Časopis ZORA, číslo 4/1999


OBSAH:




** Zprávy ze SZdP v ČR **

Další řádné zasedání Výboru Sdružení zdravotně postižených v České republice se uskutečnilo ve středu 27. ledna 1999 v Praze. V úvodu vzalo na vědomí, že projekty státní dotace za rok 1998 byly vyúčtovány řádně a včas a podařilo se splnit i požadované procento spoluúčasti.
Výbor rovněž schválil kroky sekretariátu SZdP, vedoucí k zachování činnosti Střediska poradenství v Mostě ve stávajících prostorách.
Na vědomí byly vzaty informace o změnách v legislativě, předložené písemně sociálně-právním úsekem sekretariátu.
Větší část diskuse se rozvinula při projednávání zahraničních služebních cest. Výbor se shodl na tom, že je třeba prohloubit jak vlastní přípravu a proces schvalování těchto cest, tak zejména informovanost členských organizací SZdP o jejich výsledcích. Písemné návrhy v tomto směru předloží představitelé členských organizací sekretariátu do čtrnácti dnů.
Projednávání přepracovaného Statutu komise zdravotně postižených žen bylo odloženo na další zasedání pro pozdní dodání textu.
Mgr. Václav Polášek ze Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých pak podal obsáhlejší informaci o Evropském fóru zdravotně postižených - EDF. Toto fórum, ustavené Evropskou unií jako její poradní a iniciační orgán pro otázky zdravotně postižených, sdružuje v současné době patnáct národních rad zdravotně postižených zemí EU a sedmdesát nevládních evropských organizací typu např. EBU (Evropská unie nevidomých). Česká republika jako země, připravující se na vstup do EU, získala statut pozorovatele, pro řádné členství však kromě přijetí do EU musí splnit i podmínku ustavení jediné Národní rady zdravotně postižených ČR. Další jednání o tomto bodu proběhne na Výboru SZdP dne 22. března t.r., na kterém budou rovněž provedeny volby předsedy a místopředsedů SZdP a Ústřední revizní komise. Své návrhy předloží členské organizace až na tomto zasedání.
V závěrečném bodě jednání byla provedena kontrola úkolů z předchozích zasedání a byly podány informace o přípravě výstavy Handicap '99, která se uskuteční v rámci výstavy Prago Medica ve dnech 20. až 23.dubna 1999 na pražském Výstavišti u Křižíkovy fontány, a také o odeslání dopisu ve věci likvidace Fondu prevence a podpory zdraví VZP.

-cs-



** Proč to dělají? **

Chci vám svojí následující úvahou ukázat, co se mně v poslední době na životě některých zrakově postižených nelíbí a současně vás chci tak trochu přimět k zamyšlení a vyjádření svého názoru podobně, jako to dělám nyní já.
Otázku "Proč to dělají" si tedy kladu vždy, když jdu některými pražskými ulicemi a vidím poměrně hodně a pravda, někdy skutečně dost vynalézavých, žebrajících. Jsou to opravdu všelijací lidé, ale často jsou mezi nimi i zrakově postižení kamarádi, což mě vyvádí z míry nejvíc. Vím totiž, že je k tomu, být na ulici, většinou nedonutila ztráta zaměstnání a nebo že by je k tomuto způsobu obživy nutila výrazná nouze či dokonce hlad. Mohu to s klidným svědomím tvrdit, neboť některé z nich osobně znám.
Snažím se však přece jen poněkud rozlišovat. Někteří, v tom lepším případě, vezmou alespoň harmoniku, kytaru či nějakou tu píšťalu, dokonce jsem slyšel i dudy a jdou údajně jako každý jiný do práce. Tak alespoň někteří z nich sami tuto svoji činnost nazývají. Už toto je věc názoru. Co si má však člověk myslet o těch našincích, kteří vezmou pouze kelímek, postaví se někam na roh a jenom stojí a natahují ruku. To je už skutečně vrchol. Toto se tedy prací přece nedá nazvat už v žádném případě. Při tom všichni vystudovali nebo se vyučili za státní peníze a že by tedy projevili snahu zpětně něco pro ten náš stát vyprodukovat, se nedá říci.
Někteří z nich, to abych byl zcela upřímný a spravedlivý, vyhrávají a zpívají po ulicích až po skončení své pracovní doby, tedy po skončení svého řádného zaměstnání, čili ve svém volném čase. Mají-li na to povahu, tak budiž.
Jsou však tací, kteří svá mnohdy pracně sehnaná zaměstnání opustili a začali se živit tímto, alespoň pro mně, nenormálním způsobem. Uznávám, že je to však jejich věc a jejich svobodné rozhodnutí. Dalo by se jistě diskutovat o tom, do jaké kategorie lidí se sami dobrovolně zařazují a jakou vizitku i nám ostatním nevidomým tímto svým vystupováním dělají. Když jim samotným to ovšem nevadí?!? Z toho důvodu se obávám, že i diskuze na toto téma by byla zřejmě ztrátou času.
Jsou to nepochybně výhradně ekonomické důvody, lépe řečeno důvody vylepšit si ekonomickou situaci do polohy, která je již za hranicí běžného standardu ostatních zrakově postižených. Už z dřívějších dob je přece známo, že tímto způsobem se dají získat, záměrně neříkám vydělat, i docela slušné peníze a pravda to asi bude, neboť jinak by to s největší pravděpodobností ani oni nedělali.
Zůstali by přece klidně při svých profesích ve školách, ústřednách, čalounických dílnách. Z výdělku by mohli přece docela normálně žít, jako to dělá většina z nás a navíc by byli i všem ostatním co platni. Ovšem motivace zisku většího množství peněz je vede na ulici, a je zřejmě tak silná, že přehluší takové to dotěrné podvědomí, co tomu asi řeknou jejich známí, hrdost i stud jdou také pak stranou a případná další rizika si snad ani neuvědomují. To, že si člověk chce zlepšit životní podmínky, je normální a dělá to dnes kde kdo, ale tato forma je, nerad to říkám, přece jen ponižující. Našinci přece dokáží spoustu praktických a užitečných věcí a jistě by je pro zlepšování své finanční situace dokázali nějak normálně využít. O tom, že by to šlo, jsem tedy skutečně přesvědčen a že by to šlo přece jen důstojnějším způsobem, o tom také.

Luboš Slavík



** Správní poplatky **

V následujících řádcích se budeme podrobněji věnovat tématu, které je v poslední době stále aktuálnější. Jde o správní poplatky.
Správní poplatky jsou upraveny zákonem č.368/92 Sb., tento zákon prošel celou řadou změn. Poslední novela má číslo 167/98 Sb. Zákon upravuje správní poplatky vyměřované a vybírané orgány státní správy České republiky, obcemi při výkonu přenesené působnosti. Předmětem poplatků jsou úkony spojené s činností správních orgánů uvedené v sazebníku správních poplatků. Tento sazebník je uveden v příloze zákona. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která dala podnět k úkonu příslušnému orgánu, případně osobám, v jejichž zájmu byl tento úkon proveden.
Poplatky stanovené v sazebníku pevnou částkou se platí bez vyměření a jsou splatné již před provedením úkonu, není-li stanoveno jinak. Nezaplatí-li poplatník poplatek v této době, vyzve jej správní orgán, aby tak učinil do patnácti dnů ode dne, který následuje po doručení výzvy. Zároveň se poplatníkovi dostane poučení, že nebude-li poplatek do uvedené lhůty zaplacen, řízení se zastaví.
Z uvedeného vyplývá, že správním poplatkům je věnována poměrně značná pozornost, jsou důležitou součástí života občanů a mohou za určitých podmínek představovat poměrně značnou část rodinného rozpočtu.
Z pohledu občanů s těžkým zdravotním postižením je tedy nesmírně důležité, že zákon obsahuje ustanovení umožňující zdravotně postiženým občanům, aby byli od některých správních poplatků osvobozeni. Toto osvobození vychází z ustanovení § 9 odstavce (2), kde se uvádí, že "od poplatků jsou osvobozeny úkony: a) související s prováděním právních předpisů o sociálním zabezpečení, o důchodovém pojištění, o státní sociální podpoře, o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a nájemného, o nemocenském pojištění, o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a ve věcech sociální péče."
Sazebník správních poplatků, který je jak bylo uvedeno výše součástí zákona o správních poplatcích, obsahuje následující osvobození týkající se občanů s těžkým zdravotním postižením:
Položka 3: Vydání stejnopisu a opisu, fotokopie, výpisu nebo písemné informace z úředních spisů (soukromých spisů v úřední úschově), rejstříků, knih, záznamů, evidencí nebo listin - 50 Kč i za každou započatou stránku

Položka 4: Ověření stejnopisu, opisu,fotokopie, výpisu nebo písemné informace z úředních spisů ( soukromých spisů v úřední úschově) - v českém jazyce 20 Kč, cizím jazyce 50 Kč

Položka 5: Ověření podpisu nebo otisku razítka na listině nebo na jejím stejnopisu, za každý podpis nebo otisk razítka - 30 Kč

Položka 16:
1. Vydání stavebního povolení ke stavbě:
a) obytného domu s nejvýše dvěma byty - 300 Kč
b) přestavbě obytného domu s více než dvěma byty - 1000 Kč
c) ke stavbě pro individuální rekreaci (rekreační chata, rekreační domek, zahrádkářská chata), nepřesahuje-li zastavěná plocha 25 m2 - 200 Kč a přesahuje-li - 500 Kč
d) ke stavbě nebo změně garáže (nástavby, přístavby, stavební úpravy), nejvýše se třemi stáními - 300 Kč
e) ve změně stavby obytného domu nebo stavby pro individuální rekreaci (nástavby, přístavby, stavební úpravy), ke stavbě plnící doplňkovou funkci uvedené pod písmeny a-d, ke stavbě studny a nebo ke stavbě přípojek na veřejnou rozvodnou síť
f) ke stavbě řadových garáží - 300 Kč, 150 Kč za každé čtvrté a další stání, nejvýše Kč 2500, jejich změna, nástavby, přístavby, stavební úpravy ke stavbě plnící doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, ke stavbě na veřejnou rozvodnou síť, na kanalizaci - 500 Kč
g) ke stavbě nebytových objektů, k jejich změnám - 3000 Kč a ke stavbám výše neuvědoměným - 2500 Kč
h) ke stavebním úpravám nebytových objektů nebo ke stavbě přípojek na veřejnou rozvodnou síť a na kanalizaci i) ke stavbě dočasných objektů - 1000 Kč, zařízení staveniště - 300 Kč

Položka 25: Zápis prvního a dalšího držitele motorového nebo přípojného vozidla, které je povinně opatřeno státní poznávací značkou:
a) u motocyklů do 50 cm3 - 100 Kč
b) u motocyklů nad 50 cm3 včetně motocyklů s přívěsným nebo postranním vozíkem nebo motorové tříkolky - 200 Kč
c) u jiného motorového vozidla - 300 Kč, u přípojného - 100 Kč

Položka 26: Schválení technické způsobilosti motorového nebo přípojného vozidla, které se neshoduje se schváleným typem vozidla jde-li o:
a) motocykl včetně motorové tříkolky rikši - 1000 Kč
b) jiné motorové vozidlo - 2000 Kč
c) přípojné motorové vozidlo - 1000 Kč

Položka 27:
a) vydání registrační listiny, provádění výcviků řidičů motoro vých vozidel - 1000 Kč.
b) vydání řidičského průkazu nebo vydání osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel - 50 Kč
c) zápis změny v řidičském průkazu, osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel nebo v dokladech k přípojnému nebo motorovému vozidlu - 10 Kč
d) přidělení tabulky se státní poznávací značkou
f) schválení úprav pro tažení přípojných vozidel - 50 Kč


Položka 34:
a) vydání povolení ke zvláštnímu užívání dálnice, silnice a místní komunikace - 1000 Kč, od této položky je osvobozeno povolení ke zřízení parkovacího místa pro občany těžce zdravotně postižené - držitele průkazu ZTP nebo ZTP-P

Zpracovala JUDr.I.Marešová



** Telefon - pomocník nebo nepřítel **

"Konečně budu mít telefon," pochlubil se mi nedávno jeden můj známý. "Hm," odtušil jsem, "a jaký - pevný nebo mobil?" "Mobilní jsem dost, takže zatím mi bude stačit ten pevný," zněla jeho odpověď. "Tak to tě teda upřímně lituji," pomyslel jsem si v duchu, ale neřekl nahlas, abych mu nezkazil tu jeho radost.
Patřím k těm, kterým byla na základě jejich těžkého zdravotního postižení zřízena účastnická imobilní telefonní stanice. V době, kdy se tak stalo, ještě po ulicích nechodili ti podivní abonenti s malým aparátem přilepeným na uchu. Z Bellova vynálezu jsem měl zpočátku radost i já. Bez ohledu na svůj dnešní pohled si ovšem myslím, že jde o jeden z největších vynálezů v dějinách lidstva. Američan Graham Bell neměl při konstruování přístroje na mysli skutečnost, že s jeho pomocí bude moci zbohatnout. Jeho záměry byly mnohem ušlechtilejší.
Pro člověka 20. století se stala tato technická vymoženost nezbytnou součástí jeho života, pomocníkem, společníkem. Pro zdravotně postižené lidi na celém světě to platí dvojnásobně. Platí to pochopitelně i o nevidomých a těžce slabozrakých.
Je ovšem také pravdou, že řada vynálezů, která měla lidstvu sloužit, byla v průběhu tohoto století zneužita. Člověk konce milénia je technikou přímo zaplaven.
Technika vyžaduje odborníky, kteří pak nám, laikům, poskytují své služby. V tomto směru je největší hrozbou pro nás všechny její monopolizace.
Právě takové monopolní postavení v oblasti poskytování služeb spojenými s telefonováním zaujala u nás jistá nejmenovaná firma. Firmy Eurotel a Paegas zatím nemohou ze známých důvodů tomuto gigantu konkurovat. Podstatné nebezpečí spočívá v nekontrolovatelném zvyšování cen za poskytované služby, tzv. deregulace. Jestliže nás v posledních letech naši moudří ekonomové, politici a prognostikové učili, abychom si na tento pojem postupně zvykli, mám dojem, že nyní už na něj začínáme být alergičtí. Ač neradi, přijímáme nezbytná zdražení, ale zcela odmítáme deregulace neopodstatněné, nepodložené, vedoucí pouze k nadměrnému zisku jednotlivých monopolních firem.
Za takové můžeme považovat i poslední nedávné zdražení cen neboli úpravu cen místních, meziměstských a mezinárodních telefonních hovorů. V konečném důsledku dochází k tomu, že se telefon stává pro mnohé lidi, komunitu zdravotně handicapovaných nevyjímaje, přepychem. Z věrného pomocníka a společníka, který ostatně za nic nemůže, se náhle stává nepřítel, škůdce, žrout peněz a ničitel zdraví. Technická pomůcka, která měla zkracovat vzdálenost a sbližovat lidi, neplní své původní poslání. Poživatelé invalidních a starobních důchodců bez jakýchkoliv vedlejších příjmů, a těch je určitě většina, zvedají místo telefonního sluchátka své bílé hole, francouzské berle, nasedají do invalidních vozíků a spěchají na místa vzdálená i méně vzdálená, přístupná i méně dostupná. Jako bytostný turista vítám tuto revitalizaci pohybu a restrukturalizaci života zdravotně postižených, nicméně návrat k přírodě by neměl znamenat návrat do jeskyní. Civilizační vymoženosti by měly být dostupné všem, měly by nám maximálně sloužit a ne nás ruinovat psychicky i finančně. V době počítačů a internetů, se kterými taktéž souvisí poskytování telekomunikačních služeb, je tato výzva víc než naléhavá.
Přeji si, abychom mohli opět s láskou a důvěrou pohlédnout na svého umělohmotného přítele a "zašpitat" mu do ouška, kdykoliv to budeme potřebovat.
Proto říkám své NE! dalšímu zvyšování cen telefonních hovorů a všech telekomunikačních služeb!

Milan Linhart



** První slepá moderátorka je Španělka **

Nuria del Sazová, španělská studentka žurnalistiky, se stala první slepou moderátorkou televizního zpravodajství v Evropě. Jak uvedla stanice Canal 2 Andalucía, poprvé se divákům představila 6. ledna 1999. Pro dosud jediný projekt svého druhu bude využívat počítač, který převádí texty do Braillova bodového písma.

p.



** Co víme o zánětech zrakového nervu **

Příčina vzniku zánětů zrakového nervu není dosud přesně objasněna. Nejčastěji se vyskytuje u pacientů ve věku 15 až 45 let.Choroba je charakterizována poměrně rychlou ztrátou zraku. Dochází k poklesu všech kvalit zrakového vnímání: zrakové ostrosti, citlivosti na kontrast, barevného i periferního vidění.
Pacienti si často stěžují na bolest při pohybech očí, lokalizovanou vedle očních bulbů či za nimi. Onemocnění probíhá obvykle jednostranně. Vzhledem k tomu, že v jeho průběhu dochází k postižení jak nervových vláken, vedoucích zrakové podněty do mozku, tak tzv. pupilomotorických vláken, zprostředkujících dostředivé signály pro reakci zornice na osvit, je fotoreakce rovněž obleněna.
Velmi důležitým rysem zánětů zrakového nervu je vysoké procento spontánních úprav zraku. Fáze zlepšování zrakových funkcí nastává většinou po jednom či více týdnech a může trvat až několik měsíců. Udává se, že do jednoho roku se bez léčby zrak upraví na prakticky normální hodnoty u 75-90% očí s první atakou u této choroby. I u těchto pacientů však mohou přetrvávat poruchy barevného vidění či snížená citlivost na kontrast. Charakteristickým znakem je rovněž zhoršení vidění po námaze či při zvýšení tělesné teploty (např. horká koupel).
Dalším typickým znakem zánětlivých onemocnění zrakového nervu je bohužel i jejich recidivující charakter. Časté opakování atak této choroby může vést k trvalé ztrátě zraku. Při léčbě se podle nejnovějších výzkumů nedoporučuje podávat steroidy ve formě tablet a infúzní léčbu steroidními preparáty je nutno indikovat přísně individuálně s přihlédnutím k místnímu i celkovému nálezu. Většina odborníků se shoduje, že nejlepší léčbou je odpočinek a relaxace (klid na lůžku) a dostatek vitamínů.
Zánět zrakového nervu může být příznakem (často i prvním) závažného celkového onemocnění - roztroušené sklerózy, která se projevuje různými neurologickými poruchami "roztroušenými v místě i čase", odtud její název. Oční lékař, který diagnostikuje u svého pacienta zánět zrakového nervu, musí proto při jeho léčbě úzce spolupracovat s neurologem. Ačkoli v současné době není roztroušená skleróza vyléčitelná, existují nové preparáty, které umožňují některým nemocným dobrou kompenzaci a hodnotný způsob života.

MUDr. Naďa Jirásková, PhD.



** Citlivé prsty **

Hmat může do jisté míry nahradit chybějící jiný smysl. Kromě rtů a jazyka patří k nejcitlivějším místům na našem těle konečky prstů. V nich je koncentrováno velké množství tlakových receptorů (Pacinianova tělíska), která umožňují rozeznávat i drobné hrbolky.
Toho využil Louis Braille, když vytvářel slepecké písmo. Vědci zjistili, že právě v době, kdy se nevidomý člověk učí "číst", narůstá v mozkové kůře rapidně oblast, která odpovídá za receptory v konečcích prstů. Ty, a také chodidla, mají více tepelných čidel než například lokty a kolena. Možná je příroda stvořila tak citlivé proto, že jsou první, které přicházejí do kontaktu s předměty.



** Ruka v ruce **

Tak se nazývá rubrika pro hluchoslepé čtenáře v ruském slepeckém časopisu "Naša žizň". Rubriku rediguje Jelena Volochova. Chceme vám nyní předložit zajímavou informaci z obsahu říjnového čísla (1998).
Před nedávnem byla v Rusku oficiálně ustavena organizace pro podporu lidí s vážným poškozením zraku a sluchu, jež nese název "Usher-fórum". Její ředitelkou je Irena Salomatina.
Tato organizace není toho druhu v Rusku první. Již v roce 1909 existovala v Petrohradě první výuková skupina pro hluchoslepé děti. V květnu téhož roku byl v Petrohradě založen spolek pečující o hluchoslepé v Rusku. Předsedala mu hraběnka Oleniščeva-Kutuzovová.
"Usher-fórum" navazuje na tuto tradici. Novou organizaci založilo 8 osob, mezi nimi vědci, učitelé a matky dětí s Usherovým syndromem. Již 3 roky vydává fórum bulletin, jehož prostřednictvím informuje o své činnosti. Uskutečnilo se několik seminářů věnovaných problematice choroby. Ve spolupráci s mezinárodní organizací "Lékaři bez hranic" bylo možno na zimu zásobit všechny hluchoslepé žijící v Moskvě potřebnými vitamíny. Organizaci pomáhají i dobrovolníci z řad studentů. Bezplatně pomáhají také odborníci a tlumočníci. V Moskvě žije v současné době 4000 hluchoslepých, z toho 2000 trpí Usherovým syndromem. Organizace však hodlá působit i v jiných částech Ruska. Kontakty byly navázány se Soči, Kirovem, Novosibirskem, a dalšími městy.

Genadij Gluchov

(Z "Esperanta Ligilo" č. 12/1998 přeložil J.P.)



** Vše nejlepší a hodně štěstí **

Tak končily rozhovory v předvánoční době a také každoroční písemná blahopřání. Někdy to vypadá jako fráze, ale tato přání mohou také znamenat velmi mnoho. Já mám nejraději osobní kmontakt se stiskem ruky, která je teplá a mluví za člověka často sama i beze slov.
Uvítal jsem proto cestu do Olomouce, která vede přes Pardubice, kde jsem se rozhodl udělat přestávku spojenou s návštěvou kamarádky. Slib, že na mě bude na nádraží čekat mne zavazuje oznámit přesný příjezd. Díky informaci na Hlavním nádraží mohu telefonicky tento čas Janě oznámit. Určitě bude čekat.
Myšlenky na setkání přeruší průvodčí. "Do Pardubic? Ale my končíme už v Brodě!" Moje snaha odvolat se na informaci z Hlavního nádraží se minula účinkem.
Změna prý platí teprve týden.
Průvodčí mě dost neochotně odvádí k výpravčímu v Českém Brodě. Znovu vyprávím o doprovodu čekajícím v Pardubicích a o ne zrovna dokonalé informaci. Za dvě hodiny mne ochotně doprovodí do příštího vlaku. Druhá možnost - jet taxíkem za 600 korun - není pro mne přijatelná.
Smutně přemýšlím, jaká reakce mě čeká po příjezdu. Výpravčí cítil mou bezradnost a snad i část odpovědnosti za špatnou informaci. Doba předvánoční působí asi i na cit lidí. Za chvilku tudy bude projíždět rychlík. Vysílačkou mluví se strojvedoucím rychlíku od Prahy. Ano, může přijet do Brodu s nepatrným předstihem, aby tady musel počkat na čas.
Nádražní hlasatelka upozorňuje ostatní cestující, aby do tohoto rychlíku nenastupovali. Jen výpravčí a já čekáme na peronu. Dveře vagonu se zastaví přesně před námi. Za několik vteřin se vlak zase rozjíždí. Uklidnil jsem se, že vlastně všechno dobře dopadlo.
Trochu mne překvapila slova, která jsem slyšel po vystoupení z vlaku v Pardubicích: "Martine, já tě asi zakousnu!" Byla to vlastně slova úlevy, jak se během chvilky vysvětlilo. O pět minut dříve totiž opravdu od Kolína obvykle přijíždí osobní vlak, ze kterého jsem pochopitelně nevystoupil. Díky intuici Janu ihned napadlo, že přijedu rychlíkem na vedlejší nástupiště.
Stisky rukou byly ale hřejivé a krásné.
Ta přání štěstí se mi začala plnit už před Štědrým dnem. Ať tedy moje přání pro vás, přátelé, nejsou pouhou frází, ať celý tento rok vás provází pouze mír, láska a štěstí.

Martin Gabriel



** Perlička aneb Slepcům se přece tyká **

Můj vážený čtenáři. Sám jistě znáte potíže, které pro nás zrakově postižené, vyplývají například při příchodu do místnosti, kde spíše cítíme než svým eventuálním ubohým zbytkem zraku, podle nezřetelné siluety rozeznáváme, že v ní nejsme sami, že tam někdo je.
Jenže kdo to je? Snažíme se sami nedýchat a podle dechu, kroků, zakašlání nebo i vůně té druhé osoby rozpoznat, kdo to je. Je to muž nebo žena? To je důležité vědět, abychom onu osobu mohli jak náleží a pokud možno bez zbytečného trapasu oslovit.
Pak přece jen dojdeme k závěru, že je to žena. Jenže, jaká žena? Jde spíše o "babičku", "mladou paní", "slečnu" nebo holčičku - "pionýrku?" Nakonec si dodáme odvahy a neznámou oslovíme. "Prosím vás slečno, mohla byste?..." A k našemu zděšení nám odpoví překvapený mužský hlas: "Prosím?"
To "zdravá", tedy v našem případě vidící veřejnost, si tolik starostí s oslovením nevidomého rozhodně nedělá. "Stůj, spadneš tam!" - "Potřebuješ pomoct?"- "Kde bydlíš?" - "To je tvůj pes?" - "Ty seš ženatej? A jak to, že nechodí manželka s tebou?" - "Ahoj, poznáš mě?"
Prostě, jak jsem již výše napsal, slepcům se tyká. Často a rádo. A ono to není jen tykání nám, nevidomým. Dost podobně jsou na tom i jinak postižení, prostě všichni, které si veřejnost může zahrnout pod společný pojem "invalidé." Ale přece jen si myslím, že v našem případě je toto tykání, ať již myšlené více méně dobromyslně nebo spíše pohrdlivě, asi nejčastější. Vozíčkáři nebo člověku jdoucímu o berlích, který se na toho, kdo jej osloví, dokáže dívat z očí do očí, se přece jenom netyká tak snadno jako nám.
Ale proč o tom píšu? Inu proto, protože tu mám jednu ještě horkou aktualitu, kterou mi nedávno vyprávěl jeden můj přítel a dovolil mi ji zveřejnit. A já cituji:
Stalo se to v jedno úterý, uprostřed ledna letošního roku. Jel jsem vlakem do Vsetína. Nastoupil jsem, za nějakou dobu ke mně přišel průvodčí, cvakl mi lístek a všechno se zdálo být v pořádku až k Valašskému Meziříčí. Průvodčí se ke mně vrátil, a pak se stalo něco, na co ještě dlouho nezapomenu. Průvodčí totiž pronesl větu, která byla vpravdě historická a snad by měla být někam vytesána hned vedle věty Pithagorovy a jiných slavných vět. Průvodčí totiž ke mně přišel a zeptal se:
"Vy jedete na Vsetín? A mohl bych vám nějak pomoct tě vysadit?"
Tady s citací končím. Přítel se jen zasmál a ve Vsetíně, stejně jako už několikrát předtím, vystoupil sám, bez pomoci ochotného pana průvodčího.
Teď samozřejmě asi zareaguje každý z vás podle své nátury. Někdo se jistě bude pohoršovat nad bezpříkladnou drzostí a snahou nás soustavně diskriminovat.
Jiný tento drobný incident bude hodnotit jen jako sice trochu neohrabanou, ale v podstatě dobře myšlenou nabídku, vyplývající pouze z rozpačitosti průvodčího. Já, vzhledem ke své povaze, jsem se této příhodě jen zasmál a řekl jsem si: "Jó, život tropí hlouposti."
Ale Vy, můj vážený čtenáři, věřte, že tato příhoda je skutečná a pravdivá. A kdyby se Vám to nezdálo možné, tak si ji klidně přečti ještě jednou!

Josef Hlavinka



** Z nabídky rekondičních pobytů **

Obvodní odbočka v Praze 6 pořádá v Chlumu u Třeboně od 19. do 26.června rekondiční pobyt se zaměřením na prostorovou orientaci a bodové písmo. Ubytování je ve dvou- a třílůžkových pokojích. Bližší informace na tel. 02/ 4729053.

Obvodní odbočka v Praze 4 pořádá v Mariánských Lázních od 21.do 29.srpna psychorehabilitační pobyt pro osamělé osoby, které by se rády seznámily (není to podmínkou). Bližší informace opět na tel. 02/4729053.



** Z historie psacího stroje **

Kanceláře jsou a vždycky byly nejrůznějšího druhu, vedle těch úředních a obchodních známe třeba i kancelář dvorskou, což byl svého času nejvyšší politický úřad v zemi. Jedno však měly tyto úřadovny odedávna společné: vykonávaly se zde písařské práce, měnící slova v dokumenty, neboť řečeno českým příslovím, co je psáno, to je dáno.
Zapisování se v minulých staletích dělo tradičním způsobem - brkem a kalamářem si každý jistě dokáže představit sám. Avšak i do tohoto hájemství v průběhu 19. a zvláště pak v prvních letech našeho století vtrhl pokrok, a to v podobě psacího stroje. Podle některých přehledů dějin psacího stroje sahá historie tohoto přístroje až do roku 1714. Tehdy obdržel londýnský inženýr Henry Mill, který je považován za otce myšlenky sestrojit psací stroj, patent na "umělý způsob psát písmena".
Nicméně také v jiných částech Evropy se v 18. století zaměstnávali více či méně nadaní duchové řešením tohoto problému. Za pravého vynálezce psacího stroje je však mnohými považován Němec Friedrich von Knaus, který v letech 1753-1760 sestrojil několik psacích přístrojů. Další výzkumy byly tentokrát, ovšem celkem logicky, spjaty s pokusem pomoci prostřednictvím psacího stroje zrakově postiženým. Tak roku 1775 jistý Wolfgang von Kempelen z Prešpurku (dnešní Bratislavy) sestrojil přístroj na psaní listin pro osleplou vnučku Marie Terezie.
Z podobných pohnutek konstruoval roku 1784 psací stroj i anglický inženýr Jenkins a po něm v roce 1808 Ital Pellegrinus Turri z Castelnuova pro osleplou hraběnku Karolinu Fantoni.
Stroj měl běžná písmena, která se otiskovala narážením na barevný papír.
Právě proto je Turri některými považován za vynálezce kopírovacího papíru. A zhruba v téže době sestrojil psací stroj pro slepce člověk jménem Knie, zakladatel ústavu zrakově postižených v polské Vratislavi. Seriózní vynález, nazvaný Tachigrafo, předvedl také italský vynálezce Pietro Conti z Cilavegua, který od něj roku 1823 dokonce zakoupila francouzská Akademie věd, a to za 600 franků. Zato jiný badatel trapně ostrouhal. Byl jím bádenský lesník Drais, který navzdory svému povolání vstoupil do dějin například jako konstruktér jednoho z prvních bicyklů a který roku 1820 se zdarem vyřešil i princip psacího stroje.
Ovšem jinak jeho bádání doprovázela spíše smůla a nepochopení. Neboť veřejnost se o jeho vynálezu dozvěděla až za plných dvanáct let, v roce 1832, navíc nejspíše náhodou z jakýchsi londýnských novin. Stroj představovala skříň s šestnácti čtyřhrannými klávesami, neboť Draisovi se bůhvíjak podařilo stěsnat abecedu do pouhých šestnácti písmen. Pod nimi procházel papírový pásek tažený hodinovým strojem a stiskem klávesy se na něj otiskla písmena. Po celé období 19.
století se pokrok nezastavil a vznikaly nové a nové modely psacích strojů.
Zřejmě prvním psacím strojem sériově vyráběným byl americký Remington z roku 1873. Ale vzápětí se objevily další typy, z nichž nejvíce prosluly značky Hammond, vyráběné od roku 1884, a Underwood, mladší jen o dvanáct let. Od té doby vývoj psacího stroje neustal a v následujících desetiletích naplnily svět stovky nejrůznějších značek.

Karel Altman



** Euromince až za tři roky **

Od 1. ledna 2002 se dostanou do oběhu v členských státech Evropského měnového systému mince a bankovky eura. Dekorace rubu mince bude ponechána na vůli každého státu. Jednoeura budou obsahovat 25 procent niklu, proti jehož použití určitou dobu protestovalo Švédsko, protože prý způsobuje alergie, jinak budou mosazná.
Autorem schválené série mincí je belgický rytec Luc Luycx, jehož návrh dostal nejvíce hlasů v průzkumu veřejného mínění, spotřebitelských i slepeckých organizací. "Papírově" však jednotná evropská měna euro byla zavedena již od 1. ledna 1999.



** Tóny v Braillově zápisu **

Únia nevidiacich a slabozrakých Slovenska v úterý 12. ledna t.r. slavnostně otevřela v Sekulské ulici nové pracoviště pro přepis notové literatury do Braillova písma.
Jednou z nejosvědčenějších činností, v níž mohou získat vzdělání i uplatnění nevidomí či slabozrací, je hudba. Na Slovensku pracuje v současné době 46 nevidomých a slabozrakých učitelů hudby. Jednou z překážek, s níž musí učitelé, žáci a studenti zápasit, je nedostatek notového záznamu v Braillově písmu. Do dnešního dne byly notové materiály ručně přepisovány nebo dováženy ze zahraničí, nejčastěji z Čech.
Proto se ÚNSS rozhodla vybudovat pracoviště pro částečně automatizovaný počítačový přepis notové literatury do Braillova písma. Za základ systému byl zvolen program GOODFEEL americké firmy Dancing Dots, který překládá černotiskový text ve formátu editoru Lime do Braillova notopisu.
Výhodou tohoto systému je, že při přípravě textu určeného pro překlad se nevyžaduje znalost Braillova notopisu, a proto ji mohou vykonávat zaškolení experti se znalostí běžného černotiskového notopisu. Braillův notopis je třeba ovládat až při korektuře přeloženého textu.
Cílem tohoto nově vzniklého pracoviště je zlepšení dostupnosti notových materiálů v Braillově písmu. Mělo by významně přispět ke zlepšení podmínek pro vzdělávání a zaměstnávání nevidomých a slabozrakých lidí.
Otevřenou otázkou zůstává financování této služby. Snahou je docílit, aby nevidomí uživatelé neplatili více za notový záznam než uživatelé vidomí za stejný v černotisku.

Lea Sobotová



** Můj pes se má, platím mu životní pojištění **

Najde se jen málo lidí, kteří by nebyli pojištěni na život a proti úrazu.
Pojištěné jsou i děti, auta, domy, podniky i hospodářská zvířata. Jen nejlepšího přítele člověka - psa - pojistit nešlo. Některé pojišťovací ústavy nabízely v rámci pojištění domácnosti pojištění škod způsobených psem.
Nyní se ale objevuje novinka a to životní pojištění čistokrevných psů.
Smlouva se sjednává pro případ uhynutí nebo utracení psa v důsledku úrazu, operace, porodu či potratu, akutní otravy, sdružené živelní pohromy nebo v přímé souvislosti s ní. Rozšířená pojistka kryje i uhynutí nebo utracení psa následkem nemoci.
V obou případech se náhrady vyplácí i když vám psa někdo ukradne. Pojištěnec musí být čistokrevný, ve věku od tří měsíců do osmi let a pro uzavření samotné pojistné smlouvy je důležité stanovisko veterináře. Čistokrevnost prokazuje průkaz původu spolu s příslušným tetováním nebo modernějším očipováním.
Výše pojistného je stanovena podle kategorie psa. Nejdražší jsou strážní a služební psi, což jsou psi služebních plemen, například německý ovčák, doga, boxer, rotweiler a podobně. Strážního psa pojišťovna definuje jako psa s výcvikem pro strážní službu. Služební pes má speciální výcvik pro jiné účely než pro strážní službu, třeba záchranář, lavinový pes, odhalování drog na celnicích a podobně. Pořizovací cena psa musí být alespoň 3 500 korun a pojistné je pak přibližně deset procent ročně, tedy 350 korun. Roční rozšířené pojistné je zhruba 15 procent, tedy 500 korun.
O něco levnější jsou psi lovečtí s loveckým výcvikem a úplně nejlevnější jsou vodicí psi se speciálním výcvikem pro doprovod nevidomých osob. Výcvik se prokazuje osvědčením o vykonání příslušné zkoušky. Pojištění ostatních psů je v zásadě možné po individuální dohodě s pojišťovnou. Při vyplácení náhrad za psa uhynulého po nemoci nebo ukradeného platí desetinová spoluúčast, v ostatních případech je spoluúčast pětiprocentní, nejméně však 500 korun.

Jiří Brabec



** Není ARIA jako ARIA **

Naši čtenáři mají tato čtyři písmena v povědomí spjata především se jménem speciálního záznamníku, dobrého pomocníka nevidomých. Ale ARIA může znamenat i něco úplně jiného.
Nedávno uvedl nevidomý devětatřicetiletý italský tenorista Andrea Bocelli na trh své nové album ARIA (vydal Sugar-Philips a PolyGram), které se raketově propracovalo na přední příčky světových hitparád - Českou republiku nevyjímaje. V dosavadní diskografii stále věhlasnějšího zpěváka znamená tento komplet premiérový výlet výhradně do světa opery.
Andrea Bocelli, který před časem představil na světovém trhu výběr svých dosavadních nejúspěšnějších nahrávek na kompilačním disku ROMANZA, získal už dvě Zlaté desky a stal se jednou z největších hvězd hudebního nebe.
O svém albu ARIA tento mimořádně sympatický dvoumetrový interpret řekl: "Odjakživa mě lákali velcí pěvci: Franco Corelli, Beniamino Gigli, Enrico Caruso.
Mé první hudební vzpomínky z dětství jsou spjaty s operou, a není divu, že jsem také já toužil něco podobného zpívat. Popravdě řečeno, když jsem začínal po večerech amatérsky hrát na piano a zpívat v barech a přes den pracoval jako právník, ten sen mi připadal pořádně vzdálený, možná dokonce nedostižný. Proto mám z alba takovou radost. Splněné sny jsou nádherná věc."

- k -



** Jaké to je, když se natáčí televizní soutěž **

Milí čtenáři, ráda bych se s vámi podělila o hezké zážitky z natáčení televizní soutěže "DO-RE-MI", která probíhá každý týden v televizi Nova. Možná někomu tyto řádky dodají odvahu, aby se také přihlásil, a nejen do této soutěže.
Překvapilo mě a udělalo mi radost, že i my, zrakově postižení, se můžeme utkat ve zpěvácké soutěži s vidomými.
Už od deseti let mám mnoho různých životních přání a právě jedno z nich bylo, abych mohla vystoupit v televizi. A 20. listopadu 1998 se mi tento sen splnil.
Ráda zpívám a tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Jednoho dne jsem napsala na adresu Novy, konkrétně manželům Hádlovým, kteří jsou režiséry tohoto pořadu. Za měsíc mi přišla odpověď s tím, že mám zavolat na jejich telefonní číslo. Zavolala jsem, zeptali se mě na písničku, kterou jsem si vybrala a chtěli zaslat kazetu s originální nahrávkou, aby si ji mohli překopírovat.
Do Prahy jsem musela jet sama, ale to mi nevadilo. Dostat se na Barrandov nebyl pro mě problém. Známí mi poradili, kterým autobusem mám jet. Také se našli hodní lidé, kteří mi řekli, kolik je to zastávek ze Smíchova - bylo jich pět.
Odpočítala jsem zastávky a hned při výstupu se mne zeptali, kam potřebuji a přivedli mě až na vrátnici televize Nova. Tam se mě ujala uklizečka a šla se mnou až do režie, kde na nás soutěžící už čekali manželé Hádlovi a především moderátoři Pavel Trávníček a Sabina Laurinová.
Pak přišlo to hlavní. Když jsme se všichni soutěžící sešli, režisér nám řekl, jak to vypadá při natáčení, jak se máme pohybovat při zpěvu, kdy co budeme dělat, a kam v kterou dobu jít. Nikdo moc trému neměl, až když jsme se dozvěděli, že pořad sleduje tři a čtvrt milionu diváků, menší tréma nastala, ale i ta se dala překonat, protože napřed byly tři zvukové zkoušky a pak zpěv. Při zkouškách jsme se dobře rozezpívali a také se podle pokynů režiséra naučili pohybům ve vztahu k hudbě.
Potom nás provedli budovou, kde sídlí Nova. Zaujalo mě, že každý pořad má pro natáčení svoji místnost a sál.
Po přestávce byla generální zkouška, kde jsme se setkali i s porotou, která si nás už přibližně obodovala. Ještě před začátkem generálky jsme museli jít do maskérny, kde nás podle potřeby upravili. Generální zkouška probíhá stejně jako živé natáčení. Režisérka soutěžící rozdělila k moderátorům: tři k paní Laurinové a čtyři k panu Trávníčkovi. Já jsem byla k rozhovoru, který probíhá po písničce, určena k Sabině Laurinové. Následovala přestávka a za hodinu se začalo natáčet živě.
Po skončení jsme si mohli popovídat s moderátory a členy poroty. Byl to pro mě velký zážitek, že jsem poznala, jak se natáčejí pořady, jak fungují kamery, co která snímá, a hlavně, že jsem osobně poznala pracovníky pořadu "DO-RE-MI".
Domů jsem odjížděla s pěkným pocitem, že se mi splnil můj životní sen, a že i my nevidomí a těžce zrakově postižení se můžeme zúčastnit různých televizních soutěží a pořadů. Tomu, kdo se bude chtít také přihlásit, přece jen doporučuji vnímavého průvodce (povzbuzení potěší) a zároveň přeji hodně úspěchů.

Irena Kratochvílová



** Návštěva Svaté země **

Na Silvestra minulého roku v osm hodin ráno jsme odletěli z bratislavského letiště. Bylo nás padesát pět. Tento poutní zájezd pořádala Katolická nadace pro nevidomé.
Let byl velice příjemný a "túčko" 154 za tři hodiny přistálo v Tel Avivu. Tam už bylo poledne, protože časový rozdíl je jedna hodina. Vítalo nás teplé sluníčko, tak jsme se hned museli zbavit části teplého oblečení.
Po odbavení jsme odjeli do Betléma, kde jsme byli po celou dobu ubytováni. Z místních minaretů se ozývalo volání muezínů, kteří zvali muslimské věřící k večerní modlitbě. Je totiž postní měsíc ramadán, a tak pětkrát denně tímto způsobem připomínají věřícím jejich povinnost.
Betlém leží v palestinské části Izraele. Hotel, ve kterém jsme byli ubytováni, patří křesťanskému Palestinci, a je označen na střeše křížem, jako všechny domy křesťanů. K hotelu patří i malý kostel a charitativní zařízení pro mentálně postižené a staré obyvatele, o které pečují řádové sestry.
V hotelu jsme snídali a večeřeli, protože denně jsme vyjížděli do různých částí Izraele. Obědy jsme si zajišťovali individuálně, většinou z vlastních zdrojů.
Tyto poutní zájezdy jsou vedeny chronologicky podle Bible. Naše putování začalo přímo v Betlémě, kde se Kristus narodil.
Stojí zde dva chrámy: ten, který stojí nad jeskyní, kde je označeno místo zrození, spravuje pravoslavná církev. Hned vedle je chrám římskokatolický. Druhý den jsme jeli tři hodiny do Galileje k jezeru Genezaretskému, které je 200 metrů pod hladinou Středozemního moře. Zde je mnoho biblicky významných míst, jako hora Tabor, Kafarnaum, Nazaret a mnoho dalších, kde Ježíš působil. Tato místa dnes připomínají výstavné chrámy, které byly většinou postaveny až po vzniku státu Izrael po roce 1948.
Galilea je pozoruhodná tím, že rovina kolem hory Tabor, vysoké 560 metrů, je velmi úrodná a pěstují se zde citrusové plody, mnoho druhů zeleniny, obilí - je to prakticky zásobárna Izraele. Nedaleko odtud se zvedají Golanské výšiny.
Dva dny jsme měli na prohlídku hlavního města Jeruzaléma. Leží nedaleko Betléma v kopcovité krajině kolem 800 metrů nad mořem. Žijí zde jak mohamedáni tak Židé a i silná komunita pravoslavných Arménů.
Zatímco v židovských částech je čisto a příjemně, v arabské části jsou hromady odpadků, po ulicích tečou páchnoucí splašky. Je tu nepříjemný zápach a mnoho potulných koček.
Jeruzalém je jedno z nejstarších měst Orientu a památek jsou zde desítky.
Připomenu tzv. Zeď nářků, vůbec nejuctívanější židovskou památku. Zde se mnoho ortodoxních Židů nepřetržitě modlí za příchod Mesiáše. Rovněž je zde hrob Panny Marie, velkolepá bazilika Božího hrobu, v níž je Kalvárie, místo ukřižování a hrob Ježíše Krista. Bazilika byla mnohokrát poškozena válkami a zemětřesením. Mnohaleté opravy značně změnily architekturu tohoto nejkrásnějšího chrámu.
V nové části Jeruzaléma jsme navštívili muzeum holokaustu a parlament. Nikde jsme však neslyšeli žádné akustické signály na přechodech pro nevidomé, ani světelných semaforů tam mnoho nebylo. Troubení automobilů bylo slyšet všude až moc.
Zcela ojedinělý zážitek nám připravilo Mrtvé moře. Plavat se v něm opravdu nedá. Soli je v něm pětadvacet procent a chuť je velmi nepříjemná. Tento přírodní úkaz je možno zažít pouze zde.
Neocenitelnou práci pro nás vykonal mladý, vzdělaný slovenský mnich, který v Jeruzalémě studoval a už sedm let zde žije. Seznámil nás s historií a současností Izraele. Odpovídal na jakékoli otázky, radil kde nakupovat dárky a usnadnil nám velmi složité odbavení na letišti při odletu.
Slunečné, teplé počasí, na tuto dobu neobvyklé, nám rovněž přispělo ke zdaru zájezdu. Najezdili jsme mnoho kilometrů, vyšlapali mnoho set schodů, ale dojmy a zážitky jsou úžasné.
Při návratu nás potrápilo počasí. Bratislava pro mlhu nepřijímala, tak jsme obtížně přistáli na popradském letišti. Tam jsme čekali čtyři hodiny na celní odbavení a na vydání zavazadel. Autobus, který nás čekal v Bratislavě, přijel až o půlnoci. Tím se naše zpáteční cesta o několik hodin prodloužila.

Zdeněk Jelínek



** Očima písní **

Uběhly už bezmála 4 roky, co se v Ostravě, pod názvem Očima písní, konal folklorní festival. Jeho hlavními aktéry byli zrakově postižení zpěváci a muzikanti z Čech i ze Slovenska. Doprovázela je tehdy cimbálová muzika Technik a nemusí to být zrovna žádný znalec v oblasti folkloru, aby nevěděl, o jak špičkovou kapelu se jedná, a jaký to musí být pro každého zážitek si s takovou muzikou zazpívat. Kdo tušíte, že se o 4 roky starém festivalu zmiňuji proto, že se bude konat nový, tušíte správně.
Druhý ročník folklorního festivalu Očima písní se bude konat o prvním červnovém víkendu a doprovodnou kapelou bude opět cimbálová muzika Technik s uměleckým vedoucím Jankem Rokytou. Dějištěm festivalu bude tentokrát koncertní sál ostravské konzervatoře, který má vynikající akustiku a pojme bezmála 300 osob. K zařízení tohoto sálu patří také špičkové nahrávací studio, takže záznam hlavního koncertu na kazetách bude jistě vzácnou památkou pro každého účinkujícího.
A nyní několik základních informací pro ty, kteří by se rádi tohoto festivalu aktivně účastnili.
Hlavním pořadatelem této akce je odbočka SONS Ostrava, adresa: Syllabova 19, 703 86 Ostrava - Zábřeh.
Telefon: 069/ 35 11 43, mobil: 0603/ 511 987.
Na tuto adresu zasílejte své přihlášky, které by kromě obvyklých náležitostí, jako je jméno, příjmení, věk a adresa, měly obsahovat také stručný popis vašeho vystoupení, např. zda se jedná o zpěv nebo hru na hudební nástroj, zda chcete zpívat za doprovodu cimbálové muziky nebo si opatříte vlastní doprovod apod. Od přihlášených budeme dále požadovat nahrávku toho,s čím chcete na festivalu vystoupit. Tato může být vskutku amatérská, je však důležitá zejména pro ty, kteří budou chtít vystoupit za doprovodu cimbálové muziky.
Závěrem bych chtěl podotknout, že příprava takového festivalu je organizačně i časově velmi náročná, proto organizátorům velmi pomůžete, když své přihlášky a hlavně magnetofonové nahrávky zašlete co nejdříve.
Moc se na vás těšíme.

Za organizační výbor Jozef Kikta



** TYFLOART '99 **

V září letošního roku se uskuteční již sedmý ročník přehlídky zájmové umělecké činnosti nevidomých a slabozrakých TYFLOART '99. Po šesti ročnících, které proběhly ve Zlíně, se Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých rozhodla změnit místo konání a přesunout TYFLOART do Ústí nad Labem.
Hlavní součástí projektu jsou hudební vystoupení jednotlivců i souborů z České republiky a zahraničí a popřípadě pořádání výstav děl nevidomých či slabozrakých výtvarníků, sochařů atd.
TYFLOART '99 se bude konat ve dnech od 9. do 12.září ve třech základních uměleckých oborech: hudebním, literárně- dramatickém, výtvarném a rukodělném. V případě zájmu našich amatérských umělců můžeme zorganizovat také odborné semináře v jednotlivých oborech, které povedou fundovaní lektoři. Organizátor zajistí ubytování a stravování pro účastníky a jejich průvodce a účastník uhradí účastnický poplatek ve výši 350,- Kč.
Umělecky zaměření zájemci, hlaste se do konce dubna 1999 u slečny Evy Koňasové, SONS, Odd.pro kulturní a osvětovou činnost, Karlínské nám.12, 186 03 Praha 8. Tel.02/24 81 73 93, fax 02/24 81 83 98 , e-mail: sons_zahr@braillnet.cz
Zde dostanete vedle přihlášky i bližší informace.

EK



** Drahý výlet černou tmou **

Na jízdu pod vlivem alkoholu doplatil pokutou 513 dolarů devětatřicetiletý americký slepec, který v autě svého přítele nevybral zatáčku a narazil do stromu. U soudu se hájil tím, že měl za to, že silnice v Mufreesboro zná dostatečně dobře, aby po nich mohl s pomocí přítele jet v jeho BMW.
Nepochlubil se však, zda by měl podobnou odvahu i tehdy, kdyby nevypil oněch pár skleniček, které u soudu přiznal.

hvč



** S Katkou nejen o lyžování **

Po Mistrovství Evropy zrakově postižených v běžeckém lyžování (Štrbské pleso 1995) stalo se Slovensko pořadatelem i letošního Mistrovství Evropy zrakově postižených ve sjezdovém lyžování. Uskutečnilo se ve dnech 9.- 16. ledna v nově budovaném sportovním areálu Krompachy-Plejsy. Přestože vedení Mezinárodní sportovní asociace nevidomých (IBSA) rozšířilo program soutěží i o kategorii mládeže do 16 let, představilo se na startu jen 22 soutěžících se šesti zemí (Česka, Rakouska, Španělska, Finska, Slovenska a mimo soutěž USA). Je to výrazně méně, co do počtu účastníků i zemí oproti poslednímu šampionátu ve Španělsku.
Zejména překvapila absence alpských zemí (Itálie, Francie, Švýcarska). Proslýchalo se, že kvůli rozporům na organizaci soutěží ve sjezdovém lyžování zrakově postižených mezi IBSA a Mezinárodním paralympijským výborem (IPC) došlo k bojkotu tohoto mistrovství některými státy.
Třebaže se středisku Plejsy přezdívá "slovenský ledovec", (nachází se ve studené kotlině, kde se velmi dlouho drží sníh), měli pořadatelé s rozmary paní zimy velké starosti. Pro nedostatek sněhu ze čtyř sjezdovek byla sjízdná pouze ta závodní. Pomocí sněhových děl se však podařilo soutěžní svah perfektně připravit.
Mezi slabozrakými ženami (kategorie B3) potvrdila svou suverenitu naše Katka Teplá. Zvítězila ve všech čtyřech disciplinách - sjezd, super obří slalom, obří slalom a slalom. V téže kategorii si další česká reprezentantka Sabina Rogie dosaženými výsledky rozšířila sbírku medailí o nové čtyři stříbrné. Pro třetí naši závodnici sedmnáctiletou Kláru Bechovou byl start příležitostí k získávání cenných zkušeností. Úspěšnější byl druhý nováček naší reprezentace - patnáctiletý prakticky nevidomý Jan Mrázek, který si ze svého premiérového vystoupení odvezl dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili.
"Byla to moc pěkná a členitá trať. Horní prudkou část střídala mírnější, pak opět prudší úsek s dlouhou rovinkou do cíle," vzpomíná čtyřikrát zlatá Katka.
"Závodilo se na tvrdém, zmrzlém a tedy velmi rychlém povrchu."
Program Katky je velice nabitý. Po soustředění na rakouském ledovci absolvovala v prosinci dva závody Evropského poháru. V Jasné na Slovensku zvítězila ve všech soutěžích. Ve Špindlerově Mlýně vítěznou sérii ve slalomu přerušila rakouská závodnice. V úterý 19. ledna měla promoci na Filozofické fakultě UK, kde studovala němčinu a finštinu. Ve čtvrtek 28.ledna byla přijata předsedou vlády ČR Milošem Zemanem. V pátek 5.února byla na Slavistickém plese v Lucerně vyhlášena spolu s hokejistou Vladimírem Růžičkou nejlepším sportovcem SK Slavia Praha. Této slavnostní dekorace se nemohla osobně zúčastnit, protože začátkem února odjela na závody Světového poháru do Rakouska. V polovině února odlétá na finále Světového poháru do amerického Colorada. V březnu pojede ještě na týden si zalyžovat do Rakouska - tentokráte bez závodů, jen tak, soukromě! V dubnu se Katka chystá do Anglie, kde bude v Londýně navštěvovat tříměsíční kurz angličtiny. Po jeho absolvování by si ráda udělala státnici z angličtiny na jazykové škole.
A co dál? "Pak bych si chtěla najít nějakou pořádnou práci, při níž bych samozřejmě chtěla využívat jazyky. Líbila by se mi práce pro nějakou nadaci nebo pro sportovní organizaci, kde bych mohla využít znalostí, které mám jednak ze světa postižených, jednak ze sportovního světa." Po chvilce Katka dodává: "Ráda bych i nadále lyžovala. Chtěla bych se proto se zaměstnavatelem domluvit, aby mě na soustředění a závody uvolňoval. Vím, že nikdo není nadšený, když mu zaměstnanec každý měsíc na čtrnát dní zmizí."

Jiří Reichel



** Dva cykloturistické zájezdy **

Eurocykl Herdegen je na Ostravsku dost známá cestovní kancelář, která se zabývá organizací cykloturistických a lyžařských zájezdů do různých evropských zemí. Že tato cestovka dovede připravit velmi zajímavý zájezd také pro nevidomé, se přesvědčilo deset převážně nevidomých členů ostravské odbočky SONS, kteří v loňském roce absolvovali cykloturistický zájezd do jižní Francie.
Na léto 1999 nabízí Eurocykl Herdegen 2 cykloturistické zájezdy. První je do Holadska a ve druhém se bude jezdit po Slovensku a Maďarsku. Počet účastníků obou zájezdů se zvýšil na 15 zrakově postižených a 16 pilotů, proto v autobuse bude určitě místo také pro několik mimoostravských zájemců a převážně těm je určeno i několik následujících informací.
Zájezd do Holandska je desetidenní, odjezd z Ostravy je v pátek 30. července ráno. Ubytování je zajištěno v bungalovech kempu Nordwijkhout, asi 30 km od Amsterodamu. Cena zájezdu je 2000 Kč pro zrakově postižené, piloti zaplatí o 500 Kč méně. V ceně zájezdu není zahrnuto stravování, to si zajišťují účastníci sami.
Kuchyňky bungalovů jsou pro přípravu jídla dobře zařízeny. Převážná část účastníků druhého zájezdu by měla být z řad zrakově postižené mládeže. Je to přání sponzora, které musíme respektovat. Zájezd začíná 27.srpna a ubytovacím místem na první 3 dny je město Kežmarok. Pak se přestěhujeme do hotelu v termálních lázních blízko Miškolce, odkud jedeme 31.srpna. Cena tohoto zájezdu pro zrakově postižené je 1500 a pro piloty 1200 Kč a je v ní zahrnuta polopenze.
Musím ještě podotknout, že velkou výhodou zájezdů s cestovní kanceláří Eurocykl Herdegen je, že autobus s vlekem, kde jsou umístěna dvoukola, je k dispozici po celou dobu zájezdů. Znamená to, že denní cyklistické trasy nemusí začínat a končit v místě ubytování, ale že se na ně většinou jezdí autobusem. Dá se toho mnohem víc stihnout a program zájezdu nemusí být omezen výkonností nohou.
A pokud někoho trapí až neuvěřitelně nízká cena obou zájezdů, naše cestovní kancelář poskytuje služby komplexně, včetně zajištění sponzora a musím říct, že velmi štědrého.
Přihlášky očekáváme na adrese: Odbočka SONS Ostrava, Syllabova 19, Ostrava - Zábřeh, PSČ 703 86, tel.: 069/35 11 43.

Jozef Kikta


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS