Časopis ZORA, číslo 16/1999


OBSAH:




** Dny umění na Moravě popáté **

Oddělení pro zahraniční styky a kulturně osvětovou činnost SONS zorganizovala již pátý ročník mezinárodního festivalu Dny umění nevidomých na Moravě '99. V rámci této akce se uskutečnilo celkem devatenáct koncertů a jedna výstava. Mezi koncertními umělci vystoupili laureáti mezinárodní soutěže nevidomých hudebních interpretů - vítězové Jan Budín (1975) a David Šugárek (1991); nositel druhého místa a ceny pro nejlepšího českého účastníka v roce 1997 Milan Arner. K těmto hvězdám můžeme přiřadit také nevidomého švýcarského klavíristu Josefa Redaie. Vystupovali však i někteří z nadějných českých interpretů, jako Marie Křikavová a Petra Elicerová. Umění Jana Budína jsme mohli obdivovat hned v několika různých sestavách. Jednak s věhlasným Stamicovým kvartetem (Vsetín 31.5. 1999), dále pak s vlastním Stadlerovým kvartetem (Třebíč 2. 6., Zlín 3. 6., Skrbeň a Lukavice 6.6. 1999) a jednou v triu s Františkem Bílkem a synem Petrem (Medlov 5. 6.).
Celý festival byl zahájen v pondělí 31. května 1999 vernisáží výstavy nevidomé brněnské sochařky Boženy Přikrylové ve Vsetíně. Nad její výstavou převzal záštitu starosta města pan J. Čunek, který byl osobně přítomen jak na vernisáži tak i na večerním koncertu Stamicova kvarteta s J. Budínem. Stejného ocenění se festivalu dostalo také v Třebíči při vystoupení Stadlerova kvarteta.
Náš festival se kromě koncertu a dalších akcí pro veřejnost obrací hlavně ke specifickým zájmovým skupinám jako jsou např. studenti středních škol, důchodci, zdravotně postižení, Kruhy přátel hudby (KPH), atd. Pravidelnými a nejpočetnějšími návštěvníky jsou studenti středních škol. V rámci tohoto ročníku jsme uspořádali hned čtyři výchovné koncerty pro středoškoláky, a to ve Zlíně (2. 6.), ve Vizovicích (3. 6.) a dvakrát v Kroměříži (4. 6.).
Velice dobrou spolupráci máme rovněž s KPH v Uničově. Tato spolupráce se datuje už od 1. ročníku (1995). V letošním roce se uskutečnilo pro tyto milovníky vážné hudby šest koncertů, na nichž vystoupila Musica Grata (komorní duo Arner- Elicerová) a Stadlerovo kvarteto (2x) a trio J. Budín, F. Bílek a P. Budín. Na těchto koncertech je úžasné právě to, že se na nich objevuje spousta znalců hudby, kteří dokáží skutečně ohodnotit mistrovství nevidomých hudebníků a to jak po stránce umělecké tak i technické.
Na organizaci festivalu se podílejí také některé okresní (místní) odbočky SONS. V tomto roce jsme takovou spolupráci zaregistrovali ve Vsetíně, Zlíně, Kyjově, Hodoníně a Třebíči. Každým rokem se objeví nějaká nová spolupracující odbočka; v roce 1999 to byla odbočka v Třebíči. Je škoda, že odbočky v Kroměříži a Blansku, kde proběhlo také několik koncertů, nejeví o festival zájem. Věříme však, že se nám podaří v příštích letech získat pro myšlenku a smysl této akce také další odbočky v regionu.
Závěrem je možno konstatovat, že pátý ročník navštívilo celkem asi 1000 diváků a můžeme tak říci, že propagace umění nevidomých pomalu ale jistě stoupá.

Václav Polášek



** Osvěta na školách **

Ve spolupráci s vedením naší Okresní odbočky jsme s paní Ludmilou Soltysiakovou sestavili seznam jednotlivých témat, o nichž ve dvou vyučovacích hodinách na jednotlivých typech škol žákům či studentům přednášíme. Právě z těchto návštěv ve školách zjištujeme, že je jen velmi málo těch žáků, kteří nějakého nevidomého znají nebo se někdy s nevidomým setkali. Proto jsme pokládali za nutné rozšířit a rozmnožit návštěvy na jednotlivých školách, protože o našich problémech se skutečně málo ví. Hlavním tématem našich instruktážních besed jsou informace o tom, jaká odborná střediska v naší organizaci působí, zejména o činnosti Tyfloservisu jako o středisku nejpotřebnějším. Informujeme o činnosti pracovníků tohoto zařízení, jak dojíždějí za svými klienty do jejich domovů a učí je činnostem, které ve svém životě nejvíce potřebují. O zájmu o tyto besedy svědčí množství dotazů, kterým dáváme vždy prostor. Podle toho se dá vycítit, že žáci jsou skutečně zaujati problémy, kterými žijeme. Dnes, po pěti letech této činnosti, bychom těžko spočítali množství těch, kteří tyto informace vyslechli.
O tom, že tato práce není marná a že přináší přece jen nějaké ovoce, svědčí pomoc studentů na nejrůznějších akcích naší organizace, na schůzích, posezeních členů i sportovních akcích. Pomáhají při doprovodu členů na místo konání, několikrát připravili pro naše členy hodnotná kulturní vystoupení. Pomáhají často i při samostatném pohybu nevidomých ve městě. Najednou zjištujeme, že přibývá těch, kteří ví, jak nabídnout pomoc v roli dobrovolného průvodce. Na nás nevidomých je, jak tuto pomoc přijmeme. Nikdy bychom ji neměli odmítnout, natož hrubým způsobem, jak se to již podle vyprávění pedagogů stalo. Student s takovou zkušeností již svou pomoc samozřejmě nenabídne. My nevidomí bychom měli vždy pomoc mladých lidí ocenit a za každou - byť drobnost - poděkovat. Sami bychom měli umět o pomoc požádat a vysvětlit, jak má být poskytnuta. A pamatujme - podle jednoho případu se hodnotí stovky ostatních. O tom, že i nevidomí podléhají náladám jako ostatně všichni lidé, studenty informujeme.
Po řadu let nejenže navštěvujeme školy, ale v mnoha případech navštěvují studenti Tyfloservis a sídlo Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých. A to pokládáme ještě za větší přínos, protože tam se seznámí s prostředím, ve kterém se odehrává naše činnost. Vždy je někdo z pracovníků provede jednotlivými pracovišti včetně prodejny pomůcek. Zde jsou jim předvedeny pomůcky, které s sebou do škol nosit nemůžeme.
Pozorujeme, že je mnoho těch studentů, kterým se prohlídka Tyfloservisu daleko víc vryje do duší než beseda u nich ve škole. Některé školy právě z tohoto důvodu návštěvy svých studentů do našich středisek pravidelně obnovují. Jsou to například Zdravotní školy, Obchodní akademie, fakulty Univerzity Palackého a další. A nejsou to jen olomoucké školy. Přijíždějí například z Prostějova, Rožnova nebo České Třebové. Do několika okresů také zajíždíme my.
Závěrem bych chtěl sdělit jedno své přesvědčení - osvětovou činnost můžeme provádět my všichni. A to tím, že se budeme chovat k veřejnosti maximálně slušně, že vždy poděkujeme za každou poskytnutou pomoc a tím přispějeme k tomu, že nás veřejnost lépe pozná a bude k nám přistupovat otevřeně a bez obav.

Milan Fiala

Dovětek
Osvětové práce Miloslava Fialy a Ludmily Soltysiakové si my všichni hluboce vážíme. Ohodnocením jejich činnosti je určitě i zájem televize, která z jedné besedy natočila reportáž. Zájem o tuto tematiku projevují i další regionální sdělovací prostředky.
- red -

Nikdy není pozdě
Již několik roků navštěvují studenti Obchodní akademie Olomouc středisko pro nevidomé - Tyfloservis. Dá se říci, že většina studentů se tak poprvé dozvídá o jeho existenci. I když na exkurzi, spojenou s přednáškou a besedou, šli dne 29.dubna studenti třídy 2.C s rozpaky, pozorně vyslechli pana Fialu, který je seznámil s činností organizace. Nezapomněl ani na svého koníčka - výrobu keramiky - který mu pomáhá dobíjet energii. Pana Fialu vhodným způsobem doplňovala paní Soltysiaková. Oba pak posluchače "vyzkoušeli". Šlo o to, zda by dovedli nabídnout nevidomému pomoc. Samozřejmě, že se našli "odvážní jedinci". Ti neváhali, i když přesně nevěděli, jakým způsobem reagovat. Doufejme, že nezůstane jen u zkoušky a že získají odvahu pomoci i na přechodu pro chodce nebo kdekoliv jinde na ulici.
Studenti byli s návštěvou střediska spokojeni, zaujal je provoz výpočetního centra, pomůcky pro zrakově postižené v Tyfloservisu. Exkurzi pak doplnila prohlídka prodejny, kde bylo možno zhlédnout předměty, které ulehčují zrakově postiženým práci, a obdivovat keramiku zhotovenou panem Fialou. Po celou dobu pobytu v areálu Tyfloservisu panovala příjemná atmosféra díky všem pracovníkům i pozornosti studentů. Domnívám se, že je třeba, aby se co nejvíce lidí - nejen mladých - dovědělo o existenci a činnosti střediska a aby dovedlo nabídnout nevidomému pomoc a zbavilo se strachu z neznámého a nepoznaného. Vždyt je morální povinností mít porozumění především pro zdravotně postižené a přitom si uvědomit, že zdraví je nejcennější dar, který člověk dostal. Zkušenost ho pak obohacuje, proto by se měl naučit odpovědnosti za sebe sama a dělat občas i to, co přináší radost druhému. A i to bylo, je a bude cílem našich návštěv v Tyfloservisu.

Názory studentů třídy 2.C

Jana Andrejčuková
"Exkurze v Tyfloservisu se mně velice líbila. Už dříve jsem se setkala s nevidomými lidmi, ale až nyní jsem pochopila, jak důležitá je naše pomoc. Obdivuji hlavně pana Fialu, jeho optimistický náhled na svět. Přeji všem nevidomým, aby ve svém životě nacházeli stěstí a aby se často setkali s naší pomocí."
Klára Veselá
"Návštěva v Tyfloservisu byla pro mě velmi zajímavá, neboť
jsem se dozvěděla mnoho nového. Obdivuji všechny, kteří žijí ve
tmě a dokázali se s touto situací smířit."
Martina Tomášková
"Exkurze byla pro mě velikým přínosem. Pan Fiala si mě velice získal nejen svým projevem, ale také svou vyrovnaností. Choval se tak, že by snad nikdo nepoznal, že nevidí. Opravdu velice obdivuji nejen jeho, ale i ostatní zrakově postižené lidi, protože já sama bych se se světem tmy nedokázala vyrovnat. Ale už teď vím, že jsem v Tyfloservisu nebyla naposled a že jej určitě zase brzy navštívím."
Pavel Eger
"Exkurze do Tyfloservisu mě zaujala. Uvědomil jsem si, jaké štěstí je být zdravý a o co všechno jsou nevidomí ochuzeni. Poučil jsem se, jak se ke zrakově postiženým chovat, jak jim pomoci."
Lucie Paluchová
"S exkurzí do Tyfloservisu jsem byla velice spokojená. Vzkazuji všem lidem: Když potkáte na ulici nebo na přechodu nevidomého člověka, vždy mu, prosím, nabídněte pomoc. Tento člověk vám bude za vaši pomoc určitě vděčný. Proto se domnívám, že nikdy není pozdě.

Mgr. Anna Sedláčková, Obchodní akademie, Olomouc



** Kdo byl Kenneth Jernigan? (II.) **

Ve volném seriálu o životě dr. Kennetha Jernigana se dnes pokusím představit v holých faktech organizaci, s níž byl téměř po celý život neodmyslitelně spjat i jeho samotného.
Na rozdíl od evropské tradice nevidomí anglosaského světa velmi pečlivě odlišují dva typy organizací, s nimiž se na své životní cestě potkávají: Jsou to organizace a instituce pro nevidomé, které - tradičně řečeno - o slepce pečují a organizace nevidomých, které nevidomé sdružují a ti pak pečují sami o sebe . V oněch prvních institucích nemají nevidomí lidé zpravidla příliš velkou - pokud vůbec nějakou - rozhodovací pravomoc, i když je někdy do jejich čela postavena nevidomá osoba jakožto f igura vytvářející - moderně řečeno - náležité imidž ; druhý typ organizací představují na federální úrovni (tedy na území celých Spojených států) dvě někdy spojenecké, častěji však soupeřící asociace: Americká rada nevidomých a Národní federace nevidomých. Jelikož byl život Kennetha Jernigana spjat s budováním a rozmachem Národní federace, bude nyní řeč právě o ní.
Národní federaci nevidomých založil v roce 1940 nevidomý spisovatel, myslitel, právník a univerzitní profesor dr. Jacobus tenBroek (1911-1968). Základní filozofie Národní federace směřující k povznesení nevidomého člověka na roveň všem takzvaným ostatním se dá shrnout do tří slov, která tvoří logický žebřík na cestě k vytčenému cíli; ta slova jsou: jistota, rovnost, šance. Jistot (rozuměj: sociálních) lze dosáhnout vzděláváním, činností přinášející výdělek a přiměřeným sociálním zabezpečením; rovnosti (rozuměj: před zákonem i v každodenním životě) lze dosáhnout neumdlévajícím politickým a osobním bojem - především s předsudky; šancí se zde rozumí možnost ukázat, že umíme pracovat stejně dobře jako ti ostatní .
Národní federace je dnes největší organizací nevidomých ve Spojených státech. Jejími členy jsou i zainteresovaní vidoucí lidé. Federace má přes 50 000 členů, což představuje více než 10% amerických nevidomých. Konečným cílem Federace je úplné začlenění nevidomých do společnosti na základě rovnosti. K tomuto cíli Federace kráčí skrze odstranění veškeré právní, hospodářské a společenské diskriminace, skrze veřejnou osvětu, a skrze nejvyšší možné uplatnění individuálních schopností a vloh nevidomých lidí.
Život a dílo dr. Jernigana je názorným příkladem trvalé platnosti základních idejí Federace. Uměl vždy přesně formulovat jak celkovou strategii, tak ty nejjemnější jednotlivosti postupu v konkrétních kauzách, v nichž se Federace kdy angažovala. A nebylo jich málo: rehabilitačními zákony a zákony o právu nevidomých na gramotnost počínaje a soudními spory ve prospěch poškozených nevidomých jednotlivců konče. Všichni vůdčí představitelé amerických a kanadských nevidomých, které znám (a nejsou to ani zdaleka pouze obdivovatelé K. Jernigana), se vzácně shodují v jednom: dr. Jernigan byl veliký stratég; nikdy se nepouštěl do předem prohraných bitev. Snad právě proto byl v práci ku prospěchu nevidomých tak úspěšný.
Narodil se 13. listopadu 1926 a vyrůstal na farmě ve státě Tennessee. Základní a střední vzdělání získal na škole pro nevidomé v Nashvillu. Po maturitě si zařídil výrobnu a obchod s nábytkem v městečku Beech Grove (o tom, jak sám vyráběl a prodával jednoduchý nábytek, zábavně píše v jedné ze svých knih). Na podzim roku 1945 byl přijat na univerzitu v Cookevillu. Studoval sociální vědy a univerzitu absolvoval s vyznamenáním v roce 1948. Magisterská a doktorandská studia v oboru anglický jazyk a literatura absolvoval na Peabodyově koleji v Nashvillu. Zde se aktivně účastnil studentského života: byl stálým dopisovatelem univerzitních novin, založil vlastní literární časopis, byl členem spisovatelského klubu. V roce 1949 obdržel výroční cenu kapitána Charlese W. Browna, kterou tehdy udělovala vynikajícím nevidomým studentům Americká nadace pro nevidomé.
Po studiích působil Jernigan čtyři roky jako učitel angličtiny na tennessijské škole pro nevidomé. Aktivně se zapojil do práce tennessijské odbočky Národní federace nevidomých (v roce 1950 byl zvolen jejím viceprezidentem a v roce 1951 prezidentem). Ve své funkci organizoval výroční valné shromáždění Národní federace, které se v roce 1952 konalo v Nashvillu. V organizování výročních valných shromáždění Federace se natolik osvědčil, že mu bylo svěřováno až do jeho smrti. V roce 1952 byl poprvé zvol en do celofederální výkonné rady Federace.
V roce 1953 začal pracovat ve výcvikovém středisku prostorové orientace v Oaklandu v Kalifornii. Z doby jeho působení v Oaklandu se datuje legendární výcvikový program chůze nevidomých s dlouhou holí.
V letech 1958-1978 pracoval K. Jernigan jako ředitel úřadu pro rehabilitaci nevidomých státu Iowa. Zodpovídal za řízení pobytového rehabilitačního střediska, za domácké vzdělávání a domácké zaměstnávání, za knihovny pro nevidomé a tělesně postižené atd.
V roce 1960 udělila Federace Jerniganovi Cenu Newela Perryho za vynikající úspěchy při organizování služeb pro nevidomé. V roce 1968 mu udělil veřejnou pochvalu prezident Spojených států. V projevu u příležitosti předávání pochvaly zazněla tato pozoruhodná věta: "Když už člověk musí být slepý, je lépe být slepým v Iowě než kdekoli jinde ve Státech nebo ve světě." Další ocenění z rukou prezidenta Spojených států obdržel dr. Jernigan v roce 1990.
O článcích a veřejných vystoupeních K. Jernigana se dnes rozepisovat nebudu; pro čtenáře Zory se připravují překlady z jeho nejpozoruhodnějších myšlenek o nevidomých lidech a o světě kolem nich.
V letech 1968-1986 byl K. Jernigan prezidentem Národní federace. Za jeho působení doznala organizace nebývalého růstu jak co do počtu členů, tak co do rozsahu činností. Funkci prezidenta opustil v šedesáti letech a ještě po dobu dalších dvanácti let sledoval, jak se činí jeho nástupci. Věděl - stejně jako zakladatelé Spojených států -, že osud žádné rozumné lidské instituce nesmí záviset na jednom člověku.
Ani zdaleka jsem nevyjmenoval vše, co dr. Jernigan dělal. Nevím, kde dokázal najít čas na redigování několika časopisů Federace, na umělecky velmi zdařilé načítání pohádek pro děti, na sbírání zbraní, na ochutnávání vína ... Snad je to tím, že měl dokonalý smysl pro detail.

R. Volejník



** O cestě do Pakistánu (i o jiných věcech) **

K tomuto rozhovoru jsem si pozval mladého nevidomého muže jménem Kvido Sandroni, který se před nedávnem usadil v Olomouci. Je v úzkém kontaktu s Tyfloservisem i Okresní odbočkou SONS. Kromě jiného vede kurz angličtiny, který navštěvuje několik našich členů. Tématem našeho rozhovoru však bude Kvidova nedávná cesta do Pákistánu. Věříme, že jeho vyprávění zaujme i vás. Podotýkám, že řeč však nebude jen o Pákistánu. Určitě nás zaujme i to, jakým způsobem se uplatnil v zajímavém a u nás ojedinělém zaměstnání a vůbec v životě.
Kvido, co tě zavedlo až do Pákistánu?
"Navštívil jsem tuto zemi služebně jako tlumočník a zaměstnanec jedné olomoucké textilní firmy. Ta získala kontakty v Pákistánu, odkud dováží textilní suroviny, především bavlnu. Vyměňovali jsme si dopisy, telefonovali, ale nakonec se ukázalo, že bude nutno tamní partnery navštívit. Oni mají jinou mentalitu, a nereagují rychle na dotazy, jak jsme tady v Evropě zvyklí. Takže jsme byli donuceni tam jet a převzít zboží. Trvalo to poměrně dlouho, než jsme se rozhodli, byly zde jisté obavy a navíc nás nechtěly pustit manželky.
Nakonec jsme se však do toho pustili. Nejprve očkování proti žloutence, tyfu, malárii. Bylo třeba nakoupit zásoby pitné vody. Protože můj šéf nemá zkušenosti s cestováním, svěřil veškerou přípravu cesty mně. Zajišťoval jsem tedy letenky, pasové záležitosti, potvrzení od banky, telefonicky jsem sjednával schůzky s partnery, objednal hotel v Karáčí. Bylo třeba spolupracovat s pákistánskou ambasádou u nás a s českou v Pákistánu."
Jakým způsobem jste do Pákistánu cestovali?
"První co jsem udělal, tak jsem sdělil svému šéfovi, že když mi svěřil přípravu cesty, že si sám určím leteckou společnost, se kterou tam poletíme. V žádném případě jsem nechtěl cestovat s Aeroflotem. Rozhodl jsem se pro holandskou společnost KLM. Oni zajišťují pravidelnou linku Amsterodam - Karáčí, takže jsme letěli hodinu a půl do Amsterodamu a pak do Karáčí dalších 8 hodin.
Cílem naší cesty bylo právě toto obchodní centrum Pákistánu. Je to obrovské město s osmi miliony obyvatel, tedy podle oficiálních statistik, podle neoficiálních jsou zde další 3 miliony Afghánců. Přicestovali jsme navečer, přesto nás přivítalo tropické počasí s 29 stupni Celsia. Přes den bylo běžně 40 stupňů."
Jak jste takové vedro snášeli?
"Oba dva jsme byli překvapeni, že docela dobře, vůbec nám to nedělalo potíže. Problémy jsme měli až na zpáteční cestě, protože před odletem bylo 38 stupňů a v Amsterodamu pouhých 12. Takže jsem si přivezl angínu z nastuzení. Ani šéf se z toho nemohl vzpamatovat."
Důvodem vaší cesty bylo obchodní jednání. Měli jste čas na prohlídku města, jeho okolí a zajímavostí?
"Času jsme měli opravdu dost, protože letecká společnost nám dala podmínku, že v Pákistánu musíme přespat 4 noci, abychom získali slevu na letenkách. Takže jsme tam byli celkem 5 dnů, z toho naše jednání trvala dohromady 7 hodin. Zbytek času jsme leželi u bazénu, procházeli se a také jsme se povozili na velbloudu."
Nespadl jsi z něj? Určitě je to pro nevidomého náročné už jen na něj nasednout.
"Je nutné se pevně držet, protože velbloud klečí a pak se i s jezdcem zvedá. Když by člověk na to nebyl připraven, může z velblouda lehce spadnout. Pak byla jízda již docela pohodlná. Velbloud byl ozdoben všelijakými zrcátky a cingrlátky. V Pákistánu musí být všechno barevné a musí to cinkat. Třeba i popeláři mají svůj popelářský vůz ozdoben zrcátky a různými zvonečky.
Pokud jde o historické památky, tak ty jsou pro turisty vcelku nepřístupné. V Pákistánu je víceméně vojenský režim. Bylo úplně běžné potkat člověka se samopalem. Každý bílý člověk je v podezření, že je Američan. Takže se docela škaredě dívají na každého člověka s bílou pletí. I hotel, kde jsme byli ubytováni, byl hlídán samopaly. Stejně tak sousední mešita. Hlavní důvod je obava z atentátů. Je třeba si dávat všude velký pozor a pohybovat se s doprovodem někoho alespoň trochu známého."
Bylo by proti zavedeným zvyklostem nezeptat se při takovéto příležitosti na tamnější stravu. Ochutnali jste nějaké národní jídlo?
"Já jsem zvyklý cestovat a také jsem hodně zvědavý. Ale protože tam jsou hygienické podmínky úplně jiné, měli jsme tentokrát trochu strach ochutnat tamní běžná jídla. V hotelu byla mezinárodní kuchyně a evropský standard. Tím bylo zaručeno, že i hygiena je dodržena.
Náš obchodní partner nás ale pozval do jedné lepší tamní restaurace, kde jsme ochutnali různá masa s rýží. Byla to drůbež, hovězí a ryba v ostré omáčce a k tomu vynikající rýže. Ona chutná výborně i samotná, je zcela jiná než zde. Pokud se týče nápojů, tak tam se nepije žádný alkohol. Holandská letecká společnost je povinná hlásit cestujícím, že pití veškerého alkoholu je zakázáno. Jestliže někdo převeze alkohol, je to považováno za trestný čin. Je to muslimský stát. Takže se pije voda nebo Cola či Sprait, které však mají značku Made in Pakistan. A samozřejmě se tam pije čaj. Fantastický, při kterém si člověk uvědomí, že to co pijeme my, je smetí."
Tak to bylo jídlo a co ženy, také chodí zahaleny jako na blízkém východě?
"Ano, a je to velmi přísné nařízení. V hotelu, kde jsme bydleli, byly bazény odděleny, takže jeden byl jen pro ženy. Pokud přišly do toho "pánského", musely být zcela oblečeny, i když teplota dosahovala 45 stupňů. Kupodivu to snášely s úsměvem."
Tvé vyprávění o Pákistánu bylo moc zajímavé a určitě by bylo o čem povídat i dál. Teď bych se ale rád vrátil domů, k tvému zaměstnání. Určitě by čtenáře zajímalo, jak jsi toto zaměstnání našel, což v dnešní době není zcela snadná záležitost zvlášť pro nevidomé. Není to snadné ani v tvém oboru překladatelství či tlumočení.
"Toto místo jsem našel díky inzertním novinám "Profit". Doporučoval bych i jiným nevidomým, pokud by hledali prostřednictvím inzerátu zaměstnání, aby tam neuváděli, že jsou postižení. Musíme tam uveřejnit, co všechno umíme, a až se nějaký zaměstnavatel ozve, vysvětlit, že všechno, co jsme uvedli je pravda, a až nakonec dodat jednu maličkost, totiž že nevidíme.
Na můj inzerát se ozval jeden z pracovníků malé textilní firmy, která šije župany a potřebuje se dostat na zahraniční trhy. Sdělil jsem mu, že umím jazyky a pak jsem dodal, že nevidím. Pracovník mi odpověděl, že je mu to líto, ale že to asi nepůjde. Bral jsem to docela sportovně, protože taková odpověď je docela obvyklá.
Během hovoru se však do kanceláře vrátil šéf firmy a kolega mu vysvětlil, že našel zajímavý inzerát v Profitu, ale že ten dotyčný nevidí a že z toho asi nic nebude. A šéf na to říká - počkej, my potřebujeme někoho, kdo umí mluvit a i když nevidí, tak to snad nebude takový problém. Pak se ve sluchátku ozval přímo šéf a pozval mě k osobnímu pohovoru. Tak jsme se tedy sešli, on zjistil, že ty jazyky opravdu umím, hned mě také vyzkoušel a to tak, že jsem musel volat do zahraničí a zjistit některé věci ohledně bavlny.
Pak jsme se dohodli na zkušební době, kdy jsme museli najít způsob vzájemné komunikace. Bylo třeba domluvit, jak si předávat písemné informace, protože tehdy jsem ještě neměl Windows, pracoval jsem jen v DOSu. Během šesti měsíců jsme vše dořešili a vytvořili dobrý pracovní vztah. Dostával jsem náročnější úkoly, například jednání na olomouckých úřadech. Nakonec i přípravu zmíněné cesty do zahraničí."
Tyto informace, zkušenosti i rady jsou jistě velmi cenné pro další nevidomé, kteří hledají zaměstnání. Kromě těch pozitiv se určitě dostaví i nějaký ten problém, ale takový už je život a ty se s tím určitě umíš poprat.
"To určitě ano, v tom je také ta integrace, ne všechno je pozitivní, vše není dáno nevidomému jenom proto, že nevidí. Postupně nás začnou ti kolem brát jako normálního člověka a vyžadují to, co od ostatních."
Na závěr tě chci požádat, abys nám prozradil něco ze svého soukromí. Už podle tvého jména mohli čtenáři vytušit, že nejsi Čech. Tak nám tedy řekni něco o tom, kde ses narodil, kde jsi studoval a co tě přivedlo k tomu, že ses nakonec usadil zde v Olomouci.
"Když se mě na tohle někdo ptá, tak nikdy nedokážu přesně říct, zda jsem úplný Ital nebo napůl Čech, i když česká kultura byla vždy součástí mého života. Narodil jsem se v Praze, maminka je Češka, táta Ital. Vyrůstal jsem v Itálii a tam jsem absolvoval všechny školy. Každý rok jsem do Čech jezdil. Když jsem byl malý, tak jsem nevěděl, komu mám ve fotbalu fandit, když hrála Itálie s Československem. Doufal jsem, že to bude remíza.
Umím docela dobře česky, ale neměl jsem dobré gramatické základy. Během vysokoškolského studia jazyků (němčina, angličtina) na univerzitě ve Florencii jsem se rozhodl, že pojedu na stáž do Prahy, abych si zdokonalil češtinu. Při pobytu v Praze jsem se seznámil se svou budoucí manželkou Hankou. Ona pochází ze severní Moravy. Rozhodli jsme se, že po svatbě budeme žít tady v Čechách.
Olomouc jsme si vybrali spíš teoreticky, aniž bychom ji znali. Zjistili jsme, že je to zajímavé město s univerzitou, je tam filozofická fakulta, fakultní nemocnice a manželka je zdravotní sestra. Olomouc je na trase Praha - Ostrava, není to daleko od Vídně a snadno se cestuje do Itálie. Nakonec se nám zde podařilo najít byt a zabydlet se tu."
A úplně nakonec otázka: jak se ta Olomouc, kterou jsi vůbec neznal, a kterou teď postupně poznáváš, tobě a tvé paní líbí?
"Mně se Olomouc moc líbí. Musím říct, že je to už třetí kultura, která vstoupila do mého života. Já jsem znal dosud jen Prahu a českou kulturu, a on je to opravdu rozdíl. Nejen v řeči, to se hned pozná, ale já jsem se musel naučit i mnoho nových věcí. Ale kromě toho se tu mám opravdu dobře a myslím, že ta kvalita života je v Olomouci dobrá. Je to takové akorátní město, není tak velká, všechno je po ruce a protože jsem byl zvyklý na zmatky ve Florencii, je to pro mne klidné město. Všechno vyřídím bez problémů a bez stresu."
Ten závěr vyzněl velmi pozitivně, ostatně tak jako celý náš rozhovor. Já ti, Kvido, přeji nejen hodně úspěchů v zaměstnání a v profesním životě, ale především hodně štěstí v tvém životě soukromém.

S Kvidem Sandronim rozmlouval Jan Příborský



** Zdravotní pojištění **

Námětem dnešní rubriky je téma, které zajímá snad všechny občany, protože každého z nich se dříve či později dotkne - zdravotní pojištění.
Odpovědi na otázky, které si klademe v souvislosti se zdravotním pojištěním upravuje zákon číslo 48/1997 Sb. v platném znění. Tato právní norma stanoví rozsah a podmínky, za kterých je v České republice poskytována zdravotní péče.
Praví se v ní, že zdravotně pojištěny jsou osoby, které mají na území naší republiky trvalý pobyt, případně osoby, které jsou zaměstnány u zaměstnavatele, který má na uzemí České republiky své sídlo. U osob, které mají na uzemí ČR trvalý pobyt, vzniká zdravotní pojištění dnem narození. V případě, že osoba nemá na území České republiky tento pobyt zřízen, vzniká pojištění dnem, kdy osoba vstoupila do zaměstnaneckého poměru k zaměstnavateli se sídlem v ČR.
Zdravotní pojištění zaniká úmrtím pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého, případně dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu přestala být zaměstnancem zaměstnavatele se sídlem v ČR či dnem ukončení trvalého pobytu na území ČR. Plátcem pojistného je podle ustanovení 4 pojištěnec, který je zaměstnancem v pracovním poměru podle pracovněprávních předpisů nebo v obdobném poměru, dále zaměstnavatel a stát. Stát platí pojištění například za tyto pojištěnce: nezaopatřené děti, poživatele důchodu, příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a další mateřské dovolené, muže po dobu jejich nepřítomnosti v práci, po kterou se jim poskytuje peněžitá pomoc podle předpisů o nemocenském pojištění, osoby pobírající dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti, příjemci příspěvku o blízkou a jinou osobu, osoby pečující o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči nebo alespoň o jedno dítě do sedmi let či nejméně o dvě děti do patnácti let, uchazeče o zaměstnání.
Se vznikem pojistného je samozřejmě spojena povinnost platit pojistné. Pro vznik této povinnosti platí stejné podmínky jako pro vznik pojištění. Pojištěnec nemá povinnost platit pojistné pouze v případě, že je dlouhodobě v cizině.
Výši pojistného, způsob placení a penále vyměřované za nedodržení splatnosti pojistného stanoví zvláštní zákon.
Pojištěním vzniká vztah mezi plátcem pojistného a pojištěncem. Obsahem tohoto vztahu jsou práva a povinnosti. Základní povinností plátců pojistného, tedy především zaměstnavatele je oznamovací povinnost. Zaměstnavatel je povinen do osmi dnů po vzniku skutečnosti, která se oznamuje, provést oznámení o vzniku takové skutečnosti u pojištovny. Skutečnosti, které tuto oznamovací povinnost zakládají, jsou: nástup zaměstnance do zaměstnání, případně jeho ukončení, změna zdravotní pojištovny zaměstnance a dále skutečnosti, které jsou rozhodné pro povinnost státu hradit za zaměstnance pojistné.
Pojištěnec má právo na výběr zdravotní pojištovny, nestanoví-li tento zákon jinak. Zdravotní pojištovnu lze přitom změnit jednou za dvanáct měsíců a to vždy jen k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí. Dále má pojištěnec právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a samozřejmě také na výběr zdravotnického zařízení. Zvolený lékař může přijetí pojištěnce odmítnout pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím došlo k enormnímu zatížení vylučujícímu kvalitní zdravotní péči. Dalším právem pojištěnce je právo na zdravotní péči a výdej léčivých přípravků bez přímé finanční úhrady. Dalším právem pojištěnce je právo podílet se na kontrole zdravotní péče, která je mu poskytována. V případě, že má k této zdravotní péči výhrady, může podat návrh na přezkmoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, obrátit se například na Českou lékařskou komoru či na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení.
Pojištěnec má ovšem také své povinnosti. K těmto povinnostem patří například povinnost hradit příslušné zdravotní pojistné, podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám a především povinnost oznámit do osmi dnů všechny důležité skutečnosti, které mají vliv na zánik zdravotního pojištění.
V dalších ustanoveních zákon upravuje podmínky poskytování zdravotní péče a její úhrady. Velmi důležité je ustanovení 13 které praví, že ze zdravotního pojištění se hradí péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit zdravotní stav. Za takovou péči zákon považuje: léčebnou péči ambulantní a ústavní, pohotovostní a záchrannou službu, preventivní péči, dispenzární péči, poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků, lázeňskou péči a péči v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách, závodní preventivní péči, dopravu nemocných a náhradu cestovních nákladů, posudkovou činnost, prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu včetně dopravy.
Podmínkou hrazení péče je přitom skutečnost, že je tato péče poskytována na území České republiky. V případě, že došlo k léčení během pobytu mimo území republiky, hradí se ze zdravotního pojištění toto léčení jen částečně a to do výše poskytované za takovou péči na našem území.
Zákon ve svých dalších ustanoveních stanoví také výkony, které se ze zdravotního pojištění nehradí. Takovými výkony jsou například vyšetření a prohlídky konané na žádost fyzických nebo právnických osob, soudu, státního zastupitelství, orgánů České policie.
V dalších ustanoveních se výše uvedená právní norma věnuje podrobnějšímu vymezení jednotlivých druhů péče, tak jak je uvádí 13. V dalších řádcích zaměřím svoji pozornost na podrobnější definice forem péče, které jsou pro občany obecně, a pro občany těžkým zdravotním postižením zvláště významné.
Ambulantní péče: ambulantní péčí se podle zákona rozumí primární zdravotní péče, specializovaná ambulantní zdravotní péče a zvláštní ambulantní péče. Primární zdravotní péči poskytuje pojištěncům ošetřující lékař. Je povinen zajišťovat zdravotní péči včetně návštěvní služby.
Specializovanou ambulantní zdravotní péči poskytne pojištěnci specializované zařízení na doporučení lékaře. Zvláštní ambulantní péčí se rozumí péče poskytovaná pojištěncům s akutním nebo chronickým onemocněním a pojištěncům tělesně, smyslově, nebo mentálně postiženým, kteří jsou závislí na cizí pomoci. Tato péče se výše uvedeným skupinám pojištěnců poskytuje v jejich vlastním sociálním prostředí, tedy ve vlastním bytě, stacionáři či ústavech sociální péče. Ústavní péčí se tedy rozumí péče, která se poskytuje jak v nemocnicích, tak v zařízeních sociální péče. Také do těchto zařízení jsou pojištěnci přijímáni na doporučení lékaře.Toto doporučení se ovšem nevyžaduje v případě přijetí do psychiatrické léčebny. Je důležité připomenout, že je-li při přijetí dítěte do zdravotnického zařízení, vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu, nutná celodenní přítomnost průvodce, bude tento průvodce samozřejmě přijat spolu s dítětem. U dětí do 6 let se toto přijetí považuje za ústavní ošetřování. V případě dítěte staršího nebo dospělé osoby se přítomnost průvodce považuje za ústavní ošetřování pouze se souhlasem revizního lékaře. Toto platí i pro pobyt v odborné dětské léčebně a dětské lázeňské léčebně.

Zpracovala JUDr. Ivana Marešová



** Domácí oční lékař **

Vady zvané brýlové

Vetchozrakost - presbyopie
Český název je poněkud nelichotivý. Naznačuje, že nositel této vady je již jaksi k nepotřebě. Přitom jde o jednu z mála vad či chorob, kterou příroda spravedlivě přiděluje každému v určitém věku. Pravda, někomu dřív, někomu zdánlivě později.
V kapitole o dalekozrakosti jsme uvedli výklad pojmu akomodace - aktivního zaostření na blízko vyklenutím čiré pružné čočky. Vetchozrakost znamená, že původně čirá pružná čočka postupně svou pružnost ztrácí, takže není schopna se vyklenout a stát se "plusovější". Tehdy vznikne potřeba nahradit toto chybějící plusové vyklenutí čočky brýlemi. Bez brýlí na čtení se zkrátka neobejdete.
Jak tuhne oční čočka a ztrácí svou schopnost vyklenout se, tak se od oka oddaluje bod, ve kterém vidíme předměty ostře. Předstupněm brýlí na čtení je postupné oddalování novin od očí, abychom písmena viděli ostře.
Tento proces trvá několik let, dokud ruce stačí délkou či není potřeba číst příliš drobné písmo. Pak už nezbývá než pořídit si brýle a vás postihne deprese z toho, že už je zde podzim života. Nuže, nebuďte smutní. Brýlemi na čtení život nekončí. Představte si, jak hrozné to bylo před několika sty lety, kdy brýle na čtení ještě nebyly k dispozici.

Léčba
Vetchozrakost neprovázejí žádné komplikace ani následky. Nenosí-li dotyčný brýle či neví-li o své vadě, může mít určité typické příznaky astenopie: bolesti kolem očí a za očima, bolest hlavy, někdy i za krkem, pálení a zarudnutí okrajů víček, někdy i jejich lehký otok. Léčba vetchozrakosti spočívá v předpisu brýlí na čteni v plusové hodnotě. U pacienta, který na dálku brýle nepotřebuje (u emetropa), se většinou předepisuje od plus 1 do cca plus 3,5 až plus 4 dioptrií, v závislosti na věku.
U krátkozrakého je tomu jinak. Například pětašedesátiletý pacient, který již nemá žádnou akomodaci, dostane na čtení přídavek +3,5. Má-li do dálky -6,0, na blízko vystačí s -2,5 dioptriemi. Dalekozrakému se hodnota skel na čtení přičte ke sklům, které používá na dálku. Například má-li v brýlích na dálku +2,0, na čtení bude takový pětašedesátiletý pacient potřebovat přibližně +5,5 dioptrie.
Prevence vetchozrakosti zatím neexistuje a nedovedu si představit lék, který by dovedl vetchozrakosti předejít. Ale byl by to byznys, že?
Doporučení pro vetchozraké jsou jednoduchá. Pečlivě noste své brýle na čtení - předejdete tak astenopii. Bolení hlavy a za krkem, pálení okrajů víček a jejich zarudnutí není vůbec příjemné.
A na závěr ještě radu těm, kteří jsou odkázáni nosit brýle: Snad nejčastější chybou všech majitelů brýlí je zanedbávání čistoty skel. Každému je jasné, že zaprášenou tvář je nutné každý večer umýt, avšak málokdo si večer při očistě těla umyje i své brýle. Přitom stačí omýt je teplou vodou a mýdlem, případně měkkým kartáčkem. Dokonalejší očistu vám provedou ve většině prodejen oční optiky, kde mají k dispozici ultrazvuk. Můžete si tam zakoupit i čisticí papírky a hadříky, které zabraňují zamlžení skel. Čistotu skel nepodceňujte, neboť průměrné znečištění brýlí vás připraví až o polovinu světla přicházejícího z okolního světa.

MUDr.Břetislav Brožek, CSc.



** Praktické rady učitelům i rodičům **

Publikace Ondreje Németha s názvem Slabozrakost jako pedagogický problém (Bratislava, Sapientia 1999), která se v současnosti dostává na knižní pulty, reaguje na neuspokojivou situaci v oblasti edukace slabozrakých žáků a to zejména v podmínkách základních škol běžného typu.
Autor v ucelené podobě prezentuje poznatky a výsledky svojí práce v osmi samostatných, na sebe navazujících kapitolách, které tvoří kompaktní celek. V uváděné publikaci při své erudovanosti v dané problematice prezentuje, že v práci intenzivně využíval získané empirické poznatky.
Chtěla bych upozornit na tuto pozoruhodnou knihu a stručně informovat o tom, co v ní můžete najít. Publikace vám pomůže zorientovat se v problematice integrace slabozrakých žáků v podmínkách běžných základních škol. Integrace postižených je celosvětový trend, který však musí být v souladu s humanistickými tendencemi, a právě o tom je tato kniha.
V prvních pěti kapitolách autor věcně a srozumitelně, bez zbytečných podrobností seznamuje čtenáře s anatomií a fyziologií oka, přehlednou diferenciací zrakově postižených, slabozrakostí - jejími oftalmologickými kritérii, psychologickými aspekty slabozrakosti a jejími vlivy na pedagogický proces.
Velký význam připisuji kapitole o akceptaci slabozrakosti jako důležitý faktor pro psychický a fyzický vývin zrakově postiženého jednotlivce jednak rodiči, ale také pedagogy. Významné je zdůraznění úlohy rodičů a pedagogů. Mezi rodiči a dětmi, pedagogy a dětmi by někdy stačilo, aby dítě víc cítilo, že ho rodiče a pedagogové mají rádi, že chtějí pro něj dobro, že věří v jeho síly, dobrotu a rozum. Autor této myšlenky ilustruje příklady ze života, kde zdůrazňuje, že i handicapované dítě dokáže naplňovat stejné hodnoty jako zdravé, často však tato cesta k cíli je o mnoho složitější a komplikovanější.
V páté kapitole autor dává návod, jak realizovat speciálně pedagogickou a oftalmologickou diagnostiku slabozrakých dětí, jak rozumět zprávě lékaře a jak najít způsob pomoci pro slabozraké dítě v jeho těžké a složité situaci.
Podstatná a mimořádně cenná je ta část publikace, která poskytuje pedagogům praktické návody a rady, jak zefektivnit edukační proces u slabozrakých dětí. V ní čtenář najde vše, co pro zvýšení kvality své pedagogické práce potřebuje. Autor nabízí způsoby, jak upravit makroprostředí a mikroprostředí pro práci slabozrakých dětí v základní škole, uvádí všeobecné doporučení pro práci pedagoga ve výchovně vzdělávacím procesu.
Osobní pozornost si zasluhuje ta část práce, v níž autor opisuje možnosti úpravy textů a ilustrací pro slabozraké žáky a uvádí konkrétní návody, kde zdůrazňuje, že "není vždy nevyhnutelné řešit uvedený problém složitou a finančně náročnou cestou ekonomických kompenzačních pomůcek. V mnoha případech úplně postačí úprava běžně používaných materiálně-didaktických prostředků, a to zejména textů a ilustrací.
Na zkvalitnění práce učitele v základní škole předkládá autor vypracovaný individuální výchovně-vzdělávací program, který umožňuje jistou variabilitu na základě pedagogických zkušeností, konkrétních požadavků a potřeb každého jednotlivého žáka.
Poslední kapitola je naplněná speciálně pedagogickým poradenstvím. V ní se dozvídáme o nevyhnutelnosti spolupráce pedagogů se speciálními pedagogy, o možnostech, jak s nimi spolupracovat a o tom, jak a kam zařadit slabozraké dítě.
Závěrem chci říci, že tato kniha se doslova ptala na svět. Je to práce, kterou doporučuji všem pedagogům, speciálním pedagogům, ale i rodičům slabozrakých dětí pro její vysoké odborné kvality. Věřím, že všichni čtenáři, ať už jde o odbornou anebo laickou veřejnost, využijí této publikace a poznatky z ní uplatní ve své náročné edukační práci se slabozrakými jedinci.

Antónia Tisovičová



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Okresní odbočka SONS Tachov pořádá 2 rekoniční pobyty. První se uskuteční v termínu 3.- 10.září v Cheznovice u Rokycan se zaměřením na prostorovou orientaci a druhý od 4.-11.října v Šumavském Mlýně se zaměřením na sebeobsluhu.
Cena pobytu pro jednu osobu činí 1 350 Kč. Bližší informace zájemcům poskytnou paní Šatrová (0184/72 35 49) a paní Floriánová (0184/72 47 63).

-----------------

Okresní odbočka SONS Praha-východ pořádá v době od 4. do 14.září ve Svratce rekondiční pobyt se zaměřením na prostorovou orientaci a samostatný pohyb, sebeobsluhu, s masážemi a relaxací.
Přihlášky podávejte urychleně na adresu OO SONS Praha-východ, Zborovská 46, Praha 5, tel.02/57 32 91 64.



** O mobilních telefonech (3) **

Programy služeb vhodné pro zrakově postižené
Pro své stálé zákazníky se oba provozovatelé mobilních telefonů snaží nabídnout výhodné vstupní podmínky, ceny hovorů a další služby tak, aby si každý vybral program, který bude nejlépe vyhovovat intenzitě jeho volání. Jako vhodné programy pro zrakově postižené jsem vybral dva, jeden od Eurotelu, druhý od Paegasu.
Nejprve si vysvětleme pojmy dotovaný a nedotovaný telefon: Jestliže vy se rozhodnete vlastnit mobilní telefon a dopředu víte, že jej chcete užívat delší dobu, můžete si vzít dotovaný telefon, který je levnější oproti ceně nedotovaného telefonu hned o několik tisíc. Jak ceny dotovaných, tak i ceny nedotovaných telefonů se různě mění, proto spíše odkazuji na aktuální ceníky než na to, abych zde uváděl nějaká čísla, která ve chvíli, kdy čtete tento článek, již nemusí být dávno aktuální.
Podstatné je, že vy můžete dotovaný telefon získat tak, že zároveň je třeba si k němu pořídit aktivaci a uzavřít smlouvu na dobu dvou let. Nedotovaný telefon si můžete koupit samostatně i bez aktivace a pak se dodatečně rozhodnout, kdy a jakou "sim kartu" si do něj vložit.
Každý z programů je složen ze dvou základních složek: Paušální poplatek a poplatek za provolané hovory. Ceny hovorů si může zákazník zvolit podle toho, jaký si zvolí paušální poplatek přináležející k určitému typu programu. Tento paušální poplatek je podobný jako u telefonů pevné sítě jen s tím rozdílem, že u Telecomu máte pouze jeden paušál a jednu sazbu za hovory. U operátorů mobilních telefonů si můžete vybrat hned několik druhů paušálních poplatků a v podstatě platí, že čím větší základní poplatek, tím nižší jsou ceny hovorů, případně dalších služeb.
Poznámka: Zde uvedené ceny jsou včetně DPH 5%, běžně se uvádějí bez DPH. Je to proto, že ceny u předplacených karet jsou také uváděny včetně DPH a tak poněkud nesourodým uvedením jednou s daní z přidané hodnoty a jindy bez daně by v porovnávání těchto cen mohlo dojít ke zkreslení.
Cenově nejpřístupnější program služeb u Eurotelu je využívání sítě NMT začínající předvolbou 0601. Tato síť není sice digitální a neumožňuje některé služby jako posílání textových zpráv (i to se prý má časem změnit), na druhou stranu její pokrytí je velmi dobré i v místech méně obydlených. Protože tato síť pracuje na jiném principu než ostatní dvě sítě, používají se na provoz jiné typy telefonů. To jsou telefony, do kterých se nevkládají "sim karty". Do nich se telefonní číslo i s ochranným kódem dopředu naprogramuje.
Zato provoz na této síti je v podstatě nejlevnější. Jestliže uživatel zvolí paušál 63 koruny, pak hovory vycházejí ve špičce za minutu na Eurotel 5,77 a na síť Paegas a na pevnou síť 9,98 korun. Tady už vidíte rozdíl v ceně při volání na pevnou síť z předplacené karty (15,50 korun) a volání s paušálem. Mimo špičku je to shodně 5,78 korun a o víkendech a svátcích 3,15 korun za minutu. Opět se počítá každá započatá půlminuta.
Pokud zvolíte paušál za 483 korun, dostanete k dispozici 60 minut zdarma a to, co provoláte navíc, se vám účtuje následovně: ve špičce na Eurotel 3,15, na síť Paegas a pevnou síť 7,88 korun za minutu, mimo špičku shodně na všechny sítě 3,15 koruny a o víkendech a svátcích 1,05 koruny na všechny sítě.
Pokud si necháte zavést placení inkasem z vašeho účtu, odpouští se vám z paušálu 63 korun, to znamená, že v prvním případě neplatíte žádný paušál a v druhém případě jen 420 korun. Na tomto místě chci vyzvednout jednu sympatickou věc, kterou Eurotel má. Vy můžete bez poplatků přecházet z jednoho programu služeb na druhý, aniž byste za to platili navíc další poplatek. Takže tímto způsobem si můžete přejít na program služeb s paušálem vyšším v době léta, kdy pravděpodobně budete více volat a po skončení dovolených se opět vrátit k původnímu nižšímu, který se svojí nepatrnou částkou (při placení z inkasa i nulovou částkou) v podstatě rovná systému praktikovanému u předplacených karet. Podstatná výhoda je levnější volání na pevnou síť v době špičky a také volání o víkendech vychází levněji.
V červnu stálo pořízení dotovaného telefonu (Nokia 540B) i s aktivací 4095 korun. V podstatě levnější cena než cena "Go" nebo "Twist" sady s tím nejlevnějším telefonem. Společnost Radiomobil pro síť Paegas má pro nevidomé držitele průkazu ZTP/P (pro průkaz ZTP to neplatí) speciální nabídku programu služeb, který je zvláště výhodný při pořizování nového mobilního telefonu. Tento program se jmenuje "Jistota" a jeho nespornou předností je, že nemusíte platit aktivační poplatek. Při pořizování tohoto programu platíte pouze cenu telefonu a skládáte měsíční zálohu. Jestliže je tedy v nabídce telefon za jednu korunu, vy zaplatíte včetně zálohy 416 korun a můžete odejít domů s novým telefonem.
Ale dál to už není tak jednoduché jako na začátku. Bez ohledu na to, jestli z telefonu voláte nebo ne, je třeba platit měsíčně paušální poplatek 414,75 korun. Je pravda, že toto je u Paegasu nejlevnější paušál. V rámci něho se vám umožňuje během měsíce volat zdarma do sítě Telecomu, ve špičce 30 minut, mimo špičku 20 minut. Po překročení tohoto limitu je vám účtováno za minutu do sítě Telecom ve špičce 9,98 korun, mimo špičku a o víkendech 4,20 korun, v noci od 22 do 7 hodin 2,10 koruny za minutu. Volání do sítě Paegas se účtuje 2,63 koruny v kteroukoli dobu a do sítě Eurotel 9,98 koruny ve špičce a 5,25 korun v ostatní dobu. Noční volání do pevné sítě a stejně tak volání na ostatní mobilní stanice se do minut zdarma nepočítá.
Program "Jistota" má ještě některé další nevýhody, na které
chci upozornit. K němu se nedá připojit něco jako dodatek, který pro ostatní služby Paegas umožňuje, a to program "Nonstop". Tento za určitý příplatek zlevňuje některé hovory o jednu až dvě koruny.
Stejně tak volání na Eurotel je tak drahé, že ten, kdo chce více volat na tyto stanice, by měl raději přejít na jiný běžný program služeb anebo k volání na Eurotel používat třeba předplacenou kartu.
Jestliže se rozhodnete z tohoto programu přejít na jiný, už se zpět na tento program nemůžete vrátit. Taktéž aktivaci s tímto programem můžete dostat jen jednou. To znamená, že když po dvouletém období od smlouvy odstoupíte anebo necháte převést telefon na jinou osobu, nemůžete si již o další telefon s tímto programem zažádat. V takovém případě můžete mít pouze telefon s tarifem jako jiní zákazníci a aktivaci je třeba zaplatit.
Místo odhlašování si můžete raději zvolit variantu vypnutí vaší stanice (nejdéle na dobu 12 týdnů). Po tuto dobu vám nebudou účtovány žádné poplatky, pouze za přerušení sto korun. Takové vypnutí se bere jako prázdniny a tak se dá dobře využít doba, kdy svůj mobil prakticky nepotřebujete.
A teď jedna podstatná výhoda, kterou vám systém předplacených karet nenabízí. Přejete-li si, aby se vás někdo dovolal i v zahraničí, stačí si objednat "roaming", což v podstatě znamená, že vaši mobilní stanici přijme operátor země, ve které se nacházíte. Lidé vám volají na vaše číslo jako když jste v Čechách a vy si přitom můžete užívat pohodu letního počasí u moře. Pro toho, kdo si přeje být kdykoli k zastižení, je to služba nesmírně cenná. Ale jinak může být její využívání cenově dost nákladné, protože z důvodů "přesměrování" na váš telefon v zahraničí platíte i příchozí hovory. A to už se dostáváme k dalším, jakýmsi nadstandardním nabídkám, které život sice zpříjemňují, ale také něco stojí.
Jaké možnosti se nabízejí do budoucna?
Rozhodně by vás výčet čísel a variant neměl zastrašit anebo uvést do rozpaků. Zde mi nejde o to ukazovat, jak složitá problematika je volba mobilu, spíše naopak. Usnadní-li tento přístroj někomu z vás život a zmenší-li obavu ze samostatné chůze v terénu, pak tyto články splnily svoji úlohu. Technika je od toho, aby člověku sloužila a ne abychom stále byli my její obětí. Někdy si to od nás vyžádá úsilí, ale úspěch se brzy dostaví. Rozhodně ovládat telefon je daleko jednodušší než práce s počítačem. A kdo již s počítačem umí pracovat, ten to bude mít ještě snadnější.
Uvedené informace nejsou rozhodně vyčerpávající, je tu pouze to podstatné, co se může hodit zrakově postiženému. Vaše zkušenosti jsou z této oblasti vítány.
Věřím, že v brzké budoucnosti se bude pracovat na tom, aby se tyto služby staly pro nás ještě dostupnější. To může být časem třeba pomocí hlasu anebo (a to se jeví v brzké době jako reálnější) si svůj telefon připojíme k počítači a prostřednictvím komunikačního softwaru tento telefon budeme moci ovládat. To by bylo i určité řešení pro slabozraké, kteří jinak na displej telefonu špatně vidí. V tomto okamžiku záleží na nás, do jaké míry se do této problematiky vrhneme a tím tak trochu dáme najevo i provozovatelům, že si jejich vstřícnosti vážíme, ale na druhou stranu že dokážeme říct, jaká další pomoc by nám byla prospěšná.
Já v současné době spolupracuji s oběma operátory, takže vám mohu být nápomocný jak při aktivaci, tak při výběru některé z předplacených karet. Stejně tak vám mohu pomoci vyřešit váš problém vzniklý při provozu, anebo zodpovědět konkrétní otázky. Kontaktujte mne na telefonní číslo 02/769-187 nebo mobil 0603/229-513. Své dotazy a návrhy také pište do redakce Zory a v některém z příštích čísel si na ně můžeme odpovědět.

P. Partyka



** Esmeralda **

Úderem půl šesté v podvečer odkládají školačky domácí úkoly, hospodyňky vypnou sporák a - světě div se! - i nejeden ostřílený podnikatel vypne mobil a vrhne se k televizní obrazovce, aby sledoval již x-té pokračování mexického televizního seriálu ESMERALDA.
"Je herečka, která představuje Esmeraldu, opravdu slepá?" tázaly se divačky v pořadu "Volejte řediteli". Pan Železný se tvářil šalamounsky a odpovídal vyhýbavě: "Vše se dozvíte na konci seriálu!"
(Během příběhu podstoupí slepá Esmeralda operaci, která jí vrátí zrak, a konečně spatří své děťátko a svět vystupující z mlhavého oparu.)
Kdo však mohl předpokládat, že si příběh z kategorie červené knihovny a ještě navíc z Mexika získá tak obrovskou odezvu publika všech věkových kategorií?
"Člověk dnešního světa potřebuje pohádky," říká autorka literární předlohy Delia Fiallová. "Televizní seriál není určen vzdělancům, je tvořen pro lid. Jakmile ho nakrmíme intelektuálními moudrostmi, přestane lid zajímat."
V ESMERALDĚ intelektuální moudra nenajdeme. Panují tu láska, vášeň, nenávist, závist, laskavost, něha a naivní dobrota srdce. Ve světě - nikoliv pouze mediálním - přesyceném krví, hromadami mrtvol a tunami kulek, cynismem, drogami a pochybnými hodnotami jsou láska a romantické příběhy hojivým balzámem pro duši.
Delia Fiallová, u nás zcela neznámá, je v západním světě uznávanou autorkou televizních seriálů stejně jako Danielle Steelová. Křehká šedovlasá dáma je původem Kubánka, po revoluci emigrovala a nyní žije v Miami. Za posledních 40 let napsala 35 rozhlasových a televizních seriálů. Samozřejmě milostných.
ESMERALDA je ovšem trumf. V Maďarsku se publikum do příběhu nevidomé dívky vžilo natolik, že pro ni uspořádalo finanční sbírku na operaci očí!
Hlavní představitelka Esmeraldy Leticia Calderónová ale vidí jako rys, patří k herecké elitě, je vdaná, oči má zelené, je přírodní zrzka a na roli slepé dívky se pečlivě a dlouho připravovala.
"Bylo to nesmírně těžké. Učila jsem se pohybovat se zavázanýma očima a navštěvovala zařízení pro nevidomé, kteří byli mými nejlepšími učiteli. Je velmi obtížné zvládnout roli, nemůžete-li se dívat partnerovi do očí," přiznává herečka, která věnuje část svého honoráře na léčbu zrakově postižených dětí.
ESMERALDA se poprvé objevila na televizních obrazovkách v šedesátých letech a sklidila mimořádný úspěch. Situace se opakovala v sedmdesátých letech. Chudá slepá dívka posluchače okouzlila. Poslední verzi ESMERALDY natočila mexická televizní společnost Televisa v roce 1997.
Příběh uskutečňuje věčný sen o lásce, stírající společenské rozdíly. Chudá miluje bohatého, bohatá chudého. Romantické představy prvorepublikových švadlenek nejsou zdaleka mrtvé. Pravdu má Delia Fiallová: Seriály jsou věčné a vděčné. I v době virtuální reality, sexu za peníze a tržního myšlení potřebujeme pohádky. Nebo právě proto. A možná i proto, že ve skrytu duše dáváme za pravdu cynickému klasikovi Moliérovi: "Ze všeho, co jest věčné, láska je nejkratší."

Dagmar Morenová



** Praha - Řím - CK Palamino **

Ve dnech 3.- 11.června uspořádalo občanské sdružení Cesty poznání pro nevidomé zájemce zájezd do Itálie. Z Prahy jsme vyjeli autobusem odpoledne a již následující ráno byla prohlídka Benátek. Projeli jsme se po kanále Grande, navštívili baziliku sv. Marka a prohlédli další památky. V odpoledních hodinách jsme odjeli směrem na Řím. Ubytovali jsme se v poutním domě Velehrad, který spravují salesiáni. Ubytování bylo velice příjemné a na úrovni. Dům je dobře situován (10 minut od Svatopetrského dómu). Páter Vojtěch a páter Pavel se nám po celou dobu obětavě věnovali.
V pátek jsme měli prohlídku antického Říma, odpoledne jsme navštívili generální ředitelství salesiánů (krásná budova v obrovském piniovém parku).
V sobotu dopoledne jsme byli v katakombách sv. Kalista a odpoledne jsme navštívili několik bazilik, např. baziliku sv. Jana, baziliku Santa Maria aj.
I v dalších dnech byl bohatý program, pokračovali jsme v prohlídce antického Říma včetně Kolosea, koupali jsme se v moři a taktéž v jezeře v Castelgandolfu. Odtud jsme odjeli do hor na večeři v lidovém stylu v městečku Frascati. Byl to báječný večer, kdy jsme zpívali lidové písničky a bavil nás otec Vojtěch anekdotami.
Jsem ráda, že jsem se mohla zúčasnit tohoto zájezdu, který byl "ušit" přímo pro zrakově postižené. Chtěla bych poděkovat průvodcům, např. slečně Pavle Bryxmanové a paní Nevěřilové, které se nám po celou dobu věnovaly. Domnívám se, že je škoda, že tento zájezd neabsolvovalo více osamělých nevidících, protože ještě zbyli dobrovolní průvodci.
Velké poděkování patří těm, kteří se postarali o dobrovolné průvodce, takže my osamělí jsme se mohli beze strachu zúčastnit takto náročného zájezdu. Rovněž velké díky patří paní Zajíčkové, vedoucí cestovní kanceláře, která po celou dobu zájezdu nám v co největší míře popisovala cestu.

B.L.



** Opavské čtyřlístky **

Do slezského města Opavy zavítali v předposledním červnovém týdnu mladí "hledači čtyřlístků", kteří se sem sjeli z různých koutů naší republiky. Čtyřlístek spolu s pěticí běžců se totiž stal symbolem již čtvrtých "novodobých" her zrakově postižené mládeže.
Pětidenní setkání našich sportovně nadaných atletů, plavců, golbalistů a hráčů přehazované připravila místní Základní škola pro zrakově postižené a žáky s vadami řeči z Havlíčkovy ulice. Měrou největší se na organizaci celé sportovní slavnosti podílela pak zejména šarmem oplývající dámská dvojice Iveta Hendrychová a Pavla Gölnerová.
Důstojnost soutěžních klání podpořili zástupci ministerstva školství, školského úřadu, vedení pořádající školy a opavský pan starosta, kteří se rozhodli pronést své zdravice při úterním slavnostním zahájení. Pozornosti největší se však právem těšili členové jednotlivých výprav z Brna, Litovle, Plzně, z pražských škol z Loretánské a Koperníkovy ulice, domácí školáci, jakož i plný tucet děvčat a chlapců z integrovaného školství.
Úvodní atletické disciplíny byly poznamenány celodenním přívalem deště. Toho se však mladí běžci na 60 metrů, stejně jako skokani do dálky, nezalekli a se záviděníhodnou houževnatostí se pouštěli do boje nejenom s vteřinami a centimetry, ale i kluzkým škvárovým povrchem. (Samozřejmě, že kdo měl tretry, klouzal méně.) A nadšení, díky kterému zlepšili i většinu rekordních výkonů, jim vydrželo až do druhého dne, kdy již při hodech míčkem či rozbězích na 600 m nepršelo.
Mezi celkově nejúspěšnější atlety patřili slabozrací (B3) Pražané z Koperníkovy ulice M.Štěpánek (25 bodů) a O. Šmejcký (24 bodů), a dále dvě "bé čtyřky" - členka integrovaného družstva L.Ušelová (22,5 bodů) a P.Schartelová z Litovle (19 bodů). Nicméně, pokořitele nenašel jediný L.Valer z Prahy-Hradčan (33 bodů), v jehož stopách kráčela i jeho sestra - Marie Valerová (27 bodů). Oba se zároveň stali i nejúspěšnějšími v kategorii nevidomých (B1). Mezi atlety se zbytky zraku (B2) vynikal brněnský J.Mrázek a "integrovaná" L.Reháková. Ze dvou vítězství v kategorii B3 se těšila M.Jedličková (Praha-Koperníkova). Ve vyrovnané skupině chlapců "se zhoršeným viděním" (B4) se dařilo zejména domácímu J.Königovi a Plzeňákům K.Soběhartovi a V.Skřivanovi.
V pětadvacetimetrovém bazénu naopak voda soutěžícím nevadila. "Prsaři", "volnostylaři" a "znakaři" zápolili v pěti disciplínách. I zde nejlepších výsledků dosáhli plavci z Prahy - Koperníkovy ulice: čtyř vítězství dosáhl Martin Štěpánek (40 bodů), ve dvou byla nejúspěšnější z kategorie B3 Drahomíra Čadilová (30 bodů), třikrát stál na stupních vítězů také O.Šmejcký (33 bodů), dvakrát pak M.Jedličková (25 bodů). Domácí M.Vodáková (B4) nasbírala bodů 23, svoji všestrannost rovněž potvrdil L.Valer (23 bodů), nejúspěšnější "bé jednička". Titulem nejlepší nevidomé plavkyně se mohla chlubit v bazénu neporažená M.Valerová. Nejlepším "zbytkařem" byl M.Bareš z Plzně.
Po těchto soutěžích šestasedmdesáti jednotlivců v devíti disciplínách bylo zřejmé, že kolektivním držitelem poháru pro vítězné družstvo opavských SHM 1999 se stanou mládenci a slečny z Prahy-Koperníkovy ulice, kteří dohromady nasbírali úctyhodných 239 bodů. Oproti loňsku si o příčku polepšilo i druhé pražské družstvo ze Školy Jaroslava Ježka z Loretánské ulice (156,5 bodů), hlavní favorit čtvrtečního golbalového turnaje. Vítěz dvou předchozích ročníků - Plzeň - skončil třetí (141,5 bodů), když nasbíral o 10 bodů více než domácí reprezentanti. Nejpočetnější výprava, z Brna, skončila na pátém místě (72 bodů). Trend narůstající kvality potvrdilo družstvo složené ze žáků v integrovaném školství (53,5 bodů) a to těsně před školou z Litovle (48 bodů), v jejichž dresech závodila i trojice nejmladších účastníků - desetiletých "benjamínků". Ti si spolu se stejně "mladou" dvojicí děvčat z Brna a jedné "Pražandy" z Hradčan vysloužili při slavnostním vyhlášení výsledků v Domě kultury P.Bezruče stejně nadšený potlesk jako již zmínění vítězové.
Ovšem slavnostnímu vyhlášení předcházely ještě obě kolektivní hry - golbal a přehazovaná. Vzhledem k tomu, že tělocvičny byly jinde než bazén, jinde než atletický stadion, jinde než obě ubytovny, naskytla se účastníkům příležitost zjistit při jednotlivých přesunech, že Opava je pohledné, upravené, historii uchovávající město, jež patří k těm, které klamou jak názvem, tak i blízkostí měst přímo nehezkých. Golbalový turnaj se stal příležitostí pro "spanilou jízdu" hradčanských chlapců (Bílý, Durila, Schweiner, Valer, Zadražil) a dívek (Špuláková, Valerová). Pražané třikrát hladce zvítězili v základní skupině, aby ve finále snad až příliš krutě pokořili své věčné rivaly z Plzně v poměru 10 : 0. Třetí místo obhájili Brňané, svůj další golbalový růst potvrdili loňští novicové z Opavy. O tom, že to právě v Opavě myslí s golbalem vážně, svědčí i to, že si nechali zhotovit nové branky a sehnali si míč.
A právě slabozrací kolegové domácích golbalistů kralovali soutěži v přehazované. Opavský tým neprohrál ani ve skupině, ani v semifinále a nakonec ve finále turnaje, hraného podle nově upravených pravidel, zdolal i pražské družstvo z Koperníkovy ulice výsledkem 30 : 24. Třetí místo obsadila Plzeň, čtvrté Litovel. Ze základních skupin se postoupit naopak nepodařilo ani Brnu ani družstvu integrovaných žáků.
Suma sumárum dva poháry, z toho vždy jeden větší - za vítězství, si odváželi Pražáci - jak z Hradčan, tak i z "Koperničky". Jeden velký zůstal v Opavě, hned tři malé si odvezli Plzeňáci a jeden "bronzový" zbyl na školu brněnskou. Keramické medaile putovaly doslova do všech koutů Čech i Moravy, mnohé pak zůstaly i ve Slezsku. To samé by se dalo říci i o příjemných pocitech, zážitcích a vzpomínkách. Jak praví jeden z "klasických" citátů nedávné, jakož i dnešní doby: "Tak je to spravne, tak to ma byť."
Na shledanou na příštích Sportovních hrách zrakově postižené mládeže, na shledanou v Praze. Na shledanou v roce 2000.

Karel Čermák



** Pozvání od Sokolů **

Na rok 2000 připravuje Česká obec sokolská pořádání již XIII. Všesokolského sletu. Vedle hromadných tělocvičných vystoupení cvičenců všech věkových kategorií, sportovních soutěží, kulturních a společenských podniků připravují se i aktivity v oblasti turistiky.
Program turistické části XIII. Všesokolského sletu zahrnuje v celostátním měřítku projekt "Třináct sletových vrcholů", který obsahuje ve stanovených termínech výstupy na konkrétní vrcholy či místa našich hor.
Dále už budu citovat z dopisu od Jiřího Němce ze sletového odboru turistiky a pobytu v přírodě České obce sokolské: "Dovolte, abych jménem sletového výboru České obce sokolské pozval vaše čtenáře vaším prostřednictvím k účasti na těchto výstupech, neboť program naší činnosti není zaměřen pouze k vlastním členům, ale naopak k široké veřejnosti."
V závěru sympatického dopisu Jiří Němec uvádí: "Jsem přesvědčen, že termínová listina i konkrétní nabídka jednotlivých vrcholů poskytne dostatek motivace vašim zrakově postiženým čtenářům k účasti na této celoroční turistické aktivitě."
A zde je ona nabídka pro nevšední zážitky.
Termín Vrchol-oblast Garanční župa Kontaktní osoba
(telefon)
----------------------------------------------------------------
Rok 1999:
----------------------------------------------------------------
18.9. Děčínský Sněžník Severočeská Dagmar Zímová
Maxičky 7
405 02 Děčín 18
tel.:0412/528681
25.9. Javorina-Bílé
Karpaty Komenského Milan Šlahůnek U Lapače 1468
688 01 Uher.Brod
tel.:0633/638582

2.10 Velká Deštná - Orlické hory
Orlická Josef Horálek
B.Němcové 412
500 02 Hr.Králové tel.:049/37937
9.10. Ostaš-Broumovské
stěny Podkrkonošská Ing.Eva Trejbalová
Vojanova 1468
547 01 Náchod
tel.:0441/427513
16.10. Ještěd-Pláně Ještědská Vladimír Vyhlas
Český Dub 85 -IV
463 43
tel.: 048/5147664
23.10. Velký Blaník J.Žižky Ing.Milič Provazník
Budějovická 1079
390 02 Tábor
tel.B:0631/264358
Z:0631/731222
Rok 2000:
------------------------------------------------------------------
22.1. Kleť-Blanský les Husova Svatava Křivancová
Branišovská 52
370 05 Č.Budějovice
tel.:B:038/49579
Z:038/6460009
15.4. Kopanina-Český ráj Jizerská Vladimír Hajný
Lišný 76
468 22 Železný Brod

29.4. Radhošť-Beskydy Valašská Jana Fabiánová
Sokolská 124
757 01 Val.Meziříčí
tel.:0651/23128
30.4. Tesák-Hostýnské Hanácká Ing.Jana Marková
Vrchy 1.máje 214
767 01 Kroměříž
tel.:0634/26572
6.5. Říp-České Podřipská František Hrbáček
Středohoří Trnovanská 1335
415 01 Teplice
13.5. Babí Lom-
Tišnovsko Pernštejnská Ing.Zdeněk Jeřábek
Drbalova 274
666 01 Tišnov
tel.,fax:0504/413175
30.6. Setkání
účastníků
sletových
turist.akcí
(Praha-TD) sletový výbor Jiří Němec
Sokolská 46
702 00 Ostrava 1
tel.,fax:069/6139079

Ne všechny zážitky mohou být nevšední, ale rozhodně si rozšíříte okruh přátel!

Jiří Reichel


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS