Časopis ZORA, číslo 21/1999


OBSAH:




** Zprávy ze SZdP v ČR **

Pět týdnů mezi 23. srpnem a 27. zářím 1999 strávily orgány Sdružení zdravotně postižených v České republice, tj. Výbor, Výkonná rada i sekretariát v horečné činnosti. Její podstatou bylo řešení problému, jakým způsobem zabezpečit finanční prostředky na činnost ústředí na Karlínském náměstí v Praze i provozních středisek v některých regionech. Dosavadní praxe - státní dotace na projekt Správy služeb SZdP se dostala do rozporu s pravidly pro poskytování dotací a žádost o poskytnutí výjimky zůstala k okamžiku termínu předložení projektů pro rok 2000 bez odpovědi. Doporučované řešení - rozepsat tyto náklady ve výši téměř 7. mil. Kč na jednotlivé členské organizace (na SONS ČR by v různých variantách připadlo 830 až 990 tis. Kč) bylo nepřijatelné jednak pro nejasnost dopadu na celkovou výši poskytnuté dotace, jednak pro problémy se zabezpečováním spoluúčasti, kterou pro uvedený účel až dosud zajišťovalo vedení SZdP v ČR.
Nakonec byl vytvořen a schválen projekt Stacionáře zdravotně postižených, který byl k 30. září podán na Ministerstvo práce. Protože však o osudu tohoto projektu bude rozhodováno až v I .čtvrtletí roku 2000, zvažuje Republiková rada SONS opuštění prostor v Karlíně, a to ještě v roce 1999.
Kromě tohoto projektu schválilo řádné zasedání Výboru SZdP 27. září i ostatní projekty SZdP. Ve zprávě o činnosti legislativní skupiny bylo zdůrazněno, že přijetí zákona o registračních pokladnách v navrhované podobě by pouze v členských organizacích SZdP vyvolalo náklady okolo 20 mil. Kč. Byl přijat rámcový program činnosti SZdP pro léta 1999-2000.
Ve zprávě o plnění závěrů semináře předsedů OV SZdP a vedoucích Středisek poradenství v Benešově v roce 1998 bylo konstatováno, že impulzy z Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro vlastní činnost se zabývalo pouze 6 OV SZdP. To nevytváří dobré východisko pro decentralizované poskytování finančních prostředků pro činnost našich organizací, kterou lze očekávat v nejbližší budoucnosti. K této otázce podpořil Výbor SZdP v ČR i výzvu České katolické charity s poukazem, že obsahově obdobnou iniciativu již projevil a s ministrem Špidlou ji projednal v průběhu června t.r.

-cs-



** Vzpomínka na přítele Jiřího Jeřábka **

Často si mnozí z nás postesknou, že ne všichni naši oftalmologové nenašli dosud ten správný lidský postoj k nevidomým a k jejich složité životní problematice. Zcela výjimečný byl v tomto směru MUDr. Jiří Jeřábek, CSc.
Jeho vysoce odborný a především lidský přístup k životním otázkám a osudům nevidomých nelze nikdy zapomenout - se skromným, tajným přáním "kdyby takových i dnes bylo víc..."
J.Jeřábek se narodil 8.listopadu 1919 v Praze. Po krátkém pobytu rodiny v Poděbradech se vrátil do Prahy a to především ke svým vysokoškolským studiím. I když jeho přáním bylo studium přírodních věd, vystudoval lékařskou fakultu UK. Protože v době studií bydlel na koleji, postihl jej tvrdý zásah nacistů proti vysokým školám v roce 1939 a válku tedy prožíval v koncentračním táboře v Oranienburgu-Sachsenhausenu.
Až v roce 1948 mohl tedy ukončit lékařské studium a poté nastoupil na své první místo v Chebu. Zde prošel všemi odděleními nemocnice, které tam v té době byly a zvolil si jako hlavní obor oftalmologii.
Záhy si získal pověst velmi dobrého "očaře" a to nejenom v Chebu, ale v širokém okruhu západočeských okresů. Pomáhal nejenom ve svém odbormném medicínském přístupu, ale záhy pochopil, že dalším významným faktorem v životě zrakově postižených je jejich společenské uplatnění v životě, s menší či větší zrakovou vadou.
Již v Chebu se počal zabývat otázkami pracovního uplatnění, důchodového zabezpečení a obecně sociálního postavení nevidomých. Ve svých třiatřiceti letech se stal vedoucím lékařem sociálního zabezpečenéí v okrese Cheb a o rok později byl už krajským posudkovým lékařem pro kraj Karlovy Vary. Tady měl již možnost zasahovat nejenom do přímé péče ponemocniční, ale i do sociálně ekonomického vývoje zrakově postižených, a také se podílet na určitých legislativních opatřeních vydávaných tehdejším Úřadem důchodového zabezpečení.
V roce 1960 přešel do Plzně a odtud v roce 1963 do Prahy, kde působil na pražském magistrátě jako posudkový lékař. O tři roky později přechází do Výzkumného ústavu sociálního zabezpečení a po jeho zrušení již na katedru posudkového lékařství v roce 1970.
Tady se i nadále zajímal zejména o oftalmologické choroby a o otázku životního uplatnění zrakově postižených.
Jeho kontakty s problematikou zrakově postižených a to i ve stávajících tehdejších organizačních složkách jej vedly logicky i k posudkové činnosti mezi zrakově postiženými sportovci. Zajímal se o otázky jejich sportovního uplatnění, např. v plavání a v různých atletických disciplínách. Jako vždy i zde ovšem nabádal k realistickému přístupu zrakově postižených k jejich zdravotním možnostem.
Lidský postoj k životní problematice zrakově postižených vedl Jiřího Jeřábka ke vstupu do organizačních složek zrakově postižených a to konkrétně na Praze 10. Tady zcela neformálně získával hlubší poznatky ze života zrakově postižených a to zdaleka více než v lékařské ordinaci nebo na posudkové komisi sociálního zabezpečení. Zkušenosti tohoto druhu měl možnost uplatnit svou osobní účastí na různých druzích školení, seminářů, besed mezi zrakově postiženými členy i mezi odborníky.
Velmi důležité bylo, že tuto problematiku přednášel v Institutu pro doškolování lékařů a farmaceutů a to jak při základních školeních, tak i při různých inovačních kurzech, které probíhaly v Praze i v celé republice. Jeho důsledně uplatňovaným názorem bylo, že každý oftalmolog se musí o zrakově postiženého pacienta zajímat nejenom ve své ordinaci. Důrazně tuto myšlenku uplatňoval i při zkouškách budoucích oftalmologů. Široké a nutné jsou v tomto směru spolupráce s organizačními složkami pro zrakově postižené.
Nejenom ovšem lékař, ale i pedagog se musí zajímat o problematiku zdravotně postižených - v našem případě zrakově. Proto J.Jeřábek přednášel i na pedagogické fakultě UK v Praze. Pro adepty učitelství zrakově postižených dětí a mládeže vydal publikaci z tohoto oboru.
Zdaleka nelze dopodrobna popsat odborné i skutečně lidské působení Jiřího Jeřábka v řadách nevidomých a slabozrakých. A jak to vše zní pasivně a suše ve srovnání s opravdu renesanční osobností tohoto velkého přítele nás, zrakově postižených. Nikdy nelze zapomenout na jeho přátelské projevy, např. na odborných seminářích v rekreačním středisku Podlesí u Chebu, které pořádal dnes již zesnulý F.K.Neubert, jehož si J.Jeřábek velmi vážil. Veselý, vtipný společník a výborný tanečník se cítil dobře mezi námi a my všichni s ním. Dlouhé procházky v okolní přírodě byly i příležitostí pro hluboké filozofické debaty o životě a roli humánního člověka.
Plodná, ve svých důsledcích velmi užitečná spolupráce s přítelem Jiřím Jeřábkem skončila náhle a nečekaně. Oslavili jsme důstojně jeho neuvěřitelně aktivní sedmdesátku, když nás ohromila zpráva, že Jiří Jeřábek náhle zemřel 8.března 1990.
U příležitosti nedožitých osmdesátých narozenin dr. Jiřího Jeřábka nelze nepřipomenout jeho světlou památku.

Z.Š.



** Vždycky je důvod **

V souvislosti s desetiletým jubileem Diakonie Českobratrské církve evangelické jsem si uvědomila a připomněla mnoho, co čas postupně přivál a odvál. Požádala jsem proto o rozhovor ředitelku Střediska Diakonie pro zrakově postižené, paní Janu Červeňákovou.
Možná na začátek řekni něco o sobě, a kolik vás vlastně ve Středisku pracuje.
"Naše Středisko vykonává svoji činnost od r. 1989, jako samostatný subjekt jsme od 1.1.1993. Od té doby jsem také jeho ředitelkou. Spolu se mnou pracují ve Středisku dva mládenci na civilní službě. Při přípravě zvukového časopisu a organizaci setkání zrakově postižených pomáhá skupina dobrovolníků, mezi nimi celá moje rodina."
Vidíš, to mě právě zajímá. Pověz nám něco o tvé rodině.
"Jsem vdaná a mám tři děti ve věku 18 - 23 let. Nejstarší dcera studuje speciální pedagogiku. Má velice blízko k sociální oblasti, ke zrakově postiženým zvlášť. Podle potřeby však pomáhají i další dvě děti a manžel."
Jak se to stalo, že se celý život staráš o zrakově postižené?
"V jedenadvaceti letech jsem nastoupila jako pomocná vychovatelka na školu pro nevidomé děti v Praze na Hradčanech. I když jsem tenkrát vlastně nevěděla do čeho jdu, tato práce mne velice oslovila a ovlivnila celý můj další život. V následujících letech jsem vystudovala speciální pedagogiku. Do práce jsem však nenastoupila, protože jsem ihned po promoci odešla na mateřskou dovolenou."
Také se ti narodily děti a ty jsi vlastně zůstala patnáct let doma v roli maminky a manželky kazatele. Měla jsi v té době nějaké kontakty se zrakově postiženými?
"Kontakty se zrakově postiženými jsem nikdy neztratila, naopak jsem postupně získala ještě mnohé další. Protože jsme křesťanská rodina, snažili jsme se pomáhat především v této oblasti. Z různých dědictví se podařilo dát dohromady Bibli v bodovém písmu, nahrávali jsme kázání a jiné křesťanské texty, později jsme získali i Bibli nahranou na kazetách. To vše bylo k zapůjčení pro ty, kteří projevili zájem..."
Tak o tomhle už něco vím. Sama jsem před lety hledala, kdo by pomohl a obstaral mi Bibli a další prameny křesťanského učení na kazetách nebo páskách. Velmi utajeně mi o tobě a tvé službě řekl můj nevidomý kamarád a tak jsme se my dvě vlastně poznaly. Nejdříve jsi mi poslala Bibli, potom i nějaká kázání a v poslední fázi tvé tehdy soukromé služby i pár křesťanských knížek. Bylo to úžasné. Myslím, že mi tvoje služba v té době svým způsobem zachránila život nebo alespoň jeho smysl. V době totality člověk často nevěděl kudy kam a co se sebou. Když všude říkali, že Pán Bůh nebyl, není a nebude, propadala jsem takovému podivnému pocitu zbytečnosti všeho. A je vidět, že jsem nebyla jediná.
"Určitě ne. Takových jako ty bylo dost, materiálů však dostatek nebyl. Proto také na jaře r. 1989 začala skupina evangelíků uvažovat o vytvoření křesťanského - tehdy ještě samizdatového - zvukového časopisu. Nakonec jeho první číslo vyšlo počátkem r. 1990 - již zcela oficiálně - pod názvem "Slyšíš? - Slyším!". Existuje dodnes v téměř nezměněné podobě."
To je pravda. Pokud se změnil, tak jedině k lepšímu. Ale Středisko má k dispozici i jiné časopisy?
"Ano. Na kazetách nabízíme ještě Manu, biblické čtení na každý den a přes 200 titulů z fondu zvukové knihovny. Na disketách je možné získat 10 různých křesťanských časopisů a také některé knižní tituly."
Jaká je vaše nabídka pro čtenáře, kteří mají raději čtení v Braillově písmu?
"V Braillově písmu nabízíme denní čtení "Ranní chvilky", dětský křesťanský časopis "Kroky" a některé části Bible v ekumenickém překladu.
Zkus mi něco říci o spolupráci s katolickou knihovnou a třeba i se Zorou a knihovnou K.E.Macana.
"Pokud si vzpomínám, tak katolická knihovna pro zrakově postižené vznikala o něco dříve než naše. Zpočátku (ještě za totality) jsme si vyměňovali některé tituly na kazetách. Dnes je to především výměna katalogů či jiné informace. Pokud se na mne obrátí nějaký zájemce speciálně o katolickou literaturu, ráda mu zprostředkuji spojení. Vím o tom, že řada čtenářů si půjčuje v obou knihovnách současně a to je nakonec v pořádku."
Vidíš, tak mě i napadá, zda Diakonii Českobratrské církve evangelické nevadí, že ty jsi příslušníkem jiného stádce.
"Pro ředitele střediska není podmínkou, aby byl členem Českobratrské církve evangelické. Já osobně jsem však vděčná za to, že jsem před lety nějakou dobu chodila mezi mládež této církve a mohla ji více poznat, dodnes zde mám přátele..."
Odbočily jsme od spolupráce s knihovnou K.E.Macana a se Zorou.
"Podobně jako s katolickou knihovnou si vyměňujeme katalogy a informace o různých akcích. Zora je ochotna nám uveřejnit oznámení, o která požádáme."
A jaké to jsou akce, na které Středisko zve zrakově postižené?
"V zásadě pořádáme tři druhy setkání: Jednou měsíčně jsou to tzv. Podvečery u Klimenta - posezení s programem či popovídáním. Schází se pouze menší skupinka lidí, bylo by však dobré, kdyby přišli i další, především osamělí zrakově postižení. Dvakrát ročně se konají na různých místech republiky víkendová setkání s duchovním, vzdělávacím a kulturním programem. O prázdninách je to týdenní pobyt na Šumavě s rekreačním a duchovním programem. Letos se konaly i dva další (jeden z nich již poněkolikáté) podobné pobyty společně pro české a německé zrakově postižené. Všech setkání se zúčastňují lidé z různých křesťanských denominací, ale též takoví, kteří se s křesťanstvím teprve seznamují."
Jsem moc ráda, že jsme si mohly po letech ve výročním roce takhle popovídat. Mnoho lidí si možná myslí, že na prahu třetího tisíciletí je ta služba Božím slovem tak trochu anachronismus a možná docela k ničemu. Proč to vlastně děláš?
"Hlavní myšlenkou vzniku našeho Střediska bylo rozšířit možnosti získávání informací pro zrakově postižené v oblasti křesťanství. Své služby nabízíme lidem věřícím, ale i těm, kteří svoji životní cestu teprve hledají. A protože my sami jsme poznali, že cesta každodenního života s Bohem je tou cestou nejlepší, chtěli bychom na ni ukázat i jiným. Vždycky je důvod mít pro lidi dobrou zprávu. Snad k tomu pomohou i nabízené služby našeho Střediska."

Ptala se Jaroslava Novotná



** Právní úprava dědění **

Ve svém příspěvku se tentokrát zaměřím na okruh otázek, které se dotýkají dědického práva - a to zejména způsob nabývání dědictví, odmítnutí dědictví, dědické nezpůsobilosti, vydědění, dědění ze zákona a ze závěti a potvrzení dědictví.
Problematiku dědění upravuje v části sedmé Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění).
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona. Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.
Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením, které se soudu zašle. Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit. Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout. K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit žádné výhrady nebo podmínky; rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá.
Zákon stanoví, že nedědí ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem, nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.
Zůstavitel může potomka také vydědit, jestliže mu potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech. Dalším důvodem pro vydědění je skutečnost, že potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.
Vydědit potomka lze také proto, že byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, ale také za to, že trvale vede nezřízený život.
Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům. Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzval, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána. Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic. Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.
Pokud se jedná o dědění ze zákona, dědí v první skupině zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.
Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu dědictví.
Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.
Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.
Pokud se jedná o dědění ze závěti, zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.
Společná závěť více zůstavitelů je neplatná. Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.
Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.
Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli do notářského zápisu. Notářský řád stanoví, kdy musí být tento úkon učiněn před svědky. Výhradně formou notářského zápisu mohou projevit poslední vůli nezletilí, kteří dovršili 15 let věku.
Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena. Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči. V listině takto sepsané musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.
Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.
V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, která jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti. Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.
Potvrzení dědictví provádí soud. Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl. Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou. Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí. Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno.

JUDr. Pavel Ptáčník



** Hlásí se SIA **

Co se děje v našich střediscích?
V Českých Budějovicích se 18. září setkali držitelé vodicích psů z celé jihočeské oblasti. Samozřejmě, že ne jen tak náhodou. Pozvali je pracovníci střediska integračních aktivit ve spolupráci s vedením Střediska pro výcvik vodicích psů v Praze - Jinonicích. Zájem byl veliký. Sešlo se zde 25 účastníků a 13 psů. Na programu byla výměna zkušeností v oblasti péče o psy a jejich výcviku, ale hovořilo se i o otázkách pojištění a zavádění identifikačních čipů.
Paní Humhalová, ředitelka Střediska vodicích psů, si k odpovídání na palbu diskusních otázek přivezla posily v podobě své zástupkyně ing. Jasenovcové, vedoucího výcviku pana Dvořáka a pracovníka střediska pana Jiřího Humhala. Vedoucí SIA (Tyflokabinetu) pan Antonín Tůma se svého hostitelského úkolu ujal na výbornou a tak se na závěr tohoto příjemného dopoledne objevil návrh, aby se setkání "jihočeských pejskařů" konalo ne jednou, ale dvakrát do roka. Takže na jaře se majitelé vodicích psů i jejich přátelé mohou těšit na odbornou přednášku s veterinářem a příjemné setkání s lidmi, s nimiž je spojuje společný přítel a pomocník - pes.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že akce tohoto druhu by jistě prospěly i ve vašem regionu.

Co pro vás připravila naše střediska v listopadu?
V Olomouci se 11. listopadu v klubovně SONS v ulici I. P. Pavlova 69 od 15.00 hod. uskuteční vernisáž výstavy "Jen trochu jiný svět". Výstava prezentuje výtvarné a ruční práce zrakově postižených, tyflografiku a fotografiemi dokumentuje společenský život nevidomých a slabozrakých. Tato akce potrvá do konce listopadu.

Nová služba pro zrakově postižené! - Psychologická poradna
SIA SONS Krakovská 21, Praha 1, 115 17 zřizuje pro ZP klienty z celé ČR bezplatné psychologické poradenství. S vašimi osobními starostmi se budete moci obrátit na zkušeného psychologa, pracovníka Tyfloservisu, Mgr. Zbyňka Galvase. Poradenství bude probíhat buď formou osobní konzultace, telefonického rozhovoru nebo písemnou odpovědí na váš soukromý dopis, adresovaný Z. Galvasovi. Osobní návštěvu psychologa budete moci uskutečnit vždy 1. úterý v měsíci (od 2.11.1999) mezi 17. - 19. hodinou. Telefonickou službu a objednání budou zajišťovat školení pracovníci SIA, na telefonu 02/96 23 11 11 pí Jarmila Kerlická nebo na čísle 02/222 101 32 Mgr. Milan Větrovec.
Máte-li zájem dovědět se o dalších akcích pořádaných pro zrakově postižené, ale nejen pro ně, ve střediscích SIA a OO SONS, je vám k dispozici čtvrtletní Kalendář akcí. Pro zájemce z Prahy a okolí vydáváme program Klubovny Krakovská a informátor "Kdo? Co? Kde?". Obojí můžete získat ve zvukové knihovně, v prodejně kompenzačních pomůcek Krakovská 21, ve Středisku integračních aktivit Krakovská 21 a samozřejmě také na internetu.



** Z Liberecka **

V pondělí 13.září se na sekretariátě liberecké odbočky SONS uskutečnilo milé setkání. Za přítomnosti senátora dr. Přemysla Sobotky, primátora Liberce ing. Jiřího Ježka a předsedy zdejší Okresní odbočky Jiřího Rambouska proběhla oslava 85.narozenin pana Jaroslava Růžičky, dlouholetého aktivního funkcionáře hnutí zrakově postižených na Liberecku.
Po ztrátě zraku se pan Růžička aktivně zapojil do dění v základní organizaci nevidomých v Liberci již v roce 1969. V roce 1990 patřil mezi zakládající členy České unie nevidomých a slabozrakých na Liberecku. "Po sloučení Unie a Společnosti nevidomých a slabozrakých je i nadále platným členem našeho výboru. Jeho zkušenosti jsou obrovské a pomohly nám vyřešit nejeden svízelný problém," řekl mi předseda liberecké odbočky SONS Jiří Rambousek.
V blahopřejném listu od senátora Sobotky se mimo jiné uvádí: "Dovolte, abych Vám srdečně blahopřál k Vašemu životnímu jubileu, které jste právě včera oslavil. Jak jsem se dozvěděl, jste již třicet pět let členem organizace nevidomých, kde jste navíc řadu let zastával funkci předsedy. Přijměte mé ujištění, že si velmi vážím Vaší práce, kterou jste zde vykonával."

*-*-*-*-*-*-*-*

Liberecká Okresní odbočka SONS nabízí svým členům možnost půjčovat si zvukové knihy. V současné době mají k dispozici 127 titulů různého žánru. Možnost zapůjčení je každé pondělí od 7 do 13 hodin v sídle odbočky, náměstí Eduarda Beneše č. 22 (telefon 048/ 421 210). "Polovina titulů je zapůjčena z fondu pražské knihovny pro nevidomé, zbývající jsme si zajistili z vlastních zdrojů," doplnil aktivní předseda Jiří Rambousek.

R.



** Nevidomí v Mongolsku **

Paní Eva Vildmanová z Prahy je původním povoláním herečka. Přesto si už po léta najde ve svém nabitém pracovním programu alespoň jednou za měsíc čas na to, aby uspořádala besedu, koncert nebo vycházku pro děti ze Základní a zvláštní školy Jaroslava Ježka pro nevidomé na Hradčanech.
Když paní Eva pracovala rok jako kulturní referentka na velvyslanectví tehdejšího Československa v Ulánbátaru, navštívila s někdejším velvyslancem dr.Jiřím Šímou několikrát i školu a dětský domov pro postižené děti v Bajangolském obvodě. Od ní jsem se o slepecké společnosti pana Dž. Batnova dozvěděla já, a od ní se o Mongolsku doslechly poprvé v životě i nevidomé děti z Loretánské ulice v Praze. A protože jsou velmi citlivé i hudebně nadané, samy tehdy nahrály pro mongolské děti na kazetu svůj pozdrav: každý něco zazpíval, zahrál nebo zarecitoval - a nepochybuji, že ulánbátarské děti takový projev kamarádství potěšil.
Vloni před Vánoci se zase děti z Hradčan vydaly do mongolské jurty. Dr.Šíma, i když už to není jeho pracovní povinností, je totiž dodnes Mongolsku nadšeně oddán, a důkazem je i jurta, která stojí vedle domu v jeho zahradě. Kolik mongolských hostí tam už přijal!
Tentokrát vyprávěl o Mongolsku dětem, které ho asi nikdy neuvidí. Jeho manželka, paní Blanka, napekla dětem koláčky, děti poslouchaly vyprávění a mongolskou hudbu, ptaly se, braly do rukou mongolské předměty, hudební nástroje, tabatěrky, dély... Nezištná ochota dr.Šímy, s níž nezapomenutelně obohatil duševní i citový život nevidomých dětí, je pro mne velkým projevem lidství, a patří mu za ni dík.
Když jsem pak přijela do Ulánbátaru, zašla jsem za panem Batnovem a jeho kolegy také. Tentokrát jsme se nesetkali ve 29.speciální škole, ale v manufaktuře, v níž členové Mongolské společnosti zrakově postižených alespoň v rámci možností získávají odborné dovednosti, např.jako truhláři, a kde se snaží také vyrábět tolik potřebné a tak nedostupné slepecké pomůcky.
Předala jsem kazetu, kam snad mongolské děti nahrají na oplátku svůj pozdrav pražským kamarádům, a velmi příjemně jsem si popovídala s panem Batnovem a jeho kolegy - paní Bünžin a panem Erdenočirem. Ptala jsem se, co by pro svou společnost v současné době asi nejvíc potřebovali - a ukázalo se, že kromě jakýchkoli slepeckých učebních pomůcek (a to i pro výuku cizích jazyků), papíru, slepeckých hodinek, pracovního nářadí, výtvarných pomůcek, ale i metodických rad, nepohrdnou ani předměty běžné denní potřeby; vždyť jen oblečení, které se nedá kupovat každý den, musí např. jedna vidomá maminka vyspravovat pro děti z celého domova - a ani na postarší šicí stroj není lehké ušetřit...
Přiznám se, že jsem se před tou návštěvou trochu strachovala. Snad to způsobilo začínající jaro - ale mé pocity při odchodu nebyly vůbec depresivní. Není sice snadné manufakturu mezi průmyslovými komplexy bajangolského obvodu najít, ale od stanice trolejbusu je to přes potok po lávce jen pět minut chůze. A navíc po telefonu lze předem domluvit podrobnosti.
Uvnitř objektu bylo vzorně čisto moji spolubesedníci byli velmi přívětiví a usměvaví. Kohokoliv, kdo by k nim chtěl zajít a uspořádat pro ně koncert, či jim vyprávět - třeba o zemi, odkud pochází, přijmou srdečně a rádi. Pro mnohé, kdo chtějí pomoci, ale třeba se ostýchají, je snazší poukázat třeba jen malou finanční podporu na bankovní účet společnosti, nebo prostě odvézt či například na vlastním velvyslanectví předat předměty, které by mohly těmto nevidomým, ale přesto velmi silným lidem zpříjemnit a ulehčit jejich úděl. Kdo ví, kdy i my sami budeme potřebovat trochu pozornosti od druhých?

Ivana Grollová, Ulánbátar



** Nepodceňovat žádné potíže **

Málokdy se o tom v laické veřejnosti mluví, ale nádory se mohou vyskytnout i na očích. Mohou vyrůstat téměř ze všech očních struktur, ale i z okolí, jako jsou slzný aparát, víčka, obsah očnice a podobně.
Stejně jako jinde na těle jsou to nádory jak benigní - nezhoubné, tak i maligní - zhoubné, které ohrožují život pacienta tvořením dalších nádorových ložisek v jiných orgánech.

Diagnóza při zavřených očích
Typické pro oblast víček jsou drobné bělavé útvarky velikosti zrnek prosa - molusca contagiosa. Ohraničený nádor hyperkeratóza - cornu cutaneum, který vypadá jako zrohovatělý výčnělek na kůži někdy až velikosti 0,5 - 1 cm. Na víčkách se může objevit bradavice virového původu - verruca vulgaris. Xantelasma - měkký plochý žlutavý nádor tvořený lokálním ukládáním lipoidních látek, roste často symetricky na horních i dolních víčkách. Haemangiom je nádor představující nahromadění cévních kliček. Objevuje se někdy hned při narození, je tmavěmodré barvy a často se během dalšího vývoje dítěte zmenšuje, a proto k chirurgickému řešení přistupujeme se zdrženlivostí. Naevus flameus, takzvaný oheň, je vrozené červenomodré zbarvení části tváře nebo poloviny obličeje s postižením víček v oblasti 1. a někdy i 2.větve trojklanného nervu.

Metastázy z víčka
Zatím jsme hovořili o nádorech, které sice pacienty velmi trápí a komplikují jim život, ale nejsou zhoubné. Ze zhoubných nádorů je nutno připomenout basocelulární karcinom - basaliom, který se nejčastěji objevuje mezi 70. až 80.rokem. Častěji vyrůstá na dolním víčku a má různý vzhled, od perleťovité zatvrdliny až po vřed a je provázen občasným krvácením. Pacienti dlouho nemívají žádné obtíže, a proto často přicházejí pozdě, teprve když je nádor v dosti pokročilém stadiu. Tato situace pak vyžaduje provedení rozsáhlé plastické operace. Basaliom roste sice pomalu, ale výrazně invazívně do hloubky. Netvoří metastázy.
Spinocelulární karcinom - spinaliom je daleko vzácnější než předešlý typ, roste spíše na dolním víčku. Vyvíjí se rychle a metastázuje brzy do příslušných uzlin.
Adenokarcinom Meibomských nebo mazových žláz se objevuje na horním víčku a často vzhledem připomíná ječné zrno.
Maligní melanom bují z névu, to znamená v místě "pihy" nebo i na místě bez jakéhokoliv předchozího postižení. Platí pro něj stejná pravidla jako pro melanomy kůže kdekoliv na těle. O způsobu terapie rozhoduje oční lékař, v některých případech ve spolupráci s plastickými chirurgy, onkology nebo stomatochirurgy.
Léčení spočívá nejčastěji v prostém vyříznutí nádorů, v některých případech zmrazení postižené oblasti (kryoterapie) nebo ozáření. Ve všech případech je důležité provést histologické vyšetření, na němž závisí další péče o pacienta.

Modré oči jsou náchylnější
Nádory mohou vyrůstat z kterékoliv vrstvy oka. Nejčastějším primárním nádorem dospělých je melanom. Nemusí pacientovi působit vůbec žádné potíže, nebo může dojít k zčervenání, bolesti oka, zhoršenému vidění.
Z pigmentových buněk duhovky vyrůstají névy vypadající jako tmavé skvrnky na duhovce. Vyžadují pravidelné sledování s fotodokumentací, která může prokázat zvětšování útvaru.
Maligní melanom je nádor s různým stupněm pigmentace, objevující se častěji ve světlých duhovkách. O malignitě nás může ujistit postupující růst, zvýšený nitrooční tlak a množství krevního zásobení v čočce.
Metastázy v oku se v klinické praxi objevují méně často. U mužů se jedná nejčastěji o metastázy karcinomů z průdušek a u žen z karcinomu prsu, méně často z jiných částí zažívacího traktu nebo ledviny. Životní předpověď v těchto případech bývá velmi nepříznivá.

Se šilháním k lékaři
Retinoblastom je maligní oční nádor dětského věku. V 70% postihuje pouze jedno oko na podkladě nedědičné somatické mutace. Zbytek případů je dědičný a nádory rostou v různém rozsahu v obou očích. Proto jsou nutné pravidelné prohlídky i zdravých sourozenců a důležité genetické poradenství při plánovaném rodičovství při dřívějším výskytu nádoru v rodině.
U 7O% postižených se objevuje v prvních třech letech života a zcela výjimečně se objeví po šesti letech života. Nejčastějším příznakem je vznik bělavého reflexu v zornicové oblasti, takzvané leukokorie. Druhým nejčastějším znakem je šilhání, které vzniká na podkladě zhoršeného vidění postiženého oka. Proto každé dítě se šilháním by mělo být brzy vyšetřeno dětským lékařem.
Závěrem je nutné ještě jednou zdůraznit, že někdy i banálně vyhlížející útvary na očích a drobné potíže není dobré podceňovat a při potížích nebo při podezřelém nálezu má být každý vyšetřen co nejdříve odborným očním lékařem.

MUDr.Johana Křepelková



** Čočky pro opici **

Samici orangutana chované v zoologické zahradě V Rostocku na severovýchodě Německa voperovali lékaři do obou očí umělé čočky. Podle mluvčího zoo jde o první operaci tohoto druhu v Evropě, možná i na celém světě. Samice které je 25 let, trpěla od narození šedým zákalem. Nyní se bude pozvolna učit vidět.

ČTK



** Praktická soutěž pro ZP **

Jihlavská SONS v letošním roce opravdu nezahálí. Vedle rekondičního pobytu na Doubravě a show-downového turnaje, o kterých jsem informoval na stránkách Zory již dříve, stály za pozornost z posledního období dvě akce. První z nich byla návštěva pracovníků brněnské firmy Elvos, kteří u nás prezentovali nejnovější zlepšení svých výrobků. Zatím poslední událostí se stala soutěž v prostorové orientaci a samostatném pohybu.
Klubovna zrakově postižených na Mahenově ul. v Jihlavě poskytuje pravidelně zázemí všem zmíněným aktivitám. Stalo se tak i tentokrát a v sobotu 9. října přišli všichni, kteří si chtěli vyzkoušet své schopnosti v pro nevidomé tak důležité činnosti jakou je zvládnutí chůze s bílou holí.
Pečlivě připravená soutěž nabídla startujícím jednu kratší, poněkud lehčí trasu pro začátečníky a druhou náročnější, pro pokročilé. Pořadatelé za pomoci pí. Ruthové z Brna, která mimochodem působila také jako rozhodčí, seznámili všechny účastníky s trasami prostřednictvím popisu vyhotoveném v Braillově písmu, ale především byla k dispozici reliéfní mapa. Skutečně precizně ji připravila pí. Malečková.
Seznámení s mapou přivítali všichni bez ohledu na stupeň svých znalostí a schopností. Pan Sedlář zvolil ovšem netradiční způsob orientace, když si popis tratě nejprve nahrál na diktafon a během chůze odposlechem kontroloval správný směr.
V devět hodin soutěž začala a i přes deštivé počasí nikomu nechyběl elán a někteří tak trochu nad plán absolvovali oba okruhy. I pracovnice Tyfloservisu v Jihlavě si samy s holí vyzkoušely pocity nevidomého v městském provozu. Největší záludnosti na trati představovala zaparkovaná auta, ale ani přechod přes křižovatku nebyl snadný. Přestože jsme očekávali větší účast zejména těch, kteří nepatří do našeho okresu, mohou všichni ti, kdo návštěvu Jihlavy na poslední chvíli zrušili, litovat. Vše probíhalo v báječné a přátelské atmosféře a i výkony soutěžících měly slušnou úroveň.
Při závěrečném hodnocení rozhodčí konstatovali, že vše proběhlo bez potíží a s trochou nadsázky i humoru oznámili, že se nikdo neztratil a všichni se vrátili zpět do výchozího bodu, tj. do klubovny. Je pochopitelné, že někdo dříve a někdo později, ale rozdíly nebyly velké a tak nebylo vítězů ani poražených. Každý z nás obdržel pěkné upomínkové ocenění a k němu dobrou radu, v jakém směru by pro příště měl přidat, aby se jeho schopnosti ještě vylepšily.
Závěrem mohu konstatovat a na tom se shodli i ti, kteří už podobné zápolení absolvovali mnohokrát jinde, že první soutěžní prostorová orientace v Jihlavě byla zdařilá. Podle předsedy Pavla Hegnera uvažuje výbor Okresní odbočky SONS o zařazení podobné akce do plánu činnosti i na příští rok.

B. Marek



** Jak to cítím já **

Rekondice - akce, pro mnohé z nás ne neznámé. Asi jsou již z mnoha připravovaných skončené a jejich účastníci se vrátili k domácím krbům, do kruhu rodiny či do samoty čtyř stěn.
I já jsem letos, po delší době, jednu absolvovala. Svoje řádky bych však ráda orientovala na jiné téma, než je popisování toho či onoho, co je asi pro organizační náplň společné.
Nevím, kdy tyto aktivity vlastně začaly, ale je to něco, co má víc než dost do sebe. Žít s jakýmkoli handicapem je více či méně složité a hodně záleží na individuální vnitřní síle se s nepřízní osudu poprat. A proto mám za to, že taková rekondice je báječná věc. Zaměřím se jen na posuzování z našeho, tedy zrakového postižení a s ohledem na název mého příspěvku.
Se stavem svého dívání na svět bych se těžko sama vypravovala do "horoucích pekel" a myslím, že tyto pocity by měl mnohý z nás, kdyby nevěděl, že překonání sebe sama stojí za to.
Je dobré, že organizátoři rekondicí volí pobytová místa v příjemných a hlavně příznivých klimatických a přírodních podmínkách. Každá změna je pro člověka příjemná, ale pro městského člověka je to pohodový balzám, vychutnávat klid i čistší vzduch. Nezanedbatelné není ani vědomí, že někteří spoluúčastníci jsou na tom lépe než já, a když bude nezbytně nutné, pomohou, a že nebudu v případě své bezmoci, jako se to mnohdy stane ve společnosti lidí koukavých, vzbuzovat udivené pohledy, než přítomným dojde, že by mohli pomoci. Tady je to zcela jiné a je tím víc jistoty i pocit určitého bezpečí.
Bylo mi příjemné sledovat shledání známých, kteří se vlastně setkají na těchto akcích, zavzpomínají, popovídají co rok přinesl, podělí se o prožitky, přání a bolístky. Není to ohromná věc?
Letos jsem se upamatovávala na všechno, co jsem se učila před lety, na své první rekondici v prostorové orientaci. I to jsem si v duchu pochvalovala. Ono to totiž se mnou a bílou holí- šikulkou není takové, jaké by to být mělo. Někde ve tmě je vědomí, že je to víc než dobrá a potřebná věc. Jenže je ve mně něco, co mi nějak brání být s holí kamarád. Je sice pravda, že můj dobrý životní partner je mým dobrým průvodcem všude tam, kde potřebuji, ale vím také, že bych se měla učit větší samostatnosti, vždyť už jsem na to přece stará dost. Jednou se tedy začít musí. A tak mi pomohla přátelská atmosféra při našem učení. Začala jsem se zbavovat ostychu chodit s bílou holí a učila jsem se, jak spolehlivě zvládat hůl v různých situacích a poznala, že to není v mnohém ani trochu snadné. Důležité však je, že pomalu, ale jistě jsem začala pronikat do základů tajů chůze s bílou holí.
Ani jsem se nenadála a týden byl u konce. S trochou smutku se balily věci k cestě domů. K běžným denním starostem - co nakoupit, co uvařit, vyprat, vyžehlit, někteří se navíc vrátí k pracovním povinnostem. Takový je život - nic netrvá věčně.
A čím skončím? Poděkováním všem, kteří pro nás rekondice připravují. Asi to není maličkost všechno zjistit, zařídit, dojednat tak, aby se rekondice mohla zrealizovat. A také přáním, aby svých zkušeností využili i příště, protože dobrých rekondic asi nikdy není dost.

Eva Beránková



** Invex 99 **

Mezinárodní veletrh informačních technologií Invex - Computer 99, který je pravidelně pořádán od roku 1989 na brněnském výstavišti, měl 4.- 8. října. své další pokračování.
Kromě mnoha známých firem jako jsou Microsoft, Lotus, Novel a jiných zde také svoji expozici představila i Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých. Stánek se nacházel v přízemí pavilonu C. Svým zařízením, rozlohou a propagací se sice nemohl rovnat světovým gigantům, ale svou zajímavostí určitě ano. Svědčí o tom zájem médií, především České televize, která odvysílala krátkou reportáž o naší expozici ve třech svých pořadech. Na základě těchto pořadů se přišli někteří návštěvníci na náš stánek podívat. Jak nám řekla vedoucí, RNDr. Hana Bubeníčková, byli mezi návštěvníky pracovníci okresních úřadů z regionu jižní Moravy, žáci a studenti speciálních škol pro zrakově postižené z Brna a další zájemci. Poloha stánku - přízemí pavilonu C u východu do pavilonu E - znamená, že kolem projde velké množství návštěvníků.
Již v sedmé expozici SONS své osvědčené výrobky i úplné novinky představily firmy Galop , Merit, Elvos, Brailltech.
Se zajímavou novinkou přišla firma Merit, pomocí nového programu Index Obr je možné naskenovat braillský dokument, který nám program převede do digitální podoby pro další možné zpracování. Funkce programu je založena na náročné matematické teorii zpracování obrazů, správnost rozpoznávání je velice vysoká - výrobce uvádí pro standardní text až 99,98%. Program je určen pro všechny uživatele braillských tisků - pro vidoucí i nevidomé. Dále firma představila svou novou braillskou tiskárnu INDEX 4x4 PRO, která je určena pro vydavatelskou činnost středního rozsahu. Tato tiskárna umožňuje tisk čtyřstránkových listů - pro celý svazek včetně ohybu. Znaky jsou tvarovány speciálně tvrzenými kovovými matricemi a paticemi nové konstrukce. Tisk jednotlivých svazků (až 200 stránkových) i výroba desítek až stovek výtisků učebnic či časopisů je snadná i na malých pracovištích. INDEX 4x4 PRO se vyznačuje přátelským ovládacím panelem, popsaným v bobovém písmu i v černotisku s kvalitními řečovými promluvami.
Firma Brailltech která je pobočkou holandské společnosti ALVA, prezentovala své již tradiční výrobky - braillské terminály pro nevidomé. Novinkou byly nové terminály ALVA SATELITE, jejichž novým rysem jsou zdvojené ovládací klávesy, které usnadní orientaci na obrazovce, zvláště pak ve Windows. Dále jsou to terminály vybaveny USB porty které umožňují spolupráci s nejnovějšími počítači a periferními zařízeními zítřka. Uvedené vlastnosti činí z brailských terminálů ALVA absolutní špičku ve své kategorii.
Soubor programů Oko - umožňující slabozrakým a nevidomým uživatelům práci v prostředí Windows představila firma Elvos. Zpřístupnění programů je řešeno ozvučením všech jejich prvků, nastavitelným zvětšením a snadným ovládáním prostřednictvím klávesnice , popř. zvukové myši.
S pestrou nabídkou elektronických kompenzačních pomůcek přišel jejich dodavatel firma GALOP, která zde představila přenosnou zvětšovací lupu Liberty s vysokým kontrastem a obrazovkou o délce 15 cm. Tato lupa je zejména určena pro studenty vysokých škol na použití ve studovnách pro její snadnou přenositelnost. Další výrobek TVi Zoom - zvětšovací televizní lupa pro slabozraké používá malou televizní kameru, umístěnou v ručně držené "ergonomické myši", zvětšená předloha je pak zobrazena na běžné televizi nebo monitoru počítače. Tato lupa je vhodná pro slabozraké na vyhledávání v jízdních řádech, ve slovnících a jiných těžko skenovatelných tištěných publikacích.
Náš stánek určitě přesvědčil veřejnost o tom že i zrakově postižený člověk může dobře zacházet s počítačem a s Internetem, který je jeho pomocníkem při odbourávání společenských bariér.

Jiří Dufek



** Když jsem řekl Á **

Ve svém příspěvku s názvem "Moc ještě neumím" jsem řekl svoje Á k těžkostem, které mají nevidomí začínající uživatelé PC, bydlící dost daleko od velkých měst, v nichž je snadné rychle získat poradu i pomoc v situacích, kdy si nevíme rady. Potěšilo mne, že většina těch začínajících, kteří moje úvahy četli a nebydlí zrovna v Praze nebo Brně, to také takto pochopila. Jenže mým cílem nebylo a není jen pouhé konstatování stavu, ve kterém se já i další nalézáme. Proto jsem také v závěru svého příspěvku uvedl, že by stálo za zvážení pokusit se pro nás dojednat servis a poradenskou službu v někdejších krajských městech. Je to jakási představa a jistě to není jediná možnost, jak získat poradu a pomoc v konkrétní záležitosti. To jsem považoval za hlavní myšlenku v mém předchozím příspěvku.
Na základě několika telefonátů a osobních setkání s těmi, o kterých je řeč, jsem jednal s RNDr. Hanou Bubeníčkovou z metodického centra informatiky. Dohodli jsme se, že budeme svoje problémy sdělovat Zdeňku Bajtlovi z tohoto centra, který má k našim těžkostem nejblíže. Ten se také ochotně ujal poradenské služby a je na nás, abychom našli způsob, jak jeho nabídku co nejúčelněji využít.
Souběžně s tímto jednáním jsme hovořili s ostatními začátečníky o způsobu jak co nejvhodněji shromažďovat informace o potřebách začínajících uživatelů, jak zajistit obousměrný tok informací z centra k nám a naopak. Zákonitě vyvstala myšlenka založení "Klubu začínajících" (nevidomých uživatelů PC). Zatím máme přípravnou skupinu a věříme, že se nám podaří za přispění Zdeňka Bajtla i dalších "zprovoznit" alespoň část těch PC, které jsou zakryté flórem (nebo jiným závojem) a účinně pomáhat našim následovníkům, kteří na svůj PC teprve čekají.
Druhá myšlenka, nemyslím však podružná, které jsem se dotkl v předchozím příspěvku, je možnost získání darem nebo zapůjčením PC od úřadů a podniků, kde vyměňují svoje vybavení. Nevím, budu-li uvádět první vlaštovku, ale Rada okresní organizace SONS v Teplicích požádala tamější okresní úřad o PC a tiskárnu pro potřeby organizace. Díky pochopení představitelů tohoto úřadu byl jim počítač zapůjčen. Vzhledem k tomu, že místopředseda odbočky Ivan Talský ovládá práci s PC ještě z doby, než pro dramatické oslabení zraku přešel do invalidního důchodu, nainstaloval operační systém Windows 3.11. Zatím bude tento počítač sloužit k zácviku Karla Lysce, zbytkaře, který pracoval na dálnopisu a telefonní ústředně v lázních. Tomu oční lékařka nedoporučila PC, protože by podle jejího názoru přišel o zrak úplně. Zřejmě ještě neslyšela nic o hlasovém výstupu.
Není bez zajímavosti, že i druhá žádost o darování nebo zapůjčení PC na tomto úřadě bude pravděpodobně kladně vyřízena. Členové rady věří, že po poradě na středisku informatiky se jim podaří vybavit novější počítač hlasovým výstupem.
Možnost odzkoušet si jako zájemce o PC základní operace je pro většinu těch, kteří se rozhodují o tom, že požádají o příspěvek okresní úřady v podobných případech, namístě.
Potěšující je, že se ozvali i tací, kteří jsou už trochu zkušenější a jsou ochotni se podělit s námi, a pokud jsou v dosahu tazatele, přispět mu svojí radou. Tím se možná naplní představa o pomoci na dosah, i když amatérské. Upozornili také na známou skutečnost, že se nemáme kde zeptat na přednosti a nedostatky dodávaného hardwaru i softwaru. Pro diáře Arie, Džína a dalších se o podobné posouzení pokusilo první osobní setkání účastníků konference Fanda. Bylo by dobře, kdyby nám skupina těch, kteří používají hlasového výstupu, předala své zkušenosti hlavně pro ozvučení konkrétního operačního systému.
Jedním z cílů, které si klademe, je podle svých možností přispět k operativnímu elektronickému styku mezi okresy, oblastmi a ústředím. Neklademe si žádnou časovou hranici, ale věříme, že by to mohl být jeden ze způsobů jak vytvořit podmínky pro větší aktivitu mladších zrakově postižených.
Protože se domníváme, že se jedná o jednu ze šancí, kterou nám dává dnešní doba, budeme další informace k této problematice zveřejňovat v našem měsíčníku "Naše šance". Pro ty, kteří mají zájem spolupracovat včetně těch, kteří v důsledku různých těžkostí svůj PC příliš nebo vůbec nepoužívají, uvádím svou adresu:
Ing. Jaromír Kavka
Pražská 876, Vrchlabí 543 01, tel: 0438/21 801



** Aktuální nabídka firmy Danweiss, s.r.o. **

Nabízíme skvělý čtecí přístroj EASY za cenu 39.990,- Kč včetně DPH. Přístroj obsahuje jen značkové komponenty, minimálně tyto: Pentium II 300, RAM 32 MB, HD 3, 2 GB, FDD 3,5", scanner, zvukovou kartu, video kartu, 15" monitor, myš, klávesnici a aktivní repro, Wintalker pro Windows 98, Windows 98. Záruka 1 rok.
Neobsahuje Fullservis Danweiss!
Možnost nákupu i na splátky již od 1,101,-Kč. Informujte se na nové způsoby úhrady.
Novinka modifikace EASY pro INTERNET za stejnou cenu. Místo scanneru fax modem.
Nabízíme i další možnosti rozšíření stávajících přístrojů. Bližší informace podá ing. Daniel Weisskopf na telefonních číslech 02/793 21 76 nebo 0602/809 334.



** Kdo to ví, poradí **

Když člověk přijde o zrak, musí si poradit se spoustou nových situací. Zvládne chůzi s bílou holí, bodové písmo, sebeobsluhu, ale co když se stane, že u dveří bytu zazvoní ten pán od plynu, elektriky nebo odečtu vody, a je zcela neočekáván. Pod nos mi sice strká průkaz, ale já na něj nevidím a ze sousedů není nikdo doma - co teď? Jak se zachovat? Nechat to na důvěře a pustit ho do bytu, nebo si vzít telefon na firmu a pána nechat čekat za dveřmi?
Jak se bránit před podvodníky, pokud jste zrovna sami doma? Jaké s touto situací máte zkušenosti a jak je řešíte vy?

Ilona Vobrová



** Výstup na 2. sletovou horu **

Na rok 2000 připravuje Česká obec sokolská 13. všesokolský slet, který vyvrcholí v Praze ve dnech 1. a 2. července. Již nyní je v plném proudu jedna zajímavá doprovodná akce. Od 18. září začali turisté zdolávat tzv. sletové vrcholy, kterých bude postupně třináct. Tato celoroční aktivita bude uzavřena v červnu příštího roku výstupem v Tyrolských Alpách, v místě tragického skonu dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola.
25. září pořádala Komenského župa výstup na Velkou Javorinu v Bílých Karpatech. Toto pohoří je přirozenou hranicí mezi Moravou a Slovenskem. Jeho nejvyšší hora, Velká Javorina (970 m) se stala svým televizním vysílačem dominantou viditelnou z velké části moravského Slovácka. Na úbočí Javoriny byla postavena Holubyho chata na počest slovenského buditele, botanika a folkloristy. Na severozápadní straně leží přírodní rezervace, která byla vyhlášena již v roce 1909. Jedná se o prales s přirozenou skladbou lesních společenství, kde dominuje javor, buk a jasan. V roce 1980 byla v této oblasti zřízena Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Její součástí jsou unikátní květnaté louky, kde roste přes dvacet druhů planých orchidejí a na padesát druhů zákonem chráněných rostlin. Vyskytují se zde i ohrožené druhy hmyzu, zejména motýli.
Výstupu na Javorinu se zúčastnila i naše malá skupina zrakově postižených z Hodonínska. Z doporučených tří tras z moravské strany jsme si vybrali výstup po červené značce z rozcestí Hrabina. Sem nás dopravil autobus z nádraží v Uherském Brodě. Trasa měřila kolem 9 km, převýšení 410 m. Bylo krásné, slunné počasí, stezky suché a neklouzavé, takže jsme mohli cestu zdolat v doporučovaném čase dvě a půl hodiny.
Na vrcholu jsme nejprve zašli k Vavrouškově mohyle, která byla vybudována na památku tragicky zesnulého ministra životního prostředí. Zde se poslední den v roce scházejí ekologové z celé republiky. Nedaleko stojí Kámen bratrství Čechů a Slováků z r. 1967.
Ze tří turistických stezek ze slovenské strany sem přicházeli i slovenští turisté. Od 10 hodin byla u Holubyho chaty prezence. Ve 14 hodin bylo zapsáno 250 účastníků nejrůznějšího věku. Přicházeli mladí rodiče s batolaty v sedačkách na zádech, sokolský dorost složený z dětí školou povinných a bylo vidět bratry i sestry kolem sedmdesátky.
Při prezenci dostal každý účastnický list z výstupu na 2. sletovou horu. Všichni, kteří vystoupí na 6 sletových vrcholů, budou zařazeni do slosování o hodnotné ceny.
O dobrou náladu se postarala krojovaná cimbálová muzika mladých z Velké nad Veličkou i studenti gymnázia v Uherském Brodě.
Zpátky jsme zvolili strmější cestu v délce 6 km, po zelené značce do Květné. Ve stanovenou dobu nás opět odvezl zvláštní autobus na nádraží v Uherském Brodě.
Na každé trase šlapalo zhruba 50 turistů, výstup i sestup probíhal v dobré pohodě a v přátelské atmosféře, bez jakéhokoliv závodění.
Organizátoři mysleli i na vzdálenější účastníky. Zajistili jim levné noclehy v tělocvičnách škol (ve vlastním spacím pytli), noc za 25 Kč na osobu. Ti náročnější si mohli individuálně objednat ubytování v hotelu nebo penzionu.
Na páteční večer obsahovala nabídka prohlídku hvězdárny v Uherském Brodě a posezení u táboráku. Ve Velké nad Veličkou probíhala beseda o Horňácku, v neděli 26. září mohli zájemci navštívit Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě nebo zavítat do nedalekých lázní v Luhačovicích.

Jana Glozová



** Královská hra v královském městě **

Tím královským městem byla letos už poosmé Litovel a tou královskou hrou byly pochopitelně šachy, ale to ví dnes už snad každý. Je ovšem pravda, že tentokrát ji hráli teprve princové a princezny, sice v džínách a s moderními účesy, ale i to ke členům dnešních královských rodin patří.
Nuže! K turnaji se přihlásilo 36 dětí z Holandska, Maďarska, Polska, Slovenska a dále pak z Brna, Prahy a samozřejmě domácí, z Litovle. Ty postavily dokonce dvě družstva. Celkem tedy hrálo od 1. do 3.října devět čtyřčlenných družstev. Co bylo opravdu neobvyklé, že hrálo poměrně hodně děvčat. Zejména cizinci měli ve svých družstvech vždy nejméně jednu dívku. Poláci dokonce tři. Tato skutečnost měla na úroveň turnaje spíše pozitivní vliv. Tím nechci vůbec říci, že se to projevilo jenom tím, že chlapci měli alespoň s kým tancovat při závěrečné diskotéce, ale účast dívek měla vliv i na sportovní úroveň turnaje, neboť na prvních dvou místech výsledkové listiny se umístila se ziskem plného počtu bodů právě děvčata, bohužel ne naše, ale z Polska.
Polské družstvo vůbec předčilo ostatní své soupeře mimořádně vyrovnaným výkonem. Vedlo od prvního do posledního, tedy sedmého kola. Nakonec zvítězilo s osmiapůlbodovým náskokem, což je opravdu obrovský rozdíl. Nechce se ani věřit, že by v Polsku měli na šachy o tolik šikovnější děti než jinde. Zřejmě asi mají dobře fungující systém přípravy a vůbec systém trenérsko - metodické práce s talentovanou mládeží. Bylo to opravdu znát a to ještě ze slov vedoucího polské družiny vyplynulo, že do Litovle nepřivezl ty nejlepší hráče.
Ostatní družstva byla na obvyklé a přibližně stejné výkonnostní úrovni. Při podobných žákovských turnajích se většinou nedá mluvit o jasných favoritech. Je zcela běžné, že někdy slabší hráč porazí toho jasně lepšího. Tyto děti zatím neumějí využívat materiální převahy nebo i jiné výhody. V tom se právě lišilo polské družstvo. Jeho hráči byli v tomto směru opravdu důslední.
Turnaj byl jako vždy velmi dobře připraven. Tuto skutečnost můžeme my, co do Litovle pravidelně jezdíme, jenom potvrdit. Řeknete možná: "Dělali to poosmé, tak není divu. To už muselo jít všechno samo." To je opravdu hluboký omyl. Když se totiž sejde tolik lidí pohromadě, zde tak asi 50, tak se pořád něco zařizuje, neboť se někdo na něco ptá a to buď hráči samotní, nebo vedoucí, ale i vychovatelé, kteří od rána do večera pomáhají jak v klubovně, tak v jídelně, zkrátka všude tam, kde je momentálně třeba. Pro ředitele turnaje Mgr. Miloše Dobeše jsou tyto tři dny velmi nervově náročné. Jedinou úlevou pro něho snad je, že my, co do Litovle jezdíme každoročně, už v internátě nezabloudíme. Sami už trefíme do klubovny i do jídelny, ba i ven. Ale to je asi tak všechno, v čem usnadníme organizátorům práci a to je vskutku hodně málo.
Panu Dobešovi se letos podařilo pomocí řady sponzorů sehnat hodnotné ceny pro vítěze, ale i pro všechny ostatní účastníky. Pro ty lepší byly tyto ceny odměnou za předvedený výkon a pro ty, kterým se turnaj příliš nevydařil, nebo se šachami teprve začínají, má jakákoliv drobnost, kterou si hráč z turnaje odveze, i jistý motivační význam. Děti se pak na takové turnaje těší a rády na ně jezdí a o to vlastně jde.
Samozřejmě, že je důležité, aby děti na turnaji hrály především šachy, ale neméně důležité je, aby se mezi sebou lépe poznávaly. Tentokrát dokonce velmi často a to dříve nebylo, fungovala mezi dětmi jako dorozumívací jazyk angličtina a to je rovněž velmi užitečné. Bylo docela milé pozorovat, jak mezi sebou anglicky komunikují ani ne třináctiletá děvčata z Polska či Maďarska se stejně starými našimi nebo holandskými chlapci. Určitě měli menší dorozumívací problémy, než někteří vedoucí výprav. Zdá se, že se blíží doba, kdy nám naše děti budou dělat tlumočníky. Už aby to bylo.
Všechny výsledky zde nebudu uvádět. Je jich jednak hodně, protože kromě soutěže jednotlivců proběhla i soutěž družstev a pravidelná řešitelská soutěž a za druhé všichni účastníci, díky pohotovému zpracování, dostali vytištěné podrobné výsledky hned sebou domů. Rovněž i to patří mezi pochvaly pro pořadatele.
Pro pořádek uvedu jen ty nejlepší. Zvítězily dvě Magdy z Polska. První skončila Magda Zajonc a druhá Magda Weselowská, obě se ziskem 7 bodů a třetí byl Januš Kudělka, rovněž Polák, se 6 body. Naši se umístili až tak říkajíc pod bednou. Čtvrtý skončil Petr Zapletal z Tatranu Litovel, šesté místo získala Veronika Šubertová, sedmý byl Milan Jirsák a osmý Marek Peňáz, všichni ze Sigmy a všichni získali 4,5 bodu. Vidíte! Našim se opravdu nedařilo tak, jak by si asi sami přáli.
Závěrem už řeknu jen jedno souvětí: Byl to vydařený turnaj a příště rádi přijedeme zase.

Luboš Slavík



** Inzerce **

Prodám několik hlavolamů: destičkové jsou se znaky Braillovy abecedy a kolíčkové mají tvarované kolíčky. Bližší informace na adrese: Rudolf Sochor, Malá 242 Pouchov, 50341 Hradec Králové 7.

Je mi 44 let, 171/64, abstinent, nekuřák, rozvedený ne vlastní vinou, s vlastním bytem. Stále ale pracuji na plný úvazek 8 hod. Jsem slabozraký, s vadou řeči. Přál bych si touto cestou najít k sobě postiženou partnerku, hodnou, upřímnou, s níž bych prožíval život šťasněji a byli jsme si vzájemnou oporou.
Značka: Morava


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS