Časopis ZORA, číslo 11/1999


OBSAH:

** Vsetínští si zavzpomínali **

V sobotu 8.května 1999 praskala vsetínská restaurace Bečva ve švech. To se sešli zrakově postižení občané vsetínského okresu, aby vzpomněli 30.výročí založení své specifické organizace. Ve svém středu přivítali milé hosty, a to prezidenta SONS ČR pana Milana Pešáka, šéfredaktora Zory - PhDr. Jiřího Reichela a zástupce okresního úřadu - odboru sociálních věcí, paní Boženu Mikulíkovou.
Shromáždění zahájil dlouholetý předseda Jaroslav David a hned poté přišla ke slovu cimbálová muzika Mladý Vsacánek a svou hrou a zpěvem naladila přítomné k dobré pohodě. Tento kulturní program byl doplněn jímavým recitačním vystoupením paní Aničky Fojtové.
Se vzpomínkovým projevem vystoupil předseda, který připomněl jména zakládajících členů, kterými byli Jožka Juřík ve funkci předsedy, Laďa Krůpa jako místopředseda, Lída Šeligová jednatelka, Anička Hájková hospodářka a Jaroslav David jako sociální referent. Dalšími členy výboru se stali Mařenka Procházková, Antonín Zlámal, Eliška Skalická a Bohuš Hromada. Nově vzniklá specifická organizace zrakově postižených měla na svém počátku 15 členů. Za veliké podpory očních lékařů, především prvního přednosty očního oddělení primáře MUDr. Karla Zahradníčka a odborného očního lékaře MUDr. Antonína Procházky z Valašského Meziříčí došlo k nebývalému růstu členské základny. Na tom, že těžce zrakově postižení občané vsetínského okresu nacházeli a nacházejí cestu do naší okresní odbočky, mají i nadále velkou zásluhu odborní oční lékaři. Zde je třeba na prvních místech jmenovat primářku MUDr. Drahomíru Janáčkovou, dnes již důchodkyni a stávající přednostku primářku MUDr. Annu Nakládalovou, která je v současném období odbornou poradkyní okresní rady SONS. Nebývalá aktivita na všech úsecích naší činnosti vedla k tomu, že příliv zrakově postižených členů neustává a činí v současné době téměř 300 osob. Toto číslo je pozoruhodné, uvážíme-li, že jde o typicky horský okres.
Od samého počátku jsme vsadili na pomoc členům na sociálním a zájmovém úseku. Zajišťujeme sociálně právní poradenství na Vsetíně a v Rožnově p.R. V obou těchto městech se také naši členové scházejí na klubových setkáních. Abychom zajistili kontakt s našimi členy v rámci okresu, máme síť důvěrníků, které dlouhodobě vede paní Marie Hlubíková. Těchto našich 15 obětavých členů vykonává velice záslužnou práci. Pro zajištění sociálně rehabilitačních pobytů jsme v našich řadách získali vhodné členy pro všechny programy. Zde je třeba jmenovat manžele Hamerníkovi, Lídu Pavelkovou, Sylvii Hegrovou, Emu Machalovou, Soňu Dvořákovou. Že jde o opravdu schopné instruktory svědčí ta skutečnost, že si je "půjčují" i další okresní odbočky, především na severní Moravě. Od samého počátku věnujeme velkou pozornost rekvalifikaci později osleplých a tím i možnostem jejich pracovního uplatnění.
Prezident SONS Milan Pešák seznámil přítomné se současnými problémy na úseku financování a zajišťování finančních prostředků pro činnost celé organizace. Do budoucna, jak řekl, bude třeba, aby po stránce ekonomické zajišťovaly okresní odbočky finance v rámci svého působení, neboť z centra bude těchto prostředků neustále ubývat. Podtrhl nezastupitelnost specifické organizace pro zajišťování péče o zrakově postižené v regionech. Ocenil činnost vsetínské odbočky a popřál jí další úspěchy.
Dalším gratulantem byl dr. Jiří Reichel. Poukázal na význam specifické organizace v současnosti a promluvil o tom, jak slepecké hnutí začínalo svou činnost v době první republiky. Neopomněl vyzvednout historii slepeckého tisku, který v současné době umožňuje členům získávat široké informace. V závěru popřál přítomným hodně zdraví a okresní odbočce i do budoucna dostatek schopných a obětavých funcionářů, kteří budou pracovat ve prospěch zrakově postižených občanů vsetínského okresu.
-vid



** Za Vladimírem Prášilem **

(17.5..1906 - 1.5.1999)

I bílá bývá někdy barvou smutku. Rozkvetly stromy ve starých zahradách nad košířskou Klamovkou, v zahradách, které si zamiloval v posledních padesáti letech, kdy se sem po druhé světové válce se svou rodinou přistěhoval, i Vladimír Prášil.
Nedožil se již ani plného rozkvětu šeříkových keřů, když 1.května po zákeřné chřipce nečekaně zemřel v motolské nemocnici. Kdo jej v poslední době potkal, stále ještě čiperného a svěžího, nemohl této smutné zprávě uvěřit.
Myslím, že všichni naši nevidomí a slabozrací znají jeho jméno, neboť od roku 1971, kdy jako svěží důchodce přišel do tehdejšího Českého svazu nevidomých a slabozrakých, pomáhal řešit stovky a stovky případů v oblasti sociálního zabezpečení nevidomých a slabozrakých. Podílel se po čtvrtstoletí na přípravě všech novelizací zákonů a vyhlášek, právě z pohledu zdravotně postižených a specificky i z pohledu péče o nevidomé a slabozraké. Zvláště pro ně v tomto směru připravoval upravené výtahy z novinek v sociálním zabezpečení.
Ve své právnické praxi se již po léta věnoval činnosti v institucích z oblasti sociálního práva, kde uplatňoval svoji bohatou erudici. V této obecné poloze nelze se nezmínit o tom, že to byl právě Vladimír Prášil, který jako pracovník ministerstva sociálního zabezpečení a jako ředitel bývalého Úřadu důchodového zabezpečení přišel s pokrokovou myšlenkou, kterou také posléze prosadil - s myšlenkou počítačového zpracování údajů pro důchodové zabezpečení.
V jeho osobnosti, v jeho rodině se prolnulo i kulturní a umělecké soužití, spojení obou našich národů - českého a slovenského. V době svého působení v čsl.armádě, po úspěšném ukončení právnického studia se v Bratislavě seznámil a později si do Prahy přivedl dceru pokrokového slovenského spisovatele Jozefa Gregora-Tajovského, svoji manželku Dagmar Gregorovou.
Ta byla, vedle své úspěšné literární činnosti, v okruhu své četné rodiny tří synů a dcery, četných vnuků a pravnuků, jeho stálou posilou.
Pokrokové a vlastenecké cítění vedlo dr.Prášila za druhé světové války, jako důstojníka čsl.armády, k zapojení do protinacistického odboje a v závěru války i k aktivnímu vystoupení v boji o Čs. rozhlas.
Patřil k předním odborníkům v oblasti sociálního zabezpečení a to specificky v oblasti péče o nevidomé a slabozraké. V oněch posledních dvaceti pěti letech z této pozice nesmírně obětavě a bez oddechu řešil nejrůznější případy, které se týkaly našich členů i nečlenů, a to po celé naší republice. Nešlo jen o suchý, předmětný výklad zákonných předpisů, ale o opravdu lidský a přátelský přístup ke všem, kteří o pomoc požádali. Neúnavně jezdil i do okresů, přednášel na různých aktivech, vyučoval na řadě odborných školení. Všichni jsme obdivovali jeho stálou svěžest i v narůstajícím věku, jak jsme to připomněli u příležitosti jeho devadesátých narozenin v roce 1996.
Tím bolestnější je zpráva o jeho celkem neočekávaném odchodu, a to právě v rozkvétajícím jaru letošního roku.
Na osobnost, člověka s bohatě naplněným životem, pokrokového, s velikým okruhem zájmů, s jeho vysoce rozvinutým sociálním cítěním - nikoli, na Vladimíra Prášila nemůžeme nikdy zapomenout.
Z.Š.



** Nedalo by se s tím něco dělat? **

Také vás někdy napadlo, že by se naše organizace - SONS - měla přejmenovat? Mohli bychom vynechat "N" pro "nevidomých" a organizaci nazývat prostě SOS.
Myslím to takhle. Když se mnou lidé někdy jednají jako s vidoucím člověkem, obyčejně se jen pobaveně usmívám. Znamená to, že se chovám docela normálně a oni si mé slepoty vůbec nevšimli. Dobrá nálada mě však přejde, kdykoli přijde dopis z kterékoli slepecké organizace. Všechny jsou totiž v černotisku. Jsem většinou sama doma, optacon mi díky věkem znecitlivělým prstům moc nepomůže, scaner nemám a můj pes pořád ještě neumí číst. Musím tedy čekat a pak otravovat své bližní. Moje vychvalovaná samostatnost se okamžitě ocitne lidově řečeno v háji.
Často v duchu děkuji lidem, kteří pro nás připravují materiály v "čitelném" médiu - na kazetách, na disketách nebo v bodovém písmu. Škoda, že nemohu být stejně vděčná našim vlastním voleným představitelům.
Taková situace mi připadá poněkud paradoxní. Na jedné straně vymáháme na společnosti rovnoprávnost a samostatnost. Na druhé straně dovolujeme slepeckým organizacím, aby černotiskem diskriminovaly své nejvíce postižené členy. Nedalo by se s tím něco dělat?
ing.Veronika Hončová

Vážená paní inženýrko,

možná se budete divit, ale s Vaším názorem souhlasím, byť bych jej formuloval asi trochu jinak. Opravdu by bylo nanejvýš potřebné, aby korespondence v rámci naší organizace byla realizována tak, aby si ji adresáti, funkcionáři i prostí členové mohli přečíst sami. Žel, zatím jsme tohoto stavu nedosáhli ani na úrovni ústředí, ani na úrovni jednotlivých odboček a klubů. Proč?
Jednak proto, že pošta se často rozesílá ve spěchu a nechávat přetiskovat pozvánky či dopisy v bodovém písmu by rozesílání ještě zdrželo. Čest těm, kdo to dělají a stíhají!
Druhým důvodem jsou finance, i když o ty, jak se říkává, jde až v první řadě... Všichni víme, že tisk v bodovém písmu je několikanásobně dražší, než tisk černotisku. A náklady na dvě stránky bodového tisku náklady na poštovné převýší. Obdobná situace je i u načítání obsahu korespondence na kazety.
Třetí důvod je však nejzávažnější. Často velmi žalostná úroveň samostatnosti našich funkcionářů i členů. Právě tento důvod nejčastěji přivede mnohé rozesílatele pošty k rezignaci. Tento gordický uzel však budeme muset dříve nebo později - a raději dříve než později - rozetnout. Onou rezignací se nám to asi nepovede. Proto shánějme prostředky na tisk dopisů a na pořízení braillských tiskáren v těch oblastech, kde ještě nejsou. Konec konců právě tento úkol je jednou z priorit naší organizace pro letošní a zřejmě i následující roky. Že tato priorita byla vytyčena již před Vaším dopisem lze dokumentovat zápisem ze čtvrtého řádného zasedání Republikové rady SONS ze dne 20. února t.r. A snažme se být gramotní. Zejména my, kdo jsme byli voleni do nějaké funkce, byť jen v okresní či místní odbočce.

Milan Pešák



** Světová zdravotnická organizace chce bojovat proti oslepnutí **

Prevence a lepší zaopatření

Do roku 2020 nemá žádný člověk přijít o zrak z důvodů nedostatečných preventivních vyšetření či nedostatečné lékařské péče. Tento cíl oznámila ve čtvrtek 18. února letošního roku Světová zdravotnická organizace. Na světě by se dalo zabránit převencí a lékařskými zásahy čtyřem z pěti oslepnutí, sděluje organizace k motivu své nové iniciativy "Vize 2020 - právo vidět".
Podle údajů organizace je na světě 40 až 45 milionů slepců, 135 milionů lidí trpí značným zrakovým postižením. Devět z deseti slepců žije podle těchto údajů v rozvojových zemích, šest z deseti v Africe, Číně a v Indii. Aby měla tato iniciativa úspěch, musely by nevládní organizace své roční výdaje na potírání slepoty, která není nevyhnutelná, z nynějších 135 milionů marek nejméně zdvojnásobit, zdůraznila v Ženevě generální ředitelka Světové zdravotnické organizace Brundtlandová. Německá ministryně pro rozvoj Wieczorková-Zeulová kampaň podporuje.
S necelými 50 procenty je šedý zákal nejčastější příčinou oslepnutí, uvádí Christoffel-Blindenmission. Jedna operace stojí v tomto případě průměrně 50 marek. K tomu má 150 milionů dětí oční zánět (trachom), při kterém dochází k oslepnutí. K prevenci vystačí na jednu rodinu jedna oční mast za 5 marek. Dalšími příčinami jsou nedostatek vitamínu A a infekční původce říční slepoty. V obou případech by pomohly levné tablety, uvádí Křesťanská slepecká misie (Christliche Blindenmission), která se na iniciativě podílí. Vynaložením více peněz, zvýšením počtu očních lékařů v rozvojových zemích, cenově dostupnými pomůckami, např. umělými čočkami a národními zdravotnickými programy se má do roku 2020 zabránit oslepnutí dalšího sta milionu lidí. Doposud oslepne každých pět sekund jeden člověk a každou minutu jedno dítě mladší šesti let.
Německé ministerstvo pro rozvoj podpořilo Křesťanskou slepeckou misii od roku 1992 podle vlastních údajů částkou kolem 3,8 milionů marek. Z peněz byly zřízeny oční kliniky v Indii a v Ugandě. Africký program boje proti říční slepotě získal od roku 1972 52 milionů marek, do roku 2020 je pro něj určeno dalších zhruba deset milionů marek. Říční slepotu přenáší "černá moucha", která se dříve postarala o vylidnění celých území. "Rozvojové země potřebují naši podporu, musejí se ale i samy pouštět do boje s nemocí a chudobou", říká Wieczorková-Zeulová.

Z Frankfurter Allgemeine Zeitung (z 19.2. 1999)
přeložila a upravila Jiřina Holeňová



** Léčba šilhavosti a tupozrakosti **

Primář MUDr. Eduard Drahanský založil v roce 1953 ve Dvoře Králové nad Labem léčebnu pro zrakově postižené. Dětem od 4 do 12 let tady i dnes léčí tupozrakost a šilhání.
Na základě doporučení odborného očního lékaře a revizního lékaře zdravotní pojišťovny přijíždějí do Dvora Králové na šest až osm týdnů z celé republiky. Pod jednou střechou nacházejí tři desítky dětí odbornou léčbu, mateřskou školu a dvě školní třídy, zde se stravují, hrají si a nocují. Všechno se podřizuje úspěšnosti léčby. Na léčení zraku je zaměřeno školní vyučování i využití volného času dětí. Ve třídách se věnují běžné školní a předškolní činnosti, při které se střídají v sousedních pracovnách u ortoptických sester, kde podstupují speciální cvičení zraku. Jak uvedla vrchní sestra Ludmila Vatuňová, která pracuje v léčebně už pětadvacet let, dětí se zrakovými vadami spíše přibývá.
Ve školní třídě nás zajímalo, zda se vzhledem ke zrakovým vadám dětí učí podle speciálních učebnic.
"Ty nepotřebujeme, ale bylo by dobré, kdyby ministerstvo školství vydávání učebnic trochu regulovalo," říká učitelka Jana Kuhnová. Do léčebny přicházejí děti z celé republiky s učebnicemi od různých vydavatelů, což vyučování komplikuje zřejmě ve všech zařízeních tohoto druhu.
Léčebna pro děti s vadami zraku ve Dvoře Králové nad Labem je součástí Sdružení ozdravoven a léčeben okresu Trutnov. "Financování závisí na počtu odléčených dětí. Díky plnému využití léčebny můžeme postupně modernizovat přístrojové vybavení a zařízení budovy," vyprovází nás vrchní sestra Ludmila Vatuňová z objektu, kde za víc než čtyři desítky let naučili mnoho dětí dívat se na svět oběma očima.
Anna Dragounová



** Zkušenosti ze stáže v Perkins School for the Blind **

Díky nadaci Hilton/Perkins International jsem spolu se svými kolegyněmi Mgr. Pavlínou Prymusovou ze Střediska rané péče v Ostravě a Mgr. Jiřinou Dohnalovou z Institutu pro neslyšící v Berouně mohla absolvovat šestiměsíční stáž v Perkinsově škole pro nevidomé (Perkins School for the Blind) v Bostonu.
Perkinsova škola je nejstarší školou pro nevidomé v USA - byla založena v roce 1826 po vzoru podobných škol ve Francii. Její jméno proslavily po celém světě dvě významné osobnosti - hluchoslepá Helen Kellerová a její slabozraká učitelka Ann Sulivanová, které obě v Perkinsově škole studovaly. Škola se tak již na počátku století začala věnovat vzdělávání studentů s kombinovaným postižením.
V současné době je zde jeden z nejvýznamnějších vzdělávacích programů pro hluchoslepé, do něhož je zahrnuta více než třetina ze 180 studentů školy. Prakticky všichni ostatní mají jiné závažné kombinované postižení - mezi žáky nejsou výjimkou ani děti, které jsou krmeny sondou nebo dýchají s pomocí přístrojů. Děti, které mají pouze postižení zraku, jsou většinou vzdělávány jinak, než ve speciálních školách. Existuje řada možností: od speciálních tříd při běžných školách po běžné třídy s různou mírou pomoci ze strany asistentů a cestujících speciálních pedagogů. Hlavním kritériem pro výběr vhodné formy vzdělávání je zákon, který stanoví, že vzdělávání je povinné pro všechny děti a má probíhat v co nejméně omezujících podmínkách.
Náš program byl zaměřen především na práci s dětmi předškolního a raného věku. Pro tuto věkovou kategorii škola nabízí několik různých programů. Jedním z nich je mateřská škola, kterou navštěvuje okolo osmi dětí - většina z nich má kromě postižení zraku ještě další postižení.
Výchova dětí v USA obecně je více než u nás zaměřena na posílení individuality, na rozvíjení samostatnosti a nezávislosti, je podporována schopnost jedince prosazovat svá práva - tato filozofie se projevuje i v přístupu k dětem s postižením, a proto je program mateřské školy v Perkins zaměřen zejména na rozvíjení komunikačních a sebeobslužných dovedností.
Protože větší část dětí má problémy s řečí nebo s komunikací vůbec, používají se v mateřské škole kromě orální řeči zároveň i různé obrázkové nebo předmětové komunikační systémy, což umožňuje dětem více se podílet na rozhodování o svém programu. Řada dětí se také učí používat znakovou řeč - buď jako augmentativní (pomocný), nebo jako alternativní (náhradní) způsob komunikace. Při jejím osvojování využívají děti zbytků zraku nebo se ji učí hmatem. Hluchoslepé děti se učí rozumět orální řeči pomocí metody zvané TADOMA, kdy mají ruku položenou na tváři mluvčího tak, že malíčkem vnímají vibrace hrdla, palcem pohyby rtů a ostatními prsty tvář.
Z hlediska rozvíjení komunikačních dovedností v širším slova smyslu je zajímavé, že v individuálním vzdělávacím plánu všech starších studentů (druhý stupeň) jsou zahrnuty pravidelné rozhovory s psychologem. Děti se při nich učí rozumět svým pocitům a pojmenovávat je, učí se, jak sdělit ostatním svá přání, jak navazovat kontakty s cizími lidmi, jak se chovat např. při pohovoru kvůli zaměstnání, osvojují si umění samostatně řešit problémy i umění požádat o pomoc.
Velký důraz je kladen také na rozvoj dovedností, souvisejících s orientací v prostoru a samostatným pohybem. Už tří až čtyřleté děti se učí používat formální metody - a také terminologii - jako např. chůze s průvodcem, horní a dolní bezpečnostní držení, trailing. Už v tomto věku se učí používat hůl - zpočátku různé adaptované typy, okolo šestého roku běžnou dlouhou hůl.
Pro rodiny mladších dětí, které ještě nechodí do mateřské školy, jsou určeny tzv. školní dny (school days). Jednou týdně se při nich schází skupina rodičů ke společnému povídání s pozvanými hosty ( rodiči starších dětí, psychology, sociálními pracovníky), zatímco dětem se věnují dobrovolníci pod vedením speciálních pedagogů.
Pedagogové ze školy také vyjíždějí na konzultace do škol i předškolních zařízení, kde jsou vzdělávány děti se zrakovým a kombinovaným postižením, a pracují též s rodinami dětí, které využívají služeb rané péče. (Ta je v Massachussets poskytována na regionálním základě státními i nestátními subjekty, soukromými agenturami, vyškolenými jednotlivci. Nárok na ni mají všechny děti od narození do tří let, jejichž vývoj je ohrožen biologickými, sociálními nebo jinými faktory - to znamená, že je poskytována nejen rodinám všech dětí s postižením, ale také např. rodinám extrémně chudým, ohroženým alkoholismem apod.) Posledně jmenované programy se podobají do značné míry práci středisek rané péče nebo Speciálně pedagogických center u nás. Velkým rozdílem je ovšem frekvence návštěv - naši američtí kolegové jezdí do škol i do rodin zhruba jednou týdně, někdy i častěji.
V USA je patrné posouvání role speciálních škol stále více ke vzdělávání studentů se závažným kombinovaným postižením a k úloze konzultačních, informačních a výzkumných center.
Perkinsova škola má zhruba 180 studentů, ale poskytuje služby podstatně většímu počtu klientů. Pořádají se zde školení a kurzy pro odborníky, setkání rodičů, víkendové a prázdninové pobyty pro děti, které chodí do běžných škol. Odborníci ze školy pracují jako konzultanti (podobně jako u nás pracovníci Spec. pedagogických center) nebo jako cestující učitelé pro ostatní školy. Škola má knihovnu zvukových knih se zasilatelskou službou pro celý stát Massachussets a také knihovnu odborné literatury i beletrie, týkající se zrakově postižených nebo napsané autory se zrakovým postižením, celkem okolo 30 000 svazků. Knihovna je přístupná všem zájemcům ze strany odborníků, studentů i veřejnosti. Na půdě školy vznikají také nové teoretické i konkrétní metodické materiály, vyvíjejí a zkoušejí se pomůcky, škola je aktivním pořadatelem řady odborných setkání a konferencí.
Součástí školy je také manufaktura na výrobu psacích strojů pro bodové písmo - byl zde mimo jiné vyvinut i hudební psací stroj, na němž každému bodu náleží jeden tón a každé písmeno dává dohromady akord - účelem bylo usnadnit zapamatování konfigurací jednotlivých písmen a zvýšit motivaci dětí.
Škola je určena pro studenty od 3 do 22 let, což je doba, po kterou je v Massachussets stát povinen zajistit všem dětem možnost vzdělávání, avšak svými službami překračuje tuto hranici oběma směry - např. pořádáním konzultačních dnů pro rodiče mladších dětí nebo zřizováním různých forem chráněného a asistovaného bydlení.
Perkinsova škola však svými aktivitami přesahuje nejen hranice školního věku, ale i hranice státu. Díky Conradu Hiltonovi, který byl současníkem a velkým obdivovatelem Helen Kellerové a zároveň majitelem prosperující sítě hotelů, mohla vzniknout nadace Hilton / Perkins International, z jejíchž prostředků je podporováno několik desítek projektů v celém světě. V současné době je v centru zájmu práce s nejmladšími dětmi s kombinovaným postižením, čemuž odpovídá i výběr projektů, které Hilton / Perkins podporuje v České republice - péče o hluchoslepé děti v Berouně a v Olomouci a raná péče pro rodiny dětí se zrakovým a kombinovaným postižením, poskytovaná Středisky rané péče na celém území České republiky. Podpora je zaměřena zejména na zvyšování kvalifikace a informovanosti odborníků i veřejnosti - konkrétně na překlady a vydávání literatury, pořádání kurzů a seminářů a podobné aktivity. Z prostředků nadace pořádá škola každoročně šesti až devítiměsíční "Educational Leadership Program", vzdělávací program pro skupinu odborníků z celého světa (v tom letošním byla kromě České republiky zastoupena ještě Indie, Čína, Kolumbie, Venezuela a Pákistán). Program dává příležitost k načerpání mnoha nových informací, které jsou u nás stále ještě většinou nedostupné, k vzájemné výměně zkušeností i k navázání zajímavých kontaktů a jeho absolvování nám dalo možnost srovnání i hodnocení naší vlastní práce s větším odstupem, i když mnoho zkušeností je do našich podmínek nepřenosných - nejen vlivem odlišné ekonomické situace, ale hlavně kvůli jiné životní filozofii.

Mgr. Helena Holubová
Společnost pro ranou péči,
Středisko rané péče Praha



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Okresní odbočka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Domažlice pořádá pro zrakově postižené dva rekondiční pobyty v Mariánských Lázních s odborně řízeným programem a v úzké spolupráci s odbornými lékaři.
Pobyty jsou v termínech od 12. do 26.září a od 26.září do 10.října 1999.
Rekondice lze rozdělit v uvedených termínech i na dobu trvání sedmi dnů s nástupem vždy v neděli. Cena pobytu je 210,- Kč na osobu a den, průvodci u ZTP-P mají stejné podmínky.
Bližší informace ochotně poskytne paní Dana Fictumová, Plachého 135, 346 01 Horšovský Týn, telefon 0188/42 24 86.



** Interaktivní hodiny **

Před nedávnem přišla japonská firma SEIKO na trh s žhavou novinkou - interaktivními hodinami "Disney-time FD 201-A". Jsou nejen mluvicí, ale dokonce odpovídají na hlas svého majitele. Hodiny mají tvar populárního Mickey-Mouse, jsou vyrobeny z barevných plastů a vysoké jsou 34 cm.
Když zavoláte: "Hej Miki!", ozve se: "Copak?" nebo "ano." Když se zeptáte: "Kolik je hodin?", odpoví Miki například: "Právě je 8 hodin 30 minut dopoledne." Když pozdravíte: "Dobré ráno!", odpoví hodiny: "Dobré ráno. Krásný den!" Když po návratu domů zavoláte: "Už jsem zpátky!", ozve se: "Dobrý den. Dařilo se ti dobře?" Pokud nastavíte buzení a večer na Mikiho zavoláte: "Dobrou noc.", Odpoví: "Vzbudím tě v 6 hodin ráno. Dobrou noc." Ráno zavlolá: "Hej, dobré ráno. Je šest hodin. Už jsi vzhůru?" Pokud buzení nenastavíte, řekne: "Ráno tě budit nebudu. Dobrou noc."
 Nastavování aktuálního času i buzení rovněž provádí majitel
hlasem.

(Poznámka překl.: Pramen neuvádí jazyk, kterým hodiny mluví, ani jejich cenu.)

Z japonského časopisu pro esperantisty "La fratoj" leden 1999
přeložil J.P.



** Tyflopomůcky informují **

I tentokrát vám můžeme nabídnout některé novinky:
Podařilo se nám zajistit výrobu českého hlasového výstupu k měřiči krevního tlaku OMRON M4, jeho cena (včetně tlakoměru) je 5.800,-Kč. Od poloviny května si u nás můžete koupit česky mluvící kalkulátor, jehož cena bude kolem 2.500,-Kč. U tohoto výrobku máte možnost získat až 100% příspěvek od okresního úřadu.
Pro usnadnění orientace máme pro vás pomůcku Navigator I, u které máte možnost si navolit stálý zvukový signál, nebo odpověď na tlesknutí. Na tuto pomůcku můžete získat rovněž příspěvek až 100 % od okresního úřadu. Její cena je 500,- Kč. Obdobnou pomůckou je zvukový majáček za 430,-Kč. Tato pomůcka je vhodná především pro výcvik prostorové orientace.
Ještě vás chceme informovat, že máme česky mluvící budíky za 580,-Kč, které budeme zasílat jen do vyčerpání zásob.
V omezeném množství máme opět velmi žádané digitální kuchyňské váhy s českým hlasovým výstupem.
Chceme vás upozornit, že v současné nemáme samostatné indikátory hladiny, které jsme vydávali na poukazy zdravotní pojišťovny. Jejich výrobce Spektra Praha je nedodává. Pokud chcete tuto pomůcku získat, požádejte si o vystavení poukazu na indikátor světla a hladiny sdružený - kód 95535. Řádně vyplněná musí být i zadní strana poukazu, tj. 2x podpis a především musí být vyplněno, kdy jste podobnou pomůcku dostali naposledy (to platí pro všechny poukazy).
Prosíme vás o trpělivost v dodání některých pomůcek, např. teploměrů a osobních vah česky mluvících. Pomůcky máme již několik měsíců u výrobce objednány, ale jejich dodání vázne.
Pomůcky si u nás můžete objednat písemně a telefonicky, ale i přes e-mail na adrese : pomucky-ol@braillnet.cz



** Světlo **

je název krátkého filmu, který natočil ve svém studiu ve Vodňanech pan Zdeněk Mauric. Pojednává o problematice zrakově postižených lidí a vznikl ve spolupráci s Tyflokabinetem v Českých Budějovicích. Tento film byl již promítán ve školách v rámci vzdělávacího procesu a byl kladně přijat. Přiblížil mladé generaci problematiku, o které se mnohdy ještě mlčí.
Film mohl vzniknout díky podpoře firem GALOP s.r.o, ELVOS, BRAILLTECH a TELECOM. Video studio AFIMA ve Vodňanech připravuje další instruktážní film o přístupu a pomoci zrakově postiženým v běžném životě.
Josef Honsa
Vodňany

Film Světlo je možné objednat na adrese: p. A.Tůma, Tyflokabinet, Pražská 15, 37 004 Č. Budějovice.



** Mým posláním je informovat zdravou veřejnost **

V sobotu 20. března byl v sále kina Mže slavnostním vyhlášením nejúspěšnějších autorů a předáním cen uzavřen pátý ročník literární soutěže pro ženy Tachovská reneta. Pořadatel městské kulturní středisko v Tachově pro letošní ročník zvolil téma "Přítel je mé druhé já". Kategorie byly rozděleny věkovou hranicí pětatřiceti let, zvlášť v próze i poezii. Tohoto ročníku se zúčastnilo přes osmdesát žen z celé republiky.
Velmi pěkného literárního úspěchu dosáhla nevidomá Eva Reinwaldová, spolupracovnice našeho časopisu - vedoucí přílohy pro ženy Ema. Její povídku "Světlo mých očí" ocenila porota třetím místem.
Srdečně blahopřejeme!

Jak ses Evo, o literární soutěži v Tachově dověděla?
 "Zajímám se o literární činnost svých přátel. Na toto téma s nimi hovořím a občas odhalím, že někdo z nich měl větší či menší úspěch. Například Emilka Síkorová z Frýdku-Místku píše básně. Zúčastnila se literární soutěže časopisu Burda, z pěti tisíc zúčastněných se umístila na desátém místě. A byla to právě ona, která mě přesvědčila, abych to zkusila také a dala mi typ na Tachovskou renetu."
Po kolikáté jsi se soutěže zúčastnila?
 "Poprvé to bylo ve čtvrtém ročníku, kde jsem neuspěla. Podruhé to dopadlo lépe: Třetí cena - tedy diplom, skleněné jablko (těžítko), což je symbol Tachovské renety."
Kde bereš inspiraci pro psaní?
 "Inspiraci pro psaní povídek čerpám nejčastěji mezi zrakově postiženými. Byla jsem poučena odborným kritikem, že mým posláním je informovat zdravou veřejnost, jak lze žít bez zraku, jaký máme pohled na svět a zkušenosti se "zdravou" veřejností. Prostě jim sdělit to, co oni si sami nedovedou představit."
Evo, co je obsahem oceněné povídky?
 "Protože námětem literární soutěže bylo téma "Můj přítel je mé druhé já", vybrala jsem si příběh svého nevidomého přítele, kterému nedávno zemřela žena. Povídku jsem nazvala "Světlo mých očí". Chtěla jsem tím ukázat nejširší veřejnosti, že ztráta životního partnera pro člověka nevidomého je dvojnásobná - ztrácí svou milovanou životní družku a znovu prožívá nebo aspoň si silně uvědomuje zrátu zraku, neboť po léta společného života mohl vnímat svět z velké části jeho očima."
Jaká byla atmosféra v Tachově?
 "Právě na tu jsem byla zvědavá. A proto jsem vážila dlouhou cestu nočním rychlíkem, vědoma si špatných vlakových spojů z Ostravy až do Tachova. Bylo to srdečné a přátelské setkání obohacené vystoupením herců pražského divadla Jany Hlaváčové a Josefa Kostky. Byly tam čteny i některé vítězné povídky. Velice mě zaujala jedna z nich, která získala druhou cenu. Povídku napsala učitelka základní školy v Praze Eva Kadlecová a nazvala ji "Hráč". Pojednávala o nevidomém studentovi konzervatoře, který si před závěrečným absolventským koncertem způsobil na chodníku úraz. Porota byla složena ze západočeských spisovatelů, se kterými jsme měli možnost po hlavní akci večer posedět a popovídat si na literární téma."
Zúčastňuješ se i jiných soutěží?
 "Ano, zúčastňuji, v prvé řadě zůstávám věrna soutěžím našeho časopisu Zora. Snad by se mohly konat častěji než jednou za pět let! Měly by mít větší popularitu mezi veřejností. Od prvního ročníku, to je od roku 1996, se zúčastňuji literární soutěže O cenu Jana Masaryka, kterou každoročně vyhlašuje Nadace Herberty Masarykové v Praze. V prvním ročníku této soutěže jsem obdržela spolu s nevidomou Evou Budzákovou a slabozrakým Milanem Linhartem čestné uznání. Bylo to čtvrté místo a naše povídky byly zařazeny do publikace pod názvem "Tolerance". Námětem druhého ročníku této soutěže byla solidarita a má povídka "Záplava" byla oceněna spolu s jinými pro knižní vydání. Ve třetím ročníku jsem neuspěla a pro tento rok mi drž palce! Zadání je velice těžké - na devět až dvanáct stran napsat úvahu na téma: Novináři - sedmá velmoc."
 Hodně literárních i osobních úspěchů Ti přeje
Jiří Reichel



** Bocelli u nás stále populární **

Platinovou desku má zřejmě v českých zemích předem zaručeno nové Album Sogno italského zpěváka Andrey Bocelliho. Firma Universal Music sdělila, že na základě závazných objednávek bude do obchodů co nejdříve dodáno přes 30 000 CD a kazet titulu, který zrovna vyšel.
Bocelli při nedávné návštěvě Prahy převzal šestinásobnou platinovou desku za album Romanza, jehož se prodalo přes 180 000 nosičů a které se tak stalo historicky nejúspěšnější zahraniční deskou v ČR. Jeho alba Viagio Italiano se na českém trhu prodalo přes 60 000 kusů a titulu Aria se slavnými operními áriemi přes 15 000 zvukových nosičů. Nevidomý popový a operní italský zpěvák se s albem Romanza držel v roce 1997 po řadu týdnů na prvním místě české hitparády sledující prodejnost CD.
"O uspořádání Bocelliho koncertu již usilovala řada agentur, ale zatím neúspěšně," konstatoval Martin Holeček z Universal Music na dotaz, zda lze vedle Bocelliho pohostinského vystoupení s jedinou písní z playbacku při březnovém předávání cen Akademie populární hudby očekávat i jeho živý koncert.
ČTK



** Slunce '99 **

Občanské sdružení Společnost přátel divadla Palác Akropolis spolu se Žižkovskou divadelní a hudební agenturou, s.r.o., za podpory Nadace rozvoje občanské společnosti z Phare Programu rozvoje občanské společnosti Komise Evropské Unie, Ministerstva kultury ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a pod záštitou Výboru dobré vůle - Nadace Olgy Havlové a Charty 77 - Konto Bariéry pořádají již 5.ročník Festivalu SLUNCE '99.
 Tento festival navazuje na dobré zkušenosti z minulých ročníků, vychází z požadavků zdravotně postižených a využívá osvědčené praxe, kdy vedle zdravotně postižených dětí, mládeže a dospělých vystupuje zdravá populace. Odměnou za jejich vystoupení je kvalitní kulturní program profesionálního souboru, mnohdy se zdravotně postiženým umělcem.
5.ročník Festivalu SLUNCE '99 se letos poprvé koná v průběhu celého kalendářního roku. Na přelomu února a března proběhla divadelní část, konec dubna byl věnován hudbě a tanci a druhá polovina června je vyhrazena výtvarným oborům. Podzimní část festivalu bude již tradičně tvořit týdenní přehlídka kulturních dovedností lidí všech věkových kategorií se zdravotním postižením i bez něho.
Ve dnech 27. až 29.dubna se konala hudební a taneční část 5.festivalu integrace SLUNCE '99 v divadle Paláce Akropolis v Praze 3. Ve středu 28.dubna od 15.hodin se festivalu zúčastnili také žáci Středního odborného učiliště pro zrakově postiženou mládež Aloyse Klara z Prahy 4-Krče.
Nejprve to byla nevidomá studentka oboru masér Klára Elišáková, která příjemným sopránem zazpívala jednu populární píseň a lidovou "Teče voda, teče", za kytarového doprovodu učitele hudby pana Kazimíra Továrnického.
Dalšími účinkujícími byli budoucí masér Martin Svátek, který zpíval a doprovázel se na piano, a Pavel Bukáček, budoucí knihař, zasedl za bicí soupravu. V jejich podání zaznělo devět střídavě rockových, džezových a soulových skladeb, které si Martin sám uváděl. Oba muzikanti spolu hrají již čtyři roky, Martin se hře na piano věnoval již na škole Jaroslava Ježka na Hradčanech. S vlastními skladbami začal před čtyřmi roky na učilišti; obdivuje a sám skládá tzv. "černou" muziku - soul a džez.
Nepříliš zaplněné hlediště bylo ale s výkonem obou hudebníků nadmíru spokojeno.
O den později, ve čtvrtek 29.dubna ve 14 hodin vystoupil na Festivalu integrace SLUNCE '99 školní Pěvecký kroužek dětí Speciální školy pro zrakově postižené Jaroslava Ježka z Hradčan.
Kroužek má deset dětí, na festivalu jich zpívalo pouze osm - pět dívek a tři chlapci, za klavírního doprovodu paní učitelky Tenglerové. O Pěveckém kroužku Jaroslava Ježka (jak zní oficiální název) mi řekla:"Zpíváme dvojhlasně i trojhlasně, převážně lidové písně, také Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka, a repertoár hledáme i u některých moderních českých skladatelů, například Petr Eben má krásné věci pro sbor. Převážně jsou to ale lidové písně, které sama upravuji pro potřeby našeho kroužku."
 Pěvecký kroužek tvoří žáci Základní školy, Zvláštní školy a Praktické školy. Věkový průměr je kolem šestnácti let.
"V tomto složení pracujeme asi tři roky. Zúčastňujeme se různých setkání pěveckých sborů, například v divadle Na solidaritě, kde se koná každoročně festival sborového zpěvu speciálních škol, jezdíváme i do Brna na Tmavomodrý festival. V roce 1993 jsme se umístili ve zlatém pásmu v Pražské snítce, kam letos v květnu jedeme zpívat jako hosté," dodala paní učitelka Tenglerová.
Repertoár Pěveckého kroužku na festivalu SLUNCE '99 obsahoval lidovou píseň "Když jsem vandroval", slovenskou lidovou "Anička mlynárova", píseň Zdeňka Marata a Zd.Borovce "Prázdniny skončily", českou lidovou "Plzeňská věž", romskou píseň "Joj, mamo" a na závěr to byl jeden z Moravských dvojzpěvů Ant.Dvořáka "Žalo děvče žalo trávu".
 Děvčata a chlapci zpívali hezky, čistě, a bylo na nich vidět, že zpívají s chutí. Po zásluze sklidili potlesk.
Festivalové odpoledne pak dále pokračovalo milým vystoupením pražského sboru PERNERÁČEK dětí z 1. až 6.třídy Základní školy v Karlíně a pak už pódium patřilo jednotlivým skupinám studentů, hrajícím rock, pop, old jazz a blues. Rytmický potlesk obecenstva během hraní a spontánní disco-tanečky přítomných dětí vyjadřovaly náladu hudebního odpoledne v divadle Paláce Akropolis.

D.Kudlová



** Jak na ústředí SONS **

Na četné dotazy čtenářů přinášíme podrobnější itinerář trasy od všech prostředků Městské hromadné dopravy do budovy ČKD na Harfě 9 v Praze 9, kde sídlí ústředí naší organizace.

Od metra Vysočanská:

 V metru na trase B směr Černý Most nastupte do přední části soupravy (optimální je konec 2. nebo začátek 3. vozu), vystupte na stanici Vysočanská, a jděte vpravo na eskalátory. Po výstupu z eskalátorů se přidržte vyfrézované vodicí linie (od pravého eskalátoru vede hned, od prostředního je trochu vpravo), která vás vyvede až za prosklené dveře vestibulu. Před stánkem PNS se rozděluje do dvou stran. Na autobusy ve směru Harfa vede vlevo, ve směru Prosek vpravo. Dejte se po ní vlevo a jděte dále až k eskalátoru, před kterým se lomí. Nad eskalátorem je umístěn majáček s frází: "Eskalátor jede nahoru." Po vyjetí se držte vpravo podezdívky zábradlí, podle které se asi po 2 metrech otočíte o 180 stupňů. Ve chvíli, kdy podezdívka asi po deseti metrech končí, je třeba udržet přímý směr až k mramorové stěně, ve které jsou dveře od nákladního a osobního výtahu. Zde se otočte doprava, dojděte na roh a pokračujte v přímém směru a asi po pěti metrech hledejte sloupek zastávky autobusů MHD.
Pro výstup je rovněž možno použít osobního výtahu, který je umístěn ve vestibulu metra v pravé zdi v místě, kde se lomí vodicí linie před eskalátorem k autobusům. Ovládání má na levou ruku ve výši pasu a pod tímto tlačítkem je v bodovém písmu nápis "výtah". (Na levé straně kabiny jsou tlačítka označena bodovým písmem: První shora "otv" = otvírání dveří, další "alm" = alarm, dále číslo "1" = úroveň vozovky a poslední je číslo "0" = vestibul.) Po vyjetí nahoru vystoupíte u mramorové zdi, zde se otočte doleva, dojděte na roh a pokračujte v přímém směru a asi po pěti metrech hledejte sloupek zastávky autobusů MHD.

Odtud jedou všechny linky tj. 145, 136, 177 a 195 jednu stanici na Harfu.

Autobusy ze směru:

145 - Lovosická, Prosek, Vysočanská, Harfa
195 - Letňany, Prosek, Harfa
136 - Ďáblice, Prosek, Harfa
177 - Bohnice, Kobylisy, Prosek, Harfa

Po výstupu z autobusu se otočte vpravo a držte se podél zdi domů po levé straně. V přímém směru pokračujte podél levé vodicí linie (obrubník, tráva, křoví) až na roh křovisek. (Cestou míjíte myčku aut.) Na rohu zahněte vlevo a pokračujte stále dál v přímém směru (přerušeno výjezdem z parkoviště). Na dalším rohu zahněte opět vlevo a asi po pěti metrech se otočte vpravo a přejděte po přechodu pro chodce ulici Na Harfě. Stojíte před vstupem do budovy ČKD (před vstupem je na zemi železný rošt), ve které sídlíme. Ve vestibulu budovy je vrátnice. Nad vchodem do budovy je umístěn zvukový majáček s dalšími informacemi, který je možno spustit již před přecházením vozovky.

Autobusy ze směru:

145 - Jesenická, Zahradní město, Skalka, Malešice, Spojovací, Harfa
195 - Zahradní město, Skalka, Malešice, Harfa
136 - Spořilov, Flora, Olšanské náměstí, Harfa
177 - Chodov, Opatov, Zahradní město, Skalka, Harfa

Po výstupu z autobusu se otočte vpravo a držte se podél zdi po levé straně. Pokračujte v přímém směru (cesta vede do kopce) až na roh ulice k velké křižovatce, kde uslyšíte po pravé straně ozvučený semafor přechodu pro chodce. Zde přejděte na druhou stranu silnice, otočte se doprava a pokračujte podél levé zdi domů až na roh křovisek (cestou minete autobusovou zastávku ve druhém směru a poté i myčku aut). Dále pokračujte podle popisu trasy od autobusové zastávky v druhém směru.

Tramvaje ze směru:

3 - Modřany, Nádraží Braník, Palackého náměstí, Karlovo
náměstí, Václavské náměstí, Masarykovo nádraží, Vltavská, Palmovka, Harfa
12 - Hlubočepy, Smíchovské nádraží, Anděl, Újezd, Malostranská,
Výstaviště, Nádraží Holešovice, Palmovka, Harfa, (jezdí pouze v ranní a odpolední špičce)
19 - Strašnice, Želivského, Ohrada, Palmovka, Harfa

Vystupte z tramvaje, otočte se čelem vzad a nechejte se převést přes tramvajové koleje a vozovku na protější chodník. Dejte se vlevo a držte se zdi domů po pravé straně. Na rohu u samoobsluhy potravin zahněte vpravo a pokračujte v přímém směru podél bloku domů. Na konci zahněte vlevo a přejděte vozovku na protější chodník. Zde se dejte vpravo a podél zdi po levé straně dojděte až k širokému vjezdu, za nímž je po levé straně vrátnice budovy ČKD (před vstupem je na zemi železný rošt), ve které sídlíme. Nad vchodem je umístěn zvukový majáček s dalšími informacemi.

Tramvaje ze směru:

3 - Lehovec, Kbelská, Harfa
12 - Hloubětín, Harfa
19 - Lehovec, Harfa

Vystupte z tramvaje a nechejte se převést z nástupního ostrůvku přes silnici (ne přes koleje). Otočte se vlevo a jděte podél zdi domů po pravé ruce až na roh. Zde uslyšíte před sebou ozvučený semafor přechodu pro chodce. Přejděte na druhou stranu a pokračujte stále rovně a hledejte zeď po pravé straně.Podél této zdi dojděte až na roh u samoobsluhy potravin a dále pokračujte podle popisu trasy jako z tramvajové zastávky z opačného směru.

Od vlakového nádraží Praha - Libeň:

 Od nástupiště vede východ tunelem dlouhým asi 80 m. Zde je vhodné držet se stěny po pravé straně. Na konci projděte většinou stále otevřenými dveřmi ven z nádraží (po levé ruce je odbavovací hala a čekárna). Po levé straně hledejte trávník a podél něj pokračujte stále rovně až na jeho konec. Zde udržte přímý směr (asi 6 metrů) na 8 schodů vedoucích dolů. Pod schody jděte rovně přes volné prostranství s tím, že je vhodné stáčet se k pravé straně, kde je nízká zídka a prodejní stánky. Zde je možné orientovat se podle hluku silnice, která je přímo před vámi. Na chodníku před touto silnicí zahněte doprava. Po pár krocích vpravo najděte trávník. Podél něj pokračujte asi 30 metrů, až uslyšíte vlevo ozvučený semafor. (Přecházejte jen u semaforu vlevo. Přímo před vámi je slyšet ještě jeden semafor, který vede k lékárně. Zde nepřecházet.) Po přejití silnice a kolejiště tramvaje č. 3, 12, 19 jděte po pravé straně řady domů až na roh s potravinami. Zde pokračujte podle popisu trasy jako od tramvajové zastávky.



** Podmínky pro načítání studijní literatury **

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E.Macana (dále KTN) umožňuje studentům bezplatně využívat fond studijní literatury v podobě zvukových nahrávek na magnetofonových kazetách. Celkem je k dispozici 1127 titulů v 1 - 3 kopiích. Vzhledem k nepříznivé finanční situaci přijala KTN ve službě pro studenty opatření, které spočívá v tom, že zadavatel zakázky uhradí z 50% načitatele, tj. 35,- až 60,- Kč (dle náročnosti textu) a 15,- Kč
za 1 kazetu, tj.cca 50% z původní ceny. Po zaplacení se stává kopie zvukové knihy majetkem studenta. Originál si ponechá knihovna. Případný další zájemce obdrží kopii a uhradí: za kazetu 15,- Kč, za kopírování 8,- Kč, celkem 23,- Kč.
KTN zajistí také opravy poškozených kazet za těchto podmínek: předložení poškozené kazety a náhrada 15,- Kč. V případě ztráty hradí student materiál a kopírování v plné výši, tj. 35,- Kč za kazetu a 8,- Kč za kopírování. Student neplatí v žádném případě manipulační příplatek.
Toto opatření platí od 1.května 1999 až do odvolání a vztahuje se pouze na studenty. Běžný uživatel zaplatí načitatele i materiál v plné výši. Zrakově postižení posluchači mají možnost požádat o příspěvek obecní úřad nebo vedení školy, případně požádat o pomoc Univerzitní knihovnu.
I nadále platí, že zvukové knihy, které knihovna zařadila do studijního fondu v období před 1.květnem 1999 si může každý evidovaný čtenář půjčovat bezplatně. Knihovna plánuje nárůst studijního fondu ročně přibližně o 10 titulů, které doporučí a schválí ediční komise.

Mária Kafríková
vedoucí knihovny



** Slepec za volantem **

Argentinská policie zatkla v městě Trelew na jihu země slepého muže, který řídil dodávku s pomocí třináctileté dcery a obvinila ho z nebezpečného řízení vozidla.
"Slepec řídil dost dobře, avšak udělal několik náhlých manévrů, kterými upoutal pozornost policejní hlídky. Příslušníci policie s úžasem zjistili, že průvodce slepému šoférovi dělá jeho dcera. Ta otáčela volantem, když otec řadil, přidával plyn nebo brzdil podle jejích instrukcí," uvedl mluvčí místní policie. Podařená dvojice právě projížděla centrem města, když je zastavila hlídka. Muž přišel o zrak teprve nedávno v důsledku cukrovky, přičemž jeho řidičský průkaz je stále platný.

M.Č.



** Z pouti na Žalý **

Už podevětadvacáté se letos 8. května konala tradiční pout' na Žalý. Pořádá ji každoročně Klub českých turistů z Vrchlabí. Členové Místní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ve Vrchlabí se jí účastní od založení odbočky. Letos jsme využili nabídky Klubu důchodců při MěÚ ve Vrchlabí a část pouti jsme absolvovali autobusem. Ti odvážnější jeli nahoru sedačkovou lanovkou a ostatní vystoupili až na Zlaté vyhlídce. Obě naše skupiny se pak sešly na vrcholu u rozhledny.
Žalý, vysoký 1018,70 metrů nad mořem, je jediným vrcholem, na kterém je vybudovaná kamenná, 19 metrů vysoká rozhledna. Nechal ji vystavět v roce 1892 hrabě Harrach. K této rozhledně směřovala také většina poutníků, kterých bylo letos opravdu hodně. Přes podmračné počasí se z našich přihlášených poutníků nenechal vystrašit žádný.
Viditelnost byla špatná, takže jsme nemuseli vidícím přátelům závidět výhled do kraje, který za jasného počasí bývá opravdu úchvatný. Nedaleko rozhledny byly dva stánky, u nichž bylo stále dost kupujících. Pro našince byl ruch u rozhledny nepříjemný, ale stačilo poodejít několik desítek metrů dál a mohli jsme poslouchat jarní milostné písně lesních ptáků, kteří se předháněli ve svém pěveckém umění.
Ti, kterým chůze dělala potíže, mohli se vracet do města autobusem, ostatní šli pěšky zpět do Vrchlabí. Delegace zastupující účastníky zašla na zpáteční cestě na městský hřbitov a u Památníku obětem všech válek položila za členy Klubu důchodců při MěÚ ve Vrchlabí, členy Místní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, za Okresní organizace SONS v Kladně, Teplicích a Trutnově kytičku lučních květů.
Věříme, že v příštím roce na pout' na Žalý přijdou další zrakově postižení, kteří budou mít možnost - podobně jako letos my - prožít několik hodin z pěkného jarního dne v přírodě, kde ještě místy bylo možné si sáhnout na sníh a o kousek dál pohladit už kvetoucí luční kvítka.
Stázka Pluchová



** X. ročník lázeňského turnaje **

V pátek 16. dubna se uskutečnil za účasti sedmi čtyřčlenných družstev na čtyřdráhové karlovarské kuželně jubilejní X.ročník lázeňského turnaje o putovní pohár města Karlovy Vary. V soutěži družstev zvítězilo silné kvarteto hráčů SKK Rokycany výkonem 2118 body před svými stálými rivaly TJ Lokomotiva Ingstav Brno s 2023 body a TJ Zorou Praha s 2016 body.
Pro účastníky kuželkářského a střeleckého turnaje připravili organizátoři společenský ples.

Lubomír Pohořelý



** Další vítězství ženské logiky **

Karlovice se mezi 24.dubnem a 2. květnem staly dějištěm přeboru šachového oddílu Olomouc Sigma MŽ. Vedle devíti hráčů z pořádajícího oddílu se turnaje zúčastnily i dva z Karka - Ústí nad Labem.
Před závěrem turnaje nás přijel pozdravit a podpořit prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Alois Hamrozi. Přátelské povídání se dotklo i problémů financí a organizačních záležitostí týkajících se šachových soutěží zrakově postižených.
Průběh turnaje nakonec ukázal, že nejúčinněji fungovala ženská logika. My pánové jsme byli odsouzeni do role přihlížejících. Ubezpečuji vás, že to nebylo pouhé hostitelské gesto.
Nezbývá než pogratulovat k celkovému prvenství Irence Šourkové z Děčína, hrající za ústecké Karko, a k titulu přeborníka šachového oddílu Olomouc Sigma MŽ, ing. Jožkovi Horákovi z Kyjova. Třetí místo vybojoval Miloš Černý z Brna. První tři v konečném pořadí docílili shodně po osmi bodech! Poblahopřát zaslouží i Bohouš Hamerník, který splnil v Karlovicích normu k udělení III. výkonnostní třídy.
Trošku zajímavé statistiky na závěr. Jediným neporaženým zůstal ing. Josef Horák, ve 22 partiích zvítězili bílí, ve dvaceti černí a 13 skončilo nerozhodně.
V turnaji byly provedeny 3 134 tahy a spotřebováno 91 hodin 42 minuty na rozmyšlenou.



** Rokycanští v Jeně **

Zrakově postižení kuželkáři SKK Rokycany se již tradičně zúčastňují mezinárodního turnaje na šestidráhové kuželně v německé Jeně. Letošní VII.ročník probíhal v dobré sportovní atmosféře za účasti 12 družstev ve dnech 7.,8. a 9.května.
Naše pětičlenné družstvo zvítězilo výsledkem 2772 bodů, získalo krásný pohár a podařilo se mu obhájit loňské prvenství. Druhé místo překvapivě vybojovalo družstvo SV Medicin Gera s 2688 body před CSV Siegmar Chemnitz s 2667 body.
Také v soutěži jednotlivců byli Rokycanští úspěšní. V kategorii nevidomých (B1) obdržel za první místo malý pohár Jaroslav Auinger (587 bodů). V kategorii prakticky nevidomých (B2) obsadil Václav Fair třetí místo (555 bodů) a na pátém místě skončil František Tomášek (543 body). V kategorii slabozrakých (B3) patřilo čtvrté místo Františku Peřinkovi (549 body) a páté místo Janu Hrabákovi (538 bodů).
Zdařilá akce byla zakončena přátelským posezením při hudbě a tanci.

Lubomír Pohořelý



** Lokomotiva Ingstav opět mistrem **

V sobotu 15.května 1999 se uskutečnilo na čtyřdráhové kuželně Kuželkářského klubu Moravská Slavia Brno mistrovstí České republiky zrakově postižených kuželkářů. Uspořádání tohoto mistrovství se ujala z pověření Českého svazu zrakově postižených sportovců Lokomotiva Ingstav Brno.
Na toto mistrovství se kvalifikovala čtyři nejlepší družstva z uplynulé sezony a dalších deset jednotlivců, kteří za uplynulé období splnili náhozovou třídu.
Favoritem tohoto mistrovství, jako již po několikáté, byla domácí Lokomotiva Ingstav Brno. Toto družstvo své kvality potvrdilo i letos a opět získalo mistrovský titul. Vítězný celek ve složení Pánek, Kačírek, Krychtálková, Vitouch a Pařil získal celkem 2729 bodů, což je průměr 546 bodů na hráče. I další družstva dosáhla velice dobrých výkonů. Na druhém místě SKK Rokycany dosáhlo 2576 bodů, třetí TJ Michálkovice 2523 bodů a čtvrtá Zora Praha 2471 bod.
V hodnocení jednotlivců kategorie B1 dosáhl nejlepšího výkonu Jan Konopka z Michálkovic se 460 body, 2. Vladimír Krajíček z Lovochemie Lovosice s 405 body a 3. Milan Hradil z Handicapi Zlín s 364 body. V kategorii B2 byl nejlepší Blahoslav Kačírek s 558 body, 2. Radka Krychtálková s 558 body a 3. František Pánek s 547 body - všichni z Lokomotivy Ingstav Brno.
V kategorii B3 vybojoval 1. místo a dosáhl nejlepšího výsledku ze všech účastníků mistrovství Josef Paulus z TJ Michálkovice výkonem 567 bodů, 2.místo získal Josef Kořenek ze Zory Praha s 543 body a 3. byl Jan Hrabák z SKK Rokycany s 539 body.
Mistrovství byl přítomen prezident ČSZPS Alois Hamrozi a za oblastní koordinační radu SONS přišel pozdravit účastníky mistrovství Zdeněk Jelínek. Kladně hodnotil toto mistrovství i přítomný předseda Výkonného výboru sekce kuželek František Eliáš.

František Pánek



** Upozornění **

Slepecké muzeum vydá v Braillově písmu publikaci PhDr.Josefa Smýkala Pohled do historie slepeckých spolků. Publikace bude k dispozici rovněž na disketách nebo e-mailu. Cena cca 100 Kč. Pro předplatitele Brněnského občasníku je jako příloha zdarma.
Slepecké muzeum hodlá v příštím roce znovu vydat v Braillově písmu knihu esejí zesnulého nevidomého učitele hudby Rudolfa Krchňáka S bílou holí. Kniha bude k dispozici rovněž na disketách nebo e-mailu. Její cena bude cca 80 Kč. Pro předplatitele Brněnského občasníku bude vycházet jako příloha zdarma. Zájemci o obě publikace se mohou hlásit do konce roku 1999 na adrese: Slepecké muzeum, Chaloupkova 7, 612 00 Brno, telefon: 41 24 04 19 a také elektronickou poštou: muzeum@braillnet.cz



** Inzerce **

Prodám ručně vyřezávanou sošku, zakoupenou v řezbářství Kvilda. Motivem jsou dva pejsci sedící v košíku. Barva přírodní dřevo. Původní cena 1700 Kč, nyní 1000 Kč.
Zn.: Telefon (02) 81 86 12 04 - zaměstnání
(02) 81 86 20 51 - domů



** Nové zvukové knihy **

Špionáž - Borovička, Václav Pavel : Mistři tajné služby (Kniha obsahuje čtyři skutečné, napínavé příběhy - čtyři případy špionážních velikánů naší doby.), čte Jiří Zavřel, 16 kazet, Z 2765

Romány - Borská, Ilona : Osud jednoho Čecha (Autorka nalezla v reálné postavě Františka Hodíka typ, jenž ztělesňoval osud českého člověka, vše bouřlivé a tragické, co našemu národu přineslo 20. století.), čte Hana Makovičková, 8 kazet, Z 2766

Životopisy - Brecht, Bertolt : Galileo Galilei, čte Hana Rychetníková, 2 kazety, Z 2767

Děti - Branald, Adolf : Dědeček automobil, čte Karel Houska,
6 kazet, Z 2768

Romány - Bulgakov, Michail : Bílá garda (Děj románu se odehrává v
letech občanské války a revoluce a je situován do Kyjeva, kde se v té době měnila vláda a situace obyvatel města téměř ze dne na den.), čte Jiří Škoda, 9 kazet, Z 2769

Politika, Mezinárodní vztahy, Průvodce - Uthmann,Jorg von : Diplomaté - státní aféry od dob faraonů po současnost (Knížka je kompetentním a zábavným průvodcem pro ty, kteří se zajímají o zahraniční politiku. Ukazuje diplomatickou činnost takovou, jaká skutečně je - bez přikrašlující aureoly i bez negativních předsudků.), čte Zdena Černá, 6 kazet, Z 2770

Příběhy - Barris, Chuck : Jen ty a já (Možná vám tento příběh lásky, kdy hlavní osnovou je touha po lásce a penězích, pomůže nacházet správné hodnoty ve správný okamžik.), čte F. Cimbalík, 5 kazet, Z 2771

Příběhy - Fieldingová, Joy : Ta druhá (Strhující psychologický příběh zavádí čtenáře do hlubokých a mnohdy rozporuplných problémů moderních partnerských vztahů.), čte Helga Čočková,
9 kazet, Z 2772

Politika - Uthmann, Jorg von : Atentáty - vraždy s čistým svědomím (Autor, bývalý diplomat, nyní publicista žijící v New Yorku, uvádí ve své knize 19 nejvýznamnějších atentátů v historii lidstva.), čte Heda Čechová, 6 kazet, Z 2773

Děti - Šibal králík (Veselé příhody brášky Králíka a jeho přátel.), čte Gabriela Rohrbachová, 1 kazeta, Z 2774

Příběhy, Próza - Kubátová, Marie : Lesk a bída podnikání (Další příhody sympatické lékárnice Mindy, historika Golema a jejich přátel. Je to příběh z dnešních dnů.), čte Zdena Černá, 3 kazety, Z 2775

Zdravověda, Psychologie, Výživa - Comby, Bruno : Stres pod kontrolou (Autor, vědec a specialista pro přírodní metody na upevnění zdraví a rozvoj osobnosti, vám ukáže, jak je snadné žít šťastně při plném zdraví a bez stresu.), čte Hana Makovičková, 5 kazet, Z 2776

Špionáž, Romány - Forsyth, Frederick : Ďáblova alternativa (Důmyslné spojení historických skutečností s fikcí a naprosto nečekaná pointa je hlavní osnovou tohoto strhujícího špionážního románu.), čte Jan Hyhlík, Z 2777




[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS