti od 2 do 12 let 9 600,- Kč. V ceně pobytu je zahrnuto: 14x ubytování, 14x stravování v hotelové restauraci, doprava luxusním autobusem tam i zpět, základní pojištění, česky mluvící delegát v místě pobytu, výdaje na administrativu a poštovné.
Budete-li se chtít dovolené zúčastnit, napište nebo zavolejte na naše Středisko integračních aktivit SONS, Vítězná 52, 360 09 Karlovy Vary, tel.017/322 43 24, mobil 0603 265 875, kde obdržíte pozvánku s přihláškou a bližší informace.



** Nevidomý fotbalový hlasatel má svůj sen **

Dalibora Suchánka (48), řečeného Dalínka, znají všichni hráči i příznivci Baníku Ostrava. Přestože je od narození nevidomý, na stadionu na Bazalech působí jako hlasatel.
Jeho hlas slýchají v průběhu ligových i mezinárodních fotbalových utkání. Před začátky a v přestávkách zápasů udržuje fandy ve varu písní Jedině Baník, kterou sám složil i nazpíval.
Na fotbal ho vzal poprvé táta, když mu byly čtyři roky. "Dodnes si vzpomínám, jak jsem se hrozně děsil toho hluku, který byl všude kolem mě," vybavuje si Dalibor první kontakt s fotbalem. "Tehdy mě dokázala uklidnit až jízda tramvají, což byla v té době moje největší záliba." Na fotbal však nezanevřel, jen si dal menší přestávku. "Po několika letech mě táta vzal znovu na stadion, vykládal mi, co se děje na hřišti, a tentokrát mě to naprosto uchvátilo. Začal jsem chodit na všechna utkání Baníku, doma jsem u rozhlasového přijímače hltal slova sportovních komentátorů a snil o tom, že až začnu vidět, budu patřit mezi ně." Dnes už ví, že se mu tento sen nikdy nevyplní. "Na poslední operaci jsem byl před třemi roky. Bohužel se nepovedla a já přišel i o poslední známky světla, jež jsem do té doby cítil," pokračuje Dalibor Suchánek. Pracuje jako telefonista v Ostravsko-karvinských dolech a před deseti lety začal komentovat mládežnické a dorostenecké zápasy. Postupně se propracovával a před rokem dostal příležitost hlásit ligu.
Jeho doménou však nejsou pouze ligová utkání. Má za sebou také řadu mezinárodních zápasů. Rád vzpomíná například na zápasy Ligy mistrů na pražské Spartě, kam byl také jako moderátor přizván. "To jsou nezapomenutelné zážitky. Pocit, když jsem držel v ruce mikrofon a oslovoval celou Letnou, se nedá vůbec popsat," říká.
Moderování fotbalových zápasů zvládá Dalínek v několika světových jazycích. "Fotbalová pravidla a povzbuzující skandování umím také v angličtině, němčině, ruštině, polštině a italštině. Jednou se mi však stalo, bylo to při zápase Sparty s Parmou, že za mnou přišli pořadatelé, abych upozornil italské fanoušky, že nemají házet prázdné kelímky a plechovky od piva na hřiště. Trochu jsem se zapotil, protože jsem na to nebyl připraven," usmívá se. Nakonec si uměl poradit. "Zavolal jsem na italský konzulát, zjistil, jak se to řekne, a potom jsem to oznámil."
Na stadion přichází už dvě hodiny před začátkem utkání. Od kolegů si nechá přečíst zajímavosti z novin a bulletin. Na stroji pro slepecké Braillovo písmo si napíše sestavu a základní údaje potřebné pro moderování. "Zápas vnímám podle reakce diváků. Když rozhodčí zapíská, kolega mi vždy popíše co se právě na hřišti odehrává. Vždy se snažím atmosféru řádně vyhecovat," tvrdí a hned nám to předvádí: "Dámy a pánové, všichni sportovní fandové, je tady nějaké ticho, to se mi nelíbí, uděláme obrovský vřící kotel, takže všichni po mně: FC Baník, jedeme!"
Přednedávnem ho dokonce v Ostravě natáčela německá televizní společnost DSF. "Vysílali to hned za Bayernem a Samprasem," říká hrdě. "Ptali se tam na mě i Slončíka a ani nevěděli, že jsem nevidomý," dodává.
Přestože s fotbalem Dalibor Suchánek prožil již řadu příjemných překvapení, jeho největší sen se mu doposud nevyplnil. "Když v televizi slyším znělku Champions League, běhá mi mráz po zádech. Kdybych ji tak jednou slyšel na Bazalech, asi bych se štěstím rozbrečel," přiznává. Z jeho hlasu však cítíme víru, že jednou tenhle slavný okamžik přijde.

Lukáš Mišák



** Nové knihy **

Příroda - Masson, Jeffrey Moussaieff - McCarthyová, Susan : Když sloni pláčou (Originální kniha, vycházející z mnohaletého bádání a přímého pozorování, nabízí poutavý obraz emocionálního a citového života zvířat. Je určena laikům i profesionálům, ale především milovníkům zvířat), 10 kazet, čte : Heda Čechová, Z 2824

Životopisy - Beer, Fritz : ... a tys na Němce střílel, dědo ? (Prostřednictvím často úsměvných detailů nás autor seznamuje s ovzduším někdejších našich dvojjazyčných měst a vesnic, s atmosférou škol, kaváren, kasáren, se světem politických exulantů v Praze třicátých let. Zažíváme s ním dokonce dvě válečné operace československé armády na západní frontě), 11 kazet, čte : Jan Hyhlík, Z 2825

Romány - Cohen, Leonard : Nádherní poražení (Autor - kanadský básník, hudebník a písničkář. To, co je autobiografické, se prolíná v tomto příběhu s rovněž podobně nepřirozeným životem irokézské samomučednice. Nesmírně těžké na pochopení), 7 kazet, čte : Richard Honzovič, Z 2826

Romány - Frýbová, Zdena : Malinkatý kretén ( V tomto románu prožijí čtenáři s vypravěčkou Elou a jejími dvěma skotskými teriéry Ronánkem a Andrýskem řadu humorných dobrodružství), 12 kazet, čte : Hana Rychetníková, Z 2827

Romány - Páralová, Erika : Z deníku profesionální ženy (Prvotina dcery předního českého prozaika Vladimíra Párala, je souborem drobných úvah "ze života", ukazujících každodenní radosti a starosti "profesionálky" v domácnosti), 3 kazety, čte : M. Kovařík, Z 2828

Životopisy - Friesová, Jana Renée : Pevnost mého mládí (Osud ženy, nasazené za války v Terezíně), 7 kazet, čte : J.R.Friesová, Z 2829

Historie - Uhlíř, Dušan : Slunce nad Slavkovem (Poutavou formou zde autor přibližuje okolnosti i průběh slavkovské bitvy tří císařů v roce 1805, v níž Napoleon krutě porazil rakouská a ruská vojska), 14 kazet, čte : Hana Makovičková, Z 2830

Romány - Turgeněv, Ivan Sergejevič : Otcové a děti (Generační román, který autor napsal s úmyslem kriticky se vypořádat s typem "nových lidí" na počátku druhé poloviny minulého století v Rusku, reprezentovaných především nihilistickou mládeží), 6 kazet, čte : Heda Čechová, Z 2831

Rozhlasové hry - Tyl, Josef Kajetán : Měšťané a studenti (Rozhlasová inscenace), 1 kazeta, Z 2832

Romány - Kafka, Franz : Zámek (Brilantně napsaný příběh, možná nejtajemnější román 20. věku, o putování zeměměřiče K.), 11 kazet, čte : Rudolf Pellar, Z 2833

Historie - Tyl, Josef Kajetán : Dekret Kutnohorský (Historické povídky), 5 kazet, čte : Alexandra Hájková, Z 2834

Detektivky - Upfield, Arthur: Králičí plot (Detektivní příběh), 7 kazet, čte : Hana Makovičková, Z 2835

Romány - Canetti, Elias : Zaslepení (Canettiho nejslavnější román o zániku "knižního člověka". Ústředním tématem je úpadek všeho, čemu říkáme kultura, morálka a slušné chování), 17 kazet, čte : František Dočkal, Z 2836

Náboženství - Buddha, Život a působení připravovatele cesty ... (V této knize je ojedinělým způsobem ukázána příprava a vedení povolané osobnosti, která má pomoci svému národu k vzestupu), 9 kazet, čte : Hana Makovičková, Z 2837

Rozhlasové hry - Valenta, Eduard : Z nového světa (rozhlasová inscenace), 2 kazety, Z 2838


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 2000 SONS