Časopis ZORA, číslo 12/1999


OBSAH:

** Z pátého zasedání Republikové rady SONS ČR **

Páté zasedání Republikové rady SONS ČR 29.-30.května 1999 bezprostředně navazovalo na jednání ředitelů odborných útvarů SONS. Ředitelé těchto útvarů se zúčastnili i zasedání Republikové rady a byli jeho aktivními účastníky.
V rámci kontroly úkolů z předchozích zasedání bylo revokováno usnesení o ukončení činnosti Okresní pobočky v Lounech. Odbočka tedy působí nadále a vyvíjí činnost. Na vědomí byly vzaty formální záležitosti, spojené s ukončením členství pana Josefa Kučery v SONS. Předsedkyní Městské koordinační rady v Praze se stala paní Žofie Mouchová, která byla současně uvítána jako nová členka Republikové rady. Předsedkyní Obvodní odbočky SONS v Praze 2 se stala paní Jana Kroulová. Hospodaření odbočky bude podléhat zvláštnímu kontrolnímu režimu ze strany Městské koordinační rady. Ostatní úkoly jsou průběžně plněny. Uspokojivě jsou plněny i úkoly z 2.celostátního shromáždění, které jsou v pravomoci a silách SONS. Malou účinnost má zatím snaha o zvýšení odběru našich časopisů.
Naproti tomu byla velmi úspěšná propagační kampaň Střediska pro výcvik vodicích psů, nyní je třeba stejným způsobem podpořit Tyfloservis, Dědinu a Tyflopomůcky. Není plněn úkol převodu střediska Dědina na stát pro neujasněný postoj MPSV, přestože jde o úkol, zařazený do Národního plánu vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením.
Další programový blok byl věnován především ekonomickým problémům. Republiková rada schválila účetní uzávěrku za rok 1998 a vzala na vědomí výsledky hospodaření jednotlivých samostatných hospodářských středisek SONS. Audity byly bez výjimky "bez výhrad". Kladný hospodářský výsledek byl připsán na krytí neuhrazených ztrát z předchozích let. Ředitelé odborných útvarů pak podali věcnou i kvantitativní charakteristiku činnosti v roce 1998. S činností většiny z nich byla vyslovena spokojenost, negativně vyzněl pouze pokles počtu klientů Tyfloservisu, zvláštní opatření si zřejmě vyžádá vydávání časopisů SONS. Diskutována byla i otázka vzájemné spolupráce jednotlivých středisek jak v oblasti služeb klientům, tak při získávání potřebných finančních prostředků. V závěru každé z těchto zpráv komentoval prezident SONS možnou míru ohrožení další činnosti střediska předpokládanými změnami v dotační politice. Zvláštní pozornost byla věnována nabídce Technického muzea v Brně na zabezpečení důstojnějšího prostorového i technického zázemí Slepeckého muzea SONS. Ředitelce muzea paní Elišce Hluší bylo uloženo zajistit návrh smlouvy s Technickým muzeem a zpracovat podrobnější rozbor ekonomických dopadů realizace této nabídky pro příští zasedání Republikové rady v září.
Další programový blok byl věnován "vnějším vztahům SONS". Ing.Císař informoval o přípravě programu Sdružení zdravotně postižených v ČR pro nové funkční období a o výsledcích jednání s vicepremiérem Špidlou, předsedou Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Škromachem a senátorkou Roithovou, která se týkala změn v dotační politice, přípravy vyšších územně správních celků, postavení Vládního výboru zdravotně postižených občanů (a jeho případné rekonstrukce) a přípravě Národní rady zdravotně postižených ČR. Přes určitá extrémní stanoviska, požadující neprosaditelná řešení, se Republiková rada shodla na potřebě společného postupu občanských sdružení zdravotně postižených v otázkách, představujících společný zájem a společné ohrožení dosažených výsledků.
Druhá část tohoto bloku patřila přípravě Valného shromáždění Evropské unie nevidomých 23. - 27. listopadu 1999 a jemu předcházejícímu 1.evropskému fóru zrakově postižených žen, které se uskuteční v Praze. Delegáty na Valné shromáždění EBU byli zvoleni Císař, Dudr, Korečková, Pešák, Polášek a Příborský, náhradníky pak J.Kikta, Nejeschlebová, Stiborský a Volejník. Do řídícího výboru Unie je navržen Mgr.Polášek, do komise pro mobilitu Mgr.Dudr a do komise pro styk s Evropskou unií dr.Volejník. Delegátkou pro Evropské fórum zrakově postižených žen byla zvolena Eva Reinwaldová, náhradnicemi Květa Nejeschlebová a Hedvika Rašková.
Závěrečný blok byl zahájen jednáním o 3.celostátním shromáždění SONS. Uskuteční se v červnu 2000 nejspíše v hotelu Suvorov v Mariánských Lázních, informaci pro okresy připraví do zářijového zasedání Rady Císař a Krapka. O problémech údržby nemovitostí podali informaci ing.Kohout a dr.Bubeníčková. Na vytváření organizačních struktur neziskových organizací poukázalo několik členů Rady. Zprávami z regionů bylo zasedání ukončeno.

- cs -



** Zprávy ze SZdP v ČR **

Účastníky řádného zasedání Výboru Sdružení zdravotně postižených v ČR 24.května 1999 čekal téměř osmihodinový maraton, daný rozsahem i závažností programu. Po úvodní akceptaci splněných úkolů z předchozích zasedání bylo zahájeno projednávání prvního programového bloku, týkajícího se zaměření činnosti SZdP v ČR v právě zahájeném novém funkčním období.
Výbor vzal na vědomí závěry jednání představitelů SZdP s místopředsedou vlády ing. Vladimírem Špidlou dne 18.května 1999 a o jednáních, vedoucích k vytvoření Národní rady zdravotně postižených České republiky. Poté byly formulovány hlavní směry aktivizace SZdP v ČR v legislativním procesu, při obhajobě zájmů zdravotně postižených občanů v rekonstruovaném Vládním výboru pro zdravotně postižené, při přípravě vstupu do Evropské unie i při aktivizaci regionálních a místních organizačních článků SZdP. Členské organizace SZdP upřesní své představy a předloží je sekretariátu SZdP nejpozději do konce června t.r. V závěru tohoto bloku byla bez diskuze vzata na vědomí písemná zpráva JUDr.Hutaře o výsledcích činnosti legislativní skupiny SZdP.
Druhý blok programu, věnovaný ekonomickým otázkám, byl nejobsáhlejší. Zpráva o činnosti SZdP a jeho odborných útvarů za rok 1998 ještě prošla bez zásadnějších připomínek. Předložený rozpočet na rok 1999 však ve své příjmové části nepokrýval předpokládané výdaje v důsledku snížení dotací a zvýšení procenta spoluúčasti. Navržená úsporná opatření pokrývají chybějící částky jen z menší části. Současně nelze předpokládat výraznější spolupodílení se členských organizací, protože ty se ocitly ve stejné situaci. Rozpočet v předložené podobě tedy schválen nebyl. Do příštího zasedání Výboru SZdP v ČR panuje rozpočtové provizorium, které může být odstraněno až po vyrovnání příjmové a výdajové stránky. Výbor současně s povděkem akceptoval nabídku předsedy Svazu tělesně postižených ing. Skopce, že během července vypracuje vlastní - reálnější - variantu rozpočtu. Současně uložil sekretariátu SZdP v ČR hledat způsoby k vytvoření centrálních a regionálních rezervních fondů, které by umožnily řešit průtahy s uvolňováním prostředků z dotací.
Výbor se dále zabýval otázkou využívání a hospodaření rekreačního střediska v Hodoníně u Kunštátu. Bylo konstatováno, že kapacita střediska je v letošním roce využita až do přelomu září a října. Není tedy důvodu ke zpožďování plateb nájemného. Nabídka nového zájemce o pronájem je sice lukrativnější než stávající, zájemce však nemá pověst spolehlivého partnera. Možné využití střediska jako ubytovny pro staré a tělesně postižené uprchlíky z Kosova závisí na podmínkách vlastního pobytu běženců, tak likvidace případného zvýšeného opotřebení střediska. V závěru tohoto bloku se Výbor zabýval přípisem advokátní kanceláře JUDr. Martina Michla, ve kterém z pověření Svazu tělesně postižených požaduje rozdělení veškerého majetku SZdP v ČR mezi členské organizace podle klíče pro dělení majetku Svazu invalidů a současně specifikuje požadavky STP. Představitelé členských organizací budou moci zaujmout stanovisko až po projednání tohoto požadavku nejvyššími orgány svých organizací, reálně však lze předpokládat soudní řešení tohoto požadavku.
Závěrečný blok byl zahájen informací o zasedání FIMITIC v Budapešti, které vymezilo tuto organizaci jako organizaci tělesně postižených, umožnilo účast a hlasovací právo i více organizacím z jedné země a zvýšilo členský příspěvek o 50 % v roce 2000 a o 100% v roce 2001. Na návrh české delegace zachovalo statut člena stávajícím členským organizacím FITIMIC i když nejsou výhradně organizacemi tělesně postižených.
Dále vzal výbor na vědomí zprávu o výstavě HANDICAP'99 a schválil využití půdního prostoru v budově na Karlínském náměstí pro provoz retranslačního zařízení operátora mobilní sítě GSM. Zamítl však návrh na mimořádný výdaj, spojený s účastí na televizním programu.
V samotném závěru pak JUDr. Hutař podal zprávu o právě ukončeném jednání o dotacích na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

- cs -



** Kdo byl František Novozámský **
(3.12.1903 - 19.6.1994)

U příležitosti 5.výročí úmrtí Františka Novozámského člověku nedá a neodolá nutkání připomenout tuto mimořádnou osobnost známou mezi brněnskými nevidomými padesátých až osmdesátých let. Jestliže však bych rád připomněl jeho mimořádné zásluhy o kulturu brněnských nevidomých, považuji za dobré vrátit se k jeho životním osudům.
Narodil se jako syn domkáře a cukrovarského dělníka ve Velešovicích. Maturoval na učitelském ústavu v Brně r.1922. Vyučoval ve školách vyškovského okresu (Podbřežice, Rychtářov, Kojátky, Bučovice, Pozořice). Během této doby externě studoval na přírodovědecké fakultě. Získal kvalifikaci vyučovat v měšťanských školách. V rámci své učitelské činnosti považoval za samozřejmé působit v kultuře, jako např. v divadelních souborech, byl cvičitelem na Všesokolský slet, knihovníkem obecní knihovny a dokonce sbormistrem pěveckého sboru.
V roce 1939 přešel do měšťanské školy v Brně. Jeho život vážně poznamenala německá nacistická okupace. Byl nasazen na žňové práce, kde utrpěl úraz, po němž ztratil zrak. Nová životní situace ho natolik zaskočila, že celý rok nečinně trpěl. Trpěl především nejistotou, zda bude moci být zase jiným prospěšný. Pozvolna začal pečovat o své dvě děti a za manželku učitelku vedl domácnost. V rodině nastalo uvolnění, jelikož u manželky nalezl hluboké porozumění a důvěru, kterou tak moc potřeboval.
Byl šťastný, mohl-li se pohybovat mezi lidmi. V roce 1945 proto vstoupil do Podpůrného spolku samostatných slepců. Naučil se Braillovu písmu, stal se kulturním referentem základní organizace nevidomých v Brně. Tuto práci konal až do té doby, kdy ho zaskočilo vysoké stáří. Netoužil po významnějších funkcích. Organizoval přednášky, hudební besídky, společné vycházky. Po vzniku zvukové knihy organizoval společný poslech, vedl kurz němčiny aj.
Rozměry a hloubka jeho osobnosti byly však větší než poskytovala slepecká organizace. Usiloval o vybudování kulturního centra pro brněnské nevidomé. Nutnost se stala příležitostí, když dosavadní místnost, kde se konaly schůze výboru, musela ustoupit novým stavebním záměrům města. Kdo hledá najde! V blízkosti se objevila zrušená restaurace a nebyl by to on, kdyby se nechal odradit. To byl podzim roku 1962. Gigantickým úsilím docílil přidělení prostor, které však slepecká organizace nebyla ochotná platit. Popravdě řečeno ani jsme o to nestáli, protože jsme si nebyli jisti, jak moc by Svaz invalidů zasahoval a nárokoval své akce. On měl rád svobodu. Docílil toho, že veškeré náklady proplácel tehdejší obvodní národní výbor v rámci rozpočtu jako klub důchodců. Společně jsme zajistili provozuschopnost včetně skromného vybavení.
Největší starosti působilo vytápění, které bylo lokální na uhlí. Navrhl jsem sbírku. Dohodli jsme se spolu a šli za sponzory, abychom získali potřebnou částku na zakoupení elektrických akumulačních kamen. Nás ani ve snu nenapadlo jít jinam než za samotnými nevidomými, aby se stali hospodáři svého klubu. Bylo to o pololetních prázdninách v roce 1963, kdy jsme oba nezávisle na sobě několik z nich navštívili. Vzpomínám, že jsem navštívil i nevidomé manžele, kteří předem prohlašovali, že mne shodí ze schodů. Neučinili tak a patřili mezi největší dárce. Tímto způsobem jsme získali několik tisíc korun a kamna slouží dodnes.
Tu se teprve objevily Františkovy schopnosti. Klub nebyl ani jeden den prázný. v pondělí tu byly úřední hodiny základní organizace, v úterý půjčovala paní Veverková bodové knihy, které zapůjčovala pražská Slepecká knihovna, ve středu se konaly přednášky, kurzy ženských ručních prací, čtvrtek byl vyhrazený schůzkám se zvukovou knihou, kurzu němčiny, v pátek to byly šachy, v sobotu čaje o páté, a v neděli se konaly vycházky do blízkého okolí Brna. Ideově politické akce Novozámský neorganizoval. S malými obměnami tento první klub nevidomých pracoval asi dvacet let.
Novozámský je spolu se skromným podílem autora tohoto článku zakladatelem historicky prvního klubu nevidomých v Československu, který založil v Brně bez pomoci Svazu invalidů. Bylo to unikátní zařízení, kde se nevidomí a slabozrací mohli scházet a připravovat vlastní kulturní akce. Zde vznikala přátelství, rozvinula se přednášková i hudební činnost. Nevidomí se mohli scházet za vlastní zábavou a poučením. Novozámský byl prvním instruktorem výuky bodového písma pro později osleplé.
Do posledních dnů svého mimořádně dlouhého a nadto velmi užitečného života se vzdělával četbou, za svou těžce nemocnou manželku se i ve své devadesátce staral o domácnost. Vždy pečlivý až neústupný proti snahám o znehodnocování kulturního zaměření klubu.

Josef Smýkal



** Rekreační základna Libeř má 25. narozeniny... **

"Stráň pod lesem ozářená sluncem, klonícím se k západu. Pod svahem veliká vodní nádrž na Záhořanském potoce, šťavnatá zeleň břehů a okolního lesa, kousek krajiny mezi obcemi Libeř a Psáry. Klubová chata Alpína a 5 vícelůžkových dvouchatek, stany, hřiště, plot osázený ozdobnými křovinami, trávníky, betonové chodníčky a všude rušno. Volání, křik, drnčivé tóny kytar a zpěv... Mladí lidé, děvčata, chlapci, dvojice, skupinky, rodiny - obrázek zdařilého konce týdne, odpočinek v kráse přírody, kolektivní, milý... "
 Tak jsme na počátku let sedmdesátých v tisku propagovali ideální představu rekreační základny zrakově postižené mládeže z Prahy. Trvalo to celých původních 7 let výstavby a s dokončením dostavby prakticky až do dnešních dnů. A ten dnešní obraz tohoto malého zákoutí nedaleko od Prahy se té ideální představě velice podobá.
Nelze podrobně vylíčit celou kroniku zrození a výstavby "Libře", tak alespoň velmi stručně...
6. května 1971 byl pozemek v celkové rozloze 2170 metrů čtverečních zakoupen a započala realizace někdy trochu nadnesených a nereálných plánů, které se však s velikým úsilím začaly ve světle skutečných možností pomalu rýsovat.
Oplocení a úprava terénu - r.1971 a 1972. Prapůvodní koncepce - velká klubovní chata a stanový tábor souvisí právě se zmíněným výročím. U Dřevostaveb v Žilině byla zakoupena montovaná chata typu "Alpina", dopravena na pozemek, smontována a postupně vybavována.
A již tady je třeba uvést známá jména těch, kteří se o výstavbu Libře zasloužili. To je konečně i tak trochu záměrem tohoto článku. Dnešní stav základny v Libři k tomu nejenom
opravňuje, ale vlastně i nabádá.
Z poměrně vzdáleného nádraží v Jílovém dopravili celý náklad jen dva nadšení dobrovolníci celopražské Základní organizace nevidomé a slabozraké mládeže - Václav Bejček a Jiří Reichel.
A to ještě Václav přitom přišel o novou červenou košili, která sloužila jako červený praporek na nadměrně širokém a dlouhém nákladu na voze.
Přišlo jaro 1974, klubovní chata Alpina stála, pozemek byl
upraven a nadešel slavný den 14.července 1974. Slavnostním táborovým ohněm byla zahájena činnost rekreační základny Libeř pro zrakově postiženou pražskou mládež.
Projekt výstavby postavení dvouchatek, sociálky a úpravu terénu vypracovala ing.Jitka Žďárková - Kadlecová z organizace TP mládeže.
Pro nový výbor celopražské ZO nevidomé a slabozraké mládeže pod vedením dr. Jaroslava Kotka a dr. Pavla Čtvrtníka nastaly tři roky perné práce až do konečné kolaudace všech objektů, která se konala za velké účasti zainteresovaných složek 4.května 1977.
Po zmíněném roku 1974 nastalo období další intenzivní výstavby. Dosti složitou cestou se nám podařilo zkoordinovat činnost profesionálů, bez kterých se odborná práce nedala realizovat a bohatou činnost dobrovolných brigádníků. Mezi těmi profesionály to byli především pracovníci Pozemních staveb Praha, stavitel J.Chittussi a jeho asistentka Marie Vilímová (betonové základy všech staveb a septik, 5 dvouchatek, jejichž počet byl z původních 10 zredukován na 5).
Myšlenka zakoupení již hotových dřevěných dvouchatek nemohla být uskutečněna pro dopravní situaci a bylo proto přikročeno ke stavbě chatek a sociálky z montážního materiálu "Velox". Na montáži chatek a sociálky má neocenitelnou zásluhu parta stavebníků Stanislava Poláška z Kolúk v Čechách u Slaného pod patronací odboru výstavby tehdejšího MNV Toušeň, která za podmínek často velmi tvrdých realizovala tyto stavby až do konečného stavu kompletního dohotovení - omítky vnitřní i vnější, střech apod.
Na tomto místě je třeba se zmínit o podstatné roli oranizačního odboru a odboru pro mládež hl. města Prahy (vedoucí dr. Milan Suchý), které prakticky nesly na svých bedrech převážné finanční náklady - cca 650 000 Kčs. Zcela realisticky je třeba konstatovat i velkou podporu tehdejších institucí bývalého Svazu invalidů, i když bylo nutno překonávat jisté komplikace.
A samozřejmě nemůžeme opomenout jména dvou dobrých a ochotných mužů, bez kterých by Libeř nikdy nebyla dobudována - ing.Miloše Vilikuse, ekonoma Svazu invalidů a Miroslava Vosoby, ředitele tehdejší Učňovské školy internátní v Praze-Krči.
Kolem těch profesionálů a organizátorů se hemžily celé desítky dobrovolníků ze ZO nevidomé a slabozraké mládeže z Prahy, Učňovské školy internátní v Krči, gymnázia pro ZP mládež, Střední hudební školy internátní (dnes konzervatoř Jana Deyla). Nelze je samozřejmě vyjmenovat všechny - tedy alespoň některé: Bejček, Reichel, Dubský, Kučera, Doné, manželé Zdychyncovi, manželé Šutákovi, sourozenci Ježkovi, Měchura, Cerha, Koláček, Svobodová, Litochleb, Bednářová, Štěpánová, Jelínek, sourozenci Staňkovi, Šustý, Nedvěd, Škarda, Krejčí, Šimek, Slavík, Váry, Drdová, Kozlík, Dubišar, Bobek, Gril, Buchta, Černega, Ipolt, Donát, Matyščák, Zurinek - další a další. Pravidelně pomáhali i tři vysokoškoláci z fakulty žurnalistiky - Digrin, Dohnálek a Horák.
Nebylo by spravedlivé se nezmínit o vysokém podílu na náročných pracích chovanců diagnostického ústavu v Lublaňské ul. v Praze.
Nešťastné bylo původní určení místa studny na nejvyšším místě terénu, které našel místní studnař Žežulka a ještě za to dostal darem pravého harzského kanára. Byl to jen povrchový pramínek a později musela být vyhloubena nová studna na spodní části pozemku a vody je dostatek.
Slavnostní kolaudace 4.května 1977 ovšem zdaleka nebyla ukončením prací na základně Libeř. Následovalo dovybavení chaty Alpiny, chatek a sociálky nábytkem a vším potřebným a tak postupně počala základna čile žít.
V březnu 1986 byla rekreační základna Libeř bezúplatným převodem svěřena Tělovýchovné jednotě "Zora". Stále ještě pokračovala další a další úprava, modernizace a upravování základny, celého areálu včetně úpravy přístupové cesty až do dnešních dnů.
Po 25 letech tedy v tom přírodním koutku nedaleko od Prahy vzniklo skutečně moderní rekreační středisko pro zrakově postižené v ČR. Do dalších dnů a roků je třeba popřát mnoho úspěchů v rozvoji tak unikátního zařízení.

Z.Š.


Poznámka redakce:
Velký kus organizační a koordinační práce pro zdárný průběh výstavby základny odvedl autor tohoto příspěvku PhDr. Zdeněk Šarbach.



** Sešli jsme se na Horách **

S velkým H, protože jsme se nevydali řekněme do Jeseníků, ale na oblíbené poutní a výletní místo obyvatel České Třebové. Je možno napít se z pramene s vynikající studenou vodou. Vlastně jde o někdejší malé lázně, kde kdysi dávno pobývala i paní Božena Němcová. Nedaleko má "svoji" lavičku. O tom všem však podrobněji až někdy jindy.
Sál tamějšího hostince se stal dějištěm Okresního shromáždění SONS. Začalo v 10 hodin 24.dubna. Všechny přítomné přivítala naše předsedkyně, paní Marie Svobodová, vedení pak předala sekretářce Okresní odbočky SONS, paní Jaroslavě Hurtové. Měli jsme mezi sebou hosty - pana Milana Pešáka, prezidenta SONS, viceprezidenta ing. Vladimíra Císaře z Prahy a paní Irenu Korečkovou, členku Republikové rady a předsedkyni Oblastní rady SONS v Hradci Králové. Za odbor sociálního zabezpečení Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí jeho vedoucí, paní Mgr. Jakešovou.
Hlavními body bylo sloučení dvou odboček SONS: České Třebové a Ústí nad Orlicí. Následovaly volby do Okresní rady SONS. Nejdříve 147 přítomných členů odhlasovalo už zmíněné sloučení dvou odboček v jednu se sídlem v České Třebové. Odbočka bude mít na starosti značně velké území, členy z okresů Ústí nad Orlicí a Svitavy, od Chocně po Litomyšl.
Téměř jednohlasně byla zvolena Okresní rada SONS. Její předsedkyní zůstává paní Marie Svobodová, předsedkyní revizní komise je paní Alena Mačátová.
Ve zprávě o činnosti, kterou přednesl pan Ivo Psota, jeden z místopředsedů, bylo možno se dozvědět o mnoha aktivitách odbočky. Jde o zájezdy, besedy, turistické vycházky, kurzy němčiny a jógy, seniorklub, klub diabetiků či takřečené zpívánky, při nichž si každých čtrnáct dní dopřeje parta milovníků kdysi tak oblíbené zábavy trochu zpěvu a někdy i maličko poezie. Pravidelnou každoroční akcí bývá turnaj v kuželkách.
Hlavní host shromáždění, pan prezident Pešák, vyzvedl význam dvou dosud oddělených organizací, což byla, jak řekl, v SONS rarita. Hodnotil také zájmovou činnost, umožňující i lidem, kteří by jinak žili osaměle, dostat se mezi přátele a najít uplatnění. Pohovořil též o složité finanční i jiné situaci naší i mnoha dalších organizací zdravotně postižených.
S pozdravem se přidal i pan viceprezident Vlastimil Císař. Přátelsky zmínil snahu pana prezidenta Pešáka hájit na "vyšších místech" zájmy SONS. Paní Irena Korečková přivítala naši odbočku do východočeské oblasti.
Jen nás mrzí, že jsme se s hosty museli kvapně rozloučit, spěchali totiž k vlaku, nebylo dost času k diskusi, případně k soukromým rozhovorům.
Čas pro individuální rady účastníkům shromáždění si udělala již zmíněná paní Mgr.Jakešová z Okresního úřadu.
Již volnější část s občerstvením, které si účastníci sami hradili, zahájil pan Alois Matoušek, častý účinkující na pražské Vlachovce. Vyprávěl různé historky a vtipy v zastoupení všemožných osob ze života politického a uměleckého, dokonce se převlékl za Felixe Holzmana a Vlastu Buriana. Hudební předěly obstarala dvoučlenná kapela pana Járy Kovařovice, častí hosté našich akcí. Pro zájemce pak hráli k tanci až do šesti večer.

Eva Budzáková



** Maséři nezapomínají na svou odbornost **

Ve dnech 30.dubna až 2.května se uskutečnil ve středisku Medard na Božím Daru pracovní seminář zrakově postižených masérů.
Před samotným zahájením semináře proběhlo zasedání Rady starších cechu, kde se projednávaly plánované akce pro zvyšování odbornosti, dále se dokončovaly jednotlivé body statutu, který se měl večer předat všem účastníkům ke zvážení a doplnění.
Ve večerních hodinách byl seminář za účasti 29 masérů zahájen. První večer byl věnován především vzájemné výměně zkušeností a problematice našich masérů jak ve státním zdravotnickém tak i v soukromém sektoru.
Druhý den dopoledne byl na pořadu organizační řád cechu; po menších úpravách a doplňcích byl statut schválen. V jeho čele stanula sedmičlenná Rada starších, v níž každý člen zastupuje jednotlivý region naší republiky. Nejvyšším představitelem cechu je cechmistr - Pavel Rogaczewski.
Ve statutu byla mj. schválena povinná účast členů cechu alespoň na jednom semináři z těch, které cech organizuje. Každý člen je povinen odebírat masérskou přílohu ZORY, kde budou nejen informace o připravovaných akcích, kursech a seminářích, ale také odborné články a příspěvky z oboru zdravotnictví. Byl také určen členský příspěvek ve výši 250 Kč, naopak členové cechu budou zvýhodněni nižšími poplatky za semináře a kurzovné. Rovněž byly projednány podmínky a možnosti získání středoškolského vzdělání při Obchodní akademii pro zrakově postižené v Praze a následné nástavbové studium.
Rád bych zde také ocenil přístup SONS, zvláště jejího prezidenta M. Pešáka, který v době, kdy byly značně sníženy státní dotace, pochopil potřebu zajištění činnosti této profesní složky naší organizace.
Odpoledne mezi nás zavítal MUDr. Greguš z Karlových Varů, který si pro nás připravil dvě přednášky. Ta první byla na téma mobilizace a byla spojena s praktickými ukázkami. Škoda jen, že vzhledem k nedostatku času a malému prostoru jsme si tyto praktiky nemohli vyzkoušet každý osobně, zvláště nevidomí. Pevně věřím, i když byl seminář velmi dobře připraven, že tento menší nedostatek bude příště odstraněn.
Druhá přednáška byla z oboru balneologie a pojednávala o indikacích a podávaných léčebných procedurách při pobytech v celém lázeňském trojúhelníku - Mariánské Lázně - Františkovy Lázně - Karlovy Vary. Současně byl nastíněn systém komplexní lázeňské léčby ve spojitosti se zdravotními pojišťovnami pro naši tuzemskou i zahraniční klientelu.
Před večeří nám zbyla už jen slabá hodinka k malé procházce po tomto malebném horském městečku. Večer byl volný program spojený s tancem a hudbou Dua J. Kučery z K. Varů.
V neděli ráno jsme vyslechli přednášku z oboru finančního poradenství. Po ní následovala ukázka a předvedení digitálního tlakoměru s hlasovým výstupem. V této souvislosti byly podány informace o možnosti podobné úpravy potřebných přístrojů pro rehabilitační pracoviště.
V závěrečném hodnocení byla konstatována nutnost konání takových to seminářů, neboť konkurence na trhu práce je veliká a abychom si zachovali dobré jméno a kvalitu našich služeb, je opravdu důležité na dodržování své odbornosti nezapomínat.

Emil Miklóš



** "Umíš, dovedeš, dokážeš" **

Pod tímto heslem uspořádala okresní rada Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Opava pro své členy a jejich rodinné příslušníky setkání, které se uskutečnilo 1. května
v klidném lesním prostředí areálu střelnice v Suchých Lazcích. Setkání bylo zaměřeno především na pohyb v přírodě na zdravém vzduchu.
Pro účastníky byly připraveny zábavné nenáročné sportovní soutěže, jako je házení míčku do plechovek, chůzí odhadnout vzdálenost 10 metrů, nesení dvou pohárků s vodou na tácku na vzdálenost 20 m, házení míčku do koše a pro ty nejzdatnější pak jízda do vrchu na tandemovém kole.
Soutěživosti propadli všichni, od školních prvňáčků až po seniory nad šedesát let. Nevidomí, slabozrací i jejich vidící průvodci měli stejné podmínky, tj. soutěžili se zavázanýma očima. Sportovní disciplíny probíhaly za bujného veselí všech přítomných, kteří se navzájem hecovali k těm nejvyšším výkonům.
Po hodnocení a vyhlášení vítězů bylo účastníkům podáváno malé občerstvení. A kdo si odnesl celkovou palmu vítězství? No přece všichni, neboť pohyb na zdravém vzduchu s veselou náladou a uspokojením, že udělali něco pro své zdraví, bylo tím nejvyšším oceněním.
Záštitu nad tímto setkáním převzal sv. Petr, který nám připravil nádherný prvomájový den. A když se pak začaly prodlužovat stíny a byl čas k návratu, nikomu se nechtělo domů a všichni si slíbili, že se za rok opět sejdou.

G.R.



** Nevidomá soudkyně skutečností **

Ve Velké Británii začala pracovat první nevidomá soudkyně. Dvaapadesátiletá Diane Cramová z Exeteru si po čtyřletém právním sporu vydobyla právo vykonávat přes své postižení soudcovský úřad. Dosud se lordi kancléři řídili zákonem z roku 1946, podle kterého se nevidomí nemohou stát soudci, protože by nemohli sledovat reakce obžalovaného.

Podle Frankfurter Allgemeine Zeitung ze dne 20.11. 1998 přeložila a upravila Jiřina Holeňová



** Centrum zrakových vad v Motole **

Jediné vysoce specializované pracoviště pro zrakově postižené u nás - Centrum zrakových vad - sídlí od pondělí 24.května v areálu pražské motolské nemocnice, kam se přestěhovalo z Bělehradské ulice. Potřebujete-li se objednat, volejte nyní (02) 24 43 27 72.
Podle primáře centra Stanislava Rodného zde nabízejí pacientům kromě komplexní oftalmologické péče také sociální a genetické poradenství, psychologická vyšetření a zaměřují se rovněž na výcvik pacientů s těžkými zrakovými vadami.
Zdravotní sestry centra provádějí v pražských školách vyšetření zrakové ostrosti dětí. Tato činnost ovšem není hrazena ze zdravotního pojištění, a tak podle Rodného nevědí, jak dlouho v ní budou moci z ekonomických důvodů pokračovat.

Red.



** Užitečná publikace **

Magistrát města Brna vydal publikaci s informacemi o městě vytištěnou v Braillově písmu. Jde o první podobnou knihu o některém z tuzemských měst určenou pro nevidomé.
Náklad díla je prozatím 270 výtisků a poprvé jej magistrát oficiálně představil návštěvníkům Tmavomodrého festivalu. "Nejde o průvodce v pravém slova smyslu, upravili jsme jej ve spolupráci s odborníky tak, aby odpovídal potřebám nevidomých. Shrnuje základní informace o městě Brně včetně důležitých adres a nabídky pro nevidomé. Kniha formátu A4 je celá napsána v Braillově písmu, pouze na titulní straně má titulek zhotovený klasickým tiskem," konstatovala Anežka Horníčková z oddělení podpory cestovního ruchu magistrátního odboru hospodářského rozvoje. Cena za vytištění a přípravu matric dosáhla sto tisíc korun.
Na distribuci publikace se bude podílet Metodické centrum informatiky Brno Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR se sídlem v Chaloupkově 7, která se podílela i na výrobě knihy. "Ve spolupráci s touto organizací jsme připravili již naši předcházející podobnou brožuru, průvodce po Brně pro slabozraké, která je záměrně tištěna ve větším písmu," dodala Horníčková.
Prozradila, že nejnovějšího průvodce přihlásil magistrát na tradiční soutěž Regiontour Propag v Písku, na níž bývají oceněny nejzajímavější a originální materiály vydané v oblasti cestovního ruchu.

- red -



** Papoušek léčí **

Lacey Owensová se narodila s genetickou vadou. Nemluvila a byla slepá. První slovo řekla až ve čtyřech letech. Lacey spolu s rodiči třikrát týdně navštěvovala zoopark. Holčička trávila hodiny před klecí papouška Balou a poslouchala jeho skřehotání. Až z ní jednou zcela nečekaně vypadlo: "Helou, helou, Balou." Ředitel parku slíbil, že naučí papouška odpovědět: "Ahoj, Lacey."



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Obvodní odbočka SONS Praha 9 pořádá ve dnech 18.- 25.září v Javorníku na Šumavě rekondiční pobyt se zaměřením na prostorovou orientaci a bodové písmo. Cena pro jednu osobu činí 1380 Kč. Bližší informace vám ochotně poskytne vedoucí akce Lenka Kašíková na telefonu 02/810 05 53 52.



** Lidská soudržnost **

Když důchodkyně Emílie Sikorová z Frýdecko-Místecka zaslechla, že v České republice najde útočiště slepá běženkyně z Kosova, na nic nečekala a podala jí pomocnou ruku přesto, že ji občas potřebuje sama; stejně jako ona totiž nevidí. Ihned po příletu skupiny uprchlíků do záchytného střediska ve Vyšších Lhotách na Frýdecko-Místecku proto požádala o radu tamní pracovníky. "Tvrdili, že to nejdůležitější má, tak jsem byla zase bezradná. Řekla jsem si, že by jí přišlo vhod rádio. Přibalila jsem i slepecké hodinky a známí mě zavezli do tábora," uvedla.
S pětapadesátiletou Sherife Islami z Kosova se setkat nemohla, ale balíček jí předali zaměstnanci tábora. "Hlavní ale je, aby jí věci byly k užitku," dělá si starosti paní Sikorová a již přemýšlí, jak dál by mohla pomoci cizince, která našla domov v Karlově na Bruntálsku. Uvedla, že by ženu chtěla učit slepecké písmo. To však umí i zdravotní sestra. "Paní Islami sice odmítla jak slepeckou hůl, tak výuku slepeckého písma. Navíc je negramotná. Pokud bychom však někde sehnali slepecký psací stroj, mohli bychom to alespoň zkusit," řekla zdravotní sestra z centra pro běžence v Karlově.



** Koncert pro Kosovo **

Všem, kterým není lhostejný osud lidí v Kosovu, byl určen koncert, který se uskutečnil v pátek 14.května v Lidovém domě v západočeských Blovicích. Na organizaci se zejména podílelo místní gymnázium.
Vedle brněnské folkové skupiny "Strašlivá podívaná" v programu vystoupili recitátoři a klavíristé z blovického gymnázia a protagonisté večera Pavel Toman a zrakově postižená zpěvačka Monika Kyselová.
Na konto Člověk v tísni bylo zasláno 13 113,80 Kč.

Rei.



** Naše poděkování **

Ve dnech 20.-23.května 1999 se uskutečnil v Brně Tmavomodrý festival - mezinárodní hudební přehlídka pro zrakově postižené děti a mládež. Mezi vystupujícími byla i skupina klientů z pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska pro nevidomé Dědina v Praze. Zazpívali jsme lidové a umělé písně pod vedením Ester Špinarové a předvedli hudebně dramatické pásmo Moudrosti života, které nacvičila Bára Slabyhoudová. Našemu zrakově postiženému instruktorovi Hubertu Vaňkovi byly zveřejněny básně v katalogu festivalu.
Úspěch naší účasti byl korunován předáním daru od firmy Tech-Rentals - záznamníku Aria. Díky tomu můžeme začínat zácvik na práci s Arií dříve, než ji daný klient obdrží.
Chci touto cestou poděkovat všem, kteří přispěli k tomu, že jsme tuto pomůcku získali. Zvláště pak chci poděkovat dr. Šárce Tryhulové z Kulturního a informačního centra města Brna, která je hlavní organizátorkou, a ing. Jiřímu Kalvodovi, řediteli společnosti Tech-Rentals.

Mgr. Marie Schifferová, ředitelka střediska Dědina



** Slepý italský tenorista stoupá po žebříčku stále výše **

Na svém novém albu Sogno zpívá čtrnáct méně známých skladeb jako Canto della Terra, A volte il cuore, I Love Rossini či A mio padre. Ve třech případech tu pak zazní úchvatná dueta s Celine Dion /známé The Prayer), s Dulce Pontes (O mare e tu) a s Erosem Ramazottim (Nel cuore lei).
Klasická hudební struktura je přitom několikrát porušena v lidovější a živější písni. Od debutového alba Il Mare Calmo Della Sera z roku 1994 udělal Bocelli velký kus práce. Jeho technika vyzrála, aniž by ztratila typickou sladkost a jeho projev se výrazně uvolnil.



** KERMIKA '99 **

Ve Škole Jaroslava Ježka na Hradčanech pořádali 17. května odpoledne vernisáž výstavy KERMIKA '99. Je to již druhý ročník výstavy keramických prací nevidomých žáků zdejší Praktické školy.
Hosté byli uvítáni samotnými autory vystavovaných prací, žáky prvého a druhého ročníku Praktické školy.
"Na této vernisáži jsme vám plně k dispozici," ubezpečil hosty mluvčí skupiny výtvarníků. Znamenalo to, že každý z nich stál u svých vystavených prací, hotov zodpovídat případné dotazy.
Pro hosty byly kromě občerstvení připraveny i dva malé dárky: dva keramické penízky a za malý obnos i tzv. kypřítko země v květináči.
Ředitel školy Mgr.Jan Hájek byl potěšen ohlasem návštěvníků vernisáže výstavy, jejich zájmem a oceněním prací žáků. "Vystavují nejen žáci Praktické školy pod vedením paní učitelky Tesařové, ale naše škola pořádá na podzim i výstavku prací žáků zájmového keramického kroužku, který vede paní vychovatelka Velíšková. Obě kolegyně se letos již potřetí zúčastní odborného čtrnáctidenního kurzu pořádaného každoročně Střední keramickou školou v Bechyni, aby získanými poznatky mohly dále rozvíjet zájem a nadání našich nevidomých žáků."
 Na vernisáži jsem se setkala i s panem Jaromírem Kavkou, kterému se vystavené předměty také velice líbily.
Na stolech byly skupinky keramických výrobků vždy od jednoho žáka s jeho vlastním krátkým popisem některého z vystavených výrobků. Byly tu k vidění hrnky, hrnečky s podšálkem, konvice, podnosy, květináče, svícny, zvířátka, různé figurky a jako kolektivní práce žáků 2.ročníku Satlera, Kadlecové, Smetany a
Dunkové i betlém.
Pokusím se přiblížit čtenářům jednotlivé výrobky i jejich vznik vlastními slovy jejich autorů.

Anna Dunková, 19 let, 2.ročník
Domeček
 Rozhodla jsem se, že si konečně vyrobím něco těžšího. Začali jsme vyrábět domeček a můžu říct, že to nebylo vůbec jednoduché. Ale stálo to zato. Domeček se mi moc líbí, ze všech výrobků nejvíce. Keramika mě moc baví, ale musím říci, že za ty dva roky, co chodím do Praktické školy, mě zaujaly jenom dva výrobky, a to domeček a krabice, kterou jsem vyrobila vloni. Tím jsem ale nechtěla říci, že by se mi ty ostatní výrobky nelíbily. Líbily se mi moc, ale zaujaly mě jenom ty dva.
Aničku jsem oslovila:
"Když se ti domeček tak líbí, chtěla bys mít jednou svůj vlastní obytný dům?" - "Nevím, asi možná jo. Doma bydlíme v rodinném domku, tak asi proto se mi domeček líbí."
 Do keramického domečku je možno umístit svíčku a v šeru pokoje pak září jeho osvětlená okna.

Tereza Kadlecová, 19 let, 2.ročník
Svícen
 Zpracujeme hlínu, potom propleskáme a nakrájíme na plátky. Ukrojíme si malé kolečko a kraje ohneme. Doprostřed nalepíme malý váleček, aby se tam vešla svíčka. Můžeme svícen ozdobit, ale nemusíme.

Barbora Tesková, 19 let, 1.ročník
Šneci
 Ráda bych vám popsala, jak se vyrábějí šneci z hlíny. Zpracovanou hlínu položíme na vál, tak, aby se nám nelepila. Hroudu hlíny naporcujeme na menší kousky, válením vyválíme válečky ve tvaru nudlí, ze kterých stočením vytvoříme spirálu šnečího těla. Naši šneci slouží k výrobě šnečích hrnečků, šnečích váz, šnečích misek a k výrobě šnečích podnosů.

Josef Horný, 18 let, 1.ročník
Aligátor
 Na úvod bych chtěl říci, že se mi keramika líbí, ale jsou lepší předměty, např.počítače nebo dílny. A teď něco o mém nejvíce oblíbeném výrobku. S tímto aligátorem, kterého můžete vidět na tomto stolku, jsem si dal pořádnou práci. Když byl aligátor hotov, tak jsem ho dal na poličku uschnout. Co se nestalo: druhý den se paní učitelka na něj podívala a zjistila, že aligátorovi upadly nohy. Náhodou nám odpadla hodina matematiky, a proto jsme byli jednu hodinu spojeni s druhým ročníkem, takže jsem si mohl aligátora opravit. První vypálení přežil. Pak přišlo na řadu glazování, to bylo v pořádku, ale při druhém vypalování jedna paní vychovatelka položila aligátora na levý bok, a pak jsme měli starosti ho odlepit. Naštěstí to přežil a může být na této výstavě.

David Smetana, 22 let, 2.ročník
Hrnek
 Hlínu zpracujeme, pak si nakrájíme kousky na válečky. Válečky spojíme dohromady, přes hadr vyválíme plát, z plátu vyřízneme dno, ostatní kus plátu srolujeme a vzniknou z toho stěny. Na konci stěny načárkujeme, našlikujeme a spojíme k sobě. Dno na okrajích načárkujeme a našlikujeme a spojíme stěny ke dnu. Ze zbytku hlíny si uděláme váleček, který na konci ohneme, načárkujeme, našlikujeme a připojíme ke stěně. Na jednu stěnu si špachtlí vyryjeme jméno, pak to dáme do pece, aby se to vypálilo. Naglazujeme různou barvou.

Lukáš Satler, 18 let, 2.ročník
Šálek
 Při hodinách keramiky vyrábíme spoustu věcí a rozhodli jsme se, že vyrobíme šálek. Při prohlížení ukázky šálku jsem si myslel, že jeho výroba bude jednoduchá. Ale jak jsem se přesvědčil, nebylo to jednoduché. Ze začátku mi to nešlo, protože jsem dělal jednu velkou chybu: že jsem pominul základní úkony. První pokus nevyšel, protože miska praskla. Další čtyři pokusy se mi nevydařily, ale poslední pokus mi vyšel. Musím po pravdě říci, že mi paní učitelka s posledním šálkem pomáhala. Po hodině keramiky jsem si řekl, že to snad není pravda, jak jsem mohl tušit, že budu mít takovou smůlu! Jinak mě keramika baví, ale tohle mě zrovna nebavilo.

Porovnávám některé výrobky a konstatuji, že šálek je menší, proto snad dá méně práce. Byla jsem ale autorem upozorněna, že se dělá jinou technologií, než některé jiné výrobky. "To se musí dělat ručním točením, proto mi to nešlo," říká Lukáš. Na můj dotaz, zda mají už hrnčířský kruh, pyšně odpovídá: "Dva, jeden elektrický a jeden ruční, "kopací". Pro začátek, než se na něm naučíme dělat, je lepší ten "kopací", ale když se na něm naučíte dělat, je lepší elektrický."
Pochvaluji glazované květináče, pro výstavní účel už se zasazenou rostlinou. Nahlas uvažuji, že by se tyto výrobky daly možná dobře zpeněžit, ruční výroba je dneska drahá, ale jak jsem se později dověděla, žáci se se svými výrobky jen těžce loučí.
Obdivuhodná je také rozměrná keramická abstraktní plastika, složená z osmi volných neglazovaných kachlů, na jejichž výrobě se podíleli žáci druhého ročníku: Kadlecová, Satler, Smetana a Dunková.

Michaela Balážová, 18 let, 1.ročník
Koníček
 Hlínu zpracujeme a rozdělíme na několik kusů. Vyrobíme hlavu a tělo, mezi ně přilepíme krk tímto způsobem: místo, na které budeme lepit, načárkujeme ostrou dřevěnou špachtlí, natřeme šlikrem a krk přilepíme. Dolů přiděláme přední a zadní kopyta. Uděláme nos, mezi nosem uděláme důlky, kam přilepíme oči, které uděláme ve tvaru kuliček, z nichž uděláme placičky. Pak uděláme uši, ústa, zadek, ocas a hřívu.

Krásný kulatý pletený podnos vyrobili žáci I.ročníku: Horný, Tesková a Balážová.

Jan Mica, 17 let, 1.ročník
Pláty
 Pláty mě moc nebaví, protože je to dost náročná práce. Nejdříve se musí zpracovat hlína, aby v ní nebyl vzduch, potom se ukrojí tzv.strunkou větší kusy, z těch se vymačkají válečky. Připravíme si dva namočené hadry. Na jeden položíme vymačkané válečky jeden vedle druhého a začneme systematicky spojovat palci. Potom se přes to dá mokrý hadr a válečkem vyválí, aby to bylo pokud možno co nejslabší. Z plátů se dají vyrábět různé věci, např. hrnečky, váza, mozaika, kapr - který se mi bohužel nepovedl, protože nepřežil pečení v peci.

Ty výrobky, které "pečení" přežily, ale stály za shlédnutí. Však se také výstavka keramických prací žáků Školy Jaroslava Ježka objeví v září na Tyfloartu '99 v Ústí nad Labem, kde rovněž vystoupí i školní Pěvecký kroužek Jaroslava Ježka pod vedením paní učitelky Tenglerové. Všem přejeme úspěch!

Zpracovala Dana Kudlová



** Úspěch litovelských šachistek **

Od humanitárního sdružení "Pro tebe", které působí v Jedličkově ústavu pro tělesně postižené v Praze, dostaly tři slabozraké žákyně ze Speciální školy a školského zařízení pro zrakově postižené prof.MUDr.V.Vejdovského v Litovli osobní pozvání k účasti na Mezinárodním šachovém turnaji. Konal se ve dnech 6.- 11.května 1999 v holandském městě Rotterdamu, které je zároveň největším přístavem na světě.
Program celého pobytu byl zaměřen kromě šachu na poznávání zajímavých míst v Holandsku. Šestidenní pobyt byl zpestřen návštěvou zábavního parku v Eftelingenu, navštívili jsme sídlo holandské vlády den Haag, v Scheveningenu jsme měli možnost okusit chladnou vodu Severního moře a velmi zajímavá byla návštěva Madurodamu - zmenšených modelů nejvýznamnějších staveb v Holandsku. Rotterdam - místo konání turnaje jsme měli možnost si prohlédnout nejprve ze 190 metrů vysoké televizní věže a potom během dvouhodinové plavby výletní lodí, při níž probíhal slavnostní ceremoniál předávání pohárů a medailí vítězům.
Samotný turnaj se odehrál během dvou dnů na zdejší škole Mytylschool "De Brug" pro tělesně postižené děti na předměstí Rotterdamu a hrál se na 9 kol.
Účastnící byli rozděleni do čtyř kategorií podle věku a výkonnosti. Skupina D, kde startovala Jana Hrochová, byla obsazena 27 startujícími. Tuto skupinu Jana Hrochová vyhrála naprosto suverénně, když ztratila jen půl bodu za jednu remízu. Daleko napínavější byla skupina C s 24 startujícími, v níž jsme měli další dva zástupce. Do posledního kola bylo celkem pět kandidátů na vítězství. V celkovém pořadí jsme se mohli radovat znovu. Vítězství a velký pohár si odvezla Hana Koterová se 7 body, Veronika Šubertová skončila celkově pátá s půlbodovou ztrátou.
Na turnaji, kde jsme určitě nezklamali, startovalo celkem 75 mladých šachistů z Francie, Německa, Belgie, Holandska, Maďarska, Slovenska a České republiky.

Miloš Dobeš



** Postřehy z memoriálu M.Vosoby **

V měsíci květnu pořádá každoročně Klub českých turistů při TJ Zora Praha turistický pochod - Memoriál M.Vosoby. Celá akce se koná na počest bývalého a dlouholetého ředitele SOU v Praze-Krči.
Letos se konal již 18.ročník a termínem srazu rodiny zrakově postižených turistů byla sobota 15.května. Počet účastníků byl vskutku rekordní - 141, velká převaha byla jako vždy z Prahy. Ale v posledních letech si tento memoriál získává stále více zájemců z celé naší vlasti, a tak tu najdete účastníky i z Ústí nad Labem, Brandýsa i z Lysé nad Labem. Na popud dlouholeté členky KČT paní Kulhánkové, která se před časem přestěhovala z Prahy do Sokolova, jsme se rozhodli i my z chebské SONS absolvovat tuto jedinečnou akci.
Společný sraz všech účastníků byl na pražském Hlavním nádraží, odkud jsme odjeli vlakem do Kamenného Přívozu. Zde byl start. Podle náročnosti i zdatnosti jednotlivých zájemců si mohl každý vybrat z několika tras. Ta nejkratší, rodinná, měřila 4 km, postupně byly připraveny trasy v délce 10, 13, 16,5 a pro ty nejzdatnější 22 a 25 km, všechny protínaly nádherný kraj Dolního Posázaví a končily na turistické základně TJ Zora v Libři. Zde nás již čekal voňavý gulášek nebo pro gurmány grilovaná kuřecí stehýnka u táboráku nebo pečené makrely. Nechyběla tu ani bezvadná nálada a příjemná atmosféra a také nádherné coutry a trampské písničky v podání skupiny Měkoň.
Zúčastnit se takové akce neznamená udělat jen něco pro své zdraví, ale také se tu můžete setkat s mnoha známými anebo navázat nové přátelství či rozvíjet další kontakty v oblasti turistiky, jako tomu bylo v našem případě. Akce byla velmi dobře připravena, bylo tu pamatováno na vše, dokonce tu nechyběl ani reportážní mikrofon Luboše Slavíka, předsedy pořádající TJ ZORY Praha. Na každou trasu byl jmenován zkušený cvičitel turistiky, který si nás poctivě hlídal, abychom se všichni sešli v cíli v pořádku. S jedním ze cvičitelů, panem Motyčkou, který bude v Mariánských Lázních od 13.června na rekondičním pobytu, máme již předběžně dohodnutou vycházku v našem regionu. Jelikož celá akce končila ve večerních hodinách, zajistili jsme si ubytování na Dědině.
Jak praví české přísloví, že příjemné se má spojit s užitečným, tak i my jsme využili této příležitosti a prohlédli si naše pobytové a rekvalifikační středisko pro zrakově postižené. Vybavení tohoto zařízení je vkutku na úrovni jak ubytováním, ale také možností rekvalifikace pro pracovní uplatnění, i získání základních dovedností a sebeobsluhy při ztrátě zraku v dospělosti.
Na nedělní dopoledne jsme si ještě naplánovali návštěvu Pražského panoptika. Pod tímto názvem se skrývá muzeum voskových figurin. V Evropě jich moc není, vím, že taková muzeum najdete v Londýně, Amsterodamu a to pražské najdete v centru Prahy, v ulici 28.října 13, Praha 1. Najdete tu přes dvacítku nejslavnějších a nejznámějších osobností, které tvořily historii našeho národa. Naleznete tu např. Rudolfa II., Karla IV., Jana Žižku, Jana Husa, učitele národů J.A.Komenského, vědce E.Kellyho, Tycho de Brahe, Keplera. Své nezapomenutelné místo tu mají také hudební skladatelé B.Smetana, A.Dvořák a W.A.Mozart, nechybí tu ani spisovatelka B.Němcová ani náš slavný filmový režisér M.Forman. Jsou tu zastoupeny i politické osobnosti jako jsou T.G.Masaryk, J.V.Stalin, A.Hitler, ale také i Gottwald. Mezi nejžhavější osobnosti dnešní doby patří také Václav Klaus a prezident Václav Havel. Všechny figuriny jsou samozřejmě v životní velikosti a v oblečení dané doby. Některé sály jsou doplněny akustickou kulisou dle osobností, např. Rudolfa II. provázejí pražské zvony, Jana Žižku válečné pokřiky, hudební salon doprovází hudba A.Dvořáka, Stalin má svůj politický projev atd. Myslím, že se i má průvodkyně dost zapotila při popisování jednotlivých postav, ale zvládla to perfektně. Navíc i personál měl pochopení a tak jsem si mohl rukama prohlédnout našeho pana prezidenta Havla nebo V.Klause s věhlasnou kravatou, brýlemi a gestem jeho ruky. Do třetice jsem si prohlédl i Karla IV. Bylo to pro mne velmi neobvyklé, ale velmi zajímavé poznání. Přál bych takto mnoha našincům užitečně strávit dny volna, kdy skloubíte fyzické zdraví i potěchu ducha.

Emil Miklóš



** Dosáhl plnoletosti **

U nás je tomu tehdy, dosáhne-li někdo hranice 18 let. Do té doby probíhá, někdy více, někdy méně, někdy dříve, někdy později, ale většinou u každého proces jakéhosi rozhlížení, přešlapování na místě a hledání si cesty mezi ty dospělé. Ti pak takového, po dovršení oné osmnáctky, začnou hned zcela jinak vnímat i jinak chápat. Najednou se stane z něčeho původně malého a nesmělého silná, na vlastních nohou pevně a samostatně stojící veličina, která již ví, proč existuje.
Při troše fantazie mohu říci, že toto neplatí jen u lidí. Použil jsem záměrně tento příměr právě proto, že si myslím, že toto přirovnání lze použít i v jiných případech, zdánlivě s naším životem nesouvisejících. Ale opravdu jen zdánlivě. Například můžeme podobný vývoj pozorovat u některých tradičně se opakujících setkání. Pravda, někdy se otcům dobré myšlenky nepodaří přidat k ní ještě i dostatek morální síly a energie, řekněme že jí chybí ta potřebná duchovní idea a tak se stane, že celý původně dobře míněný záměr pak skomírá až nakonec třeba i zanikne.
To však není náš případ. Tím štastějším osmnáctiletým, o kterém chci dnes hovořit, je tradiční pochod Posázavím - Memoriál Miroslava Vosoby.
Počáteční dobrou, ničím však mimořádnou myšlenku, založit převážně pro zrakově postižené tradiční turistický pochod, pořadatelé umocnili a tím jí i onu duchovní ideu dodali, jeho názvem. Pojmenovat akci podle bývalého ředitele dnešního Středního odborného učiliště pro zrakově postiženou mládež Aloyse Klara v Praze Krči, byl opravdu šťastný nápad. Spousta z nás, dnes už starších, jsme Miroslava Vosobu sami osobně znali a víme, co všechno pro postižené dokázal udělat. Nebylo proto pro nás tenkrát a od té doby rok co rok tak těžké vždy v květnu přijít a účastí na některé z tras pochodu uctít památku pro nás tak významného člověka.
Začátky byly opravdu skromné a nesmělé, ale s přibývajícími léty přibývaly trasy, přibývali turisté a co je podstatné, přibýval zájem i z řad těch mladších, co Miroslava Vosobu už sami nepamatují.
Náš pochod, tedy náš mladík proto stále sílil, mohutněl, získával sebejistotu a právě letos dorostl v plném zdraví nejen do té důležité osmnáctky, ale také do podoby, která už poutá pozornost a vzbuzuje respekt i u jiných turistických partnerů. Berou ho mezi sebe už jako dospělého, sobě rovného kolegu.
Neměl to však vždy lehké. Musel mnohdy bojovat hlavně s nepřízní počasí a občas i s nezájmem a pohodlností lidí, ale nyní si už našel své místo, už si uvědomuje, proč existuje. Ví, že přináší lidem potěšení z pohybu, radost z toho, že se při něm zase potkávají staří známí, ti dříve narození poznávají své mladší kamarády a navíc dává každému šanci poznat přátele nové.
Dá se čekat, že nám časem připraví i nějaké další novinky v podobě nových zajímavých tras, nebo snad i nějaká překvapení, zejména pro ty naše nejmladší špunty, které rodiče vodí ještě za ruku.
Popřejme tedy našemu jubilantovi do příštích let i nadále dostatek síly přitahovat na své trasy milovníky turistiky a vůbec vyznavače společných vycházek do přírody. Ať má sílu učit je přírodu správně vnímat, radovat se z jejích krás, neničit ji, ba naopak si ji bedlivě chránit. Ať se mu daří pěstovat v lidech optimismus, dobrou náladu, smysl pro vzájemnou toleranci, ochotu nezištně si pomáhat, zkrátka chovat se jak se sluší a patří.
Věřím, že na jeho další narozeniny přijdete také. Nezapomeňte, že i Miroslav Vosoba by z toho měl radost, ostatně on tam vlastně s námi tak trochu vždycky je.

Luboš Slavík



** Povedlo se **

5. ročník mezinárodního pražského maratonu je již minulostí. Zúčastnilo se jej přes 3 tisíce běžců. Největší počet - asi dva tisíce - byl z České republiky. Jako nevidomý závodník se zúčastňuji těchto závodů od roku 96. Byl jsem na startu v roce '96, '97, ovšem v roce 98 jsem chyběl.
Letos, v roce svých 40.narozenin, jsem si nemohl nechat ujít tuto krásnou sportovní atmosféru. Také jsem si chtěl sám dokázat, že to zvládnu. Povedlo se. Měl jsem na trase dlouhé 42 km a 195 metrů tři pomocníky. Kamarád Karel z Brna se mnou běžel jako první vodič asi po 19. kilometr. Potom ho střídal cyklista Miloš. S Milošem jsem běžel na 32. kilometr. Tam už nás čekal můj nejstarší syn Jan, který mě vedl až do cíle na Staroměstské náměstí. Byl to pro mě nejtěžší úsek, protože se běželo převážně po dlažbě. Běh pražskými ulicemi ještě stupňoval tělesnou únavu. V cíli nás čekala medaile a milá děvčata, která je předávala. V roce 2000 opět na maratonu, přátelé, nashledanou.

Anton Mészáros



** Inzerce **

Je mi 53 let a jsem nevidomý. Hledám touto cestou slabozrakou ženu od 48 do 60 let, která by byla dobrou hospodyní.
Zn.: Trvalé přátelství


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS