Časopis ZORA, číslo 15/1999


OBSAH:




** Těch padesát let **

Těch padesát let za nic nemůže, a už vůbec ne ti nevidomí funkcionáři, kteří shodou okolností právě v té době mínili uskutečnit své vize o samostatném životě, o spolku slepců, který by měl jako jediný lépe sloužit nevidomým jako více než deset dosavadních, ale hodnotíme-li věc retrospektivně, nestalo se tak. Politická situace jejich plány negativizovala. Nechápali to tak všichni, byli i takoví, kteří uvěřili, jelikož v nich dosavadní vývoj a prostředí slepeckých spolků zanechalo spíše otazníky než upřímné odpovědi.
O čem je řeč? Před padesáti lety byla u nás založena první společná organizace všech invalidů. Ani náš časopis se nemůže tomuto neslavnému výročí vyhnout.
V poválečném období činnost většiny slepeckých spolků ožila a navázala na svá postavení z období tzv. první republiky. Jestliže za okupace německými nacisty vzniklo tzv. Národní souručenství, do kterého byly povinně včleněny všechny občanské organizace, konec války znovu uvolnil utlumenou aktivitu. Ne však nadlouho. Přišel únor 1948. Byly prosazeny nové společenské vztahy, slepecké spolky také nemohly žít ve společenském vakuu. Jejich představitelům bylo jasné, že je třeba principiálních změn především v diferenciaci činnosti, případně vytvořením slepeckého ústředí, které by činnost spolků koordinovalo. Takovou ideu nevidomí prosazovali již před válkou a propracovali i po roce 1945 podáním na Ministerstvo vnitra. Než však mohla být myšlenka realizována, dostaly se vlivem liknavosti projednávání na Ministerstvu vnitra (podání převzal dr. R. Tyl) společenské poměry do politicky jiné situace.
Národní správa nad spolky a ústavy (1948) byla aktem nátlaku nového politického režimu. Tzv. Akční výbor Národní fronty, který vedl Jan Drtina, ke hromadnému politickému dohledu využil i právě toho, že velký počet slepeckých spolků údajně tříští jejich síly. Všechno spělo ke sjednocení všech invalidů pod jednu organizaci. Výsledkem bylo ustavení Ústřední jednoty invalidů - 1949. Doplňuji citací z bulletinu Podpůrného spolku samostatných slepců Zprávy č. 7/1949: "Počátkem měsíce dubna 1948 zavedena byla národní správa do všech spolků a ústavů slepců a o slepce pečujících. Účelem národní správy je soustřediti všechnu péči o slepé v jednu celostátní organisaci. Za tím účelem konaly se různé porady; jejichž výsledkem byl návrh nových stanov. Tento návrh stanov byl předložen schůzi slepců dne 12. prosince 1948 k projednání a jednomyslně schválen. Podle tohoto návrhu bude zde vrcholná organisace pod názvem Ústředí československých slepců (dříve Svaz slepeckých spolků a ústavů), které tvoří i spolky a to Sdružení slepých v Praze (dříve náš Pražský spolek), Sdružení slepců v Brně (dříve náš Brněnský spolek), Sdružení přátel slepců v Praze (dříve Ústřední péče v Praze), Sdružení přátel slepců v Brně (dříve Spolek péče o slepé na Moravě). Návrh nových stanov "Ústředí" byl předložen Ministerstvu vnitra k schválení. Dříve jmenované 4 spolky předložily již návrhy pobočných stanov, o jejichž obsahu bude v národní správě jednáno. Teprve po schválení všech stanov může býti přikročeno k svolání valných hromad a k provedení voleb funkcionářů. Do té doby vykonává funkci výborů a valných hromad národní správa." Než se tento projekt mohl uskutečnit, zasáhla vyšší moc a bylo nařízeno ustavit všeinvalidní organizaci. Tak byla zneužita snaha řešit sloučení několika slepeckých spolků.
V r. 1948 vystupuje jako mladý funkcionář Jan Drtina se staronovým požadavkem, aby všechny dosavadní slepecké spolky (kterých byly desítky) byly sloučeny do jednoho se třemi odbočkami, a to pro Čechy, Moravu a Slovensko. Koncem roku se scházejí i zástupci spolků a ústavů pro nevidomé a nárokují rovněž spojení všech organizací nevidomých. Všechny návrhy směřovaly výslovně ke spolkům nevidomých, žádné sloučení s ostatními invalidy se nenavrhovalo. Vzniká tak idea sjednocení. Nastupující politická garnitura toho využila a toto sdružení provedla důkladně podle své představy, ve které rozhodovalo politické hledisko.
Ústřední jednota invalidů vznikla iniciativou shora a svými hesly o humánní a sociální péči zajistila i souhlas drtivé většiny vedení spolků a nakonec i většiny členů. Níže přepisuji text, který uvádí O. Bohata ve své práci K vývoji organizací invalidů v Československu s názvem Únor a my:
"Hlavní význam únorového vítězství pracujícího lidu charakterizoval prezident republiky Klement Gottwald takto: 'To hlavní, co přinesl Únor, je rozdrcení možnosti provést restauraci kapitalismu vnitřními silami - reakce - mocenskopolitickými a hospodářskopolitickými. Reakce dnes nemá možnost přivodit svými vlastními vnitřními silami zvrat.'" Bohata dále pokračuje: "Toto je důležité i v našem sektoru." A dále:
"Když náš pracující lid, veden velikým příkladem Sovětského svazu, dosáhl svého únorového vítězství, otevřela se i péči o tělesně vadné nová cesta. Již tehdy byly učiněny první kroky k sjednocení veškeré péče o tělesně a smyslově vadné. Postupně se začínaly otvírat oči i těm členům, kteří dosud lpěli na úzkém hledisku svého vlastního postižení. A konečně za pomoci Ústředního akčního výboru Národní fronty se podařilo veliké dílo sjednocení celé péče o vadné. Vznikla Ústřední jednota invalidů. Za vznik této organizace děkujeme jedině tomu, že v únoru 1948 zvítězil pracující lid a zavřel s konečnou platností dveře za kapitalistickou epochou v naší zemi."
Po únorových událostech v r. 1948 nastala nová politická situace a v jejím důsledku všeobecná reorganizace. Návrh na spolek Ústřední péče o slepé byl z politického hlediska neúnosný a připraven statut tzv. sjednocené organizace invalidů Ústřední jednota invalidů, do které byl Podpůrný spolek samostatných slepců (PSSS) i ostatní spolky v r. 1949 včleněny převážně z politických důvodů. Mezi nevidomými se našli příznivci této myšlenky, a tak skončila činnost všech spolků nevidomých i spolků o ně pečujících. Končí samostatné slepecké hnutí, jelikož v rámci této nové organizace byla skupina nevidomých podřízena organizačnímu a politickému vedení nové všeinvalidní organizace.
Ještě před zánikem PSSS se podařilo jeho funkcionářům zakoupit zámeček v Domousnicích pro rekreaci svých členů. V rámci Ústřední jednoty invalidů a pozdějšího Svazu československých invalidů (1952) se rekreace nevidomých omezila na úkor členů jiných skupin invalidů. Nová sjednocená organizace invalidů ÚJI převzala od PSSS jmění ve výši více než 30 milionů korun. (Tuto částku potvrdila někdejší funkcionářka Ema Pollandová-Rabanová.)
Nemohu se vyhnout skutečnosti, že nevidomí funkcionáři, kteří dříve volali po spojení mnoha menších slepeckých spolků, přistoupili na spojení s organizacemi ostatních zdravotně postižených s vírou, že konečně se slepcům dostane právo na slušný život. Politické pozadí bylo nazváno sbratření všech invalidů s tím, že silnější organizace víc zmůže. Zmizel termín spojení a byl nahrazen politickým termínem sjednocení (v té době se "sjednocovaly" všechny organizace a společky, prosazovala se vedoucí úloha jedné strany). Jak silný to byl zážitek, dokazuje např. níže uvedená báseň nevidomého funkcionáře Josefa Škody:
Z tehdy významných činovníků, kteří slepecké hnutí přivedli do lůna Ústřední jednoty invalidů, to byli například Rudolf Krchňák, Jaromír Trdla, Ferdinand Wildmann a především mladý komunista Jan Drtina. Nepochybuji, že s dobrými úmysly. Všichni potom zaujali vysoké funkcionářské posty.
Tvůrčí etapu PSSS, spolku Český slepecký tisk i ostatních malých slepeckých spolků přervala politická situace. Pracně vybudované dílny byly včleněny do invalidního družstva Drutěva (Praha 1950, Brno 1953), a tak se skončilo období hrdosti a pocitu štěstí z toho, že mohu svou prací přispívat na vlastní obživu a obživu své rodiny. V Drutěvě byla práce druhořadou, avšak nezbytnou činností, podstatnější bylo hledání nových finančních příspěvků proto, že se rozrostl byrokratický aparát, budovala se nákladná spoluúčast ve vyšších družstevních orgánech, vítězily megalomanské touhy aj. Všechno bylo nutné politicky zastřešit. Vnutil se lidem pocit, že všechno je třeba zastřešit vyšším orgánem, všechno se děje díky straně a vládě. Pročítáme-li dobové odborné a propagační časopisy, setkáváme se s trvalým pracovním nadšením, protože mnozí nevidomí a slabozrací nacházejí zaměstnání v továrnách a dostávají vyznamenání. Tato situace trvala několik let, ale postupně se pracovitost vytratila. V dílnách Drutěvy je dostatek práce, učitelé hudby nacházejí zaměstnání v Lidových školách umění, ladiči klavírů v různých odborných družstvech a podnicích. Vznikají dokonce družstva invalidů, která nevidomé ladiče zaměstnávají. Je proškoleno několik masérů. Začíná úsilí o zaměstnávání v pobočkových telefonních ústřednách. Ideově-politický nátlak začíná většina lidí chápat jako nevyhnutelný, jako nutné zlo, protože jim přináší zaměstnání.
Vedoucí úloha jedné strany však měla trhliny, které postupně likvidovala stále těsnějším sjednocováním nejrůznějších spolků a společků. Mnozí členové přicházeli tak o radost z dobrovolné činnosti, jelikož se jejich činnost nezávisle na nich přetvářela do politické sféry. Uvolněná místa většinou zaujali noví funkcionáři, pro které se nenormální společenské klima svým nátlakem jevilo jako trvalé. I vyrostli takoví, kteří se sklonili, i takoví, kteří nesouhlasili. Ti první rostli politicky, ti druzí se neodvratně stávali kverulanty. Ti první žili v souladu a tvořili skupinu, která byla v příštích letech vyznamenávána, ti druzí byli trpěni. Ti první po pohlazení vrněli, ti druzí věděli, že zájmová činnost spolková nesmí odumřít. Tak přišel rok 1952, rok vzniku Svazu československých invalidů, a to je již další kapitola.

Josef Smýkal



** Několik myšlenek Jana Součka **

Článek k 100. výročí doc. Jana Součka, který jsme uveřejnili v minulém čísle, doplňujeme ještě několika myšlenkami z jeho odkazu:

Životní odvaha
Bohatstí a intenzita zájmů, které navazují na zájmy před ztrátou zraku jsou dobrým ukazatelem dobré a přiměřené adaptace. Pozoruhodný je na příklad zájem o vlastní zevnějšek...
Další doklad o dobré vitalitě později osleplých je jejich výrazný zájem o sport a to již v době před oslepnutím. Pěstování všech druhů sportů se tedy vemi kladně projeví v postoji k řešení problémů náhlé těžké životní překážky...
Také láska k přírodě může sloužit jako doklad životního optimismu a životních radostí. Lásku k přírodě vyznává většina žen a mužů i po ztrátě zraku. Tvrdí, že tuto lásku měli i před oslepnutím a zachovali si ji i nadále a velice jim pomáhá v nastalých starostech. Často se tato láska k přírodě slučuje i se zájmem o provozování některého sportu přístupného i v nové životní situaci...
Úhrnem lze říci, že životní optimismus, spjatý s životní odvahou a doprovázený také životní radostí je vlastnost, která se projevuje u dobře adaptovaných jedinců a to již v době před oslepnutím. Tato vlastnost se stala předpokladem jejich dobrého přizpůsobení a je pravým opakem apatie, nezájmu, lhostejnosti a celkové duševní ochablosti.

Láska k lidem
Je prokázáno, že stavy úzkosti jsou nejintenzivnější u osob, které prožívají izolaci. Bezprostředně po oslepnutí prožívá každý jedinec pocit osamocenosti. Není možné, aby mu okolí ihned porozumělo. Ani on sám se nedovede se svým skutečným stavem svěřit, protože ho nedokáže verbalizovat. Nikdo však nežije na pustém ostrově....
Situaci jedince bezprostředně po oslepnutí můžeme přirovnat k hrůze člověka, který se ocitl v tunelu a nezná z něj východisko. Avšak již hlasy lidí, kteří mu přišli na pomoc, znamenají návrat do světa bezpečí. Stejně tak jsou slova okolí osleplého prvním spojovacím článkem mezi minulostí a přítomností. Jsou-li pronášena blízkými bytostmi, které mají pro kritický stav postiženého porozumnění, usnadňují návrat k jeho pocitu bezpečnosti a tím i jeho celkovou adaptaci.
Teprve po nějakém čase se dovedou osleplí adaptovat na nový způsob vnímání řeči, která je v nové situaci zbavena fyziognomického a pantomimického doprovodu. Náladu a celkovou disponovanost partnera se naučí posuzovat podle spádu řeči, modulace hlasu, podle jemných odstínů a podle jemných znaků, které vidoucímu někdy unikají.
Strach z izolace je překonáván vyhledáváním kontaktů s jinými lidmi. Přítomnost druhých lidí, kterou si postižený uvědomuje, když k němu promlouvají, má pro osleplého dvojí význam. Stávají se zdrojem informací o tom, co se v jeho okolí děje, a také se tato osoba stává někým, jemuž se může se svými radostmi i starostmi svěřit.
Izolace není samota, po které někdy i osleplý člověk zatouží. Zůstává ovšem faktem, že zvýšená touha po společnosti, tak charakteristická pro osleplého člověka, je zároveň podmínkou dobré adaptace. Proto ti, kteří se vyznačují velkou měrou družnosti, mají dobré podmínky k přizpůsobení. Sami to o sobě prohlašují a upozorňují na výhody této vlastnosti ve styku s lidmi i pro vlastní spokojenost. Poměr k přátelům z dřívějšího života je nejvýraznější pouto s minulostí a nejprostší způsob, jak udržovat kontinuitu života.
Strach z izolace překonávají osleplí jedinci nejúčinněji vztahem k osobám kongeniálním nebo intimně blízkým.
Osleplí lidé se většinou neliší v plnění rodičovských povinností od ostatních vidících rodičů. Rozdíl je pouze v intenzitě citů, která je u osleplých nepochybně vyšší. Pro některé z nich znamená péče o děti a láska k nim vlastní naplnění jejich života.
Je důležité udržovat styky se svými přáteli, se kterými se znali před oslepnutím. Některé přátelské vztahy sahají až do školních let.
Touhu po citové odezvě a po pravém přátelství, jakož i touhu po intimním citovém životě můžeme konstatovat u všech později osleplých. Strachem z izolace si vysvětlujeme umocněnou snahu nalézat kontakty s lidmi. Vše ovšem vyplývá v kladném smyslu z jejich dřívějšího postoje a z kladných vztahů k lidem blízkým i vzdáleným...

Reálné sebevědomí
Jako je životní optimismus nezbytnou podmínkou zdravé adaptace, tak pro sociální adaptaci je nejdůležitější podmínkou reálné sebevědomí. Jeho základem je překonání strachu ze ztráty sociálního místa. Přikláníme se k sociálně psychologickému pojetí sociálního místa jako ceny, kterou připisuje jedinci skupina, v níž žije. Je však závislé nejenom na malé skupině, ale i na celé společnosti a na jejím oceňování osleplých jedinců v určité době.
Osleplý člověk nesmí ztratit sebeúctu a nesmí, jak se říká, stát někde v koutečku. Jde o to, aby společnost umožňovala vykonávat společensky uznanou činnost bez předsudků dřívější doby, podle nichž byl nevidomý člověk méněschopným členem společnosti. Poznání, že postavení nevidomého nezávisí na pouhé útrpnosti, posílilo značně sebevědomí postižených. U dobře adaptovaných jedinců se setkáváme se sebevědomím reálným. Netrpí pocitem méněcennosti ani sebevědomím nadneseným.
Reálné sebevědomí vzniká uvědomněním možností, které jedinci po oslepnutí zbyly, když se postižený vyprostí se zajetí obav o budoucnost a postupně se přesvědčuje o tom, že neztratí respekt svého sociálního prostředí. I když v tomto postupném nabývání jistoty o příští budoucnost hraje důležitou úlohu malá skupina a její chování vůči postiženému, je významný postoj i širší skupiny vůči nevidomým, záleží přece na jedinci samotném a jeho poměru k vlastnímu já.
Vše je také závislé na době, kdy jedinec ztratil zrak. V případech, kdy se musel spokojit s povoláním sociálně i ekonomicky méně dobrým, vzniká situace jiná, než když nové povolání neznamená ztrátu prestiže, ba naopak.
Není dobré a neodpovídá to myšlence o reálném sebevědomí, jsou-li i jedinci, kteří přes svoji vadu se snaží proszovat a často nesmyslně na sebe upozorňovat.
Se sebevědomím velmi úzce souvisí touha po nezávislosti. Projevuje se ovšem realisticky. Nevidomí jsou šťastni, když si mohou všechno, co je v jejich silách obstarat a zařídit sami. Nesnášejí projevy lítosti svého okolí a odmítají pomoc ve výkonech, jež sami dobře zvládají. Pokládají totiž více méně uvědoměle tyto projevy za něco, co je opakem k jejich osobě. Spatřují v tom podceňování jejich kvalit.
Boj o sociální místo, o přiměřené zaměstnání je v podstatě velmi konkrétní a vede ke správné adaptaci, když se postižený řídí reálným sebevědomím. Opírá se o přiměřené sebehodnocení. Při stanovování životních cílů dovede takovýto člověk správně ocenit své síly a ve svých projevech je náležitě skromný.
Vedle základních vlastností majících zásadní význam pro zdravou adaptaci - to je vedle životního optimismu a odvahy, lásky k lidem a reálného sebevědomí, jsou pro postiženého výhodné i některé vlastnosti odvozené. Některé si jeho situace přímo vynucuje. Je to např. smysl pro pořádek, bez něhož se těžko obejde. Je to i soustavnost v jednání i v myšlení, a hlavně pak trpělivost.

Hrst myšlenek ze statí Jana Součka vybral Z.Š.



** Restituce ohrožují sociální ústav pro ženy v Brandýse nad Labem **

Církevní restituce ohrožují existenci Ústavu sociální péče pro mentálně postižené a nevidomé ženy v Brandýse nad Labem. Před dvěma roky zažádala o vrácení objektu, ve kterém ústav sídlí, Česká katolická charita.
"Charita si podala žádost o vrácení objektu v roce 1997. Do současné doby ještě vláda nerozhodla a církevní restituce prozatím stáhla z programu jednání. Žijeme v nejistotě, protože nikdo nedokáže říci, kam bychom mohli ústav eventuálně přestěhovat. Žádná možnost se nenabízí. Předběžné jednání s Českou katolickou charitou proběhlo. Nastínili nám i podmínky eventuálního pronájmu do 500 korun za metr čtvereční. To by ovšem v krajní variantě představovalo nájem ve výši 2,5 milionu korun. Na to bychom samozřejmě nemohli přistoupit. Za těchto okolností je každá investice do objektu nereálná. Situaci komplikuje, že část budovy je památkově chráněná," řekla vedoucí referátu sociálních věcí Okresního úřadu Praha-východ Štěpánka Dušková. Ústav pro mentálně postižené a nevidomé ženy má nadregionální význam a v současné době v něm přebývá sto šest chovanek.
"Máme zažádáno o vrácení řádově desítek objektů a jen zlomek z nich nám byl vrácen. Objekt v Brandýse nad Labem, pokud by nám byl vrácen, by sloužil znovu sociálním účelům. Nic bližšího a konkrétního se v této chvíli ještě nedá říci," reaguje mluvčí České katolické charity Jan Oulík.

František Prchal



** Výstupní stanice - Hutmanka **

Ti, co bydlí v Praze-Jinonicích nebo jsou pejskaři, patrně vědí, kam že to dojedeme, ale nám, co máme do Jinonic a tak trochu i k pejskům přece jen trochu dál, tento název stanice nic neřekne.
Upozorňuji však, že kdo z vás uvažuje o tom pořídit si vodicího psa, měl by si název této stanice autobusu číslo 130 ze stanice Knížecí, dobře zapamatovat. Bude ji zcela určitě potřebovat.
I my, členové odbočky SONS Praha 9, jsme v sobotu 22.května na této stanici vystoupili, abychom navštívili Středisko výcviku vodicích psů SONS. Původně, tedy asi před půl rokem, kdy se o této akci začalo uvažovat, se nám přihlásilo k naší velké radosti skoro 30 lidí, až jsme měli obavy, že se tam snad ani všichni najednou nevejdeme. Dokonce jsme si bláhově mysleli, že snad nastává obrat v aktivitě našich členů. Kdeže! Nakonec nás bylo sotva deset. Žádný obrat se tedy nekonal. Je smutné, že někteří členové a myslím, že to není jen problém organizace SONS na Praze 9, přistupují k veškeré činnosti ve své odbočce pasivně, bez zájmu, bez vlastní iniciativy. Čekají nezúčastněně na to, co pro ně kdo přichystá a když už se tedy něco podaří zajistit, tak stejně nepřijdou, třeba s odůvodněním, že o tom ani nevěděli. Přitom dostávají informátor, kde je řada akcí s dostatečným předstihem avizována, nebo nakonec stačí přece zvednout telefon a v patřičné úterý a v patřičnou hodinu si zavolat do ulice Na skládce, kde je služba a stačí se jen zeptat co je nového, co se chystá, zkrátka každý se dozví vše, pokud ho to ovšem zajímá. Teď právě hovořím o té vlastní iniciativnosti a aktivnosti.
Věřte, snažíme se pro naše členy ledacos připravit a lámeme si kolikrát hlavu, jak akci, která není v informátoru, dát všem vědět. Poštovné je pro nás drahé. Právě proto jsme zřídili v naší kanceláři telefon, abychom i vám samotným dali příležitost o všem se informovat. Přiznám se, že dodnes nevím, zda ten aparát vůbec zvoní. Zatím ho snad ještě nikdo k získání informace nevyužil, přitom číslo už bylo několikrát zveřejněno. To také o něčem svědčí.
Dost však těchto stesků. Je to stará bolest a já ji těmito slovy patrně nezmírním. Člověka jen mrzí, že se kolikrát dostává do trapné situace. Při vyjednávání konkrétně této exkurze jsme s paní ředitelkou hovořili nejméně o 25-30 lidech a pak to dopadne tak jak jsem již řekl. Nebyl to sice úplný trapas, ale mnoho k němu nechybělo.
Uznávám, že se stává - a to se stalo i tentokrát - že ve stejném termínu pořádá jiná odbočka také nějakou zajímavou akci, ale každý by se přece měl umět včas rozhodnout, které z nich dá přednost. Nechávat rozhodnutí až na poslední chvíli, až se uvidí, jaké bude počasí, kdo ze známých kam pojede a kdo ví jaké ještě další důvody si člověk hledá, je vůči pořadatelům velmi nezodpovědné. My, co jsme tedy na Hutmance vystoupili a navštívili výcvikové středisko, jsme nelitovali.
Usměvavá paní ředitelka nás přivítala hned při vstupu do budovy. Posadila nás do vstupní haly a všem nám velmi zasvěceně a obzvlášť nám laikům velmi srozumitelně přiblížila práci cvičitelů, spolupráci s klienty a samozřejmě i způsob, jakým jsou psi vůbec vybíráni a jaké vlastnosti musí mít, lépe řečeno, jaké nesmí mít.
Dozvěděli jsme se, že lze například většinou vyhovět přání zejména starších klientů, aby jim byl přidělen spíše pomalejší, klidnější pes, se kterým by mohli pohodlněji chodit. Vůbec, jak jsme z výkladu pochopili, zde ve středisku převládá snaha vytvářet z pána i psa pokud možno ideální dvojice. Hledí se při tom nejen na povahové rysy obou, ale i na jejich motorické schopnosti.
Dále už víme, že samotné předávání psa klientovi probíhá nyní ve dvou etapách. Nejprve stráví klient seznamovací týden se svým, pro něho vybraným psem zde v Praze, přímo ve výcvikovém středisku, mimochodem v právě nově dokončeném objektu, aby si pán i pes na sebe postupně zvykli. Po týdnu se spolu s cvičitelem přemístí do místa bydliště klienta, kde předání psa společně dokončí. Důvodem je zabránění dvojnásobnému stresu psa. Pes totiž jednak prožívá stres při změně pána a zadruhé při změně prostředí. Oba tyto stresy s týdenní přestávkou pes přece jen lépe snáší. Získali jsme řadu dalších zajímavých a užitečných informací, například o krmení, o tom, kam s vodicím psem smíte a kam ne, jak je to s ochranným košíkem v dopravních prostředcích, kolik takový pes a jeho výcvik stojí a mnoho dalších věcí.
Na závěr jsme si my dospělí mohli i sami vyzkoušet chůzi se psem po narychlo a zcela náhodně vytvořené dráze s překážkami. Říkám dospělí, neboť když se na dráhu chystala ještě poměrně malá holčička, paní ředitelka - a to nás poněkud překvapilo - jí to nedoporučila s odůvodněním, že pes by tuto chůzi považoval za formu hry a ne jako práci a nekoncentroval by se dokonale. Psi jsou zvyklí si s dětmi spíš jen hrát. To by člověka opravdu ani nenapadlo. Děvčátko bylo sice z toho smutné, ale nedalo se nic dělat. Pes byl navíc ještě ve výcviku.
Já sám jsem se zde na místě naopak přesvědčil o tom, jak důležité je být se svým čtyřnohým kamarádem tak říkajíc sehrán. Mě například oproti jiným odmítl vést vůbec. Nedokázal jsem zřejmě to základní uchopení vodítka i chůzi vedle něj, zkrátka nedokázal jsem navázat se psem ten správný kontakt. Věřte, že mě dokonce napadlo, zda ten pejsek nevycítil, že o vodicího psa zatím nehodlám žádat a usoudil tedy, že je to pro něj ztráta času a že si jeho službu ani nezasloužím. Paní ředitelka mně tu situaci vysvětlila sice trochu jinak, že pes se nerad vrací v takhle krátkém intervalu na problematická místa, ale já si stejně myslím, že ten pes vycítil, že ze mě by nebyl asi žádný dobrý psovod.
Chtěl bych touto cestou jménem nás všech, co jsme středisko toho dne navštívili, paní ředitelce Humhalové a panu cvičiteli Dvořákovi poděkovat za to, že nám věnovali sobotní dopoledne a tím, co nám o vodicích psech řekli a s nimi i předvedli, nám připravili opravdu nevšední zážitek.

Luboš Slavík



** Už ho máme! **

Vy nevíte koho? No přece psa-pokladničku. Ono se mu úředně říká maketa psa, ale to se nám vůbec nelíbí. Zatím má předběžně jméno Alice. O tom, jak mu budeme říkat, uspořádáme asi demokratické referendum mezi členy teplické odbočky.
Přiznám se vám, že jsem po něm nepředstavitelně toužila a všechno jsem si představovala moc jednoduše. Asi jako Hurvínek válku, jak se říká. Je kolem toho dost běhání, ale víte jak to je, když ženská po něčem zatouží. A já nebyla sama! Vlastně mysleli jsme kousek dál. Jeden náš člen, Mirek Valeš, má vodicího psa, tedy fenku Majku. I některým dalším by se vodicí pes hodil a věříme, že Alice na něj nasbírá.
Majka s Mirkem přišli i na naše jarní shromáždění. Tam se nám také poprvé představila naše Alice. Dorazila s doprovodem našeho pana prezidenta. Tedy ne Havla, toho v den našeho shromáždění převezli z domácího ošetření do Vojenské nemocnice, ale Milana Pešáka. Dorazil k nám přímo z hlavního města Prahy s jedním z osobních strážců, vlastně průvodcem a paní Stáňou Krajíčkovou ze Střediska integračních aktivit. Alice byla asi prvým psem ze všech, co jsou v našich městech, který se na nové působiště přepravil mezinárodním rychlíkem Eurocity, jenž směřoval do Paříže. I paní průvodčí si ho pohladila. Je samozřejmé, že jako slepecký vodicí pes jel zadarmo.
Sundala jsem mu igelitovou pláštěnku a postavila ho vedle předsednického stolu. Do zahájení jednání zbývalo už několik minut, takže si ho ještě někteří stačili prohlédnout a pohladit. I Mirkova Majka si ho očichala. Pohladili ho i naši dva páni hudebníci, kteří nám na našich shromážděních už tradičně před zahájením a o přestávkách vyhrávají, i pan senátor a paní Janička Wenclová ze sociálního odboru Okresního úřadu. Někteří už pospíchali a strkali mu do hlavičky mince. To se prý ale ještě nesmí, ale Okresní revizní komise zvolená na shromáždění to zkontrolovala, aby se třeba něco někam nezakutálelo.
Naše Alice je úžasně klidná a trpělivá. Bez mrknutí vyslechla zprávu o činnosti, projevy pánů prezidenta i senátora, diskusi i vyvolávání cen v tombole. To Majka byla při tombole už neklidná, i když každý los vyhrál. Zkrátka to není schůzovní typ, i když celé jednání mělo švih. Majka ale už chtěla domů, kde na ni čekal pořádný oběd.
Zatím je Alice u mne doma a dala jsem jí i domácí jméno, to vám však neprozradím. Hlídat bude v prodejně EDELTA, ale až se mi podaří dokončit vyřizování všech formalit.

Dagmar Husáková



** Náhrada škody **

V následujících řádcích se budeme věnovat důležité oblasti pracovně-právních vztahů, kterou je náhrada škody. Náhrada škody je rovněž upravena v ustanoveních zákoníku práce a to poměrně široce.
V první řadě je věnována pozornost prevenci. Zákon praví, že zaměstnavatel je povinen zajistit svým zaměstnancům takové podmínky, ve kterých by mohli plnit své pracovní povinnosti bez rizika ohrožení zdraví a majetku. Zaměstnavatel je tudíž povinen neustále kontrolovat, zda ke škodám nedochází. Hrozí-li škoda, ukládá zákon zaměstnanci povinnost na tuto škodu upozornit. Důležitým prvkem je samozřejmě odpovědnost. Obecně lze tuto odpovědnost členit na odpovědnost zaměstnance a zaměstnavatele. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobí zaviněním porušení povinností při plnění úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnancovo zavinění je ovšem zaměstnavatel povinen prokázat.
Již jsme se zmínili, že zaměstnanec je povinen upozornit na hrozící škodu. Pokud tuto svou povinnost zaměstnanec vědomě nesplní nebo bez závažných důvodů proti hrozící škodě nezakročí, je zaměstnavatel oprávněn požadovat, aby přispěl k úhradě vzniklé škody. Rozsah úhrady, kterou je zaměstnavatel na zaměstnanci oprávněn požadovat, se stanoví s ohledem na všechny okolnosti případu. Přihlíží se přitom zejména ke skutečnostem, které bránily zaměstnanci ve splnění ohlašovací povinnosti a také samozřejmě k rozsahu a významu konkrétní škody. Výše náhrady nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.
Jestliže zaměstnanec převzal na základě dohody o hmotné odpovědnosti také odpovědnost za svěřenou hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat, má samozřejmě odpovědnost za vzniklý schodek. V dohodě o hmotné odpovědnosti může být ujednáno, že pracuje-li zaměstnanec na jednom pracovišti společně s několika zaměstnanci, odpovídají všichni společně a nerozdílně. Takováto dohoda musí mít písemnou formu. Nedostatek písemné formy má za následek neplatnost dohody. Zaměstnanec se může odpovědnosti za vzniklý schodek zcela nebo zčásti zprostit, jestliže nezpochybnitelně prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
Od dohody o hmotné odpovědnosti může zaměstnanec také odstoupit, a to v případě, že je převáděn na jinou práci, zařazován na jiné pracoviště, překládán. Stejně se může zachovat zaměstnanec i v případě, že přes písemné upozornění zaměstnavatel neodstraní závady, které brání řádnému hospodaření s hodnotami, kterých se daná dohoda o hmotné odpovědnosti týká. Při společné hmotné odpovědnosti může zaměstnanec od dohody ustoupit také v případě, že je na pracoviště zařazen jiný zaměstnanec, stanoven jiný vedoucí, popřípadě jeho zástupce. Toto odstoupení musí mít rovněž písemnou formu. Dnem, kterým končí pracovní poměr zaměstnance, zaniká rovněž jeho hmotná odpovědnost.
Dalším druhem odpovědnosti, se kterou se můžeme v pracovně-právních vztazích setkat, je odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů. Zaměstnanec samozřejmě odpovídá za ztrátu pracovních nástrojů a jiných předmětů, které potřebuje k plnění pracovních úkonů, a které mu byly svěřeny na základě písemného potvrzení. Z odpovědnosti za ztrátu se zaměstnanec vyváže, jestliže prokáže, že ke ztrátě došlo bez jeho zavinění. Důkazní břemeno leží v tomto případě na straně zaměstnanců. Je třeba připomenout, že zaměstnanec, který je stižen duševní poruchou, odpovídá za vznikou škodu, kterou způsobil, jen je-li schopen ovládnout své chování a posoudit jeho následky. Zaměstnanec, který se však vlastní vinou uvede do stavu, ve kterém není schopen tyto následky posoudit, odpovídá za škodu takto způsobenou v plném rozsahu. V plném rozsahu také odpovídá za škodu, kterou způsobil úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití.
Zaměstnanec však na druhé straně neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvrácení následků škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví. Ovšem pouze v tom případě, že tento stav nevyvolal úmyslně a počínal si přitom přiměřeně všem okolnostem. Za škodu vyplývající z hospodářského rizika zaměstnanec rovněž neodpovídá.

Zpracovala JUDr. Ivana Marešová



** Domácí oční lékař **

Vady zvané brýlové

Astigmatismus
Je astigmatismus brýlová vada, či nikoliv? Určitá část pacientů odcházejících z oční ordinace s receptem na brýle trpí astigmatismem. Jednoduchý český název pro tuto vadu neexistuje. Její příčinou je jistá nepravidelnost v přirozeném zakřivení rohovky nebo čočky .
Různě klenutá rohovka různě láme světelné paprsky. Světelný bod pak není na sítnici zobrazen jako bod, ale jako čárka. Směr, v němž je čárka na sítnici uložena, závisí na úhlu stočení vady. K zobrazení bodu jako čárky dochází tím, že některé paprsky dopadají na sítnici, jiné před ni nebo za ni. Obraz okolního světa je protažený určitým směrem, je nejasný a neostrý. Stupeň neostrosti samozřejmě závisí na rozdílu v lomivosti rohovky Roviny rozdílných lomivostí bývají na sebe kolmé. Směr náklonu těchto na sebe kolmých os oproti vodorovné rovině je pak osou astigmatismu, která se udává na receptu na brýle. Trochu složité, že?
Astigmatická vada může mít dvě složky. První složku jsme se právě pokusili vysvětlit. Druhá složka astigmatismu je způsobena nerovnoměrným zakřivením čočky. Čočkový astigmatismus je vzácný a na celkovém astigmatismu se významnou měrou nepodílí.

Léčba
Astigmatismus je většinou vadou vrozenou, eventuálně zdůrazněnou vývojem, a lze říct, že během života takřka neměnnou. Vzhledem ke své povaze není astigmatismus spojen s žádnými závažnými komplikacemi, tj. chorobami, které by ohrožovaly zrak, ani následky. Člověk postižený astigmatismem pouze neostře vidí a potřebuje kvalitní brýle. Pravda ovšem je, že astigmatismus bývá často spojen buď s krátkozrakostí, nebo s dalekozrakostí. Může tak vzniknout celá řada kombinací kladných i záporných dioptrií.
Astigmatická vada je vždy charakterizována třemi hodnotami: dioptrickou lomivostí ve dvou navzájem kolmých osách a úhlem, který svírá hlavní osa s vodorovnou rovinou. Velký počet kombinací kladných, nulových i záporných hodnot spolu s nejrůznějším náklonem činí z astigmatismu vadu přímo chameleonskou, kdy pomoc lékaře spočívá pouze v předpisu co nejdokonalejších brýlí.
Astigmatismus se koriguje cylindrickými (válcovitými) skly. Krátkozrakost a dalekozrakost se korigují jednoduchými skly sférickými. Jaký je mezi nimi rozdíl? Sférickou - kulovitou čočku si lze představit jako úseč koule. Znamená to, že když otáčíme touto čočkou kolem středové osy, zobrazení světa pozorovaného touto čočkou se nijak nemění. Sklo cylindrické je úseč válce. Při otáčení kolem středové osy dochází k výrazným změnám v zobrazení okolního světa. V jednom ze směrů na sebe kolmých sklo neláme paprsky vůbec (směr A), v druhém (směr B) je láme maximálně podle dioptrické síly tohoto cylindrického skla.
Astigmatismus je také vadou poněkud záludnou. Náš mozek, zatím nejlepší počítač, dokáže totiž částečně překódovat chybný obraz odesílaný vadným okem do mozkových zrakových center, takže dotyčný si na svůj astigmatismus zvykne a necítí jej nepříjemně. Samozřejmě chybějící ostře zobrazenou obrazovou informaci o okolním světě mozek "dotvořit" nemůže. Přesto však je pacient s touto vadou někdy schopný číst i poměrně drobný text na optotypu. Může se stát, že lékař vyzkouší a vyšetřením zjistí potřebnou sílu cylindrických brýlových skel. Pacient však brýle odmítá z důvodu nepříjemných pocitů. Často nedokáže ani tento nepříjemný pocit popsat. Není lehké mu vysvětlit, že si musí na nové brýle zvyknout a dopřát mozku jeden až dva týdny, než se přizpůsobí normální situaci. Je samozřejmě možné, že brýle byly chybně zhotoveny, jak jsme o tom psali v předcházejících kapitolách. Zhotovení cylindrických či dokonce torických (kombinace sférického a cylindrického skla) brýlí je poměrně složitá záležitost.
Astigmatismu nelze předcházet. Je způsoben chybným tvarem rohovky, jehož příčinu neznáme. Častý je rodinný výskyt. Závěrem bych znovu připomněl doporučení uvedená u dalekozrakosti a krátkozrakosti: je nutné počítat s jedním až dvěma týdny na přivyknutí brýlím, tj. dát mozku čas, aby se mohl přizpůsobit.

MUDr. Břetislav Brožek, CSc.

pokračování



** Tajemství génia? **

Proč je někdo v matematice dobrý a jiný ne? Kde se bere výjimečné nadání? ptá se britský list the Independent. Je možné najít nějaké biologické předurčení pro matematiku? Určitě, géniové mají ve srovnání s námi k dobru navíc několik důležitých mozkových buněk. Před několika lety noviny otiskly znovu informace o Einsteinově mozku. Buňky se v jeho levém temenním laloku, který se účastní numerických procesů, vyskytovaly v hustším uspořádání než u většiny lidí. Byly to "buňky navíc", které z něj učinily výjimečného matematika? Zní to svůdně, ale nelze to dokázat prostým srovnáním množství buněk a numerických schopností, neboť jak víme, korelace není příčina.
To, že je někdo dobrý počtář, je spíš příčina než důsledek většího počtu buněk. Neboli mozek často počítajícího individua vyčlení víc temenních buněk k numerickým úkolům anebo navzdory přirozenému odumírání udrží v této části mozku víc buněk, protože je zde zvýšená mozková aktivita.
Existují důkazy, že mozkové změny závisí na aktivitě. Například prst, kterým čte nevidomý Braillovo písmo, je propojen s daleko větším počtem mozkových buněk než jeho ostatní prsty. Velikost této propojené sítě se rozšiřuje ve chvílích, kdy dotyčný "čte", a smršťuje se už po několika dnech "nečtení."
Znamená to snad, že každý se můžeme stát géniem, budeme-li na sobě dost pracovat? Neví se to jistě, ale existuje šokující důkaz: Na konci minulého století srovnal autor inteligenčního testu Alfred Binet výsledky dvou v té době známých "zázračných" matematiků se třemi univerzitními studenty a čtyřmi pokladními z pařížského obchodního domu Bon Marché. Géniové byli mnohem rychlejší než studenti, ale při řešení mnoha příkladů je předběhli pokladní! Ti byli vybráni zcela náhodně, ale všichni měli za sebou nejméně 14 let praxe v pokladně a při počítání zboží i peněz.



** O mobilních telefonech (2) **

Platím tolik, kolik provolám
Vaši přátelé nebo rodinní příslušníci už mobilní telefon mají. Potřebujete je čas od času zavolat. Většinou vám budou volat oni, to znamená, že vy chcete mít telefon hlavně na příjem. Pro tento občasný způsob volání se vyplatí pořídit si telefon s předplacenou "sim kartou" známý jako "Twist" (od Paegasu) nebo "Go" (od Eurotelu). Zde se hovory odečítají podobně jako na běžné telefonní kartě do automatu, jen s tím rozdílem, že finanční částka se dá opět doplnit pomocí "Twist" kuponu nebo "Go" kuponu a vy po vyčerpání částky nemusíte kupovat novou "sim kartu."
To je podobné jako když si doplníte peníze na vašem sporožiru, abyste pak mohli podle potřeby vybírat z bankomatu. Až se kredit na kartě vyčerpá, nemusí se dávat nová karta, ale pouze se zakoupí kupon, na němž je čtrnáctimístné číslo, které se zadá prostřednictvím příslušné dobíjecí služby.
Kupony se dají koupit v prodejnách s mobilními telefony anebo i v některých trafikách, ale pro vás by bylo vhodnější kupon zakoupit tam, kde vám zároveň mohou pomoci váš účet doplnit.
Bez ohledu, zda celou částku provoláte nebo ne, je třeba nejpozději do: u Paegasu 12 měsíců a u Eurotelu do 18 měsíců účet znovu dobít. Nová částka se přidá k již existující, takže např. k částce 125,50 Kč bude za 400-korunový kupon přidáno 400 korun na účet karty. Po dobití bude na účtu 525,50 korun. Od data posledního nabití se opět počítá 12 u "Twist" karty (Paegas) a 18 měsíců u "Go" karty (Eurotel). Pokud se do této doby účet nedoplní, bude číslo odpojeno. U "Go" karty je navíc třeba si dát pozor na to, aby byl každé tři měsíce uskutečněn alespoň jeden placený hovor. Pro jistotu je dobré se informovat na "Go" lince (*88), který den bylo naposledy z vašeho čísla voláno a zda nebude z důvodu nevolání vaše číslo odpojeno.
U tohoto typu služeb se máte možnost kdykoli přesvědčit o tom, kolik korun na vašem účtu je a také dokdy má platnost vaše karta. "Twist" tuto informaci sděluje zvukově na čísle 4601 - sympatická vlastnost pro nevidomého. Částku na účtu lze zobrazit také na displeji "vytočením" čísla *101#.
"Go" karta používá jiný systém, částku na účtu lze zjistit pouze zrakem a to prostřednictvím funkce telefonu "čas, poplatky". Některé telefony tuto částku průběžně zobrazují při volání anebo ve chvíli, kdy je aparát zapnut na příjmu.
O době, do které je karta platná, vám mohou pouze podat informaci na "Go" lince *88.
Telefony s předplacenou službou "Twist" nebo "Go" se dodávají v tzv. sadách, kde najdete telefon, "sim kartu" a zároveň první základní kredit. Ceny těchto sad se pohybují zhruba kolem 5000 korun, sady s lepšími telefony jsou o nějakou tu tisícovku dražší. V těchto cenách je tak rozmanitý pohyb, že ani nemá příliš význam uvádět přesné ceny jednotlivých sad. Pokud si budete přát, můžeme věnovat samostatný článek čistě porovnávání různých typů, hlavně se zaměřením na vlastnosti vhodné pro nevidomé nebo slabozraké. Vítané tu budou vaše zkušenosti, které pomohou ostatním vybrat si z možných typů. Který z dodávaných typů je podle vás nejvhodnější pro nevidomého, a který pro slabozrakého člověka?
Ten, kdo již telefon má, si může pořídit pouze samotnou "sim kartu" a tuto vložit do svého telefonu. Telefonní číslo se určuje podle "sim karty", proto je důležité si uvědomit, že při výměně "sim karty" se mi "změní" i telefonní číslo. Teoreticky takto mohu mít telefonních čísel hned několik. Toto využívají někteří k tomu, aby se k nim v určitou dobu dovolali jen skutečně ti nejdůvěrnější lidé, protože jen ti mohou znát jiné telefonní číslo, na kterém jsou na příjmu.
Pozor! Některé telefony mohou být blokovány proti kartám jiných operátorů, to znamená, že váš přístroj přijme pouze kartu toho provozovatele, od kterého jste jej obdrželi. Tato blokace je většinou ve spojení s telefony získanými za nižší, tedy dotovanou cenu. Stejně je tomu i s přístroji dodávanými s "Twist" nebo "Go" kartou. To jsou také do určité míry cenově zvýhodněné telefony.
A teď se dostáváme k otázce, jestli si vybrat "Twist" (Paegas) nebo "Go" (Eurotel). Některé rozdíly jsme si už řekli. Doba platnosti do dalšího nabití je u "Twistu" 12 měsíců a pro další prodloužení je nutné nejpozději do této doby doplnit účet aspoň o dalších 400 korun. U "Go" je platnost dána na 18 měsíců (nezapomenout uskutečnit aspoň jeden placený hovor každé tři měsíce) a nejpozději do uplynutí 18 měsíců od posledního nabití je nutné doplnit účet aspoň o 500 korunový kupon. Když kredit na účtu převedeme na měsíční režii tak zjistíme, že náklady na provoz do nejzazšího termínu pro nabití je o něco menší u "Go" karty, tam vychází na 27,77 korun na měsíc, u "Twist" karty na 33,33 korun na měsíc. Toto je však průměrná částka, která se dá kdykoli provolat a tak se neztratí jako pouhý poplatek.
V cenách za hovory však již vychází zase lépe "Twist" karta, tam jsou oproti "Go" kartě o něco výhodnější volání na síť Paegas a pevnou síť Telecomu.
Ovšem při výběru je dobré brát také zřetel na oblast, kde často budeme a raději se dopředu přesvědčit, jestli zrovna tam je pokrytí od sítě, kterou si chceme zvolit. V Praze nebo jiném velkém městě je to v podstatě jedno, ale v malých vesničkách to může být věc rozhodující. Oba operátoři však průběžně staví další stanice pro pokrytí, takže tam, kde třeba před měsícem pokrytí nebylo, tam již dnes pokrytí může být. O konkrétním pokrytí vám podají informace na infolince anebo si můžete v prodejně prohlédnout mapku s pokrytím. Osobně bych raději volil zavolat si na informační linku, neboť zde mají nejčerstvější stav pokrytí.
Při rozhodování je nakonec ještě dobré vzít ohled na toho, kdo bude volat. Jestliže je již v rodině jiný telefon, pak je vhodnější si vzít druhý od stejného operátora. Tam až na jednu výjimku přijde spojení na telefon od stejného operátora levněji než na linku operátora druhého. Jen tehdy, když je v rodině mobil s "Go" kartou, pak se jako druhý může vzít klidně i "Twist" karta. Ale: Není nikde dáno, že tato výjimka bude navždy platit.
"Twist" nebo "Go" karta se rozhodně vyplatí jako levnější způsob volání na všechna mobilní čísla. Když voláte z běžného telefonu, poplatek za minutu volání na mobilní telefon vychází zhruba na 10 korun (přesně jeden impuls za 15,6 vteřiny). Cena z veřejného automatu vychází přibližně na 15,50 korun za minutu. Tato sazba platí jak ve špičce, tak i mimo špičku.
Z vaší předplacené karty mobilu voláte minutu za 5,50 korun, u "Twistu" je volání na Paegas za 4,98 koruny a v noci od 21.hodiny do 7 ráno a ve volných dnech dokonce na 2,98 koruny za minutu. Hovor je účtován s každou započatou půlminutou, takže vy když s někým budete mluvit méně jak půl minuty, může vás to stát méně než za jeden impuls z klasického telefonu.
Naopak volání na pevný telefon v době špičky, si oba operátoři dostatečně vynahrazují. Eurotel 15,50 korun za minutu, Paegas 14,98 korun za minutu. Toto může být pro někoho dost podstatná nevýhoda, zvláště když počítá, že bude z terénu často volat právě na čísla Telecomu. Jednou se to snese, když jde o vážné volání a není jiná možnost. Ale pro časté používání to rozhodně není. To už je lepší využít jiných nabízených služeb, o kterých se zmíníme v příštím pokračování.

Tabulka 1: cena hovoru za minutu (účtuje se po půl minutě)
Eurotel "Go" karta Paegas "Twist" karta
na Eurotel kdykoli 5,50 na Eurotel kdykoli 5,50
na Paegas kdykoli 5,50 na Paegas od 7 do 21 hod. 4,98
na Paegas od 21 do 7 hod. 2,98 na Paegas víkendy a svátky 2,98
na pevnou síť špička 15,50 na pevnou síť špička 14,98
na pevnou síť mimo špičku 5,50 na pevnou síť mimo špičku 4,98

Tabulka 2: ceny kuponu a kredit
Eurotel 500 Kč, kredit 500 Kč Paegas 400 Kč, kredit 400 Kč
Eurotel 1000 Kč, kredit 1000 Kč Paegas 750 Kč, kredit 800 Kč
Eurotel 2000 Kč, kredit 2000 Kč Paegas 1900 Kč, kredit 2000 Kč
Při výběru předplacené karty vám mohu osobně pomoci, stačí zavolat na tel. 02/769-187 nebo mobil 0603/229-513.

Pavel Partyka



** Přivolání pomoci v tísni **

Jistě každý z vás se setkal nebo setkává ve svém okolí s někým, kdo je v jistých situacích odkázán na rychlou pomoc druhých. Může se jednat o osoby se srdečními chorobami, cukrovkou a podobně, ale i zejména starší nevidomé. Pokud jsou takto ohrožení lidé často sami doma, nemusí být vždy schopni si účinně přivolat pomoc.
Pro řešení takového problému je možno využít zařízení firmy Jablotron, s.r.o. z Jablonce nad Nisou, které dokáže samo do telefonní linky vytočit telefonní číslo a přehrát na něj předem nahranou hlasovou zprávu. Jedná se o dálkově ovládaný telefonní komunikátor, který může mít naprogramována až 4 telefonní čísla a hlasová zpráva může mít délku 20 vteřin. Zařízení se spouští dálkovým ovladačem (malá klíčenka), který může komunikátor uvést do činnosti na vzdálenost zhruba 15 metrů v objektu a na přímou viditelnost i více.
Jak se komunikátor TD 110 W obsluhuje? Programování i obsluha komunikátoru je velmi snadná. Pomocí konektorů se připojí k telefonní lince před váš telefonní aparát. Připojení je stejně jednoduché jako připojení kteréhokoli telefonu nebo faxu. Přes vestavěnou klávesnici nastavíte do zařízení čísla, na která chcete zprávu přenášet a do vestavěného mikrofonu namluvíte hlasovou zprávu. Kdykoliv pak stisknete tlačítko dálkového ovladače, začne zařízení postupně vytáčet jednotlivá nastavená telefonní čísla a přehraje na ně vámi nahranou hlasovou zprávu (např. telefon na dceru do práce se zprávou, že je mi špatně a podobně). V případě, že je hlásič aktivován, vyvěsí linku a teprve potom začne vytáčet. Tato funkce ukončí předcházející hovor pro případ, že by se dotyčný pokoušel sám vytočit číslo, ale hovor nebo vytáčení nedokončil. Pro jistotu uskutečnění přenosu je volání opakováno třikrát.
Nastavená čísla i hlasovou zprávu je možné kdykoliv změnit podle momentální potřeby. Všechna data zůstanou nastavena i v případě, dojde-li k výpadku napájení. Telefonní komunikátor v žádném případě nenarušuje telefonní linku, naopak chrání váš telefon či fax před přepětím v lince.
Telefonní komunikátor by měl sloužit především k zajištění bezpečí osob, u kterých hrozí situace, kdy si nebudou moci samy z jakéhokoli důvodu přivolat pomoc, ale i pro pocit bezpečí toho, kdo cítí odpovědnost za takovouto osobu. Zařízení může být i velmi vhodným dárkem.
Bližší informace jsme rovněž poskytli střediskům Tyfloservisu SONS ČR. Můžete se ale obrátit i přímo na výrobce: Jablotron, tel. 0428-34 69 99.

Petr Růžička, Jablotron



** Z televizní obrazovky **

Nový dokument M. Janka
Svůj zájem a náklonnost ke zrakově postiženým lidem projevil režisér Miroslav Janek již ve svém druhém dokumentárním filmu. Před dvěma lety natočil mezinárodně uznávaný snímek "Nespatřené" a nyní přišel s novým dílem, které loni zvítězilo na jihlavském dokumentárním festivalu a bylo odvysíláno v premiéře 20.dubna t.r. od 20 hodin na ČT 2 v pořadu ZBLÍZKA pod názvem "Hamsa, já jsem".
Miroslav Janek se tentokrát vypravil se svou kamerou na Konzervatoř a ladičskou školu Jana Deyla pro nevidomé. Zde si podle námětu a scénáře Ivana Arsenjeva vybral několik výrazně nadaných studentů, které nechal hovořit o jejich vztahu k hudbě, o soukromí i o koníčcích.
Podobně jako v předchozích filmech, ani tentokrát nepoužil režisér Janek sebemenší komentář a ve výpovědích, které zaznamenal, se až úzkostlivě brání třeba jen náznaku patosu či sentimentu. Ve svém snímku tedy neservíruje srdcervoucí portréty handicapovaných lidí, jejichž účelem by bylo pouze vzbudit u diváka lítost, ale umožňuje studentům rozehrát upřímně míněnou hru, která se neschovává za zbytečné fráze. U skupinky deseti nevidomých lidí je navíc jasně patrná neuvěřitelná životní verva, která by mohla být příkladem většině zdravých jedinců.
O svých názorech na život vypovídali před kamerou Miroslava Janka studenti Jaromír Pšánský, Martin Beran, Petr Bazala, Jekatěrina Kolcová, Pavla Šuranská, Mário Bihari, Marek Susčík, Roman Šenk, Lucie Vondrová a Miroslav Matiščák. "Takový film by se nedal udělat, kdybychom lidem s kamerou naprosto nedůvěřovali," složil jeden z nich Jankově týmu tu největší poklonu.
Stačilo tedy nechat se unášet labyrintem charakterů, kdy Martin Beran dokáže imitovat Louise Armstronga, Jaromír Pšánský rekonstruuje slavné historické bitvy, Petr Bazala provozuje čajovnu, Pavla Šuranská recituje své básně a zpívá... Pojítkem jejich příběhů je kromě společné smyslové vady touha něčeho v životě dosáhnout, rovnocenně žít mezi vidomými.
Filmaři doufají, že nadaným muzikantům a zpěvákům by mohl tento autenticky syrový dokument pomoci v příští kariéře. "Třeba Mário je už slavný, díky předpremiérám filmu si ho všimli, hraje v kapele se zpěvačkou Zuzanou Navarovou. A teď věříme, že budou objeveni i ostatní," těší se režisér Janek.

- r -

Cvičitelka čtyřnohých průvodců
V cyklu televizních autoportrétů EGO byla v červnu jeho protagonistkou také sedmatřicetiletá inženýrka Hana Jasenovcová, pracující jako cvičitelka vodicích psů pro nevidomé.
Dvacetiminutový snímek zachytil její každodenní cestování do práce, zavedl diváky do jejího mimopražského bydliště a představil i její tři muzikálně nadané děti: nejmladšího Vojtu, který hraje na piano, prostřední Elišku hrající na klarinet a nejstaršího Štěpána. "Takovou radost jsem já svým rodičům neudělala," komentovala vystoupení svého syna Štěpána, učícího se hrát na lesní roh.
Autentická koláž v režii Vlastimila Šimůnka přiblížila techniky výcviku vodicích psů, podobající se někdy výuce dětí. "Člověku vždycky udělá radost, když může pejska, kterého cvičil, vidět potom s jeho nevidomým pánem," říká Hana Jasenovcová o své nevšední profesi. V jedné z nejzajímavějších epizod prozrazuje, co všechno lze už rozpoznat na zdánlivě nemohoucích štěňatech.
Autobiografický kaleidoskop "Průvodci tmou" (který natočila dílem Hana Jasenovcová a dílem její rodinní příslušníci) upozornil i na kasičky v podobě sedících psů v životní velikosti, umístěných převážně v obchodech ve velkých městech, kam je možné přispívat na výcvik psů pro nevidomé. Za pomoci i tohoto finančního zdroje bylo vybudováno dnešní Středisko výcviku vodicích psů Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Praze-Jinonicích, pracoviště ing.Jasenovcové.
Sonda zachytila také slavnostní defilé vodicích psů na benefičním plese SONS na pražském Žofíně. Dovednosti těchto psích průvodců pak ilustrovala přímo v terénu.
"My, kteří vidíme, si slepotu těžko dokážeme představit. Bez ohledu na vlastní city tedy musím svou práci podřídit potřebám těch, kteří svého průvodce tmou potřebují," shrnula svou profesi ing.Hana Jasenovcová na obrazovce ČT 2 v pořadu seriálu EGO "Průvodci tmou", vysílaného ve středu 9.června ve 20 hodin.

- r -



** Konečné pořadí mistrovství **

Již na přelomu května a června se dohrála poslední partie 3.mistrovství České republiky nevidomých v korespondenčním šachu, která rozhodovala o umístění na čtvrtém a pátém místě, a tak mohu vyhlásit konečné pořadí:
1. Radomír Řehořek 14,5 b.
2. Irena Šourková 13,5 b
3. Miloš Černý 13 b
4. Jan Gřegoř 9,5 b
5. Zdeněk Vlk 9 b
6. Bohouš Hamerník 4,5 SB 6,250
7. Jan Juráň 4,5 SB 4,875
8. Ludvik Ohryzek 3,5 b
9. Antonín Vaněk 0 b (nedohrál)
Chtěl bych poděkovat všem hráčům, že nedošlo během 1,5 roční soutěže k žádné situaci, kterou bych musel řešit. Sehráno bylo mnoho bojovných, ale zároveň i po výkonnostní stránce hodnotných partií.
Další, tj. 4.mistrovství ČR nevidomých v korespondenčním šachu proběhne za účasti čtyř hráčů ze Slovenska od 1.července 99 do 31.prosince 2000. Poprvé tedy budeme hrát o mezinárodního mistra.

Radomír Řehořek



** Sport prohlubuje přátelství **

Je několik způsobů, jak se mohou zrakově postižení scházet a vyměňovat si praktické rady a dozvědět se od jiných mnoho užitečného. Jednou takovou možností jsou vždy setkání při příležitosti pořádání sportovních her. Zápolení uspořádala Okresní odbočka SONS Jihlava o prvním červnovém víkendu v rekreačném středisku Jihlavských dřevařských závodů. Pěkný areál vzdálený 30 kilometrů od Jihlavy přivítal poměrně širokou plejádu účastníků z Prahy, Kyjova, Uherského Hradiště, Třebíče, Znojma, Ždáru nad Sázavou a samozřejmě i domácí.
Ideální počasí umožnilo plánovaný program splnit beze zbytku a přidat ještě něco navíc. Vedle bojů ve vrhačském sektoru, kde nesmlouvavě probíhaly boje v hodu koulí, oštěpem a ušákem, bylo možno využít bazén a vyzkoušet si, jak je to s naší plaveckou zdatností. Po celou dobu pobytu probíhaly rekreační zápasy v show-downu.
Bezprostředně po posledním hodu byly rozděleny ceny těm nejlepším. Mezi ženami zvítězila H.Křiváčková z Uherského Hradiště před J.Švabíkovou ze Znojma a E.Brejchovou z Prahy. Muži našli svého šampiona v R.Samcovi z Moravského Písku, druhý byl D.Sícha z Prahy a třetí domácí P.Hegner. Nezapomněli jsme ani na naše seniory. Pomyslné stupně vítězů obsadily Jihlavanky Hrušková, Doležalová a Havlová. Pěkné výkony zaznamenali i muži, a to domácí Fagoš a Novotný i třebíčský Dener. Ocenit je třeba i ty, kteří zápolí s kombinovanými vadami a z nich je třeba zmínit J.Karmazína a J.Kysydaye.
Večerní táborák přispěl k dobré náladě a obohatil přítomné o nové zkušenosti.
V neděli dopoledne se završil maratonský turnaj v show-downu a rovněž byly odměněny nejlepší - Křiváčková, Brejchová, Morková z Kyjova, Sícha a Vospěl z Prahy.
Příjezd autobusu avizoval, že pobyt končí. Je třeba poděkovat Okresní radě SONS v Jihlavě za dobrou pořadatelskou činnost.
B.Marek



** Mistrovství ČR družstev v show-downu **

Konalo se 12. a 13. června a pořádajícím oddílem byla Sigma Olomouc MŽ. Hrálo se v prostorách SONS Olomouc na dvou stolech. Do tohoto závěrečného finále postoupila čtyři nejlepší družstva z republiky. Hrálo se systémem každý s každým a každý zápas na dva vítězné sety. Celé dva dny probíhaly urputné a napínavé boje o titul mistra České republiky a až v neděli v 16 hodin byl konečně znám vítěz.
1. místo Sigma Olomouc
Vítězné družstvo tvořili: Jaroslav Pata, Jan Příborský, Antonín Kubáč, Jaroslav Kalina, Květa Trnečková a Pavlína Bartošková.
2. místo Tyflosport Praha B
Za družstvo hráli: Jan Hegr, David Sicha, Jaromír Vospěl, Zdeněk
Vajner, Zuzana Hegrová a Marie Doneová.
3. místo Baník Ostrava
Za Baník hráli: Josef Kikta, Martin Pouch, Josef Grenziog, Petra
Černošková a Blažena Opravilová.
4. místo Tyflosport Praha A
Družstvo tvořili: Petr Bajer, Petr Gregor, Ladislav Rada, Petra Urbanová a Pavla Niariová.
Ředitel turnaje Jaroslav Pata zvládl organizaci mistrovství výborně, přičemž mu vydatně pomáhal hlavní rozhodčí Jiří Trnečka. Po celou dobu utkání se z heren ozývaly bouřlivé výkřiky a hlasité povzbuzování.
Sigma Olomouc obhájila titul a na další rok jí zůstal v držení putovní křišťálový pohár. Další cenou pro vítěze byl pohár, který věnovalo Regionální sdružení ČSTV v Olomouci. Sladkou odměnou pro první tři družstva byly krásné dorty od sponzora Toko. Dalšími sponzory byla Olma Olomouc a pekárna Hanka Olomouc.

Květa Trnečková



[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS