Časopis ZORA, číslo 3/1999


OBSAH:




** Evropské fórum zdravotně postižených a Česká republika **

Na počátku listopadu 1998 se zástupci kandidátských zemí na vstup do Evropské unie sešli na informativní schůzce Evropského fóra zdravotně postižených (EDF) ve Vídni.
Evropské fórum zdravotně postižených je mezinárodní organizace, která pracuje při Evropské unii. Slouží jako poradní orgán při vytváření nových zákonů a politiky evropské unie a snaží se, aby na práva zdravotně postižených byl brán zřetel. EDF je financováno Evropskou unií a jeho cílem je zrovnoprávnění postavení zdravotně postižených v zemích Evropské unie. Kromě národních rad z jednotlivých zemí jsou velmi významnými členy také různé mezinárodní organizace jako např. Evropská unie nevidomých, Evropská federace neslyšících, Rehabilitation International, Mobility International a Disabled Peoples International.
Informativní schůzce ve Vídni předcházelo u nás setkání zástupců českých organizací zdravotně postižených s panem Vardakastanisem (místopředseda EDF), které zorganizovala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých koncem září 1998 v Praze. SONS byla organizacemi zdravotně postižených pověřena koordinační funkcí v rámci České republiky poté, co její zástupce Mgr. Václav Polášek byl Sdružením zdravotně postižených a Sborem zástupců organizací zdravotně postižených jmenován do funkce koordinátora pro styk s EDF a také vypracováním zprávy o stavu organizací zdravotně postižených u nás (podle kritérií EDF).
Na první informativní schůzku Evropského fóra zdravotně postižených do Vídně byli pozváni reprezentanti různých organizací zdravotně postižených z Kypru, Estonska, Maďarska, Polska, Slovinska a České republiky. Z každé přizvané země jeden její zástupce přednesl zprávu o situaci organizací zdravotně postižených ve své zemi.
Schůzka napomohla ke zpřehlednění situace zdravotně postižených v kandidátských zemích a k navázání nových mezinárodních kontaktů. Doufáme, že nově navázané styky pomohou k lepší spolupráci mezi zeměmi a rychlejšímu začlenění naší země do Evropské unie a tím i do Evropského fóra zdravotně postižených. Tomu všemu musí mimo jiné předcházet vznik jediné národní rady zdravotně postižených u nás.

Eva Koňasová



** Náš jubilant **

Dne 6. ledna 1999 se dožil sedmdesáti let vedoucí Tyflokabinetu v Českých Budějovicích pan Antonín Tůma.
Do dalších let, naplněných aktivní činností ve prospěch zrakově postižených občanů, přejí pevné zdraví panu Tůmovi jeho spolupracovníci, členové ZO a OV - SONS v Českých Budějovicích.
Pan Tůma se plně věnuje budování, rozšiřování a po technické stránce vylepšování Tyflokabinetu, který se za jeho vedení stal významným útočištěm zrakově postižených, kteří zde nacházejí podporu, radu i pomoc při svých zrakových potížích.
Tyflokabinet nabízí široký výběr pomůcek, které usnadňují zrakově postiženým jejich integraci do normálního života. Středisko televizních a optických lup umožňuje zájemcům vybrat si z bohaté nabídky lup takovou, která vyhovuje stupni jejich zrakové vady. Dále Tyflokabinet organizuje řady akcí, setkání, přednášek i rekondic podle zájmů a pro vzdělávání členů SONS.
Během působení pana Tůmy ve funkci vedoucího Tyflokabinetu lze tento bez nadsázky zařadit mezi nejlepší v České republice.

Za spolupracovníky ing. Fiala a Šmrha



** Změny v odpočitatelných položkách daně z příjmů u fyzických osob **

Zákonem č. 333/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, došlo mj. také ke změně odečitatelných položek, které mohou odečíst z daně z příjmů fyzické osoby.

Podle přijaté novely se základ daně sníží o částky:

a) 34 920 Kč ročně na poplatníka,
b) 21 600 Kč ročně na vyživované dítě žijící v domácnosti s poplatníkem. Přechodný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění snížení. Jde-li o dítě, které je držitelem průkazu ZTP-P (zvlášť těžce postižený s průvodcem), zvyšuje se tato částka na dvojnásobek,
c) 19 884 Kč ročně na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud nemá vlastní příjmy přesahující za zdaňovací období 34 920 Kč; je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu ZTP-P (zvlášť těžce postižený s průvodcem), zvyšuje se částka 19 884 Kč na dvojnásobek. Do vlastního příjmu manželky (manžela) se nezahrnuje zvýšení důchodu pro bezmocnost, dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče a stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání,
d) 6 540 Kč ročně, pobírá-li poplatník částečný invalidní důchod nebo došlo-li k souběhu nároku na starobní a částečný invalidní důchod,
e) 13 080 Kč ročně, pobírá-li poplatník plný invalidní důchod nebo jiný důchod, u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je plně invalidní, došlo-li k souběhu nároků na starobní a plný invalidní důchod nebo je poplatník podle zvláštních předpisů plně invalidní, avšak jeho žádost o plný invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není plně invalidní,
f) 45 780 Kč ročně, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP-P (zvlášť těžce poškozený s průvodcem),
g) 10 464 Kč ročně u poplatníka, který se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem.

JUDr.Pavel Ptáčník



** Razítko ne nebo ano **

Myslíte, že můžeme zrušit nařízení, které nám nevyhovuje? Mám samozřejmě na mysli právo nevidomých používat podpisové razítko. Mně připadá takové nařízení jako urážka - osobní i veřejná. Podle mého názoru z něj vyplývají dva závěry:
1. Nevidomí kromě ztráty zraku trpí také slabomyslností, nedovedou se postarat o své věci a musíme je tedy ochraňovat třeba proti jejich vůli. Malým dětem zápalky a nevidomým podpisové razítko do ruky prostě nepatří, že ano.
2. Většina lidí kolem nás jsou podvodníci, kteří jen čekají na příležitost, aby nás okradli, ošidili a podvedli.
Oba tyto závěry jsou samozřejmě nesmyslné. Nevidomí jsou stejně inteligentní jako každý jiný a lidé kolem nás jsou většinou stejně slušní a poctiví jako my. Nemyslím, že bychom se museli obávat epidemie zneužívání podpisových razítek.
Když jsem pátrala po vzniku této vyhlášky, bylo mi řečeno, že nevidomé je třeba chránit před podvodníky. Kromě toho každý slepec by se měl umět podepsat, takže razítko je stejně zbytečné. Uznávám existenci určitého rizika, ale zásadně odmítám, aby za mne někdo rozhodoval, mohu-li toto riziko přijmout nebo ne. Kam se poděla svoboda, demokracie a integrace? Pokud vím, naši vidomí spoluobčané užívají všemožná razítka dnes a denně, aniž by je někdo zákonně ochraňoval. Tak proč ne my?
Zastáncům vlastnoručního podpisu mohu jenom závidět. Jejich ruka zřejmě snadno udrží tužku a podpis jim nedělá potíže. Zajímalo by mě, co doporučí těm z nás, kterým už tak dobře neslouží ani oči ani ruce. Myslíte, že bychom se měli vrátit k otisku palce?

Ing. Veronika Hončová



** Auto proti černé tmě **

Středisko rané péče Praha a servisní organizace Kiwanis klub Praha uvedly v pátek 15. ledna 1999 do provozu stránky na síti internetu, jejichž prostřednictvím chtějí získat potřebné finanční prostředky na zakoupení osobního automobilu pro Středisko rané péče Praha. Toto středisko služby pro nevidomé děti a jejich rodiče přímo poskytuje, Kiwanis club Praha je zprostředkovatelem a nositelem realizace projektu "Auto proti černé tmě".
Díky podpoře Video OnLine, který umístil stránky zdarma na svůj server, stávají se webovské stránky páteří celého projektu a v České republice je poprvé toto progresivní médium využíváno pro aktivní vyhledávání sponzorů sociálních služeb.
Stránky na adrese http://www.auticko.cz tedy nabízejí všem, kteří vlastní počítač a připojení na internet, jednotlivé součástky vozu Felicie tak, aby po symbolickém výprodeji všech uvedených součástek pražské Středisko rané péče disponovalo na svém účtu (126 905 243/5100 v.s.260 000) částkou 260 000,- Kč na nákup daného auta pro návštěvy svých malých klientů v jejich domácím prostředí.
Středisko rané péče Praha je poradenské centrum pro podporu a provázení rodin dětí se zrakovým postižením od narození do čtyř let, případně u kombinovaných postižení do šesti let věku dítěte. Je jedním ze šesti regionálních středisek (Praha, České Budějovice, Liberec, Brno, Olomouc a Ostrava), které zřizuje občanské sdružení Společnost pro ranou péči. Síť středisek vykrývá svým působením celou Českou republiku. Pražské středisko působí vedle Prahy ve středočeském, západočeském, východočeském a částečně severočeském regionu.
Cílem je poskytnout podporu rodinám v období, kdy se vyrovnávají s narozením dítěte s postižením, pomoci jim při rozvíjení schopností dítěte, při výběru a úpravách vhodných pomůcek a hraček. Později také při vyhledávání vhodného předškolního zařízení atd.
Služby jsou realizovány většinou přímo v rodinách klientů, kam pravidelně dojíždějí odborní pracovníci, protože domácí prostředí je pro děti raného věku tím nejpřirozenějším a nejsnáze v něm přijímají nové podněty.
V této souvislosti vedoucí Střediska rané péče Praha Mgr. Helena Holubová na tiskové konferenci k zahájení projektu zdůraznila: "Pro naši práci je velmi důležité to, že můžeme s dětmi v rodinách pracovat od samého začátku. Období od narození do tří let je významné hlavně z hlediska rodiny. V této době se rodina vyrovnává s faktem, že se jim narodilo dítě se zdravotním postižením. Jde především o formování rodinných vztahů. A z hlediska dítěte je to období, kdy jsou nejpružnější všechny nervové systémy, které se u dítěte vyvíjejí a mají největší kompenzační možnosti. Nejúčinnější je i veškerá stimulace zbytkových funkcí zraku a ostatních kompenzačních mechanismů. V daném období je práce s dítětem nejefektivnější a dá se předejít drahé péči v pozdějším věku."
Šéf Kiwanis klubu Praha Dima Švec ve svém vystoupení mimo jiné řekl: "Naším úkolem je rozvíjet občanské aktivity s cílem napomoci sociálním, vzdělávacím a kulturním aktivitám v Praze. Jsme součástí celosvětového hnutí Kiwanis International, které sdružuje více než 350 000 lidí na celém světě. Pro všechny kluby světa je prioritou pomoc dětem. Sbírka předloženého projektu "Auto proti černé tmě" chce oslovit především obyčejné lidi. Je možno si symbolicky zakoupit zrcátko, disk na kolo, volant, blatník, přední dveře atd., atd. V ceníku jsou k dispozici položky už od několika set korun. Věříme, že náš projekt zaujme celou řadu drobných sponzorů."

Jiří Reichel



** Zánět spánkové tepny **

Tepnu na povrchu spánků lze u starých lidí velmi zřetelně rozpoznat. Zvýraznění či patrnější vinutí těchto cév ale ještě neznamená chorobu. Nebezpečí však vzniká, jestliže se spánková tepna zanítí.
K nejčastějším a nejzávažnějším komplikacím tohoto onemocnění označovaného arteriitis temporalis Horton se počítá i ztráta zraku. Bez léčení hrozí asi třetině postižených oslepnutí. Pro převážně velmi staré lidi postižené touto nemocí to znamená stěží zvládnutelnou ránu osudu.
Od sedmdesátého roku věku zřetelně narůstá počet onemocnění. Tak bylo kupříkladu toto onemocnění ve Freiburgu (SRN) a okolí u lidí nad sedmdesát let diagnostikováno padesátkrát častěji než u lidí nad padesát let. Vyplývá to z výzkumu Dietera Schmidta z univerzitní oční kliniky ve Freiburgu.
K velmi podobným výsledkům docházejí srovnávací studie ze severní Evropy. Protože se podíl starých lidí v obyvatelstvu bude stále zvyšovat, bude i narůstat častý výskyt arteriitis temporalis.
Nicméně povědomí o tomto onemocnění není ani u lékařů dost rozšířeno. Dokonce i v nejnovějších učebnicích najdeme nesprávné výklady. Často není diagnóza stanovena natolik včas, aby se dal zrak ještě zachránit. Schmidt, uznávaný odborník na arteriitis temporalis, upozorňuje už po léta na to, co se v této oblasti zanedbává. Zavádějící pro lékaře je, že v mnoha případech chybějí charakteristické příznaky nemoci. Ne vždy je tepna na spáncích patrná a zarudlá a ne vždy při doteku bolí. Také náhlé bolesti hlavy, které se považují za důležitý příznak, u pětiny postižených chybějí.
Někdy jsou to zcela netypické obtíže, které pacienty přimějí k tomu, aby vyhledali lékaře. Počítáme k nim horečku, vyčerpání, deprese, ztrátu rovnováhy, nebo chřipkové symptomy s bolestí svalů a kašlem. Bolesti se mohou vyskytovat v obličeji nebo v čelistním kloubu, což s sebou nezřídka přináší vleklé zubní prohlídky. I náhlá nedokrevnost může být prvním z četných příznaků tohoto onemocnění.
V mnoha případech vede ke správné diagnóze až oslepnutí na jedno oko. Pak je třeba jednat co nejrychleji, aby se zachránilo druhé oko. Neboť bez terapie u šestatřiceti procent pacientů oslepne během následujících 24 hodin i druhé oko. V takových případech by měla, jestliže to dovolí stav pacienta, následovat léčba vyššími dávkami kortisonu. To se provádí nejlépe na klinice, protože se musí počítat se závažnými vedlejšími účinky. Podaří-li se zasáhnout již před oslepnutím jednoho oka, vystačí se s podstatně nižšími dávkami kortisonu. Podle průběhu zánětu je třeba provádět léčbu měsíce i roky. Také z tohoto důvodu záleží na upřesnění diagnózy tkáňovým vyšetřením. Je k tomu třeba odebrat část spánkové tepny. Takovou biopsii by měli provádět jen zkušení lékaři, aby bylo jisté, že biopsie bude provedena ve správném místě. Mimoto pak dochází zřídka ke komplikacím.
Pro tuto diagnózu jsou důležité typické změny ve stěnách cév a průkaz určitých zánětlivých buněk ve tkáních. U tohoto zánětlivého procesu by se mohlo jednat o autoimunitní reakci. Z dosud neobjasněných důvodů napadají obranné buňky těla struktury tkání. Byť dosud není plně známa podstata tohoto jevu, mnohé jiné pokusy o vysvětlení se s ním neshodují. Že ultrafialové záření zhoršuje potíže nemusí platit už jen proto, protože mohou být postiženy dokonce i vnitřní tepny.
Oslepnutí pak hrozí, když zánětlivý proces zachvátí nejjemnější cévy oka. Ale zanítit se mohou i cévy od spánků vzdálené. S takovou generalizací musí počítat nadále desetina nemocných. Obzvlášť nebezpečné je zasažení největší tepny, aorty, která v důsledku tohoto zánětu může prasknout. Stejně nebezpečné je postižení věnčitých tepen. Pak hrozí infarkt, jako u koronárních srdečních chorob.
Typické srdeční obtíže v tomto případě nesvědčí o arterioskle- rotickém zúžení cév, nepomáhají zde jinak používané léky. Také u srdce může být zánět cév utlumen kortisonem. U velmi starých lidí, kteří si stěžují jak na srdeční obtíže, tak na náhlé bolesti hlavy se může v tomto případě jednat o arteriitis. Výjimečně mohou být zasažena i játra, ledviny, střeva a děloha. Arteriitis temporalis může na sebe jako chameleon stařeckých nemocí navenek brát různé podoby.

Z Frankfurter allgemeine Zeitung přel. Jiřina Holeňová



** Císařovy nové brýle **

Phu-i, poslední čínský císař, byl dosazen na trůn sotva jako tříletý chlapec v roce 1908. Císařem ho jmenovala známá despotická císařovna-vdova Cch-si, která vládla krutě a tvrdě Číně více než 45 let. Dva dny po korunovaci zemřela na úplavici. Phu-i vládl oficiálně pouze 3 roky, tedy do roku 1911, kdy vypukla v zemi revoluce a byla ustavena republika. Císařský dvůr - "Zakázané město" -, jak se nazývá komplex císařských paláců v Pekingu - však žil svým životem dál se svými císařovnami - vdovami, dvěma sty eunuchy a tradičními rituály. Za zdi "Zakázaného města" ztěží pronikaly i technické novinky a mladý císař je velmi nesnadno prosazoval. To se týkalo např. zavedení telefonu, automobilů nebo filmu, který si velmi oblíbil... V následující pasáži budeme citovat z knihy Edwarda Behra "Poslední císař", abychom autenticky popsali, jak to bylo s těmi císařovými brýlemi. Ještě před tím uveďme, že velmi důležitou postavou, která ovlivňovala císařovy názory i jeho touhy po technických vymoženostech počátku 20. století, byl jeho skotský učitel Reginald Johnston, pozdější profesor čínské literatury na Londýnské univerzitě.
"Zřejmě nejabsurdnější bitva, kterou musel skotský učitel svést pro svého žáka, byl boj o císařovy brýle. Johnston si uvědomil, že Pchu-i je krátkozraký. To vysvětlovalo jeho časté bolesti hlavy, nervozitu a rychlou ztrátu pozornosti. Císař zoufale potřeboval brýle. Císařovny - vdovy usoudily, že něco takového vůbec nepřichází v úvahu. Panovníkovy oči považovaly za příliš vzácné, než aby je mohli prohlížet zahraniční lékaři, a navíc tvrdily, že císařové prostě brýle nenosí. Dokonce i Pchu-iho otec princ Čchun se domníval, že by tím utrpěla prestiž trůnu.
Nakonec si mladík prosadil svou, ale jedna císařovna-vdova se o tom nesměla dozvědět předem. Jakýsi vyděšený dvořan se Johnstonovi svěřil, že kdyby byla předem varována, asi by spáchala sebevraždu, jen aby tomu zabránila."
To bylo někdy kolem roku 1921. Phu-i, který byl loutkovým císařem ještě několik málo let, nosil brýle po vzoru Harolda Loyda. Pak byl mnohokrát vězněn. Zemřel jako prostý občan na rakovinu za "kulturní revoluce" v roce 1967.

J.P.



** Zpráva pro maséry **

Ti z vás, kteří si budou chtít doplnit vzdělání na úroveň rehabilitační pracovník, musí nejprve absolvovat všeobecné středoškolské vzdělání s maturitou na Gymnáziu nebo Obchodní akademii pro zrakově postižené, Radlická 115, Praha 5.

Jsou možné dvě formy čtyřletého studia:
- dálkové - konzultace lx za 14 dní
- externí - konzultace lx za čtvrt rokum, přijímací zkouška se nekoná, uchazeč o studium odešle přihlášku a výpis z trestního rejstříku do konce března na výše uvedenou adresu. Přihlášky ke studiu obdržíte u pana Pavla Rogaczewského (Republiková rada nevidomých a slabozrakých masérů, Vítězná 52, Karlovy Vary, PSČ 360 01, tel. 017/322 43 24, nebo 0603 265 875).

MS



** Přátelství - to není fráze! **

Z areálu, kde probíhá rekondice, je to do vesnice skoro dva kilometry. Přesto se tam vypravujeme i my, kteří moc na chození nejsme. Jací jsou tu vesničané? A jaké tu točí pivo?
Už se pěkně stmívá. Je krásný letní večer, asfaltka je rovná až k vjezdu do areálu. Jen tady je v zatáčce most přes potok. S předstihem se jako první vrací Jarek. Ví už, že cestování na vozíku je pomalejší, že je dobré mít náskok. K pomoci při tlačení se ochotně nabízí Mirek. Je sice starší, trápí ho cukrovka, ale má ještě nějaký zbytek zraku. Nevadí jim už dost husté šero. Asfalt se i ve tmě trochu liší od trávy světlejším odstínem. Jedou po správné straně, provoz žádný. Vozík jen neslyšně jede. Navíc dva páry dobrých uší ve střehu. Možná už zaslechli bublající potok. Jedou víc ke krajnici, aby neminuli odbočku na most. Náhle jedno kolo vozíku sklouzne ve vylomeném asfaltu do hlubokého výmolu v krajnici.
Vozík se převrhne a vysype svého pasažéra. Marně se snaží Mirek vozík zadržet. A ten ho strhne ze svahu k potoku. Ticho! Šok ustupuje. Vzájemně zjišťují, jak jsou na tom. Ani jeden nemá hlavu pod vodou. Jarkovy svalnaté ruce přizvednou tělo a společnými silami se dostanou zpět na svah. Tráva pod mokrýma rukama klouže. Ale oba teď teprve zjišťují, jaká je v nich skryta síla i vůle. Dostanou se až na cestu. Těžce, ale možná šťastně oddychují. Dochází je další kamarád. Vozík je ve chvilce zase obsazen.
Na pokoji postupně mizí bláto a do rána uschne i voda z potoka. Teprve tady ale Mirek zjišťuje, že nemá hodinky. Hledat je v té tmě a nejspíš v rozbahněném potoku je téměř beznadějné. Přesto se ten třetí bez rozmyšlení vrací. Vidí z nás nejlíp. Rezignovaně čekáme. Za chvilku je zpátky s hodinkami v ruce. Kape z nich bahno a jsou zkrášleny vytrhanou trávou. Netikají, ale co když si později dají říct? Ubytovna klidně usíná. Proč ne? Skončil přece obyčejný výukový den!
Jen se znovu potvrdilo přátelství a snaha pomáhat jeden druhému. Nebýt podobných situací, neuvědomili bychom si to v plné míře.

Viktor Sedlář



** Vzpomínka na Vánoce **

V tomto případě neplatí Matuškovo "To všechno odnes čas." Moje vzpomínka na jeden vánoční dárek je tak krásná, že bych se ráda o tuto radost podělila s vámi, čtenáři ZORY.
V listopadu zazvonil telefon, volala příjenná paní Volavková z Podskalské celnice Na Výtoni, že by pro členy ZORY opět připravili program, tentokrát s vánočními náměty, a nabídla několik termínů. Dohodli jsme termín těsně před Vánoci, na pátek 18. 12. 1998. A stalo se...
Dvacet členů KČT TJ ZORA přišlo na sraz. Milé pracovnice muzea, paní Věra Chaloupková a paní Lenka Čiháková, pomohly s přístupem do objektu, přivítaly nás pohodou, dobrou náladou a pěkným programem. Hudební trio paní Kiktové - kytara a flétny doprovázely zpěv koled, ke kterému se členové ZORY pomalu přidávali. Pracovnice muzea mezi hudební produkci vkládaly hezké čtení - z knihy Pověsti českých hradů a zámků "O zlaté kolébce Libušině" a vánoční povídky z knihy Františka Haise Vzpomínky pražského písničkáře. Vyprávěly nám zajímavosti z historie Podskalí, pohostily nás vánočním pečivem a zodpověděly dotazy. Setkání zpestřila členka spolku Vltavan, která byla oblečena v tradičním kroji spolku.
Na závěr jsme si prohlédli prostory celnice. Všichni členové ZORY byli potěšeni pěkným programem, účinkující nám dali dárek, na který budeme dlouho a s láskou vzpomínat - věnovali nám svůj čas, umění a pochopení.
Díky, díky, díky. Budeme šťasni, když se zase někdy sejdeme a dozvíme se, jak bylo za starých časů.

Hana Odehnalová



** Rekondice s arteterapií **

V období kolem sv.Mikuláše nebývá příjemné počasí. Ale zase v tomto termínu jsou ceny v hotelu Fontána v Luhačovicích dostupné pro rekondiční pobyty.
Také se nás tam sešla pěkná hromada! Byli jsme tam my ze Zlína, skupina ze Šumperka a Hradce Králové. Trochu nás ta situace zalekla: Tolik nevidomých v jednom prostoru, nebudeme si překážet? Ale opak byl pravdou. Hned první večer jsme se sešli, vedoucí skupin představily přítomné a tak se potom mohli vyhledat ti, kdož se nějak znali. Muzikantka a zpěvačka Blaženka Obšívačová ze Zlína dokázala rozezpívat celou společnost. Každý, kdo si vzpomněl, přidal nějaký vtip.
Chceme se také podělit o nové zkušenosti. Pozvali jsme jako instruktorku paní Ludmilu Jakubů z Prahy, která již několik let učí postižené ženy ručním pracem. Nabídli jsme ženám i z druhých skupin, aby se práce s ní zúčastnily. Vyráběly vánoční ozdoby, pletly, radily se navzájem a vyměňovaly si zkušenosti.
Novinkou a obohacením rekondičního pobytu byla účast brněnského výtvarníka pana Rudiho Lorenze. Tento umělec vytváří ze dřeva, kůže, kožešiny i kovu krásné plastiky, ktré si může nevidomý prohlížet hmatem. Byli jsme na několika jeho výstavách, vnímali jsme, jak se líbí vidomým i nevidomým. Vloni byl pozván, aby pracoval spolu s nevidomými v jejich středisku v rakouských Alpách. Tak jsme ho požádali, aby to zkusil i u nás.
Pan Lorenz se na práci velice pečlivě připravil. Nachystal si polotovary ze dřeva a malou ruční frézičku. Když jsme viděli tu dokonalou přípravu, měli jsme obavy, zda bude o takovou práci dost zájemců. Ale když spolu s výtvarníkem první odvážlivec ze Zlína vytvořil svůj vánoční stromeček ze dřeva, začali se hlavně muži k této tvořivé činnosti hrnout. Kdyby bylo těch fréziček několik, mohla by celá skupinka společně pracovat a své výtvory vzájemně porovnávat. Taková arteterapie by jistě mohla obohatit nejeden rekondiční program.
Náš pobyt vyvrcholil mikulášským večírkem. Skupina ze Šumperka měla krásného Mikuláše a bujného čerta. Byla i nadílka a bylo moc veselo. A hlavně - nepřekáželi jsme si a bylo nám spolu dobře.

O své zážitky se s vámi podělila Jiřina Medveďová ze Zlína



** Nabídka letní rekreace v Polsku **

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých - Okresní odbočka v Karlových Varech a Praze 5 ve spolupráci s Odd. pro zahraniční styky a kulturně osvětovou činnost, po dohodě s organizací nevidomých v Polsku organizují rodinnou rekreaci v areálu Slowiňska Perla u Baltického moře v přírodní rezervaci Slowiňský národní park.
Areál skýtá možnosti ubytování v budově hotelového typu ve dvoulůžkových nebo čtyřlůžkových pokojích s vlastním příslušenstvím (WC, umyvadlo a sprchový kout - teplá a studená voda). V této budově je také recepce, restaurace a bar. Pro větší skupiny (nad 20 osob) v rámci pobytu je možnost ubytování také v pavilonu (3 - 4 lůžkové pokoje s vlastním příslušenstvím). Areál je oplocený, s různými hřišti a plácky pro sportování dospělých i dětí, jak nevidomých či slabozrakých, tak i vidících, nebo i s tělesným či vnitřním postižením.
Mimo areál je asfaltová příjezdová nefrekventovaná silnice, pět minut chůze písečná pláž (moře je otevřené, asi do 100 m od břehu 60 cm hluboké, dále od břehu již hlubší a s většími vlnami, jeho teplota bývá do 20 stupňů Celsia.
Asi 500 m od areálu, přes vesničku Rowy, kde je možnost navštěvovat různé kavárničky, restaurace (s hudbou a tancem), bary, cukrárny a obchody, se rozprostírá kolem jezera Gardno zmíněný národní park. Toto jezero je velké asi 20x15 km a je možno kolem něj pořádat pěší procházky nebo jezdit na kole (v areálu je možno kola za úplatu zapůjčit včetně tandemových). Po jezeře je možno také jezdit na lodičkách.
Nabízíme vám tři turnusy (1 desetidenní, 1 čtrnáctidenní uprostřed sezony a 1 rovněž čtrnáctidenní již mimo sezonu) v následujících termínech a cenách:

termín; cena dospělí; cena děti; cena děti od 7 let do 12 let:
14.07.-24.07.; 6.500,-; 3.500,-; 5.600,-
24.07.-06.08.; 8.500,-; 5.100,-; 7.600,-
21.08.-03.09.; 6.900,-; 4.100,-; 6.000,-

Děti do 3 let věku mají pobyt zdarma.

Cena zahrnuje:
- ubytování (shora uvedené možnosti),
- 3x denně stravování včetně 1 nápoje k jídlu,
- cestu z Prahy vlakem do Gdaňska a zpět, a autobusem z Gdaňska do Row a zpět,
- lékařskou službu (polský lékař),
- záchranný dohled na pláži a v moři (polský plavčík),
- využívání klubovny, AUDIO-VIDEO,
- využívání náčiní a možností areálu (stolní tenis a podobně),
- český vedoucí pobytu.

Zájemci o pobyt obdrží další informace u p. Poláška, č. tel.02 - 24 81 73 93 nebo 0603 - 54 53 78 nebo u p. Rogaczewského, č.tel. 017/32 24 324 nebo 0603 - 26 58 75 (pouze pro desetidenní turnus).
Upozorňujeme, že přihlásit se je možno nejpozději do 31. března 1999. Přihlášky budou k dispozici buď u předsedů okresních odboček SONS nebo již nyní v Oddělení SONS pro zahraniční styky a kulturně osvětovou činnost, Karlínské náměstí 12, 186 03 Praha 8, tel. 02/24 81 73 93 nebo tel/fax 02/24 81 83 98.
Protože organizujeme pouze 3 turnusy, radíme všem zájemcům, aby své přihlášení neodkládali na poslední chvíli a zajistili si včas klidnou a bezpečnou dovolenou.

V. Polášek



** Upozornění k užívání slepeckých vysílaček **

Firma APEX, s.r.o., výrobce slepeckých vysílaček VPN O1 a VPN 03 k ovládání akustických orientačních majáků a povelových souprav pro nevidomé ve vozidlech MHD, nás upozornila na některé problémy spojené s jejich údržbou.
Při výměně napájecích článků je nutno bezpodmínečně dodržet polaritu. Vložíme-li články obráceně, může dojít k poškození vysílačky.
Do vysílačky VPN 03 vkládáme napájecí články plus pólem (čepičkou) směrem dolů. Výměnu napájecích článků vysílačky VPN 01 doporučujeme svěřit vidícímu.
Napájecí články je nejlépe nakoupit podle vzorku a musí být na napětí 1,5 V.
Na trhu jsou i články podobného tvaru i rozměru s napětím 12 V, které vysílačku spolehlivě zničí.
Náhradní napájecí články doporučujeme nakupovat v prodejně s velkým obratem. V malých pradejnách jsou obvykle dlouho skladovány a mohou tedy být znehodnoceny. Ve větších prodejnách je také větší výběr a v tom případě doporučujeme nákup článků laciných, které pro tento účel poslouží stejně dobře jako články dražší. V Praze se osvědčila prodejna GM Elektronik, Sokolovská ulice, v blízkosti stanice metra Florenc.
Se záručními i pozáručními opravami je nutno se obracet na výrobce, bud' přímo a nebo prostřednictvím prodejny, kde jsme vysílačku zakoupili. Kontakt: Apex, s.r.o., Zelený pruh 99, 146 02 Praha 4 (u zastávky autobusu MHD U statku).
Firma Apex dosud prováděla i pozáruční opravy zdarma. Vzhledem k zvětšujícímu se počtu poškození však uvažuje o placené opravě. Vzhledem k tomu, že opravy provádí vysoce kvalifikovaný pracovník, mohlo by se stát, že cena opravy by mohla být poměrně vysoká.

V.D.



** Mé varování **

Příběh, o kterém vám chci napsat, není záviděníhodný, řeklo by se spíše neskutečný, a přece se stal. Ten pátek 18.prosince byl pro mne, téměř slepou jedenaosmdesátiletou ženu, velmi smutný. Byla jsem u oční lékařky, kam si chodím každý měsíc pro kapky. Když jsem se vracela z polikliniky domů, stále mi šel v patách nějaký mladší muž. U východu mě upozornil "Pozor, schody," a pospíchal mi otevřít dveře. Poděkovala jsem mu, že je moc hodný, ale netušila jsem, co se za jeho ochotou skrývá. Ve vteřině mi místo otevření dveří vsunul zezadu ruku za krk a utrhl mi zlatý řetízek se dvěma přívěšky i s kusem límce od svetříku. Přívěšek s mým měsíčním znamením raka a řetízek byl dárek od vnoučat k mým osmdesátinám.
Zůstala jsem stát jako omráčená u dveří, kterými utekl ten, co mi před pár vteřinami tak úslužně nabídl pomoc. Až po chvilce vzpamatování jsem volala "chyťte ho, zloděje, ukradl mi zlatý řetízek," ale třebaže jsem šla s bílou holí a bylo půl dvanácté dopoledne, nikdo se nenamáhal...
Podle mého mínění ten muž pozoroval již v čekárně, kde jsem měla svlečený kabát, že mám na krku řetízek, protože pod kabátem by jej neviděl.
Na schůzích organizace pro zrakově postižené je nám často vytýkáno, že mnohdy odmítáme nabídnutou pomoc. Jak po této smutné příhodě mohu věřit, že to bude míněno upřímně a ne s úmyslem ublížit postiženému? Jak má téměř slepý člověk poznat, zda ten, kdo ho osloví, je lidumil nebo darebák?
Jedno staré přísloví říká: Důvěřuj, ale prověřuj, což je u zrakově postiženého téměř nemožné. Proto ať je tento můj smutný zážitek pro všechny zrakově postižené varováním před přílišnou důvěřivostí.

Anna Kreuzingerová



** V Portheimce podruhé **

V galerii smíchovské Portheimky v Praze byla 10.prosince 1998 zahájena už druhá "výstava pro všechny" - tentokrát s názvem "Kreslený humor pro všechny" (i pro ty, kteří nemohou výtvarné umění vnímat očima).

Na první výstavě byly plastiky, ty se dají nahmatat dobře, ale kresby? Čtyři naši nejznámější kreslíři a karikaturisté - Miroslav Barták, Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín a Jiří Slíva- se nezalekli nezvyklého zadání a ve spolupráci s galerií Portheimka, ředitelem Tyfloservisu Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR PhDr. Josefem Cerhou, výtvarníkem Michalem Sudíkem, Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K.E.Macana a konečně i se Školou Jaroslava Ježka v Loretánské ulici v Praze se pokusili převést kresby s využitím dostupné techniky do reliéfní hmatné podoby. Chtěli tak přiblížit i tuto část umění nevidomým spoluobčanům.
Jak v úvodu katalogu k výstavě uvedl dr.Cerha, "přiblížit se způsobu vnímání nevidomých od narození je obtížnější, což ovšem neznamená, že by prožitek z vystaveného díla nemohl mít srovnatelnou hodnotu."
Ale jak se zmiňuje dále, "ani ti nejzkušenější se patrně neobejdou bez pomocného slovního popisu. Další potíže může přinést i sám obsah kresleného humoru. Nevidomí zpravidla nemají dostatečnou představu o typu účesů a brýlí nebo o velikosti nosů našich politiků, proto se i karikatury mohou minout účinkem."
Uspořádání expozice se proto snažilo nevidomým vyjít maximálně vstříc: čtyři kreslíři, čtyři vybrané obrázky od každého z nich, čtyři dvojice stolečků. Na každém stolečku položené reliéfní obrázky v rozměru cca A 3, v rohu stolečku připevněný wolkman se sluchátky, z nichž se návštěvníkovi dostalo popisu jednotlivých číslovaných obrázků i stručného životopisu kreslíře. Ostatní obrázky byly po obvodu výstavní síně na panelech, v provedení klasické kresby nebo v tenkém reliéfu s možností ohmatání.
Nebylo jistě lehké přetvořit osobité kresby výtvarníků s jejich specifickým humorem do hmatových tvarů tak, aby byl zachován charakter kresby při jejím maximálním zjednodušení.
Jak se svěřila jedna nevidomá návštěvnice, poznala hmatem právě ty nejjednodušší reliéfní kresby, bez zbytečných detailů, ovšem s nezbytným komentářem. Vtipy a vůbec obrázky tzv.beze slov jsou pro většinu nevidomých nerozšifrovatelné.
Tato "výstava pro všechny" byla realizována za laskavého přispění Ministerstva zdravotnictví ČR a holdingu UNIPETROL. Byla to vlastně světová premiéra, při níž byla všem lidem bez rozdílu představena tvorba karikaturistů; je třeba ji chápat jako pomoc při důkladném poznávání světa, který nás obklopuje.
Pro velký zájem veřejnosti byla "výstava pro všechny" prodloužena do 20.února 1999.

Zpracovala D.Kudlová



** Zůstaň nad věcí, Lenko **

"Když tě známý někde pomluví, nedej mu znát, že něco o tom víš, zůstaň nad věcí..." tak zpívá dívka, která měří 140 centimetrů a má jen zbytek zraku. Jmenuje se Lenka Kosinová a narodila se postižená takzvaným Turnerovým syndromem.
Geny ji ošidily o jeden chromozom X a právě to má za následek malý vzrůst a spoustu jiných zdravotních komplikací.
"Asi v sedmi letech mi rodiče řekli, jak na tom jsem, ale taky to, že důležité je, jak se člověk chová, co má v hlavě a jak život přijímá," říká Lenka Kosinová. Naučila se nebrat samu sebe tragicky. Je maličká jak ptáček a pořád ve zpěvu. Prozpívala se až do Kühnova pěveckého sboru.
Tehdy se ale Turnerův syndrom ještě neléčil. Malý vzrůst byl oficiálně považován jen za kosmetickou vadu. Až teprve od roku 1993 je přístupná hormonální léčba a podávání růstového hormonu. Lenka se podrobila kvůli slíbenému prodloužení výšky o deset centimetrů jako druhá v republice s touto diagnózou operaci prodlužování dolních končetin. A to podle metody ruského lékaře Illizarova, což byla tehdy v ortopedii horká novinka. Když Lenka svými slovy popisuje techniku provedení, jde z toho mráz po zádech. "Navrtali mi kost, dali do ní dráty s kruhy a šroubovnicemi, jimiž nohu dole povolujete a utahujete. Během dvou otoček o 360 stupňů vyrostete o jeden milimetr."
Lenka podstoupila bolestivý proces na obou nohách současně a těšila se, že za půl roku bude chodit. Ale protáhlo se to na dva a půl roku a místo původně jedné ji čekalo šest operací. Dostala totiž vysoké horečky provázející zánět ledvin, a také kolem šroubů se objevila infekce. Ze svých beztak nepatrných 30 kilogramů živé váhy zhubla v šestnácti letech na neuvěřitelných 16 kilo. Snad byla tehdy málem jediná, kdo věřil, že to musí dobře dopadnout. To ona dodávala sílu svým obětavým, ale starostmi unaveným rodičům. Krmili ji, přenášeli a když byla z nemocnice doma, tatínek vyrobil jezdicí lehátko, aby mohla aspoň na terasu.
Dnes Lenka studuje šestý rok klasický zpěv na konzervatoři, právě má před sebou árii Zerliny od Mozarta. Nazpívala dvě desky a miluje hlavně muzikály, Ježíše, Evitu, Drákulu... Ve svém pokoji u klavíru sní o tom, jak v nějakém z nich vystupuje. V populární hudbě považuje za vzor Barbru Streisandovou a v klasice svoji učitelku zpěvu, profesorku Šimůnkovou.
Je to obdivuhodné děvče, nevydrží chvíli v klidu. Taneční prožila už s "opravenýma nohama" v jednom víru, vytrvale cvičí kalanetiku, plave jak delfín a ráda cestuje. S Klubem 67 dívek a žen postižených Turnerovým syndromem, jehož prezidentem je právě Lenčin otec, Rudolf Kosina, už nasbírala pěkných pár razítek do cestovního pasu a nasolila se u různých moří. Ale hlavně si děvčata navzájem dodávají nezbytnou odvahu. Nejmladší člence je teprve rok, nejstarší šedesát, a kamarádí se s organizacemi v USA i jinde po světě.
Rudolf Kosina prosadil v roce 1992 na ministerstvu zdravotnictví státem hrazené nákladné léčení růstovým hormonem, což umožní vytáhnout se o deset až dvacet centimetrů. Pro postižené je každý centimetr navíc důležitý, neboť jim dává větší naději na plnohodnotné pracovní uplatnění. Kdyby zůstaly na svých původních řekněme 128 centimetrech, musely by pobírat zřejmě invalidní důchod, poněvadž co takový vrabčák zastane?
Lenčin otec říká: "Jsem nevidomý a nikdo se se mnou nepáral." S rodiči prožil kus života v cirkuse Humberto. Dělal džigitovku, to je akrobatické ježdění na koni - chvíli jste v saltu, pak hlavou dolů, nebo stojíte na koňském hřbetu. "Ještě jsem trochu viděl, ale zrak se mi rychle zhoršoval. Jednou přišla na představení taková milá slečna, já si ji vzal a měli jsme Lenku a po ní Kačenku.
Ta je zdravá a studuje hereckou školu. Někdy si říkám, kdybych neoslepl, kolik bych dokázal věcí. Kamarádi oponují, že by se mnou už vůbec nebylo k vydržení. Dělám prezidenta "Turnerkám", také moderuju plesy, jezdím na mítinky za Unii svobody. Dost lidí ani neví, že nevidím."
Na benefičním koncertě klubu slyšel Lenku zpívat Petr Spálený, a tehdy vznikla nabídka k natočení její první desky. Na projekt přispělo ministerstvo zdravotnictví. Druhou desku s názvem "Zůstaň nad věcí" vydal Sony Music Bonton počátkem prosince 1998.
Lenčiny písničky vyhrávají na hitparádách, protože jsou dobře nazpívané a hlavně opravdové.
"Kterou mám já sama nejraději? Asi "Strom lásky": "Lásky strom tu kvet, mával poutníkům, ten, kdo fík z něj sněd, dal se do křiku..." Jestli jsem byla zamilovaná? Ano. A věřím, že jednou někoho najdu na pořád. Kvůli své vadě dítě mít nemůžu, ale asi bych je adoptovala. Docela se těším, jak bych mu zpívala."

MVK



** Z Prostějova **

Prostějovská organizace nevidomých a slabozrakých se omlazuje. I když každý by si raději přál, aby mladí lidé byli zdraví, někdy je k nim osud krutý. Oni však neztrácejí chuť k životu a staví se k němu statečně, s humorem a vervou.
To dokázala z našich řad i Romana Všetičková, která vystoupila a zvítězila v pořadu CARUSOŠOU televize Prima, k čemuž jí všichni členové blahopřejí.
Náš tisk i regionální televize již dříve psaly o velmi dobrých výsledcích našich sportovců v show-downu a byl vysílán i televizní šot z pořádaného Dne nevidomých a bílé hole.
Takové zpopularizování naší organizace v regionu nám pomáhá seznamovat širokou veřejnost s naší činností a tím i rozšířit naše řady o nové členy.

Marta Salajová



** Romana zvítězila v Carusošou **

Romana Všetičková z Ohrozimi, studentka Střední zemědělské a rodinné školy v Prostějově, od malička nejen zpívá, ale i skládá písně a chce si založit vlastní folkovou kapelu. Její zájem ji dovedl až do oblíbené hudební televizní soutěže Carusošou, kde vystoupila v pondělí 4.ledna se svou oblíbenou písní "Brzy bude ráno" z repertoáru Věry Martinové - a zvítězila.
Přestože je Romana zcela nevidomá, její životní elán a optimismus jí lze jen závidět.
"Vystoupením v Carusošou se splnil můj sen dostat se před diváky. Měla jsem velkou trému, ale moderátor Otakar Brousek i všichni porotci byli skvělí. Moc mě podpořila i maminka, která do Prahy jela se mnou. Fandí mi spolužáci a všichni učitelé," vypráví mladá amatérský zpěvačka.
Romana Všetičková hraje na kytaru, flétnu a klavír. Jejími vzory jsou Věra Martinová a kytaristka Lenka Filipová, ale líbí se jí také muzikály. "Složila jsem si pětadvacet písniček, ráda zhudebňuji i básně. Píšu texty hlavně o citových vztazích, ale taky o dietě nebo o drogách. Snažím se proniknout do psychiky lidí postižených AIDS a drogově závislých, o jejich stavech a náladách skládám písně. Moje texty mívají dobrý konec a někdy napíšu něco legračního."
Romana skládá písničky podle nálady, snad nejvíce jich složila v nemocnici, kde měla spoustu času. V současné době shání hudebníky pro folkovou skupinu, kterou zakládá.
"Baví mě pomáhat postiženým lidem. S několika spolužačkami jezdíme do školy v Čechách pod Kosířem, kde jsou děti s kombinovaným postižením. Vyrobily jsme pro ně na Vánoce dárečky. Člověk s takovými dětmi musí být kamarád, postižené děti nás už berou jako sestry a některé dokonce i jako maminky, což je smutné, protože doma žádný cit a lásku nepoznali," řekla Romana Všetičková. Jak se dále svěřila, oblíbila si rómskou kulturu a se spolužačkami zpívají i rómské písničky, čímž zcela zaskočily své malé rómské posluchače.
Snad její handicap a chápání postižených lidí přivedly mladé nevidomé děvče k touze přihlásit se ke studiu speciální pedagogiky v Olomouci, kde se chce věnovat sociální péči a poradenství. Na rodinné škole ji nejvíce baví právě předmět sociální péče, kde se zabývají problematikou postižených a potřebných lidí.

-jos-



** S písničkou do Polska **

V polovině listopadu, do největších podzimních plískanic a prvního sněhu, vyrazil pěvecký sbor ZŠ pro žáky se zbytky zraku v Praze spolu s nezbytným pedagogickým doprovodem na výjezd do Wroclawi. Výlet se uskutečnil díky sponzorskému daru a navázané spolupráci s hudebně - pohybovým kroužkem tamější školy pro nevidomé. Polští přátelé u nás byli na návštěvě loni v únoru a při setkání na Tmavomodrém festivalu v Brně nás na oplátku pozvali do Polska. Toto pozvání jsme rádi přijali.
Již odjezd se ukázal být dramatickým. Na srazu na Smíchovském nádraží v 6.20 dvě žákyně z neznámých důvodů chyběly. Jak je známe, očekávali jsme, že si spletly nádraží a nastoupí na Hlavním. To se však nevyplnilo. Až najednou v Hradci Králové - udýchaná "zpěvačka" vběhla do vlaku s tím, že si opravdu spletli nádraží, chvíli přejížděli mezi Hlavním a Smíchovským nádražím a posléze náš vlak doháněli autem. V jízdě jsme pokračovali až k hranicím v Meziměstí. Těsně před hranicemi jsme ze seznamu vyškrtli chybějící dívku a očekávali pohraniční kontrolu. Kdo však přišel místo celníků? Druhá ztracená dívka s tatínkem. Ti pro změnu zaspali. Byli jsme rádi, že jsme konečně kompletní, a s přáním již klidnější cesty jsme vjeli na polské území a dojeli do Wroclawi.
Naši hostitelé nás přivítali na nádraží a dovezli mikrobusem do našeho přechodného domova - Osrodka dzieci niewidomych. Škola i internát sídlí ve starší budově, která byla kdysi určena pouze jako internát. Když však při loňských povodních velká voda vzala školu, byli nuceni školu i internát sestěhovat dohromady. Proto se budova zdá být pro potřeby tohoto zařízení poněkud těsná, ale dýchá domácí pohodou a atmosférou, jakou dokáží vytvořit jen lidé, kteří dělají svou práci s láskou. Po vydatném jídle (přímo lukulské hody nás ostatně provázely celý náš pobyt) jsme se vydali na procházku nočním městem. A hned první dojem z osvětleného centra Wroclawi byl krásný. Prošli jsme hlavní starobylé náměstí-Rynek, viděli jsme impozantní budovu radnice a pro splnění svých přání jsme si sáhli na botu sochy dramatika Alexandra Fredra.
Díky péči našich hostitelů jsme Wroclaw i její okolí v následujících dnech poznali opravdu důkladně. Prohlédli jsme si nejstarší část města - Ostrov Tumski s překrásnou gotickou katedrálou sv. Jana Křtitele, Aulu University i nově otevřený koncertní sál, prošli jsme se po mnoha mostech přes Odru, velký dojem na nás udělala návštěva Raclawické panoramy, zobrazující průběh bitvy mezi polskými a ruskými vojsky na konci 18. století. Své botanické a zoologické znalosti jsme doplnili v přírodovědném muzeu, které se může pochlubit velkým množstvím koster i vycpaných zvířat nám často neznámých.
Co bychom však byli za pěvecký sbor, kdybychom nezpívali. Zpívalo se všude, kde se dalo. V autobuse při celodenním výletu na zámek Ksiaz, spolu s polskými dětmi večer na internátě, měli jsme i dvě oficiální vystoupení. Abychom udělali radost našim hostitelům, naučili jsme se polsky zpívat dvě písničky z jejich repertoáru, polské děti si s námi zazpívali "Bejvávalo dobře". Máme to štěstí, že náš pan učitel doprovodí všechno, co mu kdo zazpívá, a tak se zpívalo chvilku česky, chvilku polsky. Tyto hudební chvilky se pro nás staly milou vzpomínkou, kterou si spolu s věnováními od polských paní vychovatelek zavřeme do památníčků, jež jsme od nich dostali na rozloučenou. To vše si poneseme s sebou jako památku na vydařený zájezd do Wroclawi.

Eva Kusbachová



** Šachy v Chorvatsku **

V prosinci 1998 se malá skupina českých ZP šachistů vypravila do Záhřebu na šachy. Byl to výběr z celé republiky a to edoucí výpravy Zdeněk Horák z Násedlovic, František Komzák z Prahy, Irena Šourková z Děčína, Ladislav Řehořek z Víchové n. Jizerou, Jan Gřegoř z Ostravy a Josef Horák z Kyjova. Jak je vidět, špičky našeho ZP šachu chyběly, ale šlo o přátelské setkání a tak dostali příležitost i hráči z druhého sledu.
První podnik byl 18.12.1998 a bylo to utkání se záhřebským klubem "Polet Zagreb". Po tuhém boji skončil zápas nerozhodně 3:3 a za ČR vyhráli Řehořek a Šourková a remizovali J.Horák a F.Komzák.
Druhý podnik se konal 18.12. a byl to "19.memorial Mirkoviča." Bojovalo 28 hráčů, z toho našich 6. Tempo bylo 30 minut na 7 kol bez přestávky. Chorvatští ZP šachisté jsou velice dobří a také to našim dali znát.
Turnaj vyhrál Zeisler sám, na 2. a 3. místě byli Šakič a Vidulovič se stejným počtem bodů. Z našich se přes polovinu bodů dostali Řehořek a Komzák se 4 body. 3,5 bodu získal Z.Horák, 3 body Šourková, 2,5 bodu měl J.Horák a s půlbodem skončil Gřegoř. Zajímavé byly šachovnice s bílými a černými políčky a stejně zbarvenými kameny. Všichni domácí hráli vždy na jedné šachovnici, ale našim dovolili použít šachovnice vlastní. Přitom asi polovina Chorvatů byla úplně nevidomá, někteří měli protézy a jeden byl zcela bezruký a tahala za něho paní. A přitom byl na čtvrtém místě.
Dá se bez nadsázky říci, že to byl jak po šachové, tak i po společenské stránce vydařený podnik.

Josef Horák



** TOP 12 **

Turnaj v show-downu Top 12 se konal již potřetí ve Starém Městě u Bruntálu 28.12.1998. Pořadatelem byla Okresní odbočka SONS v Bruntále pod vedením Jaroslava Paty.
Hrálo se na Středním učilišti a díky pochopení ředitele školy měli hráči výborné podmínky ke hře. Dvanáct hráčů hrálo každý s každým a to na dva vítězné sety. Na dvou stolech bylo odehráno 66 zápasů, takže se hrálo od 8,30 až do 20,30 hodin.

Konečné pořadí:
1.Petr Bajer - Tyflosport Praha 2.Jan Heger - Tyflosport Praha 3.Mikuláš Ďurko - Baník Ostrava 4.David Sícha - Tyflosport Praha 5.Jan Příborský - Sigma Olomouc 6.Antonín Kubáč - Sigma Olomouc 7.Jaromír Vospěl - Tyflosport Praha 8.Oldřich Mikulášek - Jiskra Kyjov

Květa Trnečková



** Zapišme si za uši ... nebo raději do kalendáře na rok 2000 **

Je první sobota roku 1999. Nechce se z teplého pelíšku, pohodlného bytu, od dobrého jídla a pití, lenivého (a možná ne už pozorného) sledování televize. Ale přece jen vstáváme, následuje ranní hygiena, turistické oblečení, zabalení jídla a nutného vybavení do batohů a chlebníků, a vydáváme se do opuštěných ulic.
Tak to udělala řada sportovců - turistů. Mezi nimi i 30 členů KČ TJ ZORA. Novoroční cestu "Kolem Poděbrad" připravil cvičitel Vojta Špádt a Míša Sahulová, účinně a pilně spolupracoval vedoucí KČT TJ ZORA Karel Novák. Sešli jsme se na tradičním místě - na hlavním nádraží u pošty. Sraz byl proti jiným srazům stanoven na trochu pozdější čas - 9,15 hod. Nikdo nepřišel pozdě, spíš jsme přicházeli ještě před určenou dobou. I když někteří spolu putovali před pár dny, všichni máme radost ze setkání. Zní upřímná přání do nového roku a vyprávění o uplynulých dnech svátečních a všedních.
Po organizačním uspořádání se vydáváme motorovým vláčkem na cestu. Všichni vědí, kam to bude. Výchozím bodem je Slavníkovská Libice, jedno z nejstarších slovanských hradišť. Na místě nám Jitka Linhartová čte informace z hradištních monumentů a doplňuje je údaji připravenými doma. Pak procházíme po půdorysných obrysech staveb hradiště. Po prohlídce se vydáváme hezkou cestou podél řeky, za slunného počasí a v pohodě.
První etapa cesty dlouhá 7 km skončila v Poděbradech. Následuje malé občerstvení v restauraci, v cukrárně či z vlastních zásob. Pak se dělíme na dvě skupiny a loučíme se. Jednu skupinu vede cvičitel Jiří Procházka k vlaku a odjíždí se domů. Druhá skupina pokračuje podél řeky dalších sedm kilometrů do Nymburku.
Všichni pak v pohodě a ve zdraví dorazíme do Prahy. Je nám hezky na těle i na duši. Máme radost, že se 2.ročník tradičního novoročního pochodu vydařil. Účast 30 turistů ZORY a tří hostů je dobrá.
A tak jsme se rozloučili s chutí na delší cesty a s úmyslem, že první sobotu roku 2000 jdeme na 3.ročník novoročního putování.

Pojďte s námi, rádi vás uvítáme.



** Ostravský turnaj žen **

V sobotu 9. ledna uspořádal oddíl Baník Ostrava spolu s okresní odbočkou SONS turnaj žen v show-downu. Zúčastnilo se jej 11 hráček ze 3 moravských oddílů. Hrálo se na dvou stolech a to systémem každá s každou na jeden set.
Zvítězila Květa Trnečková ze Sigmy Olomouc před Blaženou Opravilovou a Petrou Černoškovou.

K.T



** Pozvánka **

Zveme vás na každoroční setkání všech bývalých žáků brněnských škol pro nevidomé.
Tímto setkáním chceme vzpomenout na všechny učitele a vychovatele, kteří už nejsou nebo jsou ještě mezi námi. Sejdeme se v sobotu 15.května

v již známé Horácké krčmě - ul. Na lukách č.7, Brno - Židenice. Na místo se dostanete tramvají č.8, 10 a 13, směr Líšeň - Juliánov, vystoupíte na 4. zastávce - Geislerova. U zastávky bude služba, která vás odvede. Účastnický poplatek za osobu je 200,-Kč.

Celodenní informace: Bízová, tel. 05/582788 Krátká, tel. 05/47240385 Nováková, tel. 05/47239571 Tourková, tel. 05/48211161

Závazné přihlášky zašlete do 9.května 1999 na některou z těchto adres:
Božena Bízová Lýdie Krátká Radmila Nováková Miluše Tourková Dukelská 60 Krymská 1 ul. Nová 347 Na lukách 18 614 00 Brno 625 00 Brno 664 47 Střelice 615 00 Brno u Brna

S pozdravem děvčata z Brna



** Inzerce **

47letá nevidomá svobodná žena si chce dopisovat se ženou přibližného věku.
Zn.: Bodové písmo

Jmenuji se Jarmila, je mi 21 let a jsem nevidomá. Chtěla bych si dopisovat s dívkou nebo chlapcem stejného věku a podobných zálib. Ráda si s někým povídám a mám ráda společnost i zvířata. Moje záliby jsou country, moderní hudba.
Zn.: Vlaštovičky

Koupíme televizní lupu raději TVi od firmy Spektra, popřípadě i jinou. Cena dohodou. Zn.: telefon 02/6899725 - do bytu, večer; 02/24801111 (zaměstnání 8 - 16 hod.)


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS