Časopis ZORA, číslo 19/1999


OBSAH:




** Zvítězila Ilona Vobrová s Carmen **

Již šestnáct let se každý rok setkávají nevidomí psovodi se svými čtyřnohými průvodci na letním soustředění. Letos se toto setkání konalo v obci Seletice v okrese Nymburk. Ubytovna místní TJ pojmula 29 účastníků tohoto rekondičního pobytu s jejich lidskými průvodci a rodinnými příslušníky, ale hlavně i 29 vodicích psů. Když k tomu přičteme ještě čtyři psí učedníky, kteří se v rámci výcviku přijeli učit slušnému chování ve společnosti, je z toho zřejmé, že tento dům hned tak na 132 psích tlapek nezapomene. Chování všech psích účastníků bylo však natolik distingované, že tím ubytovna ani v nejmenším neutrpěla.
V blízkosti ubytovny je rozlehlý les s bezpečnou, rovnou cestou, na které hned od prvního dne začalo hemžení. Poté, co se všichni psi i jejich psovodi náležitě seznámili, začal každodenní výcvikový program. Účelem těchto setkání je totiž hlavně praktické procvičování dovedností vodicích psů v činné službě. To znamená, že páníčkové i pejsci si musí vzpomenout na vše, co kdysi uměli a za kratší či delší čas, po který spolu žijí, nepoužívali nebo zapomněli. Většinou jsou to cviky poslušnosti, tzv. pořadová cvičení psa u nohy. Jsou to cviky, které nejsou v běžném životě často používané, ale slouží k utvrzování poslušnosti a ukázněnosti psa.
Ve vodění svých pánů nemívají psi většinou problémy, což dokázali na umělé překážkové dráze. Pro všechny psy je však toto procvičování přínosné, jelikož si jejich pánečkové mohou bezpečně ověřit, že jejich pes ovládá i např. vysoké překážky, jen na ně maličko pozapomněl. Simulovaná překážková dráha je sestavena z překážek z lehkého plastu, takže na případné chyby psovoda nebo psa jen upozorní, ale rozhodně neublíží.
Tento rekondiční pobyt se celý točil kolem psů. Takže kromě samotného výcviku zde měl besedu veterinář a pro zpestření programu se tentokrát konal i psí karneval. Měli jsme obrovskou radost, jak se tento nápad ujal mezi účastníky rekondice. A ještě větší radost měli úplně všichni z toho, s jakým nadhledem a noblesou psi předváděli bláznivé nápady svých majitelů. Díky tomu jsme mohli vidět psi převlečené např. za želvu, Esmeraldu po dvaceti letech, havajského tanečníka, Červenou Karkulku, miminko, tenistku Navrátilovou, ale i babičku Mary i s koněm.
Kromě zábavy nás čekaly i vážnější úkoly. Připravit se na Mistrovství České republiky ve výkonu vodicích psů pro nevidomé, Memoriál Miroslava Fišera. Tato soutěž má každoroční tradici a v tomto roce se konal již šestnáctý ročník.
Soutěž má vždy dvě části. První část probíhala v pátek 20.srpna v Seleticích a psi předváděli svou ovladatelnost právě ve cvicích poslušnosti. Výsledky této části bývají rozhodující, jelikož úroveň psů bývá v poslušnosti dost různorodá. Vždy se pozná, kdo se na soutěž připravoval delší dobu a kdo začal trénovat až na soustředění. Nevidomí psovodi nejsou většinou zkušení závodníci, takže tu svoji roli hraje i nervozita. Psi nevidomých pánů musí pracovat naprosto samostatně, ale pokud vycítí neklid svého pána, jsou někdy výsledky jejich snažení rozdílné od toho, co se od nich požaduje.
Hlavním důvodem pořádání této soutěže není dokazovat si čí pes je ten nejlepší, ale podstatné je, aby si každý dokázal sám sobě a hlavně laické veřejnosti, co všichni vodicí psi umí a také ochotně vykonávají pro svého pána. Díky tomu, že si toto všichni účastníci uvědomovali, probíhala letošní soutěž v příjemném poklidu, bez zbytečné nervozity a rivality.
Praktická část soutěže, tj. vodění na frekventované ulici, se konala 21. srpna, tentokrát v parku Portheimka v Praze 5, nedaleko stanice metra Anděl. Vodění ve frekvenci je pro všechny psy činnost naprosto přirozená a nebývají v ní velké rozdíly. Aby byly zachovány regule soutěže, obdrží všichni na startu začerněné brýle. Tím mají stejné podmínky závodníci se zbytky zraku i úplně nevidomí. Lidé se zbytky zraku si toto mohli vyzkoušet již na soustředění v Seleticích. V letošním roce se hlavně mezi těmi, kteří byli na soutěži poprvé, objevilo hodně těch, kteří nebyli na chůzi úplně poslepu dostatečně psychicky připraveni, což se odrazilo ve výkonu psa. Byla to ovšem pro všechny velká zkušenost, jak moc se změní práce psa, když člověk znejistí a najednou se musí spolehnout jen na psa.
Soutěže se zúčastnilo 30 vodicích psů, z toho bylo 14 labradorských retrívrů (LR), 8 zlatých retrívrů (GR), 2 kříženci labradorského a zlatého retrívra (LR x GR), 2 americkokanadští bílí ovčáci (AKBO), 4 němečtí ovčáci (NO), celkem 18 fen a 12 psů. Pro velký počet účastníků byla v letošním roce trasa závodu kratší, aby se rozhodčí nezhroutili dříve než na konci startovního pole.
Počasí nám v letošním roce přálo, park Portheimka byl velmi příjemný, stejně i majitel vinárny "U věstonického Venouše", který kvůli nám otevřel již v ranních hodinách a zajistil přísun elektrického proudu na ozvučení. Nástup 30 vodicích psů působí opravdu velmi impozantně a je škoda, že kvůli datu konání soutěže (21.srpna.) byl velice malý zájem médií.
Soutěž začala krátce po 10. hodině a asi v 16 hod proťal pomyslnou cílovou pásku poslední soutěžící. Poté následovalo slavnostní vyhlášení pořadí soutěže, které bylo letos pro zasvěcené velkým překvapením. Mistrem ČR a držitelkou putovního poháru Memoriálu Miroslava Fišera se stala paní Ilona Vobrová z Chomutova s fenou Carmen (GR) - 247 b. Do nejlepší desítky se tentokrát vešly Roman Holík z Českých Budějovic s Argem (LR) - 241 b., Petr Kyncl ze Stochova s Chitou (LR) - 240 b., Stanislav Gaňa z Prahy s Otavou (NO) - 239 b., Antonín Maňák z Lipova s Mackem (AKBO) - 238 b., Roman Mirka z Mostu s Carem (LR) - 237 b., Michaela Holasová z Prahy s Anricem (NO) - 235 b., Josef Lendvay z Prahy s Cedrou (LR) - 234 b., Jiří Humhal z Prahy s Brendou (GR) - 230 b. a Věra Vondráčková z Prahy s Gimim (LR) - 230 b.

Sponzoři soutěže:
Generální sponzor - Pedigree Pal
Firma Dingo - p.Miroslav Dvořák
Firma Mapes - Církvice
Firma Zoo-pet - Praha 5
Firma Bakero - p.Václav Kejř, Roudnice n.Labem
Středisko výcviku vodicích psů
Klub držitelů vodicích psů

Ing. Hana Jasenovcová



** Za Drahomírem Hanákem **

Kdo by neznal tuto mimořádnou osobnost! Osobně jsem ho poznal jako mladého učitele působícího v měšťanské škole v Chrlicích, kde byl členem zkušební komise, u které žáci školy při ústavu pro nevidomé v Brně (v té době v Chrlicích) získávali vysvědčení o absolutoriu měšťanské školy. Později jsem rád navštěvoval školu při jejích kulturních akcích a konečně jsem ji nejlépe poznal v době, kdy jsem ve škole pod vedením Drahomíra Hanáka působil jako učitel.
Nejen pro připomenutí bývalým žákům a učitelům, nýbrž i pro doplnění uvádím jeho životní cestu za nevidomými i cestu, po které s nimi kráčel.

Kdo byl Drahomír Hanák
Učitel v brněnském ústavu pro nevidomé, později vrchní ředitel všech moravských ústavů pro nevidomé žáky i dospělé. V r. 1950 se stává také ředitelem školy při tomto ústavu. Základní školu pro nevidomé žáky přivedl na úroveň běžných škol. Byl dlouholetým členem redakční rady časopisu Otázky defektologie. Zaujímal významné postavení v celé oblasti speciální pedagogiky.
Jako dlouholetý ředitel ZŠ pro nevidomé a slabozraké v Brně se po Vl. Rackovi zasloužil o další přeměny ústavní školy ve školu odpovídající reálné společenské situaci. Přes všechny ideově politické tlaky je třeba zhodnotit, že se podílel na demokratizaci výchovy a vzdělávání zrakově těžce postižených žáků. Po Vl. Rackovi převzal iniciativu tvorby speciálních učebních plánů, učebních osnov i učebnic pro nevidomé žáky, jejichž tvorby byl celostátním koordinátorem. Podílel se na tvorbě koncepce základních i středních škol pro nevidomé a slabozraké. Zasloužil se o založení neplně organizované ZŠ pro slabozraké v Brně (1957), byl iniciátorem otevření střediska pro vývoj a výrobu speciálních učebních pomůcek. Má své místo v rozvíjející se tyflopedické praxi.

Běh života
Narodil se dne 15. 6. 1915 v Šitbořicích u Hustopečí. V letech 1921-1927 navštěvoval obecnou školu v Nikolčicích, 1928-1936 gymnázium v Brně. Zkoušce učitelské způsobilosti se podrobil v r. 1937 na učitelském ústavu v Brně. Učitelskou způsobilost pro vyučování v měšťanských školách (tzv. IV. odbor) nabyl v r. 1944. V r. 1957 absolvoval studium na Vysoké škole pedagogické. V r. 1940 se navíc zúčastnil kurzu pro sportovní cvičitele.
Vyučovat začal v r. 1939 jako výpomocný učitel. Do brněnského ústavu nastoupil již jako zkušený učitel v r. 1946 po odcházejícím učiteli Jar. Pozdníkovi. Jako člen komise pro zkoušky z učiva měšťanské školy měl již elementární poznatky o nevidomých žácích, s nimiž se jako examinátor setkával ve škole v Chrlicích.
Od dubna 1950 do konce téhož roku působil po páteru N. Doleželovi jako vrchní ředitel. Dne 1. ledna 1951 byl
ústav pro nevidomé zrušen. Základní a střední školství bylo odděleno. V Brně zůstává pouze osmiletá národní a neúplná střední škola. Po odstoupení Vl. Racka vykonával od 1. září 1950 do 31. července 1977 funkci ředitele školy. Rozvíjí mezinárodní styky, je propagátorem a organizátorem celostátních sportovních her zrakově těžce postižených dětí a mládeže. Na základě zásady spojení školy se životem přeměnil dětský domov na internát. V době, kdy byl vrchním ředitelem se mu nepodařilo zabránit zrušení spolkové mateřské školy pro nevidomé děti v Brně-Pisárkách.
Svou širokou iniciativou získal D. Hanák v defektologii společensky významnou pozici. Je všude tam, kde se organizují tyflopedické semináře i akce s defektologickou tematikou. Dvakrát se podílel na obsahové přestavbě škol tyflopedického zaměření. Z jeho iniciativy bylo v r. 1961 obnoveno vyučování hře na hudební nástroje.
Byl dlouholetým předsedou poradního sboru n.p. Komenium pro tvorbu speciálních učebních pomůcek. V této funkci se zasadil o vznik Vývojového a výrobního střediska n.p. Komenium v Brně.
V šedesátých letech se intenzivně věnuje odborné publikační činnosti. Snad první jeho článek je v časopise Mládež vyžadující zvláštní péče, (1950) ve kterém podává zprávu o návštěvě Polska. Jeho publikační činnost byla bohatá a vždy k aktuálním tématům. Podílel se na tvorbě několika titulů speciálních učebnic pro nevidomé žáky. Při projednávání otázek týkajících se speciálního školství jeho přítomnost se postupně stává samozřejmou.
Spolupracoval na několika titulech speciálně pedagogicky zaměřených sborníků, externě spolupracoval s katedrou speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Společenskou angažovanost doplňovala vždy jeho dobrá nálada a výjimečná společenská adaptabilita. Právě touto vlastností si získával i odbornou pozici. Za svou činnost byl několikrát veřejně oceněn a vyznamenán.
D. Hanák zasáhl významným dílem do budování československého tyflopedického školství. V Brně založil neplně organizovanou základní školu pro slabozraké žáky.
Bilancujeme-li intenzivní dlouholetou odbornou činnost D. Hanáka, zůstává jeho osobnost natrvalo zapsaná jako tvořivá a nelze ji historicky opomenout. Je jeho zásluhou, že i když nebyl filozoficky nikdy spjat s tehdejším ideologickým tlakem, věděl, jak dosáhnout prospěchu pro tyflopedické školství. Zůstává příkladem jednoty racionálního i emocionálního vztahu k oblasti, ve které dlouhá léta a rád působil. Zanechal zde hlubokou brázdu, ve které by měly klíčit květy životních úspěchů nevidomých dětí i dospělých a podněty pro práci současných pedagogů. Jestliže napíši, že své žáky měl rád, že podporoval iniciativu učitelů, pak je to málo. On přímo tíhnul se s nimi stýkat a rád mezi ně chodil i v době, kdy již byl v důchodu. Osobně mám krásnou vzpomínku. Když jsem za účelem instalace své speciální pomůcky pro hudební výchovu rozřezával žákovské stolky, přišel, pouze se podivil a řekl: "Ukaž, kolik každý stolek stál?" Taková důvěra v člověku zůstává.
Zemřel dne 4. 9. 1999. Odešel nestor nejen moravské, ale celé československé tyflopedie. My žáci, i my bývalí učitelé a jeho spolupracovníci víme, že památka Drahomíra Hanáka zůstane vždy mezi námi, že jeho pozůstalost je v nás.

Josef Smýkal



** Rodičům k zamyšlení **

Vážení rodiče, jistě máte mnohé výhrady ke škole, kterou vaše dítě v současné době navštěvuje; není to příjemné. Každý rodič, který má zájem o to, aby své dítě postavil co možná nejlépe do života, sleduje jeho kroky a denně je s dítětem v kontaktu, aby získal informace o tom, co bylo ve škole, co dítě má za úkoly, jaké má kamarády apod. Je to záslužná a namáhavá práce. Někdy nás, rodiče, přivádí přímo k zoufalství, když nám dítě z našeho pohledu něco zamlčuje, jindy máme trochu zlost na pedagogy, jak hodnotí naše děti, jindy jako rodiče nechápeme, jak si někteří učitelé myslí, že získají autoritu u svých svěřenců.
Mnohdy nám naše děti dávají najevo, že je naše otázky přímo obtěžují a podle toho vypadají i jejich odpovědi. Např.na otázku starostlivého rodiče "Co bylo ve škole?" odpovídá dítě: "Teplo"; jindy pak na otázku "Co jste měli ve škole?" odpovídá: "Oběd", "Svačinu" apod. Takto mohou odpovídat zpravidla velice chytré děti, ale v sociální komunikaci je nutno hledat chyby.
Mnohdy se pak ptáte: "Jak mohu pomoci svému dítěti?" Odpověď na vaši otázku je zcela prostá - uvědomíte si veškeré podmínky:
1. Příprava dítěte doma na vyučování - ta je zcela ve vašich rukou. V případě, že si nevíte rady s některými konkrétními problémy, máte možnost se dotázat psychologa, a to v poradně či na stránkách tohoto listu.
2. Jedná-li se o spolupráci s učitelem jednotlivých vyučovacích předmětů, je možná i dohoda o doučování.
3. Je možno vytvořit unii či radu rodičů ve vaší škole. Tato skutečnost vám umožní ovlivnit i mimoškolní aktivity apod.

Co je to výchova?
Jedná se o proces komunikace, který je součástí dlouhodobého procesu výuky, osvojování si nových vědomostí a dovedností. Všichni dobře víme, že nejlépe se osvojují a upevňují vědomosti a dovednosti v pozitivně laděném citovém ovzduší.
Na nás jako na rodičích je, abychom toto ovzduší vytvářeli pro naše dítě v době domácí přípravy na vyučování. Současně nebudeme dítěti ztěžovat učení tím, že mu budeme připomínat jeho neúspěchy ve škole a ani je nebudeme omlouvat, ale naopak se pokusíme dítě přesvědčit, že je schopno si napravit to, co zkazilo a doplnit to, co neumělo. A to i v tom případě, že nám dítě vysvětluje, že to již paní učitelka zkoušet nebude. Vážení rodiče, vaše dítě se učí pro život a nikoli pro jediné zkoušení, a to musíte mít na paměti i při vaší domácí přípravě.
Nejsme filatelisty, abychom sbírali pouze samé výborné známky, ale učíme se pro život a ten je mnohem složitější. V reaálném životě se střídá úspěch a neúspěch, smutek a radost, chvála a hana. Na nástrahy života se připravují ti, kdož poznají oba póly těchto protikladů, protože to jim skýtá plnohodnotné citové prožitky obsahu výše uvedených pojmů.
Největší pády v životě zažívají děti a s nimi i jejich rodiče v těch případech, kdy dítě mělo stále samé jedničky na základní, popřípadě i na střední škole, a najednou na vysoké škole neuspěje u zkoušky. Dítěti chybí zkušenost umění vyrovnat se s okamžitým neúspěchem, neví že příště může mít úspěch. Mnoho studentů za těchto okolností odchází z vysokých, ale i ze středních škol. Rodiče nechápou a vůbec nepřipouštějí, že je to důsledek dlouhodobého zametání cestiček, ba přímo vytváření skleníkového prostředí.
Uvedená odolnost se odráží i v mimoškolních aktivitách, tzn.přímo v oblasti zájmové činnosti, jakož i v komunikaci s druhými lidmi.
Vaše dítě se k té dnes neúspěšně naučené učební látce bude vracet při pololetním opakování, při celoročním opakování, při přípravě na přijímací zkoušky na střední školu či učiliště, v neposlední řadě při studiu učebního oboru či střední a popřípadě i vysoké školy. Jednou bude též rodičem a bude dohlížet na přípravu na vyučování svých ratolestí.
My jako rodiče si musíme uvědomit, že jde nejen o osvojování nových vědomostí a dovedností, ale o mnohem složitější proces výchovy, v němž se utváří i osobnost našeho dítěte. Dítě se učí překonávat nepříjemné situace, učí se ovládat své afekty, pěstuje své volní vlastnosti, jako je vytrvalost, rozvíjí své myšlení, svoji paměť a v neposlední řadě se učí soustředěně pracovat. Proces učení má vliv na vývoj celé osobnosti vašeho dítěte. Záleží na vychovateli, jak kvalifikovaně dovede využívat a současně působit na snížení negativních rysů osobnosti, zakódovaných v genech.

Je nadané dítě bezproblémové?
Mnohým rodičům to připadá zcela jednoznačné a také často slýcháme: "To je chytré dítě, rodiče s ním nemají žádné problémy." Ale i nadané děti mívají své problémy a to zejména tam, kde rychle pochopí vysvětlovanou učební látku a pak se začnou nudit. Bývají neklidné, unuděné, nesledují výklad učitele, nebo rozčilují pedagoga tím, že napovídají těm nechápavým žákům, popřípadě po několikerém napomenutí si začnou dělat svoji práci, která do školy nepatří, jako je luštění křížovek či dokonce z nudy usnou, což se ve škole též nesluší.
A tito "bezproblémoví" žáci nosí jednu poznámku za druhou, nebo jim to pedagog započítá do známky ze svého předmětu. Ve skutečnosti by stačilo tak málo, ale jak praxe praví, tak neúnosně mnoho pro vyučujícího (to dítě, co již učební látku pochopilo, zaměstnat jinak - např. v matematice zadat několik dalších příkladů).
Tyto úspěšné děti pak dávají rády podepisovat svým vychovatelům žákovské knížky při odchodu do školy, protože doufají, že nebude čas na rozebírání problémů. Bohužel často mívají pravdu, ale řešení je nutno hledat ve spolupráci s vyučujícím pedagogem.
Závěrem bychom vám chtěli nabídnout konkrétní pomoc při řešení vašich jednotlivých problémů s vašim dítětem. Věříme, že nám napíšete své zkušenosti s výchovou svého dítěte, a že popřípadě uvedete i dotazy týkající se křižovatek výchovy.

Na vaše dotazy bude odpovídat
teta Alžběta



** Mateřská škola pro všechny **

Integrační mateřskou školu v Praze 4 navštěvují společně děti zdravé i děti s různým stupněm zrakového postižení.
"Soužití zdravých a postižených dětí je nesmírně důležité pro vývoj jejich sociálního cítění," říká ředitelka školy Miroslava Měchurová. "Zdravé děti se naučí žít s postiženými a postižené nemusejí pro svou odlišnost později zbytečně psychicky trpět."
Škola byla zřízena v roce 1992 jako "běžná" mateřská škola pro děti od tří do sedmi až osmi let, s třídami pro zrakově postižené děti a se speciálním pedagogickým centrem. Dnes má čtyři třídy - dvě smíšené, kde si společně hrají zdravé děti a děti postižené, a dvě třídy pro zdravé děti.
Dvě tyflopedky na škole procvičují zrakové podněty u dětí, jejich prostorovou orientaci a stimulaci všech smyslů.
"Zrakově postižené děti mají stejný režim dne jako zdravé, pak následuje volná hra a smyslová cvičení: jeden den cvičíme například čich, druhý den zrak, pak hmat, sluch a chuť, orientaci v mikro- i makroprostoru, paměť a myšlení. Program je společný, avšak v žádném případě nesmí omezovat skupinu zdravých ani postižených dětí," vysvětluje ředitelka Měchurová.
Každá třída je trochu jiná a má svůj roční projekt, o každém dítěti a jeho vývoji se vede dokumentace a každé dítě má individuální program.
"Pro zrakově postižené děti hledáme vyhovující základní školu. Alespoň dva roky dopředu se rodiče i dítě seznamují s budoucími učiteli, přechod do nového prostředí pak není traumatizující. Třeba Lukáš: už chodí do běžné základní školy, učitelé jsou vstřícní a chlapec dobře prospívá."
V jedné třídě právě probíhají denní výchovně vzdělávací práce. Děti se připravují na výuku Braillova písma, jedna z holčiček píše na Pichtově psacím stroji, jiná vybírá z hromady dřevěných předmětů ty, které mají stejný tvar a pojmenovává je. Markétka už hezky rozeznává dřevěná kolíčková písmenka a v "černém pokoji" zase jedno z dětí se zbytky zraku vybírá na světelném panelu předměty stejných tvarů a barev.
Třídy jsou rozlišeny veselými symboly - do "srdíčkové" chodí dvakrát týdně na diagnostický pobyt Fanda. Je na hranici mentálního postižení, ale dělá velké pokroky.
"Michálkův stav byl ještě horší, lezl po čtyřech a dnes normálně komunikuje," pochvaluje si paní ředitelka. "Našli jsme pro něj speciální školu. Důležité je vědět, jak bude péče postupovat, rodina musí mít perspektivu."
Do specializovaného pedagogického centra dojíždějí i mimopražské děti se svými rodiči. Tam se jim věnuje psycholog, pedagog, tyfloped, sociální pracovnice i logoped, protože většina dětí má problémy s komunikací. Rodiče se mohou cvičení zúčastnit, aby pak mohli s dětmi pracovat i doma.
"Komunikace probíhá třeba přes panenku. Všeobecným problémem je, že se doma dnes málo vypráví, málo se píší dopisy, děti mají chudou slovní zásobu a špatně formulují i gramaticky."
Děti se ve škole cítí dobře, dělají pokroky; rodiče jsou spokojení, ale přesto nebude jednoduché v současných legislativních a finančních podmínkách zajistit tomuto zařízení budoucnost.
"Naše škola vznikla na základě potřeby rodičů, zejména rodičů postižených dětí," říká ředitelka Měchurová. "Již moje předchůdkyně podala projekt nazvaný "Integrace postižených dětí do prostředí zdravých vrstevníků" a já na něj po nástupu do funkce v roce 1995 navázala. Myslím, že spolu se svými spolupracovnicemi jsme tuto myšlenku dovedly na velmi dobrou úroveň. Vzhledem k tomu, že musíme učinit zadost současné legislativě a způsobu financování, požádaly jsme o statut speciální mateřské školy se specializovaným pedagogickým centrem. Protože kromě nás existuje pouze jedna mateřská škola, kde mohou rodiče se zrakově postiženými dětmi získat ucelenou péči, věřím, že svou žádost na příslušných místech obhájíme."
Integračnímu procesu se v tomto zařízení věnovalo a věnuje spousta času, úsilí i lásky. Odměnou jsou úspěchy v začleňování postižených dětí do společnosti zdravých vrstevníků, výborná spolupráce s rodiči a úspěchy "absolventů" školy na základních školách. Vložené finanční prostředky jsou tak efektivně investovány do budoucího života postižených dětí. Věřme, že odpovědné úřady rozhodnou moudře.

Dagmar Morenová



** Chovat se normálně a civilizovaně **

Také někdy nevíte co dělat s přílišnou ochotou? Podle příspěvku Luboše Hockého asi ano. Já si myslím, že člověk by se měl vždy chovat pokud možno normálně a civilizovaně, a to bez ohledu na zrakové či jiné postižení. Normální civilizovaný člověk umí poprosit a poděkovat a většinu problémů dokáže řešit přátelskou konverzací. Brblání na nežádanou ochotu svých bližních si nechává na doma. Ale ani tam se k těmhle věčně stejným stížnostem příliš často nevrací. V tomto případě rčení, že opakování je matka moudrosti, rozhodně neplatí.
Také mi leze na nervy, když mi lidé vysvětlují věci, které znám pravděpodobně lépe než oni a když se mi snaží pomáhat na ulicích, po kterých bych mohla chodit se zavřenýma očima. Jenže co nadělám? Drsné odmítnutí se mi příčí a na dlouhé vysvětlování obyčejně nemám čas. Většinou si tedy nechám pomoci, protože je to jednodušší. Mně to neublíží a ochotný pomocník má radost, že udělal dobrý skutek. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Konec konců potřebuji asistenci naprosto neznámých lidí tak často, že trochu zbytečné pomoci přežiji bez úhony.
Nechci nikoho nutit, aby byl podlézavě vděčný za každou nesmyslnou laskavost. Na druhé straně je však třeba si uvědomit, že nám nikdo pomáhat nemusí. My nemáme právo někoho k pomoci nutit a naši spoluobčané nemají povinnost nám ji poskytnout. Máme prostě štěstí, že žijeme ve vyspělé a civilizované společnosti, ve které je takové jednání prostě normální. Takže my bychom se také měli chovat normálně - to znamená slušně a civilizovaně.

Ing.Veronika Hončová



** Nová naděje pro léčbu zeleného zákalu **

Glaukom, nazývaný také zelený zákal, je velmi závažné oční onemocnění. Pokud není včas diagnostikováno a léčeno, hrozí nemocnému ztráta zraku. Historické prameny uvádějí, že první pokusy s léčbou glaukomu se prováděly již před 4000 lety v Babylonii. Onemocnění se léčilo tak, že tehdejší léčitelé vsunovali platinovými jehlami zakalenou oční čočku do sklivce a nemocní pak mohli lépe vidět. Tato metoda však nepomohla vždy všem. Postupem času byla vyvinuta řada léčebných metod a moderních léků, které mohou nemocným zrak zachránit.
Co se vlastně při zeleném zákalu s okem stane? Při tomto onemocnění dochází k atrofii, tedy odumírání buněk zrakového nervu. Proces je pomalý a nevratný. Jestliže buňky zrakového nervu odumřou, nedá se již jejich činnost obnovit a pacient už nikdy nevidí tak jako dřív. Proto je velmi důležité včasné rozpoznání a léčení onemocnění.
Glaukom se může vyskytovat ve dvou formách. Akutní, záchvatovitý zelený zákal je méně častý a není tak nebezpečný. Silná bolest v oku upozorní nemocné na to, že něco není v pořádku, a donutí ho navštívit lékaře. Glaukom je včas rozpoznán a může být vyléčen bez vážných následků. Nebezpečnější je chronická forma glaukomu, která se vyskytuje mnohem častěji. Zpočátku mohou být příznaky onemocnění mírné a pacient si je uvědomí až v době, kdy má vážné problémy s viděním. V té době už zpravidla došlo k nevratnému poškození zrakového nervu. Uvádí se, že tímto typem glaukomu trpí asi dvě procenta osob ve věku 40 let.
Příčina onemocnění zatím není známa. Hovoří se o tom, že důvodem odumírání buněk zrakového nervu může být jeho nedostatečné krevní zásobení. To někdy způsobuje zvýšený nitrooční tlak. Snížení nitroočního tlaku je podstatou konzervativní léčby glaukomu. K tomu je třeba mít k dispozici vhodné přípravky, které účinně snižují nitrooční tlak a současně zlepšují průtok krve. Takovou účinnou látkou je dnes ve světě používaný a u nás již také registrovaný latanoprost. Používá se u glaukomu s otevřeným úhlem. Oční kapky mají pro pacienta řadu výhod. Aplikují se pouze jednou denně, jsou bez nežádoucích účinků s výraznou schopností regulace nitroočního tlaku. Tato léčebná látka je už ordinována pacientům na vybraných pracovištích a podle názoru předních odborníků může otevřít nové možnosti v konzervativní léčbě glaukomu.

Dr.Marcela Svěráková



** Naše účast na mezinárodním projektu EENAT **

Metodické centrum informatiky uspořádalo na počátku července školení v rámci projektu EENAT pro instruktory výpočetní techniky pro zrakově postižené z několika evropských zemí. Školila se metodika obsluhy prostředí operačního systému Windows 95 a textového procesoru Word 97 s anglickou verzí hlasového výstupu WinTalker. Protože jen málokdo ze čtenářů o této naší aktivitě ví, a protože tyto aktivity zvyšují prestiž naší organizace v zahraničí, přináším vám tuto zprávu. WinTalker proto, že jako jediný český hlasový výstup má plnohodnotnou anglickou verzi, která je v zahraničí velmi vysoce hodnocena.
Projekt EENAT je americký projekt podpory využívání výpočetní techniky ve střední a východní Evropě. EENAT v originále znamená Easten European Network on Acces Technology, což volně lze přeložit jako Východoevropská síť pro zpřístupnění výpočetní techniky. Naše země v zastoupení naší organizace se podílela na té části projektu, která se zabývala zpřístupněním této technologie pro těžce zrakově postižené a jejím využití pro studium a pracovní uplatnění našich zrakově postižených osob.
V letech 1997 - 98 probíhal projekt EENAT I. Jeho součástí byl např. v roce 1997 několikadenní metodický seminář, konaný v Praze pod názvem "Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené u nás", nebo o rok později školení obsluhy internetu pro instruktory výpočetní techniky pro zrakově postižené z několika evropských zemí. Vybraní pracovníci, nejen z naší organizace, ale např. i ze školství, kteří mluví anglicky, se účastnili seminářů v Bratislavě a v Budapešti.
Projekt EENAT II bude probíhat do konce roku 2000. V únoru tohoto roku proběhl první seminář 2. části projektu a byly stanoveny cíle. Jedním z požadavků bylo právě školení anglické verze WinTalkera. Naše organizace se této aktivity ujala. Důvodem byl fakt, že WinTalkera nejlépe známe. Proto se v jeho rámci uskutečnilo v úvodu jmenované školení. Přijelo 7 účastníků : 2 z Maďarska, 2 ze Slovenska, 2 z Rumunska a 1 z Litvy. Myslím, že značným úspěchem je to, že jsme zabezpečili 3 špičkové instruktory výpočetní techniky s aktivní znalostí angličtiny. Učební počítače měly celý systém v anglickém jazyce a angličtina byla jednacím jazykem.
Seminář byl velmi vysoce hodnocen, především pro vysokou úroveň vybraných instruktorů. Naši vybraní instruktoři se v září v rámci projektu EENAT II. zúčastní v Bratislavě školení Windows 95 s hlasovým výstupem JAWS.

RNDr. Hana Bubeníčková
vedoucí Metodického centra informatiky SONS



** Sedm programů pro Eureku A4 **

Život přináší neustálé změny. Tak je to i s počítači a programy. Změny cen a některých předpisů si žádají neustálé úpravy oblíbených programů Obalky.bas a Impulz. Jejich novější verze ( Obalky2.bas a Tarif ) akceptují změny v psaní PSČ a tři druhy telefonního provozu (silný, slabý, víkendový ). Mezi vylepšené patří i program pro maséry Zdp.com, který zpracovává formuláře pro zdravotní pojišťovny.
Internet a nebo komunikace s jinými počítači se stávají samozřejmostí. Eureka pracuje v kódu Kamenických, který je málo používaný. Program Convert.com překládá textové soubory do kódu Kamenických a z tohoto kódu do čtyřech dalších.
V poslední době jsou v módě u zrakově postižených mluvící digitální hodinky. S jejich přesným nastavením bývají problémy. Majitelům programu Timer.com určitě odpadnou.
V životě se vám mohou vyskytnout situace, kdy budete potřebovat spojit do sloupců (vedle sebe) dva nezávislé texty nebo soubory (různé návody, fráze, texty na porovnávání apod.). S programem Nextput.com to bude rychlé a spolehlivé.
Naučili jste se Morseovu abecedu a nevíte, co dále? Kupte si program Saymorse.com. Z diskety si do něj nahrajete textový soubor, který můžete číst hlasem Eureky nebo Morseovkou.
Máte zájem o některý z uvedených programů pro Eureku A4? Kompletní nabídku všech programů s podrobnými návody získáte, když na adresu Milan Antal, Trnavská 3, 010 08 Žilina, Slovenská republika zašlete naformátovanou disketu se svojí zpáteční adresou. Každý kdo si objedná alespoň jeden program, dostane zdarma jako prémii speciální program na měření baterie Eureky.

Milan Antal



** INVEX 99 **

Vážení čtenáři,

dovolte mi pozvat vás na naši 7. expozici na mezinárodním veletrhu informačních technologií INVEX '99 v Brně ve dnech 4. - 8.10.1999.
Stánek C 11 :
Informační a komunikační technologie most ke vzdělání a zaměstnání těžce zrakově postižených

Program :
4. - 5. října 1999 dny pro odbornou veřejnost a novináře
6. - 7. října 1999 dny pro veřejnost
6.října 99 - prezentace firmy Galop Praha
7.října 98 - prezentace firem Elvos Brno, Merit Praha
Dále budou k vidění pomůcky firmy BrailleTech Klášterec na Ohří a samozřejmě INTERNET.
Vzhledem k téměř nemožnosti uspořádat hromadné výpravy na náš stánek v dny pro veřejnost (moc návštěvníků a naše možnosti rozměrnosti stánku) zveme především jednotlivce. V tom případě doporučujeme použít autobusu č. 84 z Mendlova nám. (3. zastávka Riviéra), do areálu výstaviště vstoupit bránou č. 4 (po levé ruce pavilon D, po pravé ruce pavilony B a C. Vchod do pavilonu C od pavilonu D.

Na vaši návštěvu se těší pracovníci
Metodického centra informatiky SONS
Informace na tel. 05 / 412 40 421 (čtvrtek 13:00 - 18:00)



** Ohlédnutí za létem **

Léto - to magické slůvko, které v nás vzbuzuje příjemné pocity, zvláště v předjaří, kdy cítíme, že zima končí svou vládu, ale sluníčko je jaksi skoupé a my se zimomřivě choulíme do něčeho teplého a v myšlenkách sníme o tom, že se dočkáme čím dál většího tepla. Jak se dny prodlužují, cítíme rok co rok to slastné těšení se na dny klidu, zaslouženého odpočinku a slibů, že letos v létě konečně opravím na chatě bortící se plot, že si konečně mohu z uspořených korunek dopřát opékání své bílé kůže pod přímořským sluncem či si lehnu jen tak někde do trávy a budu ležet a relaxovat. Každý sníme o tom svém nejlepším prožití onoho pochváleného a požehnaného ročního období. Nu a tumáš, všechno se najednou nějak rychle stalo a zase časem minulým, začaly opět stereotypní denní povinnosti a na léto nám zbyly jen vzpomínky.
Ani turisté KČT TJ ZORA Praha na tom nejsou jinak. Ze všech příprav a uskutečněných plánů zůstaly jen vzpomínky. A těch je víc než dost. Žádná okurková sezona, žádné lenošení a oddání se nicšlapání.
Hned první prázdninový prodloužený víkend byl ve znamení účasti - a pozor! - turistů-seniorů na 9.českém celostátním srazu zdravotně postižených turistů v Brně-Bystrci. Počasí bylo vymalované, takové, jaké má v létě být. A tak se šlapalo.
Poznali jsme historické památky moravské metropole, plavbou výletního parníku se nám stal dostupným hrad Veveří, bohužel bez možnosti poznání jeho interiéru v důsledku nevyjasnění vlastnických vztahů, škoda. Okouzlila nás cesta za romantickými postavami Mrštíkovy "Pohádky máje", i Helenčina a Ríšova studánka. Někteří neváhali a využili možnosti zavítat do Moravského Krumlova a zůstat v úžasu před Muchovou "Slovanskou epopejí" . A protože chladivá voda ke koupání byla na dosah, bylo spokojenosti nad zdařilou akcí určitě dost v dušičce každého účastníka.
Hned následující víkend jsme zažili poznání, že nemusí být léto vlastně ani letní. A to jsme si vzali na paškál pokořit nejvyšší horu Jeseníků - Praděd. Karlova Studánka nás sice pohladila svojí prostou krásou nádherné přírody s citlivě využitým prostorem k zástavbě léčebných domů, ale také deštěm. Ani následující den se nevylepšil. Pršet sice přestalo, ale všechno kolem dokola pokryla bílá mlha. Samozřejmě, že jsme plánovanou trasu absolvovali a museli nechat zapracovat naši představivost, jakže to kolem nás normálně asi vypadá. Ale přece jenom jsme se zasmáli šibeničním úsměvem - ono to zase tak nejhorší nebylo. Vlastně i naši koukaví průvodci na tom jednou byli jako my, zrakově postižení: neviděli také nic. Závěr akce ale sluníčko napravilo a tak jsme si prošli městem i lázněmi Jeseník a okolím.
Hodně by se psalo o další aktivitě - o účasti na Mezinárodním týdnu turistiky na Valašsku, ve Vsetíně. Mohlo by se to také říci tak, že někteří naši členové navštívili na pár nádherných dnů valašské království Bolka Polívky. Bylo tam pěkně. Nu, řekněte sami, nemáte jen z názvů milých městeček hned libý pocit, když slyšíte Karolinka, Huslenky, Jablůňka...?
Jedním ze zlatých hřebů letošního léta byl také týdenní pobyt na šumavské Kvildě. A opět se nezapomnělo ani na naše seniory! Svatý Petr nám popřál to, co jsme si přáli i my, a to je vždycky dobře, na Šumavě dvojnásobně. A tak jsme vychutnávali všemi smysly krásu naší Šumavy, šumění jejích lesů, zurčení jejích potoků. Poznali jsme mnohé z krás centrální Šumavy - Povydří, Knížecí pláně, pramen Vltavy... Sáhli jsme si na hraniční kámen, poznali, že jistě zarůstá i prostor bývalé ostnaté hranice... Není divu, že z poklidu a čistšího vzduchu se nám do Prahy dvakrát nechtělo, ale co naplat, nic netrvá věčně a na naše členy čekala další významná událost. A jaká?
V Juniorcentru nedaleko Seče se letos uskutečnil již XVII.ročník srazu zrakově postižených turistů z pražských klubů. Účast byla dobrá, nechyběli ani senioři. Škoda jen, že mezi nás, Zoráky, nenašli cestičku i další zrakově postižení, aby tak název akce byl smysluplný.
Pod oblačným nebem, na němž nezbylo ani kousek modré, Hance na šaty, s trochou nostalgie, kterou přivál vítr ze strnišť, jsme si cestami v Železných horách uvědomili, jak čas, na který se každý tolik těšil, uplynul jako voda v Chrudimce. Ještě jsme se stačili pokochat pěkně zrenovovaným zámkem ve Žlebech, a vlak s námi uháněl krajinou na čas domů a potom již na poslední prázdninovou akci, zdolat jeden z nejvyšších vrcholů Jizerských hor - Jizeru, kopec čnící i nad malebnou Hejnicí, která nám poskytla možnost ubytování.
Tahle poslední akce vlastně nebyla jen tak ledajaká. Jedna naše turistka splnila jako zatím jediná příslušnice něžného pohlaví poslední z padesáti určených vrcholů v naší republice. Poslední bílé místo jejího záznamníku se zaplní potvrzením o splnění a odměnou bude cenný turistický odznak.
Vzpomínky na tuto akci budou dlouho živé - počasí příliš nepřálo, velká oblačnost bránila rozhledům z výšek do kraje, ale nakonec po návratu domů, kde pršelo, jsme na tom na jizerských cestách byli dobře, bez kapek deště. Na hřebenech se to ještě šlapalo. Ale ty konce při sestupech do údolí! Cesty plné kamenů a výmolů daly nohám nás všech co proto a taky pořádně na pamětnou. Dnes už nohy nic necítí a my si vybavujeme krásné pohledy na další kout naší zemičky.
Nebylo by spravedlivé nezmínit se o tom, že i během letního období v našem plánu akcí nechyběly ani jednodenní trasy s výjezdy do vzdálenějšího i bližšího okolí Prahy. Nezapomnělo se ani na město samotné, tady jsou spousty lákavých cílů v každé roční době.
Ale ale, tak se mi zdá, že někdo rychleji polyká sliny, a jejej, tady zase nějak pobledly tváře. Přátelé, věřte, je to zbytečné! Mezi nás můžete kdykoli zavítat, třeba to jen tak okouknout. Brána do krás naší přírody a k jejímu poznávání s námi je vám otevřená. A co ty oči obrácené v sloup? Že vás budou bolet nohy? Ale kdež!
Něco vám šeptem prozradím. Akce, které jsem popisovala, i případné jiné víkendovky jsou vždycky připravovány tak, aby si délku trasy vybral každý podle svých současných sil. Někdy jsou i tři skupinky. První - to jsou "vlčáci". Tady si každý připíše na své osobní konto víc jak dvacet kilometrů denně. Zlatý střed - to jsou "špacíráci", těm stačí volnější tempo a vzdálenost do patnácti kilometrů. Nu a potom jsou naši "želváci", jdou pomaleji, ale moudře ví své, že nikdy nic neuteče a cesta do deseti kilometrů k tomu, aby se člověk rozhýbal, také stačí.
U jednodenních tras se vedoucí, pokud to terén i další možnosti dovolí, snaží cestu, je-li to potřebné zkrátit. To víte, že nohy taky zabolí. Kolikrát ty naše "chudobky" šlapou z posledního. A to teprve tady poznáte, jak pomůže třeba zanotovat do kroku nějakou písničku nebo vzpomenout na nějaké společné trampoty či legrácky. To hned vjede osvěžující síla do unavených svalů.
Jsme dobrá parta. Proč ale o tom psát? Nic jednoduššího není. Zkuste to s námi. Přátelé, víme přece, že nejhorší je nedělat nic. A s končícím létem v žádném případě nekončí naše turistické aktivity.

Eva Beránková


O tom, jak se turistické výšlapy zrakově postiženým účastníkům líbí, svědčí i následující příspěvky.



** Letní setkání zrakově postižených turistů na Seči **

Při pohledu do turistického kalendáře Klubu českých turistů TJ Zora Praha je skutečně těžké, pro jakou akci se rozhodnout. Nabídka je opravdu velice bohatá a pestrá, ale přece jen akce, jako jsou Memoriál M.Vosoby nebo letní celopražské setkání ZP turistů mají již svou tradici i věhlas.
Letošní, tedy již sedmnácté setkání se uskutečnilo ve dnech 20.-22.srpna ve velmi pěkném a romantickém prostředí Sečské přehrady. Ubytování pro všech 35 účastníků bylo zajištěno v Juniorcentru, uprostřed parkové zeleně, v bezprostřední blízkosti přehrady. Ti, kteří přijeli brzy odpoledne, mohli tak využít slunečného počasí ke koupání. Ti ostatní měli smůlu, neboť druhý den vzhledem k velkému výskytu sinic byl vyhlášen zákaz koupání.
Po příjezdu všech jsme byli seznámeni s programem pobytu a jednotlivými trasami. Někteří účastníci ještě vyrazili na obhlídku městečka, další z nás zaujala právě probíhající celonárodní soutěž v odborné a fyzické zdatnosti hasičských záchranných sborů.
Druhý den ráno jsme se vydali na jednotlivé trasy. Tak jako vždy byly perfektně připraveny a rozlišeny podle náročnosti. Nejdelší měřila 23,5 km, střední 10 km a pro seniory byla v délce 5 km; to se jim ale tentokrát zdálo málo a tak si přidali ještě další tři.
Všechny trasy tvořily okruh kolem přehrady. Seč se svým okolím patří k nejpřitažlivějším rekreačním oblastem nejen v Železných horách, ale i v celých východních Čechách. Údolní nádrž a přehrada je tvořena řekou Chrudimkou, byla postavena v letech 1925-1934, její zděná hráz je 42 m vysoká a 165 m dlouhá. Objem přehradní nádrže je 22 milionů kubíků.
Zajímavou zastávkou byla zřícenina hradu Oheb, založeného ve 14.století; od roku 1553 je hrad již pustý. Na druhém, nedalekém skalnatém ostrohu se nachází nepřístupná zřícenina hradu Valdštejn. Celá oblast je vyhlášena Chráněnou krajinnou oblastí Železné hory. Přírodní rezervace Oheb tvoží suťový les s výskytem jedenačtyřiceti vzácných druhů plžů a obratlovců.
Večer patřil volné zábavě a přátelskému posezení. Pro mnohé z nás byl lákavý koncert skupiny Bonney M, která zde právě hostovala. Vzhledem k velkému počtu zahraničních návštěvníků byla ale šance sehnat vstupenku téměř beznadějná.
Cílem třetího dne pobytu na Sečsku byl zámek Žleby. Z našeho Juniorcentra jsme se vydali na schůdnější, 9 km dlouhou, pro náročnější desetikilometrovou hřebenovou trasu. Obě vedly přes Horní Počátky, Hedvikov a Kubikovy Duby do Třemošnice. Odtud jsme se přesunuli vlakem do Žlebů. Cestování vlakem nám vyplnila kytara a zpěv, což tradičně a neodmyslitelně k takovýmto akcím patří.
Zámek Žleby, původně hrad, byl založen r.1289, ale husity r.1427 pobořen. Za vlády krále Jiřího z Poděbrad byl nově vybudován a posléze několikrát přestavěn na dnešní, renesančně gotický zámek. Jsou zde bohaté sbírky zbraní, keramiky a historického nábytku. Musím podotknout, že průvodkyně po upozornění, jaké návštěvníky bude provázet, velmi ochotně přizpůsobila svůj výklad našim potřebám. Nevidomým rovněž umožnila prohlédnout si některé exponáty hmatem. Našim zvědavým prstům neušla např.kachlová kamna s výjevy z řecké mytologie, tapisérie z kůže, různé zbraně a mnoho dalších pozoruhodností. Zámek jsme si prohlédli od sklepů přes kuchyně, slavnostní pokoje a sály až po samotnou věž, odkud byl nádherný výhled na pestrobarevnou scenérii květin a parkové zeleně.
Ačkoli jsem teprve krátkou dobu členem turistického oddílu KČT TJ Zora Praha, rád bych zde ocenil obětavost a perfektní přípravu nejen této akce, ale i všech, kterých jsem se zatím zúčastnil. Duší organizačního štábu je neúnavný, starostlivý a na vše pamatující pan Karel Novák. Jeho spolupracovníci, např.pan Motyčka, Procházka i paní Odehnalová jsou nejen výbornými pomocníky a průvodci, ale každou trasu si nejdříve sami projdou, aby tak zjistili náročnost terénu, i když vědí, že jsou mezi námi zdatní turisté. Mají vůči nám velkou zodpovědnost a na srdci jim leží i naše bezpečnost. Za to vše jim náleží opravdový dík.

Emil Miklóš



** Šumava zatím ještě šumí **

Turistický oddíl TJ Zory Praha uspořádal letos několik týdenních akcí. Konaly se v různých koutech naší republiky. Ta, na které se objevila také i moje poněkud obézní maličkost, proběhla na krásné Šumavě.
Při toulání po střední části těchto hor jsme měli štěstí. Mlha, déšť, chlad a vítr si vzaly krátkou dovolenou a nechaly Šumavu a její půvaby zcela bez dozoru. Toho jsme také patřičně využili. Všemi pěti smysly jsme se snažili proniknout do tajů života Šumavy a rovněž i na Šumavě. Samozřejmě se nám to za ten týden skoro vůbec nepodařilo (ono by se to asi nepodařilo ani za několik let, protože Šumava svá některá tajemství úspěšně brání), leč něco se přece podařilo. 23 turistů, zoristů, zde prožilo sedm zajímavých dnů plných pohybu (rozumí se chůze), ale i poučení a dokonce i dobrodružství. To sice nebylo předem plánované, ale o to více se jevilo dramatické.
Trasy a organizaci celého pobytu bezvadně připravil instruktor turistiky pan Jiří Procházka.
Zážitků a dojmů bylo mnoho. Došli jsme k prameni Vltavy, do míst, která inspirovala hudebního skladatele Bedřicha Smetanu složit stejnojmennou symfonickou báseň a kde vlastnoručně zasadil tři smrky. Sáhli jsme si na hraniční kámen, kde nedávno byly jen zátarasy a dráty nabité elektrickým proudem, viděli jsme původní prales, ale i plavební kanál, kupodivu citlivě zasazený do krajiny. Bude to zřejmě tím, že byl tento kanál vybudován již před 200 lety a tehdy byli lidé k přírodě blíže. Lidí, trvale žijících na Šumavě, však velmi ubylo. Mnoho vesnic a osad úplně zmizelo. Drsný život a politika udělaly své. K tomuto tématu nechť se ale raději vyjádří odborníci. Myslím, že to moc zábavné nebude. A já se zase rychle vrátím na šumavské turistické stezky.
Šumava zářila, šuměla, voněla, jedlovými větvičkami hladila, ale i chuti dala svůj díl. Na lesnatém úseku zvolené trasy bylo najednou po obou stranách cesty modro. Nešli před námi naštěstí sprejeři, ale modro tam bylo od velkého množství borůvek. I pro nás, nevidomé, to byla samoobslužná pastva. Sami jsme si mohli natrhat, co hrdlo ráčilo. Jen jsem litoval, že na sobě nemám oblečení, kterému by nevadilo sbírání borůvek vleže. Určitě by to tímto způsobem šlo, ale i na bobku chutnaly ty barvící kuličky sladce.
Všechny dny však neprobíhaly takto idylicky. Hned ten následující den, kdy jsme se vydali na další pochod, přetnuly náhle naši cestu dráty ohradníku. To, že byl ohradník funkční a probíhal v něm elektrický proud, tolik nevadilo. Napětí v těchto drátech, na rozdíl od těch, které byly kdysi na hranicích, je slabé a při doteku jenom trochu zabrní a nikomu neublíží. Horší bylo, že pastvina byla plná krav s několika býky. Nedalo se to obejít. Museli jsme tím stádem projít. Nedávno proběhla tiskem zpráva, jak někde rozzuřený býk rozdupal člověka a dalšího těžce zranil. Byl to proto velmi nepříjemný pocit pomalu kráčet těsně kolem nich. Ale pak ta úleva, když jsme se ocitli opět za ohradou a zjistili, že máme boty pouze od produktu těla horského skotu a nikoli našeho. Onen exkrement se na travnaté pěšině z obuvi brzy odrolil, srdce se také vrátila na původní místa a tak jsme zase mohli v klidu pokračovat v pochodu k určenému cíli. Medvědy již člověk vyhubil dávno, rys ostrovid je naštěstí plachý, vlci se prý budou pokusně vypouštět později, takže nám již žádné nebezpečí, alespoň ze strany šumavské přírody, opravdu nehrozilo.
Zhruba šest hodin denně jsme šlapali po okolí Kvildy. Pouze jednou na nás jeden z nebeských ochránců Šumavy vylil několik pořádných kýblů vody. Trochu přitom bručel a blýskal, ale jen z povzdáli. Není to zřejmě žádná legrace, když se rozčílí naplno. Pár pahýlů ohořelých stromů tam občas vyčítavě trčelo k nebi. Bouřky se příšerně bojím a tak jsem byl rád, že jsme byli sice důkladně, ale jenom politi. Je pravda, že přírodní živly také dělají škody, ale ty matka příroda dá zase poměrně rychle do pořádku. Člověk, jak se říká, kam šlápne, tam sto let tráva neroste. To ale ovšem není to turistické šlápnutí, ale pořádné všeničící, bezohledné dupání po celé zeměkouli a pomalu již i ve vesmíru.
Tak jsem opět tu milou Šumavu opustil. Musím se na ni ještě na chvilku vrátit. Viděli jsme tam totiž jednu ukázku, jak lze přírodní zdroje využít a přitom vůbec neškodit. Na Horské Kvildě je usazena rodina živící se řezbářstvím. Ti lidé tam žijí a tvoří v létě v zimě. Horskou Kvildou protéká Hamerský potok a v něm si mladý řezbář chladil soudek piva. Kdybychom takto a podobně využívali přírodu všichni, tak by žádné ozonové díry a skleníkové efekty nevznikly. Onen soudek byl sice naražený, ale ochutnat jsme, bohudík, nedostali. Degustace by se bezpochyby značně protáhla a trasa zase naopak zkrátila. To se samozřejmě netýkalo přítomných dam. Ale určitě to pivo bylo jak má být. Tedy jako křen.

Miloš Slavík



** Zase v Karlovicích **

Po povodni v roce 1997 jsme museli přemístit naše rekondice na dva roky na Vysočinu. Bylo tam také krásně, ale když se údolí řeky Opavy vzpamatovalo z těžké pohromy, vrátili jsme se letos v srpnu zase do střediska Jaroslava Křesťana v Karlovicích. Komunikace jsou opraveny, mosty postavily nové, poškozené domy obnovili, zeleň zakryla holé pláně. Jen prázdné místo po zmizelých domech kolem řeky pod nádražím naznačuje, jak děsivá katastrofa obec v červenci 1997 postihla.
Obvyklý program rekondice jsme tentokrát více zpestřili sportem. Jezdilo se na kolech, a to na "duplexu" - to jsou dvě kola vedle sebe, a na "tandemu", to je jedno kolo pro dva za sebou.
Jízdy byly zakončeny soutěžemi. Na duplexu se jela jako každoročně jízda zručnosti. To se jede slalom okolo překážek přes prkno a nevidomý musí najít na stole sklenici plnou vody, a převézt ji na jiné místo.
Soutěžilo 14 dvojic ve dvou jízdách, ale druhá jízda byla v polovině přerušena a anulována, protože levé kolo se v jedné prudké zatáčce nenapravitelně pokřivilo. Škoda, časy druhé jízdy byly mnohem rychlejší.
Na tandemu se jel závod do vrchu. Byly to serpentiny na asfaltové lesní cestě, bez běžného provozu. Měřený úsek byl asi 400 metrů dlouhý a stoupání dalo závodníkům pořádně zabrat. Odvahu zkusit to našlo 5 dvojic a prokázalo dobrou kondici.. Lépe se jim ovšem jelo dolů, než nahoru.
Dík kyjovskému závodu ČSAD se podařilo do Karlovic dopravit stůl na slepecký stolní tenis "show-down". Zájemců o tento sport bylo 20, a to skoro napůl - muži a ženy. Celý týden byl stůl obsazen. Hráli registrovaní i nováčci, byly sehrány také regulérní turnaje mužů a žen.
Účastníci rekondice měli tedy dost příležitostí ke zlepšení své fyzické kondice a řádně toho využili. Nutno dodat, že nechyběla ani turistika a všichni si vyčistili plíce zdravým a čistým jesenickým vzduchem. Odjížděli jsme klidněji s pocitem uspokojení nad tím, jak místní obyvatelé dokázali za dva roky tu strašnou spoušť napravit.

JH



** Jak jsme si užily konce světa **

Na konec světa mám odjakživa vlastní názor. Stručně vyjádřeno - co má být, má být. A je-li tu někdo, kdo to nařídí či zařídí, určitě nenechá do svého velínu kdekoho nakukovat. Ale znáte to. Masmédia se ucházejí o své spotřebitele, věštci o zviditelnění a vědci o popularitu. Tak i v souvislosti s letošním zatměním slunce si kdekdo chtěl přihřát svoji polívčičku, snad kromě zrakově postižených, kteří o různých stupních zatmění vědí své a na konec světa reagují v souladu s vlastním omylným či neomylným poznáním. Také máme své masmédium, totiž ZORU. Protože tam žádné mimořádné instrukce v předstihu nebyly, zařídila jsem se po svém - byla jsem v pohodě.
Ta pohoda mi vydržela pouze do předvečera konce světa. Měly jsme puštěnou televizi, totiž já a moje vodicí fenka Majda. Nevím už, na které z našich úžasných stanic to bylo, ale přesně vím CO to bylo. Ve shodě s omyly Mistra Nostradama nám z uvedeného sdělovacího prostředku bylo zvěstováno, že: konec světa je celkem neodvratitelný, a zatmění slunce bude takové, že při neopatrném zírání přijdeme o zbytek zraku a že - a to je to hlavní - zvířata budou snad již od kuropění neklidná, zdivočí a mohou učinit cokoliv, splašit se, přejít na lidožroutskou dietu a já nevím co ještě. Přiznám se, že tato zpráva ťala do živého.
Zavolala jsem si Majdu na koberec a položila několik dotazů:
1. Bude dřív zatmění nebo konec světa? Pokud by byl dříve konec světa, nemá smysl se zabývat otázkou číslo 2.: Snesla bys na očích svářečské brýle pana Houžvičky od sousedů nebo to raději přežijeme ve sklepě? Nebo mi slib, že se nebudeš koukat do zatměného sluníčka! Jednu zničenou sítnici už totiž v rodině máme a já ty tvoje nádherné psí oči opravdu potřebuju! Za třetí mi raději dopředu řekni, jak podivné chování plánuješ, abych se mohla zařídit. Mohu ti dát prášek na spaní z lékárničky své tchyně nebo živočišné uhlí. Nic jiného tady na chalupě nemáme, co by tě mohlo ochránit před vesmírnými vlivy.
Tyto tři otázky jsem nakladla. A nic. Snad je to tím, že Majda je pes a ne děd Vševěd. Ostatně, ten by se asi taky chystal na změny a na blbé otázky by neměl pokdy. A tak jsem se nepřipravila. Uléhala jsem se smíšenými pocity a s modlitbou, která prý proti smíšeným pocitům pomáhá.
Je to pravda. Toho rána jsme se obě probudily přesně v dobu, kdy pejsci chodí ven a paničky mají chuť na čerstvou kávu. Slunce svítilo přiměřeně, svět se točil a Majda se úspěšně vyvenčila. Vypila jsem kávu a přemýšlela, co se dá dělat v Jizerských horách v takový významný den. Šly jsme to obhlédnout k sousedům. Někde se pralo, jinde hrabali louku, nakupovali a tak normálně. Tak jsme šly taky nakupovat, tam se člověk stejně dozví nejvíc. O konci světa, o zatmění, ale taky o mladé Vejražkové, která byla zase vidět s tím frajerem z Návarova.
Pomalu se blížila jedenáctá a světla zvolna ubývalo, zatímco oblačnosti přibylo. To mi po těch šílených vedrech připadalo skvělé a mé chlupaté přítelkyni rovněž. Tak jsme si oblékly postroj zvaný "šatičky" - to na vodění- a bundu s kapucou - to proti možné přepršce. Příroda byla vstřícná a přívětivá, ošklivé horké sluníčko zalezlé. Tak jsme radostně šlapaly vysmívajíce se nahlas věštbám i zaručeným prognózám. Majda se moc radovala a nebyla ani divoká, ani depresivní, ani neměla chuť na lidské maso.
V nejlepší náladě jsme vyklusaly na kopec Veselka, obešly naši obec a vkročily do lesa. Tam začalo lehce mžít a šero maličko přihoustlo. S úsměvem jsem vysvětlila té psí intelektuálce, že přesně takhle je to dobré, vzduch je svěží a vlhkost žádoucí.
Ušly jsme něco přes půl míle, šero sice již nepotemnělo, zato však vlhkost se stala, díky přechodu v hustý déšť, nejméně třistaprocentní. Majda byla výsostně spokojená, nadšeně capala v stružkách a proudech, které se valily v našem směru, a to k osadě Machlov. Já už neměla na sobě suchou ani (pánové prominou) gumičku od kalhotek, a tak mě napadlo, že ne konec, ale potopa světa nastala. Místo spásné Noemovy archy jsme - netradičně pod kopcem - potkaly budku, ve které nikdo nezůstává, protože je to autobusová stanice. Vzhledem k okolnosti, že autobus zde zastavuje pouze den před Štědrým večerem, celá jsem se tam vyždímala a posléze znovu oblékla do mokrého šusťákového zábalu z bundy a tepláků. Pan Priessnitz by měl radost, ale Majda se dost nudila. Sucho v autobusové zastávce ji k ničemu neinspirovalo. Ze mě se začalo zvolna kouřit.
Po nějaké chvíli déšť zcela ustal, první a poslední přívalová vlnka odtekla někam do Kamenice a my se vydaly zpět k domovu. Do sprchy jsem si vzala frťana - to kvůli prevenci. Majda nechtěla, tak to spravil suchý pelíšek a psí suchárky.
Když jsme se z toho konce světa vzpamatovaly, zhasly jsme všechna světla a jen při svíčičce poslouchaly z kazety Malou noční hudbu. A bylo nám moc dobře.

Jaroslava Novotná



** Navštivte ZOO **

Zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem si vás dovoluje pozvat na ekologicky vzdělávací program "Okno dokořán", který byl speciálně vytvořený pro nevidomé a slabozraké občany.
V programu je zahrnut mimo jiné i bezprostřední kontakt s mnoha zvířaty chovanými v naší zahradě. Ve společnosti vrchních ošetřovatelů si můžete sáhnout na živé slony, kozy kamerunské, shetlandské poníky, velblouda dvouhrbého, nosorožce, krajtu, hroznýše, užovky, chameleona, králíka, morčata, křečíky, případně další zvířata.
U druhů, kde bezprostřední kontakt není možný, se můžete seznámit např. s velikostí a různými tvary rohů, porovnat kopyta jednotlivých býložravců nebo lebky šelem či vyzkoušet si hebkost jejich kožešin. Z kvalitního přehrávače vám nabízíme možnost poslechnout si hlasy nejrůznějších druhů zvířat.
Program je veden výchovnými pracovníky ZOO a je poskytován bezplatně. Věříme, že s návštěvou u nás budete maximálně spokojeni a odvezete si domů řadu nevšedních zážitků.
V případě zájmu volejte na telefonní číslo 0437/82 95 15, linka 215, 258 nebo 340 či zašlete objednávku na e-mailovou adresu zoodkr@dk.fairnet.cz

Na vaši návštěvu se srdečně těší pracovníci ZOO



** Rokycany versus Brno **

V posledních letech jsme si už zvykli na to, že právě kuželkářská družstva z těchto měst svádějí mezi sebou napínavé souboje o turnajová vítězství. Nejinak tomu bylo na prvním klání nové sezony O putovní pohár města Chebu. Jeho již 19. ročník se uskutečnil ve dnech 3. a 4. září na místní dvoudráhové kuželně za rekordní účasti 13 tříčlenných družstev z 10 oddílů včetně jednoho zahraničního ze Žiliny.
Přesto, že Lokomotiva Ingstav Brno disponovala dvěma vyrovnanějšími družstvy, z prvenství se nakonec radovalo "áčko" SKK Rokycany, které hrálo ve složení Peřinka, Hrabák, Fair a dosáhlo úctyhodných 1628 bodů. Brněnské "áčko" se představilo v sestavě Kačírek, Pánek, Krychtálková a docílilo rovných 1600 bodů. Na třetím místě skončilo brněnské "béčko" (Vitouch, Kulhánková, Vlachová) s celkovým součtem 1527 bodů.
Mezi slabozrakými (kategorie B3) zvítězil skvělým výkonem 568 bodů František Peřinka z SKK Rokycany. Druhé místo obsadil Jan Dudek z domácí Lokomotivy Cheb (534 body). Také třetí místo zůstalo v západních Čechách zásluhou Jana Hrabáka z SKK Rokycany (530 bodů).
V kategori B2 (prakticky nevidomí) zvítězil Blahoslav Kačírek (566 bodů) před Antonínem Vitouchem (550 bodů) - oba z Lokomotivy Ingstav Brno a Václavem Fairem z SKK Rokycany (530 bodů).
V 18. ročníku putovního poháru Memoriál Stanislava Gawlika - soutěž nevidomých - opět zvítězil Josef Šimek z Lokomotivy Cheb (420 bodů) před nadějným Milošem Slavíkem ze Zory Praha (359 bodů) a domácím Václavem Hadarim (343 body).

Jiří Reichel



** Protest nevidomého **

Nevidomý Bruce Maguire označil nabídkový list vstupenek na Olympijské hry 2000 v Sydney za diskriminační. Podle Maguirea by nabídka měla být napsána i v Braillově písmu.
Organizační výbor sice zavedl linku, na níž se zájemce dozví všechny potřebné informace, Maguire však tvrdí, že informací je příliš mnoho na to, aby si je člověk jen vyposlechl.
Jak dále řekl, půjde se svou stížností před zvláštní komisi, zabývající se rovností práv a celá věc může nakonec skončit i před federálním soudem, a zdržet tak prodej vstupenek.
Předseda organizačního výboru Sandy Hollway zatím nepotvrdil ani nevyvrátil možnost vydání nabídky i v Braillově písmu.



** Trefil se napoprvé **

Je někdy až neuvěřitelné, co všechno se může ve sportu stát. A navíc ve sportu tak náročném na správné vidění a odhad vzdálenosti, jakým je golf.
Husarský kousek se totiž zdařil nevidomému golfistovi Wortu Deltonovi, který na turnaji nevidomých v Tripoli Country Clubu v Milwaukee (USA) trefil hole-in-one (napoprvé). Dvaapadesátiletý Američan zamířil ze vzdálenosti 114 metrů na jamce s parem 3 a míček poslal k všeobecnému překvapení přítomných diváků z odpaliště přímo do jamky.
"Samozřejmě jsem vůbec netušil, že míček spadl do jamky, ale všechno mi bylo jasné v momentě, kdy se ozval obrovský aplaus," řekl později novinářům Delton, který přišel o zrak před devatenácti lety.



** Nové zvukové knihy **

Společnost - Smejkal, Vladimír: Lexikon společenského chování (Knížka,která každému pomůže orientovat se ve společnosti), 6 kazet, čte: G. Rohrbachová, Z 2794
Romány - Viewegh, Michal: Zapisovatelé otcovský lásky (Román ze současnosti), 4 kazety, čte: F.Cimbalík, Z 2795
Reportáže, Cestopisy - Bunin, Ivan Alexejevič: Povídky z dálek, moří a cest (Kniha sugestivních reportáží a črt z autorových cest třemi světadíly: Evropou, Afrikou a Asií), 12 kazet, čte : R. Honzovič,
Z 2796
Životopisy - Georgiev, Adam - Niederlová, Petra: Hana Hegerová... a láska klečí na hrachu (Tato publikace se snaží o hluboký ponor do života umělkyně, jejíž písně a osobitý projev vytváří zvláštní atmosféru opravdovosti v lásce, ale i překvapivých a trpkých zklamání. Kniha obsahuje kompletní soubor textů písní, které H.Hegerová zpívá), 5 kazet, čte: H.Makovičková, Z 2797
Životopisy, Umění - Cabane, Pierre: Kniha o velkých sběratelích (Ve dvanácti medailoncích zde autor představuje 12 proslulých sběratelů uměleckých děl), 11 kazet, čte: H. Čechová, OBNOVA 1999, Z 2798
Historické romány - Vaňková, Ludmila: Druhá císařovna - Orel a lev V.
(Ze ztráty milované ženy, císařovny Anny Svídnické, se český král a římský císař Karel IV. nedokáže dlouho vzpamatovat. Politickou situaci řeší novým sňatkem s Eliškou Pomořanskou, kterou si však zošklivil hned na první pohled), 13 kazet, čte: Z.Černá, Z 2799
Dějiny - Hora - Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí 7 (Od konce napoleonských válek do vzniku Rakousko-Uherska 1815-1867), 13 kazet,
čte: H. Makovičková, Z 2800
Romány, Horory - King, Stephen: Dolores Claibornová (Dolores na konci svého života před soudem vypráví příběh svého manželství, jehož průběh vyústil v napínavé drama a smrt), 9 kazet, čte: H. Čočková,
Z 2801
Povídky - Simmel, Johannes Mario: Země zůstane ještě dlouho mladá
(U nás zatím neznámý soubor povídek, zachycuje momentky z uplynulých
dob tak, jak je jako reportér sám autor viděl a zachytil),
9 kazet, čte: H.Makovičková, Z 2802
Cestopisy - Dostál, Vítězslav - Švihálek, Milan: Šťastná planeta aneb jak jsem na kole objel svět, I.díl - Z Prahy na Nový Zéland (Tato kniha vznikla díky kamarádství. Na kole ji odšlapal a do příručního magnetofonu nadiktoval Víťa Dostál. Jeho zážitky převyprávěl a do počítače vepsal Milan Švihálek), 7 kazet, čte: M. Saic, Z 2803
Eseje, Čeština - Eisner, Pavel: Chrám i tvrz (Poutavé vyprávění o naší mateřštině, o úžasné kulturní stavbě podobné chrámu i tvrzi. Krátké kapitoly věcně a utříděně popisují a analyzují to, jak se vyjadřujeme), 27 kazet, čte: H. Čechová, Z 2804
Romány, Sci-fi - Kubin, Alfred: Země snivců (Fantastický román), 7 kazet, čte: J. Kadlec, Z 2805
Reportáže - Hrubeš, Josef-Hrubešová, Eva: Pražské domy vyprávějí...II
(Druhý díl publikace je určen všem milovníkům staré, historické Prahy), 8 kazet, čte: H. Čechová, Z 2806
Detektivky - Llewellyn, Sam: Krvavý uzel (Detektivní příběh z prostředí námořního jachtingu), 9 kazet, čte: R. Honzovič, Z 2807
Vzpomínky - Schwarzenbergová, Therese: Má cesta zpátky do života - Vyznání lékařky (Autorka ve své upřímné výpovědi odhaluje
své nitro, nezatajuje ani pocity zklamání, deprese či agresivní nálady, jež musela po těžkém úrazu na lyžích překonávat na své trnité pouti do normálního života), 5 kazet, čte: H. Makovičková, Z 2808


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS