Časopis ZORA, číslo 5/1999


OBSAH:




** Ze 4. zasedání republikové rady SONS ČR **

Čtvrté zasedání Republikové rady SONS ČR proběhlo za řízení pana Josefa Stiborského v sobotu 20. února 1999 v pražském sídle SONS. Jeho program rozšířily poměrně dramatické aktuální události.
Při kontrole úkolů z předchozích zasedání byl s uspokojením konstatován určitý pokrok ve věci převodu rekreačního střediska Česká Ves a v přípravě podkladů pro rozhodnutí o budoucnosti objektu v Plzni. Naproti tomu je v současnosti nereálné pokračovat v jednání o postátnění středisek Tyfloservis a Dědina. Při změnách v představenstvech Mety Kladno a Brno uhájila SONS své pozice.
Uspokojivě byla vysvětlena i účetní ztráta z vyúčtování roku 1996 - šlo o odpisy z hodnoty náročných kompenzačních pomůcek.
Pracovní skupina, posuzující Lexikon, zpracovaný dr. Smýkalem a vydaný Slepeckým muzeem SONS v Brně konstatovala, že lektorské posudky se liší od zcela kladných až po zcela odmítavé.
Uložila proto vydavateli vložit do každého výtisku list, uvádějící, že názory v Lexikonu nemusí být totožné s názory vydavatele. Rada tento návrh schválila.
Současně přijala i návrh na zřízení skupiny pro posuzování původních odborných publikací, připravovaných k vydání v SONS ve složení Cerha, Michálek, Příborský, Reichel a Volejník.
Byla konstatována připravenost tradičního plesu na pražském Žofíně ve prospěch Střediska pro výcvik vodicích psů.
Bylo též rozhodnuto pověřit Republikovou revizní komisi kontrolou chodu i hospodaření Okresní odbočky Louny. Podmínkou pro zachování další samostatné existence odbočky je respektování vnitřních hospodářských i organizačních směrnic SONS.
Prvním mimořádným bodem bylo posouzení činnosti předsedy Pražské oblastní rady a Obvodní rady SONS Praha 2 pana Josefa Kučery v občanském sdružení nevidomých a slabozrakých "Cesty života". Bylo konstatováno, že jde o typický střet zájmů, což ještě podtrhla snaha pana Kučery o utajení svého podílu na činnosti "Cest života". Nikým neschválené a nijak nezdůvodněné převody finančních prostředků z bankovních účtů Pražské oblastní rady a Obvodní rady Prahy 2 na účet "Cest poznání" pak bylo hodnoceno jako poškozování zájmů SONS. Rada i s přihlédnutím k dlouholeté aktivní činnosti pana Kučery ve slepeckém hnutí rozhodla většinou hlasů o ukončení jeho členství v SONS ve smyslu článku VI.F.3 Stanov SONS s tím, že neprávem převedené finanční prostředky budou SONS vráceny.
Při hodnocení činnosti Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v uplynulém roce a výhledu pro rok letošní uvedl prezident SONS, že loňský rok byl patrně posledním, ve kterém se dařilo plnit vytýčené programové cíle bez větších problémů. Vnitřní sjednocení organizace proběhlo bez výraznějších problémů, což potvrdil i průběh Celostátního shromáždění v Ostravě. Zvýšila se i vnitřní ekonomická kázeň, i když ještě nedosahuje žádoucí úrovně.
Problémy okolo hospodaření někdejšího ředitele Střediska pro výcvik vodicích psů a nejnovější aféra okolo nelegálního převodu finančních prostředků z účtů SONS na jinou organizaci vyžaduje zaktivizovat i Republikovou revizní komisi.
Velké problémy může způsobit změněný přístup Ministerstva práce a sociálních věcí k rozdělování státních dotací. Ze 153 dosud dotovaných organizací bylo 102 ubráno a 51 přidáno (někdy až o 50%). Navíc bylo přijato 166 projektů nově vzniklých organizací nezřídka i lokálního charakteru. Je patrný odklon od podpory svépomocných občanských sdružení k podpoře organizací, poskytujících humanitární služby. Výhled na další rok je rovněž nejasný. Je proto zapotřebí v maximální míře aktivizovat regionální složky organizace při jejich zviditelňování jak v jejich činnosti, tak - v případě naléhavé potřeby - i při protestních akcích. Rada vyslovila prezidentovi plnou podporu v jeho aktivitách k zachování postavení občanských sdružení zdravotně postižených vůči orgánům státní správy.
Viceprezident pak podal informaci o aktivitách Sdružení zdravotně postižených v ČR. Republiková rada nepodpoří žádný krok, který by při vstupu představitelů SZdP do Vládního výboru pro zdravotně postižené vedl k odvolání některého ze stávajících zástupců Sboru zástupců organizací zdravotně postižených.
Dalším mimořádným bodem byla žádost ředitelky Slepeckého muzea v Brně o převod pod Brněnské technické muzeum. Pro naprostou nepodloženost této žádosti, nevyjasněnost podmínek převodu a nezabezpečenost zachování významu unikátní expozice i v rámci Technického muzea Rada většinou hlasů rozhodla nepovažovat žádost za aktuální.
V závěru jednání podal dr.Volejník zprávu o zahraničních aktivitách. Rada schválila nepodpořit z vlastních prostředků SONS účast dvou delegátů na Evropském setkání zrakově postižené mládeže v Madridu.
K informaci předsedy Jihomoravské Oblastní koordinační rady p. Jelínka o nespokojenosti okresních odboček Brno-venkov a Znojmo s odebráním akreditace k samostatné činnosti Republiková rada své stanovisko podpořila s tím, že trvá na dodržování všech organizačních a hospodářských směrnic SONS, jejichž nerespektování bylo důvodem jejího rozhodnutí.

-CS-



** Nejlepší na světě **

Nejen sportovní, ale i pracovní kolektivy mohou být nejlepšími na světě.
Pracovníky takového úspěšného kolektivu jsou i zrakově postižení autočalouníci Josef Lachman, Jaroslav Nezval, Fratišek Krčma a Ivan Tůma. Toto ocenění získal závod firmy Johnson Controls, který je již pátým rokem integrovanou firmou v Mladoboleslavské automobilce Škoda. Firma zvítězila ve výběrovém řízení na výrobu sedadel do osobních vozů Škoda. Jednou z podmínek výběrového řízení bylo, že převezme i pracovníky se změněnou pracovní schopností. Tuto podmínku firma skutečně dodnes plní.
Firma Johnson Controls byla založena před 114 lety v USA. V současné době má v pětistech závodech téměř po celém světě zaměstnáno na 50 tisíc pracovníků.
Nosnými programy jsou výroba kompletních sedadel do různých značek osobních vozů, autosoučástky baterie a kontrolní systémy.
Firma každoročně vyhodnocuje nejúspěšnější své závody. Za rok 1998 byl nejúspěšnější právě závod v Mladé Boleslavi. Důvody pro toto ocenění byly následující: ze čtyřset dodavatelů automobilky se stala nejúspěšnější. Patří sem i dodávky výrobků na čas, to je na minutu, a to v nejvyšší kvalitě. Ve firmě po dobu dvou let probíhal vnitřní audit, jehož cílem bylo získat nejvyšší certifikát jakosti. Specializovaná firma ze zahraničí potvrdila splnění norem VDA 6.1. QS 9000 a ISO 9001. Zažít takové audity je náročné jak pro management tak i pro všechny pracovníky. Uvedené normy ještě v České republice nejsou tak známé, ale získání zmíněného certifikátu je předpokladem pro úspěšný obchod na světových trzích. Na vavřínech se nedá usnout, protože daný certifikát se musí každoročně obhajovat.
Cenu nejúspěšnějšího závodu Johnson Controls předávali prezident firmy a generální ředitel pro Evropu třístovce zaměstnanců osobně. Na slavnostním aktu nechyběla ani čtveřice zrakově postižených.
Tato firma se i sponzorsky podílela na evropském šampionátu zrakově postižených kuželkářů. Ceny tam osobně předával dnes již generální ředitel pro východní Evropu pan ing. Jiří Tomek.
To, že zrakově postižení pracovníci mohou ve firmě pracovat, jim určitě nezajišťuje statut zmíněné pracovní schopnosti, protože to se dá dnes legálně obejít. Tito pracovníci působí již hodně let v Mladoboleslavské automobilce a prokázali své schopnosti v oboru. Výrobní ředitelka paní Hana Krotmannová vždy při náběhu nové technologie myslí na to, které operace mohou vykonávat zrakově postižení pracovníci. Samozřejmě dnes pro každou prosperující firmu je nejvýhodnější takzvaný flexibilní pracovník, který ovládá všechny operace a jeho čas na zapracování je minimální.
Přejeme výše jmenovaným zrakově postiženým pracovníkům,aby byli ve firmě spokojeni a Johnson Controls i nadále s jejich prací.

Jiří Reichel



** Překážky v práci **

V následujících řádcích se budeme věnovat důležité oblasti pracovně právních vztahů, která se dotýká každého účastníka těchto vztahů, a sice překážkám v práci. Toto téma upravují ustanovení § 124-130 zákoníku práce.
Překážky v práci jsou zde rozlišeny na překážky na straně zaměstnance a překážky na straně zaměstnavatele.
Překážky na straně zaměstnance lze potom dále rozlišovat na překážky z důvodů veřejného zájmu a důležité osobní překážky v práci.
Překážkami z důvodů obecného zájmu zákon rozumí výkon veřejných funkcí občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, které nelze vykonat mimo pracovní dobu. Zaměstnanci, který je krátkodobě uvolněn z výkonu veřejné funkce, či občanské povinnosti, poskytne zaměstnavatel náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. V případě, že je zaměstnanec uvolněn pro výkon veřejné funkce, dlouhodobě poskytuje přiměřenou odměnu ten zaměstnavatel, pro kterého byl zaměstnanec uvolněn.
Konkrétní podmínky, při kterých je zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy zaměstnavatelem, pro kterého byl uvolněn výčet úkonů, konaných v obecném zájmu a poskytování náhradní mzdy stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou.
K překážkám v práci náleží rovněž účast zaměstnanců na školení a studium při zaměstnání. Bližší podmínky týkající se pracovních úlev a hmotného zabezpečení zaměstnanců stanoví rovněž vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.
Důležitými osobními překážkami v práci se zabývá ustanovení § 127 a 128.
Těmito překážkami může být pracovní neschopnost zaměstnance pro úraz, pro nemoc, z důvodu poskytování lázeňské péče, či pobytu ve zdravotnickém zařízení. Dalšími překážkami v tomto smyslu je mateřská dovolená, ošetřování nemocného člena rodiny, a také péče o dítě mladší deseti let, které nemůže být z důležitých důvodů umístěno v dětském výchovném zařízení nebo škole, ve které plní povinnou školní docházku.
Nepřítomnost zaměstnance je omluvena rovněž tehdy, jestliže osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo se podrobila vyšetření, které nebylo možno vykonat mimo pracovní dobu. Takovému zaměstnanci však nepřísluší náhrada mzdy. Jeho hmotné zabezpečení v tomto případě upravují předpisy v nemocenském pojištění. Zákon dále stanoví, že zaměstnavatel omluví také nepřítomnost v práci. Pro muže, který pečuje o dítě ve věku do tří let, po tuto dobu mu také náleží náhrada mzdy. Nemůže - li zaměstnanec konat práci z jiných důvodů, které nejsou uvedeny výše, poskytne mu zaměstnavatel pracovní volno. Konkrétní výčet případů a rozsah tohoto volna stanoví opět nařízení vlády.
Kromě překážek na straně zaměstnance rozlišuje zákon také překážky na straně zaměstnavatele, jak už bylo uvedeno výše. K těmto patří, podle ustanovení § 129 situace, kdy zaměstnanec nemůže konat práci po přechodnou dobu kvůli závadě způsobené poruchou na strojním zařízení, chybnou dodávkou surovin, či chybnými podklady pro práci a pod. Náhrada mzdy přísluší zaměstnanci v rozsahu stanoveném mzdovými předpisy, popř. kolektivní smlouvou.

JUDr. Ivana Marešová



** Nevidomí a zrakově postižení v Německu **

Statistické údaje

Spolková republika Německo má 80 miliónů obyvatel, z nichž kolem 155 000 je nevidomých a 500 až 600 000 slabozrakých (zbytkové vidění 10 procent a méně).
Úplný počet těch, kteří mají 30 procent zraku je odhadován na 1,2 miliónu. Převážná většina se stává zrakově postiženými s přibývajícím věkem. Někdy, částečně jako výsledek předčasného porodu, či komplikací při těhotenství, se vyskytuje kombinované postižení (zraku a dalšího orgánu) a to zejména u dětí. Asi 30 000 lidí je ovlivněno degenerací sítnice, která může vést až k úplné slepotě.


Struktura organizace

Německá federace nevidomých a zrakově postižených (Deutscher Blinden- und Sehbehindetenverband, DBSV) zastupuje zájmy nevidomých a slabozrakých s viděním do 30 procent zraku. DBSV zastřešuje 20 regionálních organizací z šestnácti spolkových zemí se členskou základnou 41 000 lidí. Regionální organizace jsou samosprávné s vlastním vedením a sekretariátem. Existuje kolem 300 obvodních organizací a místních skupin. Regionální organizace a skupiny mají svůj vlastní program. Činnosti regionálních organizací DBSV jsou financovány zejména z členských příspěvků, dotací státu a dobrovolných příspěvků (darů, dědictví, atd.).
Existují také instituce nevidomých a slabozrakých, které jsou k DBSV připojeny jako kolektivní členové. Na valném shromáždění v červnu 1998 DBSV připojilo ke svému jménu dodatek "zrakově postižených" a doplnilo své stanovy, aby se členy organizace mohli stát kromě nevidomých i jinak těžce zrakově postižení. DBSV je významná organizace, která svými různými publikacemi přitahuje pozornost veřejnosti. DBSV vydává měsíčník GEGENWART (Přítomnost), který informuje řadové členy o plánech, taktice a zásadách DBSV.

Materiální možnosti a služby poskytované nevidomým a zrakově postiženým

- Zaměstnání

V Německu existuje několik zákonů a vyhlášek týkajících se trhu práce, které upravují zaměstnávání nevidomých a zrakově postižených. Zaměstnavatelé, kteří nesplní požadované kvóty pro zaměstnávání postižených, (alespoň 6 procent zaměstnanců by měli tvořit zdravotně postižení) jsou povinni platit odvody do "vyrovnávacího fondu", jenž je spravován Úřadem pro sociální péči. Navzdory tomu nevidomí a zrakově postižení jsou nezaměstnaností postiženi mnohem více něž ostatní občané. V případě, že zdravotně postižený nemůže být kvůli svému handicapu zaměstnáván na otevřeném trhu práce, pak může být zaměstnán v chráněných dílnách státu. Jedna z výhodných možností zaměstnání zrakově postižených je v oblasti ruční výroby.


- Vzdělávání a praktická příprava pro zaměstnání

Podle přání a konkrétních podmínek jednotlivců je jim vzdělávání nabízeno jak v intergrovaných školách, tak ve speciálních školách pro nevidomé a zrakově postižené. Vzdělávání nevidomých a zrakově postižených v integrovaných školách je méně časté než ve školách speciálních. Po ukončení povinné školní docházky může žák pokračovat ve studiu na střední odborné škole nebo později integrovaně na vysoké škole.

- Německé vzdělávací centrum pro nevidomé

Toto centrum je pod správou DBSV a Společností pro vzdělávání dospělých nevidomých (Akademikergesellschaft Erwachsenenbildung, AKAD). Centrum nabízí vzdělávání v mnoha různých oblastech a programy je možné přizpůsobit přáním a požadavkům jednotlivců. Nabízené programy zahrnují jak výuku cizích jazyků, odbornou přípravu na zaměstnání a čtení slepeckého písma, tak i činnosti zaměřené na volný čas. Učební materiály pro kurzy jsou dostupné ve všech formách (v slepeckém písmu, černotisku, na kazetách a discích). Vzdělávací kurzy jsou poskytovány dálkově nebo formou prezenčního semináře či kombinací obou těchto variant.


- Sociální rehabilitace

Ti, kteří ztratili nebo ztrácejí zrak v pozdějším věku, mají možnost využití rehabilitačních služeb. Rehabilitační programy jsou vedeny buď v domovech klientů nebo v rehabilitačním a prakticky vzdělávacím centru. Po ukončení základní rehabilitace (nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu, sebeobsluhy, čtení a psaní slepeckého písma, reedukace zraku) mohou lidé v produktivním věku, v případě, že je to potřeba, absolvovat kurzy v rekvalifikačním rehabilitačním středisku. Kurzy mohou být poskytnuty v různých oblastech, zejména však v přizpůsobování se novým pracovním dovednostem. V Německu fungují na některých klinikách zvláštní oddělení, kde zrakově postižení mohou získat informace o vhodných kompenzačních pomůckách a také zde mohou být poučeni, jak co nejlépe využívat svého zbytku zraku. Na poplatky, které vznikají využíváním těchto poradenských služeb, nedostává klient příspěvek.


Sociální výhody

Ve všech šestnácti spolkových zemích Německa existují zákony, které upravují sociální výhody nevidomých a v některých z těchto zemí i zrakově postižených.
Žadatel obdrží (nezávisle na ostatních příjmech a majetku) peněžní dávky určené na výdaje související s jeho zdravotním postižením. Nárok na tyto dávky mají nevidomí s 2 procenty zraku či nižším a v několika málo spolkových zemích zrakově postižení s viděním nižším než 5 procent. Výše dávek závisí na rozhodnutí jednotlivých zemí.
V zákoně o veřejné pomoci existuje vyhláška, která upravuje peněžité dávky nevidomým v případech, kdy není možné uplatnit legislativu příslušné spolkové země. V těchto případech již výše dávek závisí na žadatelově příjmu a majetku.
Pomůcky pro nevidomé jsou financovány z fondů, které spravují úřady sociálního zabezpečení. Přizpůsobení pracoviště potřebám nevidomého nebo zrakově postiženého financuje zaměstnavatel a centrální Úřad pro sociální zabezpečení. Pro nepracující jsou všechny pomůcky potřebné pro lékařskou rehabilitaci hrazeny z fondu zdravotního pojištění, nebo jsou použity dříve zmíněné peníze, které nevidomí na tento účel dostávají.


Rekreace a stáří

Nevidomí a zrakově postižení se svými průvodci se mohou zotavit a relaxovat v rekreačních domech, které většinou patří regionálním organizacím. Tato zařízení nabízejí zajímavé programy a semináře pro nevidomé a zrakově postižené po celý rok. Kromě toho v Německu působí cestovní agenti, kteří organizují pobyty připravené speciálně pro potřeby zdravotně postižených.
Sportovní programy připravují regionální organizace, DBSV a Německá federace pro sportování postižených. Nevidomí a zrakově postižení se mohou zabývat skoro každým populárním a soutěživým sportem. Různé soutěže jsou pořádány na místní, národní i mezinárodní úrovni. Mezi nejoblíbenější sporty patří goal ball, kuželky, cyklistika (tandem), šachy a scat.
Německo má několik knihoven s fondem zvukových knih, jež jsou systémově propojené. Tento fond obsahuje jak beletrii, tak i literaturu faktu. Na základě klientova zvláštního požadavku si může knihovna půjčit určité knihy od jiných knihoven. Knihy jsou dostupné také v bodovém písmu a v černotisku.
Některé z regionálních organizací mají své vlastní domovy důchodců, kam jsou příjímány osoby, které kvůli svému pokročilému věku potřebují soustavnou péči.
Tyto domy poskytují široké spektrum pečovatelských služeb za pomoci specialistů.

Ze Zpravodaje EBU, prosinec 1998 přeložila a upravila Eva Koňasová



** Milióny dolarů na léčbu slepoty **

Trachom je onemocnění, které postihuje oči a je celosvětově nejčastější příčinou oslepnutí. Jedná se o infekci horního očního víčka bakterií Chlamydia trachomatis.
Trachom je velmi rozšířený zejména v méně rozvinutých zemích. K přenosu onemocnění dochází buď tělesným kontaktem s nemocným, nebo ho přenášejí mouchy.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí trachomem asi 150 miliónů lidí, z toho šest miliónů již osleplo nebo je bezprostředně ohroženo slepotou.
Především rozvojovým zemím by měl pomoci program vedený pod zkratkou SAFE, který proti trachomu doporučila WHO. To znamená: patnáctiminutový ambulantní chirurgický zákrok, antibiotika pro léčbu akutního onemocnění a lepší hygiena.
Celkem by měla být zemím, které se programu zúčastní, poskytnuta finanční a zdravotnická pomoc v hodnotě 66 miliónů dolarů. Nejžhavějšími kandidáty jsou Maroko, Mali, Ghana, Tanzanie a Vietnam.
Pomoc by měla spočívat především v bezplatné distribuci několika miliónů dávek léčiva Zithromax, které umožňuje bojovat s akutním onemocněním v jediné orálně podané dávce lépe než dosud běžná, šestitýdenní léčba oční mastí.

- red -



** O šedém a zeleném zákalu **

K nejčastějším onemocněním očí se dají počítat zákaly. Šedý - katarakta a zelený - glaukom. Ačkoli mají oba ve svém označení stejné slovo, jde o dvě naprosto odlišná onemocnění. Při šedém zákalu se postupně kalí oční čočka, což následně snižuje její průhlednost a tedy i schopnost vidět. V pozdějších fázích choroby už je zakalení takové, že postižený člověk vnímá jen pohyby a rozeznává jen světlé a tmavé skvrny.
A kdo by se měl šedého zákalu obávat? Nemoc můžeme získat věkem. U lidí nad šedesátku se vyskytuje tzv. "stařecký zákal". Velmi ohroženi jsou také diabetici, katarakta se může objevit po úrazech, ale v nebezpečí jsou i děti narozené matkám, které během těhotenství prodělaly zarděnky. Šedý zákal je u nás běžně operován. Během tohoto zákroku je čočka nahrazena umělou.
Zelený zákal vzniká postupným zvyšováním nitroočního tlaku. Ten se mění proto, že se tvoří stále nový komorový mok a starý nedokáže patřičně rychle odtékat. Z této příčiny dochází k poškození očního nervu. Proto je velmi důležité, aby si lidé nad čtyřicítku občas nechali nitrooční tlak změřit. I zde - pokud není nerv ještě výrazně poškozen - pomůže operace, ale je-li vzrůst nitroočního tlaku včas podchycen, dá se situace korigovat vhodnými očními kapkami, které brzdí tvorbu nadbytečného komorového moku a podporují jeho odvádění.



** Oslepnutí sugescí vyléčili, ale nejen to **

Víru Adolfa Hitlera, že byl předurčen k řízení světa, možná částečně vyvolala sugesce při hypnóze, s jejíž pomocí u něj v roce 1918 doktoři léčili tzv. hysterickou slepotu. Uvedl to americký soudní psychiatr David Post v časopise Journal of Forensic Science.
Post opřel svou teorii o knihu, která podle něj vycházela ze záznamů doktora Edmunda Forstera z německé vojenské nemocnice, kde se Hitler léčil z dočasného oslepnutí po zasažení nervovým plynem yperit na sklonku první světové války. Hitler, tehdy desátník, se údajně právě rozhodl vstoupit do politiky, pokud se mu vrátí zrak.
Německý novelista Ernst Weiss napsal v knize "Svědek", že ošetřující lékař tehdy u Hitlera uplatnil hypnotickou sugesci, která se používala pro stresem postižené zraněné vojáky. "Jsem jen obyčejný doktor. Ale možná, že vy sám máte vzácnou sílu, která se vidí jen několikrát za tisíce let a která umožní zázrak.
Pro někoho se zvláštní silou a vůlí a duchovní energií není nic nemožné," říkal podle Weisse psychiatr Hitlerovi.
V hypnóze Hitlerovi dále vnucoval myšlenku, že musí svést vnitřní boj proti své slepotě a že po jejím překonání musí pomoci Německu, které potřebuje někoho s takovou energií v době, kdy Rakousko "končí". Hitlerovi se po krátké době zrak vrátil. "Měl jsem zjevení. Stal se zázrak a opět vidím," napsal podle Posta po propuštění z nemocnice a po porážce rakouských a německých vojsk v listopadu 1918 Hitler. Ten se sice narodil v Rakousku, ale poté se rozhodl "pomáhat" Německu.
Weiss napsal svou knihu v roce 1933 v Paříži, kam uprchl před nacismem.
Spáchal sebevraždu, když Hitlerova vojska vstupovala za druhé světové války do Paříže. Forster byl zatčen gestapem, které po jeho třináctidenním mučení oznámilo, že také spáchal sebevraždu. Kniha byla vydána až v roce 1960, uvedl Post. Dodal, že Forsterova diagnóza Hitlera z roku 1918, kterou se nacisti snažili ukrýt, byla "psychopat s hysterickými tendencemi".



** Problémy s laserovými ukazovátky **

Stephen Pulsomi seděl ve svém policejním bouráku za teplého letního večera, když se před ním objevil červený bod, ohlašující zaměření laserem.
Vyděsil se, zavolal posilu a uvažoval o tasení zbraně. Bod se pohyboval k jeho oku a pak k srdci. "Měl jsem strach že mě zastřelí," řekl.
Ve skutečnosti byl Pulsoni jen další obětí žertu někoho, kdo si hrál s laserovým ukazovátkem, přístrojem vyvinutým pro školní výklad a hromadné přednášky, který se stal hračkou pro malé.
Po celých USA šprýmaři terorizují policisty a rozčilují učitele svými bateriovými přístroji velkými asi jako rtěnka nebo plnicí pero.
Zdravotničtí činitelé vyjádřili obavy z vážného poškození očí, když se lidé dívají do laseru příliš dlouho. Pro policii je to zařízení působící potíže, protože červený laserový paprsek vydávaný ukazovátkem je nerozlišitelný od laserového zaměřovače, který se někdy montuje na pušky a pistole.
Vzhledem k tomu, že jde o problém, obce a školy od Arizony po New York laserová ukazovátka zakázaly. V Connecticutu městská rada v Meridenu zakázala prodej ukazovátek osobám do osmnácti let. Tomu předcházel případ chlapce, který ukazovátko zaměřil na tři důstojníky a byl obviněn z napadení.
Policisté se obávají, že je pouze otázkou, než bude někdo zastřelen.
Podobně i lékaři tvrdí, že zneužívání laserových ukazovátek je problémem. V roce 1997 byly hlášeny dva případy poranění oka a za rok 1998 nejsou čísla dosud k dispozici. Akademie očního lékařství varuje před nebezpečím těžkého postižení očí, které může vést až k smrti.

-AP-



** Pro kvalitnější život **

Výzvou pro vědce a inovátory k nalezení nových technologií a praktik, které přispějí ke zjednodušení komunikace mezi lidmi se stala stejnojmenná soutěž agentury Saatchi & Saatchi Worldwide. Prvního ročníku se zúčastnilo 300 subjektů z 27 zemí.
Nejvyšší cenu získal Leslie Kay z Nového Zélandu za náhradu zraku pro lidi zcela nebo částečně nevidomé zvanou KASPA, která jim umožňuje vidět pomocí zvuku.
Na základě výzkumu netopýrů, kteří k navigaci využívají zvukových vln, KASPA používá bio-akustickou technologii interpretace prostoru. Zařízení sestává z ovládací jednotky a čelenky, propojených flexibilním kabelem. Dvě miniaturní sluchátka, po jednom na každé straně čelenky, vysílají zaznamenané zvuky do uší.
Zařízení využívá kontinuálních ultrazvukových vln, které zaznamenávají blízké objekty. Díky výukovému programu se nevidomá osoba rychle naučí poznávat prostředí a identifikovat předměty ve svém okolí. Uživatelé jsou s to rozpoznat, zda je nějaký objekt přítomen či chybí, je-li blízko nebo daleko, nalevo nebo napravo, je-li jeden nebo je jich víc, apod. K danému předmětu se také může dostat a uchopit ho.
Celá pětina světové populace, zhruba miliarda lidí, potřebuje brýle, ale nevlastní je. Většina z nich žije v rozvojovém světě a nemá ani prostředky na nákup brýlí ani přístup k optikovi. Potřebují proto levné brýle vybavené takovými skly, jejichž čočky si snadno každý upraví sám. Vynález Joshuy Silvera z Oxfordské univerzity, který získal druhou cenu, to umožňuje. Čočky jeho brýlí obsahují tekutinou naplněné buňky umístěné v pružné plastové membráně. Změnou tlaku na tekutinu se mění síla čoček. Pro uživatele se proces úpravy brýlí nijak výrazně neliší od zaostřování dalekohledu.

-hp-



** To už bude rok... **

Můj příběh začal velmi nenápadně - manžel mi přečetl jeden článek o vodicích psech. Byl to článek vpravdě osudový. Byla jsem tehdy před rokem po velmi vážných operacích oka, které se nepovedly. Na jedno oko nevidím, na tom druhém mám jen zbytky zraku. Bála jsem se chodit venku a doprovod nebyl také vždy po ruce.
Protože mám ale rodinu a malého syna, potřebovala jsem normálně fungovat. V článku bylo uvedeno telefonní číslo Střediska pro výcvik vodicích psů v Praze Jinonicích.
Velmi ochotná paní Bedřiška Humhalová mi tehdy poradila, co a jak mám udělat, abych si mohla zažádat a vodicího psa. To bylo v srpnu 1997. Těsně před Vánoci jsem dostala krásnou zprávu - pejsek je pro mne připraven, jmenuje se Carmen a je to fenka zlatého retrievera. Čekání na příjezd mého nového kamaráda nebralo konce.
Až 27.února 1998 nastal ten den "D". Carmenka přijela s paní cvičitelkou ing. Helenou Nerglovou a nastalo předávání. Týden se mi paní cvičitelka věnovala a učila mne, jak spolupracovat a využít všechny dovednosti, které takový vodicí pejsek umí a zná. Potom už nastal normální každodenní život. Pro mne ovšem a to kvalitnější, že jsem se už nemusela spoléhat na ostatní a mohla jsem se samostatně vydat ven bez toho, že budu zakopávat o obrubníky a porážet popelnice, které nevidím.
Z počátku jsem měla obavu, jak ostatní lidé budou přijímat nevidomého s vodicím psem, ale za ten rok jsem se setkala jen s několika spíše rozpačitými než vysloveně negativními reakcemi. K těm rozpačitým reakcím patří většinou obsluha v restauracích a cukrárnách, když vejdu se psem. Stalo se, že jsme slyšela: "Paní s tím psem sem nesmíte." Ale vždy se to hned vyřešilo a to většinou samo, když si dotyčný všiml bílé hole a postroje na psu.
Často se mi stává, že kolemjdoucí se mi snaží pomoci - jejich ochota mi vždy pohladí dušičku. Ale jak už se stává nám zrakově postiženým, lidé si neuvědomí, že nevidíme a že je pro nás důležité, aby se ozvali a slovně pomoc nabídli. Je velmi nepříjemné, když vás někdo naprosto potichu začne tahat do vozovky, sice s dobrým úmyslem převést, ale nevidomému to jaksi zapomene říci.
Vodicí pes toho umí opravdu hodně, také na to má náročný a dosti dlouhý výcvik. Dokáže najít v dopravním prostředku volné místo, tedy je-li tam nějaké, označí dveře, vyhýbá se překážkám na chodníku, umí se se svým pánem vyhnout loužím, sbírá upuštěné předměty jako jsou klíče, kapesník, drobné mince, trasy, které nevidomý chodí často, zvládne po čase bez povelů. Je toho hodně co takový vodicí pes musí zvládnout. A aby nic z toho nezapomněl, pořádá Klub držitelů vodicích psů při SONS každý rok Mistrovství České republiky ve výkonu vodicích psů, kde soutěží psi v poslušnosti a ovladatelnosti a v tzv. frekvenci - pohyb při normálním provozu.
Musím podotknout, že Carmenka se stala mým obrovským přítelem a tak trochu i lékem, je to mé antidepresivum, svou milou a přátelskou povahou mi pomáhá zvládat můj handicap. Rok s mým vodicím psem byl pro mne rokem, osamostatnění, rokem kdy jsem poznala nové přátele a rokem který mi ukázal, jak se dá s postižením žít.
Chtěla bych poděkovat pracovníkům Střediska pro výcvik vodicích psů, panu cvičiteli Luboši Klejnovi, který pro mne Carmen vycvičil a také pracovnicím Okresního úřadu v Chomutově, které mi pomáhaly při vyřizování žádosti.

Ilona Vobrová



** Umíte se podepsat? **

Reaguji na článek v bodové Zoře číslo 3 letošního roku, ve kterém se paní ing. Hončová ptá čtenářů, zda si myslí, že můžeme zrušit nařízení, které nám nevyhovuje.
Já doufám, že ne. Představme si, že by každá skupinka lidí v našem státě rušila nařízení, které jí nevyhovuje. Tak například bychom jako nevidomí rušili nařízení, že spolujezdec při jízdě na motocyklu musí mít helmu. Proč? Když je postižený ztrátou zraku, nevidí kolem sebe a ještě má mít helmu, ve které špatně slyší? Většina motocyklistů přece nehavaruje a dojede v pořádku. Nevidomý kuřák na pracovišti, kde se nesmí kouřit, musí odcházet na k tomu vyhrazená místa. Proč? Když mu to dělá potíže. Dovedete si představit tu anarchii? V případě zmíněného podpisového razítka je jeho neplatnost určena všem občanům a ne jen nevidomým. Při dnešní technice není problém stejné razítko zhotovit a zneužít. A těch, kteří by tak jistě činili, se tu "pár" najde. Těžko bychom dokazovali, že razítko s naším jménem není to, co máme v kapse, ale je padělané.
Stalo se módou, bohužel, u některých lidí, kterým zrovna něco nevyhovuje, že se ohánějí osobní svobodou, demokracií, porušováním lidských práv a podobně.
Samozřejmě souhlasím s tím, aby zrakově postižení občané byli svéprávní, rozhodovali o svých věcech a integrovali se do společnosti. Mám za to, že k tomu patří také umět se podepsat.

Josef Lachman



** Učím se podepsat **

V bodové Zoře číslo 3 jsem si přečetla velmi zajímavý článek paní ing.
Veroniky Hončové nazvaný "Razítko ne nebo ano". Proto jsem se i já rozhodla zamyslet se spolu s vámi nad problematikou našeho podepisování se.
Nechci však dnes psát ani o těch z vás, kteří vlastníte podpisové razítko (pomůcku jistě k nezaplacení), ani o těch, jimž podpis perem nečiní žádné potíže a je pro ně hračkou.
Je tu však ještě třetí skupina nevidomých, kteří nemají ani jednu z těchto "předností", tudíž za ně musí podepisovat někdo jiný, většinou tzv. zákonný zástupce.
Do této skupiny patřím i já. Ale abych začala pěkně od začátku.
Už v ZDŠI pro nevidomé v Brně nám iniciativní pedagogové vtloukali do hlavy umění podepsat se latinkou. U mne však bezúspěšně.
Když mi bylo 18 let začali jsme se s mamkou zajímat o to, zda bych nemohla vlastnit podpisové razítko bylo nám sděleno, že razítko je možno zhotovit pouze podle mého vlastnoručního podpisu. Takže: smůla! Také se na úřadě velice divili, jak je možné, že jsem svéprávná, když se neumím podepsat. S touto otázkou se na úřadech setkávám poměrně často.
Asi o tři roky později jsem nastoupila do zaměstnání. Jednou mi kolegyně oznámila:
"Jistě víš, že naše poliklinika je ode dneška soukromá, už nepatříme pod nemocnici. Na personálním mě požádali, abych podepsala novou smlouvu i za tebe."
To není možné? Hněv a pocit křivdy ve mě roste. Utíkám na personální, bez zaklepání a bez pozdravu se řítím do kanceláře jako puma a spustím: "Jak můžete dát podepsat mou smlouvu někomu, aniž vím, co v ní stojí? To je neuvěřitelné!"
Neznámý hlas mi klidně odpovídá: "Myslela jsem, že jste tak s kolegyní dohodnuty, když nic nenamítala."
To bude ta nová pracovnice, říkám si. Chtěla mi to ulehčit a já na ni tolik křičela. Chudinka! "Promiňte, chápu že jste mi chtěla pomoci, ale nejdříve jste mi měla smlouvu přečíst a potom teprve bychom se poradili, kdo ji podepíše."
"Napravíme to," řekla ta milá paní s úsměvem. Přečetla mi smlouvu a mamka ji pak přišla znovu podepsat. Ten první podpis byl tedy neplatný. Ulevilo se mi.
Nedorozumění se vyřešilo.
Nedávno jsem si zažádala na okresním úřadě o příspěvek na počítač, samozřejmě s hlasovým výstupem. "To asi nepůjde," říká zklamaně úřednice "ty formality totiž slečna musí vlastnoručně podepsat."
Můj milovaný bráška, který byl na úřadě se mnou, přišel na skvělý nápad.
"Budeme ty papíry podepisovat společně. Ruku v ruce? Může to tak být?" Uřednice souhlasila a tak teď Vojta chodí na úřad se mnou a společně podepisujeme vše, co je třeba.
Doufám, že nebudu jeho laskavost už dlouho zneužívat. Pustila jsem se totiž znovu do výuky podpisu. Instruktorky Tyfloservisu Regina a Iveta jsou nad míru trpělivé. Proto bych jim touto cestou chtěla nejsrdečněji poděkovat! Tak vidíte, milí čtenáři, jaké mají se mnou mí blízcí trápení.
Proto plně souhlasím s názory autorky již zmíněného článku. Je opravdu nesmysl neuznávat nevidomým tak užitečnou pomůcku jako je podpisové razítko.

Lenka Řehánková



** Co se tak někdy přihodí **

Bydlím na sídlišti v dlouhém paneláku, ve kterém jsou jednotlivé domy spojeny, jak to většinou bývá, průchozími patry. U nás je ještě navíc taková určitá specialita, že výtahy jsou jenom v jednom ze čtyř vchodů. Čili všichni, kteří nebydlí zrovna v druhém vchodě, musí tato průchozí patra denně až několikrát využívat a to nejen, aby se vůbec dostali domů. Chodíme přece jen na nákupy, s odpadkovým košem, se psem a třeba i do schránky. Nachodíme se po domě poměrně dost. Patřím mezi ty, co nebydlí v onom druhém vchodě. Dokonce abych se dostal do svého bytu, musím ještě jedním domem projít. Proč vám to ale vlastně povídám?! Právě při jedné takové mé obvyklé cestě podívat se do schránky jsem asi v polovině cesty, kde mají schránky lidé z vedlejšího domu, narazil holí na jakousi papírovou krabici. Řekl jsem si téměř podrážděně: "Tu bednu na ty letáky sem dali opravdu šikovně". Tím, jak jsem do krabice narazil, jsem ji trochu posunul a milá krabice se k mému překvapení kamsi odporoučela. Po několika vteřinách jsem totiž odněkud zaslechl jakési vzdálené žuchnutí. Odtušil jsem, že krabice někam spadla. Kam, jsem zjistil záhy. Moje hůl začala okamžitě ohmatávat hrany otvoru, kterým do prostorů pod domem vstupují řemeslníci v případě nějaké opravy na přívodu vody či topení. Pochopil jsem ihned, že tato krabice, mimochodem jen o málo větší než krabice od bot, sem byla dána záměrně a měla tvořit nebo alespoň nahradit jakousi zábranu, ohrádku před překážkou. No, - uznejte, přece jen je to poněkud nedokonalé označení otvoru po odsunutém poklopu. Šel jsem však na štěstí pomalu, takže mě náraz do krabice stačil natolik zbrzdit, že jsem díru včas zaregistroval a neudělal jsem ještě ten jeden, osudný krok. Obešel jsem ji a stále velmi obezřetnou chůzí jsem došel až k cíli své cesty, k našim dopisním schránkám.
Ve stejné chvíli jako já přišel kontrolovat svoji schránku i soused, kterého znám a který je také handicapován. Vidí sice dobře, ale chodí po amputaci o dvou berlích. Také se všiml onoho úskalí a chtěl mně na zpáteční cestě nějak pomoci. Šel jsem tedy vedle něho, protože vzájemně se přidržovat je v tomto případě přece jen obtížné. V místě, kde byl ten otevřený otvor zastavil a chtěl mně vysvětlit, kudy mám dále jít. Vtom však z podzemí vystoupil člověk, patrně jeden z řemeslníků. Hned však zaváhal. Chtěl zřejmě také pomoci, ale kterému z nás? Zřejmě ho trochu zaskočilo, že sotva vystrčil hlavu na povrch, spatřil dvojici, na jejíž složení nebyl zaručeně připraven. V té chvíli si asi ani on neuvědomil, že i díky jemu bude celá vzniklá situace ještě komičtější. Onen řemeslník byl totiž hluchoněmý. Se sousedem se pomocí posuňků sice nějak domluvil, ale se mnou by ta domluva byla téměř neproveditelná. Z toho, co jsem potom vyslechl, jsem vyrozuměl, že pán z podzemí se mně chce omluvit za tu nedokonale označenou a dost nebezpečnou překážku.
Opravdu štěstí bylo, že se tato příhoda odehrála na místě, kde to dokonale znám a nabídnutou pomoc jsem ani nepotřeboval. Na druhé straně jsem ji však ani neodmítnul, byť od postiženého člověka. Jeden totiž nikdy neví. Tentokrát bych se například připravil o docela veselou příhodu. Podle poklepání po ramenou od neslyšícího pána a po slovech souseda: "To je teda sranda," jsem poznal, že nastalou situaci jsme vzali všichni s humorem. Nakonec proč ne! Humorné to opravdu bylo. S chutí jsme se tomu pak společně zasmáli. Ukázalo se ovšem, že u toho, aby se dva domluvili, musí být přece jen někdy tři.

Luboš Slavík



** Pozvání do Břeclavi **

Kladný ohlas na loňskou soutěž nás přiměl k podobnému klání i letos. Chcete-li vyzkoušet svůj um v psaní na kancelářském stroji a také v prostorové orientaci s prvky bodového písma, rezervujte si čas na sobotu 24. dubna.
V tento den v 9.30 hodin zahájíme soutěž v učebnách Obchodní akademie na Smetanově nábřeží 17 v Břeclavi. Soutěž tentokrát proběhne ve spolupráci s Tyfloservisem Brno. Pro šest vzdálenějších účastníků můžeme zajistit bezplatný nocleh. Občerstení na vlastní náklady v blízké restauraci.

Přihlašte se nejpozději do 31.března 1999 na následující adrese:
Lenka Řehánková, Na Zvolenci 18, 690 03 Břeclav.
Podrobnější informace na telefonu 0627/230 43 a 0627/303 207.

Na shledanou se těší Lenka Řehánková a TYFLOSERVIS



** Z redakční pošty **

Myslíte, že integrace nevidomých do společnosti probíhá uspokojivě? Někdy mi to tak vůbec nepřipadá. Posuďte sami.
Četla jsem dopis jedné paní, ve kterém si stěžuje na hrubé chování jistého slepce v metru. Pisatelka mimo jiné dodává něco v tom smyslu, že když už se společnost o ty nevidomé tak dobře stará, mohli by svou vděčnost projevit alespoň slušným chováním.
Proti slušnému chování samozřejmě nic nemám; zdvořilost ještě nikomu neublížila. Ale napadá mě, že podle tohoto dopisu bychom nevidomé mohli zařadit do dvou kategorií:
Ti, kteří mají zaměstnání a platí daně, mají také právo svobodně nadávat na veřejnosti, stejně jako to dělají třeba naštvaní řidiči nebo neurvalí opilci. Ti ostatní prostě musí držet hubu a krok, jak se jadrně říkávalo za mého mládí.
Autorka výše zmíněného dopisu si zřejmě stále ještě myslí, že chudáci slepci nejsou k ničemu. Na druhé straně si však musíme uvědomit, že civilizace přece jenom podstatně pokročila. Naši pravěcí předkové by nás pravděpodobně vyhnali do lesa a jako neschopné členy smečky by nás nechali zahynout. V řecké Spartě by nás ze stejného důvodu shodili se skály do moře. (Vidíte, jak je dobře, že nemáme moře?) Ve středověku by nás společnost milostivě nechala žebrat. V moderní době ani ten nejneschopnější slepec se nemusí obávat o život, ale dokonce dostane i důchod, o jiných úlevách a výhodách ani nemluvě. Takže to s námi přece jen už není tak zlé.
Zdvořilost se pochopitelně vyžaduje od každého civilizovaného člověka bez ohledu na jeho zrakové schopnosti. Nemůžeme se však divit, když někomu z nás tu a tam prasknou nervy a civilizovaná zdvořilost je nahrazena výroky společensky méně přijatelnými. Vždyť jsme přece taky jenom lidi. Nebo snad ne?

Ing. Veronika Hončová



** Kalkulačce v euro se nikdo nevyhne **

Každý Francouz bude mít brzy v kapse jednu nebo víc kalkulaček převádějících franky na euro. Věnují mu je v supermarketu, bance, u benzinové pumpy nebo dokonce vláda. V příštích měsících zkrátka Francii a Evropu zaplaví desetimilióny těchto pomůcek.
Ve Francii je v oběhu kolem dvou miliónů kalkulaček, které dostanete od velkých podniků, jako státní dráhy - SNCF, obchodních komor, bank, pojišťoven, jako reklamní předmět s jejich značkou. I francouzské ministerstvo financí si jich objednalo 180 000 kusů pro svůj personál.
Bude je také ve zvláštní úpravě poskytovat občanům vyšších věkových kategorií a zrakově postiženým. "Každý Francouz dostane tři nebo čtyři," soudí Michel Lefevre, ředitel francouzské firmy Samana, který teď nepřetržitě pendluje mezi Paříží a Hongkongem, protože prakticky všechny kalkulačky v euro se vyrábějí právě v Číně, což je na nich ovšem jen zřídkakdy vyznačeno.
Nejrozšířenější model je v současné době ve formátu kreditní karty, ale nechybějí ani jako klíčenky, miniaturní lahve, filmy, tvoří součást hodinek či nákupních tašek na kolečkách, můžete je mít i jako přívěsek k řetízku nebo náramek. Většinou jsou praktické, ale některé jsou tak malé, že se nedají používat. Ty nejdůmyslnější ukazují současně sumu ve francích i v euro, jako Eurette společnosti Fimor či Euroka, kterou nabízí Columbia Finances, ovládající francouzský trh.
Komercializací těchto aparátů se zabývá dnes téměř stovka firem vytvořených v uplynulých dvou letech. Úporně čelí vzrůstající konkurenci a neúnavně bojují proti padělkům, přestože nejde o žádné velké sumy. Běžné modely eurokalkulaček vyráběných v Číně stojí kolem čtyř franků (20 Kč), ve Francii se pak prodávají za šest až 70 franků (30 - 350 Kč) podle modelu.

- red -



** Nová řada telefonů pro zrakově postižené **

V roce 1998 Královský národní institut pro nevidomé (RNIB) v Londýně spolu se společností Vistel vydal příručku týkající se designu telefonů pro zrakově postižené. Nejedná se o standardizaci či úpravy stávajících telefonů, ale o návrhy designu a funkcí jejich nové vývojové řady.
Základem přístroje je samozřejmě telefonní zvonění, audio vstup a výstup a číselná klávesnice. Avšak mimo to má tento telefon také zabudovaný velký display (či menší obrazovku) a výsuvnou alfanumerickou klávesnici.
Největší jejich výhodou je přístup ke službám internetu, které jsou jinak zrakově postiženým nebo nevidomým těžko dostupné. Příchozí informace je možné zobrazit na obrazovce v uživatelem zadané velikosti. Tato funkce vyžaduje speciální software. Dokonce i autoři příručky doporučují koupi tohoto telefonu především těm, kteří by využívali služeb internetu, avšak nepotřebují další funkce, které jinak zastává osobní počítač. Nedostatkem při zavádění takovýchto telefonů je nutnost předchozího vybudování speciálního terminálu, s kterým budou telefony komunikovat.

Ze Zpravodaje EBU, prosinec 1998, přeložila a upravila Eva Koňasová



** Pozvánka pro esperantisty **

Sekce nevidomých Českého esperantského svazu a Středisko integračních aktivit při SONS srdečně zvou všechny zrakově postižené esperantisty i přátele esperanta na celorepublikové setkání, které se uskuteční v sobotu 10. dubna 1999 v klubovně Střediska v Praze 1, Krakovská 21, 4. patro (lze použít výtahu). Začátek je v 10.00 hodin.
Program setkání bude bohatý, kromě organizačních záležitostí jsme připravili nejnovější esperantské nahrávky na kazetách. Účastníci prázdninových pobytů s výukou esperanta jistě uvítají možnost setkání se svými učiteli, kteří jim budou moci poskytnout radu v jazykových otázkách.
Zájemci, přihlaste se co nejdříve, aby bylo možno včas zajistit vše potřebné.

Hlaste se na adrese:
Středisko integračních aktivit, k rukám paní Kerlické, Krakovská 21, 115 17 Praha 1, tel.: 96 23 11 11, kde je také zaznamník.
Těšíme se na vaši hojnou účast.

Sekce nevidomých při ČES Středisko integračních aktivit SONS



** Nezapomenutelný zážitek **

Již 33 rok pořádá okres Olomouc anketu - Nejlepší sportovec a kolektiv regionu Olomouc.
Oddíl zrakově postižených sportovců Sigma Olomouc navrhl do této ankety vítězné družstvo ligy družstev ČR ve show - downu a dále do jednotlivců Jaroslava Patu a Květu Trnečkovou za jejich dosažené sportovní výsledky.
Na umístění v anketě jsme si nedělali velké naděje, protože mezi zdravými sportovci to nemáme vůbec lehké. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme dostali osobní pozvánku od primátora města Olomouc na slavnostní vyhlášení této ankety, které se uskutečnilo 29.ledna 1999 v obřadní síni starobylé olomoucké radnice.
Vyhlášení pořádal městský úřad Olomouc a Regionální sdružení ČSTV a sponzoři.
V kategorii mimořádné sportovní výkony byl vyhodnocen Jaroslav Pata za mistrovské tituly v lehké atletice a Květa Trnečková za úspěchy v show - downu.
Oba obdrželi pohár se znakem města Olomouc a nápisem Sportovec roku 98 a dárkový balíček.
V kategorii nejlepších kolektivů se naše vítězné družstvo ligy družstev pod vedením Jana Příborského umístilo na pátém místě a získalo pohár a finanční podporu pro další rozvoj tohoto sportu.
Pro nás zúčastněné to byl nazapomenutelný zážitek, být oceněni mezi sportovci celého okresu.

Květa Krnečková



** V Augsburgu se nám opět dařilo **

Zrakově postižení kuželkáři SKK-ZP Rokycany se zůčastnili ve dnech 29. - 31. ledna 1999 na šestnácti dráhové kuželně VII. ročníku mezinárodního turnaje zrakově postižených v Augsburgu.
V konkurenci šestnácti pětičlenných družstev naše družstvo zvítězilo výkonem 2654 bodů a získalo velmi krásný pohár. Druhé místo získal náš největší rival družstvo SG Chemie Wolfen s 2594 body a třetí příčka patří družstvu SG Einheit Arnstadt s 2535 body.
V kategorii B-1 skončil náš hráč Jaroslav Auigner výkonem 510 bodů na pěkném třetím místě.
V kategorii B-2 zvítězil Václav Fair s 552 body a získal malý pohár. V téže kategorii obsadil 3 místo František Tomášek s 542 body.
V kategorii B-3 vybojovali Jan Hrabák a František Peřinka shodným výkonem 520 bodů pátá místa.
Po vyhlášení výsledků byl uspořádám masopustní rej s krásnými maskami a posezením při hudbě a tanci.

Lubomír Pohořelý



** Z korespondenčního šachu **

Současně hrané Mistrovství republiky v korespondenčním šachu zrakově postižených, které bylo zahájeno 1. ledna 98 už pokročilo natolik, že je znám jeho vítěz. Rozhodla o tom především následující zajímavá partie Šourková - Řehořek R.
1. d4 Jf6 2. c4 e6 3. Jf3 b6 4. a3 d5 5. cxd5 exd5 6. Jc3 Sa6 ?! (c6!) 7. Je5?! (Sg5!) Sd6? - nyní už c6 bylo nezbytně nutné, tah v partii ztrácí pěšce.
8. Da4+Jfd7 9. Jc6 Dc8 10. Jxb8 Vxb8 11. Jxd5 0-0 12. e4 Sxf1 13. Kxf1 Ve8 14. Jc3 (e5!) - bílá měla i přes zanedbaný vývin figur pokračovat v útoku, takto přenechává rozhodující iniciativu černému.
14. - c6 15. Sd2 b5 16. Dc2 Da6 17. Dd3 c5 18. d5 Je5 19. De2 Jc4 20. Sc1 b4 21. b3 bxc3 22. bxc4 Vb4 23. g4 Vxc4 24. f3 Da4 25. Kg2 c2 26. Sd2 Se5 27. Vae1 Vb8 - černý získává jediný volný sloupec v pozici.
28. Sc1 Sc3 29. Vef1 f6 30. Sf4 Vb2 31. Sc1 Vb1 32. Se3 Vb7 33. Sc1 Sb2 34. Sxb2 Vxb2 - nyní věž definitivně rentgenuje druhou řadu.
35. Vc1 Vd4 - možná lepší bylo Vc3. 36. Kg3 Db3 - zahájena centralizace dosud pasivní dámy.
37. Vhe1 (ani Da6 nebylo o moc lepší) - zde by byl vhodný diagram - bílá: Kg3, De2, Vc1 a e1, Pa3, e4, f3, g4, a h2; černý: Kg8, Db3, Vb2 a d4, Pa7, c2, c5, f6, g7 a h7. Ukvapené by zde bylo pokračování 37. - Vb1?, třebaže se tento tah přímo nabízí. Vítězka minulých mistrovství by zachránila remízu po tazích 38. e5 Vd1 39. exf6 Vxe1 40. Vxe1 Vxel 41. Dxe1. Ale vraťme se k partii, která pokračovala 37. - Db8+ 38. f4 g5 39. Vf1 gxf4+ 40. Kg2 De5 41. Df3 - asi urychluje záhubu, ale na koncert těžkých figur černého po vzoru Zdeňka Hrdiny už není léku.
Partie mohla pokračovat 41. Vfe1 Vd1 42. Kf1 Dc3 43. e5 f3 44. De4 Dd2!! - mimo jiné hrozí mat na g2. Partie však skončila po tazích.
41. - Vd1 42. h3 c4 0 - 1 Zájemci o start v příštím Mistrovství České republiky zrakově postižených v korespondenčním šachu se mohou již nyní přihlásit na adrese:

Řehořek Radomír, Na dolánkách 16, 512 41 Víchová nad Jizerou



** Tisková oprava **

V článku o šachovém turnaji v Chorvatsku jsem mylně uvedl bodový zisk hráče Jana Gřegoře. Jmenovaný získal 3 body a ne 0,5 bodu. Omlouvám se redakci, čtenářům a hlavně postiženému šachistovi.
Josef Horák



** Pozvánka na trochu vzrušení a hodně sportu **

Všichni, kdo rádi soutěžíte a jste ochotni dát do toho i několik kapek vlastního potu, přijďte 13. března 1999 do klubovny TJ ZORA Praha v Praze 10 - Vršovicích, Madridská 20.
Proběhne tu otevřený závod v simulované střelbě z pistole. Pokud se sejde dostatek zájemců, kteří vůbec nikdy netříleli nebo si to měli možnost vyzkoušet jenom při některé naší ukázce tohoto druhu střelby, uspořádáme pro vás samostatnou soutěž. To znamená nejméně pět sportuchtivých nadšenců. Závod bude zahájen v 10.00 hodin, prezentace a losování startovních čísel začne již od 9.15 hodin. Vyhlášení výsledků bude asi v 17. hodin, možná i dříve. Tento čas je závislý na počtu závodníků.
Do naší klubovny se nejlépe dostanete ze stanice metra trasy C - I.P.Pavlova linkami elektrické dráhy číslo 4, 22 a 23 směr Náměstí míru. Vystupuje se ve stanici "Vršovické náměstí", což je pátá stanice. Přejdou se koleje a jde se kousek ve směru jízdy, kde se posléze přejde příčná ulice (Žitomírská) a jde se jí doleva. Druhá ulice doprava je již ulice Madridská a třetí vchod je číslo 20. Po pravé straně dveří jsou zvonky, a pak se jde do suterénu domu, kde jsou místnosti klubovny. Nebude Vás to stát jen trochu onoho zmíněného potu, ale i 50 Kč, za které obdržíte občerstvení po vysilujícím závodě. Abychom mohli zajistit dostatek kvalitního jídla a pití, přihlašujte se předem do 12. března na adrese:
Miloš Slavík, Vinohradská 39, 120 00 Praha 2 nebo na telefonním čísle 02/22 25 29 63, mobil 0603 26 36 17.
Věříme, že projevíte zájem o naši nabídku a v hojném počtu přijdete oslavit příchod jara aktivním odpočinkem při našem střeleckém sportu.
Těšíme se na vás a doufáme, že u nás strávíte příjemný den.

Miloš Slavík



** Inzerce **

Volám přítelkyni vážnou tak přes 30 let katolického smýšlení.
Zn.:Pojď

18letá zcela nevidomá dívka by se ráda seznámila s chlapcem přiměřeného věku, který částečně vidí. Nevadí tělesné postižení.
Zn.: telefon 02/312 42 96 (po 18 hodině)



** Nové zvukové knihy ve fondu KTN **

Fikce, příběhy - Forsyth Frederick: Žoldáci (Fascinující příběh příprav na převrat ve fiktivní africké zemičce Zangaro. Mimo jiné zde dojde k objevu obrovského ložiska platiny.), čte Hyhlík Jan, 13 kazet, Z 2732

Romány - Kafka Franz : Proces, čte : Pellar Rudolf, 8 kazet, Z 2733

Humor, příběhy - Wodehouse Pelham Grenville : Výborně Jeevesi (Další příběhy nedostižného Jeevese, který nás zavádí mezi anglické lordy, kde hlavní slovo mají komorníci.), čte Hyhlík Jan, 6 kazet, Z 2734

Psychologie, rodina - Dainowová Sheila : Jak přežít dospívání svých dětí (Knížka je cenným pomocníkem rodičům dospívajících dětí. Autorka zde ukazuje mnoho praktických návodů, jak řešit mnohé "neřešitelné" situace v tomto vypjatém období častých konfliktů v rodinách.), čte Makovičková Hana, 7 kazet, Z 2735

Povídky - Canfield Jack - Hansen Mark Victor : Slepičí polévka pro duši (Krátké povídky s tématikou netělesné a nezištné lásky mezi lidmi.), čte Čapka Jiří, 2 kazety, Z 2736

Glosy, úvahy - Skácel Jan : Jedenáctý bílý kůň (Krátké úvahy a glosy, ve kterých se básník, Jan Skácel, nechává inspirovat zdánlivě obyčejnými věcmi.), čte Mrkvička Ladislav, 2 kazety, Z 2737

Detektivky, horory, romány - Sheldon Sidney : Tvář bez masky (Detektivní román s prvky psychologického hororu.), čte Loníček Zdeněk, 5 kazet, Z 2738

Povídky - Kundera Milan : Směšné lásky (Kniha povídek, ve kterých se autor dívá na vztah mezi mužem a ženou z polohy cynického nadhledu.), čte Mrkvička Ladislav, 7 kazet, Z 2739

Povídky - Škvorecký Josef : Prima sezona (Povídky o životě středoškoláka, prožívajícího první lásky, opojení jazzovou hudbou - to vše je zasazeno do dramatických událostí druhé světové války.), čte Zahálka Martin, 7 kazet, Z 2740

Příběhy, děti, romány - Adams Richard : Příběhy z Kamenitého vrchu (V knížce se opět setkáváme se zvířecími hrdiny z předchozího autorova románu "Daleká cesta za domovem". Tentokrát autor knihu rozdělil do tří částí : - soubor tradičních pohádek a zkazek o bájném králičím rekovi El-Hréranovi - vyprávění o dobrodružstvích, která El-Hréran a Cupydup zažijí na cestě domů - další osudy známých králíků z Kamenitého vrchu.), čte Makovičková Hana, 6 kazet, Z 2741

Thrillery - Roe Francis : Druhý názor (Thriller z lékařského prostředí.), čte Čočková Helga. 13 kazet, Z 2742

Rozhlasové hry - Benešová Božena - Burian Emil František : Věra Lukášová (Lyrická hra mládí.), interpreti : K. Jerneková, B. Valeská, Z. Hodr, J. Kepka, 1 kazeta, Z 2743

Rozhlasové hry - Boll Heinrich : Bilance (Hra se odehrává v menší vilce, kdesi v německém městečku, 12 let po válce.), interpreti : O. Scheinpflugová, F. Smolík, 1 kazeta, Z 2744

Humor, romány - Chevallier Gabriel : Zvonokosy (Satirický román o venkovském životě jihofrancouzského vinařského městečka Zvonokosy v prvním desetiletí našeho století.), čte Saic Miroslav, 10 kazet, Z 2745

Psychologie - Peck M. Scott : Dále nevyšlapanou cestou (Tato kniha vznikla na základě autorových přednášek a je vyznáním sympatie k životu.), čte Kadlec Jiří, 9 kazet, Z 2746

Povídky - Leacock Stephen : Maloměstské poklesky (sbírka satirických povídek.), čte Rohrbachová Gabriela, 5 kazet, Z 2747

Filozofie, náboženství - Langer Jiří : Devět bran (Ve světové literatuře ojedinělá, světově proslulá proza.), čte Cimbalík František, 8 kazet, Z 2748

Filozofie - Gaarder Jostein : Sofiin svět (Kniha pojednává o přemítání, o záhadách vesmíru a o Bohu i o tom, jak se orientovat v životě.), čte Čechová Heda, 16 kazet, Z 2749



[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS