Časopis ZORA, číslo 8/1999
OBSAH:
Zpráva ze SZdP
Pozůstalostní důchody
Pes jako společník zrakově handicapovaného člověka
Domácí oční lékař
Naše nabídka
Kdo umí, umí...
Opět do Poděbrad
Máte zájem?
Telefon pro zrakově postižené
Bocelli si snění zakazuje
Museo tiflológico
Zázrak na fasádě
I pro zrakově postižené
I oni nám chtějí pomáhat
Tykajícím tykám
Pomohly jsme si samy
Za Aničkou Kovářovou
Nejdůležitější informace o volání
3.přebor Moravy v show-downu
Šachové mládí o tituly
Inzerce
** Zpráva ze SZdP v ČR **
Výbor Sdružení zdravotně postižených (SZdP) v ČR se během jednoho týdne musel sejít dvakrát. Mimořádné zasedání, konané v pondělí 15. března 1999 bylo věnováno situaci v dotacích, přidělovaných Ministerstvem práce a sociálních věcí. Výbor se shodl na tom, že nelze podepsat dohody na dotace, předpokládající neúnosnou a nereálnou míru spoluúčasti a vyslovil se pro další jednání o pravidlech dotační politiky.
Druhé zasedání o týden později s uspokojením konstatovalo obrat MPSV k realističtějšímu hodnocení možností občanských sdružení zdravotně postižených při zabezpečování spoluúčasti, nicméně objem přislíbených příspěvků vyžaduje i tak velmi úspornou ekonomickou politiku. Konkrétní rozvaha bude předložena Výkonné radě SZdP 29.3.1999. Současně ustavil iniciační skupinu, která připraví názor SZdP v ČR na státní podporu programů pro zdravotně postižené občany.
Výbor v dalším jednání uzavřel hodnocení Bleskovky Bingo. Konstatoval, že SZdP vycházela z nereálných odhadů zájmu občanů o tuto hru a výsledky byly ovlivněny i nepříliš seriózním přístupem firem, které hru zabezpečovaly. Právní expertiza všech dostupných dokladů však neshledala důvody k trestnímu stíhání.
Bez větších rozporů byla schválena zpráva o hospodaření SZdP v roce 1998 a na vědomí bylo vzato hodnocení uplynulého funkčního období, předložené odstupujícím předsedou SZdP Mgr. Luďkem Černým. Jeho zpráva konstatovala značný pokrok v práci volených orgánů i aparátu SZdP, ale jen pozvolné vymaňování se ze zajetí vnitřních problémů a otevírání se většímu vlivu na celkovou politiku zdravotně postižených v ČR. V tajných volbách byl potom zvolen novým předsedou SZdP doc. dr. Ján Jesenský, CSc. ze Svazu postižených civilizačními chorobami a místopředsedou Mgr. Petra Wágnerová ze Svazu pro pomoc mentálně postiženým. Koordinací činnosti regionálních článků SZdP byl i nadále pověřen ing. Císař ze SONS. Současně skončilo funkční období Ústřední revizní komise.
Členské organizace předloží své návrhy výkonnému řediteli. V závěru byl schválen přesun středisek poradenství Praha-západ a Praha-východ do Zborovské ulice a přijat Statut komise zdravotně postižených žen.
- cs -
** Pozůstalostní důchody **
Námětem následujících řádků je téma, které se dříve či později
dotkne každého občana, bez ohledu na zdravotní stav, věk a sociální situaci. Budeme se věnovat problematice finančního zajištění pozůstalých. K důchodům pro pozůstalé náleží důchod vdovský, vdovecký a sirotčí. Všechny otázky související s právní úpravou důchodů jsou obsaženy v zákoně o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb. v platném znění.
Na vdovský důchod má nárok vdova po manželovi, který:
A/ byl poživatelem starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu, případně
B/ ke dni úmrtí splnil podmínku doby potřebné pro vznik nároků na některý z těchto důchodů, a nebo zemřel následkem pracovního úrazu. Za stejných podmínek má nárok na důchod po manželce také pozůstalý manžel.
Vdovecký důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí doby jednoho roku existuje nárok na vdovský a vdovecký důchod v případě, jestliže pozůstalý manžel pečuje
a/ o nezaopatřené dítě,
b/ o nezletilé dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, vyžadující mimořádnou péči, případně o dítě, které je zletilé a převážně nebo úplně bezmocné,
c/ o rodiče zemřelého manžela, žijícího ve společné domácnosti, který je rovněž převážně nebo úplně bezmocný nebo starší 80 let.
d/ Dalším důvodem trvání nároku na tento důchod je skutečnost, že pozůstalý manžel je plně invalidní nebo
e/ dosáhl věku 55 let případně nižšího, je-li důchodový věk nižší.
Dítětem ve smyslu ustanovení pod písmenem a) a b) se rozumí dítě, které má nárok na sirotčí důchod a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, nebo bylo převzato do dne smrti manžela do trvalé péče nahrazující péči rodičů.
Je třeba připomenout, že nárok na vdovský důchod vzniká znovu, jestliže je některá z podmínek uvedených výše splněna v období do 5 let po zániku nároků. Toto ustanovení výrazně přispívá ke zjednodušení celého procesu uplatňování nároků na dávku. Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 680,- Kč měsíčně. Výše procentní výměry činí 50 % procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu, na který měl pozůstalý manžel nárok v době smrti, nebo na který by mu nárok vznikl. V případě, že zemřelý manžel měl nárok na částečný invalidní důchod nebo by mu tento nárok vznikl, činí výše procentní výměry 50 % procentní výměry částečného invalidního důchodu.
Nárok na vdovský a vdovecký důchod zaniká uzavřením nového manželství. Velmi významná je v této souvislosti skutečnost, že v případě zániku nároků z tohoto důvodu, náleží pozůstalému manželovi finanční částka ve výši 12 měsíčních splátek vdovského (vdoveckého) důchodu, na který by měl ke dni zániku nároku nárok.
Částka musí být vyplacena nejpozději do 3 měsíců ode dne zániku nároků. Pro úplnost je třeba poznamenat, že nárok na vdovský
(vdovecký) důchod zaniká dnem právní moci rozhodnutí soudu o tom, že smrt zemřelého manžela byla pozůstalým manželem způsobena úmyslně, tedy že byl pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu, případně se trestného činu, který způsobil smrt, nějakým způsobem účastnil.
Posledním důchodem, o kterém je potřeba se ještě zmínit, je důchod sirotčí. Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě v případě, jestliže rodič (osvojitel) nebo ti, kteří převzali dítě do péče nahrazující péči rodičů zemřelých. Přitom také v tomto případě platí, že všechny osoby uvedené výše musí splňovat podmínku, že byli poživateli starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu, případně ke dni smrti by splnili podmínku potřebné doby pojištění, nebo zemřeli následkem pracovního úrazu. Nárok vzniká po každém z rodičů (osvojitelů) či osobě, které bylo dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodiny. Osvojením dítěte nárok na sirotčí důchod zaniká. Osvojí-li si dítě, kterému zemřeli oba rodiče, jen jedna osoba, zaniká tomuto dítěti nárok na důchod po rodiči, kterého osvojitel nahradil. V případě, že dojde ke zrušení osvojení, nárok na sirotčí důchod vznikne dítěti znovu a to ve výši, v jaké by tento důchod náležel, kdyby byl vyplácen ke dni zrušení osvojení. Pokud jde o výši sirotčího důchodu, činí výše jeho základní výměry rovněž 680,- Kč měsíčně. Výše procentní výměry pak činí 40 % z procentní výměry starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu, na který měl zemřelý občan nárok nebo na který by ke dni smrti nárok vznikl.
Zpracovala: JUDr. Ivana Marešová
** Pes jako společník zrakově handicapovaného člověka **
Středisko výcviku vodicích psů pro nevidomé při SONS se představuje
Pes je pro zrakově postiženého člověka nejen průvodcem, ale i společníkem a mostem k vidícímu světu. Nevidomý člověk, který si pořídí vodicího psa, náhle na ulicích potkává daleko více lidí než v době, kdy chodil sám s bílou holí. Daleko více lidí jej oslovuje a to vždy prostřednictvím jeho psa. Nemluvě o lidech v okolí bydliště, kam se svým průvodcem začne chodit do společnosti ostatních pejskařů. V současné době je již velmi nepravděpodobné, že by se mezi vodicími psy objevil pes agresivní, nebezpečný pro ostatní psí obyvatele. Nekonfliktního, hravého psa každý pejskař v partě psů v místě bydliště rád přivítá a člověk, který byl doposud izolován od okolního světa, získá někdy i nové přátele. Přinejmenším potkává lidi, s kterými si má o čem povídat.
Již z tohoto krátkého úvodu vyplývá, že výcvik psů jako průvodců a společníků zrakově postižených není ani tak jedním z druhů kynologické činnosti, ale patří spíše do oblasti sociálně zdravotní. Náklady na pořízení vodicího psa hradí zrakově postiženým sociální odbor okresních nebo obvodních úřadů až v plné výši. Ze zákona je vodicí pes kompenzační pomůckou pro nevidomé a prakticky nevidomé držitele průkazky ZTP-P.
Přidělení této "pomůcky" má pochopitelně svá specifika, psa může dostat jen ten, kdo je schopen a ochoten se o něj náležitě postarat a také musí být předem dostatečně připraven a proškolen, aby dokázal využít to, co se pes naučil. To už je věc odborného pracoviště, které psy připravuje, aby byla dostatečná péče věnována nejen výcviku, ale i těm, kteří o psa žádají. Také výběr psů a štěňat, jejich výchova a výcvik se musí vždy podřizovat potřebám těch, pro koho jsou tito psi připravováni. Každý, kdo vstupuje do oblasti této činnosti musí mít toto neustále na zřeteli. Nezáleží tedy ani na tom, zda ten, kdo takového psa vychovává nebo cvičí je již zkušený kynolog a má za sebou úspěchy z různých soutěží apod. Výcvik vodicích psů pro zrakově postižené je skutečně "o něčem jiném". A o čem je?
Vodicího psa dělá jeho povaha
Ve všech oblastech kynologie platí, že pokud se cvičiteli se psem "dobře dělá", i výsledky se většinou velmi brzy dostaví. U výcviku vodicích psů tomu tak vždy není. Vstřícní, aktivní, neúnavní psi nebývají v tomto výcviku nejúspěšnější. Cvičitel může být se svou prací spokojen, ale on si pejska nepřipravuje pro sebe. Vycvičený pes přijde do rukou člověku, který většinou nemá žádné zkušenosti se psem, potřebuje společníka a průvodce - "pomůcku", stává se na něm do určité míry závislý. Potřebuje psa, který bude ve svém výkonu stabilní, jeho výkon by se neměl změnit tím, že přejde od zkušeného cvičitele mnohdy k úplnému začátečníkovi. Pes proto musí mít ve své povaze takové vlastnosti, které toto zaručí.
Často ještě slýcháme na ulici od kolemjdoucích "ten pes je ale chudák, podívejte, jak je smutný!" Skutečnost je ovšem taková, že jeho výraz odpovídá klidnému psu, bez přehnané aktivity a pokud možno bez jakýchkoli vedlejších zájmů. Tito psi milují svého pána a svou klidnou a trpělivou prací jsou ochotni mu kdykoliv dělat průvodce tak, jak byli během výcviku připraveni. Lze tedy bez nadsázky říci, že více než z padesáti procent dělá dobrého vodicího psa jeho povaha. A to je jeden z důvodů, proč je nutné, aby příprava psů na práci průvodců nevidomých probíhala na profesionální úrovni a každý pes musí být pod přísnou kontrolou od štěněcího věku až po ukončení výcviku. Což je proces, který trvá přibližně jeden a půl roku. Finanční náklady na tuto přípravu jsou tím pádem hodně vysoké, ale je potřeba vzít v úvahu, že se do tlapek vycvičeného psa vkládá přinejmenším zdraví zrakově postiženého člověka.
Výběr vhodného štěněte
Výběr štěněte pro účely výcviku psů - průvodců nevidomých má svá pevná pravidla. Plemena, která se cvičí, jsou již vyzkoušená a není příliš výhodné pokoušet se hledat ještě jiná.
Vodicím psem číslo jedna je ve světě labradorský retriever, za ním v současné době je již kříženec labradorského a zlatého retrievera, dále zlatý retriever a německý ovčák. V menší míře se cvičí i u nás flat coated retriever, curly coated retriever a americko kanadský bílý ovčák, který se ovšem neosvědčil, kvůli své problematické povaze i častějšímu výskytu zdravotních problémů. I v rámci těchto plemen je nutno vybrat vhodná štěňátka pro výcvik. Výběr se provádí v sedmi až osmi týdnech života. Ideální situace je, pokud bychom měli vlastní chovné jedince, vybrané týmem genetiků, veterinářů, chovatelů,... tak jak je tomu ve vyspělých zemích. Zatím musíme svou práci dělat s přihlédnutím k možnostem (finančním) naší země a tudíž bez vlastního chovu. Máme po několikaletých zkušenostech vytipované chovatele, kam se nám vyplatí pro štěňata jezdit.
Samotný výběr štěňat by byl ideální, pokud bychom mohli štěňata od chovatele odvézt do jim naprosto neznámého prostředí a tam ještě jeden den sledovat. Ovšem i tento ideální stav se dá
modifikovat na naše podmínky a možnosti. To znamená, že se štěňata testují samostatně. Po jednom jsou sledována v méně známém prostředí v přítomnosti cizích lidí. Sleduje se jeho reakce na tuto situaci, na neznámé předměty a zvuky. Reakce na to, vezme-li jej do ruky cizí člověk a začne s ním manipulovat proti jeho vůli - např. položení na záda. Velmi záleží na tom, jak zkušená je osoba, která výběr provádí, na místě výběru, ale paradoxně i na počasí - jinak se chovají štěňata, když je 15 st. pod nulou a jinak při třiceti nad nulou. Testu vyhovují štěňata, která nemají ani příliš dominance ani submisivity, prostě zlatý střed. Tento výběr samozřejmě není stoprocentní, ale daří se díky němu eliminovat takové úchylky chování, jako je hyperaktivita, agresivita, lovecké pudy, přílišná lekavost a bázlivost.
Výchova štěněte
Štěně, které "projde" výběrovým testem, je zařazeno do tzv: předvýchovy. To je období od jeho nákupu, okolo osmi týdnů až do jednoho roku věku. V této době žije štěně v rodině tzv. pěstounů, což jsou dobrovolní spolupracovníci, kteří nabídli své služby. Takový pěstoun musí pochopitelně splňovat určité podmínky, které jsou pro zdárný vývoj psa dorostence nutné. Základní podmínkou je, aby bylo štěně vychováváno v bytě - v těsném kontaktu s člověkem. Ideální je, pokud v rodině není žádný jiný pes, aby si štěně vytvářelo hlavně pozitivní vazby s člověkem. Skutečností ovšem je, že hodně štěňat máme u pejskařů. Dbáme na to, aby štěně nešlo do smečky, ale pouze tam, kde mají maximálně jednoho psa. Štěně nesmí být po celý den, pokud je rodina v zaměstnání, doma samo. Tím se velmi zúží počet zájemců, kteří by nám rádi s výchovou pomohli.
Dále je nutné, aby štěně vyrůstalo ve městě, aby se seznámilo se vším, co přináší život městského psa včetně dopravních prostředků, obchodních domů, tržnic, restaurací apod. Pěstouni jsou vybaveni služebním průkazem jako cvičitelé vodicích psů, který jim umožňuje vstup do různých budov a zařízení, kam běžně psi nesmějí.
Přibližně jednou za dva měsíce se koná setkání štěňat v předvýchově, které je povinné. Je totiž nezbytně nutné průběžně štěňata kontrolovat z hlediska povahy a zdraví. Tato setkání se konají v areálu Střediska výcviku vodicích psů (SVVP) v Praze-Jinonicích, proto upřednostňujeme zájemce o předvýchovu štěňat z Prahy a okolí. Tato činnost není výdělečná, hradíme pouze přímé náklady na krmení a veterinární péči o štěně a naše
poděkování patří všem, kteří jsou ochotni takto s námi spolupracovat.
Pokračování příště
ing.Hana Jasenovcová
** Domácí oční lékař **
VADY ZVANÉ BRÝLOVÉ
Kdy zvolit operaci?
Zvláštní oblast léčebných zásahů u krátkozrakostí představují operační řešení.
1. Skléroplastika (posílení bělimy) je operace, kterou mohu - u pečlivě vybraných nemocných - s klidným svědomím doporučit.
Jaká je její podstata? Již jsme se zmínili, že u krátkozrakého oka je oční stěna ztenčena. Skléroplastika se snaží zpevnit zadní část stěny oka. Operace sama je velmi šetrná a nevyžaduje otevření oka. Operatér při ní vloží za oko proužek vhodné tkáně a několika stehy jej zajistí proti posunutí. Proužek tkáně se, zjednodušeně řečeno, přihojí k zadní stěně oka a zpevní ji.
Tato operace se doporučuje u pacientů, u nichž počet dioptrií pravidelně a zřetelně narůstá, nejméně o 1,5-2 dioptrie za rok. To bývá časté zejména v dospívání. Je tedy nezbytné pacienta určitou dobu sledovat a operaci doporučit až na základě důkladného vyšetření. Znovu zdůrazňuji, že skléroplastika je relativně šetrná operace, která nic oku nebere a prakticky nemůže oko poškodit. Lze ji tedy u pečlivě vybraných pacientů doporučit. Na druhou stranu je třeba upozornit, že ne všichni odborníci jsou přesvědčeni o skutečně trvalé účinnosti tohoto zásahu.
2. Další možností je radiální keratotomie (paprsčité nářezy do rohovky).
Název operace přesně vystihuje podstatu výkonu: Operatér provede do zdravé tkáně rohovky radiální (paprsčité) nářezy jemným diamantovým mikrochirurgickým nožem. Při hojení nářezů se zmenší zakřivení rohovky, čímž se sníží počet dioptrií. Na základě mnoha pokusů na zvířatech a dlouhé klinické praxe byly s pomocí počítačů stanoveny zákonitosti, podle kterých se výkon provádí.
V závislosti na původním zakřivení a tloušťce rohovky a počtu dioptrií krátkozrakého oka je určen počet, délka a hloubka radiálních nářezů. Nářez musí být proveden velmi ostrým a jemným mikrochirurgickým nožem v přesně dodržené hloubce. Je to náročnější operace, záleží na pečlivém provedení a na zkušenosti a zručnosti chirurga.
Jaké jsou možnosti této operace? Cílem operace je, aby pacient po operaci odložil brýle, tj. snížit jeho vadu na nulu, dosáhnout "emetropie". Z toho vyplývá, že výběr bude omezen určitým maximálním počtem dioptrií (-6 až -7). U větších hodnot nelze zaručit úplné odstranění vady, neboť intenzita nářezů by musela být tak velká, že by zvýšila riziko vedlejších účinků. Procento komplikací, uvědomíme-li si, že se řeže do zdravé tkáně, je poměrně vysoké. Patří mezi ně pooperační záněty, náhodné proříznutí rohovky v plné hloubce, zákaly kolem řezů, nepravidelné hojení se vznikem nepravidelného tvaru rohovky. Při tom všem nelze zaručit, že se počet dioptrií podaří snížit na nulu či na takovou hodnotu, kdy se nemocný bez brýlí téměř obejde.
Nejznámějším centrem na světě provádějícím tuto operaci byla v minulosti Moskevská oční klinika profesora Fjodorova, avšak názor na ni je u velké většiny očních chirurgů v naší republice rezervovaný. Sám jsem svým pacientům myšlenky na tuto operaci vždy velmi důrazně rozmlouval.
Na druhé straně však nutno uvést, že tento typ se v poslední době stále ve větší míře prosazuje v USA. K úspěchu operací tohoto typu tam patrně přispívá zájem nemocných i silné tržní myšlení ve zdravotnictví, na druhé straně jsou garantovány dokonalými technickými a lékovými možnostmi. Spojení moderní techniky s účinnými léky a naprosto perfektním chirurgickým provedením operace zaručí pravděpodobně v budoucnu úspěch tohoto způsobu léčby i v našich podmínkách. Vždy však bude naprosto nezbytný velmi pečlivý výběr pacientů a jejich velmi otevřené informování o možných negativních důsledcích operace. Zatím však provádění této operace v našich podmínkách není seriózní, navíc existence excimer laserů počet zájemců o ni redukuje.
3. A jsme u třetí možnosti, takzvaného excimer laseru. Toto kouzelné slovo vlévá opět naděje do rodiny brejlovců. Co znamená? Již před několika lety jsem opatrně upozorňoval na to, že i u nás se jednou objeví speciální přístroje, které dokážou světelným paprskem rohovku obrábět jako při soustružení. Vznikne tak předem definovatelný nový tvar rohovky a tím požadovaná refrakce (lomivost oka). Konstatoval jsem tehdy, že zatím však takový laser u nás k dispozici není a že je zbytečné takový výkon na očním lékaři vyžadovat.
Uběhlo několik let a situace se změnila: v Čechách a na Moravě je, pokud dobře počítám, nejméně devět takových laserů. Nutno říct, že je to daleko víc než v sousedním Polsku či Rakousku. Vzhledem k tomu, že jde o otázku velmi často diskutovanou, cítím povinnost vysvětlit důkladněji podstatu přístroje a jeho funkci. Zároveň se zmíníme o vhodnosti či nevhodnosti oka k takovému výkonu a probereme i otázky finanční. Operace laserem. Zní to velmi moderně, ale zároveň tajemně a poněkud strašidelně. Ten, koho to zajímá, bude nyní muset přelouskat několik nezáživných řádek technického popisu. Budu se však snažit vysvětlit vše co nejjednodušeji, aby i naprostý laik pochopil, oč jde.
Řekli jsme si už, že excimer laser obrábí rohovku světelným paprskem jako při soustružení. Je to přesně tak. Všichni víme, že laser je v podstatě zařízení - velmi zjednodušeně řečeno - které produkuje zvláštní druh optického záření. Různé druhy laserů produkují různé druhy záření, které se od sebe liší barvou, tj. vlnovou délkou.
Například světlo heliového laseru kmitá ve vlnové délce kolem 660 nm (nanometrů), proto je také červené. Známe je třeba z laserových ukazovátek při přednáškách. Světlo excimerového laseru má vlnovou délku 183 nm. To znamená, že jej okem spatřit nemůžeme, neboť na takovou vlnovou délku není naše oko uzpůsobeno.
Co znamená slovo excimer? Je to spojení částí dvou slov: EXCIted = vybuzená, diMER = dvojčástice. Dimer je v případě excimerového laseru označení pro nestálou molekulu, která může vzniknout spojením atomů argonu a fluoru při vysokonapětovém impulzu. Nestálá molekula se hned po svém vzniku zase rozloží zpět na původní součásti a při tomto rozkladu vyzáří dávku světla o vlnové délce oněch 183 nanometrů.
Působení paprsků této vlnové délky na živou tkáň je velmi zajímavé. Při jejich dopadu na rohovku dojde k jejímu odpaření v místě, které zasáhly. Hloubka působení závisí na síle energie, s níž byl paprsek vyslán. To obojí jsou parametry, které lze snadno ovládat.
Aby vaše představa o práci excimer laseru byla úplná, zbývá dodat, že počítač podle předem stanoveného programu přesně určuje zaprvé místo, kam paprsek dopadá, a zadruhé kolikrát na ono místo paprsek dopadne (tj. hloubku záběru). Výsledným efektem je nový tvar rohovky v jejím centru, to znamená nová lomivost.
Samozřejmě, technicky to vše vypadá relativně jednoduše.
Živá hmota se však nedá jen tak ošálit. Působení laserových paprsků je provázeno vývojem tepla. Operatér tomu brání ochlazováním oka před a po výkonu. Vznik drobné rány je provázen bolestí a otokem tkáně. Tyto příznaky jsou mírněny vkapáváním protizánětlivých látek různého druhu.
Občasným jevem, který se při excimerových zákrocích objevuje, je určitý návrat vady. Tento návrat je tím méně pravděpodobný, čím menší byla předoperační vada. A naopak, čím vyšší hodnota dioptrií, tím menší je naděje, že dojde ke stoprocentní nápravě vady, tedy až k nulové hodnotě. Nutno však říct, že ten, kdo léta žil se sedmnácti dioptriemi, vítá jako vysvobození snížení vady na třeba minus čtyři nebo pět dioptrií.
Jak zákrok probíhá
Postup většiny pracovišt excimerového laseru je obdobný. Pacient, který má zájem o výkon, dostává základní informace nejprve telefonicky či při osobní návštěvě. Pokud jeho zájem trvá, podrobí se nezbytnému vstupnímu, velmi komplexnímu vyšetření. Při tomto vyšetření ví lékař o oku prakticky vše. Je stanovena refrakce, tj. síla dioptrické vady, zakřivení rohovky, nitrooční tlak, lékař posoudí na mikroskopu stav přední části oka i očního pozadí.
Velmi podrobně vysvětlí pacientovi postup operace, pravděpodobný výsledek a upozorní jej samozřejmě i na možné nevýhody či komplikace. Zároveň stanoví, do jaké míry je pacientova vada vhodná k laserovému zákroku či nikoliv. Pacient se pak může definitivně rozhodnout, zda zákrok podstoupí. Většinou však je jeho touha zbavit se brýlí tak silná, že neváhá a s operací souhlasí.
Budou vás asi také zajímat finanční podmínky, kolik operace stojí. Předem třeba říct, že vybavení takového pracoviště je velmi nákladné. Nejdražší položkou je vlastni laser. Ceny těchto speciálních zařízení se dnes pohybují (podle typu) mezi 15 až 20 miliony korun. Provoz laseru je rovněž nákladný - speciální náplně je třeba velmi často vyměňovat. K tomu je nutno přičíst cenu celé oftalmologické vyšetřovací jednotky, což jsou přibližně další dva miliony. A to nepočítáme zařízení místností, nájem, počítače, sekretářku, sestry, platy lékařů. (Oční lékařství je vůbec velmi drahý obor. Myslím tím pro zřizovatele-lékaře, ne pro pacienta. Vždyt' jen zařízení takové průměrné ordinace stojí kolem půldruhého milionu korun.)
Ale zpět k excimeru. Z uvedených položek vyplývá, že cena výkonu nebude zanedbatelná. V dnešních excimerových centrech stojí operace jednoho oka kolem 15 000 Kč. Při přepočtu na kurz deviz je to však stále asi o polovinu méně, než kolik byste zaplatili za tento výkon na Západě.
Výkon není hrazen žádnou pojištovnou. Pojištovny vycházejí z faktu, že existují-li brýle a kontaktní čočky, není operace pro zdraví pacienta nezbytná. Probíhají jednání o alespoň částečném hrazení u některých vysloveně akutních případů, zatím si však výkon hradí pacient sám. Podobně ani na Západě nejspíš nebude excimer laser u běžné dioptrické vady nikdy hrazen. Všichni víme, jak obtížně se hledají prostředky na mnohem důležitější věci, než je pouhé odložení brýlí.
Vlastní výkon se provádí ambulantně. Pacient přichází ve stanovený čas, do očí mu je nakapána příslušná přípravná látka a pak se vleže během několika minut podrobí operaci. Po operaci odchází domů s obvazem. Určitou dobu pociťuje v oku bolest, chodí na pravidelné kontroly, aplikuje si předepsané léky - kapky a masti. Úplné zklidnění trvá několik měsíců, stabilizaci lze očekávat asi za rok. Druhé oko se většinou operuje asi šest měsíců po prvním. V mezidobí je nutno slabší oko neunavovat nebo na ně používat kontaktní čočku. Dnes, v době jednorázových kontaktních čoček, to není problém.
V poslední době jsou některá excimerová pracoviště vybavena zařízením zvaným LASIK. Tento poslední zázrak vědy a techniky zaručuje méně bolestivou operaci i rychlejší zařazení pacienta do pracovního procesu. Na závěr ještě nutno zdůraznit, že při provádění tohoto výkonu nelze vystavit pracovní neschopnost ani předepisovat léky na účet zdravotní pojištovny.
Další pomůckou pro obrýlené jsou kontaktní čočky. Vzhledem ke speciálnosti problematiky probereme si kontaktní čočky v samostatné kapitole.
Pokračování MUDr.Břetislav Brožek,CSc.
** Naše nabídka **
Chtěli bychom pomoci všem, kteří potřebují naše služby.
Jsme výrobci očních individuálních akrylátových protéz, které vyrábíme ze zdravotně nezávadného a nerozbitného materiálu. Naše výroba je schválena Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
Aby mohla být protéza plně hrazena zdravotní pojišťovnou, je nutné si u očního lékaře vyžádat poukaz na oční akrylátovou protézu a žádanku o zvýšení úhrady. Poukazy předložte k potvrzení reviznímu lékaři vaší pojišťovny.
Po získaném potvrzení se můžete objednat písemně nebo telefonicky na uvedené adrese, kde s vámi bude dohodnut termín.
Ve stejný den je protéza zhotovena a předána.
Jaromír a Jitka Klíčníkovi Lidická 24
602 00 Brno
tel.: 05/45 24 39 55
** Kdo umí, umí... **
Vzhledem ke svému handicapu se nebudu zmiňovat o druhé části tohoto známého úsloví, ale mnohokrát jsem si jej v duchu říkávala v začátcích svého sbližování se - a s kým? Nu přece s osobním počítačem.
Nebylo to tehdy zhruba před dvěma lety nikterak jednoduché. Představte si ženskou s prakticky nulovým technickým potenciálem, která vykračuje do druhé poloviny století s vědomím, že bohužel neuplatní to, co se v mládí naučila... tedy ve stáří nenalezne - prostor ke psaní a čtení. Těžce jsem se vyrovnávala s tvrdou realitou. Měla jsem snahu nějak zvládnout bodové písmo, ale úspěch nebyl ten pravý ořechový a navíc mne trápila začínající izolace od koukavých lidí, se kterými jsem měla, či spíše mohla udržovat jen "normální" písemný styk.
Červíček odhodlání ke zlepšení situace začal nahlodávat časopis Zora a zvukový časopis Naše šance. Tady jsem poprvé poznala, že opravdu není vždy všem dnům konec. Začala tedy moje cesta k něčemu novému, neznámému, fascinujícímu. Smůlou bylo, že moje odhodlání bylo poznamenáno tehdy koncem dvou organizací zrakově postižených a sjednocováním do organizace jediné. Tehdy bylo problémů k řešení všude víc než dost a já si připadala jako zoufalec, který neví, kudy kam.
Ještě v bývalé Unii při jejím Dnu otevřených dveří jsem si připadala jako v zemi zázraků, když jsem měla možnost seznámit se s mnohými kompenzačními pomůckami, které by pomohly zbavit se mnoha mindráků. Pomohl ing. Ježek se vším nejzákladnějším. Po ne zvlášť příjemném vyřizování formalit na úřadě státní správy jsem našla výborné zázemí ve družstvu Spektra.
A potom nastal den D - jak jsem byla šťastná, že všechno vyřizování a vyběhávání je pryč a doma mám co jsem si přála. Brzy jsem ale vystřízlivěla. Moje odvaha byla ta tam. Z počítače jsem dostala až příliš velký respekt. Uvědomila jsem si, že sama nenajdu tu správnou nitku, aby se počítač stal mým přítelem, jak zněl i název vypůjčené knížky z knihovny zvukových knih.
Hledala jsem pomoc kde se dalo - jenže vidomí neměli ponětí, jak spojit to, co znají se zvukovým ovládáním, centrum Tereza příliš nestálo o počítačového negramotu, kterým jsem byla, víkendový kurz pořádaný Spektrou mne po několika hodinách výuky utlumil a nové poznatky stmelil v takovou směsici, že jsem byla zase v koncích. Ale potvrdilo se i v mém počítačovém zápasení, že když jsem jednou dole, budu zase někdy nahoře. Čas sice pokročil, moje vnitřní pocity byly všelijaké, ale nakonec se vše začalo v dobré obracet.
Na Harfě jsem našla konečně to potřebné zázemí v nově fungující Sjednocené organizaci nevidomých a slabozrakých a v její počítačové učebně. A tak krůček po krůčku jsem se propracovávala k tomu, že jsem se přece jen začala orientovat v novém zdroji mé komunikace nejen s lidmi, ale i počítačem. Začíná být pro mne již opravdu nepostradatelným kamarádem. I na ten jeho hlasový projev jsem si zvykla.
Jenže jsem si až moc dobře vědoma skutečnosti, jak je víc než dobré, že existuje to, co mně a jistě nejen mně, pomohlo. Tým sehraných lidí, kteří nejen že práci s počítačem perfektně ovládají, ale mají skutečnou snahu pomoci zvládnout každou situaci. S povděkem vzpomínám na klid a vyrovnanost pana Smělého, který mne naučil ovládat základy nejzákladnější, na trpělivost Mgr. Šmída, který mi pomohl snadněji zvládnout vytváření adresářů, souborů a operace s nimi, ale také na obdivuhodný přístup ing. Dohnálka, se kterým jsem absolvovala kurz WORDPERFECTu. Ten, bez sebemenšího pedagogického minima neopomenul zachovat žádnou z pedagogických zásad, a to jako bývalý pedagog oceňuji nejvíce.
A tečkou by asi měl být také vždy vstřícný přístup pracovníků výrobního družstva nevidomých Spektra, které mi počítač dodalo. Ať jsem měla jakýkoliv problém, vždy se snažili co nejrychleji dát můj počítač do pořádku a přiznávám, že mnohdy za jeho nefunkčnost jsem mohla jen já samotná.
Tak jako každý začátek je těžký, byl, jak jsem se s vámi podělila, i můj. Ale konec dobrý, všechno dobré - a to přeji i vám.
Eva Beránková
** Opět do Poděbrad **
Pražské pracoviště Centra tyflotechnických pomůcek a služeb SONS pořádá letos opět v lázeňském městě Poděbrady dva specializované týdenní rekondiční pobyty, které proběhnou v termínech 11. až 18. července a 18. až 25. července.
Účastníci se seznámí s obsluhou osobních počítačů pro začátečníky i pokročilé, hlasovými výstupy KUK, PCVox, WinTalker, zvětšovacími programy Magic, LP-Win, s prací v textovém i grafickém prostředí, s využitím Internetu a se základní obsluhou pomůcek pro nevidomé i slabozraké.
Výuka bude probíhat v malých samostatných a oddělených skupinách.
Ubytování je zajištěno v dvou- a třílůžkových pokojích s příslušenstvím v nové budově internátu SZŠ s celodenním stravováním.
Předpokládaný účastnický poplatek činí 1.800 Kč za 1 osobu.
Rekondice jsou určeny zájemcům z celé České republiky, kteří jsou vybaveni sestavou od některé z firem Elvos, Galop, RosaSoft nebo Spektra.
Předběžné přihlášky zasílejte na elektronické adresy pomucky@braillnet.cz, jezek@braillnet.cz nebo smid@braillnet.cz, případně na poštovní adresu SONS, Centrum TPS, Na Harfě 9, P. O. Box 2, 190 05 Praha 9. Uvádějte heslo (věc) "Poděbrady".
Podrobnější informace získáte také na pražském telefonu (02) 66 03 84 32.
Účastníkům budou rozeslány závazné přihlášky se složenkami.
Jiří Ježek
** Máte zájem? **
Máme možnost zajistit pro vás předplatné CD přílohy počítačového měsíčníku CHIP.
Pro držitele průkazky ZTP/P z důvodu zrakového postižení je cena jednoho vydání 30,- Kč. Na tomto CD-ROM najdete textovou verzi časopisu CHIP - výběr zajímavostí z Internetu, programy převážně z oblasti freeware a shareware, demo atd.
Pokud máte zájem o získání zvýhodněného předplatného CD CHIP, kontaktujte nás na telefonu 02/66038714
nebo email: info@braillnet.cz a to nejpozději do 30.dubna 1999.
SONS, Metodické centrum informatiky a BraillNet
** Telefon pro zrakově postižené **
Na trhu se ke sklonku roku 1998 objevil telefon CONCORDE-520B, určený zrakově postiženým uživatelům. Zakoupili jsme jeden do OAS Tyfloservisu v Praze k vyzkoušení.
A jak dopadlo posouzení samotnými klienty? Pro nevidomé až tak zázračný není, velké klávesy způsobují, že braillské znaky jsou daleko od sebe a tím znesnadňují orientaci po klávesnici, zato osobám se zbytky zraku velké, reliéfně i barevně zvýrazněné číslice a světelná signalizace zvonění usnadní orientaci na telefonu i v horších světelných podmínkách.
Telefon je vhodným pomocníkem pro osoby trpící třesem rukou. Velké klávesy umožňují volbu čísel na klávesnici bez rizika přehmatů.
A kde jej dostanete?
V Praze: firma ASCONN, Slévačská 744/1, 198 00 Praha 9,
telefon: 02/6609 1111
V Olomouci: firma Tel. Spektrum, Zeyerova 18, Olomouc
telefon: 068/522 95 70
Cena: kolem 1 500,-Kč
Dagmar Moravcová
** Bocelli si snění zakazuje **
Ještě než čtyřicetiletý italský tenorista Andrea Bocelli předvedl v sobotu 6. března obecenstvu ceremoniálu výročních cen Akademie populární hudby ve světové premiéře první singl ze své albové novinky Sogno, sešel se v Obecním domě s novináři. Jeho sympaticky skromné vystupování nenasvědčovalo tomu, že ke stolku zasedl interpret nejprodávanějšího zahraničního alba v České republice všech dob. Ovšem ani to, že u nás Boceli prodal už přes čtvrt milionu desek, neznamená, že bychom byli v civilizovaném světě výjimkou. Andrea je totiž úspěšný téměř všude, kam se jeho alba dostanou. "Považoval bych za podivné, kdyby deska, která se dobře prodávala všude na světě, neměla úspěch u vás," říká Bocelli a má na mysli album Romanza, za jehož prodej v ČR převzal z rukou Heleny Vondráčkové šestinásobnou platinovou desku. "Češi vynikají vysokou citlivostí, procházejí zajímavým údobím svého bytí, a tím se vnitřně regenerují. Nicméně úspěch nemá pravidla," shrnuje toto téma muž sametového hlasu, unikátního talentu a nadstylového repertoárového rozsahu.
To, že se vedle popu věnuje také opeře, přivádí podle jeho slov do operních divadel publikum, které by tam jinak nepřišlo. "Popularizace je významná věc, protože opera přispívá k prohlubování ducha. Alespoň se to říká a já tomu věřím. Přede mnou tak činili největší pěvci tohoto století, a dá-li Bůh, budu v jejich díle nadále pokračovat."
S podobným názorem se při své návštěvě Prahy netajil ani Luciano Pavarotti, Bocelliho přítel, který kdysi vycházející hvězdu italského tenorového nebe pozval do své show. Ostatně právě nejmajestátnější třetinu slavných Tří tenorů by jednou Bocelli mohl nahradit - i když zatím "zaskakoval" za José Carrerase. "Dal bych do toho všechno," odpovídá Andrea na otázku, zda si sám sebe jednou umí představit tak jako Tři tenory - na mamutím stadionu, před mnoha tisícovkami naslouchajících.
Také myšlenka na spolupráci s kolegy mu není proti mysli. "Velcí pěvci měli vždy jistou tendenci se spojovat a dělat hudbu společně, ale existují překážky, které jim v tom brání. Bylo by ideální, kdyby došlo k fúzi všech firem a všichni bychom mohli pracovat společně. Je třeba, aby vznikly nové možnosti k upoutání pozornosti na klasickou hudbu, která vskutku posiluje ducha jedince."
Před rokem přišel Bocelli s čistě operním albem Aria, což bylo po jeho popověji laděných deskách Viaggio Italiano či Romanza zajímavým zpestřením diskografie. Další takové album zdaleka nevylučuje. "Může se stát, že v budoucnu vydám jedno album operní a tři popová, může to ale být i naopak."
Každopádně hodlá pokračovat ve své práci na divadle. Před rokem totiž debutoval v operní inscenaci, v roli Rudolfa v Pucciniho Bohémě. "V současné době mám již několik nabídek k divadelním angažmá. Dvě jsou z Verony, na role v Romeu a Julii a ve Veselé vdově, brzy bych měl začít pracovat na Verdiho Requiem, v plánu je i Tosca a v říjnu bych měl v Americe zpívat Werthera."
Čím Bocelliho opera přitahuje? "Opera byla vždy má vášeň, jejím prostřednictvím objevujete osobnost. A v divadle můžete postavu dotvořit ještě hraním. Když jenom zpíváte, vždy jako by tomu něco chybělo."
Toskánský patriot Bocelli se podle svých slov cítí jako Číňané, kteří tvrdí, že Čína je střed světa. On si to samé myslí o Toskánsku, kde v jedné farmářské rodině vyrůstal. Díky malé vinici jeho otec Sandro dodnes vyrábí prý lahodné Chianti Bocelli. Toskánsku, kde odjakživa vyrůstali výjimeční tenoři, ostudu nedělá, i když bylo v jeho životě období, kdy se zabýval něčím zcela jiným nežli hudbou. V Pise totiž vystudoval práva a rok pracoval jako obhájce. "Ale znáte to pořekadlo o kovářově kobyle, která chodí bosa... Mé znalosti právničiny byly chabé - ve složitých případech jsem stejně musel požádat o radu někoho jiného," vzpomíná.
Nové album nazval Sogno, tedy Sen. Sám si však sny zakazuje. "Sny jsem nikdy rád neměl, snažil jsem se vždy své plány a předsevzetí raději naplnit."
Milan Šefl
** Museo tiflológico **
Ve stínu slavných španělských národních muzeí jako Prado, Umělecké centrum Královna Sofie či Muzeum sbírky Thyssen Bornemiszu zůstává v Madridu muzeum pro nevidomé a slabozraké - Museo tiflológico. Jeho název má základ v řeckém slově typhlos, což znamená slepý.
Ojedinělé muzeum otevřela v hlavním městě Španělska 14.prosince 1992 národní organizace nevidomých ONCE (Organización Nacional de Ciegos Espaňoles) jako další ze svých služeb pro zrakově postižené lidi.
"Samozřejmě, v žádném případě nechceme, aby sem chodili jen nevidomí ze Španělska, naše muzeum je přístupné i pro vidomé a nevidomé i z jiných zemí světa," zdůrazňuje průvodkyně Maria Estrella, na níž si až po chvíli všimnete, že s jejíma očima není něco v pořádku. Bez problémů přechází od jednoho vystaveného objektu k druhému a s nadšením vysvětluje, co všechno je možné v muzeu vidět a jak se v něm orientují nevidomí.
Při vstupu do každé výstavní haly je instalována zvuková fotobuňka, která návštěvníkovi ohlásí, kde se právě nachází a kam směřuje. Pro slabozraké mají v orientaci význam i speciálně naaranžovaná světla a barevné kontrasty v celé budově. Například dveře jsou tmavé až černé, stěny jsou vymalovány různými pastelovými barvami. "Nikoli bílou, ta by je mohla oslnit," dodává průvodkyně. Dvojí je i podlaha ve výstavních síních - jasně se odlišuje zóna přechodů a zóna výstavní.
Museo tiflológico je dotykové muzeum. Právě prostřednictvím dotyku si totiž i slabozrací lidé mohou vytvořit představu o tom, jak vypadá umění. U všech exponátů je mimoto popisný text v Braillově i v běžném písmu - to je však o poznání větší než v běžných muzeích. V některých místnostech má návštěvník možnost vyslechnout si i zvukovou informaci.
Muzeum se dělí na tři hlavní části. V jedné jsou vystaveny makety španělských a světových architektonických památek a umělecké plastiky, v další dostávají příležitost vystavovat svou tvorbu zrakově postižení umělci. V druhém poschodí je možno se seznámit se speciálními pomůckami pro nevidomé a s jejich vývojem, jakož i s historií Braillova písma.
Prohlídka sálu s maketami světových monumentů je zážitkem i pro vidomé, kteří podle slov Marie Estrelly tvoří téměř devadesát procent návštěvníků muzea. V hale je možno si ohmatat a zblízka prozkoumat Staré Město v Jeruzalémě i s jeho slavnou Zdí nářků, římské Koloseum, šikmou věž v Pise, moskevský Kreml, pařížskou Eiffelovku, americkou Sochu svobody, španělský klášter El Escorial - celkem patnáct světových a devatenáct španělských unikátních staveb. Každá z nich je osvětlena jinou barvou, přičemž zbytek muzea zůstává v pološeru. To umožňuje slabozrakým odlišit objekty od ostatního prostředí.
Na otázku, zda na vybudování muzea přispěl stát, odpovídá průvodkyně zavrtěním hlavy. "Ne, stát nepřispěl, organizace nevidomých ONCE má však už od roku 1939 povolení od státu prodávat losy a z toho vlastně žije," vysvětluje.
ONCE, která je jednou z nejvýznamnějších organizací ve světě, byla založena 13.prosince 1938. Dnes má kolem 55 tisíc členů a jejím hlavním cílem je speciální vzdělávání a ekonomická pomoc nevidomým, zraková rehabilitace či pomoc při hledání zaměstnání.
Jana Breierová
** Zázrak na fasádě **
V tympanonu hlavního průčelí bývalého Klarova ústavu slepců v Praze na malostranském Klárově je k vidění zajímavý reliéfní biblický výjev. Tobiáš natírá svému slepému otci oči zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil archanděl Rafael, a tím mu navrací zrak.
Autorem reliéfu byl sochař Josef Max. Archandělu Rafaelovi byla rovněž zasvěcena někdejší ústavní kaple.
** I pro zrakově postižené **
Pražská botanická zahrada v Tróji vás opět zve od 1. dubna na prohlídku úvodní expozice. V průběhu sezóny můžete vidět kvetoucí cibuloviny, kosatce, trvalky a letničky, denivky, jiřiny, dále sbírku bambusů, vřesovištních rostlin, sbírku flóry Středomoří, Japonskou zahradu a další.
Návštěvníci mohou využít také první část informačního systému, který je přístupný i zrakově postiženým a seznamuje zájemce s botanickými zajímavostmi.
Předem ohlášené skupiny návštěvníků mohou využít odbornou průvodcovskou službu. Zahrada je otevřena denně od 9,00 - 18,00 do 31.října.
Informace: 02/688 0 667, Pražská botanická zahrada, Nádvorní 134, Praha 7 - Troja, fax: 02/854 26 29
Dopravní spojení: ze stanice metra C - nádraží Holešovice - busem 112 do zastávky ZOO a dále dle značení
** I oni nám chtějí pomáhat **
Po přečtení článku otištěného v bodové Zoře číslo 5 pod názvem Co se tak někdy přihodí jsem se rozhodla podělit se s vámi o své zkušenosti a zamyslet se hlouběji nad otázkou: Jak se zachovat v případě, nabídne-li nám pomoc sluchově postižený člověk.
Možná si někdo z vás řekne: To je ale hloupost. Hluchoněmý člověk přece ví, že se se mnou nemůže dorozumět.
Já se však s nabídkou pomoci takto postižené osoby setkávám téměř denně. Sluchově postižená dívka Jana bydlí v naší ulici a pomáhá mi například najít domovní dveře, přejít vozovku apod.
Samozřejmě, že jsme se dostaly i do situace, kdy jsem Janě nedokázala vysvětlit, kam vlastně potřebuji dojít.
A o tom vám chci něco napsat. Bylo to jednoho zimního odpoledne. Vracela jsem se z práce domů. A protože trasa, po níž jsem zvyklá chodit, byla rozkopaná, volila jsem raději jízdu autobusem.
"Tak, už tam budem," halekal na mě přátelsky řidič. "A nezapomeň jít ulicí Na padělku. Zkratka je rozkopaná!"
Poděkuji. Vystoupím a přidávám do kroku, abych byla co nejdříve doma. Znenadání mě někdo uchopí za ruku. Slyším známé zvuky. Je to Jana. Asi ji mrzí, že mě vylekala. Jdeme společně k domovu. Ježkovy zraky, vždyť já musím ještě ke známým něco zařídit. Ale jak to dát Janě najevo. Mezitím jsme přišly až téměř k našemu domu. Jen přejít silnici a byla bych doma. Jana se mě snaží otočit čelem k silnici, ale já kroutím hlavou "ne" a ukazuji rukou před sebe. Jana bere mou ruku do své a ukazuje vlevo, jako by říkala: "Ale ty bydlíš přece tam!".
Tak se spolu nějakou chvíli "dohadujeme". Asi za pět minut tudy projížděl cyklista. Zastavil a určitě na nás koukal. Oslovila jsem ho: "Dobrý den, prosím vás, poraďte mi, jak jí mám naznačit, že chci jít rovně a ne vlevo domů." Cyklista se s Janou opravdu rychle domluvil. Jana šla se mnou ještě kousek cesty, ale u svého domu mi poklepala na rameno a zmizela ve dveřích.
Když nad touto příhodou teď s odstupem času uvažuji, možná jsem Janu měla nechat, aby mě dovedla domů a zajít ke známým později.
Každopádně však musím dát panu Slavíkovi za pravdu, že k tomu, aby se dva lidé domluvili, je někdy potřeba i třetí osoba.
Lenka Řehánková
** Tykajícím tykám **
"Tak na tom přece jen něco je", řekla jsem si po přečtení článku v Zoře č. 4 1999, nazvaném Slepcům se přece tyká. Našinec má často sklony ke vztahovačnosti, psychologicky odůvodněné, ale často zbytečné, onen fenomén tykání jsem však, při vší snaze o objektivitu, vypozorovala.
Z dob, kdy můj muž žil v tomto městě sám, měl řadu "kamarádíčků". Nechodil moc po hospodách, ale na oběd či pivko občas zašel. Přisedl ten, na zdravíčko se optal onen, no a teď, ještě po letech, někdy potkám nebo potkáme chlapíka, který bodře zahlaholí: "Honzo, jak se máš, pamatuješ, jak jsme spolu sedali ve Slávii?" Jiný nechá pozdravovat po mně. Samozřejmě je skoro vůbec neznáme, setkání bývala spíše letmá. Pochybuji, že by si byli tykání domluvili. Navíc se v těchto kruzích ani běžně moc nevyká.
V nedaleké velké samoobsluze mi paní pokladní z ničeho nic hned od prvního setkání tykala a říkala křestním jménem. Měla jsem z toho opravdu dost trapný pocit a nevěděla, jak jí to říct. Jednou jsem však "tykla" i já. A co myslíte, že se stalo? Vůbec nic. Paní se nijak nepodivila. Rozhodla jsem se, že v tykání budu pokračovat, ale tak asi při třetím nákupu jsem se přece jen zeptala, zda jí to nevadí. A nevadilo. Do nějakých amatérsko-psychologických sond, jimiž bych vyzkoumala, zda mi začala podvědomě tykat proto, že nevidím, jsem se raději nepouštěla. Je totiž vlastností určitých lidí, někdy i lékařů, že tykají komu mohou. Nebo mi ta dáma u pokladny hádala mnohem míň let? Snad to byl v jejím oboru mimořádný exemplář. Jinde v obchodě, pokud není prodávající osobní známý, se spíš setkávám s korektním, až ospalým odstupem. Někdo říká za každým slovem paní, nejen mně, což mi připadá legrační.
Potkávala jsem ve městě i další ženu, která mi bez vyzvání říkala Evo, a samozřejmě tykala. Té jsem začala oplácet též stejně. Za čas se ukázalo, že v tehdejší "smíšence" Svazu invalidů je vedena coby zrakově postižená. Že by to byla z její strany nějaká sounáležitost? Potkáváme se rády, dokonce i u jedné společné známé.
Co ještě říci k tykání? Nejspíš to, co zpívá v jedné písničce Lenka Kosinová, také postižená, takže určitě ví své.. Ona větička zní: "Buď nad věcí."
Eva Budzáková
** Pomohly jsme si samy **
Při rekondičních pobytech nám chybí čas a příležitost, abychom se v rámci sebeobsluhy naučily novým technikám v ručních pracích, kterým se rády ve volných chvílích věnujeme. Proto jsme se jako členky Klubu ZP žen při SONS Brno-jih rozhodly, že si pomůžeme samy.
Ve vlastní režii jsme proto uskutečnily setkání pletařek. Poprvé v říjnu minulého roku a pro velký zájem jsme je opakovaly ještě letos ve dnech 22. - 25.března. Vedení obou "kurzů" se ujala paní Ludmila Jakubů. Kromě pletení jsme se učily síťování, drhání, háčkování a zhotovování velikonoční výzdoby.
Ze svých prací jsme uspořádaly malou výstavku a požádaly pracovníky brněnského studia televize Prima o natočení reportáže. Díky osobním kontaktům naší prosbě vyhověli. V krátkém šotu jsme informovaly rovněž o historii a současné činnosti Klubu žen.
Protože jsou tato setkání pro nás užitečná, dohodly jsme se již nyní na podzimním pokračování.
Marie Tlačbabová
** Za Aničkou Kovářovou **
Na četné dotazy známých, přátel a čtenářů sděluji, že Anička Kovářová, dlouholetá učitelka Základní školy pro nevidomé a slabozraké v Brně, je pohřbena v rodinném hrobě v Letovicích u Boskovic, které milovala a dlouhá léta tam žila.
Do Letovic je možno cestovat vlakem i autobusem. Z náměstí je to na hřbitov asi 10 minut. Při vstupu na hřbitov je budova správce, který vám ochotně podá přesnou informaci o hrobu rodiny Kovářových.
Členky Klubu nevidomých žen v Brně u příležitosti tragického výročí (7.listopadu 1997) hrob navštívily a rozžehly svíčky.
Aniččina sestra nehodu přežila a bydlí v Brně.
Milena Tourková
** Nejdůležitější informace o volání **
(o volání v České republice)
Na čem závisí cena telefonního hovoru?
Cena hovoru se odvozuje od počtu tarifních impulzů započítávaných po dobu trvání hovoru. Tarifní impulz je základní účtovací jednotka. Časový interval mezi dvěma impulzy se mění v závislosti na tarifním pásmu a době, kdy voláte. Účtuje se každý i započatý časový interval. V ČR můžete volat v místním nebo meziměstském styku. V meziměstském styku se rozlišují tři tarifní pásma, v každém z nich je časový interval mezi započítávanými tarifními impulzy různý. Počet impulzů, které se vám započítávají při hovoru závisí na tarifním pásmu, ve kterém voláte.
Místní styk - místní hovory jsou hovory uskutečňované v rámci vlastního místního telefonního obvodu (MTO). Voláte bez přestupného znaku "nula" a národního směrového čísla UTO (bez předvolby).
I. tarifní pásmo - hovory v I. meziměstském tarifním pásmu jsou hovory uskutečňované mezi MTO v rámci jednoho uzlového telefonního obvodu (UTO). I zde voláte přímo bez předvolby.
II. tarifní pásmo - hovory účtované v II. tarifním pásmu jsou hovory uskutečněné do jiných UTO v rámci jednoho tranzitního telefonního obvodu - TTO nebo do UTO sousedních TTO. V tomto pásmu již musíte volit přestupný znak "nula" a národní směrové číslo UTO, ve kterém se nachází volaná stanice. Pak teprve volíte účastnické číslo volané stanice.
III. tarifní pásmo - pokud voláte do nesousedního TTO, je váš hovor účtován ve III. tarifním pásmu. I zde musíte nejdříve volit přestupný znak "nula" a národní směrové číslo UTO volané stanice. Do III. tarifního pásma se zařazují i meziměstské hovory uskutečněné mezi TTO České Budějovice-Praha, České Budějovice-Brno, Most-Plzeň a Hradec Králové-Olomouc.
Co vás stojí volání z účastnické telefonní stanice /váš telefon)
Pro prvních patnáct provolaných tarifních impulzů z vaší bytové stanice poskytuje SPT Telecom, a.s., v každém zúčtovacím období zvýhodněnou cenu ve výši 1,05 Kč/1 impulz. Cena 1 impulzu při volání z telefonního automatu je 4,-Kč.
Co znamená toto číslo?
Čísla začínající 0 (0 XXX XXXXXX...) -
Čísla začínající jednou nulou jsou telefonní čísla s přestupným znakem "0", označující meziměstské hovory ve II. a III. tarifním pásmu v rámci ČR. Pro meziměstské volání platí, že může být uskutečněno automaticky pouhou volbou čísla, či může být zprostředkováno operátorem. Při meziměstských hovorech platíte za tarifní impulzy (impulz - označení časového intervalu) podle tarifních pásem a podle toho, zda voláte v silném (7.00-19.00 hod. v pracovní dny) či slabém provozu (19.00-7.00 hod. v pracovní dny, po celý den o víkendech a o svátcích uznávaných státem). Ceny za hovory ve slabém provozu jsou nižší oproti cenám platným v silném provozu.
Čísla začínající 00 (00 XXX... Může následovat až 15 znaků) -
Čísla začínající dvěma nulami jsou telefonní čísla s přestupným znakem "00" pro volání účastníků do zahraničí. Do zahraničí je možné volat buď automaticky pouhou volbou příslušného čísla, nebo přes operátora mezinárodních hovorů. Při telefonování do zahraničí platíte cenu podle délky hovoru, periody tarifních impulzů, stanovené pro konkrétní zemi a podle toho, voláte-li v období silného nebo slabého provozu. Ceny za mezinárodní automatický provoz i za spojení přes operátora jsou uvedeny v tabulkách, které najdete mimo jiné ve Zlatých stránkách.
Čísla začínající 0800 (0800 1X XX XX) -
Na takovéto číslo - Zelenou linku - voláte z kterékoli telefonní stanice v České republice zdarma. Prostřednictvím Zelené linky mohou firmy poskytovat svým zákazníkům důležité informace o svých službách nebo výrobcích. Veškeré náklady spojené s telefonními hovory jdou na účet volaného.
Cena hovoru: voláte zdarma
Čísla začínající 10 (10 XX) -
Na číslech tohoto tvaru firmy poskytují a podávají informace o svých službách nebo produktech. Snadno zapamatovatelná telefonní čísla, která například vlastní provozovatelé servisních služeb, peněžní ústavy či taxislužby, mohou platit po celé České republice nebo jen ve vybraných regionech.
Cena hovoru: jako za automaticky uskutečněný hovor
Čísla začínající 0600 (0600 XXX) -
Jednotné volací číslo z celé České republiky na pagingovou ústřednu, kde můžete předat zprávu, kterou chcete poslat vlastníkovi kapesního přijímače (operátoru).
Cena hovoru: u hovorů uskutečněných z účastnických stanic veřejné telefonní sítě k veřejné radiokontaktní (pagingové) službě:
Přístupové číslo: 0600 2xx 14,00 Kč/1 min.*
0600 1xx - silný provoz 4,33 Kč/1 min.*
- slabý provoz 1,73 Kč/1 min.*
Čísla začínající 0601 (0601 XX XX XX) -
Mobilní analogová síť NMT.
Cena hovoru: u hovorů uskutečněných z účastnických stanic veřejné tel. sítě do veřejné radiotelefonní sítě NMT:
10,00 Kč/1 min.*
Čísla začínající 0602, 0603, 0604, 0606 (0602 XX XX XX) -
Mobilní dig. síť GSM.
Cena hovoru: u hovorů uskutečněných z účastnických stanic veřejné tel. sítě do veřejné radiotelefonní sítě GSM:
10,00Kč/1 min.*
Čísla začínající 0609 (0609 XX XX XX) -
Telefonní čísla začínající čtyřčíslím 0609 patří audiotexové službě, kterou neprovozuje SPT Telecom, a.s., ale několik společností se speciální licencí. Tyto služby jsou propagovány většinou v tisku či televizních reklamách a jejich spektrum je velmi různorodé. Při volání na tato telefonní čísla platíte ceny, které musí být vždy v inzerci uvedeny.
Ceny hovoru: od 1.3.1999 jsou platné následující ceny u hovorů uskutečněných z účastnických stanic veřejné tel. sítě k audiotexové službě:
Přístupové číslo: 0609 1x xx xx 38,00 Kč/1 min.*
0609 2x xx xx 38,00 Kč/1 min.*
0609 3x xx xx 38,00 Kč/1 min.*
0609 6x xx xx 26,00 Kč/1 min.*
0609 7x xx xx 20,00 Kč/1 min.*
0609 8x xx xx 14,00 Kč/1 min.*
0609 9x xx xx 8,00 Kč/1 min.*
* Cena za minutu je pouze informativní. Skutečná cena hovoru je stanovena vždy podle počtu tarifních impulzů, které jsou započítávány za každý započatý časový interval uvedený pro jednotlivé druhy hovorů v Ceníku vnitrostátních telekomunikačních služeb.
Dokončení příště
** 3.přebor Moravy v show-downu **
Uskutečnil se 20.března 1999 v Kyjově a pořádajícím oddílem byla Jiskra Kyjov. Na přebor se sjelo 15 hráčů a 12 hráček z oddílů Jiskra Kyjov, Sigma Olomouc, Baník Ostrava a Orbita Brno.
Muži byli rozlosováni do 4 skupin a do vyřazovacích bojů postupovali první dva. Ženy měly jen 3 skupiny a do závěrečných bojů postupovaly první dvě. Protože přebor je stanoven pouze na jeden hrací den, tak se základní skupiny hrály pouze na jeden set, což není vždy spravedlivé. Ale další zápasy se hrály už na dva vítězné sety.
Jedinou závadou turnaje byla špatná akustika v hrací místnosti žen a špatná kvalita stolu v herně mužů.
V soutěži mužů obsadili první tři místa hráči Baníku Ostrava v pořadí Martin Pouch, Antonín Vaněk a Josef Kikta.
V soutěži žen zvítězila Květa Trnečkvá ze Sigmy Olomouc před Hanou Vrtkovou z Jiskry Kyjov a Petrou Černoškovou z Baníku Ostrava.
K.T.
** Šachové mládí o tituly **
Letošní Mistrovství České Republiky zrakově postižených žáků a juniorů v šachu jednotlivců se konalo od 26. do 28 března v Praze na Vinohradech v internátě pro slabozraké děti. Začalo se hrát téměř hned po příjezdu, tedy v pátek. Do soutěže se původně přihlásilo 25 hráčů, ale přijelo jich jen 21. Absenci způsobila různá onemocnění. Přesto k soutěži nastoupili žáci a junioři z Orbity Brno, Sigmy Olomouc, Baníku Ostrava, TJ Stella při Středním odborném učilišti pro zrakově postiženou mládež v Praze, a pořádající TJ Zora. V žákovské kategorii hrálo 14 dětí, v kategorii juniorů soutěžilo 7 hráčů.
Vzhledem k počtu přihlášených se mistrovství žáků hrálo švýcarským systémem na 7 kol a stejná soutěž juniorů systémem - každý s každým, také na 7 kol.
Oba turnaje rozhodoval pan Michal Dragoun, který nezaznamenal během soutěže žádný protest kvůli nedodržování pravidel, ale zaznamenal kuriozní situaci, která nastala v soutěži juniorů. Budou totiž uděleny tři zlaté medaile.
Hráči Chlanda, Mrština a Pavlík dosáhli stejného počtu 5 bodů, ani pomocné hodnocení neurčilo vítěze. Byla dokonce sehrána vzájemná dodatečná utkání a ani ta nerozhodla. Proto jsou tedy tři vítězové. Zlatou medaili dostal však zatím jen jeden z nich, protože s touto situací pořadatel nepočítal. Zbylí dva ji obdrží později.
Vítězem a mistrem republiky v kategorii žáků se stala Veronika Šubertová ze Sigmy Olomouc se ziskem 5,5 bodu. Na dalších místech se pak umístili Marek Peňáz rovněž ze Sigmy a rovněž s 5,5 body a Martin Dráb ze Zory Praha s 5 body.
Účast na mistrovství byla odpovídající počtu mladých šachistů hrajících v oddílech. Je vidět, že někteří hráči přece jen výkonnostně rostou. Na úrovni partií, zejména v kategorii juniorů je to docela znát.
Vítězům blahopřejeme a těšíme se, že na příštím mistrovství bude účast i kvalita partií zase vyšší.
Luboš Slavík
** Inzerce **
35letý, nevidomý, hledá slabozrakou nebo nevidomou dívku do 29 let.
Zn.: Citový vztah
Nevidomý, samostatný, 42letý, 180 cm vysoký, štíhlý, žijící v garsoniéře v Plzni, hledá jinak postiženou nebo zdravou mladou ženu za účelem vážného seznámení.
Zn.: Jen čestné úmysly
Aspoň trochu vidící dívka mi bude šeptat o kráse barev a o naší lásce.
A nevidomá bude šeptat o tom, jak krásně se dá žít bez barev, o naší lásce. Jen vážně, dívko z Čech!
Zn.: Samota bolí
Odkoupím ladičské nářadí.
Zn.: Levně
[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS