Časopis ZORA, číslo 1/2000


OBSAH:




** Jsme tu již 10 let **

Ano, před několika týdny jsme si připomněli den, kdy před deseti lety v naší zemi po 40 letech nesvobody vznikla první samostatná a nezávislá organizace občanů s těžkým zrakovým postižením - Česká unie nevidomých a slabozrakých. Tehdy, onoho 3. prosince 1989, 17 nevidomých a slabozrakých občanů založilo tuto organizaci. Neměli nic než holé ruce. Založením Unie si však vytvořili prostor, v jehož rámci mohli začít usilovat o rovnoprávný a důstojný život pro sebe i pro lidi se stejným údělem.
Již od začátku tito lidé věděli, že nejúčinnější pomocná ruka začíná na konci vlastního ramene. A tak nežádali, neprosili, ale začali budovat síť služeb, jejichž prostřednictvím mohou zrakově postižení lidé získat dovednosti a schopnosti, které jsou nezbytné pro důstojný, nezávislý a v maximální míře samostatný život. Promýšleli a domýšleli své záměry, hledali mezi sebou a ve svém okolí lidi, kteří by je byli schopni a ochotni realizovat, hledali a nalézali potřebnou podporu. Je totiž potřebné říci, že doba tehdy byla pro vznik nových aktivit příznivá, neboť většina společnosti včetně vrcholných politiků a úředníků, kteří rozhodovali o poskytování financí, byla přesvědčena, že lidem se zdravotním, a tedy i zrakovým postižením je třeba účinně a rychle pomoci a odčinit tak dluh, který v uplynulých více než 40 letech vzniknul.
Za několik měsíců - 22. dubna - si připomeneme den, kdy před deseti lety dovršením emancipačního procesu zrakově postižených členů Svazu invalidů vznikla v pořadí druhá celostátně působící organizace - Společnost nevidomých a slabozrakých ČR. I tato organizace od počátku své samostatné existence rozvíjela velmi užitečné programy pro těžce zrakově postižené občany a vytvářela podmínky pro jejich spolkovou a zájmovou činnost. A možná také určité soupeření mezi těmito organizacemi o to, kdo bude lepší, která organizace bude pro nevidomé a slabozraké občany atraktivnější, urychlilo rozvoj jednotlivých činností a služeb.
Bylo možná štěstím, spíše však prozíravostí vedení obou organizací, že služby, které vznikly, se překrývaly jen minimálně. Spíše lze říci, že se doplňovaly. A tak si po čase obě organizace uvědomily, že nemá smysl se předhánět, že bude lepší své síly i jimi realizované činnosti spojit v jeden celek a vytvořit tak předpoklady pro to, aby společná organizace byla silnějším a důvěryhodnějším partnerem organizacím občanů s jiným typem postižení i státním orgánům. Sloučením obou do té doby celostátně působících organizací občanů se zrakovým postižením ve Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých ČR tak bylo 16. června 1996 završeno znovusjednocení hnutí nevidomých a slabozrakých občanů v naší zemi.
Ano, obnovené samostatné hnutí nevidomých občanů v naší zemi existuje pouze 10 let. Co se za těchto 10 let změnilo pro jednotlivé zrakově postižené lidi? Myslím, že mnohé, a myslím, že téměř ve všech oblastech jejich života. Považujeme již za samozřejmost, že většina semaforů v naší zemi je ozvučena. Tam, kde tomu tak není, je to jen naší vinou. Je to tím, že tam zájmy zrakově postižených lidí zrakově postižení lidé neprosazují. Je pro nás samozřejmostí, že leckde fungují akustické orientační majáky a že mnohé autobusy a tramvaje nám na povel naší vysílačky oznamují číslo a směr linky. Je pro nás samozřejmé, že peníze jsou i pro nás poměrně dobře rozlišitelné a že také podpis nevidomého člověka je právoplatný. Je pro nás samozřejmostí, že každý, kdo potřebuje, může projít procesem základní sociální rehabilitace a nemusí proto na půl roku nebo i více odjet do krásného, leč 600 km vzdáleného zapadlého městečka. Považujeme za samozřejmé, že ten, kdo prokáže schopnost využívat pomůcky pro zpracování informací založené na bázi výpočetní techniky, na jejich pořízení může získat příspěvek a může se s nimi naučit zacházet. Za samozřejmé rovněž považujeme, že vzdělání již může i zrakově postižené dítě získat také v běžné třídě a že talentovaní zrakově postižení sportovci mohou uspět ve srovnání se stejně postiženými sportovci jiných zemí.
To vše a mnoho dalšího dnes již považujeme za samozřejmé a stále častěji zapomínáme na to, že před 10 lety to nejen nebylo samozřejmé, ale že to ve většině případů vůbec nebylo možné. Stále častěji zapomínáme, že jsme se o to všechno museli sami přičinit. Že nestačilo jen stát s nataženou dlaní. A je-li dnes potřebné o něco se zasadit, stále častěji říkáme: "Proč právě já bych měl něco dělat, proč ne ten druhý, proč ne vedení té naší organizace?..."
Zapomínáme, že k tomu všemu, čeho jsme dosáhli, přispěla naše soudržnost a obětavost. To dnes už jsme často tak velkými profesionály, že nad tím nebo oním ohrnujeme nos, považujeme jej za nešiku a packala a spolupráce s ním pro nás už není dost dobrá. Přitom právě dnes a v celém tomto roce bude nanejvýš potřebné zase se semknout a pracovat. Uhájit to, co jsme vytvořili je stále těžší a samozřejmě to není tak atraktivní, jako když se vytváří něco nového.
A je také mnoho toho, co jsme si předsevzali a dosud nenaplnili. Bariéry existují ještě leckde, např. v peněžnictví, podpis stále není plně respektován, např.při notářském ověřování, žebráci, mnohdy dobře situovaní a často slepotu jen předstírající, o nás pořád vytvářejí obraz, který nás není hoden. Dosud se nám nepodařilo odstranit disproporci a dovolím si říci přímo diskriminaci skupiny zrakově postižených osob, která tkví v tom, že jejich rehabilitace, na rozdíl od osob s jiným typem postižení, není obligatorně hrazena ze zdravotního pojištění, resp. není státem garantována ani žádným jiným způsobem.
To jsou jen některé úkoly, které nás čekají a každý z vás, čtenářů, by jich jistě mohl přidat tucet. Stará moudrost říká, že nejlepší pomocná ruka začíná na konci vlastního ramene. Kdo nám pomůže, nepomůžeme-li si sami? Zkušenost uplynulých úspěšných 10 let to říká jasně: Nikdo!

Milan Pešák



** Poprvé v České republice **

Ve dnech 23.-28. listopadu 1999 se hlavní město České republiky Praha stalo centrem světa pro členské země, které jsou sdruženy v Evropské unii nevidomých (EBU). V aule hotelu Krystal se za účasti 134 delegátů ze 42 států konalo 6. valné shromáždění EBU.
Evropská unie nevidomých je regionální organizace Světové unie nevidomých (WBU). Světová unie nevidomých vznikla v r.1984 sloučením Světové rady pro dobro slepců a Světové federace nevidomých. EBU má nyní 44 členských organizací (do Prahy nepřijeli pouze delegáti z Irska a Kazachstánu). Posláním EBU je chránit a prosazovat práva a požadavky nevidomých lidí v Evropě, hájit zájmy nevidomých v nadnárodních organizacích a institucích jako je Evropská unie, Evropský parlament, Rada Evropy apod., jakož i napomáhat výměně informací a zkušeností na mezinárodní úrovni. V EBU pracuje 14 komisí, řídící výbor EBU si klade za cíl zabývat se všemi oblastmi, které zajímají nevidomé. Mezi ty nejsledovanější patří vzdělávání a zaměstnanost. Stálá pozornost je věnována problematice nevidomých žen. Na tiskové konferenci před zahájením 6.valného shromáždění prezident EBU John Wall zdůraznil, že "naším prvořadým cílem je, aby nevidomí lidé byli vnímáni jako rovnoprávní občané".
Každá členská země na valném shromáždění disponuje šesti hlasy, tzn., že má právo vysílat na jednání 6 delegátů. Tuto možnost využily jen bohatší země. Některé delegace byly tvořeny jen jedním reprezentantem, např. Arménie, Maďarsko nebo Estonsko.
Za českou vládu delegáty 6. valného shromáždění EBU uvítal a zdar jednání popřál dnes už bývalý ministr zdravotnictví MUDr. Ivan David. Zdravice ještě také přednesli ředitel odboru speciálního školství ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy dr. Jiří Pilař a náměstek primátora Prahy Otto Kechner.
Milan Pešák, prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky přiblížil zahraničním delegátům cestu, kterou samostatné hnutí nevidomých a slabozrakých občanů naší země prošlo od svého znovuobnovení na konci roku 1989. Vyzvedl roli České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v ČR i cestu k jejich vzájemnému sloučení. Charakterizoval úspěchy naší organizace v oblasti základní sociální rehabilitace, rekvalifikace, výcviku vodicích psů nebo sociálně právního poradenství a socioterapeutických klubových aktivit. Zvláště pak zdůraznil úspěchy, jichž jsme dosáhli v oblasti odstraňování architektonických bariér a zpřístupňování informací. "Za nejdůležitější považujeme, že tyto služby jsou dostupné komukoli, kdo je potřebuje," řekl prezident Pešák. Na základě zkušeností, které naše organizace v uplynulých letech získala, se zamyslel nad otázkami postavení slepeckých organizací v kontextu hnutí občanů se zdravotním postižením v jednotlivých zemích i v měřítku Evropské unie. Řekl:
"Jsem hluboce přesvědčen, že nic z toho, co se nám podařilo v uplynulých letech vybudovat a získat, jsme nezískali na úkor někoho jiného. Na druhé straně vše, co jsme vybudovali, vše co jsme získali, jsme získali vlastním přičiněním. My, lidé nevidomí a slabozrací, jsme museli vše vymyslet, my jsme museli nalézt realizátory těchto myšlenek, my jsme pro ně museli získat spojence z řad těch, kdo jsou schopni naše aktivity podpořit svým vlivem nebo na ně poskytnout finance. Nikdo to za nás neudělal a vždy, když jsme měli tendenci postupovat jinak, nedošli jsme k cíli a na své cestě jsme se jen zdržovali. Myslím, že je tomu tak proto, že my, lidé nevidomí a slabozrací, máme největší zájem na tom, aby služby, které potřebujeme, nám v maximální míře efektivně pomáhaly. My, uživatelé služeb, na sobě nejrychleji poznáme, pokud se nějaká činnost začne ubírat jiným směrem, než je vhodné. Právě tato forma zpětné vazby, forma, kterou umožňují svépomocné aktivity, je nejkratší a tudíž nejefektivnější.
Mnohokrát jsme si v uplynulých letech kladli otázku, jak se postavit k hnutí občanů se zdravotním postižením. Ačkoli máme v živé paměti, co znamená být menšinou v organizaci, která nás i mnohé ohromuje svou rozlehlostí, která je však spíše bezbřehá, ačkoli na druhé straně víme, že se nemůžeme tvářit, že jsme pupkem světa a nic kromě nás neexistuje, občas jsme měli a máme tendenci dostávat se do obou těchto extrémních poloh. Navíc my v naší zemi, stejně jako mnozí z vás ve vašich zemích i v Evropské unii, registrujeme ze strany společnosti i vlád určitou tendenci, která pod rouškou snahy jednat s jedním partnerem vede k nerespektování specifik lidí s vadou, která není majoritní.
Mnohokrát jsme v uplynulých 10 letech řešili otázku, zda některou věc prosazovat samostatně, či se spojit s jinými skupinami občanů s postižením. Používali jsme toho i toho, záleželo na tom, o co jsme usilovali. Učili jsme se spolupracovat s jinými, ale učili jsme se říci jasné ne, pokud se někdo za nás schovával, budoval si na nás svou kariéru, používal nás k prosazení svých zájmů. Byli jsme pro spolupráci a jsme pro spolupráci. Ale o spolupráci lze hovořit pouze tehdy, je-li budována na základě partnerství, oboustranné výhodnosti a vzájemného respektu. Spolupracovat lze jen s partnerem, kterého si vážím, kterého respektuji. To platí nejen ve vztahu k těm, s nimiž spolupracujeme, ale hlavně na nás. I nás si náš partner musí vážit, i nás musí mít důvod respektovat. Nikdo si nás nebude vážit, vzdáme-li se sami své důstojnosti, nebudeme-li si vědomi své ceny.
V celém hnutí občanů se zdravotním postižením jsme poměrně malou skupinou. Jsme však schopni své potřeby a zájmy jasně artikulovat, zdůvodňovat tak, aby to bylo pochopitelné veřejnosti, hájit je a prosazovat. Ne na něčí úkor, ale za sebe. Zakopeme-li tuto hřivnu, která nám i při našem nelehkém osudu byla svěřena, nebudeme se smět divit, když se naše postavení ve společnosti i ve skupině zdravotně postižených občanů nebude zlepšovat. Partnersky spolupracujme, ale buďme silnou organizací v evropském měřítku i na národní úrovni. Vystříhejme se pouhého vřazení do celku, který nás okouzlí svou velikostí, vřazení do velkého celku, v němž budeme tvořit pouhou menšinu. Takové vřazení nepředstavuje spolupráci, takovým vřazením můžeme pouze alibisticky zakrývat vlastní neschopnost. Partnersky spolupracujme, respektujme potřeby a zájmy našich partnerů, ale také nedopusťme, aby oni nerespektovali zájmy a potřeby naše."
Celoevropským problémem slepeckého hnutí je poměrně vysoký věkový průměr členské základny v jednotlivých organizacích. Tato skutečnost se negativně odráží v zájmu zrakově postižené mládeže o aktivní zapojování do dění v organizaci. Mnoho mladých zrakově postižených lidí se angažuje v organizacích zdravotně postižených, kde nacházejí daleko více svých vrstevníků. Ve svém důsledku to ovšem vede k oslabování slepeckého hnutí. K aktuálním otázkám postavení nevidomé mládeže se konala počátkem minulého roku ve Španělsku celoevropská konference, na níž samo mládí vyjadřovalo své představy a požadavky na činnost EBU.
Jednou z nejdůležitějších akcí minulého funkčního období byla rovněž celoevropská konference, která se týkala sociálních práv nevidomých.
Velká pozornost řídícího výboru EBU byla rovněž věnována projektu na zpřístupňování informací o činnosti EBU prostřednictvím internetu. V této souvislosti John Wall uvedl: "Největší důraz jsme kladli na informační technologie. Myslím si, že technika může podstatným způsobem usnadnit život těžce zrakově postiženým občanům." Prezident Italské unie nevidomých Tomaso Daniele dodal: "Itálie se zúčastnila jednoho evropského projektu, jehož cílem bylo vytvořit webové stránky, které by byly přístupné nevidomým. Projekt, který byl financován Evropskou unií měl velký úspěch. Výsledky tohoto projektu: chceme nabídnout ověřené principy všem, kteří budou tvořit webové stránky přístupné nevidomým. Cílem je, aby naši přátelé ze všech členských zemí EBU se s dosaženými výsledky seznámili a řídili se podle nich."
Velmi obsáhlá byla zpráva o právě ukončeném Evropském fóru nevidomých žen. Tuto velmi podrobnou informaci doplnilo ještě dalších asi 10 dílčích příspěvků dokumentujících postavení nevidomých žen v různých zemích. Rozhodně nepodceňujeme a nesnižujeme emancipační snahy nevidomých žen zejména v zemích jako je Turecko, Bosna, Albánie a dalších, nicméně právě ona mnohomluvnost a úporná snaha přesvědčit přesvědčené mohla stanoveným cílům ublížit. Možná, že právě z tohoto důvodu se do orgánů EBU nedostalo tolik žen, jak by si ony samy přály.
Pan Gibbs z Nového Zélandu, pokladník WBU podal zprávu o založené nadaci, z které jsou financovány projekty pomáhající nevidomým v rozvojových zemích. Z hlediska EBU jde především o pomoc Africké unii nevidomých. Nejštědřejšími dárci jsou severské země - Norsko, Švédsko a Finsko.
Velmi bohatá diskuse byla věnována významu Braillova bodového písma pro vzdělávání a nejširší uplatnění nevidomých na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Naprosto jednoznačně byla potvrzena nezastupitelnost slepeckého písma i v době bouřlivého rozvoje výpočetní techniky. Tento názor neznamená, že by nevidomí neměli využívat i jiných médií, jako je zvuková kniha a vůbec záznamové audiotechniky, hlasové výstupy počítače. Prioritu však má čtení a psaní bodového písma klasickým způsobem i používání braillských řádků jako terminálů k osobním počítačům. Tato diskuse nebyla neopodstatněná, protože se tu a tam objevují hlasy hovořící o překonání slepeckého písma výpočetní technikou. Zvýšená pozornost byla věnována zprávě pracovní skupiny EBU pro přístup k systémům elektronických peněz přednesené paní Frances Fortuin z Holandska. Na rozdíl od informačních technologií je oblast peněžnictví ve vztahu ke zrakově postiženým poněkud pozadu. Právě proto uvedená pracovní skupina hledá velmi intenzivně cesty ke zpřístupnění bankovních služeb a bezhotovostních plateb pro občany se zrakovým postižením.
Samostatný seminář doplňující program valného shromáždění byl věnován odstraňování bariér v dopravě. Vedl jej Mgr. Viktor Dudr za podpory ing. Petra Lněničky z Metrostavu Praha, který je expertem v oblasti odstraňování architektonických a dopravních bariér. Ti seznámili zahraniční účastníky se současným stavem systému zpřístupnění hromadné dopravy těžce zrakově postiženým občanům u nás. Ing. Roček z firmy Apex předvedl digitální hlásič směrových čísel a cílové stanice, jimiž jsou vybavovány dopravní prostředky v MHD. Ing. Hosnedlová z útvaru technického ředitele Dopravních podniků města Prahy informovala o přístupu tohoto podniku k potřebám zrakově postižených a způsobu realizace technického řešení. Byly podány informace o zavádění uvedeného zařízení v MHD i v dalších městech České republiky.
Z obsahu semináře i následné diskuse vyplynulo, že naše republika má co prezentovat pokud jde o vytváření podmínek pro samostatný pohyb nevidomých včetně jejich účasti v dopravě. Pokud jde o četnost ozvučení signalizace na křižovatkách a vybavení vozy MHD digitálními hlásiči, jsme evidentně o významný krok vpředu jak v evropském tak dozajista i ve světovém měřítku.
Důležitým úkolem valného shromáždění byly volby řídícího výboru a zástupců EBU ve Světové unii nevidomých. Prezidentem EBU byl opět zvolen tentokráte na čtyřleté období devětašedesátiletý nevidomý právník John Wall z Velké Británie. Po dlouhá léta byl předsedou Královského národního institutu pro nevidomé, v roce 1990 byl poprvé zvolen do řídícího výboru EBU, od roku 1993 zastával funkci generálního tajemníka EBU a od roku 1996 je prezidentem EBU. Je držitelem Řádu britského impéria. Na tomto valném shromáždění byla činnost Johna Walla oceněna zlatou medailí Luise Brailla. (Mimochodem stejné pocty se dostalo i odstupujícímu pokladníku EBU Marcelu Erbovi, který po dlouhá léta stál v čele Francouzské federace nevidomých a staral se i o muzeum L. Brailla.)
Prvním viceprezidentem se stal Alexandr Neumyvakin z Ruska, druhým viceprezidentem Thomaso Daniele z Itálie. Generálním tajemníkem byl opět zvolen Norbert Müller z Německa. Novým pokladníkem se stal Julien Aimi z Francie. Za úspěch považujeme zvolení českého zástupce Mgr. Václava Poláška, vedoucího zahraničního odd. SONS do řídícího výboru EBU. Blahopřejeme! Dalšími členy jedenáctičlenného řídícího výboru se stali: Enrique Perez, Španělsko; Itika Svergren, Švédsko; Frances Fortuin, Holandsko; Yiannis Vardakastanis, Řecko; Arne Husveg, Norsko. Jako zástupci do WBU byli zvoleni: Alexandr Neumyvakin, Frances Fortuin a Itika Svergren.
Na závěr bylo přijato 12 rezolucí, zabývajících se vlastní činností EBU i jednotlivými oblastmi, kterým by se měly věnovat i národní organizace nevidomých. Text rezolucí přineseme v příštím čísle. Rezoluce č. 13 vyjadřuje poděkování a uznání organizátorům valného shromáždění, kterým byla Sjednocená organizace NS v ČR. My, kteří jsme mohli nahlédnout do zákulisí této vrcholné evropské události můžeme potvrdit, jak náročná to byla práce, jejíž tíha ležela na bedrech organizačního týmu vedeného Václavem Poláškem.
6. valné shromáždění bylo ukončeno závěrečným vystoupením generálního tajemníka WBU Pedra Zurrity ze Španělska.




** Opět ve Španělském sále **

Pod záštitou Jeho Eminence kardinála Miloslava Vlka uspořádala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých již posedmé ve čtvrtek 2. prosince ve Španělském sále na Pražském hradě slavnostní koncert zrakově postižených sólistů a Komorního orchestru Pražských symfoniků pod taktovkou Petra Vronského.
Tato významná kulturně společenská akce se konala u příležitosti Mezinárodního dne handicapovaných osob vyhlášeného OSN na 3. prosince.
V úvodu večera, který moderovali naši úspěšní nevidomí sportovci Pavla Francová, držitelka dvou zlatých, jedné stříbrné a dvou bronzových medailí z paralympiád a Petr Novák, držitel dvou bronzových medailí z mistrovství světa a mistrovství Evropy, předal první náměstek ministra zdravotnictví MUDr. Martin Holcát výroční cenu ministra zdravotnictví vozíčkářce Mgr. Aleně Sedlačíkové za práci ve prospěch zdravotně postižených občanů. Vyznamenanou znají dobře diváci televize Prima z pořadů "Prima jízda", s její prací se setkávají i diváci České televize v pořadu "Klíč", jež je určen všem, jimž není lhostejný osud zdravotně postižených občanů. Její aktivitu si pamatují také občané z oblastí postižených záplavami. Rovněž čtenáři novin "Můžeš", které vydává Sbor zástupců organizací zdravotně postižených, si pamatují její redaktorskou činnost.
Pro nemoc se koncertu nemohla zúčastnit předsedkyně Čestné rady SONS a nadšená propagátorka této akce hraběnka Mathilda Nostitzová. "Mé srdce je však s vámi. Po vlnách Indického oceánu vám zasílám srdečné pozdravy a přání úspěchu," uvedla mimo jiné ve svém dopise, zaslaném z dalekého Ománu.
Prezident SONS Milan Pešák ve svém vystoupení seznámil přítomné, mezi kterými byli hojně zastoupeni sponzoři naší organizace, s dosaženými výsledky za deset let činnosti opět nezávislého samostatného slepeckého hnutí u nás.
"Toho všeho bychom jistě nebyli schopni dosáhnout bez vlastního přičinění, ale určitě bychom to nedokázali bez vaší pomoci. Scházíme se zde na počátku prosince v období adventu, abychom vám za pomoc, kterou jste nám poskytovali v průběhu celého roku, upřímně poděkovali."
Vlastní koncert zahájil Komorní orchestr Pražských symfoniků Divertimentem W.A.Mozarta. Třiadvacetiletý nevidomý Milan Arner potvrdil svůj talent v Koncertu pro klarinet a orchestr Es dur K.Stamitze.
Milan Arner (1976) vystudoval konzervatoř Jana Deyla v Praze, klarinet ve třídě Jiřího Urbana, klavír u Ivy Skalákové. Během studia vystupoval na řadě koncertů v Čechách i v zahraničí. Konzervatoř absolvoval provedením Weberova Klarinetového koncertu Es dur za doprovodu Západočeského symfonického orchestru Mariánské Lázně. Roku 1997 získal druhou cenu a cenu pro nejlepšího českého interpreta na soutěži zrakově postižených hudebníků v Mariánských Lázních. Od roku 1995 hraje v duu Musica grata s kytaristkou Petrou Elicerovou. Spolu získali třetí cenu na Festivalu komorní hudby s kytarou Ghitaralia 1999, konaném v Przemysli v Polsku. Nyní studuje obor hudební věda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Milan Arner hraje na klarinet Buffet Crampon Prestige.
Nevidomý španělský sólista Diego Valero se zcela zaplněnému sálu představil dvěma skladbami - Vivaldiho Koncertem in Re major pro kytaru a smyčcový orchestr D dur a Rodrigovou Fantazií pro kavalíra pro kytaru a orchestr.
Francisco Diego Valero Agullo (1953) se narodil v Elche (poblíž Alicante). Hru na kytaru studoval na Královské hudební akademii v Madridu, kterou posléze zakončil s výborným hodnocením v Alicante pod vedením José Tomáse. Dále pak studoval u mistrů José Lule Lopatégua a José Luise Rodriga, u nichž se zdokonaloval ve hře a v interpretaci. Oba jeho učitelé vyučují na konzervatoři - v Barceloně a v Madridu - a svými koncertními vystoupeními si získali mezinárodní pověst.
Široký repertoár Francisca Diega zahrnuje díla španělské renesance, ale i soudobé španělské skladatele XX. století. V roce 1984 vyhrává konkurs a jako profesor začíná vyučovat hře na kytaru ve Vzdělávacím centru Antonia Vicente Mosqueteho v Madridu. V roce 1987 získává první cenu za interpretaci na Druhé mezinárodní kytarové soutěži, která se konala pod patronací Evropské unie nevidomých.
Mnohokrát koncertoval spolu se známým Moyzesovým kvartetem a vystupoval v rámci pořadů autonomních televizních stanic. Během své umělecké kariéry uspořádal již více než 100 koncertů po celém Španělsku. V roce 1993 nahrál svoji první desku a před nedávnem poprvé vystupoval s Komorním orchestrem Ciutat d'Eix, kdy předvedl skladbu mistra Rodriga. Kritika byla výmluvná: "Sólová hra Diega Valery jasně ukázala, že hru na kytaru zvládá opravdu dokonale. Jeho výkon byl mimořádný." (La Verdad-Elche). "Mohli jsme se těšit z přítomnosti Diega Valery, který vystoupil jako sólista s "Fantazií pro kavalíra" od Joaquína Rodriga. Jeho hra byla dokonale čistá. Opět jsme se tak mohli přesvědčit, že profesionální dráha kytaristy je pro tohoto interpreta tou pravou volbou. Všechny nástupy byly velmi exaktní a soulad s orchestrem byl v každém okamžiku vpravdě dokonalý." (Información-Elche) V současné době Diego Valero působí jako profesor hudby a samozřejmě vystupuje na mnoha koncertních pódiích.

Jiří Reichel



** Zprávy ze SZdP v ČR **

Výbor Sdružení zdravotně postižených v České republice svým zasedáním v pondělí 13.prosince za řízení doc.Jána Jesenského zakončil svoji činnost v roce 1999.
Hned v úvodu byla podána znepokojující informace o možném odkladu dotačního řízení v důsledku neschválení státního rozpočtu pro rok 2000 tak, že by první peníze na schválené projekty mohly přijít na přelomu června a července. Tak dlouhou dobu bez finanční podpory státu nemůže žádné občanské sdružení zdravotně postižených přežít bez likvidace svých rozhodujících činností ve prospěch zdravotně postižených.
Proto byl všem kompetentním orgánům ČR zaslán dopis s žádostí o urychlené nalezení alespoň provizorního řešení. Současně Výbor požádal ing.Skopce o iniciaci podpory ze strany Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.
V bloku, věnovaném ekonomickým problémům, byla schválena poslední - vyrovnaná - verze rozpočtu SZdP v ČR na rok 1999 s tím, že tento souhlas nepředstavuje souhlas se závěrečným vyúčtováním. Jeho projednávání bude na programu Výboru SZdP 26.ledna 2000. Stále ještě nebylo dosaženo dohody o způsobu pokrytí nákladů budovy na Karlínském náměstí. Proto budou vedena dvoustranná oficiální jednání mezi jednotlivými členskými organizacemi a SZdP. Pokud ani tato jednání problém nevyřeší, budou se správy společného majetku muset ujmout namísto SZdP vlastnické organizace.
Další blok jednání by bylo možno označit jako "vnější vztahy". Byla podána zpráva o přípravách ustavení Národní rady zdravotně postižených ČR a dosavadní stav zpracovávání Statutu této Rady byl hodnocen s opatrným optimismem. Další jednání přípravné skupiny se uskuteční 5.ledna 2000.
Určité možnosti spatřuje Výbor i ve spolupráci s Koordinačním výborem organizací důchodců (KVOD), i když z jednání delegace SZdP s předsedou a místopředsedou KVOD vyplynulo, že KVOD bude i nadále preferovat především úroveň sociálního zabezpečení důchodců.
JUDr.Hutař pak okomentoval svou písemnou zprávu o činnosti legislativní skupiny SZdP. V souvislosti s předpokládanou platností zákona o spolcích od 1.1.2000 (nahradil by stávající zákon o občanských sdruženích) bude nutno připravit i příslušné úpravy Statutu SZdP v ČR a návazných norem. Stejný úkol čeká i všechna občanská sdružení zdravotně postižených.
Dále se pak výbor zabýval personálním zabezpečením dozorčích rad brněnských s.r.o.META-REHA a C-Diana, jejichž je SZdP jediným společníkem.
V oblasti zahraniční spolupráce vzal Výbor na vědomí zprávu o přípravě semináře FIMITIC v ČR a možnost vyslat až 12 účastníků na seminář FIMITIC do Berlína. Po získání podrobnějších informací budou členské organizace SZdP vyrozuměny o podmínkách případné účasti.
Závěrečný blok byl věnován řešení interních majetkových problémů SZdP. Město Třinec má zájem na získání provozního střediska v Lyžbicích s tím, že je ochotno finančně podporovat pouze vlastní majetek - sekretariát SZdP bude jednat o podmínkách případného odprodeje objektu. Nabídka vlastníka objektu Vlčí Pole na provozování nemovitosti pod hlavičkou SZdP byla odmítnuta, jednání o převodu bývalé školy v přírodě ve Světlé nad Sázavou do vlastnictví SZdP zůstává otevřené, neboť nejsou jasné ani podmínky převodu, ani způsoby možného a ekonomického využívání tohoto objektu s kapacitou 500 až 600 lidí.
V samém závěru jednání pak vedoucí útvaru Středisek poradenství p.Vencl podal zprávu o situaci těchto středisek s hlediska jejich prostor a vztahu k vlastníkům nemovitostí, ve kterých se střediska nacházejí. Až na malé výjimky se daří umísťovat střediska v obecních nemovitostech a optimalizovat velikost využívaných prostor.

-cs-



** Malé měsíční zauvažování, tentokrát na leden **

Ne, nemíním se zde postupně zabývat názvy jednotlivých měsíců, co znamenají v kterém jazyce a podobně. To už jste jistě někde četli a rádi si znovu jinde přečtete či poslechnete. Lidská paměť bývá naštěstí krátká, je tedy o čem psát. Jména jakožto cyklus přenechám jiným, ale možná někdy o některé zavadím.
Podobné to asi bude i s počasími. Mluvím v množném čísle, neboť každý den je jiné. A kdosi kdysi se vyjádřil, že dobře, je-li aspoň nějaké.
V lednu, na začátku roku, by se mělo začít přáními. Ale jak? Šťastný a veselý, zajímavý nový rok? Štěstí a veselí nepatří mezi jevy trvalé; ač jde o dobré souputníky, rádi se občas někam zaběhnou. Ale připletlo se mi ještě slůvko zajímavý. Dopřát si každý den aspoň něco, co by nás maličko zaujalo. Pár moudrých vět z pěkné knížky, trochu muziky nevnímané jen jako kulisa, chvilka času pro kamaráda. To vše, jak pevně věřím, není mimo obzor našeho zrakově postiženého průměrného "zoráka". Ráda bych řekla čtenáře, ale mnozí tento časopis pouze slyší z kazet.
Avšak ještě nějaký nový rok bych chtěla přát - zaměstnaný. Nikoli, problém nezaměstnanosti obecné i té "naší" bych, žel nevyřešila ani na ploše mnohem větší. Ale přála bych všem, aby práci nejen neztráceli, ale také nacházeli. Samozřejmě pomocí inteligentních a chápavých podnikatelů, ale i díky vlastní aktivitě. Já tady nemohu a ani nechci předložit jednoznačný recept, leč postávat na ulici či v metru s nataženou rukou prostě řešení možná někdy bylo, ale momentálně není.
Žebrota, konstatovaná i nejvyššími orgány SONS, je něco, co jsem v čisté podobě zatím zažila jen jednou. A nechtěla bych častěji. Slyšela jsem ovšem i názor, že by bylo dobré se těch lidí zeptat "proč?" Ti "moji" byli dva - neuvádím místo výskytu v této zemi - a bylo mi z nich všelijak. I vedení SONS jen konstatuje. Neví si rady - já také ne. Tedy se jich zkusme zeptat. A ptejme se i sami sebe, co by se dalo dělat.
Končím přece jen názvem prvního měsíce roku: v latině zní januarius - a janua, to znamená brána. Tak si přejme najít když ne bránu, tak aspoň malou branku, vedoucí k řešení těchto i jiných našich problémů. A nevadí, že tyhle zmíněné záležitosti nejsou zrovna moje nebo tvoje. Nebýt si lhostejní je poslední moje lednové přání.

Eva Budzáková



** Nevidomí v Itálii **

Obsahem tohoto volného seriálu bude povídání o životě nevidomých na Appeninském poloostrově. Hlavní postavou bude sám autor pan Kvido Sandroni, který prožil své dětství, školní a studentská léta v této zemi. A protože je sám nevidomý, samozřejmě o životě takto postižených lidí v Itálii hodně ví a je ochoten nám své poznatky sdělit. Za to mu patří náš dík.

* * *

1. Postavení nevidomých v italské společnosti
Veřejnost v Itálii je zvyklá potkávat nevidomé, protože je v Itálii zavedeno integrované školství. Prostě každý Ital zná nějakého nevidomého ze školy, potkává je na ulici, v zaměstnání. Tady v Čechách také lidé pomohou nevidomým, ale je to spíš spontánní, moc o nich nevědí. Asi to budou důsledky nedávné minulosti. Mám takový dojem, že italská veřejnost je trochu lépe připravena vnímat nevidomé jako aktivní součást společnosti.
Uvedu takový příklad: Jdu po ulici, pomůže mi nějaký člověk a ptá se: "Jdete na procházku?" - "Ne, jdu do práce." - "Do práce? Vy pracujete, jak to???"
V Itálii se vás zeptají: "Jdete do práce? A kde masírujete?"
V Itálii je prostě pro každého samozřejmé, že někde beru telefony nebo masíruju.
Nevidomí mají v Itálii dobré postavení i díky vyspělé demokracii. Velkou roli hrál způsob, jakým nevidomí získali důchody a další sociální výhody. Nevidomí z celé země se sjeli do Říma a před parlamentem demonstrovali za svá práva. Tím se zviditelnili a získali si jistý respekt. Mezi zákonná opatření patří i zaměstnávání nevidomých. Jednak v chráněných dílnách, jednak pro ně musí soukromé firmy uvolňovat místa. K zaměstnání nevidomých se ale vrátíme v jiné části.
A ještě na závěr prvního dílu - co říká o vztahu k nevidomým u nás a v Itálii manželka Kvida Sandroniho, paní Hanka: "Podle mne jsou reakce veřejnosti v různých konkrétních situacích velmi individuální a nevidím nějaké velké rozdíly. Záleží vždy na zkušenostech, na osobnosti člověka, který se s nevidomým setká."

Povídání Kvida Sandroniho a jeho manželky zaznamenal J.P.
(Převzato z olomouckého MAJÁČKU č.47)




** Poplatky za psa **

Jsem zrakově postižená držitelka ZTP/P a protože jsem zcela nevidomá, používám při orientaci v prostředí služeb vodicího psa. Chtěla bych se zeptat, jaký poplatek jsou povinni platit zrakově postižení majitelé.
J. B., Praha 7
Poplatek ze psů patří mezi místní poplatky upravené zákonem č.565/1990 Sb. Poplatek se platí ze psů starších šesti měsíců, vyjímaje psy užívané k doprovázení nebo ochraně osob nevidomých, bezmocných a držitelů průkazů ZTP/P.
Sazba poplatku za psa činí až 1000 Kč ročně za jednoho psa. Sazba poplatku ze psa, jehož vlastníkem je poživatel invalidního, starobního a vdovského důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmu, činí až 200 Kč ročně. U druhého a každého dalšího psa může obec zvýšit horní hranici až o 50%.
Pro úplnost dodejme, že dalšími poplatky upravenými výše uvedeným právním předpisem je poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek za ubytovací kapacity a poplatek za povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst.
Vraťme se k těmto poplatkům podrobněji. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí u fyzických osob, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokáží jiný důvod svého pobytu.
Poplatku nepodléhají osoby nevidomé, bezmocné a držitelé průkazu ZTP/P a jejich průvodci, osoby, kterým byl poskytnut rekondiční pobyt podle zvláštních předpisů, osoby mladší 18let a starší 70let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné), anebo vojáci v základní službě a osoby, které vykonávají civilní službu. Poplatek za užívání veškerého prostranství se neplatí z akcí pořádaných na veřejných prostranstvích bez vstupného, nebo jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. Poplatku za užívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa nepodléhají osoby invalidní.
Poplatek ze vstupného se vybírá na kulturní, sportovní a prodejní akce a akce obdobného charakteru. Z akcí, jejichž celý výtěžek je určen na charitativní účely, se poplatek neplatí.
Poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování žáků a studentů, ubytovací kapacity v zařízeních sloužících pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které tato zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření, ubytovací kapacita ve zdravotnických nebo lázeňských zařízeních, pokud nejsou užívána jako hotelová zařízení, ubytovací kapacita v zařízeních sloužících sociálním a charitativním účelům.
Poplatek za povolení k vjezdu motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst neplatí fyzické osoby, mající trvalý pobyt nebo vlastnící nemovitosti ve vybraném místě, osoby jim blízké, manželé těchto osob a jejich děti. Dále osoby, které ve vybraném místě užívají nemovitost ke své hospodářské činnosti nebo osoby, které jsou držiteli průkazu ZTP/P a jejich průvodci.

Zpracovala JUDr.Ivana Marešová



** Poruchy zraku ve stáří **

Stárnutím dochází v oku ke změnám, které pak ovlivňují další život starého člověka. Některé změny přinášejí těžkosti a nepříjemnosti, na které je třeba si zvyknout. Problém slepoty je do jisté míry spojen s pokročilým věkem a většina starých lidi se jí velmi obává. Proto každé zhoršení funkce zraku vyvolává u starého člověka úzkostné pocity.
Příznaky, s nimiž má starý člověk neodkladně navštívit očního lékaře:
1) Zhoršuje-li se zrak do blízka nebo do dálky.
2) Pozoruje-li výpadky nebo zúžení zorného pole, záblesky nebo jiné světelné efekty, zkreslené obrysy, "pokroucené" vidění, dvojité vidění, pálení, řezání, svědění oka, pocit cizího tělesa, hlubokou bolest v oku, světloplachost.
V důsledku ochablosti kůže i svalstva může dojít u starších osob k poruchám postavení víček, řasy se stáčejí ven a oko stále slzí, nebo se stáčejí proti oku a dráždí spojivku i rohovku. Léčení je chirurgické.
Stařecký zákal čočky - šedý zákal je typicky oční chorobou v pokročilém věku. Ve stárnoucí čočce se tvoří zákalky, postupně se zhoršuje vidění, posléze zůstává pouze světlocit - rozlišení světla od tmy. Onemocnění postihuje až 46% osob starších 75 let.
Glaukom - zelený zákal je pozvolna zhoršující se onemocnění obou očí, jehož hlavním příznakem je zvýšení nitroočního tlaku. O jeho závažnosti svědčí, že je v současné době jednou z nejčastějších příčin slepoty v našich zemích. Nemocní nemají dlouho žádné potíže a onemocnění se zjistí většinou náhodně, např. při vyšetření pro předpis brýlí. Léčba je medikamentózní, v některých případech chirurgická.
Pro stáří je typický postupný pokles schopnosti vidět předměty ostře na blízko. Jde o změnu, která postihuje všechny lidi a označujeme ji jako vetchozrakost. Korigujeme ji brýlemi. Aby brýle mohly plnit svou funkci, je třeba se u seniorů zaměřit na správné zacházení s brýlemi a jejich čistění.

red.



** Vánoční setkání **

V sobotu 11. prosince 1999 pořádalo Speciálně pedagogické centrum při mateřské škole s třídami pro zrakově postižené (Praha 4, Horáčkova 1095) Vánoční setkání všech klientů Speciálně pedagogického centra. Vzhledem k tomu, že Spec. ped. centrum bylo založeno před sedmi lety, sešly se zde děti různých věkových kategorií (nejstarší jsou již na druhém stupni ZŠ). Setkání se uskutečnilo po čtyřech letech.
Dopoledne proběhlo několik soutěží, v kterých mohly děti získavat body, podle nichž pak při slavnostním vyhodnocení dostávaly medaile. Po soutěžích vyráběly děti vánoční ozdoby a zdobily jimi připravený vánoční stromeček. Poté následoval oběd. Chvilička oddechu a už se všichni vlnili v rytmu diska. To, že všichni rádi cvičí nám předvedli vzápětí. Paní učitelka přinesla barevný padák, se kterým dětem cvičení zpestřila.
Pak jsme se sešli u rozsvíceného vánočního stromku. Děti, které se učí hrát na flétnu či na klavír, zahrály vánoční koledy. Po nich jsme si všichni zazpívali nejznámější české koledy. Oči dětí se rozzářily, když paní učitelka přinesla velkou krabici s dárky. Pro klienty centra dárky vyrobily děti ze všech tříd mateřské školky. Den utekl tak rychle, že se všichni už museli rozloučit. Slíbili si však, že se zase za rok sejdou.

Připravila Markéta Švehlová



** Vstup hluchoslepého dítěte do života **

Již je to dosti dlouho, co ve světě panoval nesprávný názor, že lidé postižení kombinovanou vadou sluchu a zraku jsou prakticky vyřazeni ze života. A pokud se týče malých dětí, eventuálně již od narození, byly případy absolutně zoufalé a jejich osud velmi neblahý. To vše dnes již neplatí.
I když před druhou světovou válkou existovaly ústavy pro takto postižené děti i dospělé v USA, v Německu i v SSSR, teprve po této válce se zvláště v Evropě objevily instituce, školy i organizace pro takto postižené osoby. Je tomu tak i u nás, jak v České republice, tak i na Slovensku.
Jak je to s vlastním pojmem hluchoslepoty? Představa o absolutní ztrátě sluchu i zraku není správná. Takových případů opravdu není mnoho, i když existují.
Podle právnické definice jde o děti postižené, kterým vada brání navštěvovat běžný výchovný a vzdělávací proces a to nejenom ve školách běžného typu, ale i ve školách pro vadu sluchu nebo vadu zraku. V podstatě lze rozlišovat čtyři typy takového postižení:
1) úplná slepota a úplná hluchota
2) úplná slepota a nedoslýchavost
3) úplná hluchota a slabozrakost
4) nedoslýchavost a slabozrakost (případně děti se zbytky sluchu a zbytky zraku)
Škola pro hluchoslepé děti na Slovensku má v současné době 12 žáků s pestrým stupněm postižení sluchu a zraku. Škola se věnuje ve svém výchovném a vzdělávacím procesu především rozvoji všech schopností:
1) rozvoji motorické schopnosti organismu
2) rozvoji komunikaci řeči a dorozumívání se
3) kognitivnímu rozvoji poznávací a rozumové schopnosti
4) rozvoji percepčních schopností, systému vnímání
5) rozvoji pracovní zručnosti obecně
6) rozvoji sociálnímu a emocionálnímu.
Každý žák má svůj individuální výchovně vzdělávací plán, který vychází z jeho fyzických a mentálních možností a také z jeho potřeb. Důležitou podmínkou je organizace tohoto procesu. Škola má vytvořeny podmínky pro individuální přístup v době vyučování. Učitel má k dispozici vychovatele tak, aby mohl koordinovat celý individuální výchovně vzdělávací plán.
Důležitým faktorem při vyučování je samozřejmě komunikace. Po pečlivé diagnostice žáka se určí, která forma komunikace je pro něho nejvhodnější. Jsou tu možnosti více forem: signály, gesta, posuňky, prstová abeceda a další. Zvolení vhodného způsobu komunikace je velmi důležité pro rozvoj osobnosti dítěte.
J.McImennes ve své knize "Hluchoslepota v raném dětství" uvádí devět základních podmínek a předpokladů úspěšného procesu výchovy a vzdělávání takových dětí (těmi se řídí i slovenská škola):
1) pokud se diagnosticky neprokáže vážné mozkové poškození, může se dítě za pomoci speciálních metod a postupů ve vzdělávání stát plnohodnotným členem společnosti;
2) v mnohých případech jsou poškozeny systémy vnímání, ale mechanismus zpracování vjemů a podnětů zůstává neporušen;
3) výzvou pro hluchoslepého po celý jeho život je rozvoj komunikačních zručností a pochopení zákonů jeho okolního prostředí (zručností jemu přiměřených);
4) hluchoslepé dítě je deprimováno kvantitou i kvalitou vnějších motivačních činitelů, nevyhnutelných pro normální vývoj;
5) pomocí lékařských zákroků i postupem času se mohou některé odchylky vnímání měnit - je tedy potřeba je trvale sledovat;
6) hluchoslepé dítě by mělo být vedeno k potencionální možnosti využívání všech zbytků smyslů;
7) program hluchoslepého dítěte by měl být rozvržen na každou vteřinu jeho života;
8) hluchoslepé dítě musí být obklopeno prostředím, ve kterém nalezne odezvu a to zpětnou vazbou takovými prostředky, které dokáže pochopit a kontrolovat;
9) jednou ze základních podmínek je i angažovanost rodičů.
Pedagog musí podrobně poznat možnosti dítěte a na základě toho musí volit adekvátní prostředky, aby u dítěte dosáhl plnění požadavků a nároků. Metodické postupy ve výchovně vzdělávacím procesu - to je otázka stále ještě otevřená.

Z referátu Mgr. Janky Šarišské, ředitelky Evangelické pomocné školy pro hluchoslepé děti v Červenici, okres Prešov (Červenica 114, 082 07 Tuhrina)



** Kam mne nohy ponesou... **

Máme to my, kterým koukání na svět neslouží jak bychom si přáli, přece jen na světě trochu složitější a je toho dost mezi nebem a zemí, kdy to bez pomoci koukavých jaksi nejde, anebo kdy je nám při jejich pozornosti přece jen snadněji. Mluvím za sebe, a tak klobouk dolů před každým, kdo zvládá co se dá, sám.
Nedávno se nám přihodilo cosi, co jsem ještě na vlastní kůži nepocítila, a co mne přivedlo k tomu, zamyslet se nad námi, nekoukavci, zase trochu jinak.
Můj dobrý životní druh se stal k nevidomým více vnímavý. Je to samozřejmě díky mně pochopitelné a tak není divu, že pokud se při našich pochůzkách městem objeví spoluchodec s bílou holí, je okamžitě v "akci". Upozorní mne a jako část správně sehrané dvojky vím, co bude následovat. Taška z jeho volné ruky se přesune do té, kterou mne vede a pomalu, s přesným "vycepováním" podle dobrého instruktora Viktora Sedláře, navazuje kontakt a nabízí případnou pomoc, která hlavně v prostorách metra je přijímána s povděkem.
Nedávno jsme v chodbách metra došli k sehnuté šourající se postavě s bílou holí. Kolemjdoucí nevšímavě spěchali za vlastními cíli a tak následovalo to, co jsem výše popsala. Jaké bylo ale naše zděšení, když ona schoulená postava na nabízené rámě a pomoc zareagovala dočista nově - něco nesrozumitelně zabručela a šátrala se dál. Zůstali jsme v úžasu stát a dívali se za kymácející se bílou holí a Jirka sledoval, aby nedošlo ke kolizi, než onen udatně samostatný nevidomý nenastoupí do vlaku metra.
Zmocnila se mě směsice pocitů o složitosti dané situace. Je ohromná věc, když se nevidomý dokáže spolehnout sám na sebe i v těch nekonečných prostorách, které nás obklopují mimo důvěrně známé prostředí. A tady je ten problém - nejsme totiž všichni stejní. Já sama vlastně nejsem nikterak srdnatá a při pomoci koukavých mám mnohem větší pocit jistoty a bezpečí, než když se ploužím nejistě sama. Vím také, že se kolem nás pohybují lidé různí a asi se nedá věřit každému. A nemám tu moc podívat se a vidět takříkajíc, s kým mám tu čest.
Vím, že jsou i tací, kteří navzdory tomu, že nevidí, skutečně zvládají pohyb bravurně a pomoc druhých je pro ně zbytečná, ale stejně se nemohu ubránit pocitu, že ať jsme na tom tak či onak, za každé dobré slovo, za každou pomoc, i když ji momentálně nepotřebuji, by se mělo vždy slušně poděkovat. Myslím, že slušnost je nebo by spíše měla být pro každého, ať je zdravý či jakkoli postižený. Ona se tahle vlastnost mezilidských kontaktů nějak vytrácí. Není to škoda? Zdvořilost a slušnost nás nic nestojí a určitě bude platit i na prahu nového milénia. Jistě mi dá většina z vás za pravdu.

Eva Beránková



** Postřehy z výstavy **

V rámci 6. valného shromáždění EBU proběhla ve dnech 24.- 26.listopadu 1999 v pražském hotelu Krystal výstava kompenzačních pomůcek pro nevidomé. Nejvýznamnější technologickou novinkou ihned uváděnou do praxe byla nová řada televizních lup Twinkle od holandské firmy Tieman. Jejich distributor - družstvo Spektra - na výstavě prezentovalo novou řadu lup Twinkle poprvé v České republice. Ředitel Spektry dr.Břetislav Verner řekl: "Modelová řada Twinkle se vyznačuje novou originální koncepcí, která představuje vývojový skok srovnatelný s přechodem od vertikálně umístěné kamery ke kameře horizontální začátkem 90. let."
Základní charakteristiky lup Twinkle jsou:
- důraz na ergonomii: základní ovládání včetně zaostřování a nastavení zvětšení je tlačítkové přes motorek, s ovládacími prvky na čtecím stolku, takže uživatel nemusí prakticky vůbec přemisťovat při čtení ruce,
- modularita: řada Twinkle nabízí ve stejné koncepci a vzhledu černobílé provedení, barevné provedení a lupu k počítači s možností dělené obrazovky; základní funkce lze přídavnými moduly rozšiřovat o vodicí linky, čtecí okno, umělé zabarvování,
- snímání z prostoru (např. z tabule) je řešeno přídavnou externí kamerou dostupnou jediným tlačítkem.
Pro budoucí uživatele je jistě zajímavá informace, že ceny nové řady by měly zůstat na úrovni dosavadních modelů a dodávky na náš trh začnou počátkem r. 2000.
Z expozic dalších vystavovatelů:
Firma Merit spolu se švédským Indexem vystavovala osvědčené a spolehlivé braillské tiskárny Everest, které znají i naši uživatelé. Vlastníky tiskáren by mohlo zajímat, že Index nabízí nové ovladače pro tisk ve Windows.
Izraelská firma VirTouch ukazovala velmi zajímavou technologickou novinku, grafický hmatový displej, zpřístupňující na principu Optaconu nevidomým uživatelům počítačů počítačovou grafiku. Čas ukáže, zda jde o hříčku nebo smysluplné zařízení.
Francouzská firma Parrot prezentovala miniaturní diktafon pracující jako hlasový organizér s možností digitálního vyhledávání.
Dvě významné novinky předvedla ve spolupráci s tuzemským distributorem BrailleTech holandská firma Alva. Jednak braillský zobrazovač k počítači zcela nové koncepce Satellite a zejména, což bude zajímat naše počítačové nadšence i uživatele, novou vyšší verzi odečítače obrazovky pro nevidomé s českým hlasovým výstupem OutSpoken 3.0. Odečítač OutSpoken 3.0. bude k mání pro české zákazníky od začátku r. 2000 za velmi přijatelnou cenu.
Ze sortimentu dalších tří vystavujících firem vzbudily největší pozornost braillské zobrazovače k počítači: Braillský řádek PowerBraille s odečítačem Jaws od americké firmy Blazie na stánku jejich českého distributora firmy Galop, osvědčený a levný braillský řádek českého výrobce Thymus a v neposlední řadě nový model braillského řádku německé firmy Papenmeier s vestavěnými prvky joystickového ovládání.
Rakouská firma CareTec pak předvedla některé drobné pomůcky pro zrakově postižené s hlasovým výstupem, velmi užitečné v každodenním životě: rozpoznávač barev a měřiče krevního tlaku či hladiny cukru.



** Navštivte Škoda Auto Muzeum **

Ve spolupráci se Sdružením Hapestetika a Institutem rehabilitace zrakově postižených je od listopadu 1999 Škoda Auto Muzeum v Mladé Boleslavi zpřístupněno i návštěvníkům se zrakovým postižením.
Hmatová prohlídka je koncipována jako reprezentativní výběr asi deseti historických vozů, které jsou tvarově a typově charakteristické pro určitou dobu a seznamují tak návštěvníky s historií výroby automobilů v Mladé Boleslavi od samých počátků v roce 1895 až po současnost. Další čtyři vybrané exponáty pak seznamují s postupem návrhu a výroby automobilu v dnešním moderním závodě.
Celková doba prohlídky obou expozic včetně přestávky na občerstvení je přibližně dvě hodiny. Délku i obsah prohlídky je možné samozřejmě individuálně přizpůsobit.
Část expozice je vybavena popiskami v Braillově písmu a reliéfními obrázky exponátů - pstupně bude takto doplněna celá expozice muzea. Pro návštěvníky je připraven informační leták v Braillově písmu i ve zvětšeném černotisku se základními informacemi o muzeu a historii firmy Škoda Auto a s reliéfními obrázky historických vozů.
Odborní lektoři jsou vyškoleni pro provádění slabozrakých a nevidomých návštěvníků. Prostor ovšem vyžaduje, aby nevidomí měli svého průvodce, protože expozice bohužel není vyznačena vodicí linií, po které by se nevidomí mohli pohybovat samostatně. Přístup do muzea a prostory expozice jsou bezbariérové.
Prosíme, abyste si návštěvu muzea předem sjednali s návštěvní službou a domluvili se i na počtu odborných lektorů, případně na rezervaci míst v rallye baru. Telefon: 0326/83 11 34-5, fax: 0326/83 20 39, e-mail: petra.fadrhonsova@skoda-auto.cz.
Muzeum je otevřeno denně od 9 do 17 hodin (mimo 24.12. a 1.1.). Vstupné činí pro dospělé 36 Kč, pro studenty, důchodce, vojáky a držitele průkazky ZTP/P 18 Kč, rodinný bonus je 90 Kč. Dvě doprovodné osoby u skupin nad 15 osob mají vstup zdarma, stejně i děti do 6 let.
Návštěvníkům je přímo v prostorách muzea k dispozici prodejna propagačních a upomínkových předmětů a ralley bar s nabídkou nápojů, lehkého občerstvení i minutkových jídel.
Rádi vám poskytneme podrobnější informace při vaší návštěvě.

Mgr.Blanka Studničná, odd. muzejní pedagogiky, Škoda Auto Muzeum



** Koulelo se... **

Slovy "Koulelo se, koulelo," začíná jedna hezká písnička. Ovšem kdyby se zpívala v sobotu 4.prosince večer, měla by začínat trochu jinak. Asi takto: "Koulelo se, střílelo..." A bylo to skutečně tak. V tento den se v Praze konal mikulášský závod v kuželkách a v simulované zvukové střelbě z pistole.
Již od pátku se sjížděli účastníci tohoto velkého sportovního klání. Byli z celé republiky a jeden kolektiv přijel i ze Slovenska, přímo z jeho hlavního města Bratislavy. V sobotu ráno k slavnostnímu zahájení nastoupilo úctyhodných 18 týmů. Závodníci byli z Rokycan, Lovosic, Zlína, Brna, Michálkovic, Opavy, a zmíněné Bratislavy. Z Prahy se soutěže zúčastnili hráči Slávie a několik mužstev pořádající jednoty Zora Praha. V početném poli startujících byli i nevidomí sportovci z Lanškrouna.
Oba dva sporty byly odstartovány souběžně a přitom nevznikl žádný problém. Kuželkářský turnaj proběhl podle všech pravidel, střelecká soutěž byla pouze jednokolová, ale regulérní a bez protestů. Organizátoři odvedli velký kus dobré práce. Hlavně pan Eliáš s manželkou a pan Krapka věnovali spoustu času a úsilí přípravě tohoto dne plného sportu. Oslovili několik firem, např. Som Praha, Keramika Procházka, Sonny Bonton Music, pojišťovnu Zürich a další, které poskytly finanční pomoc i mnoho hodnotných cen pro vítěze jednotlivých soutěžních kategorií.
Písnička by mohla pokračovat: "Koulelo se, střílelo, každý měl dvě šance." V obou soutěžích se většina závodníků snažila dosáhnout co nejlepší výsledek a obsadit některé z předních míst. Toto úsilí stálo dost námahy i potu. Hráčské kvality a sportovní štěstí vyneslo nakonec na čelní místa tyto závodníky: Ve střelecké soutěži v kategorii ženy zvítězila Lucie Zlámalová ze Zory Praha nástřelem 86 kruhů. V kategorii muži zvítězil Jan Síla (rovněž ze Zory) nástřelem 88 kruhů.
V kuželkářském turnaji se vyhodnocovali nejen jednotlivci, ale i družstva. Samozřejmě, že nemohli být všichni první, ale každý chtěl podat dobrý výkon nejen za sebe, ale i pro spoluhráče. Nejlépe se dařilo hostům z Bratislavy, kteří ve vyrovnaném souboji několika družstev zvítězili náhozem 1675 kuželek. Druhé bylo družstvo TJ Zora Praha A a třetí byl tým Lokomotiva Ingstav Brno B.
V soutěži jednotlivců byli vítězové vyhlášeni ve třech kategoriích. V kategorii B1 (nevidomí) vyhrál Jan Konopka z Michálkovic (494 bodů). V kategorii B2 zvítězil Igor Noskovič ze Spojů Bratislava (576) a v kategorii B3 obsadila první místo Jaromíra Nývltová ze Zory Praha s 566 poraženými kuželkami. Celkovým vítězem se stal Igor Noskovič ze Slovenska. Střelba i kuželky měly výbornou sportovní úroveň.
"Koulelo se, střílelo, každý měl dvě šance, prožili jsme hezký den." Závod se uskutečnil v areálu Konstruktivy v Praze 4.
Příchod k němu není pro nás zcela ideální a tak pořadatel zajistil speciální autobus na hromadné přesuny účastníků závodu. Střelecký trenažér byl umístěn v předsálí tenisové haly, kde byl relativní klid pro zdárný průběh střelby. Kuželkáři měli k dispozici šestidráhovou, moderně vybavenou kuželnu, což umožnilo panem Eliášem perfektně připravený časový plán soutěže dodržet skoro přesně na minutu. Kuřákům bylo vyhrazeno odpovídající místo na chodbě nebo na ulici a tak v prostorách před kuželnou bylo příjemné posezení. Výborný oběd dobrý dojem ještě umocnil.
"Koulelo se, střílelo, každý měl dvě šance, prožili jsme hezký den, byla chuť do tance." K večeru, po dokončení sportovní části, převezl autobus přítomné sportovce a průvodce k učňovce, tedy k učňovské škole v Praze 3, kde byl připraven sál ke slavnostnímu vyhlášení výsledků, dobré večeři a k taneční zábavě. I ti, co se nedostali na stupně vítězů, měli možnost svoje zklamání z porážky důkladně vytancovat a nebo něco pěkného získat v tombole. Tu pečlivě připravili členové výboru SONS Praha 3. Výhry rozdával Mikuláš a čert, který musel být trénovaný atlet, protože se při tom dost naběhal. Vzhledem k tomu, že na parketu byli vesměs samí aktivní sportovci, nemusel obsluhující personál po tanečním reji vymetat z podlahy sálu nikoho fyzicky, natož společensky unaveného.
Pořadatelé měli po tak nabitém dnu určitě nárok předčasně padnout do osvěžujícího spánku, ale i oni vydrželi pevně na nohou až do úplného konce. Dobrý výkon! My, kdo jsme se na tento sportovní den přihlásili a přišli (byli bohužel tací, kteří tak neučinili), jsme vlastně dostali docela pěkný dárek k Mikuláši.
Díky!

Miloš Slavík



** Někteří poprvé, jiní už posedmé **

Od pátku 10. do soboty 11. prosince zápolilo v internátě Speciální školy pro zrakově postižené v Koperníkově ulici v Praze 33 dětí o vítězství v sedmém ročníku mezinárodního vánočního šachového turnaje žáků. Pořádala jej opět TJ Zora zrakově postižených za výrazné finanční podpory Všeobecné zdravotní pojišťovny. Bez této pomoci by bylo velmi obtížné, takřka nemožné tuto akci uspořádat.
Mezinárodní turnaj to byl proto, že tentokrát přijelo i šest dětí z Bratislavy. Bohužel nehráli žáci ze školy v Loretánské, přestože byly přihlášeny. Je to škoda. I tak měl letošní turnaj rekordní účast.
Samozřejmě že nechyběly děti z Litovle, z Brna, Prahy, ale co obzvlášť potěšilo - přijelo 7 dětí z Opavy. Přijely, jak samy řekly, sbírat zkušenosti, neboť to byli samí začátečníci. Nejmladšímu z nich, Vojtovi Tesaříkovi je teprve 9 let. Ve skupině mají i jednu dívku, Markétku Bangovou. Mezi chlapci však nebyla sama. Z Litovle jezdí už pravidelně děvčata tři.
Na to, že někteří z Opavských hrají šachy teprve od září, nedopadli až tak špatně. Hlavně bylo na těchto dětech zřetelně vidět, jak je šachy velmi baví a s jakou ohromnou chutí je hrají. Teď jen aby jim to vydrželo. Zdá se však, že na škole v Opavě jsou lidé, konkrétně vychovatelky v družině, které s těmito dětmi, dá se říci pravidelně, trénují.
Pravda je, že se jména těchto dětí na výsledkové listině zatím na předních místech neobjevila, ale co nebylo nyní, bude určitě příště. To opavským dětem i jejich vychovatelkám upřímně přeji a nejen jim. Přeji všem, aby se nám dařilo vychovat další Polnary, Vlachy, Šubertové, hráče, které už dnes berou vážně i v soutěžích dospělých.
V tomto turnaji zvítězila podle očekávání Veronika Šubertová se ziskem 6,5 bodu před Milanem Jirsákem, který uhrál 5,5 - oba z Litovle, a třetí skončil Tomáš Kolár z Bratislavy s pěti body.
Podle ohlasu lze usuzovat, že turnaj se vydařil a dětem se líbil. Každý z účastníků si kromě věcné ceny, které věnovaly různé firmy, např. Sony, Philips, Spektra a další, odvezl i příjemné zážitky a dojmy z vánočně vyzdobené Prahy. Na tuto již tradiční procházku se děti velmi těší a bez ní by jim na turnaji něco chybělo.
Na závěr jsme si všichni svorně popřáli klidné prožití vánočních svátků a ať nás v roce 2000 čekají jen samé příjemné věci.

Luboš Slavík



** Výzva pro rodiče ZP dětí **

Má vaše dcera či syn ve věku mezi 8 až 15 lety alespoň základní zkušenosti s lyžováním na běžkách? Bydlíte v horské či v podhorské oblasti nebo máte možnost často tyto oblasti navštěvovat? Chcete, aby se vaše dítě tomuto krásnému a zdravému sportu věnovalo ještě intenzivněji a nevíte přesně jak na to?
Obraťte se, prosím, na pana Mgr. Petra Jakla, předsedu sekce běžeckého lyžování Českého svazu zrakově postižených sportovců.
Ochotně vám podá přesné informace a nebo poradí, který nejbližší sportovní oddíl vás rád přijme mezi své členy a vytvoří vám i vašim dětem kvalitní podmínky pro vlastní sportování.

Kontakt: Petr Jakl, Dlouhá 583, Trutnov 4, PSČ 541 02, tel. zam.: 0439/813073, mobil: 0604/71829


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 2000 SONS