Časopis ZORA, číslo 13/1999


OBSAH:

** JUDr. Pavel Ptáčník laureátem Ceny Olgy Havlové **

Ceny Olgy Havlové za letošní rok získali Jana Koželská a JUDr.Pavel Ptáčník. Oběma laureátům je v pondělí 3. května předali v Lapidáriu Národního muzea na pražském Výstavišti prezident Václav Havel a předsedkyně Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové - Dana Němcová.
Cenu Olgy Havlové uděluje Výbor každý rok, je určena lidem, kteří bez ohledu na svůj handicap pomáhají druhým. Letos poprvé byly uděleny dvě ceny.
Ředitelka a zakladatelka Občanského sdružení ARCUS Jana Koželská prodělala rakovinu prsu a ženám, které potkal stejný osud, pomáhá zařadit se do života. Nevidomý právník Vládního výboru pro zdravotně postižené občany Pavel Práčník poskytuje právní pomoc Občanským sdružením zdravotně postižených.

Pavel Ptáčník se narodil 17. září 1961 v Čáslavi. S rodiči a třemi sourozenci bydlel v Lomečku u Kutné Hory. Brzy po narození u něj lékaři zjistili, že trpí progresivní těžkou zrakovou vadou. Jedno oko bylo již od narození zcela nefunkční a u druhého byly zjištěny vážné poruchy na sítnici. K faktickému oslepnutí u Pavla pak došlo okolo sedmého roku věku.
Z tohoto důvodu byl nucen nastoupit do speciální základní internátní školy pro nevidomé v Praze na Hradčanech.
Po jejím ukončení absolvoval Gymnázium pro zrakově postiženou mládež v Praze na Vinohradech.
Bezprostředně po složení maturitní zkoušky začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Po absolvování druhého ročníku ze sociálních důvodů přestoupil z denní formy studia na dálkové a začal pracovat ve Slepecké tiskárně a knihovně K. Em. Macana jako knihovník.
Fakultu ukončil státní závěrečnou zkouškou v roce 1987.
V roce 1986 změnil zaměstnání a nastoupil do funkce samostatného odborného referenta odboru pro styk s veřejností na České správě sociálního zabezpečení, kde vyřizoval přímá osobní podání od občanů (důchodců).
V roce 1990 složil státní rigorózní zkoušku a získal titul JUDr.
V únoru 1992 na základě konkurzního výběrového řízení začal pracovat v sekretariátu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany jako právník. Zde pracuje doposud.
JUDr. Pavel Ptáčník má dva syny ve věku 9 a 12 let.



** Jaké je poslání Vládního výboru pro zdravotně postižené občany? **

"Vládní výbor pro zdravotně postižené občany je poradním a koordinačním orgánem vlády. Jeho posláním je koordinovat činnosti ústředních orgánů státní správy ve prospěch zlepšování kvality života občanů se zdravotním postižením. Jeho poradním orgánem je Sbor zástupců organizací zdravotně postižených občanů.
K zabezpečení své činnosti má Výbor zřízen čtyřčlenný sekretariát, který zejména připravuje pravidelná jednání Výboru, vyvíjí legislativní činnost, spolupracuje s organizacemi zdravotně postižených občanů, vyjadřuje se k přidělování bezbariérových bytů, vyřizuje přímá podání občanů".

Čím se zabývá Vládní výbor pro zdravotně postižené občany nyní?
"V současné době je nejaktuálnějším úkolem Výboru vyhodnocení plnění opatření Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, který svým usnesením v dubnu loňského roku schválila vláda. Právě toto bude hlavním bodem programu červnového zasedání Výboru".

Přibliž, Pavle, čtenářům svou pracovní agendu.
"Mou hlavní pracovní náplní je legislativní činnost ve prospěch občanů se zdravotním postižením - připomínkování nových, popř. novelizujících se právních předpisů především z hlediska zlepšování kvality života a sociálního postavení této skupiny občanů. Za tímto účelem úzce spolupracuji s občanskými sdruženími zdravotně postižených a využívám jejich připomínek a námětů.
Pravidelně se zúčastňuji připomínkových řízení na jednotlivých ministerstvech, jednání v Poslanecké sněmovně a v Senátu".

Jaký význam přikládáš právnímu vědomí?
"Úrovni právního vědomí občanů se zdravotním postižením přikládám mimořádný význam, neboť v občanské společnosti je to právě občan, který je odpovědný za řešení svých záležitostí. Zdravotně postižený má díky svému handicapu vždy určitý informační deficit, který jej oproti ostatním znevýhodňuje. Aby mohl své záležitosti plnohodnotně spravovat, potřebuje mít dostatek kvalitních informací. Dobré právní vědomí je nezbytnou součástí integrace zdravotně postižených do společnosti jako rovnocenných, svobodných a suverénních občanů.
Řadu let se zabývám sociálněprávním poradenstvím pro zdravotně postižené - a to především ve Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých a v pravidelné rubrice sociálněprávní poradny v novinách Můžeš.
Cílem přednáškové a výukové činnosti, kterou se snažím v rámci možností také realizovat, neboť ji považuji za velice důležitou, je právě budování právního vědomí a posilování občanské suverenity občanů se zdravotním postižením".

O jakou problematiku je, Pavle, mezi zdravotně postiženými občany největší zájem?
"Mezi nejčastější témata bezesporu patří oblast sociálních dávek a důchodů. S rostoucí nezaměstnaností přibývá dotazů a podnětů také k této problematice. Hodně se nyní také diskutuje
o připravovaném (ale bohužel stále odkládaném) zákonu o sociální pomoci.
Domnívám se, že by se zdravotně postižení měli ještě více zaměřit na konkrétní naplňování svých občanských a lidských práv".

Rozmlouval Jiří Reichel



** Kdo byl Kenneth Jernigan **
(1)

Odkud mám začít? A jak vlastně o něm psát? Byl Kenneth Jernigan vůdčím duchem a monumentální postavou nevidomých Ameriky a celého světa, jak ho popisují jeho obdivovatelé, nebo byl slepým člověkem, který slepotu nikdy nepochopil v její bezútěšné hloubi, jak ho poněkud posměšně popisují jeho odpůrci?
Začnu od konce jeho pozemské pouti - od pohřební řeči pronesené dr. Markem Maurerem, prezidentem Národní federace nevidomých Spojených států dne 15. října 1998. Projev je zaměřen do vlastních řad a českému čtenáři zprostředkuje víc než cokoli jiného ducha sounáležitosti, pospolitosti a svépomoci amerických nevidomých. Zároveň se dovíme, zda a jak si jiná země než ta naše váží svých velkých duchů.
Hovoří dr. Marc Maurer: "Paní Jerniganová, nejbližší a nejlepší přítelkyně dr. Jernigana; senátore Sarbanesi, který jste se před měsícem na půdě kanadského velvyslanectví zúčastnil slavnostního udělení ceny Winstona Gordona Kanadským národním ústavem nevidomých; Elleno Sauerbreyová, kterou dr. Jernigan na oslavě svých sedmdesátých narozenin představil jako nastávající guvernérku státu Maryland; doktore Frede Schroedere, který jste byl žákem dr. Jernigana a který nyní působíte jako komisař Sprá- vy rehabilitačních služeb Spojených států; otče Gregory; členové Federace; přátelé: ... V posledních několika dnech a týdnech vyjádřilo úctu dr. Jerniganovi mnoho jednotlivců i institucí. Nemůžeme tu přečíst všechny dopisy. Avšak jedno poselství opatřené dnešním datem si dovolím ocitovat:
'Rodině a přátelům dr. Kennetha Jernigana: Rád bych vyjádřil svoji nejupřímnější soustrast rodině a přátelům dr. Kennetha Jernigana. Dnešní den je vskutku smutným dnem pro naši zemi. Dr. Jernigan přispěl tolik k zlepšení kvality života nevidomých lidí Ameriky, že by bylo obtížné vyjmenovat třeba jen některé z jeho zásluh. Byl průkopníkem na poli rehabilitace nevidomých, energicky prosazoval vysoce kvalitní vzdělávání nevidomých dětí a v neposlední řadě neúnavně rozněcoval zhusta pohasínající vědomí o rozhodující roli gramotnosti v Braillově bodovém písmu. Skrze své snažení v úloze obhájce občanských práv i skrze angažovanost v Národní federaci nevidomých provedl americké nevidomé rozbřeskem rovných příležitostí k místu, které nazýval "den po občanských právech".
Jak víte, prezident Clinton i já jsme hluboce oddáni myšlence pomoci všem Američanům při získávání dovedností a sebedůvěry potřebné k jejich plně produktivitě a samostatnosti. Život dr. Jernigana lze považovat za velmi názorné svědectví toho, co může člověk dosáhnout, pokud je mu dána příležitost. Ale dr. Jernigan si tento dar nepřisvojil jednoduše pro sebe; podělil se o něj s bezpočtem dalších lidí. Díky tomu mají dnešní slepí lidé příležitost žít integrovaným životem včetně plné seberealizace. Jeho život a práce přinášejí prospěch slepým lidem a skrze ně i celé naší zemi. Ti z nás, kdo sdílejí vizi dr. Jernigana o rovnosti, uctí jeho život nejlépe tím, že budou pokračovat ve vytváření nových příležitostí pro všechny Američany. Richard W. Riley, ministr školství Spojených států.'
Dr. Kenneth Jernigan, který působil jako prezident Národní federace nevidomých po téměř dvacet let a jako duchovní vůdce organizovaného hnutí nevidomých mnohem déle, vnesl do životů desetitisíců lidí (nevidomých i vidoucích) značnou dávku porozumění a naděje, kterou by bez jeho oduševnění a šlechetnosti nebyli pocítili. Byl stavitelem, který uměl přeměnit zchátralou budovu v důstojný stánek. Totéž činil se sociálními, vzdělávacími a rehabilitačními programy pro nevidomé, a tak měnil jakoby kou- zelným proutkem životy jednotlivců.
Dr. Jernigan byl náš učitel, náš vůdce a náš přítel. Učil nás, že ti, kdo plně pochopí, jak žít, uznají rozhodující důležitost dobroty, ušlechtilosti, pravého ducha a ochoty pracovat. Učil nás používat inteligenci, jíž jsme byli obdařeni, a jít, kam nás naše mysl vede. Učil nás myslet, mluvit a jednat sami za sebe.
Stal jsem se žákem dr. Jernigana, když mi bylo osmnáct; mudroval jsem tehdy nad tím, co mi přinese budoucnost a choval jsem děsivé podezření, že skoro vůbec nic. Do roka jsem se naučil chodit s bílou holí, porazit strom za použití dvojmužné přeřezávací pily, seřídit motor auta, opékat nad ohněm karbanátky, číst a psát bodové písmo a debatovat. Dr. Jernigan mi poskytl nástroje k získání vzdělání - naučil mě myslet.
Náš učitel trval na dokonalosti. Vyžadoval, abychom ze sebe dostali co nejvíc a nic menšího nebyl ochoten přijímat. Avšak úroveň, kterou si stanovil sám pro sebe, byla přinejmenším stejně náročná jako ta, kterou stanovil nám. "Pokud se nám něco nedaří," říkával, "nejdeme na to správně." Takovým nárokům je těžké vyhovět, avšak máme-li skutečně něčeho dosáhnout, nesmíme z nich ani v nejmenším slevit. Někdy jsme se ho snažili přesvědčit, že "to je dobrý", ale nikdy jsme nepochodili. Vždycky odpovídal: "To na mne neplatí!"
Dr. Jernigan věřil v odpovědnost jednotlivce. Říkával, že nikdo jiný za vás váš život žít nemůže; musíte jej žít sami za sebe. Nikdo jiný za vás nemůže činit rozhodnutí; musíte rozhodovat sami za sebe. A dodával: "Nikdo jiný za vás nemůže vybojovat vaši nezávislost; musíte za ni vést každý za sebe každodenní boj." Avšak v boji za vlastní nezávislost bývá nutné žádat o pomoc přítele a dr. Jernigan byl takovým přítelem.
Právě potřeba vzájemné přátelské a kolegiální podpory byla důvodem pro založení Národní federace nevidomých; a také proto dr. Jernigan strávil téměř padesát let budováním, zvelebováním a posilováním naší organizace. Stal se jejím prezidentem v roce 1968 a během sedmi let byly ustaveny odbočky Federace ve všech státech Unie. Pociťoval potřebu koordinace programů pro nevidomé, a tak se Národní centrum pro nevidomé stalo v roce 1978 skutečností. Dnes je v oblasti práce s nevidomými daleko větší soulad a spolupráce, než bylo možné pozorovat v posledních padesáti letech. Dr. Jernigan chápal, že nevidomí musí mít možnost dovědět se, jak pracovat s technickými pomůckami; tak bylo v roce 1990 zřízeno Mezinárodní středisko Braillova písma a technických pomůcek pro nevidomé. Byl si vědom naléhavé potřeby informovat širokou veřejnost o normálnosti slepoty; za tím účelem byla založena speciální edice knih vydávaných Národní federací.
Chápal mimořádnou důležitost poskytování informací nevidomým; tak vznikl program "Noviny po telefonu", který umožňuje nevidomým poslouchat nejčerstvější noviny po telefonní lince (čtení ovládají z číselnice). Byl si vědom skutečnosti, že nevidomí musí mít přístup k informacím o pracovních příležitostech, a tak vznikl program "Americká linka práce". Snil pro nás o budoucnosti, která nikdy dříve neexistovala a která nemůže existovat bez bádání a vzdělávání; tak byly vypracovány plány na zřízení Národního výzkumného a školicího ústavu pro nevidomé.
Kdekoli vznikla nějaká potřeba, dr. Jernigan dělal, co bylo v jeho silách, aby našel způsob, jak ji uspokojit. Avšak dělal ještě daleko víc. Ukazoval nám metody, jak si počínat stejně, jako si počínal on. Učil nás, jak se učit a jak žít. Učil nás věřit v jasnou a slibnou budoucnost a vyzbrojil nás technikami, které nám pomohou postavit se tváří v tvář oné budoucnosti s náležitou rozhodností. Přišli jsme k němu bez naděje a opouštíme ho s důvěrou. Přišli jsme s pochybami a odcházíme s radostí. Přišli jsme s přesvědčením, že pro nás neexistuje žádná budoucnost a odcházíme s bojovným duchem. Svým příkladem nám ukázal, co znamená dávat ze sebe a milovat.
Je několik takových, kdo ho oslovovali "Kennethe"; většina lidí o něm mluvila jako o doktoru Jerniganovi. Ale ti, kdo ho znali nejlépe, mu říkali "Pane!". V jednom smyslu s námi náš milovaný přítel už není, avšak v jiném smyslu jeho duch nemůže nikdy odejít a ani neodejde. Poučili jsme se natolik a dospěli jsme natolik, že to nikdy nedopustíme ...
Dr. Jernigan miloval Federaci a její členy takové, jací byli a činilo mu velké potěšení sloužit jako její prezident. Ale velikost člověka pochopíme ze skutečnosti, že odešel z úřadu na vrcholu svých sil a schopností, protože věděl, že takový krok bude pro hnutí nejlepší. Rozdával z celého srdce a nikdy nepočítal, co ho to stojí. Přejeme dr. Jerniganovi odpočinutí, které si nanejvýš zasluhuje. Zároveň však slibujeme, že jeho neúnavný bojovný duch zůstane navždy v našich srdcích; bude žít a vzkvétat v každém z nás. Dr. Jernigan, paní Jerniganová, jeho rodina a přátelé si to ani jinak představit neumějí."

Marc Maurer, R. Volejník



** Domácí oční lékař **

Vady zvané brýlové

Lze krátkozrakosti předcházet?

Asi těžko. Je známo, že myopie se dědí a všichni jistě znáte celé obrýlené krátkozraké rodiny. Nemyslím si však, že by se někdo ve vztahu k budoucímu životnímu partnerovi dal odradit tím, že jeho vyvolený nebo vyvolená nosí brýle
Je vůbec možné alespoň předejít zhoršování této vady? Odpověď bude k malé radosti čtenáře opět nejednoznačná. Na zhoršování myopie má vliv chabost vazivového obalu oka, nutno tedy uvažovat o posilování vaziva. Snad by je mohl podporovat vitamin C a dostatek bílkovin, ale to jsou velmi teoretické úvahy, jež nemají žádný ověřený vědecký podklad, ani nejsou vyzkoušeny v praxi.
Mnoho nemocných se obává, že nechají-li si předepsat stále silnější (minusovější) skla, bude se jim krátkozrakost dále zhoršovat a počet dioptrií zvyšovat. Zbytečné a nadměrné předepisování stále silnějších minus dioptrií bezpochyby zatěžuje akomodační rezervu a může vyvolávat bolesti očí či hlavy. Není však prokázáno, že by se tím krátkozrakost mohla zhoršit. Proto, doporučí-li to lékař, není třeba se zvýšení dioptrií obávat. "Majitelé" slabších brýlí (např. -1,0 až -3,0) při čtení na blízko brýle často odkládají a čtou bez nich. Čte se jim tak snáz a jsou i pyšní na to, že brýle nepotřebují. Ve skutečnosti je však přirozenější ponechat si brýle i na čtení (zvlášt v mladém věku) a nenechat příslušný nitrooční sval (řasnaté tělísko) zlenivět. Do této kategorie slabých myopů patří ti zázrační staříci, kteří do pozdního věku čtou bez brýlí. Ve skutečnosti to jsou slabě krátkozrací lidé. V mládí viděli slušně na vzdálenost tří až šesti metrů, vzdálenější předměty podle zkušenosti odhadovali a nějak se se svou vadou vyrovnali. Na blízko na čtení v mládí ani ve stáří brýle nepotřebují.
Ti, kteří mají dioptrií víc než asi minus 4, potřebují ve starším věku jiné brýle na dálku a jiné na čtení. Když přijdou do let, kdy jejich původně neobrýlení vrstevníci dostanou první plusové brýle na čtení, sami obdrží plusový přídavek zeslabením svých minusových brýlí. Například -6,0 na dálku a -4,0 na čtení. Uvedené případy však bývají v praxi složitější, a tak základní doporučení pro osoby krátkozraké je velmi jednoduché:

1. Nezapomínejte na čistotu brýlí a na pravidelné kontroly u očního lékaře, jemuž důvěřujete.
2. Neodmítejte předem eventuální zvýšení dioptrií, nechte se důkladně vyšetřit a své zrakové pocity srozumitelně sdělte lékaři. Věřte, že velmi nepříjemné bývá vyšetřování těch dam, které usedají do vyšetřovacího boxu s odhodláním nevidět nic a s ničím. Ať je jim do zkušebních obrub zasazeno cokoliv, odpovídají "nevidím". Teprve když je korekce zcela ideální, odhodlají se, ač nerady, potřebný text přečíst.
3. Když po vyšetření obdržíte od lékaře recept na brýle, navštivte ihned optika. Rok starý recept už nemusí odpovídat skutečnosti a vinit pak lékaře z neschopnosti by nebylo fér. Při výběru obrouček je důležité, aby optik mohl předepsaná skla do vámi vybraných obrouček dobře zabrousit. Stává se, že zákaznice si zvolí ke svému drobnému obličeji s očima blízko u sebe velké obruby á la Naďa Urbánková. Optik je rád, že prodá drahé obroučky, a zapomene pacientku upozornit, že do nich nelze vsadit skla přiměřeně k poloze očí. Střed skla brýlí musí být totiž přesně proti zornici, což u velkých obrouček a zároveň blízko posazených očí nelze dodržet. Parádnice zaplatí nemalou sumu za brýle a za čtrnáct dní zjistí, že se jí v nich točí hlava. Zkusí navštívit jiného lékaře a situace se opakuje. Dnes se navíc může stát, že vám zdravotní pojištovna dá k úhradě zbytečnou návštěvu třetího lékaře.

Proto máte-li pocit, že v nových brýlích nevidíte tak, jak tomu bylo ve zkušebních brýlích v ordinaci, brýle v optice vůbec nepřijímejte, neplaťte a trvejte na jejich přeměření. Nestačí samozřejmě přeměřit jen dioptrie! Požádejte o zakreslení středů čoček fixem přímo na skla a v zrcadle si zkontrolujte jejich polohu. Tečky by měly být přímo proti zornicím. Jejich chybná poloha může být různá: mohou být příliš blízko u sebe, nebo naopak, možný je i posun nahoru či dolů a různé vzájemné kombinace.
Máte-li v nových brýlích nepříjemný pocit, a poloha středů čoček neodpovídá zornicím, požadujte vsazení nových skel zdarma. Nic neplaťte, dokud nejste spokojeni. Jistě nemáte na rozhazování, zejména ne dnes. Požadujte za svoje peníze dokonalou práci, vždy a všude.

Pokračování MUDr.Břetislav Brožek, CSc.



** Nová poradna pro nemocné glaukomem **

Oční oddělení uherskohradišťské nemocnice se konečně může pochlubit i glaukomovou poradnou pro pacienty se zeleným zákalem.
Nově otevřená ambulance hodlá úzce spolupracovat s uznávaným pracovištěm doktora Kuběny ve Zlíně.
"Postupně bychom chtěli do evidence zařadit a samozřejmě pravidelně kontrolovat všechny nemocné z Uherskohradišťska i přilehlých regionů," uvedla MUDr. Šárka Skálová.
"Moderní vyšetřovací technika a zvláště pak jednotný a koordinovaný postup jsou pacientům zárukou pro včasné diagnostikování a úspěšné léčení glaukomu,"uvedla.
Četnost tohoto onemocnění podle statistik významně stoupá zejména u lidí po čtyřicítce, ale není vzácností ani u dětí nebo mladistvých.
Uherskohradišťské oční oddělení, které ročně provede přes tisíc operací, je vybaveno nejmodernější technikou i pro komplexní péči.
"Bez laserových přístrojů se neobejde léčba očních komplikací při diabetu či zvýšeném glaukomu. Máme k dispozici i ultrazvukový přístroj k operacím šedého zákalu, který umožňuje implantovat nejmodernější měkké nitrooční čočky minimálním řezem a navíc s krátkou dobou hojení,"dodala Skálová.

Č.P.



** Nadace pomáhá škole **

Již sedmým rokem pomáhá Speciální škole pro zrakově postižené v Litovli Nadace prof.Vejdovského. Jejím cílem je zlepšování podmínek výchovy a vzdělávání slabozrakých a nevidomých dětí. Díky této nadaci škola získala dvě specializované učebny (pro výuku jazyků a informatiky), kompenzační pomůcky (zejména "televizní lupy"), vyšetřovací a léčebné přístroje a jiné...
K plánům nadace do budoucna patří získání dalších potřebných optických pomůcek a přístrojů, úprava areálu zdraví, podpora jazykové výuky (pobyty dětí v zahraničí). Co však škola nejvíce potřebuje, je získání většího prostoru pro kabinety, výuku tělesné výchovy a dílen i pro trávení volného času internátních dětí.
Za dobu svého trvání nadace získala mnoho větších i drobných sponzorů. I v této hospodářsky nelehké době se nevzdává a seznamuje veřejnost s životem a potřebami zrakově postižených dětí.
Na pozvání nadace navštívil školu v pondělí 17.května také senátor ing. Karel Korytář se svým asistentem. Prohlédl si celé zařízení, setkal se s dětmi i pracovníky školy a přislíbil svou pomoc a podporu.

Mgr. Jiří Müller



** Moc ještě neumím **

Zvažoval jsem, mám-li se o svoje zkušenosti žáčka-prvňáčka podělit s ostatními zrakově postiženými, kteří se podobně jako já odhodlali proniknout do tajů využívání PC. Kamarádka Evička Beránková svým článkem v Zoře uvolnila spouštěcí mechanismus a tak svoje myšlenky a zážitky sděluji i vám. Samozřejmě pomocí počítače.
Mnozí, kteří mne znají ze stránek Zory, z činnosti sociálně-právního poradce nebo osobně, byli víc než já přesvědčeni o tom, že ho dokážu využít. Tuhle skutečnost, mít ta kouzelná zařízení k něčemu a ne jen jako relikvii zakrytou flórem, jsem považoval skoro za rozhodující. Sbíral jsem proto poctivě názory a zkušenosti všech přátel a známých, kteří se v pokročilém věku rozhodli stát se žáčky-prvňáčky. Šlo mi o to, jak často a k čemu PC používají, jak snadno a rychle se učili a jak hodnotí servis našich, řekl bych monopolních dodavatelů PC pro zrakově postižené. Obzvlášť mne zajímaly zkušenosti venkovanů, protože ač rodilý Žižkovák, mezi ně patřím.
Společně s Viktorem Sedlářem jsme navštívili i TEREZU a s úžasem sledovali stručný výklad, spíše koncert Radka Seiferta o možnostech použití klávesnice, braillského řádku i kulometu (tiskárny bodového písma), odkud neuvěřitelně rychle vyběhl náš kratičký pokus. Uklidnil nás trochu tím, že nám sdělil, že pro běžného uživatele ať vidí, nebo ne, stačí malinký zlomek toho, co PC konce tohoto tisíciletí zvládne.
Od mého panického strachu z toho, že tu drahocennou věc zničím, mi pomohl pravnouček Martin. Přišel jsem jako návštěva neohlášená a Petr, Martinův otec, pracoval na počítači. Při mém příchodu povstal, prohodili jsme pár vět a tu se z reproduktorů ozvalo hučení mořského příboje. V údivu jsem svým trubkohledem zíral na obrazovku. O jakémsi spořiči jsem neměl vůbec ponětí. Můj pohled těkal na Petra i na Martina a zase na obrazovku. Dvouročák dospělácky zakroutil hlavou, udělal doprava čelem vzad, k tomu několik krůčků a dlaní plácnul do klávesnice. Až mi zatrnulo. Čekal jsem pohromu, ale místo moře se na obrazovce zjevila Petrova rozdělaná práce, kterou jsem vnímal jako světlou obrazovku s jakýmisi šmouhami. Značný rozdíl proti temnému příboji. Petr mi vysvětlil, že ty kouzelné skříňky vydrží dost hrubé nakládání, ale že není nutné to přehánět.
Tak se pomalu tříbily mé představy o tom, jak by měl vypadat můj PC, jaké budu mít požadavky na dodavatele i servis, na učitele a hlavně co bude potřeba z mé strany k tomu, aby všechno probíhalo poměrně hladce. Dá se to shrnout asi takto:
Nemohu očekávat, že všechno zvládnu za měsíc. Vždyť i číst a psát jsem se učil celou první obecnou a bodové písmo půl roku. Pan Burbank - to byl americký Mičurin - říkal, že u každé lidské činnosti jsou tři typy lidí: nádeníci, řemeslníci a umělci. Chci se stát slušným řemeslníkem. Vyžaduje to cílevědomost, schopnost se soustředit, trpělivost a důslednost. Protože jsem často mimo Vrchlabí, bude třeba využít co nejvíc času k tomu, abych dohnal čas ztracený nepřítomností. Limit na den mám dvě hodiny.
PC by se mnou měl mluvit česky. I výukový program bude (a je) v češtině. Je třeba, abych se bez těžkostí "dohovořil" s ostatními, kteří mají PC od monopolních dodavatelů. Servis, respektive nástup technika schopného provést zásah by měl být rychlý, v nejkomplikovanějších případech do týdne. V období záruky spíš do 24 hodin. Hardware i software by měly být od jedné firmy.
Učitel by měl znát Komenského a užívat takový postup výuky, aby nepřehlcoval žáka přemírou informací. Průběžně by se měl přesvědčovat, jestli chápu, co se snaží mne naučit. Pokud zjistí,že plavu, měl by se pokusit najít, odkud jsem přestal vnímat.
Neměl by se předvádět ani nepředvádět, co všechno ten zázrak dokáže a postupovat od jednoduchého ke složitějšímu. Tohle by ovšem znamenalo individuální výuku, pokud možno v místě.

Přiznávám, že mnohým se budou moje představy zdát přehnané. Ale měl jsem stále před očima několik sestav, které u přátel zahálejí a morálně stárnou. V majitelích dokonce vzbuzují postupně odpor a pocit osobního selhání. Přátelé z Harfy mi nabídli místo v jednom ze skupinových kurzů, kde se náhodou uvolnilo místo. Jenže já ještě neměl PC a to byla logická podmínka pro zdárný průběh výuky. Zaplatil jsem dokonce i povinný poplatek.
Usilovně jsem hledal prodejce podle mých představ. Pomohl i předseda Místní odbočky SONS Vláďa Charvát. Našel v našem městě prodejce, který měl zájem jednat o podrobnostech. Aby pochopil rozdíl v práci s obrazovkou a bez ní, zkoušel sám pracovat s hlasovým výstupem. Protože řadu kroků provádí automaticky, šlo mu to samozřejmě dobře. Dohodli jsme koncem roku 1998 spolu sestavu, na kterou jsem se o Vánocích chodil s nábožnou úctou dívat. Pan Smejkal zatím instaloval programy. Přiznám se, že jsem ani nebyl netrpělivý, snažil jsem se o duševní rovnováhu. Na cizím "hřišti" jsem na svůj počítač ani nesáhl.
Koncem prvé lednové dekády pro mne nastal den D. Po stručném úvodním výkladu pana učitele, který přes své mládí a nulové pedagogické vzdělání postupoval podle dohody, jsem poprvé vlastnoručně spustil počítač a otevřel ozvučený výukový program. Pak jsem ještě pod dozorem napsal prvý samostatný dokument, tedy kratičký dopis, naskenoval jakýsi dopis, postupně všechno uzavřel a vypnul PC. Pocity jsem neměl. Nebyl na ně čas.
Nastal pro mne čas usilovného sebevzdělávání. Věděl jsem, že sebelepší učitel mi nenainstaluje do hlavy žádný program. Je potřeba postupně zvládnout jednotlivé operace, kroky, jako násobilku, jako chemické vzorce, jako složení slitin kovů. Jako když bičem mrská. To všechno chtělo také čas a opakování.
Přišlo období sebeuspokojení a jak už to v těchto fázích jakéhokoli vývoje bývá, zákonitě muselo přijít zchlazení, sprcha. Počítač zamrznul. Nebyl jsem si vědom toho, že bych provedl něco nesprávného. Přesto mne ovládl pocit viny. Co dělat v takovém případě jsme zatím neprobírali. Dnes už si dokážu poradit. Ještě ale neumím najít postupně ukládané výsledky své práce kdesi v hloubi paměti. I k tomu se časem dostanu. Za 4 měsíce jsem se naučil vyhledat soubor, otevřít nový, přesouvat, kopírovat na disketu, tisknout, skenovat a ukládat. Když si nevím rady, mám servis buď telefonicky, nebo osobně do tří dnů, když volám o pomoc v pátek večer.
Možná, že si řeknete - chlap má štěstí. Snad také, ale pomáhá Murphy: Poprosím své podvědomí, aby mi pomohlo najít přijatelnou cestu. Původní plán, představa, se mnohdy mění k nepoznání, ale výsledek mne zatím vždy uspokojil. Jenže já bych rád, aby podobné možnosti měli i ostatní přátelé venkované. V současné svízelné hospodářské situaci tohle nedokáží zajistit dodávající firmy ani SONS. Možná, že by stálo za zvážení pokusit se dojednat pro nás servis alespoň v někdejších krajských městech. Z nich to k nám bývá přece jen blíž. Jde o to, celé to domyslet a organizačně zajistit. Vždyť programy usnadnění jsou u většiny prodávaných počítačů i pro jinak postižené. I oni si občas nedokáží poradit a potřebují odbornou pomoc rychle a dobře provedenou.
Další často diskutovaná záležitost je cena PC. Stálo by za úvahu pokusit se získat od úřadů nebo podniků starší PC, u kterých je možná modernizace a přizpůsobení našim běžným potřebám. Mezi zdravotně postiženými včetně zrakově postižených je celá řada šikulů, kteří by to dokázali. O jedné takové skupince dokonce vím. Stálo by za úvahu vytvoření družstva ze zdravotně postižených, kteří by byli schopni takové úpravy provádět. Cena takto upravených PC by byla podstatně nižší a užitná hodnota pro běžnou potřebu dostatečná.
Protože nerad jen rozdávám rady knížecí a obě myšlenky, o kterých píšu považuji za uskutečnitelné, jsem ochoten s těmi, kteří by se rozhodli v tomhle směru podnikat, spolupracovat.

Jaromír Kavka



** Nezapomenutelné zážitky **

Na pozvání pana Antonína Tůmy navštívili nevidomí a slabozrací z okresu Hodonín ve dnech 13. až 16. května České Budějovice.
Naši hostitelé nás ubytovali přímo v místnostech budějovického Tyflokabinetu a odtud jsme se vydávali za poznáním města a okolí. Protože to byla turistická akce oddílu ZPS Jiskry Kyjov, každý den jsme vyjížděli na prohlídky historických památek. V Českém Krumlově jsme si prohlédli zámek, kde jsme si mohli na některé vystavené předměty sáhnout. Nechyběla procházka zámeckým parkem a návštěva otáčivého hlediště. Po návratu nám v Tyflokabinetu ukázali sortiment televizních lup, počítačů a pomůcek.
V sobotu dopoledne jsme si prohlédli zajímavosti Českých Budějovic včetně Černé věže a kostela. Ke každé pamětihodnosti měl pan Tůma průvodní slovo.
Odpoledne jsme jeli na zámek Hluboká. I tam jsme si mohli na vše sáhnout. Za takovou prohlídku obou zámků jsme byli vděčni.
Zámeckou zahradou jsme prošli až do vesničky Hluboká, kde se zrovna konal festival čajů. Bylo možno ochutnat ze šedesáti druhů čaje a také si některé z nich koupit. Hrála tam muzika, byla tam i tombola. A večer jsme zakončili v pizzerii.
Za nevšední zážitky a bohatý program patří srdečný dík panu Tůmovi a jeho průvodcům, Martině a Milanovi. Na ty hezké chvíle budeme stále vzpomínat.

Irena Kratochvílová



** Televize blíže nevidomým **

Nevidomí a zrakově postižení mohou za pomoci techniky lépe sledovat určité televizní programy. Jak oznámila Druhá německá televize (ZDF) byl příslušným způsobem přepracován klasický seriál kriminálních filmů "Derrick".Mohučská televizní společnost převedla němé úseky filmu do zvuku. Scény beze slov se slovně popisují.
Proces vytváření takzvaných ozvučených filmů se nazývá "Audiodeskription", tedy zvukový popis. Poskytovány jsou podstatné akustické informace, srovnatelné s titulky na videotextu pro sluchově postižené. Druhá německá televize vysílala první díl takto zpracovaného kriminálního seriálu "Derrick" 29. března.

Z Frankfurter Allgemeine Zeitung (29.3.1999) přeložila a upravila Jiřina Holeňová



** Model babylonské věže **

Letos již podruhé se mohli návštěvníci stavebního veletrhu IBF na brněnském výstavišti seznámit se zajímavou aktivitou Ateliéru hmatového modelování a ateliéru architektů TOP Projekt.
Na počátku byla společnost AXB, která vznikla v roce 1992. Její zakladatelé Štěpán Axman a Ivo Balusek se rozhodli otevřít nevidomým cestu k poznání výtvarného umění a vytvořit podmínky k jejich seberealizaci. První výstava, na které si mohli nevidomí prohlédnout sochy rukama, se setkala s nebývalým ohlasem. Sochařský ateliér, který následně vznikl, se v průběhu let proměnil ve středisko setkávání nevidomých s vidícími a jeho pověst již dávno překročila hranice naší republiky. Od svých počátků urazili tvůrci dlouhou cestu, nyní Ateliér hmatového modelování uskutečňuje řadu zajímavých projektů i výukových programů a aktivně spolupracuje s našimi i zahraničními partnery.
Projekční kancelář TOP Projekt, která zpočátku sdílela společné prostory se slepými sochaři, časem přesídlila, ale vzájemné kontakty trvají nadále. V minulém roce vznikl mj. jeden ze zajímavých projektů, který umožňuje skloubit práci umělců a techniků, vzájemně propojit myšlenky laika i odborníka, promítnout úhel pohledu nevidomých do konkrétní technické podoby. Hliněné modely staveb a interiérů vytvořené slepými sochaři posloužily jako základní myšlenka a námět architektonických objektů. K nejpůsobivějším patří umělecky pojatý model babylónské věže, který se využitím počítačové grafiky proměnil ve studii nekonvenční administrativní budovy. Snímky hliněných postaviček pořízené digitálním fotoaparátem mohou být po počítačovém zpracování pro oživení osazeny do architektonické studie, nebo být zvětšeny do pomníkové velikosti, aby posloužily jako exteriérový doplněk projektu.

Věra Sečkářová



** Bocelli umně kombinuje pop s klasikou **

Čtyřicetiletý tenor Andrea Bocelli je populární nejen v rodné Itálii a vůbec po celé Evropě, ale stejně tak u našeho publika. Stačila k tomu píseň Con te partiró, ale rovněž její anglická verze, kterou natočil jako duet s britskou sopranistkou Sarah Brightmanovou (Time To Say Goodbay). Obě dvě melodie se ostatně objevily i na jeho albu Romanza, kterého se jenom u nás prodalo neuvěřitelných 182 000 zvukových nosičů a za které převzal při své březnové návštěvě u nás z rukou zpěvačky Heleny Vondráčkové šestkrát platinovou desku.
Nevidomý Bocelli, který začínal před několika lety na písňovém festivalu v San Remu, je dnes žádanou mezinárodní hvězdou sázející na melodii, poctivé zpívání, kultivovaný projev a prožitek. Umně a graciézně kříží klasiku s popem, přičemž vystupuje na povrch jeho citové zaujetí a jasnozřivý pěvecký talent. Není proto neobvyklé, že dnes spolupracuje s těmi nejlepšími autory a megahvězdami typu Luciana Pavarottiho.
V Bocelliho repertoáru najdeme jak operní árie, tak neapolské melodie, romantické písně stejně jako moderní kantilénu či skladby napsané přímo jemu "na tělo". Takové je i jeho aktuální album Sogno (Sen), které vyšlo už 22.března. Novinka, které opět nechybí kouzlo vyplývající z umného spojení popu s klasickou hudbou a jeho nesrovnatelným hlasem, však nenabízí jen sólové nahrávky, ale rovněž duety se zpěvačkou Celine Dionovou (The Prayer) nebo Erosem Ramazzottim (Nel cuore lei).



** Vsetínští zrakově postižení pokračují v oslavách **

Okresní odbočka SONS Vsetín pokračovala ve vzpomínkách na 30.výročí založení své specifické organizace v pondělí 31.května t.r.
Téhož dne se uskutečnila výstava nevidomé sochařky paní Boženy Přikrylové z Brna. Vernisáž uváděl Mgr. Václav Polášek, vedoucí kulturního a zahraničního oddělení SONS z Prahy. Po něm vystoupili s krátkými projevy viceprezident SONS v ČR ing. Vlastimil Císař a starosta města Vsetína pan Jiří Čunek. Atmosféru celé vernisáže umocňovala cimbálová muzika. Při prohlídce exponátů nevidomé sochařky vyslovovali návštěvníci podivení a úžas nad tím, co nevidomý člověk je schopen dokázat.
V podvečer téhož dne jsme byli účastni koncertu Stamicova kvarteta v dolním kostele církve českobratrské-evangelické ve Vsetíně. Jako sólista vystoupil nevidomý virtuoz na klarinet, profesor Budín. Je pro nás velkým potěšením, že při zajišťování obou akcí jsme našli pochopení a podporu u vedoucí odboru kultury městského úřadu Vsetín, paní Liďákové.
Naše odbočka nachází podporu a uznání za svoji práci ve prospěch zrakově postižených ve vedení okresu i města. Potvrzuje to skutečnost, že záštitu nad oběma akcemi převzal starosta okresního města, pan Jiří Čunek.

Jaroslav David



** České a španělské poetické písně Zuzany Navarové **

Dvanáct poetických českých a španělských písní zpěvačky Zuzany Navarové a kolumbijského kytaristy Ivána Gutiérreze s názvem Skleněná vrba vychází v těchto dnech v brněnském vydavatelství Indies Records. Křest alba se uskutečnil 15.května v Praze v Žižkovském divadle a kmotry byly herečka Barbora Hrzánová a kytarista Ernesto Chuecos.
Skladby pro Skleněnou vrbu psala jak Navarová, tak Gutiérrez. Na albu je doprovodila tříčlenná hudební skupina Koa.
Tu tvoří kontrabasista František Raba, posluchač pražské konzervatoře Camilo Caller, který hraje na bicí i na violoncello a nevidomý klavírista Mário Bihári, studující na Deylově konzervatoři pro zrakově postižené v Praze.
Navarová se proslavila svým něžným a velmi specifickým hlasovým projevem už za svého působení se skupinou Nerez. Tato skupina vydala od svého založení v roce 1980 několik kritikou velmi kladně hodnocených desek. Vyhrála také řadu populárních soutěží, například Portu. Svůj první sólový projekt Caribe nazpívala Navarová španělsky. S Gutiérrezem se setkala při tvorbě dalšího alba s názvem Trés.

ČTK



** Klatovský Rotary klub pro zrakově postižené občany **

Hnutí Rotary klubů, které sdružuje občany nejrůznějších povolání, zejména lidi z podnikatelských kruhů, uskutečňuje humanitární projekty, podporuje etické zásady ve všech oblastech života, napomáhá k porozumění mezi občany různých národů a národností a k udržení míru. Na světě v současné době takových klubů existuje více než dvacet sedm tisíc.
V Československu vznikaly Rotary kluby ve dvacátých a třicátých letech. Pak byla jejich činnost na dlouhou dobu přerušena. V Čechách a na Slovensku byla obnovena až po roce 1989.
V listopadu roku 1996 se členem tohoto celosvětového hnutí stal také klatovský Rotary klub. Za krátkou dobu svého trvání přispěl klatovské Základní umělecké škole na krytí nákladů koncertů mladých švýcarských hudebníků, kteří zde hostovali, a podílel se také na přípravě výstavby hospicu. V minulém roce věnoval více než devadesát tisíc korun na pomoc lidem v moravských obcích, postižených povodněmi.
"Na nedávném společenském večeru, který se uskutečnil v klatovském hotelu Centrál, byla vydražena keramická plastika sv. Martina, patrona potřebných lidí," říká sekretář Rotary klubu v Klatovech Jaroslav Melan. "Jejím autorem je známý výtvarník Gustav Fifka, který ji bez nároku na honorář k tomuto účelu věnoval. Vyvolávací cena plastiky byla tři tisíce korun; nakonec ji za sedm tisíc dvě stě korun získal klatovský podnikatel Pavel Nový. Tento obnos bude společně s výtěžkem večera věnován Městské knihovně v Klatovech. Celkem jde o částku třicet pět tisíc korun. Použijí se na zakoupení zvukových knih pro zrakově postižené," upřesnil Melan.

(šp)



** Jak také luštit křížovky v bodovém písmu **

Možná mnohý nevidomý by ve volném čase rád luštil, jenže jaké k tomu použít vhodné techniky? Tabulka i "pichťák" jsou využitelné jen v krajní nouzi - co napíšeš, je tam již na "pevno" a existuje-li jiná možnost, neznám ji.
Právě proto chci zainteresované upozornit na pomůcku, která ve věci slouží relativně dobře. Je to Schleussnerova tabulka. Na ní můžete znaky, resp. texty upravovat "donekonečna". Je to ostatně pro nás vůbec nedoceněná pomůcka. Nejen k luštění, ale dobře slouží též jako poznámkový lístek či bloček, původně sloužila jako počitadlo. Mám ji blízko telefonu a snadno na ni zaznamenávám nadiktovaná čísla či vzkazy, které po upotřebení "smažu" a tabulku uvolním k dalšímu používání.
Asi správně předpokládám, že mnozí čtenáři - ne-li převážná většina - se bude ptát, co to je ta tabulka? Je to pevná šablona, dřevěná destička, do které jsou zapuštěny kovové kolíčky, tvořící šestibodí. Tabulka mívala 10 řádků o 21 písmenech (znacích). Záznam se provádí tak, že nepotřebné body z lícové strany tabulky zamáčknete a na povrchu zůstane pouze váš text. Pro další použití se tabulka připraví tak, že jednotlivé body z rubu vymáčknete zpět do lícové strany.
Na základě osobní zkušenosti se domnívám, že ti nás, kteří i při využívání počítačových technik jsou si vědomi jedinečnosti Braillova písma, by i tu starou, zapomenutou "šlajsnerovku" rádi přivítali. Potíž je s tím, že tyto tabulky budou v České republice dnes asi ztěží opatřitelné. Kdyby po tabulce vznikla poptávka, vyrobit ji by po technické stránce problém být neměl (na koleně je mistři vyráběli již před sto či více lety). Ekonomickou stránku její výroby posoudit nedovedu. Třeba by někdo uměl vyrobit její vylepšenou, modernější verzi. Chopí se někdo tohoto impulzu?

Klement Lukeš



** Širší nominace na paralympiádu **

Jmenný seznam 73 sportovců tvoří první, širší nominaci pro XI. letní paralympijské hry v Sydney 2000, kterou v pondělí 24.května v pražském hotelu Pyramida s více než ročním předstihem oznámil místopředseda Českého paralympijského výboru Libor Šnajdr.
"Mezi nominovanými jsou jen dva zrakově postižení - slabozraká plavkyně Kateřina Hnátková z Baníku Ostrava a nevidomý atlet Petr Novák z SK Slavia Praha," zpřesnil nám informaci prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Alois Hamrozi.
Definitivní nominace bude zveřejněna počátkem srpna příštího roku, přičemž paralympiády, která se koná 18. až 29. října 2000, by se mělo od nás zúčastnit zhruba čtyřicet tělesně, spasticky, zrakově a mentálně postižených sportovců, kteří budou ČR reprezentovat v atletice, silniční i dráhové cyklistice, boccii, lukostřelbě, plavání a stolním tenisu.
Podmínkou účasti na paralympiádě je pro české handicapované sportovce umístění do šesté příčky na evropském či světovém mistrovství. V Sydney se očekává účast 4000 sportovců z celého světa.

J.R.



** Smolné mistrovství **

Ve dnech 25. - 30. května 1999 se uskutečnilo v rumunském městě Trugu Mures 2. mistrovství Evropy v kuželkách zrakově postižených.
Do naší nominace se dostalo šest mužů pro soutěž družstev i jednotlivců a dvě ženy do soutěže jednotlivců. Trenérem reprezentačního výběru byl pověřen Zdeněk Paulus, jako tlumočnice a lékařka doprovázela výpravu MUDr. Pavla Hanzlová.
O bližší informace z tohoto významného kuželkářského klání jsem požádal Františka Pánka, který byl nejen vedoucím výpravy, ale i hráčem naší reprezentace.

Jak jste do Rumunska cestovali?
"Odjíždělo se individuálně v pondělí 24. května vlakem do Košic, odkud se jelo autobusem společně s výpravou Slovenska a Maďarska až na místo konání mistrovství, kam jsme dorazili po náročné pětadvacetihodinové cestě".

Kde jste byli ubytováni?
"Všichni účastníci byli ubytování ve slušném hotelu Grand, kde také bylo po celou dobu mistrovství stravování na velice dobré úrovni".

Co na vás v prvních dnech čekalo?
"Mistrovství začalo již v úterý večer společným setkáním vedení družstev s organizačním štábem a přítomným technickým komisařem IBSA panem Kolbasským ze Slovenska. Zde bylo také provedeno losování a upřesnění programu celého mistrovství. Ve středu dopoledne byly provedeny bulharskou lékařkou zdravotní kontroly a potvrzeny kategorie zrakového postižení".

Jak se pro nás vyvíjel vlastní šampionát?
 "Vlastní šampionát byl slavnostně zahájen ve středu odpoledne nástupem všech družstev a projevy zúčastněných představitelů. Po nástupu startovali první soutěžící družstev kategorie B1 (nevidomí). Z našeho družstva nastoupil Jan Konopka a svým výkonem 390 bodů se zařadil na osmé místo a tím si zajistil účast ve finále. Jako druhý nastoupil Milan Hradil a dosáhl 250 bodů. Bohužel, tento výkon rozhodl o tom, že družstvo ztratilo veškeré šance na boj o medaile, neboť již po tomto prvním dnu jsme ztráceli na prvá družstva 250 bodů. Tento výkon je jeho standardem a lepšího hráče v kategorii B1 v současné době nemáme".

Jak na vzniklou situaci reagovali další naši reprezentanti?
 "Družstvo se nevzdávalo a následující den zmobilizovalo veškeré síly k co nejlepším výkonům. Projevilo se to tím, že z dalších čtyř se tři probojovali do finále, což považuji za úspěch. V kategorii B2 (prakticky nevidomí) se Blahoslav Kačírek výkonem 515 bodů probojoval do finále jako čtvrtý a já jsem s 501 bodem obsadil 9.místo - k postupu mi chyběl jeden bod. V pořadí pátým naším hráčem byl za kategorii B3 (slabozrací) Jan Hrabák, který slušným výkonem 542 body obsadil šesté místo, které ho také zařadilo mezi finalisty. Dalším postupujícím byl Karel Pařil, který svým skvělým výkonem 553 body se zařadil na čtvrté místo v kategorii B3. Tím skončila soutěž družstev, ve které jsme letos opět obsadili až šesté místo celkovým výkonem 2751 bod".

A jaké tedy bylo pořadí nejlepších?
 "Titul mistra Evropy v soutěži družstev získalo opět Slovensko výkonem 2927 bodů. Stříbrné medaile vybojovali Chorvaté (2892 body) před bronzovými Němci (2879 bodů). "Bramborové medaile" zůstaly domácímu celku (2850 bodů), páté místo obsadilo Maďarsko se ziskem 2808 bodů. O velké vyrovnanosti svědčí fakt, že mezi druhým a čtvrtým družstvem byl rozdíl pouze 42 poražených kuželek".

Jaký byl další program šampionátu?
"Ve čtvrtek dopoledne probíhala kvalifikace zbývajících jednotlivců o postup do finále. Odpoledne byla na řadě kvalifikace žen, které se zúčastnily naše hráčky Radka Krychtálková a Mirka Nývltová. Svým výkonem se obě dvě kvalifikovaly do finále. Krychtálková na šestém místě výkonem 484 body a Nývltová postupovala výkonem 511 bodů mezi prvními třemi hráčkami, které měly shodný výkon".

Jak se dařilo našim ve finále?
"Při pátečním finále dokázala skvěle zmobilizovat své síly Radka Krychtálková a výkonem 521 bod vybojovala stříbrnou medaili pro Českou republiku. Mirce Nývltové se již ve finále tolik nedařilo, ale svým výkonem 473 body získala pro ČR bronzovou medaili. Navíc při závěrečném hodnocení nejlepších hráček kategorie B3 obdržela zlatou medaili.
V sobotu pokračovaly finálové boje kategorie B1, kde startoval náš Jan Konopka, ale nedařilo se mu jak v prvním kole a náhozem 371 bod zůstal na osmém místě. Dalším naším finalistou v kategorii B2 byl Blahoš Kačírek, který svůj výkon z prvního kola zlepšil o jeden bod a nahrál 516 a obsadil šesté místo. Dále pokračoval ve finále za kategorii B3 Jan Hrabák, který výkonem 537 bodů a celkovým součtem 1079 bodů se dělil s Karlem Pařilem o šesté a sedmé místo. Posledním hráčem, který mohl zasáhnout do boje o medaile byl Pařil, ale ani jemu se nedařilo jak v prvním kole a náhozem 526 bodů dosáhl celkem shodně s Hrabákem 1079 bodů. Je otázkou, zdali by Pařil nedosáhl lepšího výkonu, pokud by nebylo nevhodného postupu rozhodčího, kdy po zdařilé první desítce (63 body) byl neprávem dvakrát napomenut rozhodčím pro údajně bosé hody, které rozhodčí sám neviděl, ale dal na názor nekompetentní jiné osoby (slovinský trenér). Tahle záležitost měla za následek snížený výkon našeho hráče v další části hry".

Jak, Franto, hodnotíš vystoupení naší reprezentace?
"Pokud budeme hodnotit celkový výkon družstva, docházíme k stejnému závěru jako na 1.ME v loňském roce, kdy výkon dvou hráčů kategorie B1 není na požadované úrovni. Když jsem porovnal výkon našich hráčů kategorie B2 a B3 s vítězným družstvem slovenských hráčů stejné kategorie, byli bychom o 16 bodů před nimi!!! Další porovnání, které mluví v náš prospěch je, že z našeho družstva se do finále probojovali 4 hráči, zatímco ze slovenského pouze 3! Z toho vyplývá, že pro lepší umístění našeho družstva je nezbytné se zaměřit na zvýšení výkonu nevidomých hráčů. Nicméně letošní ME lze hodnotit jako úspěšnější než minulé, neboť medaile byly získány tři proti loňským dvěma a do finále se probojovalo šest závodících oproti loňským čtyřem. Lze také vyzvednout zodpovědný a ukázněný přístup všech hráčů naší výpravy včetně trenéra Zdeňka Pauluse na tomto mistrovství. Nelze také opomenout dobře odvedenou práci naší tlumočnice a současně lékařky naší výpravy MUDr. Pavly Hanzlové.
I když nebylo ze strany ostatních členů výhrad k vedoucímu výpravy, přesto si myslím, že při tak náročném utkání by měl vést příště družstvo volený funkcionář Českého svazu zrakově postižených sportovců tak, jak tomu bylo u jiných výprav. Vždyť naše výprava byla s deseti účastníky nejmenší mezi ostatními."
Přejme si, aby se České republice podařil reparát již na podzimní soutěži družstev mistrů evropských zemí v kuželkách zrakově postižených v Německu.

Za rozhovor děkuje Jiří Reichel



** Michal Dragoun obhájil titul **

O víkendu 28. - 30.května 1999 přivítalo brněnské tropické vedro třicet účastníků 7.mistrovství České republiky zrakově postižených v rapid šachu. Konalo se v rámci XV. ročníku memoriálu J.Floriána. Turnaj měl díky hostům ze Slovinska a Chorvatska punc mezinárodní akce.
Letošní měření sil bylo výjimečné účastí tří žen - dvou našich a jedné Slovinky. Všechny oddíly vyslaly své zástupce, chyběli pouze borci ze Sokola Víchová.
Tento ročník byl obzvláště dramatický. V čele tabulky se držela velká skupina s minimálními půlbodovými rozdíly. Teprve závěrečné kolo vytvořilo mezi špičkou a dalšími hráči tentokrát již bodový odstup.
Nehrály se jen šachy, ale bylo i veselo. Svědčí o tom i hádanka, kterou jsem zde zaslechl a i neznalým královské hry předkládám k posouzení, zdali se vám bude líbit: "Proč mají slepci rádi makové rohlíky ? Protože je na nich každý den nová pohádka!"
K úspěšnému průběhu turnaje přispěl nejen jeho ředitel Zdeněk Horák, ale i rozhodčí Jan Kalendovský a Antonín Vaněk. Práci jim usnadnilo disciplinované vystupování všech zúčastněných. Nebyly vzneseny žádné protesty.
Výsledky pomáhal vypracovat počítač, nasazování jednotlivých dvojic tentokráte zůstalo v kompetenci sudích.

Konečné pořadí nejlepších po 7 kole:
1. V. Marendič (Chorvatsko), 6 b.
2. J. Mlačnik (Slovinsko), 5,5 b.
3. E. Muri (Slovinsko), 5 b.
4. M. Dragoun (Zora Praha), 5 b.
5. M. Černý (Sigma Olomouc), 5 b.
6. I. Komovec (Chorvatsko), 4 b.
7. R. Komzák (mimo soutěž), 4 b.
8. K. Lahola (Baník Ostrava), 4 b.
9. I. Robič (Chorvatsko), 4 b.
10.J. Polnár (Zora Praha), 4 b.

Přebornický titul mistra ČR ZP v rapid šachu obhájil Michal Dragoun ze Zory Praha, stříbrnou příčku obsadil Miloš Černý ze Sigmy Olomouc a bronzový stupínek vybojoval Květoslav Hlahola z Baníku Ostrava.

Miloš Černý



** Upozornění **

Seznam poraden sociálně právních poradců zrakově postižených občanů aktualizovaný k 31.5.1999 je zveřejněn na stránkách internetu http://www.braillnet.cz/sons/pravni/poradci

Ing.Kohout



** Inzerce **

Nabízíme na objednávku dřevěné skládací dvoumetry s bodovým označením pro nevidomé i slabozraké. Cena 200,-Kč.
Zn.: Adresa: Václav Vezselý, Brandlova 10l, 695 04 Hodonín, nebo telefon (0628) 223 27



[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS