Časopis ZORA, číslo 9/1999


OBSAH:

** Šel po stopách rodiny Klarů... **

I koncem našeho problematického dvacátého století se nesporně ukazuje, že nejen Praha, ale vůbec Česká republika je na předním místě v řešení problematiky řemeslné, manuální, rukodílné výchovy nevidomých a těžce slabozrakých v Evropě i ve světě. Není sporu o tom, že je to odkaz neuvěřitelně starý, až z roku 1832, odkaz Aloise Klara, který s myšlenkou řemeslné výchovy slepců v oněch letech přišel. A to nejenom s myšlenkou, s teorií, ale i se zcela jasným cílem připravovat slepce k samostatnému životu, k vlastní výdělečné existenci. Těžko si dnes ovšem můžeme představit životní situaci tehdejších slepců.
U nás v druhé polovině dvacátého století došlo k soustředění této výuky, roztříštěné ve všech tehdejších ústavech a institucích, právě pod střechou ústavu, dodneška nesoucího jako odkaz jméno Aloise Klara.
Tady nelze nevzpomenout založení první specializované instituce, již moderní, první samostatné učňovské školy pro nevidomé v roce 1946, a to ještě v rámci ústavu Klarova v Praze-Krči.
A zde se již vracíme k názvu tohoto článku. Ano, ten, kdo skutečně kráčel ve stopách rodiny Klarů a kdo skutečně dovedl do teoretických i praktických závěrů tuto myšlenku, byl Miroslav Vosoba, jehož nedožité 80.narozeniny si v měsíci květnu připomínáme.
Narodil se 18.května 1919 v jižních Čechách. Po maturitě na reálce bezplatně pomáhal na obecním úřadě v Klukách. Do Prahy přišel v roce 1938 jako technický úředník u firmy Avia, kde působil až do roku 1945.
Zaměstnání v technických oborech se však nestalo jeho život- ní dráhou. V roce 1946 učinil rozhodný krok směrem k působení pedagogickému. Přichází na ministerstvo školství a do okruhu jeho referentské práce spadá i tehdejší stále ještě ústav Klarův. Nejenom ze své úřední funkce začíná později působit v Klarově ústavu jako tajemník ředitele Štastného, který ústav převzal po A.Třískovi a Štanclovi. Některé jeho zážitky z dětství na venkově jej přitahovaly a probudily jeho zájem o práci mezi lidmi postiženými.
S tehdejším vedením ústavu pak již plně prožívá dobu velkého stěhování v roce 1946 ze "starého" Klarova na Klárově do nové budovy v Praze-Krči (postavené v roce 1932). To již také od 1.února v roce 1946 začala existovat učňovská škola pro nevidomé.
Celý další rozvoj tohoto druhu školství pro nevidomé je pak neoddělitelně spojen se jménem Miroslava Vosoby. Ředitel Šťastný měl "šťastnou ruku", když ho určil za svého nástupce. Když se 1.ledna 1951 konstituuje nový typ školy - Učňovská škola internátní pro mládež s vadami zraku, stává se M.Vosoba jejím ředitelem. Vytváří kolem sebe okruh věci oddaných lidí - učitelů, vychovatelů, mistrů odborného výcviku - a buduje pracoviště zcela nového typu. Zároveň dokončuje své odborné vzdělání vysokoškolským studiem na katedře speciální pedagogiky na PFUK v Praze.
V UŠI se kromě vlastní výuky několika oborů - a to i nových jako byly kartonáž, čalounictví, vázání knih a kovo - pod jeho odborným vedením soustřeďovaly i nové momenty pracovní výchovy nevidomých - kurzy pro nevidomé telefonisty, pro nevidomé maséry a především se zrodila i myšlenka prvních rehabilitačních kurzů pro později osleplé. Ty byly vlastně základem pozdějšího založení Rehabilitačního střediska pro později osleplé s celostátní působností v Levoči na Slovensku v roce 1975.
Po překonání zákeřného infarktu v sedmdesátých letech v plné svěžesti slavil Miroslav Vosoba své šedesáté narozeniny v květnu 1979, plný plánů do budoucnosti. Tím tragičtější byla neuvěřitelná zpráva o jeho náhlém úmrtí za dva roky poté - 4.srpna 1981.
UŠI v Praze-Krči se stala významnou institucí v systému pracovního uplatňování tím, že byla vlastně experimentálním pracovištěm, ojedinělým svého druhu v Evropě. Právě tady se rodila nová, dříve neznámá povolání pro nevidomé, která se odtud šířila i do zemí našich sousedů.
Celý tento vývoj je výrazně spjat se jménem M.Vosoby jako s významnou osobností naší tyflopedagogiky. Neúnavně budoval, tvořil, nebojácně experimentoval, často v rozporu s názory méně průbojných pedagogů, často v rozporu s literou stávajících předpisů a norem. Ale přece jen úspěšně.
Odkaz celého životního díla Miroslava Vosoby je příkladem a inspirací v řešení problémů i zdánlivě neřešitelných. Měl by být i určitým závazkem na úseku jeho dřívějšího působení - neustávat ve vyhledávání nových možností pracovního uplatnění pro nevidomé.
"Škola u nemocnice na kraji města", jak jsme kdysi psali, je právě i dnes dokladem celého tohoto staletého vývoje, úsilí o životní nezávislost nevidomých ve výsledcích práce vlastních rukou - tradičně manuálně zručných a pracovitých, a proto zcela oprávněně nese znovu název Střední odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež Aloyse Klara. Jistě by tuto situaci s uspokojením přijal a s radostí uvítal i Miroslav Vosoba.
Po lidech tvůrčího elánu, energie a tvořivé vůle nezůstávají jen přehrady, vysoko klenuté mosty a monumentální stavby. Zůstává však odkaz, dílo, práce, které na první pohled nebijí do očí, nejsou to vědecké objevy, zázraky techniky a přece přinesly a přinášejí pomoc stovkám, snad tisícům lidí. Užitek, podanou ruku a v tom případě o to cennější, že jde o skupinu lidí, kteří někdy méně, někdy více statečně zápasí, bojují o své místo na slunci, které nevidí...
Z.Š.



** Ples se opět vydařil **

Pod záštitou Marty Kubišové uspořádala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých v úterý 27. března v pražském paláci Žofín již třetí benefiční ples.
"Benefiční plesy na Žofíně pořádáme proto," řekl prezident SONS Milan Pešák," abychom získali finanční prostředky pro naše Středisko výcviku vodicích psů v Praze-Jinonicích. Dále proto, abychom veřejnost seznamovali s danou problematikou a především proto, abychom zviditelňovali činnost celé naší organizace. Obdobné akce, které pořádáme, vždy zaměřujeme na některé z našich odborných středisek, ať už jde o Tyfloservis, Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko, Tyflopomůcky aj."
 Příjemnou plesovou atmosféru vytvářely orchestry Karla Vlacha a Václava Zelinky, zpívali Marta Kubišová, Petra Janů , Karel Zich a Karel Černoch.
Za účasti více než 500 spokojených hostů plesu předali zástupci společnosti Ford Motor Company Milanu Pešákovi klíčky od automobilu Ford Transit, který bude sloužit Středisku pro výcvik vodicích psů.
Představitelky dámského klubu MOIRA zase předaly paní Prokopové vodicího psa, na jehož výcvik klub věnoval 80.000,-Kč.
Celý výtěžek z tohoto benefičního plesu půjde na dovybavení nového objektu ve středisku, ve kterém budou čerství majitelé vodicích psů pod dohledem cvičitelů přebírat své čtyřnohé průvodce a dokonale se s nimi sžívat.

Jiří Reichel



** I v Liberci do nového **

Třebaže Tyfloservis pro českou část EUREGIONU NISA zahrnující okresy Semily, Jablonec n.Nis., Liberec, Česká Lípa a severní část Mladoboleslavska má již za sebou osm let úspěšné činnosti, od pátku 26. března začíná psát novou historii.
V ten den byly slavnostně otevřeny nové prostory Oblastního ambulantního střediska v Liberci, M.Horákové 333, tel.: (048) 5109990.
"Získané nové prostory jsou pro práci s klienty nesrovnatelně příjemnější a umožňují pořádání společných kurzů," s radostí mi oznámila vedoucí střediska Světlana Panenková a dodala: "Nyní jsme dostupni pro celý náš region. Už k nám jezdí klienti z Českolipska, to se nám v Jablonci nestávalo. Od Ústředního autobusového nádraží je to do střediska pět minut pěšky. A konečně - další výhodou je, že můžeme už pořádat kurzy přímo ve středisku, ani to v Jablonci nebylo možné!"
 Člen Republikové rady SONS a vedoucí Střediska pro odstraňování architektonických bariér Mgr. Viktor Dudr ve svém vystoupení mimo jiné pozvaným hostům řekl: "Vedle spolkové činnosti poskytuje naše organizace prostřednictvím svých odborných středisek celou řadu nezastupitelných služeb. Nabízené služby si kladou jediný cíl - získat nebo upevňovat soběstačnost klienta a tím i lidskou důstojnost těžce zrakově postiženého člověka."
 Síť dvanácti Oblastních ambulantních středisek Tyfloservisu byla založena pro potřeby dospělých, kteří ztratili nebo ztrácejí zrak, případně když došlo k vážnému jeho oslabení. "Poskytované služby vycházejí vstříc aktuálním potřebám - nabídnout v danou chvíli pomoc, aby později osleplí i v nových životních podmínkách mohli zvládat každodenní situace," zdůraznil cíle Tyfloservisu jeho ředitel PhDr. Josef Cerha a pokračoval: "Je to celá obrovská škála činností, které musí člověk s chybějícím nebo špatným zrakem zvládnout po návratu z nemocnice... jak se postarat o sebe, o svou domácnost, případně o své malé děti..."
 Velkou výhodou je, že služby Tyfloservisu jsou poskytovány především individuálně a podle potřeby v bytě klienta, tempo výuky je vždy přizpůsobeno možnostem a potřebám jedince. Vedle dlouhodobějších kurzů, zejména v prostorové orientaci a samostatném pohybu a v sebeobsluze jsou poskytovány drobnější zácviky v obsluze pomůcek, věnuje se pozornost i jejich vhodnému výběru, ať už v oblasti náročné optiky nebo televizních kamerových lup.
Dále střediska poskytují poradenské služby. Na základě otestování zájemce pro danou pomůcku z hlediska efektivního využívání vydávají doporučení pro odbory sociálních věcí.
Pracovníci Tyfloservisu jsou průběžně doškolováni, podrobují se častému testování, zkoušení z odborných vědomostí i praktických dovedností.
"Obracejí se na nás především lidé starší, velmi často diabetici. Většinou přicházejí na doporučení očního lékaře. Chtějí si vyzkoušet hlavně pomůcky, největší zájem mají o "těžkou" optiku," shodují se obě pracovnice liberecké "Oasky" Světlana Panenková a Valérie Strnadová. "Při rozhovoru s klienty se snažíme zjistit jejich zrakové schopnosti a možnosti, co ještě zvládají sami a v čem by mohli využít naši pomoc. Pokud zjistíme, že z hlediska klientovy bezpečnosti by bylo vhodné, aby chodil s bílou holí, nabídneme mu kurz základů prostorovky."

 Jiří Reichel



** Spolupráce se vyplácí **

Často slýchávám od předsedů okresních rad Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, jak se těžko spolupracuje se Sdružením zdravotně postižených v ČR, konkrétně se střediskem pro poradenství a sociální rehabilitaci, které je v každém okrese.
Chtěl bych říci, jak to vypadá u nás v Kolíně, kde je vedoucím tohoto střediska paní Ivana Belzová, která je ochotná spolupracovat s každou specifickou organizací, ale také se smíšenou organizací, kde máme rovněž zrakově postižené občany. Naše spolupráce je velmi dobrá a můžeme klidně říci - příkladná. Naše odbočka SONS v Kolíně ze sponzorských darů koupila televizní lupu, tonometr na měření tlaku krve a glukometr na měření cukru v krvi. S paní Belzovou jako vedoucí střediska SZdP jsme uzavřeli dohodu, že bude používat tyto přístroje i pro ostatní zdravotně postižené členy.
Pro občany, kteří jsou zrakově postižení, jsme uzavřeli ve spolupráci s Knihovnou a tiskárnou K.E.Macana v Krakovské ulici dohodu, že budeme půjčovat zvukové knihy.
Spolupracujeme také s jinými organizacemi zdravotně postižených občanů. Například společně jezdíme na zájezdy, kde poznáváme krásy naší vlasti, společně se podílíme na přípravě různých akcí, například Mikulášské zábavy apod.
V naší odbočce SONS pracuje mimo jiné také turistický kroužek, který vede náš člen rady pan Kalík. Tento kroužek se spojil s Klubem českých turistů TJ Zora a uspořádali několikrát prohlídku Prahy, kdy měli zajištěného průvodce.
Po těchto zkušenostech mohu klidně říci, že vše záleží na vzájemné dohodě všech zdravotně postižených občanů bez ohledu na to, jaký druh postižení má. Jedině tak můžeme v naší práci v jednotlivých regionech zpříjemnit život těchto lidí.

Vladimír Hejl



** Moc nám chybí **

Dne 14. března nás navždy opustila naše místopředsedkyně, průvodkyně a kamarádka, paní Maruška Jančíková z Chomutova.
Moc nám chybí v našem klubu, stále se ohlížíme, kde je, kdy se zeptá: "Chceš kávu nebo čaj, nepotřebuješ něco, jen si řekni." Přesto, že zastávala funkci místopředsedkyně a práce měla dost, dobrovolně vykonávala funkci hospodyňky a pečovala o nás při každém našem setkání, s úsměvem se postarala o naši spokojenost. Když jsme odcházeli z klubu, ještě dávala po nás vše do pořádku. Protože oči jí na rozdíl od nás sloužily dobře, pracovala též pro nás jako průvodkyně a předčitatelka. Ani tato její práce neměla nikdy vadu. Vždy ochotně a obětavě nás odvedla, kam jsme potřebovali.
Maruško, díky, měli jsme Tě rádi a budeme dlouho vzpomínat.

Členové okresní odbočky
SONS ČR - Chomutov



** Pes jako společník zrakově handicapovaného člověka **

Výcvik
Přechodem mladého psa z fáze výchovy do fáze výcviku nastane pro mladého psa dost podstatná změna. Nejtěžší je tento okamžik pro ty, kterým bylo štěně svěřeno do výchovy. Většinou se přebírání psa neobejde bez slz, ale zároveň každého hřeje u srdce ten pocit, že bez jejich pomoci by zrakově postižení lidé své průvodce a společníky neměli. Fáze výchovy je totiž neméně důležitá jako dále následující výcvik.
Prvním a asi nejtěžším krokem pro psa dorostence je zvyknout si na úplně nový způsob života. První dny po příchodu z bytu do střediska nebývá pejskovi pochopitelně zrovna nejveseleji, ale děláme všechno pro to, aby na stýskání neměl čas.
Ve středisku jsou psi ubytováni v kotcích. Jsou dostatečně prostorné - jedna část je uvnitř budovy, zateplená a vytápěná, a druhá je zastřešený venkovní výběh. Kotce jsou obloženy keramickými dlaždicemi, takže jsou snadno čistitelné. Psi jsou ubytováni po dvou, aby měli vždy společnost. Každý pes přece jen společnost ostatních psů vyhledává rád a má-li ještě k tomu dostatek činnosti, kvalitní výživu a péči, přiměřeně času na odpočinek, zvykne si velice rychle. Každý příchozí pes je přidělen ke cvičiteli, který se mu bude věnovat po celou dobu výcviku. Ten trvá 6 - 8 měsíců, podle učenlivosti psa.
Základem tohoto výcviku je naprostá ukázněnost psa, ta musí pochopitelně vyplývat z povahy. Proto je tak důležité dbát na výběr a výchovu dorostu. Pokud někdy kupujeme dospělé psy (1-2 roky), domluvíme se vždy s majitelem psa na zkušební lhůtě jednoho měsíce, aby bylo možné si pejska náležitě "přečíst", než by byl zařazen do výcviku.
Samotný výcvik je činnost velmi dlouhodobá a systematická. Pro psa se všechny úkony, které má umět, musí stát naprostou samozřejmostí, průvodcovská služba musí být jeho "životním stylem". Všech 30 úkonů musí pes provádět s jistotou a ochotně, jinak by se po předání stal nespolehlivým. Nácvik jednotlivých cviků nebo úkonů od vyhýbání a označování překážek až po vyvádění z nepřehledné situace, není ani tak náročný z hlediska technického, ale spíše z hlediska psychologického. Každou minutu výcviku musí cvičitel dbát na to, aby byl dostatečně důsledný, a přitom aby psa neodradil a podporoval v něm stále chuť k práci. Celý výcvik je náročný hlavně psychicky jak pro psa, tak i pro cvičitele. Pokud si cvičitel vnáší své špatné nálady nebo vztek do výcviku, zkazí si tím práci za několik týdnů a takové chyby se potom dlouho a těžce napravují. Postupně se pes musí dopracovat k tomu, co je na celém výcviku vodicích psů to nejtěžší: Pes musí pochopit, že je zároveň vůdce, který rozhoduje o tom, kudy se půjde a zároveň poslušným pejskem, který poslouchá svého pána. Jen ten pes, který tuto dvojroli zvládne, se může stát průvodcem zrakově postiženého člověka.
Stejně jako povaha psa a jeho příprava je důležité jeho zdraví. Když se dají všechna tři hlediska dohromady, vyplyne z nich důvod, pro který bylo nutné tuto práci zprofesionalizovat. Celá komplexní příprava psů je nesmírně finančně náročná a cvičená zvířata je nutné mít neustále pod kontrolou, aby se k nevidomému člověku dostal společník, který mu jeho život nezkomplikuje, ale usnadní.

Předání psa - vyhledání ideální dvojice člověk-pes
 "Co člověk, to originál", to samé platí samozřejmě i u psů. Ani v rámci jednoho plemene se nenajdou dva jedinci úplně stejní. Ti, kteří mají o psa zažádáno, mají nejen různé povahové vlastnosti, ale také velice různorodé požadavky. Ty vyplývají z mnoha různých faktorů týkajících se místa bydliště, zaměstnání, míry zrakového postižení, rodiny apod. Lze bez nadsázky říci, že práce na přípravě a vyhledávání ideální dvojice je to nejdůležitější a nejzodpovědnější na celé této činnosti. Proto je v úvodu zmínka, že se dá tento druh přípravy a výcviku psů jen ztěží zařadit jako jedno z kynologických odvětví. Naše práce je tu kvůli těm, kteří vodicí psy potřebují a ne kvůli psům samotným.
Každý, kdo si o vodicího psa zažádá, se stává přibližně na půl roku naším klientem. To je v současné době čekací doba, během které našeho klienta připravíme na příchod čtyřnohého průvodce. Po vyřešení administrativních záležitostí se každý zúčastní dvoudenního školení, navštíví ho instruktor v místě bydliště, uděláme vše pro to, aby byl každý dostatečně informován. Po tuto dobu i my získáme informace o každém klientovi. Ze skupiny asi dvaceti psů, která je vždy ve středisku, potom vybereme toho, který by konkrétnímu klientovi mohl podle našich zkušeností vyhovovat. Ve velké většině jsme úspěšní, ale každý klient má právo posledního slova. Pokud by měl pocit, že by s přiděleným psem měl problémy, může jej vrátit. Tuto možnost za poslední rok využil pouze jeden klient z pětatřiceti.
Předávání vodicího psa je onen slavnostní okamžik - vyvrcholení naší práce. Od března tohoto roku bude probíhat v novém ubytovacím zařízení našeho střediska. Každý klient zde bude ubytován na jeden týden a naučí se se svým průvodcem žít v prostředí, které je pejskovi důvěrně známé. Bude mu zde věnována veškerá péče, aby svého pejska co nejvíce poznal, naučil se o něj pečovat, aby zjistil, jak se mu s ním bude chodit, atd. Až spolu po týdnu pojedou domů, budou se již znát a pejsek si v novém prostředí snadněji zvykne.
Každým předaným psem se rozšíří "rodina" pejskařů mezi zrakově postiženými a každý tento pes pomůže udělat svému pánovi velký krok k samostatnosti a nezávislosti. V začátcích, kdy se nový majitel se svým čtyřnohým průvodcem teprve sžívá je nutné, aby se obrnil trpělivostí. Zvířeti se nedá nic dopředu vysvětlit, nelze ho předem připravit na to, že v jeho životě nastane další změna. Proto musí každý, kdo přebírá vodicího psa, počítat s určitým časem, než si u něj pejsek zvykne. K trpělivosti je ještě třeba přibrat notnou dávku důslednosti a řídit se radami cvičitele a ostatních pracovníků střediska, aby se nestalo, že pejsek prostě svého nového pána nebude brát vážně a začne mu dělat problémy.
Psi předávaní z výcvikového střediska si zvykají snadněji než tomu bylo dříve, když žili s rodinami cvičitelů. Pes, který prošel celou přípravou na své poslání, složil závěrečné zkoušky a byl úspěšně předán, je mladým, vzdělaným začátečníkem. Jako mladý lékař nebo inženýr s čerstvým diplomem. Jen v praktickém životě se z něj může stát skutečný odborník. I u vodicího psa tedy platí, že pes je obrazem svého pána. Velmi záleží na tom, jaký spolu naváží vztah, jak je se psem zacházeno, dostává-li se mu všeho, co pes k životu potřebuje, i na dostatečném využívání toho, co se pes během své přípravy naučil.
Pocit vzájemné potřebnosti a závislosti udělá z člověka a psa nerozlučnou dvojici po celý aktivní život psa. Psí život je bohužel podstatně kratší než život lidský. Takže v době, kdy je pes naprostý profesionál, zkušený matador, dokonalý průvodce, začíná stárnout. Pokud pejskovi věkem ubyde životní energie a smysly začnou slábnout, je nutno ho také nechat odpočinout. Nechat ho, aby si prožil klidné stáří-"důchod" u svého pána a jeho pracovní místo může zaujmout nový, mladý pes. Po své dlouholeté službě si pes klidné stáří a nakonec i odchod z tohoto světa v přítomnosti svého pána zaslouží. A také se mu toho ve většině případů dostává.

ing.Hana Jasenovcová



** Zkoumání majetkových a sociálních poměrů při uplatňování žádosti o poskytnutí příspěvku na opatření pomůcek **

V posledním období dochází mezi zrakově postiženými k širokým diskusím o oprávněnosti postupů pracovníků sociálních referátů okresních úřadů při posuzování nároku na poskytnutí příspěvku na opatření zvláštních pomůcek.
Za nejvíce diskutabilní zde zrakově postižení občané považují možnost sociálních referátů přezkoumávat jejich celkové majetkové a sociální poměry formou osobní návštěvy včetně prověření vybavení jejich domácnosti.
Protože i Středisko sociálně právního poradenství SONS bylo vyzváno, aby se k této věci vyjádřilo, dovolím si k tomuto problému připojit několik poznámek, a to zejména s odkazem na platné právní předpisy, které se této záležitosti bezprostředně dotýkají.
Jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek upravuje, jako jednu z dávek sociální péče, § 33 vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Zde je stanoveno, že okresní úřady mohou poskytovat těžce zdravotně postiženým občanům peněžitý příspěvek na opatření pomůcek, které potřebují k odstranění, zmírnění nebo překonání následků svých postižení. U zrakově postižených se jedná o pomůcky, které jim umožňují získávat informace nebo styk s okolím prostřednictvím hmatových nebo sluchových vjemů nebo prostřednictvím zbytku zraku, popř. na pomůcky pro přípravu a realizaci pracovního uplatnění.
V příloze č. 4, která je součástí této vyhlášky, je uveden výčet pomůcek, na které mohou okresní úřady přispět. V příloze je rovněž uvedena maximální výše příspěvku vyjádřená procenty z kupní ceny vyjmenované pomůcky.
Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení, jedná se o příspěvek fakultativní, tedy dobrovolný. Aby mohl sociální referát kvalifikovaně o vhodnosti pomůcky i výši poskytované částky rozhodnout, je v jeho pravomoci (vzhledem k charakteru této dávky) provádět v této věci potřebná šetření. Žádný právní předpis však již nestanoví, jakým způsobem a v jakém rozsahu má být toto šetření prováděno. Nikde není upraveno, co se považuje za obvyklé a nadstandardní vybavení domácnosti, jaké úspory se považují za přiměřené atd.
Protože neexistuje jednoznačná právní úprava, jsou i postupy při prověřování celkových majetkových a sociálních poměrů v jednotlivých okresech odlišné. Některé sociální referáty se spokojí s vyplněným formulářem o majetku a příjmech a vlastnoručně podepsaným čestným prohlášením, jiné však přistupují k prošetření důsledněji a prověřují údaje uvedené ve formulářích osobní návštěvou v domácnosti občana. Nutno konstatovat, že tyto postupy nejsou v žádném případě s platnou právní úpravou v rozporu.
I když se tento postup mnohým zdá značně obtěžující a zasahující do jejich osobní integrity, je třeba připustit, že pokud stát z peněz daňových poplatníků hodlá poskytnout občanu mnohdy nemalou finanční částku, má bezesporu právo stanovit si určité podmínky pro její poskytnutí. Požádá-li občan o takovouto dávku, musí stanovené podmínky respektovat.
Na druhé straně ale postup sociálních referátů při prošetřování rozhodných skutečností musí být vždy v souladu s principy etiky a nesmí ponižovat lidskou důstojnost.
Bohužel nelze předpokládat, že v rámci nyní platné vyhlášky bude možné tento nepříznivý stav změnit. Jediným řešením je přijetí nové zákonné úpravy příspěvků a dávek pro zdravotně postižené, která by jednoznačně upravila nároky občanů a přihlížela by pouze k příjmovému hledisku, nikoliv k majetku.
I když se k výše uvedenému tématu rozvinula poměrně široká debata, je třeba říci, že dle nám dostupných informací není tento problém v celorepublikovém měřítku až tak závažný. Přestože je testování majetku prováděno, nedošlo v posledním období k častějšímu zamítání žádostí z majetkových důvodů. Máme určité signály o zvyšování procenta finanční spoluúčasti občanů při pořizování pomůcek, ale to spíše souvisí s omezením objemu finančních prostředků poskytovaných okresním úřadům.

JUDr. Pavel Ptáčník



** Pomohli i důchodci **

Klatovská nadace Katarakta změnila název, její cíle však zůstaly stejné. Potvrdila to její místopředsedkyně Věra Tomaierová.
"Podle zákona o nadacích a nadačních fondech jsme požádali o zápis do nadačního rejstříku Krajského soudu v Plzni. Od letošního roku se tedy jmenujeme Nadační fond Katarakta - šedý zákal," uvedla Tomaierová.
I přes tuto změnu zůstávají cíle Katarakty, jimiž je podpora očního oddělení klatovské nemocnice a případně i dalších očních ordinací v regionu, stejné. "V této souvislosti bych chtěla poděkovat všem našim příznivcům a dárcům. Dík si zaslouží jednotlivci i společnosti, kteří na naši činnost přispívají, zejména pak klatovský Klub důchodců, jenž nám velmi pomáhá," konstatovala Tomaierová.
Kromě poskytnutých darů se nadace snaží sama získávat potřebné finance. V posledních měsících jí velmi pomohly přednášky jejího předsedy primáře Michala Janeka, jichž se v celém okrese zúčastnila řada zájemců, kteří na činnost nadačního fondu také přispěli.
Veškeré získané prostředky zatím Katarakta používá na splácení amerického počítačového perimetru, který oční oddělení klatovské nemocnice získalo v březnu 1997. Tento špičkový diagnostický přístroj je využíván při vyšetřování očního pozadí u onemocnění sítnice, zrakového nervu a zejména zeleného zákalu. "Díky příspěvkům se nám podařilo splatit již půl milionu. Stále však zbývá dvě stě tisíc. Až bude tento dluh umořen, máme v plánu očnímu oddělení zakoupit nadstandardní vybavení," dodala Věra Tomaierová.



** Senátor navštívil mateřinku **

V březnu navštívil Speciální mateřskou školu a speciální pedagogické centrum pro zrakově postižené děti v Hradci Králové senátor doc. MUDr. Karel Barták, CSc. Cílem setkání bylo seznámení se s rozsahem služeb, které centrum v současné době zrakově handicapovaným dětem poskytuje.
Předmětem zájmu ze strany senátora nebyla běžná materiální pomoc mateřské škole, ale nabídka vytvořit legislativu tak, aby napomohla ke koordinaci mezi institucemi, které napomáhají při péči o zrakově postižené děti v tomto speciálním zařízení. V uvedené oblasti je ještě co vylepšovat, "protože včasná pedagogická pomoc je důležitá pro další rozvoj dítěte," říká ředitelka MŠ Věra Kašparová
Karel Barták si na místě prohlédl počítač pro nevidomé, tiskárnu s Braillovým písmem, televizní lupu a další zařízení. A protože pedagogické centrum pro zrakově postižené hodlá realizovat projekt Sportujeme bez bariér, senátor poradil, kam se obrátit, aby se získaly finanční prostředky na sportovní pomůcky a nářadí.



** Tajemný školní předmět **

Velmi často vzpomínám na školní léta, neboť je prozatím považuji za nejkrásnější roky svého života.
Mé vysvědčení nebylo nikdy valné. Mým nejoblíbenějším předmětem byl slepecký zkratkopis. Poprvé jsem se s ním setkala při čtení časopisu Náš svět, který vydávalo Ministerstvo školství a jehož redaktorem byl Lubomír Nop. Co se asi skrývá pod názvem pravidelné záhadné rubriky - zkratkopisný koutek? Zkoušela jsem texty luštit, ale marně.
"Paní učitelko, prosím, co je tam napsáno?" ptám se.
"To se dozvíš v sedmé třídě."
 "Až za rok?" změla má zklamaná odpověď. Ale vtom mě něco napadlo. Zeptám se tedy někoho ze "sedmáků". Všichni mi však říkali, že oni to neumí. Nepochodila jsem ani u osmáků a deváťáků.
Jak bylo zmíněno v článku pana dr. Šarbacha (bodová Zora 6/99), učitelé opravdu nevěnovali tomuto předmětu přílišnou pozornost. Tak si musím ještě rok počkat!
Dny ubíhaly jako voda. Ani jsem se nenadála a byla tu první hodina zkratkopisu. "Nemusíte mít strach," zahájila ji paní učitelka, "nebudu vás nijak přísně známkovat. Jste totiž posledním ročníkem v naší republice, který má tento předmět povinně v osnovách." Potom nám vysvětlila, jak se v učebnici orientovat a které zkratky kdy použít.
Roman a já jsme se hned pustili do studia té záhadné učebnice. Kromě zkratek slabik, předpon, koncovek a podobně byl v ní i napínavý příběh od Eduarda Štorcha nazvaný Před pěti tisíci lety. Byl zařazován na konci každé výukové kapitoly. Chcete-li se tedy dozvědět, jak děj pokračuje, musíte se naučit další zkratky. Autor učebnice, nevidomý učitel Rudolf Krchňák, to zkrátka dobře vymyslel.
Spolužáci nás prosili, abychom jim příběh předčítali, a tak jsme s Romanem soutěžili, kdo bude dřív umět další kapitolku, aby se mohl pustit do předčítání.
V druhém a třetím díle učebnice slepeckého zkratkopisu jsme sice žádný napínavý příběh už neměli, ale předháněli jsme se dál. Oba jsme se naučili poměrně rychle všechny zkratky!
Jistě se teď v duchu ptáte, jestli jsme slepecký zkratkopis využili i po ukončení základní školy?
"Já rozhodně," řekl mi Roman, "dokonce jsem si pro svou potřebu vymyslel nějaké nové zkratky. A co ty?"
 "Já této znalosti hojně využila na učňáku. Učitelé totiž při diktování neradi opakovali jednu větu několikrát. Jednomu z nich posléze došla trpělivost a řekl nám: "Cítím se tady jako mezi prvňáky. Jste už dost velcí na to, abyste se dokázali mému diktování přizpůsobit."
 "To zase naše profesorka na ekonomce," vzpoměl si Roman, "nám s oblibou kontrolovala naše sešity - úpravu a pravopis. Tak jsem si začal psát poznámky ve zkratkopisu a byl pokoj!"
 Zkratkopis tedy ještě žije a je to můj velký pomocník.
Jsem proto velmi ráda, že jsem se dozvěděla něco víc o jeho historii a vzniku.
Lenka Řehánková



** Vzpomínka na "zimní království" **

Autobus se členy okresní odbočky SONS Třinec a jejich průvodci se ve čtvrtek 25. února vydal do Polska na "kulig" do Wisly - Dolina Bialej Wiselki. Tady je namístě vysvětlit, co polsky znamená "kulig" - je to jízda na saních, tažených koňmi.
Uvítalo nás pravé zimní království, zasněžené smrky, podél silnic metrové bariéry sněhu, ale především rolničkami ozdobení koně se saněmi. Přidalo se k nám i pět nevidomých z Polska a tak nám nic nebránilo, abychom se vydali na saních podél Bialej Wiselki. Naši průvodci nám co nejvěrněji popisovali okolí a nám nevidomým neunikla zvuková kulisa tekoucí vody, padající dolů přes splavy a balvany. Saně lehce klouzaly po vyježděné lesní cestě, koníci odfrkávali, rolničky zvonily a tak jsme se ani nenadáli a byli u cíle.
V dřevěném srubu na nás čekalo milé posezení u krbu. Každý z nás si opekl na ohni klobásu, zapil čajem nebo pivem. Posléze se dali polští přátelé do zpěvu. Abychom nezůstali pozadu, doprovodila nás naše členka paní Anna Grandičová na harmoniku a pak již bylo veselo. Zpívalo se česky i polsky a nechyběly ani písničky v našem nářečí. Většina z nás se pak vydala na procházku po okolí, ozářeném sluníčkem.
Čas rychle běžel, bylo třeba se vydat na zpáteční cestu. Tentokrát koníci běželi, protože terén klesal a záhy jsme se ocitli na parkovišti u našeho autobusu. Ve Wisle jsme se rozloučili s našimi přáteli, kteří nám již potřetí tyto zážitky připravili.
Ingeborg Klepaczová



** A zase u Bezdynky **

V sobotu 27. března 1999 jsme u haluzické studánky, zvané Bezdynka, už popatnácté přivítali jaro. Za krásného jarního počasí se nás na tuto tradiční vycházku vydalo celkem 56. Z toho jen menší část byla z pořádající Místní odbočky SONS Kyjov, další přijeli z ostatních částí hodonínského okresu i odjinud, tentokrát nejvíc z Brna.
Zase se vedly řeči, opékaly špekáčky a konzumovaly a nabízely různé přinesené dobroty a moc se vypilo té dobré pramenité vody. Jaro o sobě dalo už zřetelně vědět. Přivítaly nás rozkvetlé podběly, plicníky a lýkovec a sem tam dokonce přeletěl první motýl. Samozřejmě přezimovavší žluťásek řešetlákový, jak nám průvodci sdělili.
Při odjezdu na zastávce Jestřabice jsme zavinili zpoždění, než jsme se všichni nasoukali do vagonů. Ale vlakvedoucí se jen smál a mávl nad tím zdržením rukou. Je na to ostatně zvyklý z houbařské sezóny, kdy chodí do Ždánského lesa zástupy houbařů. Tak zase za rok nashledanou, jaro přece přivítat musíme.
JH



** Pomohly jsme si samy **

Při rekondičních pobytech nám chybí čas a příležitost, abychom se v rámci sebeobsluhy naučily novým technikám v ručních pracích, kterým se rády ve volných chvílích věnujeme. Proto jsme se jako členky Klubu ZP žen při SONS Brno-jih rozhodly, že si pomůžeme samy.
Ve vlastní režii jsme proto uskutečnily setkání pletařek. Poprvé v říjnu minulého roku a pro velký zájem jsme je opakovaly ještě letos ve dnech 22. - 25.března. Vedení obou "kurzů" se ujala paní Ludmila Jakubů. Kromě pletení jsme se učily síťování, drhání, háčkování a zhotovování velikonoční výzdoby.
Ze svých prací jsme uspořádaly malou výstavku a požádaly pracovníky brněnského studia televize Prima o natočení reportáže. Díky osobním kontaktům naší prosbě vyhověli. V krátkém šotu jsme informovaly rovněž o historii a současné činnosti Klubu žen.
Protože jsou tato setkání pro nás užitečná, dohodly jsme se již nyní na podzimním pokračování.

Marie Tlačbabová



** Evropské mince mají zpoždění **

Dva přední evropští výrobci mincí vydali začátkem března varování, že odklady a změny objednávek mohou mít za následek nedodržení harmonogramu výroby a zevedení mincí nové jednotné měny euro, která se plánovala na rok 2002.
Podle britského listu Financial Times finský výrobce Outokumpu a německý KME, na které připadá více než 50% objemu produkce těchto mincí, informovali, že zpoždění může být až šest měsíců. Podle původních plánů mělo být vyrobeno asi 65% z potřebných 70 miliard mincí k 1.1.2002.
Mince mají být zhotoveny z velmi přesně definované slitiny mědi, hliníku, zinku a cínu. V minulém roce byl však jejich design odmítnut Evropskou unií, která má mandát 7,5 miliónu nevidomých. Nový návrh mincí však stále není schválen.
Evropská organizace maloobchodníků požaduje, aby složení kovu bylo velmi přesné a umožnilo tak zcela jednoznačnou identifikaci mincí v automatech. Evropské mincovny ale uvádějí, že dosavadní dodávky kovu pro mince z Chile a Jižní Koreje, objednané podle původních požadavků Evropské unie, mají však poněkud jiné složení a nebudou tedy pro mince euro použity.



** Jemný dotyk setkání **

Desítky fotoaparátů a televizních kamer sledovaly slavnostní chvíle, kdy Andrea Bocelli získal oficiální důkaz o tom, jak jej u nás posluchači milují a obdivují. "Poklad zlatých a platinových desek mu předala stálice naší populární hudby - Helena Vondráčková. A jaké byly její pocity?
"Bocelliho poslouchám od první chvíle, kdy u nás začal vycházet, v naší branži se rychle rozkřiklo, že se zrodil nový, naprosto oslňující talent. Jeho obrovskou oblibu u našich lidí si vysvětluji tím, že má nejen nádherný hlas a zpívá s obrovským procítěním, ale i šťastně a krásně spojil klasiku s populární hudbou, což je dnes u publika velmi žádané.
Cítila jsem opravdu jako poctu, když mě z PolyGramu požádali, abych to byla já, kdo mu předá "zlato a platinu". Představte si, že celkem to bylo za 327 000 prodaných alb v Čechách i na Slovensku!
Na přípravu jsem měla jen pár hodin, a tak jsem se obávala, abych vše dobře zvládla, aby ke mně pocítil sympatie a nebral svou návštěvu jen jako jednu z mnoha povinností.
Byl to však krásný, jemný dotyk setkání s přátelským a životním optimismem nabitým člověkem. Andrea Bocelli vyzařuje klid, vyrovnanost, pochopení, tedy všechno, co my v sobě občas marně hledáme. Měla jsem neustále pocit, že kolem něho musím chodit po špičkách a mluvit potichu.
Když nás fotili, trochu jsem cítila ostych chovat se k němu jako k partnerovi. Jeden z jeho manažerů však situaci rezolutně vyřešil: "Máte ji obejmout a jít k ní blíž, je to krásná žena!"
Během pár minut přísně vymezeného času byla titulní fotka hotová.
Profesionálně je mi sympatické, že se Andrea Bocelli věnuje duetům a vždycky zdůrazňuje, jak je má rád. Po úspěchu na vánočních koncertech v Lucerně chystáme s Mirem Dvorským nové společné album a rádi bychom do něj zařadili i něco z Bocelliho repertoáru."
(jab.)



** Za "čisté ruce" **

Člověk, který jedná jménem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, by se měl snažit alespoň o to, aby nepřepadl přes hranu zákona, když mu už nic neříkají slova "charakter, morálka a svědomí." Znám několik zrakově postižených, kteří se snaží ostatním nevidomým a slabozrakým tzv. "nezištně" zajistit co možná největší úlevy a výhody. Žel, po jejich dosažení opomenou tyto předat oněm slepcům, na které se při jejich získávání odvolávali.
V takovýchto aktivitách vyniká Josef Kučera, jehož "zdařilým kouskem" byl zájezd do Itálie na přelomu srpna a září loňského roku. Zájezd dopadl celkem dobře i přes mnoho organizačních nedostatků, nezaviněných ovšem vedoucím zájezdu, za kterého se hned v Praze, po nastoupení do autobusu, pan Kučera prohlásil. Bohužel, zůstalo pouze u prohlášení, neboť s veškerými problémy nás posílal za italskou ředitelkou cestovní kanceláře, ale bez tlumočníka jsme neměli moc šancí. Pan vedoucí se ohradil, že si zájezd řádně zaplatil a do Itálie se přijel rekreovat jako my. K jeho chvále nutno přiznat, že to dělal opravdu poctivě. Cestovní kancelář znepříjemnila účastníkům pobyt nedodržením podmínek, uvedených údajně ve smlouvě, kterou nám však pan Kučera odmítl přečíst. Nicméně na základě těchto skutečností vymohl slevu 300 korun ze šesti tisíc, které každý zaplatil. Při této příležitosti jsem slyšel přivolanou tlumočnici číst ze smlouvy, že nám již původně byla stanovena cena zájezdu na 5700 korun a dvě místa zdarma. Domnívám se, že volná místa by měl získat člověk, který je schopen i ochoten ostatním zpříjemnit pobyt a zajistit bezstarostnou dovolenou, nikoli ten, kdo se na nich chce pouze napakovat.
Cestou do Prahy se pan Kučera již opět choval jako vedoucí a obcházel nás, aby zjistil, nevládne-li vůči jeho osobě nepřátelská nálada. Sliboval, že v Praze každému vrátí 300 korun. Po příjezdu domů jsem jej telefonicky upozornil na cenu zájezdu uvedenou ve smlouvě, a byl jsem ujištěn, že každému vrátí šest set. Cenu zájezdu nám prý zatajil, aby měl "pohyblivých" 300 korun na osobu pro případ nějakého výletu, který se opravdu uskutečnil. Každý účastník jej však zaplatil českému přepravci v korunách hotově.
Do ledna tohoto roku se panu Kučerovi nepodařilo uhradit cestovní kanceláři zmíněný zájezd, což je přinejmenším ostuda. Naopak na ní dodatečně vymořil další významnou slevu, o které nás ještě nestihl informovat. Všichni, kteří měli to štěstí, zúčastnit se výše uvedené akce se mohou tedy těšit na vrácení (krom zmíněných šesti set korun) dalších několika set, protože jak mě pan Kučera již v září telefonicky ujistil, nechce nás okrást. Sláva jeho neutuchající snaze o "dobro" slepců.

Stanislav Gaňa


Připojujeme vyjádření, o které jsme požádali pana Josefa Kučeru:

"Po přečtění tohoto článku mě napadlo přísloví: Pro dobrotu na žebrotu.
A nyní k věci. Mezi čtenáři zrakově postiženými jsou jistě i ti, kteří vědí, že seriózní cestovní kancelář může nabídnout jakékoliv skupině 10 až 15% slevy ze zájezdu. (Dvě až tři místa v režii CS pro vedoucího nebo zdravotníka).
V loňském roce mě navštívila zástupkyně IMI TRAVEL, zdali nechceme využít jejích služeb. Navrhl jsem podmínky a 8. dubna jsme podepsali smlouvu. Smlouva obsahovala tyto body: Praha - Cszenateco, penzion - 13 dvoulůžkových pokojů, 4 třílůžkové, 1 čtyřlůžkový. V penzionu teplá voda, úklid, použití elektrického proudu, soukromá pláž, slunečník a dvě lehátka, 3x denně italská strava, která se skládá z kontinuální snídaně, oběd ze dvou chodů - těstoviny a druhé jídlo, večeře - hlavní jídlo, polévka apod., lékařská služba na místě, pojištění, dva až tři zájezdy naším autokarem, který tam měl být po celou dobu pobytu. Dále bylo ve smlouvě ložní prádlo. Autobus měl mít dostatečnou zásobu pití a kávy po celou dobu pobytu.
Při zpáteční cestě byla naplánovaná návštěva Benátek a návštěva nevidomých v Rimini. Dále ve smlouvě byl bod - placení zájezdu (50% před odjezdem a 50% po příjezdu do Prahy). 9. dubna jsme zaplatili zálohu 119 700,-Kč keš (do ruky) s odůvodněním, že paní ředitelka musí v Itálii zaplatit zálohu za dvoulůžkové pokoje. Účastníci zájezdu byli v dopise informováni o výletech a o osobním pojištění proti úrazu. Dále byli informováni o tom, kde bude přistaven autobus - hodina odjezdu byla upřesněna dalším dopisem. Tři neděle před odjezdem jsme se začali zajímat v kolik hodin, ale jaké bylo naše překvapení, když na dveřích IMI TRAVEL, Polská 3, byla cedule z "technických důvodů zavřeno" a telefony nikdo nebral. Dovedete si představit, jak mi bylo. Každý den se chodil oblastní pracovník dívat, zdali se něco nezměnilo. Osm dní před odjezdem zastihl oblastní pracovník slečnu Marii, která mu sdělila, že nám bude dělat delegátku a tlumočnici. Informovala nás, že odjezd je 28.8. v 16,30 hodin. Na to konto jsme informovali všechny účastníky zájezdu. V den odjezdu po 10. hodině volala paní ředitelka Gracianni, že přijedou dva autobusy a odvezou nás jinam, než bylo nasmlouváno a to do Marcello de Numa a jako důvod uvedla, že v Cszenatecu jsou zelené řasy a chaluhy, takže je to neobyvatelné. V Numáni jsme se dozvěděli, že budeme bydlet v apartmánech. Ubytování bylo po italsku (rozruch). Já jsem dostal jeden z nejhorších pokojíků, ale byl jsem rád, že jsem na místě. Druhý den hlásili rekreanti, že nemají ložní prádlo, deky, slunečníky. Paní ředitelka řešila problém slovy "zítra" a tak to trvalo až do pátku. Jelikož jsme neměli vlastní dopravu, tak jsme nemohli jet na plánované výlety, přesto jsme požádali paní ředitelku, která tam byla s námi po celou dobu pobytu, že bychom se projeli lodí. Od každého jednotlivce vybrala 120 000 lir, ale první den se nejelo pro vysoké vlny, a druhý den taktéž. Když třetí den pan Gaňa vehementně přesvědčoval paní ředitelku o vrácení peněz, celá rudá je hodila na stůl; někteří dravější se vrhli na peníze a na šest lidí se nedostalo.
Na místě jsem přesvědčil paní Gracianni, že bychom chtěli navštívit slavné poutní místo Lorette, vzdálené asi 20 km od Numáni. Vezla nás tam česká firma z Chrudimi. Paní ředitelka chtěla od nás 100 Kč, ale v autobuse zástupkyně firmy chtěla jen 85 Kč. Zdálo se mi neobvyklé, že ředitelka chtěla na nás podepsat papír, jak se tam máme dobře, ale to jsem odmítl s tím, že ve smlouvě je bod - do týdne možnost reklamace.
3.září jsme měl poradu - ředitelka, tlumočnice a já, kde jsem musel podepsat dodatečnou podsmlouvu, že 107 000 Kč pošlu na konto do Itálie. Nutila mě k tomu, že Praha pošle peníze a já budu platit "keš" cestovní kanceláři PragoDok, což jsem odmítl s odůvodněním, že se budu držet smlouvy. Vyhrožovala, že když nepodepíši, tak neodjedeme. Vsunul jsem tam větu "neodjedeme-li do 20 hodin, bude IMI TRAVEL platit všechny výlohy". Dále tam byl dodatek, že zaplatíme do 10.září 1998.
Odjezd byl dramatický, ale přece jen jsme odjeli. V Praze jsem čekal na fakturu. Čas běžel, faktura nikde, ale volali z Itálie, abych platil "keš". Já jsem trval na faktuře. Koncem listopadu za mnou přišel zástupce majitele domu Slovenská 3, abych peníze převedl na jejich konto s tím, že se s IMI TRAVEL vyrovnají. To jsem odmítl. Rovněž s podobným návrhem přišel PragoDog a další tři jiné cestovky.
V polovině ledna tohoto roku mě navštívila ředitelka IMI TRAVEL a chtěla vědět, kdy zaplatím. Řekl jsem - až bude faktura. S paní ředitelkou tam byl jeden muž a tlumočnice. Dlouho spolu mluvili italsky, načež ředitelka řekla "ty zaplatíš 50 000 Kč hned" a já odpověděl, bude-li faktura, tak ihned". Třetí den jsem měl fakturu na stole -nechal jsem ji proplatit. Za týden jsem se dozvěděl, že peníze jsou nedoručitelné pro špatné číslo na faktuře. Další faktura byla v pořádku a byla proplacena 3.2.1999.
Jsem přesvědčen, že si asi paní ředitelka uvědomila nedostatky, proto dala takovou slevu. 38 000 Kč je v Kouřimské a každý účastník dostane částku 38 000: počtem účastníků.
Mezi některými účastníky zájezdu se trousí drby, že jsem paní ředitelku okradl. Musím podotknout, že částku navrhla paní ředitelka, já jsem ji jenom přijal, protože jsem si byl vědom toho, že porušila smlouvu v mnoha bodech. Chtěl bych touto cestou sdělit těm, kteří mají pocit, že byla poškozena IMI TRAVEL - Slovenská 3, tak mohou peníze vrátit paní ředitelce Gracianni PUNTO VAKANZA, Národní 37, Praha 1.
Děkuji těm, kteří dobrou náladou zpříjemňovali tento pobyt".



** Ještě k žebrání **

Myslíte si, že nevidomí pouliční hudebníci jsou v podstatě žebráci? Také jsem se na to kdysi tak dívala. Jenže ono je to trochu jinak.
Nedávno jsem v Dobrém jitru na Praze II zaslechla diskuzi o nevidomém harmonikáři na Karlově mostě. Vzpomněla jsem si přitom na černého saxofonistu, kolem kterého jsem v USA každý den chodila z práce. Domů jsem sice přicházela unavená jako soumar, ale díky jemu v dobré náladě.
V posrpnových dnech roku 1968 jsme ve Vídni často chodili k Štefanskému dómu poslechnout si hudebníky, jichž tam vždycky bylo (a stále ještě je) požehnaně. Bylo nám úplně jedno, zda ti lidé vidí nebo ne. Chodili jsme za nimi prostě a jednoduše pro zábavu.
Kromě toho se domnívám, že harmonika na Karlově mostě zní mnohem příjemněji než americké šlágry řvoucí od rána do večera z ampliónu elektronického obchodu v naší ulici.
Až tedy půjdete zase někdy kolem, zastavte se a třeba jim přihoďte do klobouku pár drobných. Určitě si vaši pozornost a odměnu zaslouží. Těm "skutečným" žebrákům, kteří hodlají v této profesi zbohatnout, doporučuji výlet do New Yorku. Mají tam totiž speciální kurz efektivního žebrání. Za cenu letenky a pouhých pět tisíc dolarů vás za tři měsíce naučí žebrat nejen efektivně, ale hlavně výnosně. A bez práce. Good Luck!

Ing. Veronika Hončová



** Pes byl znechucen konzervativci **

Labradorka Lucy, která všude provází nevidomého britského ministra školství Davida Blunketta, byla ve čtvrtek 18.března vykázána z parlamentu poté, co se při projevu jednoho z opozičních konzervativců pozvracela na koberec. "Lucy musela jít ven pro případ, že by u ní vaše směšné poznámky opět vyvolaly nevolnost," řekl na adresu konzervativců státní tajemník pro vzdělávání Andrew Smith. K nehodě došlo při projevu stínového ministra školství Davida Willettse.
ČTK



** Dvě soutěže v Jihlavě **

V závěru měsíce března se staly dvě po sobě následující soboty v jihlavském klubu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých dějištěm dvou zajímavých soutěží.
Na bílé mapě republiky se opět zaplnilo další místo. I v Jihlavě se hraje show-down na kvalitní úrovni. Byl totiž uspořádán již druhý ročník turnaje v tomto sportu. Po loňském seznamování byl už letošní ročník silným turnajem s ostrými boji. Potřebnou kvalitu zajistili zkušení borci z Tyflosportu Praha, Kyjova a Třebíče. Domácí účastníci byli sice nováčky, ale přesto i oni svým elánem potvrzovali, že se rychle učí a že v budoucnu chtějí hrát důstojnější roli. Vavříny si odnesli hráči Prahy. Zvítězil David Sícha před Jaromírem Vospělem, na třetím místě skončil Oldřich Mikulášek z Kyjova. Mezi ženami excelovaly hráčky Kyjova. První místo obsadila Helena Křiváčková, na druhém místě se umístila Hana Vrtková, a třetí místo si zajistila Blanka Straková. V prestižním zápase mezi oběma kategoriemi zvítězila Helena Křiváčková, která se tak stala absolutní vítězkou celého turnaje.
Druhým kláním, jež zaujalo soutěžící ze širokého okolí se stalo srovnávání výkonnosti ve čtení a psaní bodového písma a psaní na kancelářském psacím stroji. Znalci vypouklých puntíků se sjeli z Brna, Kladna, Uherského Hradiště, Tábora a pochopitelně nechyběli Jihlavané. Zkušená paní Ruthová v roli rozhodčí pečlivě dbala na přísné, ale spravedlivé regule soutěže. Je třeba zdůraznit, že všichni, kdo se zápolení účastnili, zvládli všechny disciplíny opravdu dobře, a to platí i o těch, kteří přišli o zrak v pozdějším věku. Pohledem do výsledkové listiny zjistíme, že mezi nevidomými od narození se nejlépe umístil Jaroslav Karmazín před Bořivojem Markem. V kategorie později osleplých pěkné umístění zaznamenali Emilie Kumherová a Helena Křiváčková. Ocenit je třeba i V.Sedláře a především ženy - B.Nagyovou a M.Doležalovou.
Obě soutěže se vyznačovaly dobrou organizací, která zahrnovala i doprovod účastníků na místo soutěže, podávání občerstvení a v neposlední řadě odměny a diplomy všem, kteří dosáhli na stupně vítězů.
B.M.



** Úspěch našich plavkyň **

Ve dnech 25. - 27. března se uskutečnilo v jihlavském pětadvacetimetrovém bazénu za účasti 43 účastníků z devíti zemí mistrovství Evropy zrakově postižených v plavání. Nejpočetnější výpravu vyslali Angličané a Španělé.
Z české reprezentační pětice si nejlépe vedla zkušená pětadvacetiletá slabozraká Kateřina Hnátková z Baníku Ostrava, která dokázala v kategorii B3 získat dvě zlaté a tři stříbrné medaile. Titul mistryně Evropy v závodě na 50 m prsa vybojovala dokonce ve světovém rekordu - 41,64 s ! Druhou zlatou si vyplavala v závodě na 100 m prsa časem 1:31,24. Hodnotná druhá místa obsadila ve finále na 50 m volný způsob (35,70 ), 100 m volný způsob (1:17,62) a 200 m volný způsob (2:51,52). V téže kategorii zrakového postižení vybojovala naše nejmladší plavkyně, teprve čtrnáctiletá Drahomíra Čadilová z SK SportHandi Praha stříbrnou medaili v závodě na 50 m prsa časem 49,45 a tři bronzové medaile v závodech na 100 m prsa (1:48,97), na 50 m volný způsob (46,44) a na 100 m volný způsob (1:46,46).
Mile překvapila a svou houževnatou přípravu zúročila třiadvacetiletá nevidomá Lucie Víšková z SK Slavia Praha. Na prsařských tratích v kategorii B1 na 50 m (54,84) i na 100 m
(1:56,86) obsadila vždy druhá místa.
Martin Štěpánek dosáhl nejlepšího umístění v závodě na 50 m znak (36,36), kdy skončil na čtvrtém místě. V témže závodě dosáhl svého nejlepšího umístění na mistrovství Evropy Jan Zikl. Dosažený čas (43,25) stačil na páté místo. Oba mladí slabozrací plavci jsou z SK SportHandi Praha.
Nestor jihlavského plavání MUDr.Vladivoj Čermák mimo jiné ocenil, jak se postižení sportovci k sobě chovají vlídněji než jiní a dodal: "Čas, ten se dá bezmeznou dřinou natrénovat, ale styl ne. O to víc fandím těm, kteří s plaváním začali později, až když zrak ztratili. Toto mistrovství jim zase dodalo více sil a to je dobře."
 V soutěži zemí byli nejúspěšnější Angličané (30 zlatých, 11 stříbrných, 9 bronzových) před Španěly (19 zlatých, 22 stříbrných, 14 bronzových) a Rusy (5 zlatých, 1 stříbrná, 3 bronzové). Na pěkném 4.místě se umístila naše republika.

Jiří Reichel



** 3.přebor Moravy v show-downu **

Uskutečnil se 20.března 1999 v Kyjově a pořádajícím oddílem byla Jiskra Kyjov. Na přebor se sjelo 15 hráčů a 12 hráček z oddílů Jiskra Kyjov, Sigma Olomouc, Baník Ostrava a Orbita Brno.
Muži byli rozlosováni do 4 skupin a do vyřazovacích bojů postupovali první dva. Ženy měly jen 3 skupiny a do závěrečných bojů postupovaly první dvě. Protože přebor je stanoven pouze na jeden hrací den, tak se základní skupiny hrály pouze na jeden set, což není vždy spravedlivé. Ale další zápasy se hrály už na dva vítězné sety.
Jedinou závadou turnaje byla špatná akustika v hrací místnosti žen a špatná kvalita stolu v herně mužů.
V soutěži mužů obsadili první tři místa hráči Baníku Ostrava v pořadí Martin Pouch, Antonín Vaněk a Josef Kikta.
V soutěži žen zvítězila Květa Trnečkvá ze Sigmy Olomouc před Hanou Vrtkovou z Jiskry Kyjov a Petrou Černoškovou z Baníku Ostrava.
K.T.



** Šachové mládí o tituly **

Letošní Mistrovství České Republiky zrakově postižených žáků a juniorů v šachu jednotlivců se konalo od 26. do 28 března v Praze na Vinohradech v internátě pro slabozraké děti. Začalo se hrát téměř hned po příjezdu, tedy v pátek. Do soutěže se původně přihlásilo 25 hráčů, ale přijelo jich jen 21. Absenci způsobila různá onemocnění. Přesto k soutěži nastoupili žáci a junioři z Orbity Brno, Sigmy Olomouc, Baníku Ostrava, TJ Stella při Středním odborném učilišti pro zrakově postiženou mládež v Praze, a pořádající TJ Zora. V žákovské kategorii hrálo 14 dětí, v kategorii juniorů soutěžilo 7 hráčů.
Vzhledem k počtu přihlášených se mistrovství žáků hrálo švýcarským systémem na 7 kol a stejná soutěž juniorů systémem - každý s každým, také na 7 kol.
Oba turnaje rozhodoval pan Michal Dragoun, který nezaznamenal během soutěže žádný protest kvůli nedodržování pravidel, ale zaznamenal kuriozní situaci, která nastala v soutěži juniorů. Budou totiž uděleny tři zlaté medaile.
Hráči Chlanda, Mrština a Pavlík dosáhli stejného počtu 5 bodů, ani pomocné hodnocení neurčilo vítěze. Byla dokonce sehrána vzájemná dodatečná utkání a ani ta nerozhodla. Proto jsou tedy tři vítězové. Zlatou medaili dostal však zatím jen jeden z nich, protože s touto situací pořadatel nepočítal. Zbylí dva ji obdrží později.
Vítězem a mistrem republiky v kategorii žáků se stala Veronika Šubertová ze Sigmy Olomouc se ziskem 5,5 bodu. Na dalších místech se pak umístili Marek Peňáz rovněž ze Sigmy a rovněž s 5,5 body a Martin Dráb ze Zory Praha s 5 body.
Účast na mistrovství byla odpovídající počtu mladých šachistů hrajících v oddílech. Je vidět, že někteří hráči přece jen výkonnostně rostou. Na úrovni partií, zejména v kategorii juniorů je to docela znát.
Vítězům blahopřejeme a těšíme se, že na příštím mistrovství bude účast i kvalita partií zase vyšší.

Luboš Slavík



** Velké Březno bylo skutečně velkolepé **

Dne 30. března 1999 přivítalo Velké Březno účastníky mezinárodního šachového turnaje zrakově postižených, konaného k 40. výročí založení šachového oddílu TJ Start KARKO Ústí nad Labem.
Hned v úvodu si účastníci připomněli historii, když bývalý předseda oddílu pan Jiří Benda informoval hlavně o slavné době začátku organizování šachu zrakově postižených v naší republice, kdy jejich oddíl disponoval hned celou řadou kvalitních šachistů v čele s Jaroslavem Fliegrem, mistrem republiky.
Nezapomnělo se ani na současného předsedu oddílu pana Matěje Ligoše, který v současné době zápasí se zdravotními problémy v nemocnici. Také proto se stal ředitelem turnaje pan František Komzák, který též zabezpečil akci po stránce sponzorování. Zároveň v průběhu turnaje oslavil 60. narozeniny, ke kterým mu blahopřejeme a vzpomínáme jeho bojovné hry na mistrovstvích republiky a zejména při reprezentačních startech.
Celkem dvanáct šachistů zasedlo za šachovnice, aby změřili své síly ve zkráceném šachu, kdy každý má pouze jednu hodinu na partii. Právě tempo asi rozdělilo hráče na silnější a slabší a pravděpodobně nejvíce ovlivnilo konečné pořadí. Ještě snadněji, než v loňském mistrovství ČR se mi podařilo odskočit ostatním hráčům na dvoubodový rozdíl, když jediný půlbod jsem ztratil až v posledním kole s bratrem Ladislavem, který skončil druhý s 8,5 body a se stejným bodovým ziskem obsadil Roman Komzák třetí místo. Čtvrtý byl se 7 body Zdeněk Horák. Pátý ing. Josef Horák dosáhl 6 bodů stejně jako šestý ing. Juraj Miškovič z Košic. Dobrý výkon Zdeňka Pavlíčka ho vynesl s 5.5 body na sedmé místo před Imricha Kováče z Levoče, kterému se tentokráte příliš nedařilo.
Všichni účastníci si domů v předvelikonoční náladě odváželi nejen pěkné ceny, ale hlavně dobré pocity z příjemně stráveného pobytu. Rád tlumočím i touto cestou díky za organizování celé akce.

Radomír Řehořek



** Inzerce **

35letý, nevidomý, hledá slabozrakou nebo nevidomou dívku do 29 let.
Zn.: Citový vztah


Nevidomý, samostatný, 42letý, 180 cm vysoký, štíhlý, žijící v garsoniéře v Plzni, hledá jinak postiženou nebo zdravou mladou ženu za účelem vážného seznámení.
Zn.: Jen čestné úmysly


Aspoň trochu vidící dívka mi bude šeptat o kráse barev a o naší lásce.
A nevidomá bude šeptat o tom, jak krásně se dá žít bez barev, o naší lásce. Jen vážně, dívko z Čech!
Zn.: Samota bolí


Odkoupím ladičské nářadí.
Zn.: Levně



** Nové zvukové knihy ve fondu KTN **

Cestopis - Beekman, Vladimír : Cesty k protinožcům (Cestopis přinášející množství informací z cest po Austrálii, Fidži a Novém Zélandu.), čte Jiří Kadlec, 12 kazet, Z 2750

Cestopis - Franczyk, Karel : Jak si žije Austrálie (Zábavnou formou napsaný cestopis o australských realitách. ) , čte Jiří Kadlec, 4 kazety, Z 2751

Příroda - : ABC přírody - Svět v otázkách a odpovědích (Tato knížka vypráví o pozoruhodných i tajuplných jevech světa kolem nás, od postavení naší planety ve vesmíru po mnohotvárnost života na jejím povrchu.), čte Hana Makovičková, 21 kazet, Z 2752

Romány - Mailer, Norman : Obora (Satirický román z kalifornského módního letoviska, kam se uchyluje hollywoodská smetánka.),
čte Jan Hyhlík, 11 kazet, Z 2753

Populárně-naučná, životní prostředí - Hessman-Kosaris, Anita : Žít podle počasí (Populárně-naučná publikace poskytuje laickému čtenáři srozumitelné vysvětlení jevů a souvislostí z oboru biometeorologie a podává návod, jak si v současných podmínkách znečištěného ovzduší uchovat zdraví.), čte Heda Čechová, 6 kazet, Z 2754

Román - Collins, Jackie : Rocková hvězda (Čtenáři se s touto knížkou dostávají na divokou jízdu světem rock and rollu, ale i drog, sexu, džunglí nesplněných ambicí, neuskutečněných snů a nemilosrdné moci.), čte Dočkal František, 13 kazet, Z 2755

Román - Levin, Ira : Rosemary a její syn (Pokračování úspěšného prvního dílu "Rosemary má děťátko", které má být současně varováním pro druhé tisíciletí.), čte Zdena Černá, 6 kazet, Z 2756

Detektivka - Francis, Dick : Dražby (Detektivní příběh z dostihového prostředí.), čte Jiří Kadlec, 7 kazet, Z 2757

Životopis - Zapletal, Jiří - Majer, Jiří - Brom Gustav : Můj život s kapelou (Osobnost Gustava Broma a život orchestru od roku 1940 do roku 1993.), čte Jiří Zavřel, 6 kazet, Z 2758

Satira, příběhy - Böll, Heinrich : Konec jedné služební jízdy (Dějovou osou příběhu je žaloba proti otci a synovi, kteří zapálili džíp Bundeswehru.), čte Roman Hemala, 5 kazet, Z 2759

Cestopis - Bjerre, Jens : Poslední lidojedi (Vzrušující vyprávění dánského cestovatele o jeho pobytu mezi primitivními obyvateli střední Austrálie a Nové Guineje.), čte Stanislav Bruder,
5 kazet, Z 2760
Román - Bitov, Andrej:Odkud se bere láska, čte Jitka Čelechovská,
5 kazet, Z 2761

Balada, příběh - Bulatovič, Miodrag : Červený kohout letí k nebi (Touha mladého člověka po aktivní roli ve společnosti. ) ,
čte Lubor Tokoš, 7 kazet, Z 2762

Etnografie, cestopis - Borland, Hal : Když legendy umírají (Současný americký spisovatel se zamýšlí nad osudy Indiánů ve Spojených státech 20.století z jiného úhlu, než z jakého k němu většinou přistupovaly romanticky spřádané pověsti.), čte Hana Makovičková, 8 kazet, Z 2763

Válečný román - Boulle, Pierre : Most přes řeku Kwai (Děj se odehrává v táboře anglických válečných zajatců v Thajsku, kde je Japonci nutí postavit prakticky z ničeho most, kudy má být vedena dráha do Barmy, odkud chtějí Japonci vpadnout Britům do zad.), čte Karel Houska, 2 kazety, Z 2764



** Inzerce **

Daruji noty pro klavír v bodovém písmu - Czerny: Op. 821, Fischerová a Crammer: Oktávové etudy a další.
Zn.: Telefon (02) 70 55 92

Přenechám bezplatně větší počet zvukových knih na cívkách. Bližší informace na čísle (05) 52 13 82.
Zn.: Brno


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS