Časopis ZORA, číslo 17/1999


OBSAH:




** Integrace v Českých Budějovicích **

Na Základní škole Máj II v Č.Budějovicích jsou v běžných třídách zařazeny nevidomé a slabozraké děti, ale také žáci se sluchovým a tělesným postižením.
V současné době už zrakově postižené děti mohou navštěvovat i běžnou mateřskou a základní školu. V Českých Budějovicích byly v září 1990 zřízeny speciální třídy v Mateřské škole Zachariášova. V návaznosti na mateřskou školu z podnětu rodičů a díky pochopení pracovníků školství byly otevřeny speciální třídy pro zrakově postižené děti v Základní škole Máj II.
Speciální třídy mateřské a základní školy zajišťují zrakově postiženým dětem stejné podmínky pro výuku jako školy speciální.
"Jejich hlavní výhodou je kombinace speciální výuky s integrovanou. Dítě navštěvující běžnou školu vyrůstá již od dětství s ostatními vrstevníky, zvykne si žít s dětmi a pohybovat se v podmínkách běžného života, což mu ulehčuje začlenění do společnosti a uplatnění v budoucím životě," řekla Marie Nedvědová, ředitelka Základní školy Máj II.
Do speciální třídy docházejí děti v 1. - 5.ročníku. Třídy navštěvují žáci různého věku, proto je výuka vedena stejným způsobem jako v málotřídní škole. Děti si z těchto tříd odnesou navíc i speciální dovednosti, které jim pomáhají překonávat jejich handicap. Do speciálních dovedností patří například psaní v bodovém písmu, orientace v prostoru, práce s osobním počítačem Eureka a psaní na klávesnici PC.
Speciální třídy na Základní škole Máj II mají zvláštní kazetové osvětlení, které je využíváno pro žáky slabozraké a se zbytky zraku.
Do dalšího vybavení patří např. i zvětšovací lupy, Pichtovy psací stroje, bodové kleště, zvukové záznamy výukových materiálů, ale i moderní elektronické pomůcky, jako je digitální čtecí přístroj s hmatovým výstupem, elektronický zápisník s hlasovým výstupem a televizní lupy.
Ve škole je k dispozici také speciální pracoviště, které zajišťuje přepisy textů do Braillova písma a zvětšování tisku pro slabozraké žáky.
V šestém ročníku nastupují děti už do běžných tříd. Výuka speciálních dovedností pokračuje i na druhém stupni v rámci nepovinných předmětů, ve speciálních třídách si děti postupně zvykají na integrovaný způsob výchovy a vzdělávání v běžných třídách.
I pro ostatní žáky je přítomnost dětí s postižením bezesporu přínosem. "Tito žáci jsou většinou ostatními přijímáni velice dobře. Integrace přináší postiženým dětem mnoho nových poznatků a ony zase učí své spolužáky toleranci k lidem se zdravotním handicapem," řekla Marie Nedvědová.
Speciální třídy od jejich vzniku navštěvovalo celkem dvacet tři dětí, z toho je patnáct stále žáky Základní školy Máj II. "Jeden náš bývalý žák odešel na konzervatoř, jedna dívka navštěvuje od primy gymnázium a ostatní dochází do základních škol v místě bydliště. Samozřejmě nás zajímá, jak si děti vedou po odchodu ze základní školy. V závěru tohoto roku jsme dokonce uspořádali setkání bývalých žáků speciálních tříd a chtěli bychom, aby se tato akce stala tradicí," dodala Marie Nedvědová.

Veronika Bauerová



** Děti dětem **

Děti z osmi základních škol na Českobudějovicku rozhodovaly v červnu o dalším osudu vybraných peněz v akci s názvem "Děti Jarušce", kterou pořádal Kiwanis klub v dubnu. Částka vybraná na základních školách za přispění veřejnosti přesáhla sto tisíc korun. Pro nevidomou Jarušku Dvořákovou z Č.Budějovic z nich bude zakoupen pro ni potřebný braillský řádek v hodnotě asi 48 000 korun.
Děti, které přispěly Jarušce, měly možnost rozhodnout, jak se naloží se zbývajícími penězi. Hlasování se zúčastnilo osm škol, z toho šest z nich bylo pro zakoupení osobního počítače pro třináctiletou nevidomou Radku Houškovou, ktrá žije v sociálně slabé rodině a denně dojíždí z Jindřichova Hradce 70 kilometrů do Českých Budějovic do speciální školy. Od devíti let tvrdě trénuje společně s trasérem (snad proto jí doma říkají "houžvice"). Na mistrovství republiky získala dvě zlaté medaile za běh na 600 metrů a za hod míčkem, a stříbrnou medaili za štafetový běh. Koncem června také jako jedna z šesti dětí vybraných z celé České republiky převzala cenu za odvahu při překonávání těžkého handicapu.
"Radka by se do budoucna ráda věnovala studiu přírodních věd. Osobní počítač by jí velice usnadnil přípravu do školy," uvedla členka Kiwanis klubu Dana Nováčková.
Podle ní budou použity všechny peníze, které byly vybrány.
"Byli jsme překvapeni velkým zájmem dětí a myslím, že když jde o dobrou věc, málokdo se otočí zády. Počítáme s tím, že bychom podobné akce pořádali jednou do roka," doplnil viceprezident Kiwanis klubu Jan Maurenz.

Klára Chábová



** Šek na 50 000 korun **

zahradní nábytek a hračky získala darem od marketu OBI Speciální mateřská škola pro zrakově postižené děti ze Zachariášovy ulice v českých Budějovicích. Ředitel marketu OBI Filip Dvořák předal ředitelce školy šek osobně 2.července t.r.



** Cena za integraci **

Letos poprvé vyhlásilo občanské sdružení Rytmus a speciálně pedagogické centrum Vertikála Cenu Martina Palase, nazvanou podle žáka s Downovým syndromem ze čtvrté třídy Základní školy v Praze 6. Uděluje se za práci při začleňování dětí s postižením do výuky v běžné škole. Cena byla koncem školního roku v červnu udělena celkem čtrnácti pedagogům, z toho hlavní cenu získala učitelka Základní školy na náměstí Svobody v Jihlavě paní Jiřina Kalabisová.
Účelem akce není podle organizátorů pouze ocenit vynikající pedagogy, ale také snaha zdůraznit reálnost společného vzdělávání dětí s různými schopnostmi. Takové soužití pak má kladný vliv na všechny žáky ve třídě. Úspěšná integrace také dokazuje, že lze zajistit vzdělání postižených dětí i v prostředí běžné školy, a to rovnocenně specializovaným zařízením.
"Každý lidský život má smysl a já jsem chtěla děti naučit chápat, že někdo může být jiný než ony. Nikde jinde není možné začít tak dobře budovat mezilidské vztahy jako právě ve škole. Není to přece jen o tom, že je naučíme levé a pravé přítoky Labe nebo malou násobilku, ale měli bychom jim ukázat, že existují i etické hodnoty," vysvětluje učitelka Křesťanské základní školy Jiřina Kalabisová, proč se před šesti lety jako první, ještě bez pomoci třídních asistentů, pustila do práce s handicapovanými žáky.
Vstup do běžné školy tak ulehčila i nevidomé Lucince: "Nevidomá Lucie mne, vidomou, naučila vidět a díky ní jsme my, já a moji žáci, méně malicherní a rozhodně více opravdoví."

Z.Látková



** Peníze potřebným dětem **

Výtěžek poslední charitativní akce dámského Lions clubu Bohemia v Plzni koncem června činil sedmačtyřicet tisíc korun a jeho členky ho rozdělily mezi nejpotřebnější sociální zařízení.
"Čtrnáct tisíc zůstalo v pokladně, rozdělíme je později a třiatřicet tisíc jsme rozdaly okamžitě," řekla prezidentka Lions Clubu Milena Odehnalová. "Dnes předáváme čtrnáct tisíc korun řediteli Speciální školy a školských zařízení pro zrakově postižené děti v Plzni. Předem jsme se domluvily, na co peníze použijí, a o využití peněz nás budou informovat," řekla Odehnalová.
"Finance využijeme na dokoupení sportovních potřeb a vybavení. Část věnujeme na kulturní vyžití žáků školy," poznamenal ředitel školy Pavel Vošahlík.



** Hluchoslepí a okolí **

Děti s postižením sluchu a zraku se mohou vzdělávat ve dvou specializovaných třídách, a to v experimentální třídě pro hluchoslepé v Olomouci na Svatém Kopečku a v Institutu pro neslyšící v Berouně. Mezi lidmi se zdravotním postižením je nezaměstnanost o dvě třetiny vyšší než mezi zdravými, lidé hluchoslepí jsou na tom mnohem hůře. Občanské sdružení Lorm proto pro ně zajišťuje poradenství a individuální pomoc při hledání práce. Pro mladší osoby je dobrým řešením práce na počítačích a další studium, aby získaly co nejvyšší kvalifikaci.



** Konec školního roku Janusze Chmiela **

Poslední červnový týden byl pro nevidomého septimána soukromého gymnázia Integra v Brně Janusze Chmiela důležitý hned z několika důvodů: dostal dlouho očekávané vysvědčení, na němž je napsáno "prospěl s vyznamenáním". Po dvou letech tvrdé práce se dostal na úroveň nejlepších studentů bez handicapu, s nimiž chodí společně do školy.
Kromě toho se chystal poprvé v životě do Holandska za sestrou, která se tam před několika lety provdala. Konečně si tak, jak sám říkal, na živo poslechne hukot v některém z přístavů, který ho už dlouho, i když pouze zprostředkovaně v televizi nebo rádiu fascinoval.
"V neznámé zemi se budu muset naučit orientovat v novém domě plném dětí a hraček, poslouchat jinou řeč a načerpám novou energii do dalšího školního roku," řekl devatenáctiletý mladík, který mohl na gymnázium přestoupit ze střední školy díky svému nadání.
K jeho dnešním výsledkům mu pomohli i učitelé gymnázia, kteří pro Janusze Chmiela do každé hodiny přepisují text na inkoustovou fólii, k níž má doma student čtecí zařízení. Pomohly mu i reliéfní mapky na zeměpis nebo modely na chemii a fyziku.
"V Integře jsem našel harmonii. Žádný z učitelů se ke mně nechová nadřazeně, což mi v jiných školách vždycky vadilo," vzpomíná Chmiel.
Díky učitelům i své píli nemusel nevidomý student na poslední chvíli zlepšovat žádnou známku.
"V Holandsku si chci s pomocí mých malých synovců zlepšit angličtinu. V jiné zemi budou určitě navíc i jiné překážky a zvuky než u nás. Normálním lidem to asi nic neřekne, ale mě fascinuje poslouchat zpěv ptáků, startující kachny nebo třeba pohybující se hydraulický jeřáb. Holandsko přece nabízí tolik příležitostí."

Andrea Pavelková



** Úplně svěží sedmdesátník **

Viktor Sedlář se začátkem července tohoto roku dožil sedmdesáti let! Tuhle zprávu o neúnavném osvětáři a informátorovi široké veřejnosti, hlavně však mladých, o tom, kdo jsme a jak s námi jednat, málokdo dokáže přijmout bez údivu. Jenže někdo dokáže i ve věku kmeta - dorostence myslet a žít mladě a jít vlastní cestou v začleňování se, jak se moderně říká integraci, do společnosti ostatní populace.
Přijeli jsme mu s přáteli nejbližšími popřát zdraví a přinesli nůši nových nápadů, kterak učit nenásilně lidi kolem sebe, ať vidící nebo ne, jak spolu žít a pomáhat si. Protože víme, že zastihnout ho v místě "trvalého" bydliště není věc jednoduchá, ohlásili jsme se předem.
K Sedlářům trefíme, proto jsme zdůraznili, že nás nemusí nikdo čekat. Přesto Viktor Sedlář do našeho vláčku-motoráčku přistoupil ve stanici Kladno-město. Stál soustředěně na peroně a vedle něho, jak už to bývá, náhodný průvodce, kterému už jistě stačil vysvětlit základy prvých kroků při setkání vidomého se slepcem. V ruce nerozlučnou laminátku, kterou každému doporučuje a na kterou nedá dopustit. Klepl, jak to vždycky dělává, špičkou laminátky bez koncovky z umělé hmoty do nástupiště. Jako by tím startoval své toulavé nohy a pohnul se za hlasy volajícími jeho jméno.
Po bouřlivém přivítání hlavně se ženskou částí naší malé výpravy nám vysvětlil, že sem přišel z nedaleké nemocnice, kam dochází denně, protože očko pobolívá. Má v jednom z obou nevidících očí mimořádně vysoký nitrooční tlak.
Mezitím jsme dojeli do stanice Kladno-hlavní nádraží a náš malý průvod se vydal k bydlišti Sedlářů. Cestou nás ještě požádal o malé zdržení. Ještě prý musí něco nakoupit v supermarketu. Oněměli jsme. Většina z nás se plánovitě těmto maxiprodejnám vyhýbá. I v obyčejné samoobsluze se necítíme tak, jako tam, kde mají pultový prodej. Poprosil nás, abychom ho "jako normálně" nechali jít samotného. Když chceme, může ho některý zbytkař z povzdáli pozorovat. Z kapsy vyňal zvláštní žeton. Tím nám vlastně podal první důkaz o tom, že tam už chodí delší dobu nakupovat. Poprosil, abych ho zavedla k informacím, tam mi cize poděkoval (dík, paní, byla jste moc laskavá, tady už se vyznám). Trochu překvapená jsem si zašla pro vlastní nákupní vozík.
Mezitím se Víti ujala nějaká paní z personálu. On jí předal lístek, na kterém měl seznam toho, co měl nakoupit a vydali se na objížďku. Měla jsem co dělat, abych je stačila sledovat z dostatečné vzdálenosti a neztratila je z dohledu. Vyřídili všechno neobyčejně rychle a i u pokladny měli přednost. Tam se mi ztratili ze zorného pole. Rychle jsem spěchala z budovy k naší malé skupince. Těsně za mnou k nám přikvačila paní, která Víťu uvnitř doprovázela a zavedla mne k jinému východu, kde on už čekal. Vrátil se mezi nás pyšný na to, jak svou paličatostí dokázal, že i na tohle může stačit. Měl viditelně radost, jako pokaždé, když dokáže něco, o čem jiní přemýšlí a radí se, jak to zorganizovat a moudře zvažují, jestli je to vůbec třeba.
Do Varšavské to bylo jen kousek. Všichni jsme se přivítali s Jiřinkou, Viktorovou ženou a předali dárky. Jeden je hapestetický z chráněné dílny Arkádie v Teplicích a několik dalších praktických od děvčat z Klubu šikovných rukou při OO SONS v Teplicích. Bylo znát, že jsme mu udělali radost. Prozradil nám, na co se hodlá zaměřit v nejbližší době: chce oslovit mladé nevidomé, kteří dobře čtou bodové písmo a mají pěkný přednes. Načítali by některé zajímavé články ze starších čísel ZORY a jejích příloh na kazety. Necháme se překvapit.
Popřáli jsme mu všichni slušné zdraví do dalších let a uskutečnění nových nápadů, občas až překvapivých a nezvyklých, kterými se snaží opakovaně potvrzovat, že ledacos se dá uskutečnit, i když se to zpočátku jeví jako nemožné.
Věříme, že se s tím, co podniká, zase občas setkáme na stránkách ZORY nebo někde jinde. Vždyť mnohým z nás ukázal, jak se dá chodit cestou nevyšlapanou.

Slávka



** Mladoboleslavský padesátník **

Dveře mladoboleslavské automobilky byly pro zrakově postižené čalouníky otevřeny dokořán. Psal se rok 1967 a tehdy nový, moderní závod opouštělo denně 400 vozů Š 100 - Š 110.
Vzpomínám si, jak tehdejší ředitel Učňovské školy pro mládež s vadami zraku v Praze-Krči, pan Miroslav Vosoba, přivedl na vedení cechu do Mladé Boleslavi čtyři čerstvě vyučené čalouníky. Mezi nimi byl tehdy i osmnáctiletý František Krčma, moravský synek s velkým životním elánem, snaživý a pracovitý. Velmi brzy se také zapojil do hnutí zrakově postižených a podstatnou měrou se podílel a stále podílí na činnosti mladoboleslavské organizace nevidomých a slabozrakých. Z jeho iniciativy tu vznikl oddíl zrakově postižených kuželkářů, který pod jeho vedením dosáhl řady úspěchů. Připomeňme jen šestkrát mistra republiky družstev, četná vítězství na domácích i zahraničních turnajích.
František Krčma byl také několik let předsedou Sportovně technické sekce kuželek Českého svazu zrakově postižených sportovců, úspěšně organizoval řadu mezinárodních turnajů a zasloužil se o první mistrovství Evropy zrakově postižených kuželkářů, ktré se uskutečnilo v Mladé Boleslavi.
Velké organizační schopnosti, elán a důslednost jsou zárukou každé akce, do které se Franta pustí. Zdařilé rehabilitační pobyty pod jeho vedením jsou známy svým přitažlivým programem a hezkými zážitky.
Franta je i aktivním členem Republikové rady Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Jeho podnětné návrhy a zásadové postoje jsou pro práci Rady značným přínosem.
Při tom všem nezapomíná na svou rodinu. Je dobrým manželem a starostlivým otcem svým dvěma dcerám. Jeho přímá kamarádská povaha mu přináší mnoho přátel nejen mezi zrakově postiženými. Neznám za celá ta dlouhá léta případ, kdy by někomu odmítl pomoc nebo radu.
Jsem velmi rád, že mám ve Frantovi svého nejlepšího přítele a vynikajícího spolupracovníka v zaměstnání i v Okresní odbočce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.
15.září 1999 oslaví František Krčma své padesáté narozeniny.
Do dalších mnoha let Ti, Franto, přejeme na stránkách ZORY, do které také občas píšeš, jen to nejlepší, pevné zdraví, fyzickou a duševní svěžest, životní pohodu, a zůstaň pořád takový, jaký jsi!

Za OO SONS Mladá Boleslav Josef Lachman



** Další nevidomý inženýr **

Inženýrský titul převzal 1.7. v Betlémské kapli spolu se svými spolužáky nevidomý Petr Novák, který vzdor svému handicapu úspěšně vystudoval dopravní fakultu Českého vysokého učení technického. Potvrdil to docent Miroslav Vlček. Ocenil zejména, že student složil všechny předepsané zkoušky s výborným prospěchem.
Ve své diplomové práci na téma "Analýza a perspektivy rozvoje přeprav zrakově postižených osob v dopravní soustavě České republiky" se Petr Novák zabýval problémem přepravy zrakově postižených v hromadné dopravě. Diplomovou práci obhájil s výborným prospěchem 22.června.
Petr Novák před dvěma lety úspěšně reprezentoval Českou republiku na paralympiádě v atletice.



** U nás ve Varech **

Díváte se svrchu na ženské kluby, jimž se trochu pohrdlivě a trochu humorně říká babinec či drbárna? Zamyslete se nad tím.
U nás ve Varech takový babinec máme a já do něj docela ráda chodím. Každé dva týdny se naše dámy sejdou u kafíčka a zákusků, tak říkajíc na kus drbu. Kdo může, ten plete, přetřásají se místní události, vyměňují se recepty a důležité informace. Například: Karlovaráci hrají kuželky, šachy a provozují i střelbu. Mě tohle moc nebaví, tak jsem se jednou zeptala, kde by se tady dalo jezdit na koni. Zanedlouho zavolali z Tyfoservisu. Informovali mě nejen o koních, ale také o benefičním koncertě pro SONS a nabídli se, že mi pomohou s orientačními problémy. Jindy mi zase paní Poláková, naše předsedkyně, poradila jak zařídit bezplatnou televizi a rozhlas. Zkrátka a dobře pořád je o čem mluvit.
Nedávno jsme také začaly chodit na společné procházky. Pro tuto "činnost" jsou Karlovy Vary jako stvořené. Město je obklopeno lesy protkanými asi sto padesáti kilometry asfaltovaných cest a nesčetnými stezkami a pěšinami. Můžete se tam projet na kole nebo na koni, jen tak se courat od lavičky k lavičce, provětrat psa, napít se ze studánky, nebo zajít na pivo do některé z půvabných lesních restaurací. A to všechno kousek od středu města. Tohle tedy Pražáci nemají.
Mně takový babinec připomíná staré zlaté časy, kdy se sousedky scházely na táčky. Semlelo se páté přes deváté, ale také se plánovalo, radilo a pomáhalo. Dnes se tomu říká činnost nebo jednání. My tedy ani nečiníme, ani nejednáme a rozhodně neřešíme žádné světoborné problémy. Přesto nás pan Rogaczewski poslouchá velmi pozorně. Nebo snad ne?

Ing. Veronika Hončová



** Sociální potřebnost **

podle zákona č. 482/91 Sb. v platném znění

S pojmem sociální potřebnost se setkáváme v zákoně č.482/91 Sb. o sociální potřebnosti, v platném znění. Podle tohoto zákona se občan považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima a nemůže si jej zvýšit vlastním přičiněním, a to zejména s ohledem na zdravotní stav či věk. Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se při tom nezkoumá: Příjmem občana se přitom rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledním půlroce před podáním žádosti.
Jde-li o občana, jehož zdravotní stav vyžaduje, podle doporučení lékaře, zvýšené náklady na dietní stravování, zvyšuje se částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb, podle zákona o životním minimu, o 600,- Kč měsíčně. O dalších 600,- Kč měsíčně lze zvýšit částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost v případě, že občan je držitelem průkazu mimořádných výhod III. stupně. U společně posuzovaných osob se toto zvýšení započte nejvýše dvakrát, a to i v případě, že ve společné domácnosti žije více osob, které jsou držiteli průkazu mimořádných výhod III. stupně.
V případě, že jsou základní životní náklady občana k zajištění jeho výživy a ostatních potřeb odůvodněně vyšší, považuje se tento občan za sociálně potřebného i tehdy, je-li jeho příjem vyšší než částky životního minima.
Ještě je třeba dodat, že zákon obsahuje také ustanovení, podle kterého se občan za sociálně potřebného nepovažuje, i když jeho příjem částek životního minima nedosahuje. Jde o situaci, kdy jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mohou plně zaručit dostatečné zajištění výživy a dalších základních potřeb, včetně nezbytných nákladů na domácnost.
Tento článek je zároveň odpovědí na dopis čtenáře K.B. z Českého Krumlova, který nám napsal dopis, který zde citujeme:
" Jsem občanem s těžkým zdravotním postižením, prakticky nevidomý, držitel průkazu ZTP/P. Nedávno jsem si na Obecním úřadě požádal o příspěvek na zakoupení pračky, kterou nezbytně potřebujeme, protože máme tři malé děti ve věku do pěti let.
Pracovnice obecního úřadu mi po prozkoumání majetkových a sociálních poměrů sdělila, že příspěvek nedostanu, protože nejsem občanem sociálně potřebným. Chtěl bych se zeptat, co přesně tento pojem znamená." Konec citace.

Zpracovala JUDr.Ivana Marešová



** České dráhy myslí na postižené **

Pro orientaci nevidomých a imobilních občanů na hlavním nádraží v Praze zavedly České dráhy užitečnou pomoc.
Pokud postižený občan zavolá na telefonní číslo 24 61 40 71 a dohodne se na určitou hodinu, dozorčí přepravy zajistí jeho převedení od taxíku, tramvaje či metra k pokladnám a poté na nástupiště.
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých vítá toto provizorní řešení, které předchází plánované rekonstrukci hlavního nádraží. Ta by měla realizovat akustickou orientaci u pokladen, na nástupištích a hmatové nápisy na madlech zábradlí. Rekonstrukce je však podle mluvčí ČD Zdenky Celé odsunuta, neboť podniku chybějí finance.



** Děti mají spát bez rozsvícené lampy **

Malým dětem, které spí v noci s rozsvíceným světlem, hrozí zvýšené nebezpečí, že budou v pozdějším věku trpět krátkozrakostí. Uvedl to britský odborný časopis Nature.
Vědci zjišťovali vliv osvětlení na zrak u 480 dětí ve věku 2 - 16 let. Došli přitom k závěru, že krátkozrakostí trpí deset procent dětí, které spaly ve tmě, ale třetina těch, co měly při spaní rozsvícenou noční lampu. Počet krátkozrakých však vzrostl až na 55 procent u těch dětí, které spaly při plném osvětlení.

- ČTK -



** Tanečníci oslavovali zásilku léku proti slepotě **

Členové souboru afrických tanečníků se koncem června zúčastnili slavnosti při odeslání první zásilky léku Zithromax africké farmakologické firmy Pfizer do Afriky. Lék je určen k potírání nebezpečné nemoci, kterou vyvolává bakterie trachomu a která způsobuje slepotu. Zithromax míří do oblastí trachomem nejvíce zužovaných: Maroka, Tanzanie, Ghany a Mali.



** Projekt na internetu pomohl nevidomým dětem **

Pražské Středisko rané péče získalo prostřednictvím internetové sbírky v rámci projektu "Auto proti černé tmě" modrou felicii, s níž od počátku července pracovníci střediska vyjíždějí do rodin nevidomých dětí. Od ledna se mohli příznivci internetu na stránce http://www.auticko.cz setkat s nabídkou jednotlivých dílů automobilu v hodnotě od 100 do 38 000 korun. Za šest měsíců virtuální obchod vynesl 200 000 korun, za které středisko mohlo se slevou koupit automobil, s nímž budou pracovníci jezdit za klienty ve středočeském a západočeském regionu.
Středisko nabízí komplexní péči rodinám s nevidomými dětmi ve věku do čtyř nebo do šesti let v případě, že zrakové postižení dítěte je provázeno také mentálním či pohybovým postižením. Pracovníci střediska poskytují psychologickou podporu rodinám a zároveň se zaměřují na podporu pohybového vývoje dítěte, nácvik prostorového vnímání a pomáhají při výběru a úpravách hraček.



** Benefiční koncert **

V rámci karlovarského filmového festivalu se uskutečnil v sobotu 3.7. benefiční koncert na podporu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. Záštitu nad touto událostí převzala paní hraběnka Mathilda Nostitzová, jejíž jméno nese i kvarteto, které na koncertu od 17 hodin v Pivovarském domě vystoupilo.
Výtěžek koncertu bude použit na podporu činnosti střediska Tyfloservis, které zajišťuje základní sociální rehabilitaci nevidomých a zrakově postižených zdarma.



** Vivat Vita 1999 **

Pod tímto názvem se poslední červnový víkend, to jest 24. až 27. června konaly v Olomouci již podeváté Dny zdravotně postižených. Tradičně se konala výstava kompenzačních a rehabilitačních pomůcek, výtvarných prací zdravotně postižených, zejména žáků škol a celá řada doprovodných akcí, většinou se sportovním zaměřením. Oproti tradici se letos nekonal festival zdravotně postižených písničkářů. Možná snad v příštím roce, v rámci desátých jubilejních "Dnů".
Protože jsem se nemohl zúčastnit všech akcí, podělím se s vámi alespoň o několik postřehů z těch, kde jsem měl možnost se vyskytovat.
V pavilonu A, kde jako vždy probíhala výstava, jsem obešel všechny čtyři stánky se zaměřením na zrakově postižené. Pracovníci Tyfloservisu SONS spolu se studentkami spřátelených škol prováděli zejména návštěvníky z řad zdravé veřejnosti labyrintem, samozřejmě s klapkami na očích. Dráhu tvořily různě rozmístěné panely, vodicí pásy a překážky v úrovni hlavy. Ale nikdo se nezranil, jednalo se např. o nafukovací balonky apod. Také jsem to zkusil. Mé pocity však nebyly natolik vzrušující jako tomu bylo u odvážlivců, kteří si zde poprvé mohli vyzkoušet chůzi "poslepu".
Hned vedle bludiště se nacházel malý stánek s příjemnou hosteskou Lucií, prezentující služby a produkty Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. Em. Macana.
Kousek dále byl každoroční účastník výstavy, VDN Spektra Praha a pan Rezler, vždy ochotný podat ty nejpodrobnější informace. Sdělil mi, že firma se soustřeďuje na zvětšovací programy pro slabozraké. Kromě LP DOSu se již zavádí ZOOM-TEXT, který se zdá být perspektivnějším a celkově lepším. Dodavatelská firma přislíbila kromě verze 6.1 pro Windows 98 již také verzi 7 pro Windows 2000. Veškerá menu k programu budou počeštěna. Pro nevidomé nabízí SPEKTRA braillský řádek TIEMAN a připravuje se česká verze screenreaderu OUTSPOKEN, který doplňuje funkci řádku pro WIN95 nebo WIN98.
Firma ELVOS Brno se prezentovala svými zavedenými produkty a programy. Jsou to jednak televizní lupy, digitální čtecí zařízení pro nevidomé a slabozraké, a akustické orientační systémy.
Na výstavě však převažovaly firmy poskytující služby a pomůcky pro tělesně postižené, např. vozíky mechanické i elektrické, ruční ovládání řízení vozidel (konkrétně byl vystaven upravený "Favorit" ) atd.
Také zdravotnická technika nechyběla. Velmi zaujaly perličkové sprchy a vany, jejichž cena se již přibližuje ekonomickým možnostem širších vrstev obyvatelstva.
Na ochozech pavilonu si mohli přijít na své milovníci výtvarného umění všeho druhu. Velký zájem byl o keramiku nevidomého Miloslava Fialy, který vystavoval a prodával užitnou keramiku vyrobenou převážně na hrnčířském kruhu. Pozornost vyvolaly i reliéfní karikatury známých osobností tohoto oboru - Renčína, Jiránka, Bartáka a Slívy.
Jak možná někteří čtenáři vědí, zabývá se olomoucký Tyfloservis i Okresní odbočka už po několik let osobami s dvěma nebo více postiženími včetně zrakové vady, která hraje dominantní roli. Pro ně kromě pravidelné péče pořádají rekondice a kratší setkání. Mezi ně patřilo již druhé setkání v rámci "Dnů zdravotně postižených". Tentokráte se jej zúčastnili zrakově postižení se sluchovou vadou a s diabetem.
V sobotu se v prostorách SONS v areálu Jalty konaly paralelně dokonce tři akce. Hmatová výstava přírodnin, kterou zajišťoval Tyfloservis, obsahovala velmi zajímavé exponáty, např. kůži slona, velbloudí srst, větvičku bavlníku, šišky nejrůznějších i exotických jehličnanů, vejce pštrosa a mnohé jiné zajímavosti. Soutěže ve čtení a psaní Braillova písma, psaní na kancelářském stroji a obsluze počítače se zúčastnilo 14 soutěžících, převážně mladých. Nejlepších výsledků dosáhla Martina Letochová z Olomouce. Oproti dlouholeté tradici soutěží z oblasti informatiky zrakově postižených se turnaj žen v showdownu, kterého se zúčastnilo 13 bojovnic, konal poprvé. V tuhých bojích nejlépe obstála naopak nejstarší účastnice Blažena Opravilová z Ostravy.
Tak si myslím, že toho zajímavého bylo na letošních Dnech možno vidět a prožít určitě dost a dost. A také spolu s pořadateli, mezi nimiž hrála prim výstavnická organizace FLORA Olomouc, věřím, že hlavně výstava přilákala daleko víc vystavovatelů a návštěvníků, tak jak tomu bývalo zejména v prvních ročnících.

J.P.



** Určeno převážně pro muže **

Přemýšlel jsem o tom, jak rozšířit nabídku rekondičních pobytů. Uznávám, že orientace s bílou holí i sebeobsluha, které jsou nejčastější výukovou náplní rekondic, je pro nevidomé jistě velmi důležitá a nechci její nácvik vůbec omezovat. Ale řekl bych, že existují situace, které mnohdy nám nevidomým komplikují život, stojí nás navíc mnohdy zbytečně peníze a přitom bychom si je mohli řešit i sami.
Mám na mysli některé drobné domácí opravy či úpravy. Není přece na škodu umět si sám opravit kapající kohoutek, přiklížit třeba ulomenou nohu od židle, vysekat otvory pro různá vedení, změřit a pokud možno rovně uříznout, ohoblovat či nalakovat prkénko, rovně položit koberec nebo tapetu, něco vyvrtat, přitlouct, zašroubovat či zasádrovat, zkrátka bylo by toho hodně, co bychom se mohli třeba právě i při rekondicích naučit. Mluvím nyní asi převážně ke zrakově postiženým mužům, neboť oni jsou, jak předpokládám, většinou pro tyto práce doma určeni. Zároveň jsem přesvědčen, že hodně těch zručnějších z vás si už vymyslelo své vlastní postupy, chcete-li grify, že máte různé přípravky nebo speciální pomůcky, které sami běžně při práci využíváte. Hledám proto možnost názorně se seznámit se všemi těmi vašimi zlepšováčky. Myslím, že k tomu by taková rekondice byla docela vhodná.
Ozvěte se proto za prvé vy, domácí kutilové, kteří si umíte s řadou těchto činností po našinecku poradit, kteří máte nějaké svoje speciální metody nebo pomůcky. Především však uvítáme zprávu od vás, kteří jste ochotni své zkušenosti předat těm z nás, kteří nemají k těmto pracem tak blízko, ale přesto by o nácvik projevili zájem.
Za druhé vyzývám všechny zájemce o případný minikurz nácviku základních dovedností s běžným domácím nářadím: Hlaste se do 20. října 1999 - a to je právě ona zkouška vaší aktivity - do redakce časopisu Zora, Krakovská 21, Praha 1, a na obálku uveďte heslo "Kladivo". Musíme totiž předem vědět, jaký zájem z vaší strany by o něco takového vůbec byl, a to nejen ze strany lektorů z našich vlastních řad, ale i těch, kteří by se chtěli něčemu přiučit. Dále nám napište, o jaký druh prací byste měli největší zájem. I to je pro nás důležité.
Na základě vašich informací a počtu přihlášených zájemců se rozhodneme, zda některý z příštích rekondičních pobytů zaměříme na nácvik základních dovedností s pilou, šroubovákem či kladivem, nebo výuku zkombinujeme trochu jinak. Mělo by vás být alespoň 20, aby organizování takto zaměřeného rekondičního pobytu mělo vůbec smysl.
Dodržte, prosím, 20. říjen jako konečný termín uzávěrky přihlášek, neboť začátkem listopadu se podávají žádosti na rekondiční pobyty pro příští rok.
Naše ženy z této výzvy samozřejmě vůbec nevylučuji. Kdo ví! Aby nakonec mezi přihlášenými nebyly v převaze.

Luboš Slavík



** Zemřel skladatel Joaquin Rodrigo **

Ve věku nedožitých 98 let zemřel v úterý 6.července v Madridu populární španělský skladatel Joaquin Rodrigo. Po celý život slepý umělec se proslavil zejména kytarovou skladbou Concierto de Aranjuez, hraje se však i řada dalších děl; na letošním zářijovém festivalu Pražský podzim např. zazní jeho kytarová Fantazie pro šlechtice.
Oblibu kytary dokládá fakt, že z jeho jedenácti nástrojových koncertů pět věnoval právě jí. Na svém kontě má dále na šest desítek písní, ale také deset vokálních skladeb s orchestrem a na dvacet orchestrálních děl.
Narodil se v Saguntu u Valencie a studoval v Paříži, do rodného Španělska se vrátil až po skončení občanské války.

- tlu -



** Slunce 99 **

V Praze, v žižkovském divadle Paláce Akropolis, pokračoval 5.festival integrace SLUNCE 99 výtvarnou částí. Od 21. do 23.června zde Ateliér hmatového modelování z Brna představil program s názvem "Hele socha aneb Pojďte s námi do tmy".
V úterý 22.června večer se o několik ulic dále ve výstavní síni ATRIA v Čajkovského ulici v Praze 3 konala vernisáž hmatové výstavy keramických soch Ateliéru hmatového modelování z Brna s názvem "Povolání". Výstava, která trvala do 1.července, představila např. automechanika, maséra, zedníka, lékaře atd., jak je vymodelovali nevidomí autoři. Bylo zajímavé si všímat, na co dávají nevidomí u jednotlivých povolání důraz. Je jen velká škoda, že tato výstava neměla publicitu ani na ulici před samotnou výstavní síní ATRIUM.
Vrátím se ale k dvoudennímu programu "Hele socha", který se pokusím čtenářům přiblížit. Cituji z obrazové brožurky pro návštěvníky:
Co je to "Hele socha"? Je to pokus o sblížení vidících a nevidících, velkých a malých. Všech, kdo mají chuť na chvíli se zastavit a poslouchat toho druhého. Dovědět se něco o tom, jak žije, co ho trápí. Všech, kteří chtějí zkusit najít krásu v soše, kterou dělal slepý člověk, veden pouze svým vnitřním světem a citlivostí svých rukou. Pohrát si s hlínou. Se sebou. Umět si hrát. To je "Hele socha".
Návštěvníkům tohoto artterapeutického programu o hmatu, sluchu, čichu a prostoru kolem nás - převážně školním dětem - byly zakryty oči klapkami a podle sluchu měli uhodnout původce různých hlasů, zvuků a šumů nahraných na magnetofonový másek. Potom jim nevidomý sochař František Koplík předvedl některé pomůcky pro nevidomé a zodpovídal zvídavé dotazy týkající se života nevidomých. Některé děti věděly např. o existenci Braillova písma, o tom, že by měly nevidomému pomoci při přecházení ulice apod. Jiné děti si život bez zraku neuměly představit: "A jak nevidomý trefí klíčem do zámku dveří?"
V další části programu se děti rozdělily k několika pracovním stolečkům, dostaly pořádnou porci sochařské hlíny a modelovaly pod "dohledem" vedoucího brněnského Ateliéru hmatového modelování pana Štěpána Axmana a jeho spolupracovníků.
Pana Axmana jsem od této činnosti na chvíli odlákala, abych mu položila několik otázek.
Jak se pozná u nevidomého dítěte výrazný talent?
"Napoprvé se to nepozná. Zprvu se dítě může jevit nadané, ale při soustavné práci se přijde na to, že tomu tak není. Třeba když začínala Božena Přikrylová, nebyla vůbec dobrá, spíš jenom průměr. Ale tím, že byla a je houževnatá, že ji to baví, tak se vypracovala na úroveň, na které je. Měla by se ale dále učit, i když má asi pocit, že už je to dobré.
Takže návod na to není. Začínáme tak, že každé dítě či dospělý dostane hlínu a poprvé pracuje úplně sám, i když se mu to třeba nepovede. Podle toho, jak je manuálně zručný, jak moc toho chce dokázat - nebo toho brzy nechá - podle toho se dá poznat, bude-li pokračovat či ne; někdo toho nechá hned napoprvé.
První úspěch je ten, že se k modelování vrátí, druhý, že si nechá poradit - to už záleží na individualitě dotyčného, do jaké míry se s ním nechá pracovat dál.
Talent se zpočátku dá určit těžko, protože hmatové modelování je poněkud odlišné od toho, když modeluje vidící člověk. Zajímavé je, že (zpočátku) výsledná práce vidícího je mnohem labilnější než práce nevidomého, který má rozvinutější cit pro stavbu a pevný tvar."
Jak pracujete s nevidomými dětmi?
"Můj způsob práce s nevidomými dětmi je ten, že já něco vymodeluji, ony si to prohlédnou, já to zbořím a pak to děti dělají samy. Do jejich práce nezasahuji, vedeme je k tomu, aby od začátku do konce pracovaly samy, i když výsledek není třeba hned nejlepší. Korigovat totiž dílo očima je úplně něco jiného, než když si vidící nasadí např.klapky na oči. Učitel i žák musí být na stejné smyslové úrovni. Na výsledné práci je možné rozpoznat, kdy do díla bylo zasahováno a kdy ne. Pro nevidomé je prospěšné, pracuje-li se s nimi tímto způsobem. Když se totiž do díla zasáhne, byť ve prospěch věci, že jsou děti povzbuzeny a neztratí odvahu, je nebezpečí, že se dítě na korigování spolehne; a pracuje-li potom úplně samo a pomoc nepřijde, je to na úkor samostatnosti.
V tomto se náš ateliér zdá někdy tvrdý, ale nám se to osvědčilo jako - nikoli jediná - ale dobrá cesta k samostatnosti nevidomých. My se soustřeďujeme pouze na nevidomé, nikoli na tzv.zbytkaře."
Pracujete pouze v ateliéru?
"Naše činnost spočívá nejen v práci v ateliéru, ale také v tom, že hodně cestujeme, hodně se prezentujeme, jako třeba dnes tady. Byli jsme ve všech školách pro nevidomé a slabozraké v České republice. Než došlo k rozdělení státu, byli jsme i na Slovensku."
Navštěvujete školy jen pro nevidomé nebo i pro zdravé děti?
"Naši činnost máme rozdělenu na dvě části. Tento dnešní program je pro vidomé, kdy je seznamujeme se životem nevidících, nejenom s modelováním, ale i s ukázkami různých pomůcek, chůzí s holí apod.
Druhá část našeho putovního ateliéru je zaměřena na nevidomé, na naši specializaci. To znamená, že když vyjedeme do některé speciální školy, ať u nás nebo v zahraničí, domluvíme se tam, že nám uvolní jejich nevidomé děti a my s nimi děláme týden nebo čtrnáct dní, podle zájmu, protože pracujeme za peníze, živíme se tím. Pokud by byla jazyková bariéra, tak protože pracujeme "přes ruce", rychle se domluvíme."
S čím se setká návštěvník výstavy v ATRIU?
"Výstava v ATRIU je samostatný cyklus s názvem "Člověk" a "Co všechno může dělat člověk". Snažili jsme se tam ukázat očima nevidomých, jak oni vidí některá povolání: autoopraváře, zedníka, lékaře a ostatní profese viděné rukama."
Je dobré, když se nevidomým dětem dostane takové manuální průpravy od odborníka.
Byla to náhoda, že jsme se sešli s Božkou Přikrylovou a začínali spolu. Já jsem se učil od ní, takže náš vztah byl naprosto rovnocenný. Tak jsme dospěli k takzvanému hmatovému modelování. Kdybychom pracovali jeden bez druhého, nemohla by vzniknout taková syntéza, o které můžeme dnes říci, že je pro vidící opravdu dobrá. Vymyslel to nevidomý, znalý klasické sochařské techniky. Teprve toto spojení mohlo dát užitečný výsledek."
Jak dlouho už takto fungujete?
"Výstavy jsme začali dělat od roku 1992 a tím, že děláme "aktivní" výstavy, tzn., že se při nich pracuje, ty jsou od roku 1995.
Pro ty nevidomé, kteří by se chtěli s touto technikou seznámit, pořádáme týdenní nebo víkendové kurzy. Mohou se s námi domluvit předem tím, že zavolají na náš telefon 05/43 24 22 11, nebo napíší na adresu Štěpán Axman, Ateliér hmatového modelování, Helceletova 3, 602 00 Brno. Záleží na osobní domluvě a na tom, že si vyzkoušíme, jak je kdo manuálně zručný a šikovný.
Není to jenom pro Brňáky, je to pro zájemce z celé republiky. Mají-li chuť a chtějí přijet do Brna, anebo se spojit s některou školou pro zrakově postižené, kde se dovědí, kdy tam budeme na své pravidelné objížďce, mohou za námi přijít i tam."
Máte také zájemce z řad dospělých?
"Také. Zpočátku jsme pracovali pouze s nevidomými, dnes i s mentálně a zrakově postiženými. Zájem zatím je tak velký, že musíme čas rozdělovat a zájemce vybírat, takže někteří jsou i zklamáni, že se na ně nedostalo."
Kolik vás v ateliéru je?
"Nemáme žádné zaměstnance, já pracuji sám a pomáhají mi studenti speciální pedagogiky v Brně. Příliš výnosné zaměstnání to není, protože kurzovné padne především na materiál, na pálení v pecích a vůbec provozní náklady, a nejsou pak peníze pro ty, kteří vlastní práci dělají.
Řeším to tedy tak, že vždy na jeden rok seženu sponzora, který nám nějaké finance poskytne, nebo učím na některé škole estetiku a podobně."
Jaký materiál k modelování používáte?
"Je to klasická keramická šamotová hlína, ta nejtvrdší, z které se dají dělat velké věci. Z jemné se dá točit a dělat malé věci. Čím je hlína hrubší, jsou v ní kousky, tím má větší pevnost.
Je velkou chybou, že na školách děti začínají s plastelínami, ty je kazí. Bylo by dobré, kdyby hned od začátku dostávaly tuto hlínu nebo tu jemnou, protože ta se nelepí na nic, práce s ní je úplně jiná.
Další velkou chybou je, že se začíná s malými věcmi. Nejpřirozenější pro začátečníky - děti i dospělé nevidomé - je to, aby dělali věci ve velikosti svých rukou, aby jimi stačili práci obsáhnout, zkrátka aby nepoužívali žádné pomůcky, pouze svoje ruce. Teprve potom, až zvládnou techniku a první začátky, mohou buď zmenšovat nebo zvětšovat práce, ale to první dílo by mělo být odvozeno od ruky, protože ta je základním měřítkem člověka."
Spolupracujete také nějak s výtvarným kroužkem na Deylově konzervatoři a ladičské škole pro zrakově postižené?
"Poprvé jsme naši dílnu představili v Deyláku před třemi lety, kdy tam vedl kreslení pan Evžen Perout. Potom žáci začali hodně i modelovat a nyní jsou už na výborné úrovni. Pořádají s námi výstavy, i nyní v ATRIU mají svoje věci. Dohromady děláme i na některých projektech, příští rok budeme mít společnou velkou výstavu ve Strahovském klášteře v Praze. Vzájemně se navštěvujeme, takže se dá říci, že spolupráce mezi svěřenci pana vychovatele Perouta a naším ateliérem je výborná."
Čeho byste svou prací chtěl dosáhnout?
"Byl bych rád, kdyby modelování v jakékoli podobě bylo samozřejmostí na základních i středních školách pro nevidomé nejen z výtvarného hlediska, ale protože se při něm procvičuje především motorika i orientace v prostoru, zvláště při kombinovaných postiženích.
Všechny odborné základy, které jsme při práci s nevidomými položili, bychom chtěli shrnout do jedné publikace, která by mohla být vodítkem pro pedagogy na školách. Příští rok bychom ji chtěli rozeslat školám a byla by k dispozici i při našich výjezdních akcích. Bude u toho i obrazová dokumentace o postupu při tvrobě výtvarného díla.
Naším velkým snem je, aby nevidomí absolventi našeho (a nejen našeho) ateliéru mohli časem nastoupit na školách a učit modelování, nebo aby se stali asistenty vidomých učitelů modelování. Rozšířil by se tak i počet vhodných povolání pro nevidomé."
Děkuji za rozhovor.

Dana Kudlová



** Soutěž mladých bulharských interpretů **

Každý druhý rok Společnost bulharsko-českého a slovenského přátelství ve Varně organizuje Celostátní soutěž pro mladé bulharské interprety české a slovenské hudby (letos na jaře se uskutečnila již pošesté).
Do soutěže se hlásí studenti konzervatoří z celého Bulharska. Letos to bylo 40 studentů z Varny, Sofie, Plovdivu, Plevenu, Burgasu, Staré Zagory, Slivenu a Silistry. Ve zvláštní skupině soutěží studenti ze škol pro nevidomé.

(Z příspěvku Konstantina Troševa)



** Umění nejen pro ucho **

V letní sezoně se v Praze objevuje mnoho zajímavých kulturních událostí. Jednou z nich je i výstava Crossings v Galerii Rudolfinum. Crossings je velká skupinová výstava zahrnující tvorbu téměř čtyřiceti evropských a amerických umělců od šedesátých let do současnosti. Tématem výstavy je prolínání hudby a výtvarného umění, práce s nejrůznějšími hudebními i zvukovými projevy experimentálního charakteru, které ve 20. století podstatně rozšiřovaly jak pojem nové hudby, tak i posouvaly standardní hranice výtvarného projevu.
V gigantických prostorách Rudolfina můžete vnímat umění společně s vidícími. Součástí výstavy je i program koncertů, performancí a dalších událostí. Některé exponáty je možné vnímat i hmatově. Snažili jsme se dohodnout možnost dotýkání všech exponátů. Bohužel autoři několika vystavovaných děl nedali svolení s tím, že díla jsou křehká a fungují na principu velmi jemné techniky. Přesto se domníváme, že se výstava může stát nevšedním zážitkem.
Cena vstupenky pro držitele ZTP a ZTP/P s průvodcem je 30,-Kč. Galerie Rudolfinum je na Alšově nábřeží 12, Praha l, dosažitelná metrem trasou A, stanice Staroměstská nebo tramvají č. 17 a 18, stanice Staroměstská. Vchod do galerie je z Alšova nábřeží, z boku Rudolfina. Bezbariérový přístup, parkování v podzemních garážích před budovou Rudolfina. Výstava potrvá do 12. září 1999.

Markéta Klapuchová, Tyfloservis SONS Praha



** Tachovská reneta **

Městské kulturní středisko v Tachově a Západočeské noviny, spol.s r.o. spolu s redakcí Tachovská jiskra vyhlašují VI.ročník literární soutěže pro ženy "O Tachovskou renetu".
Základním tématem pro rok 1999 je motto "Ach, to byla dovolená".
Na základě úspěchu nevidomé paní Evy Reinwaldové v předchozím ročníku této literární soutěže si její pokračování dovolujeme nabídnout i našim zrakově postiženým čtenářkám.
Soutěžní práce je třeba předložit nejpozději do 31.října 1999.
Veškeré bližší informace vám ochotně poskytne ředitelka Městského kulturního střediska, paní Milada Kačírková, Nám. Republiky 119, 347 01 Tachov, tel.0184/72 22 10 nebo
0184/72 35 34.



** Utržený ze řetězu **

Reprezentant neblaze proslulého psího plemene - pitbulteriér - koncem června "úřadoval" v Praze v ulici Na Slovanech na Výtoni. Za oběť své agrese si vybral psa, který ulicí doprovázel nevidomou ženu. Ta si také posléze stěžovala policii, že majitel svého útočícího psa nejen že nezvládal, ale naopak hrozil, že jej pošle i na slepou ženu.
Pakliže se událost odehrála takto, pak není jisté, kdo byl více "utržen ze řetězu" - zda pes nebo jeho pán.

Set



** Slovácký turnaj v show-downu **

Konal se 19. - 20.června 99 a pořádajícím oddílem byla Jiskra Kyjov. Hrálo se na dvou stolech v Městské knihovně v Kyjově. Ředitel turnaje Oldřich Mikulášek spolu s Hanou Vrtkovou si vedli při organizaci turnaje opravdu výborně. Hrálo se v místnostech s výbornou akustikou. Chutná strava, krásné ubytování a večerní návštěva vinného sklípku přispěla ke spokojenosti všech hráčů.
Do Kyjova přijeli hráči z Baníku Ostrava, Tyflosportu Praha, Sigmy Olomouc a domácí Jiskry Kyjov.
Hlavním rozhodčím byl Radek Kunovjánek a vydatně mu pomáhali Věra Šebestová a Jiří Trnečka.
Pořadí ženy:
1. místo Květa Trnečková - Sigma Olomouc
2. místo Hana Vrtková - Jiskra Kyjov
3. místo Pavlína Bartošková - Sigma Olomouc
4. místo Zuzana Hegrová - Tyflosport Praha
Pořadí muži:
1. místo František Koplík - Jiskra Kyjov
2. místo Jan Hegr - Tyflosport Praha
3. místo David Sícha - Tyflosport Praha
4. místo Martin Pouch - Baník Ostrava
Na závěr celého turnaje proběhl zápas o absolutního vítěze mezi nejlepším mužem a první ženou. Po tvrdém boji zvítězila Květa Trnečková, která porazila Františka Koplíka a obdržela cenu pro absolutního vítěze, což byl krásný malovaný slovácky koštýř.
Díky řediteli turnaje a všem jeho pomocníkům jsme se cítili
v Kyjově opravdu dobře a těšíme se na druhý ročník tohoto turnaje.

Květa Trnečková



** Turnaj žen v show-downu **

se uskutečnil 26. června 1999 v Olomouci u příležitosti Dne zdravotně postižených. Pořadatelem byl oddíl Sigma Olomouc a Okresní odbočka SONS Olomouc.
Hrálo 13 hráček z oddílů Tyflosport Praha, Baník Ostrava, Jiskra Kyjov a pořádající Sigma Olomouc.
Ženy byly rozlosovány do čtyř skupin a hrálo se na dva vítězné sety a postupovaly dvě z každé skupiny do dalších vyřazovacích bojů.
Turnaj byl bezvadně připraven, takže vítězka byla známa už v 16 hodin. Stala se jí Blažena Opravilová z Baníku Ostrava, na druhém místě je Květa Trnečková ze Sigmy Olomouc. Třetí místo patří Petře Černoškové z Baníku Ostrava a čtvrté místo obsadila Pavlína Bartošková ze Sigmy Olomouc.
Těmto čtyřem ženám předali ceny ředitel turnaje Jaroslav Pata a předsedkyně Okresní odbočky SONS paní Květoslava Nejezchlebová.

Květa Trnečková



** Turistika nezná okurkovou sezonu **

Letní měsíce jsou pro mnohé druhy sportů, jakými jsou např.fotbal, hokej, basketbal, házená apod. obdobím tzv."okurkové sezony". Turisté se neřadí mezi špičkové vrcholové sportovce, přestože vyznavači chůze podávají během celého roku špičkové výkony. Turistika svou okurkovou sezonu nemá, i kdybychom z ní vyloučili tu jednorázovou komerční, ve smyslu cestovního ruchu. Mám spíše na mysli organizované i neorganizované milovníky tohoto relaxačního sportu, kteří se mu věnují celoročně - bez ohledu na roční dobu, na počasí a odměnu.
Patří mezi ně i nevidomí a slabozrací turisté z Čech, Moravy a Slezska, soustředění v odborech Klubu českých turistů nebo sportovních klubech Českého svazu zrakově postižených sportovců. I když i na tomto poli padají mnohdy "rekordy", nedají se srovnat s těmi atletickými, fotbalovými či golbalovými.
Výkonnostní turistika má jistě svá specifika, přesto ani ona by se neměla stát honbou za třídami, polykáním kilometrů atd. Uštvaný chodec si může jen stěží vychutnat půvaby krajiny, na prohlídku památek mu většinou nezbývá čas. Bohužel, i mezi zrakově postiženými jsou turistické oddíly s podobnou filozofií!
Mezi oddíly nevidomých a slabozrakých, které respektují v první řadě požadavky samotných členů, jejich zájmy, věk, stupeň zrakového postižení aj., patří odbor zrakově postižených Klubu českých turistů Ostrava. Kilometráže jednotlivých pochodů, které tento oddíl během celého roku pořádá, jsou stanoveny tak, aby vedly k udržení dobré fyzické kondice a k duševní pohodě, nikoli ke zhoršení zdravotního stavu nebo k trvalému odporu vůči tomuto druhu rekreačního sportu. Program vycházek a vícedenních srazů uspokojuje potřeby slabozrakých i nevidomých členů.
Tato kritéria splňuje také jedna z tradičních akcí odboru - letní sraz jeho členů, jehož čtvrtý ročník se uskutečnil v letošním roce opět v Praze. Za každoroční perfektní ubytování v pobytovém a rekvalifikačním středisku pro nevidomé Dědina vděčíme vstřícnosti a laskavosti vedení střediska, a především jeho ředitelce Mgr.Marii Schifferové.
První dva dny pobytu v našem hlavním městě vyplnily prohlídky pamětihodností a muzeí, ve kterých nesměly chybět ani prohlídky haptické, určené nevidomým členům. Hmatovou a vizuální prohlídku výstav a interiérů doprovázel bohatý odborný výklad lektorů a historika umění Bc.Milana Linharta, předsedy odboru ZP KČT Ostrava.
Například Obecní dům se skvostnou vnější i vnitřní výzdobou patří k předním památkám Prahy. Po jeho nedávné rekonstrukci jsme měli i my možnost shlédnout jeho prostory.
Zbraslavský zámek - dlouholetá "bašta" českého a evropského sochařství 19. a 20.století - byl v nedávné době zaplněn exponáty klasického orientálního umění. Vedení zámku připravilo pro naše nevidomé rozsáhlou hmatovou výstavu skulptur soudobého japonského sochaře Hiroshi Ohnariho.
Se sochařskými exponáty, které dříve zdobily prostory zbraslavského zámku a přilehlého parku, jsme se setkali v rozlehlých prostorách Veletržního paláce a část z nich je rovněž přístupná těžce zrakově handicapovaným. "Sochařství dotykem" zahrnuje několik bronzových plastik s figurálním námětem od francouzských a českých umělců.
V rámci IV.letního srazu zrakově postižených turistů KČT Ostrava se konala i tradiční vycházka do okolí Prahy. Tentokrát padla volba na trasu Okoř - Budeč - Zákolany. Při prohlídce malebné zříceniny gotického hradu Okoř si mohli nevidomí prohlédnout hmatem středověkou výzbroj členů skupiny historického šermu, který účinkoval na hradě. Po červené značce vedla trasa kouzelným údolím k Novému mlýnu kolem románské rotundy Budeč až do Zákolan.

Milan Linhart



** Sešli se v M.A.S.H.i **

Nevím už, kdo napsal zhruba před rokem o svých zážitcích na táborovém pobytu KČT Teplice, jemuž se pro názornost říká "M.A.S.H." Snad proto, že největším luxusem z oboru nestandardního bydlení je pravá polní kuchyně, plátěný přístřešek pro sprchu na lidský pohon a - považme - dvě dřevěné toalety pro dámy i pány.
Před dvěma lety jsem na toto setkání přijela poprvé. Vyglancovaný auťák mého vyglancovaného manžela zastavil uprostřed bláta, lesa a v bezprostřední blízkosti rozvodněného potoka v Dobrém. Dál to nejelo. Usoudila jsem, že je taková akce zřejmě doporučovaná lidem se sebevražednými úmysly nebo zcela slepým, kteří včas nezjistili, do čeho jdou. Pak jsem viděla nezvládnutelný úsměšek v manželově jinak starostlivé tváři a pochopila jsem, že zůstat je otázkou osobní cti. Zůstala jsem. Na zádech bágl a v ruce igelitku s holínkami, kterých bylo věru zapotřebí, jsem si připadala jako nežádoucí dítě, jež tatínek nechal napospas lesní zvěři a případným loupežníkům, raději však lidojedům.
M.A.S.H. se jevil šíleně a také šílený byl. Pískalo se na píšťalku. Jedlo se z ešusů bagrem. Myli jsme se v misce na salát a měli služby. Při svém bujarém mládí - 48 let - jsem často vytřeštěným zbytkem zraku zírala na stařenky - zřejmě zakládající členky Klubu českých turistů, jak se čiperně předstihují ve vzorném plnění povinností i vyřčených či nevyřčených přání "plukovníka" Dlouhého Jiřího.
Když jsem tohle všechno já, panelákové děvče z Prahy, rozdýchala, přišlo mi to jako velká sranda a k tomu navíc ta příležitost pochodit si po Orlických horách, které jsou úžasné a snad ještě úžasnější. Nádavkem jsem získala nové přátele se zrakovým postižením, ale i bez něho. U některých pokročilý věk, u jiných pokročilá zraková vada mi byly zrcadlem i povzbuzením. Resumé bylo asi toto: čím budeš starší a slepější, čím víc tě bude bolet koleno, čím víc si budeš muset zvykat na proměnlivo až deštivo, tím víc se ti bude hodit pár přátel a méně rozmazlenosti.
A s tím jsme se tehdy rozloučili: Někdy napiš a tak dále. Vždycky to takhle vypadá a lidé to ani moc nemyslí vážně, protože se změnou prostředí i programu přicházejí preference "důležitějších" věcí než jsou sotva nalezené vztahy. Ale věřte nebo ne, nemusí to tak být pokaždé.
Letos na jaře jsem se ze ZORY dozvěděla, že M.A.S.H. bude mít další pokračování, a to na Turnovsku. Proč je nenavštívit, když Dlaskův statek v Dolánkách je téměř za humny naší chalupy?
Trochu jsem zaváhala pod tlakem zavařování letní úrody, ale stačila jsem zachytit v kalendáři červený vykřičník s poznámkou "M.A.S.H." tři dny před koncem turnusu zrakově postižených. I popadla jsem báglík s granulemi pro svou novou fenku Majdu, sedly jsme do vlaku a jely do Dolánek.
Máte-li vodicícho psa, který je navíc hezký a přátelský, nemáte nouzi o příležitostné známé. A tak jsme se s Majdou v Železném Brodě zakecaly s nějakou dobrou babičkou a špatně vystoupily - tedy skoro dobře, ale o stanici dříve. Šokovaného ajznboňáka jsem se vyptala na směr a způsob, jakým najdu silnici a potom řeku, a už jsme šlapaly přes řeku a do lesů směrem na Turnov. Byl hic, ale takový příjemný, prázdninový, s mírným větříkem, který pěkně osvěžoval. Cestou jsme se vykoupaly, z čehož byla Majda naprosto nadšená. Oni prý zlatí retrievři měli původně v popisu práce plašit vodní ptactvo, aby je (to ptactvo) mohli lovci střílet.
Nedostatek ptactva byl jedním z důvodů, proč Majda bez větších protestů opustila řeku a tak jsme došly až do cíle. Byli tam! Hurá! A měli volný stan a chtěli s námi pobejt a my s nimi. Byly tam turistky z Teplic, které koukaly - jednak proto, že normálně vidí a jednak proto, že si vzpomněly, jak jsme byly spolu v Dobrém. Byl tam plukovník s nezbytným cigárkem přilepeným na ret (myslím, že ho tam má i ve spánku), byla tam nesourodá ptačí dvojice Kavka-Slavíková a ještě nesourodější Kozlík se Sedlářem, manželé Mayerovi z Domažlicka a samozřejmě spousta milých lidí. Nikdo se ani nezlobil na Majdu, že krade polínka z kuchyně a nosí je do našeho stanu (zřejmě mi chtěla udělat radost, že budeme mít zásobu pro zimní noci).
Majdě se vůbec v táboře líbilo. Měly jsme pelíšek vedle sebe, což ji fascinovalo, přestože zpočátku nechápala, proč já mám spacák a ona ošklivou deku. Pak ale byla nadšená, protože táborem protékal potok, v němž se mohla dosyta cachtat a následně si dopřát pleťovou masku z pilin a dřevěného odpadu u špalku na sekání dříví. Netušili byste, jak reprezentativně vypadá pak zlatý retriever obalený senem a pilinami, zvláště když se při tom směje na celé kolo!
A protože nám tam chutnalo jídlo, vyprávění i koupání, zůstaly jsme ty tři dny až do konce. Ačkoliv už jsme nestihly žádnou náročnou akci, nevadilo to. Byla pohoda a hezky u srdce. Ale na jedné vycházce jsme přece jen byly. Prý Bartošova pec. Starý pecař - tedy hutní inženýr Jaromír Kavka - sliboval netušené zážitky, až jsem se bála, aby mi to neohrozilo mou chlupatou kamarádku - myslím šlehající plameny a podobně.
Nádherným údolím zurčícího kaskádového potoka, vůní a hovad jsme došli ke kýžené peci, posledních sto metrů přes mokřadlo po dřevěné hati. Starý pecař se chechtal mému překvapení, když jsem uzřela převis a pod ním jeskyňku tak pro Smolíčka. Růženka Slavíková do té pícky snaživě zahulákala, aby i Viktor Sedlář nepřišel o smyslové vjemy. Mladý pecař tam nebyl, asi šel s dědečkem na pivo. Tak jsme šli taky na jedno a byli jsme moc spokojeni, že do té "vysoké pece" nikdo nespadl. A ani nám nevadilo, že nebyl odpich. I tak bylo o zábavu postaráno.
Tak za rok zase na viděnou - nebo jak se to u nás správně říká?

Jaroslava Novotná



** Inzerce **

Prodám skoro nový Pichtův psací stroj pro nevidomé - cena dohodou.
Zn.: tel.: 048-5110042 (večer)

Citově založená, 23letá nevidomá dívka z Moravy, střední postavy, hledá k vážnému seznámení slabozrakého nebo jinak postiženého či zdravého partnera do 32 let.
Zn.: "Věrná"


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS