Časopis ZORA, číslo 14/1999


OBSAH:




** O Janu Součkovi a jeho odkazu **

"Ztráta zraku není katastrofou," říkával Jan Souček. Jsou ovšem na světě země, kde průzkum mezi obyvatelstvem ukázal, že v obavách před vážnými chorobami, hned na třetím místě za rakovinou a nebezpečím AIDS je ztráta zraku. Není mým úmyslem psát psychologickou studii o tomto faktu, který je nesporně vážný. Má velmi zajímavé komponenty společenské, ekonomické a jistě i trochu filozofické.
A byl to právě Jan Souček, který na svém vlastním životním příběhu ukázal řešení těžké životní situace. Sám ukázal hodnotu filozofického přístupu, jak těžká životní překážka, která přichází náhle a někdy nečekaně, by neměla být konečným stadiem vývoje jedince - ať již mladého nebo staršího. Ne cesta zpátky, k normě, někam do ústraní - jen cesta dál, vpřed, s překonáním překážky a tím i o něco výš a dál.
"Ztráta zraku není katastrofou - je jen citovou bouří," opět cituji. Koho? Ano, snad mnoho z nás ještě dobře pamatuje nabádavá slova docenta Součka, který se narodil již před sto lety - 31.července 1899.
Je tomu ji šestnáct let, co není mezi námi (zemřel 26.srpna 1983), a jako by to bylo včera, kdy jsme v kroužku "psychologů", jak jsme si říkali, v sestavě Jan Souček, Zdeněk Holubář, Oldřich Čálek, Josef Cerha a Zdeněk Šarbach - bouřlivě prodiskutovávali témata těchto závažných otázek, tolik důležitých pro individuální osud člověka, který ztratil zrak, a i řešení takových problémů z hlediska obecné platnosti. A nechybělo dobře vychlazené plzeňské od Zlatého tygra a Janovy vonné doutníčky.
Co je ona "citová bouře", jak se vyrovnat s touto životní situací? Kdo jiný mohl přinést tolik nového a povzbuzujícího než právě Jan Souček? Jan Souček - filolog, psycholog, sociolog, vysokoškolský pedagog, který náhle ve svých dvaasedmdesáti letech ztratil zrak. A byl to právě on, kdo nezůstal ochromen skutečností - nenapravitelnou ztrátou zraku.
Záhy začal hledat další cestu vpřed a jeho bohatá erudice, jeho životní elán, který neztratil vedly jej dál, vpřed a je-li to možné užít v jeho věku - výše. Samozřejmě za velmi citlivé podpory jeho rodiny. Našel cestu mezi nás, nejprve pro usnadnění své další životní orientace, později aby obohatil v obecné poloze teorii i praxi v naší péči o později osleplé.
Jan Souček se narodil 31.července 1899 v Jičíně v rodině soudního úředníka, což znamenalo několikanásobné stěhování. Záhy se rodina přestěhovala do Liberce a po šesti letech do jihomoravských Bučovic. Bučovice se pak staly opravdu jeho vlastním "rodným" domovem. Maturoval na reálce v Brně a v té době v roce 1917 zasáhla do jeho života 1.světová válka. Po onemocnění se vrátil do civilu a ve studiu pokračoval na abiturientském učitelském kurzu, a tak se vlastně dostává již ke své pozdější celoživotní dráze pedagoga.
Po počátečním působení jako kantor na Slovácku, přímo i v Bučovicích, odchází ve dvacátých letech do zahraničí - do Bělehradu a do Brém, kde získává zkušenosti v pedagogickém působení u tamních menšinových škol. Po návratu z ciziny pracuje ještě na čas v Bučovicích a na univerzitě v Brně se zdokonaluje ve svém studiu filologickém, především v germanistice.
V roce 1929 přichází do Prahy, aby zde vyučoval na německých školách. Současně se přihlašuje na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studuje sociologii, estetiku, filozofii, a také se projevil jeho velký zájem o psychologii. Studia zakončil doktorátem v roce 1936. Vyučoval potom na mnoha středních školách a po určitou dobu pracoval jako inspektor na ministerstvu školství.
Po 2.světové válce opustil dráhu pedagogickou a zcela se věnuje v duchu svého předchozího rozsáhlého studia již jen dráze vědecké. Počíná jeho práce ve Výzkumném ústavu pedagogickém. V oddělení pedagogické psychologie se věnoval především psychologii osobnosti.
Posledním jeho pracovištěm byla katedra psychologie na pedagogické fakultě UK, na níž byl habilitován docentem sociální psychologie v roce 1967.
Bohatá byla i jeho činnost publikační, v níž na některé prvky navázal i po ztrátě zraku, aby je konfrontoval se svými novými zkušenostmi. Jeho metodika prvouky čtení a psaní pro "prvňáčky" (s docentem Jiránkem) jej vedla i k novému pojetí, k novému přístupu v úpravě slabikáře pro později osleplé. V oblasti sociální psychologie (s doc.Holubářem) navazuje později ve svých pracích o postavení nevidomých ve společnosti.
U příležitosti 645.výročí založení Univerzity Karlovy byla 6.dubna 1993 udělena zlatá pamětní medaile UK docentu Janu Součkovi "in memoriam" - k desátému výročí jeho úmrtí. Bylo tak oceněno jeho vědecké a pedagogické dílo a jeho mravní statečnost. Toto vysoké ocenění Univerzitou Karlovou jen zdůrazňuje význam jeho práce a také jeho odkazu pro nás nevidomé, kterým věnoval tolik svých moudrých, povzbuzujících prací, statí a osobních rad.
Stále si musíme připomínat jeho základní devizu pro situaci náhlé těžké životní překážky: životní odvaha, láska k životu a k lidem, reálné sebevědomí.
Sté výročí narození Jana Součka je jistě důraznou připomínkou odkazu jeho role v moderním přístupu a pojetí současné péče o později osleplé, o jejich nové zařazení do společnosti a do života.

Z.Š.



** Hledat a nalézat **

Ve čtvrtek 13.května zahájil Institut rehabilitace zrakově postižených při Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze činnost ve svém výukovém centru. "Hlavní smysl existence našeho pracoviště je hledat a nalézat cesty ke společnému světu, bez rozdílu barvy pleti, kde se kdo narodil a jestli má či nemá nějaký zdravotní problém." Zdůraznil ředitel Institutu Mgr. Pavel Wiener a pokračoval: "Cílem speciální pedagogiky by mělo být zbavit jedince se zdravotním handicapem té příčinné závislosti, aby svým postižením nebyl determinován. Vybavit ho takovým množstvím dovedností a návyků, aby handicap vadil co nejméně jemu i okolí."
Činnost centra by se podle Mgr. Wienera měla stát další cestou k naplňování této myšlenky. V oblasti těžce zrakově postižených považuje za základní následující tři body: zbavit strachu z neznáma a pocitu méněcennosti, poskytnout srovnatelné startovní podmínky a podílet se na společenském kulturně historickém odkazu.
V Institutu pracuje sedm pracovníků. Výcvikové centrum se nachází v suterénu rozsáhlého komplexu fakulty a má k dispozici kromě příručního skladu dvě víceúčelové místnosti, mezi nimiž je režijní pracoviště. První místnost se primárně dělí na dvě části - přednáškovou s kobercem a provozní s linem, kde je umístěna i cvičná kuchyňka pro získávání základních dovedností. Druhá místnost nese pracovní označení tělocvična. Je vybavena rovněž linem a bude se využívat i pro zamýšlené zájmové aktivity. Z režie lze ovládat pět programovatelných scén osvětlení, umožňující simulovat různé stupně zrakového postižení, včetně totálního zatemnění místnosti. Pro tréning dovedností je velmi důležité, že účastník kurzu je v pracovní činnosti už otužován, kontakt s ním již není přímý, komunikace s ním probíhá přes mikrofony a reproduktory a pedagog ho sleduje z režie. Student je v případě potřeby veden na dálku, není rušen přítomností druhé osoby. Další výhodou tohoto pracoviště je, že případná návštěva může sledovat výuku, aniž by rušila svou přítomností. Z režie je možno pouštět do učeben zvukově velmi kvalitní výukové nahrávky.
Ve výukovém centru se budou především vzdělávat instruktoři pro náročnou práci v zařízeních pro nevidomé a zrakově postižené. Názorně a komplexně se budou učit všemu, co patří do pedagogiky takto postižených. Tedy nejen ty klasické věci pro nevidomé, ale všechno, co souvisí s různými poruchami zrakového vnímání. Zejména pro nevidomé děti je nesmírně důležité, aby se za odborného vedení naučily už v raném věku systémově vnímat své okolí. Proto od roku 1993 oficiálně existuje povolání instruktor prostorové orientace a samostatného pohybu a je jasně stanoveno, jakou musí mít kvalifikaci. "Od prvního září minulého roku platí osnovy výchovy prostorové orientace a každá škola musí danou péči nevidomému žáku poskytnout," uvedl v této souvislosti Mgr. Wiener.
Zatím probíhají dvě formy studia. V posgraduálním, tj. pro posluchače s pětiletou praxí u zrakově postižených, trvá 2 semestry, čili 10 měsíců. Pro studenty v pregraduální fázi - to znamená pro ty, kteří jsou v řádném studiu, je v délce 4 semestrů. Během dvou let mají každý týden 2 hodiny přímé výuky a 4 hodiny praxe, kterou musí získat pravidelným vykonáváním této činnosti u některého z již akreditovaných instruktorů.
Pro zrakově postižené klienty jsou tam vytvořeny plochy nejen k nácviku sebeobsluhy a soběstačnosti, ale také pro rozvoj sluchové a prostorové orientace. Například háčky, které v tělocvičně visí ze stropu, jsou výhledově určeny pro nácvik vnímání překážek bez zrakové kontroly. "To je záležitost," přesvědčivě sděluje ředitel Institutu "která se u nás systematicky dělat dosud nedala. Jsme vybaveni tak, aby se to dalo přesně měřit. Jsme připraveni pořídit přesnou globální diagnostiku, a to jak sluchovou, tak i zrakovou při činnosti, ne v klinických podmínkách."
Institut hodlá v prostorách centra rozšířit nabídku zájmových aktivit pro zrakově postižené klienty. Kromě pravidelného cvičení, které vede Mgr.Pavla Valníčková, je v plánu uspořádat výtvarný kurz práce s mastkem. To je materiál, s nímž se v zahraničí úspěšně pracuje mezi nevidomými. Jde o nejměkčí kámen ve stupnici tvrdosti. Má několik vynikajících vlastností. Dá se snadno opracovávat a je velmi příjemný na omak. Uvažuje se i o pohybovém dialogu pod vedením zahraniční lektorky.
Dosud se Institut rehabilitace zrakově postižených zaměřoval na kurzy instruktorů prostorové orientace. Po vybudování výukového centra v hodnětě 1,5 milionu korun chce zvolna rozšiřovat činnost v přípravě instruktorů pro sebeobsluhu a soběstačnost nevidomých. Za potřebné považuje Mgr. Pavel Wiener zabývat se vnímáním a vytvářením představ u nevidomých. Na dané téma bylo napsáno již 13 diplomových prací. Jako první se této problematice u nás věnovala ve své rigorózní práci dr. Jana Vachulová.

Jiří Reichel



** Zraková stimulace u dětí raného věku **

Sdružení Společnost pro ranou péči poskytuje prostřednictvím svých šesti pracovišť v České republice (v Praze, Liberci, Českých Budějovicích, Ostravě, Olomouci a Brně) ranou péči dětem s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením, od narození do sedmi let věku, v rámci programu PROVÁZENÍ, který představuje komplex služeb rodinám s postiženými dětmi.
Spolu s partnerskou organizací Theofaan, která ve svých čtyřech střediscích rané péče poskytuje rodinám obdobné služby v jihozápadním Nizozemí, se Společnost pro ranou péči rozhodla představit veřejnosti projekt Zraková stimulace u dětí raného věku. Tento projekt probíhá v rámci programu Phare a nizozemští odborníci poskytují českým kolegům koordinaci, konzultace a vybavení potřebnými pomůckami.
Výsledky a průběh projektu, jehož cílem je vyškolit v České republice síť profesionálních pracovníků schopných poskytovat zrakovou stimulaci dětem s vrozeným těžkým zrakovým a kombinovaným postižením a posilovat kompetence rodičů při výchově a vývoji jejich postiženého dítěte, byly představeny ve Středisku rané péče v Haštalské ulici v Praze 18.května t.r. Stalo se tak u příležitosti monitorovací návštěvy zástupkyně Evropské komise paní Jan Turnerové z Bruselu a koordinátora z partnerské organizace Theofaan pana Twan Van Dyjcka z nizozemského Eidhovenu.
Za účasti jmenovaných zahraničních hostů a koordinátorky projektu PaedDr.Markéty Skalické, odborné konzultantky MUDr.A.Zobanové a primáře MUDr.Stanislava Rodného podala přehled o současné realizaci projektu Zraková stimulace u dětí raného věku ředitelka Společnosti pro ranou péči Mgr.Tereza Hradilková.
Poradci rané péče zapojení do tohoto projektu navštěvují děti s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením v jejich přirozeném prostředí - doma. Diagnostikují zrakové funkce dítěte a provádějí instruktáž rodičů o metodách stimulace zraku v běžném denním režimu dítěte. Navrhují úpravy prostředí vhodné pro individuální klienty, doporučují a půjčují speciální rehabilitační pomůcky.
Společnost dále pořádá semináře pro rodiče dětí s těžkým zrakovým a kombinovaným postižením, věnované významu rané stimulace zraku a možnostem rozvíjení zrakových funkcí. Jsou také zajišťována odborná školení pracovníků a supervize garantovaná partnerskou organizací Theofaan, je shromažďována, překládána a zpracovávána aktuální odborná literatura, vybírán a zajišťován testovací materiál a speciální pomůcky, vytvářena metodika a minimální standardy pro praxi v České republice. Realizuje se studijní pobyt vybraných pracovníků středisek rané péče z ČR v nizozemském zařízení Theofaan, kde probíhá jejich proškolení v metodách zrakové stimulace tak, aby je mohli aplikovat v našich podmínkách.
O podílu Evropské komise na tomto projektu hovořila její zástupkyně paní Turnerová, jejíž pochvalná slova o dosavadní práci Společnosti pro ranou péči tlumočila z angličtiny Pavla Valníčková.
Rovněž tlumočila zkušenosti z práce ve středisku rané péče v nizozemském Eidhovenu a spolupráci s pražským střediskem supervizora Twan Van Dyjcka.
O testech, kterými se zjišťují zachované zbytky zraku u postižených dětí, o metodice rozvoje takto postiženého zraku a využívání zbytku vidění u dětí hovořila ve svém vystoupení PaedDr. M. Skalická. Svůj výklad doplnila ukázkami z videozáznamu.
Úspěch tohoto projektu je podmíněn včasnou a komplexní lékařskou diagnostikou novorozenců a následnými konzultacemi lékařů s rodiči a Středisky rané péče. Proto je realizován ve spolupráci s oftalmologickými a neonatologickými pracovišti.
Informativní přednášky pro pediatry těchto zařízení pořádaly MUDr. A. Zobanová spolu s PaedDr. M. Skalickou.
Jedním ze spolupracovníků Společnosti pro ranou péči je primář Centra zrakových vad v motolské nemocnici MUDr. Stanislav Rodný. Vysvětlil postup zrakové stimulace u dětí s postižením v raném věku z hlediska lékaře:
Děti, které v perinatálním období prodělají onemocnění způsobující těžké trvalé postižení zrakové funkce a nejsou přitom úplně slepé, tj. zůstal jim zachován alespoň světlocit, mají ještě vzhledem k plasticitě nervové soustavy a dalšímu vývoji zrakových orgánů šanci na rozvoj a využití i omezené funkce svého zraku. Ten je třeba cíleně a systematicky stimulovat podněty upravenými a přizpůsobenými typu a stupni postižení zraku. Jde o vytváření intenzivního kontrastu podnětu a pozadí pomocí světelných efektů, barevných kontrastů prezentovaných v optimální velikosti a vzdálenosti stanovené individuálně pro každé dítě vzhledem k povaze a stupni jeho postižení.
Vzhledem k tomu, že k největšímu rozvoji funkce zraku dochází v prvních třech letech života a v prvním roce zejména, je třeba se stimulací dítěte začít co nejdříve, pokud možno již v průběhu léčby základního onemocnění a nebo ihned po ukončení základní léčby (stabilizace životních funkcí, eventuálně operacích apod.). Je tedy specifickou metodou rehabilitace.
Dítě je v uvedeném věkovém období většinou v celodenní péči rodičů, a proto také je soustavná stimulace zraku dítěte zajišťována především rodiči. Ti však musí být náležitě poučeni o postižení svého dítěte a soustavně instruováni a vedeni v provádění stimulace. Pro její potřebné a včasné zajištění je potřebná koordinace a týmová spolupráce ošetřujícího lékaře-oftalmologa, instruktorů zrakové stimulace a poradců zajišťujících raně poradenskou péči s rodiči dítěte.
Za těchto podmínek má zraková stimulace dítěte s těžkým postižením zraku v raném věku výrazný vliv na jeho budoucí schopnost uplatnit své zbytky zraku při poznávání, učení a zapojování do života svého sociálního společenství.
Proto je činnost Středisek rané péče, která jako první v naší republice začala používat stimulace zraku dětí hned po narození, velice potřebná a poprávu zasluhuje veškerou podporu.

Zpracovala D. Kudlová



** Oftalmologové rokovali **

Nevídaný počet očních lékařů, který dosáhl více než pěti set, hostilo město Ústí nad Labem v rámci 7. výročního sjezdu České oftalmologické společnosti ve dnech 4. a 5.června t.r.
Slavnostního zahájení v Městském divadle se zúčastnil kromě řady dalších hostů i prezident České lékařské komory MUDr.David Rath.
Součástí sjezdu je doprovodná Výstava zdravotnické techniky farmacie, které se zúčastnilo na sto dvacet vystavovatelů.
Během dvou dnů zde oftalmologové včetně zahraničních odborníků přednesli ve dvou sálech kolem sto třiceti příspěvků. "Nejvíce přednášek se týkalo diagnostiky a léčby zeleného zákalu, který postihuje asi tři procenta populace starší čtyřiceti let, " uvedl jeden z organizátorů oftalmologického sjezdu, primář očního oddělení ústecké Masarykovy nemocnice
MUDr. Pavel Sušický.
Ze světových špiček v tomto oboru se kongresu zúčastnil také profesor Lazlo Z. Bito z USA, který představil poprvé v České republice nový lék xalatan. Léčivo, které objevil spolu s dalším specialistou, pomáhá pacientům a lékařům řešit problematiku zeleného zákalu.
Tato nemoc představuje v celosvětovém měřítku nejčastější příčinu oslepnutí; zeleným zákalem trpí až dvě stě milionů lidí, v Čechách pak asi sto čtyřicet tisíc pacientů. I proto lékaři věnovali na sjezdu nejvíce času právě této problematice.
Zajímavou novinkou oftamologických sjezdů je také soutěž o nejlepší videosnímek s odbornou tematikou.

Tomáš Prchal



** Domácí oční lékař **

Vady zvané brýlové

Dalekozrakost - hypermetropie
Vysvětlit podstatu názvu dalekozrakost je ještě obtížnější, než je tomu v případě krátkozrakosti. Pojmenování vady asi vychází z faktu, že někteří mladí pacienti vidí ještě jakžtakž do dálky bez brýlí, ale nablízko již svým úsilím nejsou s to handicap překonat. Podstata této refrakční vady spočívá opět v nepoměru lomivosti optického aparátu oka a jeho délky, avšak opačně, než tomu je u krátkozrakosti. Zde je bud lomivost příliš malá (například po vyjmutí čočky po šedém zákalu), nebo je oko o něco kratší (většina případů).
V dětském věku je téměř normální, že předozadní délka oka je kratší než v dospělosti. Například u dětí je lehká dalekozrakost (asi do +2,0 dioptrií) jevem docela běžným. Příčina, proč je oko kratší, není příliš známa, jde zřejmě o určitou nepravidelnost při růstu a vývoji člověka. Stupeň vady může být samozřejmě různý a také obtíže bývají u různých pacientů různé a navíc odlišné intenzity.

Co je akomodace
Než přistoupíme k výkladu dalekozrakosti, je nutno vysvětlit pojem akomodace - zaostření na blízko. Pozoruje-li mladý člověk se zdravýma očima vzdálený předmět (to jest vzdálený od oka víc než šest metrů), činí tak bez jakéhokoliv úsilí, byť podvědomého. Nevyvíjí žádnou akomodaci. Avšak čím blíž oku je pozorovaný předmět, tím větší úsilí musí podvědomě oko vykonat, aby obraz sledovaného objektu na sítnicí byl ostrý. Nejblíže lze zaostřit zhruba do vzdálenosti 20 cm v dětství a tato vzdálenost se v průběhu života neustále prodlužuje. Výsledkem akomodace (vyvíjeného úsilí) je více plusová, kladnější lomivost oční čočky, jež zaostří obraz velmi blízkého předmětu správně na sítnici. Tak je tomu v mládí. Ve stáří ztrácíme schopnost vyvinout toto podvědomé úsilí - akomodaci a plusovou hodnotu nám doplní brýle (viz výklad o vetchozrakosti).
Při zkoumání podstaty dalekozrakosti - hypermetropie - je velice důležitým údajem plusová (kladná) hodnota naší akomodace. Příčinou dalekozrakosti je nedostatek plusových (kladných) dioptrií. Aby hypermetrop ostře viděl do dálky, musí akomodovat, vytvořit kladnou lomivost. Tu však má od přírody dánu pro vidění na blízko. Aby překonal svou vadu (dalekozrakost), spotřebuje schopnost nezbytnou pro vidění na blízko při pohledu do dálky. Není-li vada příliš velká, je hypermetrop schopen ji vlastním úsilím překonat. Na blízko je však schopnost akomodovat již vyčerpána. Vznikají potíže: neostré vidění, bolesti hlavy a za očima, pálení a zarudnutí okrajů víček či celých očí. To vše lze odstranit předpisem správných brýlí.
Počet plusových (kladných) dioptrií, jež jsme schopni vyvinout - zaostřit - na blízko, je závislý na věku. To, co bez problému dokáže zaostřit osmileté dítě, je pro pětatřicetiletého již obtížné a zcela nemožné pro šedesátiletého. Astenopické obtíže, vyplývající z nadměrného úsilí nitroočních svalů zaostřujících na blízko začínají při spotřebování dvou třetin akomodační schopnosti (akomodační schopnost = schopnost oka automaticky zaostřit na blízký předmět).
Z toho vyplývá, že pětatřicetiletý může relativně bez obtíží úsilím vyrovnat do dálky +4,0 dioptrickou vadu. Na blízko však musí mít bezpodmínečně plusové brýle.
Správné by bylo, aby používal své plus 4 dioptrie i v brýlích do dálky, tj. trvale, pak by mu zbyla dostatečná, jeho mládí odpovídající rezerva akomodace na čtení na blízko, bez nutnosti přidávat plusové dioptrie.
Jak pacient stárne, počet plusových dioptrií vyvinutých při akomodaci klesá. V době, kdy jeho zdraví vrstevníci potřebují první plusové dioptrie na čtení, začíná on potřebovat stejně velký přídavek ke svým plusovým brýlím na dálku.
Je-li vada malá (+2,0 až +3,0), nebývá dlouho pociťována právě díky schopnosti akomodace. Jakmile však jsou spotřebovány dvě třetiny akomodační rezervy do dálky, přihlásí se obtíže (astenopie) a je nutno předepsat první brýle na čtení. Nyní čtěte pozorně!
1. Brýle na čtení přicházejí u dalekozrakých mnohem dříve než u lidí dobře vidících. Pacient to často pociťuje jako příznak přicházejícího stáří. Tyto pocity méněcennosti bývají někdy, ač zcela zbytečně, velmi silné. Vedou až k odmítání těchto brýlí a překonávání následných bolestí hlavy tabletami.
2. Dalekozrakému bývají předepisovány jeho první brýle na čtení docela slabé (např. +1,0). Pacient je začne nosit, oči si odpočinou a jsou opět schopny lepšího výkonu. Proto vzniká dojem, že brýle přece jen nejsou potřeba, a brýle jsou odloženy do té doby, než se astenopie opět přihlásí. Sami cítíte, že to není správné.
Je-li vada větší, musí dalekozraký nosit brýle již v mládí a pořád. Výše popsané problémy nejsou proto tolik patrné. Pokud se týče komplikací, jsou na tom dalekozrací podstatně lépe než lidé krátkozrací. U dalekozrakosti nevznikají prakticky žádné degenerativní změny na sítnici, není třeba se obávat tělesně namáhavého sportu a práce. Odchlípení sítnice není u této vady o nic častější než u lidí bez brýlí. Je pravda, že dalekozrací jsou poněkud náchylnější k jedné vzácnější formě zeleného zákalu - glaukomu, což si ještě ukážeme v příslušné kapitole.
Pokud má dalekozraký správné brýle, nemusí se bát ani intenzivního čtení a studia. Navíc počet dioptrií se u dalekozrakých od puberty prakticky nemění. Dalekozrakost je tedy do jisté míry přijatelnější vada než krátkozrakost, i když skla o hodnotě kolem plus osmi dioptrií bývají pořádně těžká.

Léčba
Pokud porovnáváme počet krátkozrakých nosících brýle s dalekozrakými, mají ti první zdánlivě zřetelnou převahu. Musíme si však uvědomit, že v mládí je nízká dalekozrakost snadno vyrovnána akomodací. Mladý člověk s vadou kolem plus 3 dioptrií vidí bez brýlí docela dobře, a proto je nenosí. Krátkozraký s vadou minus 3 dioptrie bez brýlí vidí podstatně hůř, a proto je nosí. Lze říct, že výskyt obou vad bude v populaci přibližně stejný, možná s lehkou převahou myopie.
Léčení je prosté. Lékař doporučí dalekozrakému takové nejsilnější plusové, kladné, spojné čočky, s nimiž ještě dobře vidí. Tuto zásadu je nutné dodržet z několika důvodů:
1. Dalekozraký, který dosud brýle nenosil, je ve stavu trvalé akomodace - příslušný sval je v křeči. Proto je třeba maximálním počtem plusových dioptrií oku ulevit v jeho námaze, a to i za cenu, že si nemocný na silnější brýle bude postupně zvykat.
2. Nedáme-li totiž dalekozrakému tzv "plnou korekci", nezbavíme ho zcela obtíží. U většiny nemocných dojde při trvalém nošení co nejsilnějších plus dioptrií k uvolnění křeče akomodačního svalu. Teprve potom je možné a někdy i nutné brýle zeslabit. Korekce dětského šilhání pomocí plusových skel je složitou otázkou, která bude probrána v příslušné kapitole.
Možnost předcházení dalekozrakosti není známa. Tato vada - stejně jako myopie - je velmi často dědičná s rodinným výskytem. Je však možné se vyvarovat nepříjemných stavů, jež bývají důsledkem nenošení předepsaných brýlí.
Dalekozrakým doporučuji zejména toto: Jste-li mladí nebo ve středním věku, může se vaše potřeba brýlí měnit i během dne, v závislosti na únavě, stavu osvětlení, zátěži zraku. S tím musí počítat oční lékař i vy. Měli byste však své brýle nosit během dne co nejvíc, abyste ulevili očím.
Platí zde stejné zásady při výběru obrouček v prodejně a pečlivého zkoušení hotových brýlí. Chybně zhotovené brýle obtěžují dalekozrakého víc než krátkozrakého. Plusová skla (spojky) okolní svět zvětšují, a jsou-li do obrub nesprávně zasazena, má to nepříjemnější důsledky než u skel minusových. Na druhé straně bývají první brýle těmito pacienty přijímány vcelku příznivě. Zdánlivé zvětšení okolního světa je zrakově docela příjemné. U krátkozrakosti je tomu naopak.
Netrapte se, pokud dostanete brýle na čtení již ve třiceti letech. Neznamená to, že jste již opotřebovaní, ale že jste dalekozrací. Noste proto své brýle na čtení co nejvíc. Až si na ně zvyknete, tj. asi za čtrnáct dní, zjistíte, že s brýlemi na čtení vidíte i do dálky. Nebojte se, že se vaše vada zhorší, a brýle neodkládejte. Došlo totiž k částečnému uvolnění akomodační křeče řasnatého svalu a vašemu oku se ulevilo. Klidně noste své brýle i na dálku, pro vaše oči to bude jen a jen užitečné. Já to dělám zrovna tak. (A skrývám tak svou počínající VETCHOZRAKOST.)

Možnosti operace
Asi vás bude zajímat, jak je to s možností využití excimer laseru či LASIKU u dalekozrakosti. Bohužel dosavadní postupy nepřinášejí zatím uspokojivé výsledky.
Prognóza je v tomto případě mnohem obtížnější než u krátkozrakosti. Proto vám seriózní pracoviště u plusové vady laserovou operaci nejspíš nedoporučí a ani neprovede.
Avšak pokrok v mikrochirurgii dává naději i dalekozrakým. Dnes je možné stejným postupem jako u šedého zákalu odstranit čirou čočku a nahradit ji umělou nitrooční čočkou s takovou dioptrickou silou, která pacientovi doplní všechny chybějící plusové dioptrie. Výpočet takové hodnoty je obtížný, navíc velmi silné nitrooční čočky mívají odlišné mechanické vlastnosti a ně- kdy je třeba do oka voperovat i dvě na sebe. Na první pohled je taková operace dost velkým a zbytečným zásahem - jde přece o zdravé oko, jen mu chybí trochu těch dioptrií...
Ale každý, kdo musí nosit například plus 8 dioptrií ve svých brýlích, vám řekne, že to není vůbec nic příjemného. A tak stále víc dalekozrakých se takové operaci podrobuje. Je-li výkon pečlivě připraven, vede k velké úlevě a zkvalitnění života.

MUDr.Břetislav Brožek, CSc.

pokračování



** Spolupráce, která přináší radost **

Již dlouhou řadu let se rozvíjí velmi pěkná spolupráce zrakově postižených se Střední zdravotnickou školou v Chomutově. Už při otevření této školy v roce 1970 se zrodila myšlenka informovat budoucí sestry o problematice zrakově postižených. Tak začaly ve škole besedy s hlavním cílem, aby budoucí sestry uměly pomoci a poradit těm, kteří přicházejí o zrak a tím se dostávají do velmi náročných životních situací. Zde záleží především na informovanosti sester, aby samy věděly, jak pacienta nevidomého nebo se zbytky zraku vodit, jak ho informovat a zaučovat do běžných životních úkonů a také poradit, co vše mohou získat ve speciálních střediscích pro zrakově postižené.
Při besedách jsme se setkávali se skutečným zájmem studentek i jejich profesorek. To nás povzbudilo k dalším aktivitám. Aby se budoucí sestry i profesorky seznámily nejen s problematkou zrakově postižených, ale i s pomůckami, jsou zvány do Střediska integračních aktivit, kde jim vedoucí střediska paní Waltraud Fuková ochotně předvede všechny dostupné pomůcky a pan Karel Fuk zasvětí přítomé do tajů digitálních čtecích přístrojů. Zde se rovněž seznámí s pomůckami k výuce bodového písma. O bodové písmo měly studentky vždycky zájem, ale letos se stalo poprvé, že se jich šest z druhého ročníku přihlásilo k výuce. Nebyl to jen zájem prvého nadšení, ale děvčata se skutečně bodové písmo naučila číst i psát na Pichtově stroji. Každou středu po vyučování za nimi chodila do SZŠ instruktorka paní Pavla Sykáčková. Studentky čtou bodové písmo zrakem, proto bylo nutno jednotlivé lekce rozepisovat a přizpůsobit jejich potřebám. Potěšilo nás, že se děvčata nejen bodové písmo naučila, ale získala i další zájemkyně a od příštího roku bude výuka pokračovat.
Další novinkou byla beseda s majitelkou vodicí fenky zlatého retrívra Carmen paní Ilonou Vobrovou. S čtyřnohým přítelem nevidomých se studentky setkaly poprvé. Proto vyptávání nebralo konce a trpělivá fenka Carmen i její panička ochotně předváděly, co všechny takový vodicí pes umí. Pro velký zájem budou besedy ve škole pokračovat a také se uskuteční návštěvy Střediska integračních aktivit.
To je aktivita z naší strany, ale ani studentky a jejich profesorky nestojí stranou. K svátku matek přišly žákyně druhého ročníku mezi zrakově postižené s pěkným pásmem básní a písniček. Mimo kulturního programu rozdaly i drobné - dárky vlastnoručně vyšívané dečky. Nechyběla ani kytara a veselá a družná nálada.
Od samého začátku spolupráce se na ní nejvíce podílela paní profesorka Květa Šulistová - Bálková, které z celého srdce děkujeme. Náš dík patří také ostatním profesorkám a žákyním i vedoucí Střediska integračních aktivit.

Pavla Sykáčková



** Poznání hrou **

Jedním z mých koníčků je práce s dětmi. Nejen je hlídat a nějak zabavit, ale předávat jim informace o životě nás nevidomých a těžce zrakově postižených.
Dělám přednášky nejen dětem, ale i dospělým. Poprvé to bylo na pedagogickém středisku, kde se zúčastnilo 52 učitelů, profesorů a lektorů z Hodonína a okolí. Přednáška se jim líbila a zanedlouho mne zvali do svých škol. Díky jedné paní učitelce, která jim pověděla o integraci a sama má ve třídě nevidomou žačku, si vzaly tři základní a jedna střední škola naše nevidomé děti mezi své zdravé a zatím jsou obě strany spokojeny. V roce 1998 jsem byla také pozvána na seminář do Olomouce.
K této činnosti mne přivedlo chování některých obyvatel našeho města. Například šla matka s dítětem a to se ptalo: "Co to má?" nebo "Co to je?" Matka odpověděla: "To je slepoňa, a té se musíš uhnout," a nebo "To je palica z lesa a s ní si ukazuje cestu". A nejen to. Vysmívají se a někdy dělají i naschvály. Zjistila jsem, že je proto třeba jim o nás něco říci. Díky tomu se situace zlepšila. O životě nás nevidomých už ví pět základních škol, dvě střední a po besedě i občané. Ve třech základních školách zavedli besedy do osnov občanské a pracovní výchovy.
Aby se posluchači nenudili, a bylo to pro ně zajímavé, zvolila jsem tento postup: Nejprve jim řeknu, jak bez zraku vnímáme svět, jak se orientujeme, jaké je naše pracovní uplatnění a ukážu jim, jak nevidomým na ulici pomáhat. V druhé části je volná diskuze, kdy odpovídám na otázky, a ve třetí ukazuji pomůcky, které nechám kolovat, píši na pichťáku a nechybí ukázka Euréky. Aby to pro děti bylo hrou, pořádáme soutěže. Se zavázanýma očima mají za úkol najít nějaký předmět ve třídě. Soutěží proti sobě děvčata a chlapci. Děti to moc baví. Ve třech školách na přání dětí i učitelů, pravidelně navštěvuji vždy nové třídy. Mám radost, že je při besedě vždy pěkná atmosféra. Děti se pak chtějí odměnit tím, že mně zahrají a zazpívají.
Domnívám se, že také díky tomu jsou u nás v hodonínském okrese lepší vztahy mezi námi a zdravou veřejností.
Znám více lidí, kteří tuto osvětu dělají a myslím si, že je to dobře.

Irena Kratochvílová



** Rádi zveřejňujeme **

Chtěla bych touto formou poděkovat pracovníkům pražského pobytového, rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina, kteří mě svou vytrvalostí a trpělivostí po necelých dvou letech pobytu vrátili opět do života a zase mi pomohli začlenit se do společnosti normálních lidí.
Před třemi lety jsem náhle přišla o zrak, byla jsem zoufalá a nevěděla, jak s tímto handicapem žít dál. Pánové Lachman a Pešák ze SONS mi na schůzi odbočky v Mladé Boleslavi jednoznačně doporučili rehabilitaci ve středisku Dědina. Brzy poté jsem se rozhodla vyzkoušet si na vlastní kůži, co všechno to obnáší.
I když jsem se ocitla ve zcela neznámém prostředí, díky vlídnému přístupu všech zaměstnanců střediska se velmi brzy moje počáteční obavy rozptýlily. Chtěla bych zvláště vyzdvihnout přístup instruktora bodového písma Oldřicha Hendla, dále obdivuji trpělivost mé instruktorky prostorové orientace Lenky Svobodové a mohla bych dále pokračovat ve výčtu všech lektorů a zaměstnanců střediska. Jejich bezmezná trpělivost a velmi solidní přístup k práci po lidské i odborné stránce zasluhují obdiv.
Na závěr svého dopisu mohu doporučit všem, kteří se dostanou z jakýchkoli důvodů do situace, ve které jsem byla já, aby bez obav a s plnou důvěrou využili služeb střediska Dědina. Nechci dělat žádnou reklamu, ale prosím o zveřejnění tohoto dopisu ve vašem časopise Zora. Středisko Dědina si to v každém případě zasluhuje.

Bohumila Velechovská



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Okresní odbočka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v České Třebové pořádá ve dnech 5. - 11.září v Bělči nad Orlicí rekondiční pobyt se zaměřením na prostorovou orientaci a turistiku. Cena pobytu na osobu je 1020,-Kč. Bližší informace poskytne vedoucí akce paní Jar.Hurtová, sekretariát okresní odbočky SONS, Mlýnská 900, 560 02 Česká Třebová, telefon 0465/535325 nebo 0465/535247.
Okresní odbočka SONS Domažlice pořádá v termínu od 10. do 20.října v hotelu Suvorov v Mariánských Lázních rekondiční pobyt Multihandicap. Cena pro jednu osobu činí 2 200 Kč.
Bližší informace vám ochotně poskytně vedoucí akce Václav Mužík, Plachého 114, 346 01 Horšovský Týn (tel. 0188/422 262).



** Nový přírůstek v Tyflokabinetu **

V úterý 8.června byla za hojné účasti štědrých sponzorů a představitelů města v českobudějovickém Tyflokabinetu SONS na Pražské 15 slavnostně uvedena do provozu speciální počítačová linka doplněná řadou významných zařízení, která se stanou výrazným pomocníkem pro těžce zrakově postižené žáky, studenty i dospělé.
K modernímu výkonnému počítači Pentium II 300 MHz jsou připojeny skener, inkoustová, laserová a nejmodernější braillská tiskárna, která je opatřena tlumící skříní. Výkonná braillská tiskárna dokáže tisknout text na papír formátu A3 oboustranně, tedy čtyři stryny současně. Program OBR (Optical Braill Recognition) umožňuje prostřednictvím speciálního filtru vložený bodový text do skeneru vytisknout v běžném písmu. Máme-li dokument ve slepeckém písmu již značně opotřebován, tudíž obtížně čitelný, můžeme si přes daný program pořídit jeho novou verzi včetně pořizování kopií. Dále je v počítači zabudován přepisovací CD-WRITER, který může i několikrát přerušit záznam a přidávat další texty ze skript, učebnic a pod.
Počítač a přídavná zařízení lze využívat i k vytváření reliéfních plánků a obrázků podle individuálních potřeb nevidomých zájemců.
"Celé toto zařízení," uvedl vedoucí Tyflokabinetu Antonín Tůma, "bylo zakoupeno díky pochopení a za pomoci sponzorů i úřadů. Je to první linka tohoto druhu, která využívá nejmodernější počítačové techniky i dalších přístrojů ve prospěch integrace a vyšší kvality života těžce zrakově postižených."

Jiří Reichel



** O mobilních telefonech - je to pouhý rozmar nebo užitečná věc? **

Často slýchané téma. Každému se vybaví jiná situace. Jednomu jak slyší telefonovat někoho v dopravním prostředku, jinému jak kohosi vyrušil mobil ze spánku na schůzi, jinému jak díky mobilu někdo přivolal ihned pomoc anebo jak sám si zavolal rodině, protože se ztratil v parku. Inu, jako na každou věc, tak i na tuto mají lidé negativní i pozitivní názor. A ten je ovlivněn buď špatnou nebo dobrou zkušeností a možná také nesoudným názorem jiných.
Drtivou většinu vidících vůbec nenapadne, že pro nevidomého má toto zařízení význam rovnající se jiným kompenzačním pomůckám. Až teprve když se zamyslí nad situacemi, do kterých se zrakově postižený může dostat, anebo sami se prakticky o užitečnosti této technické novinky přesvědčí, pak teprve na celou věc změní názor.
Rozhodně ten, komu tento telefon pomohl vyřešit složitou situaci, se už na ostatní, kteří volají i na ulici, nebude dívat tak svrchu. Mohou nastat i takové situace, kdy vy máte domluvený sraz s vaším průvodcem a z vážného důvodu se nemůžete dostavit na určené místo srazu, neboť nastaly komplikace v dopravě, vlak se opozdil, ujel přípoj, někdo z ulice vám ukázal autobus na opačný směr apod.
Anebo: Na domluveném místě vás nikdo nečeká a vy nevíte co se stalo; dotyčný možná zapomněl na domluvu nebo čeká na jiném místě.
A jindy: Zabloudili jste při cestě a nemůžete zrovna na nikoho narazit, protože tímto místem chodí málo lidí.
A opět jiná situace: Na chatě není telefon a soused je od vás vzdálen nějakých dvě stě metrů. A když ho zrovna nejvíc potřebujete, abyste si od něj zavolali, tak zrovna není doma.
To jsou situace, které se nejen mohou stát, ale ve skutečnosti se opravdu staly. A tady je každá rada drahá. Ovšem když není na dosah někdo, kdo by poradil nebo pomohl, pak je tu každý prostředek usnadňující situaci dobrý. Pro zrakově postiženého to platí dvojnásob.
Dříve byli takto v kontaktu nevidomí přes vysílačky. Dokonce se tak dala přivolat pomoc v nouzi. Ovšem vysílačku má dnes jen omezená skupina lidí. Klasický telefon má skoro každý, takže způsob využití spojení pomocí telefonu je výhodnější.
Tím neříkám, že s mobilem vyřešíte jakýkoli problém. Je to opět jen technický prostředek, nikoli všespasitelná krabička. Je závislý na vašich pokynech, na pokrytí signálem v určité oblasti, na napětí baterie. Anebo když budete zrovna potřebovat volat domů, ozve se vám obsazovací tón nebo hlášení o zrovna vypnuté volané stanici. Z toho vyplývá, že než se nám technika pokloní a začne nám poslušně sloužit, nejprve před nás může postavit překážky, o kterých je dobré dopředu vědět a připravit se na ně. Na druhou stranu není třeba se jich bát.
Pamatujete si na dobu, kdy se mezi nás dostávala výpočetní technika a internet? Dnes už jsme si na počítače natolik zvykli, že pozitivní zkušenosti převládají nad těmi negativními a mít počítač, pokud ho člověk skutečně užívá, nikomu nepřijde jako přepych, ale spíše pomalu jako nutnost. Počítač bereme i s jeho nároky na obsluhu jako v pravém slova smyslu kompenzační pomůcku. A kompenzační pomůckou opravdu je.
S mobilními telefony to zatím není tak zjevné, zřejmě je to tím, že nám jej zatím nikdo jako kompenzační pomůcku neuznal. Možná pracovníci na úřadech žijí neustále v představě, že mobilem se mohou chlubit tak maximálně výrostci nebo hodně movití jedinci. Přitom pořízení tohoto zařízení je dnes již v cenové kategorii dostupné většině našeho obyvatelstva.
V podstatě je několik základních činitelů, jež ovlivňují naše rozhodnutí, zda tento telefon mít anebo nemít. A když už mít, tak jaký. V naší republice jsou totiž dva operátoři - společnost Radiomobil provozující síť Paegas a Eurotel provozující hned dvě vlastní sítě. Tito provozovatelé nabízejí uživateli hned několik služeb, a aby uživatel zvolil pro něj tu nejvhodnější, to vyžaduje určitou zkušenost a hledání.
Na tomto místě chci rovnou říct, že reklamy jsou v této oblasti natolik zavádějící, že je nedoporučuji jako směrodatnou informaci. Reklamy totiž vyzdvihují pouze výsek z nabízené služby. Vy naopak potřebujete vědět co nejvíce o variantě pro i proti, abyste se pokud možno hned napoprvé rozhodli co nejlépe. V další části si podrobněji rozebereme alespoň ty nabízené služby, které mohou být i pro zrakově postiženého užitečné. Kromě toho vy sami můžete psát své zkušenosti a dotazy. Posílejte je do redakce Zory a v některém z příštích čísel se k nim vrátíme.
Teď ještě důležitá čísla na informační linky, kde se sami můžete zeptat na vše, co vás o mobilních telefonech dané společnosti zajímá. Zde bych chtěl upozornit, že operátor vám sice může odpovědět na váš dotaz, ale ne vždy tento dotaz bude správně zodpovězen. Mně samotnému se takto stalo, že již několikrát jsem dostal od operátora chybnou informaci. To je dáno tím, že i tato oblast zaznamenává dost bouřlivý vývoj a to, co bylo aktuální včera, již dnes může pozbýt platnosti.
Informační linka Paegas: 0603-603-603, z telefonu Paegas 4603; Informační linka Eurotel: 0800-1800-11, z telefonu Eurotel *11;
Informační linka Eurotel go: Z telefonu Eurotel *88, jinak volejte 0800-1800-11 a nechte se přepojit na linku Go.
Poznámka: Pokud nemáte telefon s tónovou volbou a voláte na informace Eurotel, chvilku počkejte, systém vás za určitou dobu přepojí na operátora. V opačném případě vás k cíli dovede automatický systém s hlasovou nápovědou pro výběr žádané položky.
Tísňové volání: 112 policie, hasiči, záchranka
Poznámka: Na toto číslo se dovoláte, i když síť vašeho operátora v dané oblasti nebude mít pokrytí. Pokud tam má pokrytí druhá síť, přijme vaše volání a spojí vás. Takto je výrazně zamezeno možnosti, že byste se na tísňovou linku nedovolali kvůli nedostatku signálu sítě operátora, jehož služby využíváte.
Stejné číslo 112 můžete využít z vašeho mobilního telefonu i v zahraničí, opět nemusíte být u místních operátorů jinak registrováni.
Osobně vám mohu sdělit veškeré informace týkající se mobilních telefonů na čísle 02-769-187 nebo mobil 0603-229-513.

Pavel Partyka



** 5. mezinárodní knižní veletrh "Svět knihy 1999" **

Mezinárodní knižní veletrh probíhal na pražském Výstavišti ve dnech 20. až 23. května již popáté. Zemí, které byl letos věnován, byla Francie. Tematicky byl zaměřen na encyklopedickou literaturu.
A co že bylo na veletrhu k vidění a k slyšení? Stejně jako loni spousta knížek na stáncích vydavatelů a nakladatelů. Spousta knížek nejen těch klasických, tištěných na papíře, ale i několik knížek elektronických (především multimediálních slovníků a encyklopedií) a několik knížek ve zvukové podobě.
A stejně jako loni i letos byla k vidění a k slyšení spousta
doprovodných programů. Jedním z těch, které jsem si nenechala ujít, byl pořad sestavený z poezie Bohuslava Reynka a jeho ženy Suzanne Renaudové. Vždy báseň v češtině a táž báseň ve francouzštině.
A protože trocha poezie snad nikoho nezabije, jedna Reynkova
báseň o samotě:
V pátek večer v rámci Nizozemských dnů v divadle Archa se mohli návštěvníci vydat na "Cestu za příběhem", setkat se se čtveřicí nizozemských autorů, Remco Campertem, Margriet de Moorovou, Arnonem Grunbergem a Ceesem Nooteboomem, jejichž díla buď již do češtiny přeložena byla nebo se právě překládají, a s našimi spisovateli Jáchymem Topolem a Michalem Viewegem, kteří stejně jako nizozemští autoři předčítali ze svých děl. Jáchym Topol z připravované knihy o svých cestách po Mongolsku a o historii a současnosti této země. Michal Vieweg četl ze své knihy "Povídky o manželství a o sexu", letos vydané nakladatelstvím Petrov. (Čtenáři Knihovny a tiskárny pro nevidomé si prozatím žádnou knížku Jáchyma Topola přečíst
nemohou, jeho "Sestra" by se měla načítat. Od Michala Viewega jsou v KTN "Báječná léta pod psa" a "Účastníci zájezdu".)
Toto cestování po příbězích mělo v sobě příjemnou uvolněnost a nekonvenčnost.
V sobotu se měl zúčastnit jednoho z pořadů na pražském
Výstavišti spisovatel Josef Škvorecký, který měl číst ze své
sbírky vlastní a překladové poezie "Na tuhle bolest nejsou žádné
prášky". Bohužel přijet nemohl. O poezii a o povídání jsme však
nepřišli. Básně interpretovali Lubomír Dorůžka a Vladimír Justl.
A nepřišli jsme ani o Škvoreckého oblíbený jazz.
A protože mě trocha poezie rozhodně nezabije a snesu ji i víc, a protože mi její nedostatek v KTN i v elektronické podobě na BBS chybí, bude i další pořad s trochou poezie. Jmenoval se "Paříž na Vltavě" a kromě francouzské poezie Jeana Cocteau byla představena nahrávka pohádek "Tisíce a jedné noci" v interpretaci Hany Maciuchové a Josefa Somra. Tato nahrávka by měla být převzata i do fondu KTN.
Snad ani další doprovodný program "Pod křídly galského kohouta" nepřekročí tu trochu poezie a nikoho nezabije. Na svá setkání s francouzštinou vzpomínali diplomat a spisovatel Václav Jamek a překladatel a vysokoškolský pedagog Jiří Pelán. V pořadu
účinkoval i Jiří Dědeček, který nejenže hrál, ale texty písní
básníka Georgese Brassense také citlivě přeložil. Vyšly v loňském
roce na CD "Žalozpěv pro lehký holky" ve vydavatelství Bonton-
-Sony music a rozhodně stojí za to.
Stejně jako loni i letos bylo na veletrhu hodně k vidění a k
slyšení. Veletrh navštívila spousta hostů. Snad jeden za všechny
- horolezec Reinhold Messner. Ve čtvrtek besedoval o svých knihách "Už nikdy" a "Yetti", které vydává v letošním roce
nakladatelství Mladá Fronta. "Už nikdy" je knihou o horolezcích,
o dobývání obou zemských pólů i Mount Everestu v průběhu posledního století. V knize "Yetti" se Messnerovi podařilo
rozřešit záhadu sněžného muže. Za yettim, který pro obyvatele
Tibetu symbolizuje neštěstí, putuje do nejnepřístupnějších částí
Tibetu.
Nakonec několik tipů na novou zvukovou knihu z Klubu zvukové
knihy - Audiostory - tentokrát na poezii:
Vítězslav Nezval: Sto sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida, v interpretaci Jana Třísky
William Shakespeare: Sonety, v interpretaci Milana Friedla
Vladimír Holan: Noc s Hamletem (autentická nahrávka v Holanově
přednesu).
Přihlášky do klubu a bližší informace:
Klub zvukové knihy, Roháčova 94, 130 00 Praha 3
tel: 6976503 nebo 6976877, fax: 6976503 nebo 6970894
e-mail: audiostory@mbox.vol.cz http://www.audiostory.cz

(Z materiálů Programy 5. mezinárodního knižního veletrhu Svět
knihy Praha '99 a z edičních plánů nakladatelství Audiostory a
Mladá Fronta připravila Jiřina Holeňová.)



** Pohyb, poučení, pohoda i pobavení **

Ačkoliv jsem propagátorem a organizátorem simulované zvukové
střelby, v tomto článku se o ní vůbec nezmíním a ani střílet si
z vás nemíním. O sportu to ale přece jenom bude, ovšem o jiném a nejen o něm.
TJ Zora Praha má několik oddílů a mezi nimi velmi silně aktivní oddíl turistů. Díky tomu jsem prožil něco, co prospělo mému tělu a uspokojilo i moji zálibu v české mluvě. Při jednom takovém putování jarní přírodou se to stalo. Zavoněla mi vůně květů z rozkvetlé louky a také vůně krásné češtiny z jedné nástěnky u naučné stezky. Půvaby české krajiny a přírody popisovat nebudu, to má každý možnost prožít sám na vlastní nos, uši a nakonec i tu kůži, když zavolá předsedu oddílu, pana Karla Nováka (telefon: 781 34 00) a přihlásí se na jednu nebo několik vycházek, popřípadě přímo pochodů. Vybírat může z nepřeberného množství akcí, nabízených tímto turistickým klubem.
Já se s vámi podělím o ono pohlazení květnatou češtinou. S vaším dovolením budu mířit ale trochu déle, než se trefím do černého.
V době velikonočních svátků byla část turistického oddílu "utábořena" ve Žďáru nad Sázavou, odkud byly vedeny hvězdicové pochody do blízkých i vzdálenějších míst Českomoravské vrchoviny. Co se týče českého jazyka, tak jsem si poprvé a ne naposledy "přišel na své " v rodném domě taktéž Karla, ale Havlíčka Borovského. Ochotná průvodkyně paní Hájková nám vskutku zaníceně líčila životní osudy tohoto samorostlého skorokněze a posléze novináře. Četla nám i úryvky z jeho tvorby. Dozvěděli jsme se, že určitá nepříjemná skutečnost podnítila Karla Havlíčka sepsat dílko, které po jeho vyslechnutí zase inspirovalo mě provést malou procházku v jazykové oblasti, o níž se moc nepíše. Jsou to totiž nadávky a kletby. Teď jste se možná lekli, že budu psát o hrubých a sprostých výrazech. Nebojte se, ty nemám rád, ale jde spíše o slova, která mají přinést rozčilenému člověku psychickou úlevu a přitom příliš neurážet ostatní lidi. I Karel Havlíček se dostal v semináři do konfliktu se svým představeným a na jeho hlavu sepsal 24 kleteb. Nemohu zde opsat všechny, ale malou ukázku předložím: Jak by se mohlo do duchdu kleť a zavěřovat. Sepsáno mistrem Karlem Hawlem Borovským
Aby tě husa kopla.
Aby tě čert na wrbě pletl.
Aby ti hrom do paruky keych. W semináři 1841 ve škole
Ukázka je v pravopisu, kterým se v 19. století psalo. Mistr použil i peprnější výrazy, ale ty si nechte přečíst v jeho památníku v Borové.
Nevybíravé nadávání má člověk možnost slyšet skoro dnes a denně dokonce i z hromadných sdělovacích prostředků. Mám pocit, že lidské společenství vůbec nějak hrubne. V minulosti se rovněž dělala různá zvěrstva, ale asi ne v tak velkém, jako dnes. Vždyť třeba ze starých filmů je dobře znát, jak mezi lidmi panovala úplně jiná společenská atmosféra.
A když se vrátím opět ke sportu, tak je nutno říci, že se v zápalu sportovního klání také nadávalo a nadává, ale i v tom je velký rozdíl. Co se line z ochozů dnešních stadionů opět popisovat nebudu, to všichni známe, ale když má našinec možnost sledovat útržky fotbalových zápasů ze starších snímků, tak zaslechne z tribuny výkřiky vzrušených fanoušků: "soudce mrkev", "soudce křen", maximálně "soudce je vůl". V jednom filmu dokonce zavolal rozhořčený divák na rozhodčího, že je "ošklivé káčátko". To si tedy dovolil, co?
Teď přišla ta správná chvíle vrátit se opět na naučnou stezku někde na Českomoravské vysočině. Zastavujeme před cedulí, na které je popsáno a zobrazeno rostlinstvo a živočišstvo, které lze najít a spatřit v blízkém okolí. Jeden z lišejníků, který se tam vyskytuje, se jmenuje dutohlávka znetvořená. Tato rostlinka dostala, díky bohaté slovní zásobě české řeči, opravdu pěkné jméno. Já v tu chvíli na onom místě nádherně pookřál. Vím, že ten nenápadný lišejník je v tom nevinně, ale musíte uznat, že by to byla úžasná nadávka: "Ty dutohlávko znetvořená!" Pánové, před manželkami si ale své nervové pnutí takto raději neuvolňujte!

Miloš Slavík



** Ještě že nepřijeli **

Byla jsem požádána několika účastníky turnaje v show-downu Zlenice 1999, který pořádala TJ Zora Praha, abych o jeho průběhu napsala několik řádek do Zory. Měl to být turnaj mezinárodní, s účastí čtyř států, proto sem hráči ze všech našich oddílů přijeli, aby si konečně zahráli s hráči ze zahraničí.
27. května nás uvítal krásný areál školicího střediska ve Zlenicích, krásné ubytování a výborná strava. Horší už to bylo s organizací celého pobytu a turnaje. Dověděli jsme se, že přijedou pouze Holanďané, ale bloudí někde po republice. Nedojeli ani v pátek, kdy se už hrálo, prý jim upadlo kolo. To nám už bylo jasné, že nikdo nepřijede. Nevíme, proč jsme tedy při zahájení museli poslouchat hymny čtyř států, i když bylo pořadatelům sděleno, že hráči ze zahraničí nepřijedou. Také na zahájení turnaje ředitel Jaroslav Jelínek uvedl, že je to první turnaj za účasti čtyř států. Proč byla tato komedie nutná, nevíme.
Organizace turnaje, kde hrálo 26 našich hráčů, poprvé společně ženy i muži, byla velmi špatná. Žádný hrací den jsme nevěděli, v kolik hodin se začne hrát, jak budou vypadat hrací skupiny, v které herně se bude hrát. V neděli 30. května bylo slavnostní vyhlášení, ale výsledky nebyly vůbec spočítány. Odjížděli jsme domů, aniž bychom věděli, na kterém místě kdo skončil.
Hrálo se na 4 stolech, z toho jeden měl hrozně rozbité rohy, takže míčky vylétávaly bez doteku ven, a ten druhý byl vysoký a měl vypouklé rohy dovnitř a špatný výřez na branku. To byla další okolnost, která hráče také rozladila.
Vím, že organizace takového turnaje dá mnoho starostí, ale všechno usnadňovalo krásné prostředí ve Zlenicích a dobrá akustika v hracích místnostech. Sobotní večerní zábava a tombola se hráčům velmi líbila a byla příjemným zpestřením tohoto turnaje.
Na závěr mohu říct, že vedoucí zúčastněných oddílů nebyli spokojeni s organizací turnaje a doufají, že mistrovství republiky, které bude pořádat také Zora Praha, bude organizačně zvládnuto lépe, jak se na takovou akci sluší.

Výsledky:
1. místo Jan Hegr - Tyflosport Praha
2. místo Petr Bajer - Tyflosport Praha
3. místo Mikuláš Ďurko - Baník Ostrava
První žena v celkovém pořadí:
na 6. místě Květa Trnečková - Sigma Olomouc
na 8. místě Hana Vrtková - Jiskra Kyjov
Další pořadí nemohu sdělit, protože nám nebylo oznámeno, což byla vina hlavního rozhodčího Milana Kipetě.

Květa Trnečková



** Pozvání na sportování **

Srdečně vás zveme na otevřený závod v simulované zvukové střelbě z pistole ALPINACUP 1999. Soutěž se koná v sobotu 24. července v rekreačním středisku TJ Zora Praha v Libři u Prahy. Závod začíná v 10 hodin. Autobusy městské hromadné dopravy
č.332 jedou ze stanice metra trasy C "Budějovická". Výstupní stanice je Psáry - náměstí. Autobusy podle současného jízdního řádu odjíždějí v 7, 8, 8 30 a 9 hodin. Předpokládaný závěr závodu a vyhlášení výsledků je okolo šestnácté hodiny. Autobusy zpět si zjistíte až na místě. Jezdí zhruba každou hodinu.
Případné přenocování si vyjednejte přímo u vedoucího střediska pana Otoupala, tel: 02 995 27 55. Při vhodném počasí si lze zaplavat v blízkém rybníku, projít nebo proběhnout se v okolním lese, sbírat houby a ti hubení mohou sbírat kilogramy při pojídání chutných jídel z místní kuchyně. To nakonec můžeme dělat i my, těžší. Startovné je 30 Kč. Závodit se bude ve dvou kategoriích mužů a žen od 15 let. Věcnými cenami budou odměněna první tři místa v každé kategorii.
Všichni závodníci obdrží malé překvapení. Přihlásit se můžete a podrobnější informace získáte na adrese: Miloš Slavík, Vinohradská 39, Praha 2, PSČ 120 00, tel: 22 25 29 63, mobil: 0603 26 36 17, e-mail: slavikm@braillnet.cz
Těšíme se, že společně prožijeme hezký letní den plný sportu, veselí a pohody.

Miloš Slavík



** Možnost rekreace **

Okresní odbočka SONS Česká Třebová nabízí možnost rekreačního pobytu ve své chatě, v klidném prostředí u lesa, k dispozici je kuchyňka, veškeré vybavení, teplá voda.
Cena pro člena SONS 100,-Kč na osobu a den, pro nečlena 120,-Kč na osobu a den.
Bližší informace podá paní Hurtová, sekretariát okresní odbočky SONS, Mlýnská 900, 560 02 Česká Třebová,
telefon 0465/535325 nebo 0465/535247.



** Nové zvukové knihy **

Rozhlasová hra, Příručky - Kuras, Benjamin : Češi na vlásku (Příručka národního přežívání), 5 kazet, DAR, Z 2778
Dobrodružství - Grey, Zane : Nevada, čte J.Kadlec, 10 kazet,
Z 2779
Romány - Rudolf, Stanislav : Pozor, kočky! Anežka. Zázračné dítě (Kniha obsahuje tři romány pro dívky: "Anežka" - Příběh odstrčené vesnické dívky, která se pokouší získat přízeň i lásku spolužáka. "Zázračné dítě" - Hlavní hrdinou je chlapec se zdánlivě neobyčejnými schopnostmi (dokáže uzdravovat, předpovídá a hádá neskutečné věci), ale pouze do doby, než do děje vstoupí půvabná Veronika. "Pozor, kočky!" - Děj zavádí čtenářky na mejdan mezi čtyři děvčata a čtyři kluky, kteří oslavují šestnácté narozeniny kamarádky Terezy.), čte Helga Čočková, 7 kazet, Z 2780
Romány - Broch, Hermann : Pokušitel (Do poklidné vesnice ve švýcarských Alpách, jejíž obyvatelé žijí ve svornosti a míru, přichází neznámý cizinec, který rafinovanými intrikami toto čisté lidské společenství rozvrátí.), čte Vladimír Čech, 19 kazet,
OBNOVA 1999, Z 2781
Biografie - Pasák, Tomáš : JUDr. Emil Hácha (1938-1945)
(Pasákova biografie o Emilu Háchovi, který je součástí české společnosti okupačního období.), čte Jan Hyhlík, 12 kazet, Z 2782
Pohádky, Příběhy - Mrázková, Daisy : Proč pláčeš mochomůrko (Veselé pohádkové příběhy z prostředí lesa a lesních zvířátek. Pro děti do 6 let.), čte Iveta Rálková, 1 kazeta, DAR - Mluvící kniha, Z 2783
Příběhy - Malamud, Bernard : Příručí (Příběh židovské rodiny žijící na americkém předměstí.), čte Jiří Bábek, 7 kazet, DAR - Mluvící kniha, Z 2784
Příběhy - Müller, Henri : Obratník Raka (Surrealisticky laděný příběh, jehož hrdinové, bohémští umělci mezi lidmi a druhou světovou válkou hledají smysl života a sama sebe. Děj je okořeněn erotickými scénami z francouzských nevěstinců.), čte Martin Zahálka, 9 kazet, DAR - Mluvící kniha, Z 2785
Příběhy - Poledňáková, Marie : S tebou mě baví svět (Rodinný příběh, v němž se mísí nezáludný svět dětí s komplikovaným světem dospělých.), čte Gabriela Rohrbachová, 5 kazet, SPONZOR - J.Macan, Z 2786
Romány, Ženy - Laudanová, Dorothy : Dr. Quinnová - Cesty osudu (Doktorka Michaela a Sully žijí ve šťastném manželství, jejich klid a pohodu jen občas naruší Brianovy klukovské nápady, nebo Colleeiny dívčí starosti.), čte Helga Čočková, 5 kazet, Z 2787
Romány, Ženy - Laudanová, Dorothy : Dr. Quinnová - Příběh Sullyho 6. díl (Lékařka Michaela prožívá po svatbě se Sullym nádherné chvíle štěstí. Až do okamžiku, kdy objeví starou truhlu, která skrývá Sullyho soukromé tajemství.), čte Helga Čočková, 5 kazet, Z 2788
Historické romány - Vaňková, Ludmila : Od moře k moři - Orel a lev IV. (Po římské korunovaci se Karel IV. pokouší dát své říši pevný řád.Tato doba je pro Karla IV. nejšťastnějším obdobím: těsně před 45. narozeninami mu jeho velká láska Anna Svídnická porodila syna Václava.), čte Zdena Černá, 12 kazet, Z 2789
Zdravověda, Filozofie - Hayflick, Leonard : Jak a proč stárneme (Ve své knize se autor nezabývá jen změnami našich stěžejních biologických systémů v důsledku přibývajících let, ale zkoumá pozvolně probíhající změny ve způsobu našeho myšlení a cítění, v oblasti sexuálních tužeb, našich povahových rysů a paměti.),
čte Hana Makovičková, 14 kazet, Z 2790
Výživa, Kuchařky - Kořínková, Lenka : Kuchařka? Já vím ...
(Další kuchařská kniha známé herečky s mnoha recepty, popsanými více do detailu.), čte Helga Čočková, 10 kazet, Z 2791
Romány - Cave, Nick : A uzřela oslice anděla (Autorem tohoto románu je Australan - rockový zpěvák. Román představuje peklo přebíjené peklem a zápasí v něm zlo se zlem.), čte Jan Hyhlík,
11 kazet, Z 2792
Dobrodružství - Seton, Ernest Thompson : Dva divoši (O dobrodružstvích dvou chlapců, kteří žili jako Indiáni, a o tom, co všechno se naučili.), čte Jiří Kadlec, 11 kazet, Z 2793
Chování - Smejkal, Vladimír : Lexikon společenského chování (Knížka, která každému pomůže orientovat se ve společnosti.),
čte Gabriela Rohrbachová, 6 kazet, Z 2794



[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS