Časopis ZORA, číslo 2/1999


OBSAH:




** Zprávy ze SZdP v ČR **

Řádné zasedání Výboru Sdružení zdravotně postižených v České republice se uskutečnilo 14. prosince 1998 v Praze. V úvodu byla s uspokojením vzata na vědomí zpráva z valných hromad s.r.o. C-Diana a META-REHA Brno, podle níž se ekonomická situace obou společností zlepšuje.
Při hodnocení výsledků zahraničních služebních cest Výbor zdůraznil nutnost soustředit se pouze na takové aktivity, které vyplývají z členství v mezinárodních organizacích a zdůraznil zájem na vytvoření Národní rady pro zdravotně postižené v ČR jako předpokladu pro řádné členství v Evropském fóru zdravotně postižených.
Při projednávání aktuálního stavu likvidace problémů spojených s provozováním Bleskovky Bingo se Výbor rozhodl vyžádat si právní expertizu možné trestní odpovědnosti tehdejších zástupců SZdP v ČR a projednat ji na svém březnovém zasedání (při hlasování o tomto usnesení se Svaz tělesně postižených a Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených hlasování zdržely, ostatní členské organizace vyslovily souhlas). Na základě této expertizy hodlá Výbor podniknout kroky k definitivnímu objasnění a uzavření celé této - sice dobře míněné, ale zcela nezdařené - akce a současně zpřísnit pravidla pro obchodně-právní jednání, ze kterých by pro SZdP mohly vyplynout nějaké finanční závazky.
V dalším průběhu jednání schválil výbor kalendářní plán akcí SZdP pro rok 1999, souhlasil s pověřením firmy REVI-EX pořádáním výstavy HANDICAP 99 na pražském Výstavišti a schválil převod nevyčerpaných částek na údržbu objektů provozních středisek na rok 1999.
V závěrečném bodu byla diskutována otázka výběru členských příspěvků ve smíšených organizacích SZdP - podporu OV SZdP a OV členských organizací z těchto příspěvků zejména v okresech, kde neexistují specifické organizace jednotlivých svazů, je účelné řešit na okresní úrovni. Problémy SPSR Most budou řešeny po návštěvě pracovníků SZdP a zjištění reálného stavu objektu v Mostě.
Bezprostředně před tímto zasedáním Výboru SZdP v ČR se ve dnech 11. až 13.prosince 1998 uskutečnil v Benešově celostátní seminář předsedů OV SZdP a vedoucích Středisek poradenství a sociální rehabilitace. Více než stopadesáti účastníkům zaslala pozdravný dopis manželka prezidenta republiky paní Dagmar Havlová a účast na semináři přijali zmocněnec vlády ČR pro lidská práva ing.Petr Uhl, senátor dr.František Vízek a pracovníci nejvíce zainteresovaných ministerstev - dr. Filáčková (MPSV), dr. Filec (MZd), Mgr. Vaňková (MK) a dr. Wagner (MŽP).
Po úvodních proslovech předsedy SZdP v ČR Mgr. Luďka Černého, výkonného ředitele ing.Jozefa Slobodníka a vystoupení hostů následovala velmi živá diskuse, probíhající panelovým způsobem v sedmi tematických okruzích - Národní plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením, podmínky poskytování státních dotací občanským sdružením zdravotně postižených, možnosti získávání alternativních finančních prostředků z regionálních a místních zdrojů, životní prostředí zdravotně postižených, úloha a poslání regionálních sdružení zdravotně postižených, regionální služby pro zdravotně postižené a právní předpisy, upravující činnost občanských sdružení.
V souhrnných závěrech se účastníci semináře shodli na tom, že Národní plán vyrovnávání příležitostí je třeba považovat za základ politiky SZdP v ČR na všech úrovních činnosti a podporovat jeho plnění podle konkrétních podmínek jednotlivých regionů a míst vhodnými způsoby spoluprací jak samotných občanských sdružení zdravotně postižených (a to i nečlenů SZdP), tak s orgány samosprávy a státní správy. K posuzování obsahu a úspěšnosti prvních kroků by měly posloužit oblastní semináře předsedů OV SZdP a vedoucích středisek poradenství, plánované na jaro 1999 a k jejich celkovému zhodnocení pak celostátní seminář, plánovaný na podzim téhož roku.
Zvláštní podporu pak vyjádřili účastníci semináře úsilí SZdP zdokonalit legislativní podporu zaměstnávání zdravotně postižených a zamezit negativním dopadům omezení počtu lékových skupin (v každé lékové skupině musí být alespoň jeden lék plně hrazený pojišťovnou - při omezení počtu skupin může dojít i k omezení počtu těchto léků a tak ke zvýšení nákladů pacientů za léky).
V závěru se účastníci shodli na tom, že velmi dobře zorganizovaný seminář splnil očekávaný účel.

-cs-



** Rádi zveřejňujeme **

MUDr. Přemysl Sobotka, místopředseda Senátu ČR, zaslal liberecké Okresní odbočce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých dopis následujícího znění:
Vážení, dovolte, abych Vám dodatečně poděkoval za spolupráci s Vámi v uplynulých dvou letech. Jsem rád, že právě v Liberci funguje taková organizace jako ta Vaše. Těším se na další setkání s Vámi.



** Úhrada za stravování v zařízeních sociální péče **

V minulém čísle jsme věnovali pozornost službám sociální péče v ústavním zařízení a právní úpravě úhrady za pobyt v ústavních zařízeních. S touto otázkou velmi úzce souvisí právní úprava úhrady stravování v těchto zařízeních sociální péče. Této problematice se tedy věnujeme v následujících řádcích.
Úhradu za stravování v zařízeních sociální péče řeší vyhláška MPSV č. 146/1998. Podle této vyhlášky bylo stravování upraveno následujícím způsobem:

V ústavech pro tělesně postiženou mládež, v ústavech pro tělesně postiženou mládež s přidruženými vadami a v ústavech pro mládež s více vadami je výše ceny stravovací jednotky upravena podle věku takto:
1. ve věku od 3 do 6 let 32,00 Kč až 46,00 Kč, 2. ve věku od 6 do 12 let 36,00 Kč až 53,00 Kč, 3. ve věku od 12 let 40,00 Kč až 62,00 Kč, 4. trvale upoutané na lůžko 32,00 Kč až 62,00 Kč, pokud se poskytuje dietní strava, zvyšují se částky stravovací jednotky o 6 Kč na osobu a den, u diety diabetické o 12 Kč na osobu a den.
V samostatných odděleních nebo ústavech pro denní pobyt tělesně postižené mládeže, tělesně postižené mládeže s přidruženým mentálním postižením, tělesně postižené mládeže s více vadami, mentálně postižené mládeže a pro mládež docházející do ústavů pro tělesně postiženou mládež pro svěřence:
1. ve věku od 3 do 6 let 17,60 Kč až 25,30 Kč,
2. ve věku od 6 do 12 let 19,80 Kč až 29,20 Kč,
3. ve věku od 12 let 22,00 Kč až 34,10 Kč,
4. trvale upoutané na lůžko 17,60 Kč až 34,10 Kč pokud se poskytuje dietní strava, zvyšují se částky stravovací jednotky o 3,60 Kč na osobu a den, u diety diabetické o 7,20 Kč na osobu a den.
V ústavech pro dospělé a v domově důchodců včetně ústavů pro týdenní pobyt se cena stravovací jednotky liší podle druhu stravy, kterou obyvatelé přijímají, a to následujícím způsobem:
1. u stravy normální 40,00 Kč až 62,00 Kč,
2. u stravy diabetické 44,00 Kč až 64,00 Kč,
3. u diety diabetické, bílkovinné a výživné 56,00 Kč až 75,00 Kč.
Účinnost vyhlášky je datována dnem 1. srpna 1998.

JUDr. Ivana Marešová



** Slevy a výhody zrakově postižených občanů ve spojích **

V poslední době se často ptáte na slevy a výhody, které jsou nevidomým a slabozrakým občanům poskytovány ve spojích. V této souvislosti se zmíním o výhodách při poskytování poštovních služeb a o výhodách při provozování telefonních stanic.

1. Výhody při poskytování poštovních služeb Práva a povinnosti pošt a jejich uživatelů upravuje vyhláška FMDS č. 78/1989 Sb. (poštovní řád) ve znění vyhlášky FMDS č. 59/1991 Sb. (dále jen vyhláška), která vymezuje kromě jiného též práva a povinnosti občanů při poštovním styku. Podle § 6 odst. 8 vyhlášky jsou osvobozeny od poštovních sazeb s výjimkou sazeb za leteckou přepravu slepecké zásilky. Jako slepecké zásilky lze podle § 18 odst. 1 vyhlášky zasílat:
a) písemnosti pořízené hmatovým písmem,
b) štočky se slepeckými značkami,
c) zvukové záznamy a zvláštní papíry pro potřebu nevidomých.
Slepecké zásilky lze zdarma zasílat i do jiných zemí, u nichž je to v poštovním sazebníku uvedeno, avšak jen tehdy, jsou-li odesílány ústavem pro nevidomé nebo jsou takovému ústavu určeny. Odesilatel musí označit zásilku v pravé horní čtvrtině adresní strany poznámkou "slepecká zásilka" a pokud jde o zásilku do ciziny "cécogrammes".
Na obalu zásilky je dovoleno vyznačit obyčejným písmem poznámky, které se k němu vztahují a nemají povahu osobní korespondence. K zásilce nelze připojovat faktury. Adresa odesilatele a adresáta slepecké zásilky v mezinárodním styku musí být napsána obyčejným písmem. Ve vnitřním styku může být napsána vypichovaným reliéfem latinky. O obalu slepeckých zásilek platí, že zásilky se k dopravě poštou podávají uzavřené. Pošta je však oprávněna zásilku kdykoliv otevřít a přezkoušet, zda odesilatel dodržel stanovené zasílací podmínky. Pevná uzávěra zásilek, zejména pečetí nebo plombou, není dovolena.
Zjistí-li pošta dodatečně, že slepecká zásilka nevyhovuje zasílacím podmínkám, vrátí zásilku nebo její část odesilateli v doporučené zásilce. Není-li odesilatel znám, zachází s ní jako s neodbytnou.

2. Slevy při provozování telefonních stanic O přidělení IS telefonní stanice je oprávněn požádat občan nebo jeho zákonný zástupce, který dosáhl věku alespoň 15 let.
Nezbytnou podmínkou přidělení této stanice je, že žadatel je držitelem průkazu ZTP-P nebo má přiznaný některý ze tří stupňů bezmocnosti.
Doporučení i formuláře pro zřízení telefonní IS stanice je možno získat na okresních střediscích pro poradenství a sociální rehabilitaci Sdružení zdravotně postižených v ČR. Je nutno upozornit, že z titulu zrakového postižení není na přednostní zřízení telefonní stanice nárok. Telecom poskytuje výše uvedenému okruhu oprávněných občanů slevu při zřízení, překládce a při převedení ze skupinové na podvojnou nebo samostatnou telefonní stanici slevy. Dále pak jsou tito občané také osvobození od úhrady základní měsíční sazby za používání telefonní stanice.

Zpracovala JUDr. I.Marešová



** Tři dny pro zrakový trénink (Mezinárodní odborný seminář v Praze) **

Na začátku listopadu se v Praze konal odborný seminář nazvaný na první pohled trochu komplikovaně - "Speciální pomůcky a techniky při využívání těžce postiženého zraku". Pořadateli byli Česká národní společnost pro prevenci slepoty, Centrum zrakových vad a Tyfloservis SONS ČR. Akcí podobného druhu bylo v minulosti povýtce málo, ale přece nějaké. Za zmínku stojí především Evropská konference o využívání zbytků zraku pořádaná v roce 1980 (!) v Praze tehdejším Svazem invalidů a Evropským regionálním výborem Světové rady pro dobro slepých. (Hle, že v názvu instituce není zmínka o dobru slabozrakých.) Sborník referátů a dokumentů z této konference byl následně vydán pod redakcí doc. J. Jesenského, CSc. V roce 1994, čili o čtrnáct let později, zorganizovala Česká unie nevidomých a slabozrakých odborný seminář, který vedla pí Lea Hyvärinen. Obsahem byla diagnostika, zraková stimulace a trénink vidění zejména u dětských pacientů. To je ale takřka vše, alespoň pokud je mi známo.
Na tomto místě si nemohu odpustit něco málo suché teorie, terminologie a čísel bez toho, že bych jakkoli podceňoval čtenářův rozhled a rozsah vědomostí na dané téma. Jsem si ale na druhé straně dobře vědom, že problematika lidí slabozrakých stála mnohdy poněkud stranou zájmu dokonce i našich odborných tyflopedických kruhů. Prioritou často byli - přirozeně a pochopitelně - nevidomí.
Uvážíme-li však, že evropské statistiky hovoří asi o 11 milionech lidí slabozrakých a o 1 milionu nevidomých (mějme za to, že Evropa má celkem cca 800 milionů obyvatel), je vzrůstající zájem o tuto skupinu zrakově postižených zcela na místě. Slovem "slabozraký" zde nahrazujeme široce chápaný anglický termín "low vision person" a zahrnuje kromě slabozrakých i skupinu postižených, u nás dříve nazývanou poněkud nešťastně "osoby se zbytky zraku". Jinými slovy - mluvíme o skupině lidí, jimž zraková vada ještě umožňuje zrakovou práci, ale běžná brýlová korekce již nestačí. Není bez zajímavosti, že procento těchto lidí v populaci prudce vzrůstá v závislosti na věku. Zdá se, že pokročilý věk je sám o sobě nejsilnějším předpokladem vzniku zrakové vady.
Řeč čísel mluví ještě neúprosněji: přibližně 80% lidí starších 75 let má nějakou zrakovou vadu, která významně ovlivňuje jejich samostatnost v běžném životě. A jelikož se dožíváme v průměru stále vyššího věku, má každý z nás bez výjimky poměrně reálnou "vyhlídku" na možné problémy se zrakem k stáru.
Zrakový trénink, nebo chcete-li reedukace zraku, vychází z poznatku, který byl vědecky dokázán a ověřen již v 60. letech, že zrak či přesněji vidění se dá trénovat, cvičit a do jisté míry zlepšit. Nejedná se tedy o uzdravení oka v lékařském smyslu slova, ale o maximální využití té úrovně vidění, jakou mám k dispozici. Prostě, jde o to, naučit se svůj zrak používat tak, abych mohl získat jeho prostřednictvím co nejvíce informací.
Bylo by naivní se domnívat, že jedinou a postačující podmínkou úspěchu jsou speciální optické pomůcky. Divili byste se, kolik lidí si myslí, že alfou a omegou je dobrá lupa. Jistě, optimální pomůcka je ohromně důležitá, ale tím to zdaleka nekončí - ve hře je kvalita a intenzita světla, barvy a kontrast prostředí, druh činnosti, kterou dělám, jak umím využít své zorné pole, zda umím zacílit na to podstatné, zda umím pomůcku správně obsluhovat, jak si to viděné můj mozek dokáže zpracovat,... atd. Tohle všechno v sobě zahrnuje zrakový trénink.
Nyní pár slov k semináři samotnému. Místem konání byl Institut Eda Robertse v Praze 10 a zájem o účast projevili především oční lékaři, úžeji spjatí s problematikou slabozrakých, dále pak pedagogové-tyflopedi a instruktoři základní rehabilitace z Tyfloservisu.
Účastníci se sjeli z celých Čech, Moravy i Slovenska. Celé plénum čítalo okolo 35 lidí, což bylo, myslím, maximum vzhledem ke kapacitě sálu a k charakteru semináře. Přednášejícími byli odborníci ze Švédska - jmenovitě pan Örjan Bäckman (zrakový terapeut), pan Jorgen Gustafsson (optometrista), pí Kristina Tornqvist (oční lékařka) a z Polska pí Antonina Adamowicz-Hummel (zraková terapeutka). Svými expozicemi program doplnili i zástupci firem zaměřených na optické pomůcky: Eschenbach optik, spol. s r.o., Sagitta Ltd., spol. s r.o. a Low Vision International ze Švédska.
Program semináře se dotkl všech již výše zmíněných otázek využívání postiženého zraku a ještě některých dalších, které souvisejí už s vlastní praxí instruktora či zrakového terapeuta. Sem patřila především funkční diagnostika zraku, způsoby zvětšení obrazu, předepisování speciálních pomůcek a nácvik jejich obsluhy. Celý seminář byl navíc ku prospěchu celé věci doplněn popisy konkrétních případů, jak je naši kolegové ve Švédsku zdokumentovali, a rovněž jsme ocenili možnost vidět vlastní práci zrakového terapeuta "naživo", tj. na konkrétních slabozrakých lidech, které jsme za tím účelem pozvali. Touto cestou bych jim chtěl ještě jednou poděkovat jménem všech účastníků semináře. Považte, že to nebyla nijak lehká role, když máte zůstat přirozený před poměrně velkým plénem, kde na vás střídavě brebentí někdo anglicky a z druhé strany tlumočník česky a k tomu máte ještě namáhat svoje oči a říkat nahlas, jak vám to jde.
Bylo jistě nemožné směstnat do tří dnů problematiku oboru, který se jinde ve světě studuje třeba dva roky. O to koneckonců ani nešlo. Myslím, že si každý z účastníků našel v té široké nabídce oblast, která ho nějak víc zaujala a ve které by chtěl dál pracovat. A jedním z nejpodstatnějších výsledků byl zcela jasný obraz toho, že tato problematika má svoje oprávněné místo v nabídce služeb pro zrakově postižené, že stojí za to se jí věnovat a podporovat její další rozvoj v našich podmínkách. Pokud se na tomhle všichni shodneme - a já věřím, že ano - pak byl tedy první krok učiněn.
Mluvím-li o našich podmínkách, mám tím na mysli třeba tu neveselou skutečnost, že z celé republiky jedinou kvalifikovanou zrakovou terapeutkou je pí Markéta Skalická, která pracuje v Centru zrakových vad a ve Středisku rané péče v Praze. Studovala právě ve Švédsku a hlavně díky jejím kontaktům bylo možné tuto akci zorganizovat. Jediný česky píšící autor odborných publikací je doc. Ján Jesenský, CSc., který se rovněž osobně semináře zúčastnil. Snad to nezakřiknu, když prozradím, že se počátkem příštího roku chystá vydání sborníku příspěvků z celého semináře.
Možná se vám při čtení těchto řádků vtírá otázka, kdo to všechno platil.
Tedy, všichni lektoři se vzdali honorářů a na zajištění semináře se finančně podíleli IBM Praha, The Open Society Institute - Soros Foundation v Budapesti prostřednictvím nadace AWARE Europe Foundation ve Varšavě, Sagitta Ltd., spol. s r.o. Brno, Eschenbach optik, spol.s r.o. Praha, Low Vision International Švédsko, pan Zdeněk Adámek - optik Hradec Králové. Děkujeme.
Na úplný závěr bych ještě rád veřejně poděkoval Markétě Skalické, Olze Schindlerové a Dáše Moravcové za perfektní zajištění celé akce.

Radek Schindler, Tyfloservis - centrum



** Pozor na poškození zraku **

Je pravda, že oblíbená kapesní laserová ukazovátka určená pro použití při přednáškách mohou poškodit zrak?

Na tuto otázku odpovídá MUDr.Petr Souček, lékař z Oční kliniky fakultní nemocnice na Královských Vinohradech v Praze:
"Záleží na intenzitě paprsku ukazovátka. Pokud by byla vyšší než řádově jednotky miliwattů a jednalo by se o dlouhodobější osvit sítnice v místě, kterým se čte, tzv. makule, mohlo by dojít k částečnému poškození zraku."

V čem spočívá jeho ohrožení?
"Oční sítnice pohlcuje světlo o určitých vlnových délkách a přílišné nahromadění energie v jednom bodě může způsobit poškození světločivých buněk v oku, které ve svém důsledku vede ke zhoršení vidění."

Platí nějaká pravidla pro manipulaci s předměty vybavenými laserovým paprskem?
"Při běžném použití těchto výrobků k danému účelu je riziko minimální. Ale například v rukách dítěte však existuje nebezpečí jejich zneužití. Pro použití CD přehrávače, CD-ROMu i laserového ukazovátka platí zásada dodržování bezpečnostních předpisů uvedených v přiloženém návodu, v němž by měly být uvedeny také technické parametry výrobku. Pokud výrobek není takovým návodem opatřen, nedoporučuji jej kupovat."

Lucie Serbousková



** Centrum zraku a hmat v konečcích prstů **

Na zpracovávání optických smyslových vjemů se v mozku pravděpodobně podílí více než polovina nervových buněk (neuronů). Všechny tyto buňky lidí od narození nevidomých nedostávají žádné odpovídající informace. Podle toho by měly mít k dispozici volnou kapacitu.
Jak je již delší dobu známo, zrakové centrum nevidomých je drážděno nezrakovými počitky. Nyní mohli vědci prokázat, že zraková kůra při výpadku zraku skutečně analyzuje data z jiných smyslových kanálů.
Všechny smyslové modality jsou reprezentovány v kůře velkého mozku (kortexu) oddělenými startovacími místy, primárními projekčními oblastmi. Zrakové vjemy ze sítnice přicházejí do zrakové kůry v týlním laloku.
Již dlouho si vědci kladou otázku, co se děje s tímto orgánem, když není zásobován zrakovými vjemy. Při použití implantovaných elektrod se před několika roky zjistilo, že se u slepých opic aktivují zrakové neurony, když zvířata používají hmat.
Nedávno se prokázaly různými metodami takové pochody i u lidí, jak referuje psycholožka Brigitta Röderová z univerzity v Marburgu na stránkách časopisu "Psychophysiology" (sv. 34, str. 292). Při čtení Braillova písma vytvářeli nevidomí takzvané akčně korelované potenciály, elektrické reflexy v mozku, které přes zrakovou kůru přesně zaznamenával elektroencefalograf.
Metodou positronové emisní tomografie ukázali japonští vědci, že dotýkání se a dešifrování Braillova písma zvyšuje spotřebu energie v rozsáhlých oblastech zrakové kůry. Ke stejnému zjištění dospěly studie prováděné funkcionální jadernou spinovou tomografií.
Dosud nebylo zjištěno, zda aktivovaná zraková kůra přispěje k rozšifrování senzorických podráždění způsobem, odpovídajícím funkci daného počitku. Marburská výzkumnice teprve nedávno prokázala, že také sluchová podráždění vyvolávají ve zrakové kůře akčně korelované potenciály. Podle toho se zdá, že zraková kůra přispívá spíše nespecifickým způsobem.
Nelze vyloučit, že zraková kůra pouze "spolurezonuje", když jsou sousední smyslová centra při vnímání drážděna. Koneckonců se dá zraková kůra nevidomých lehce aktivovat, protože chemické procesy, zabraňující nervovým impulsům, jsou v ní oslabeny.
Funkci kůry by se dalo přesněji porozumět, kdyby se dala zapnout a vypnout stisknutím knoflíku. Přesně to se podařilo skupině vědců kolem Leonarda G. Cohena z Národního institutu zdraví v Bethesdě (National Institutes of Health in Bethesda) metodou transkraniální magnetické stimulace ("Nature", sv. 389, str. 180). Cívka, připevněná nad hlavu pokusné osoby, vyrábí při síle proudu 8000 ampérů silné pulzující magnetické pole. To proniká lebkou a indukuje výboje v nervových buňkách. Neurony se tím dočasně stávají nefunkčními.
Pokusné nevidomé osoby a kontrolní skupina osob vidících měly za úkol osahat si a identifikovat buď slepecké písmo, nebo reliéfní arabská písmena. Během tohoto úkolu se pomocí magnetické cívky dočasně vypínaly různé oblasti kůry velkého mozku. Při osahávání písmen působilo vypínání rušivě jen na nevidomé.
Během magnetické stimulace zrakové kůry dělali mnoho chyb a opakovaně informovali o zkresleném hmatovém vnímání. Domnívali se například, že chybějí znaky, že jsou špatně nahmatatelné nebo že se jim ukazují fiktivní body a znaky.
Těmito výsledky se nyní jasně prokázalo, že zraková kůra nevidomých přejímá zpracovávání taktilních podnětů a vykonává při tom nezastupitelnou práci. Vidící zjevně nenamáhají svou zrakovou kůru, když analyzují hmatové informace.
Kde přesně v mozku lidí nevidomých opouštějí taktilní smyslové vjemy své zajeté dráhy a přeskakují do nezrakového teritoria zrakové kůry, není doposud objasněno. Samy primární projekční oblasti nepřicházejí v úvahu, protože neudržují mezi sebou spojení.
Teprve nadřazená centra, která spojí zvuky, hmatové, zrakové a jiné počitky do společného vjemu, mají k dispozici potřebná spojení. Temenní lalok možná vede hmatové informace zpětnou vazbou do zrakového centra v týlním laloku.
Tato zjištění otevírají nový pohled na funkce mozku. Podle toho patrně není vůbec důležité, na kterém místě se informace zpracovávají. Různé úseky mohou být použity k téže analýze, když mají vstupní data uspořádána. Jak se zdá, kompenzují z tohoto důvodu mnozí nevidomí svůj deficit zvýšenými výkony v jiných smyslových kanálech, například sluchem nebo hmatem.

Rolf Degen
(z listu Frankfurter Allgemeine Zeitung přeložila Jiřina Holeňová)



** Operace šedého zákalu laserovým fakoemulzifikačním přístrojem **

Na sklonku listopadu 1998 přinesl denní tisk agenturní informaci o první operaci šedého zákalu laserovým fakoemulzifikačním přístrojem v České republice.
Pacientkou byla jedenasedmdesátiletá žena, která již dříve podstoupila operaci šedého zákalu druhého oka ultrazvukovým přístrojem.
Operace se uskutečnila v plzeňské Vojenské nemocnici a operatérem byl vedoucí lékař kataraktové chirurgie OFTA Plzeň primář MUDr. Michal Janek.
Principem je - zjednodušeně řečeno - skutečnost, že zkalená čočka se rozpustí laserovým paprskem, vysaje a nahradí novou nitrooční čočkou.
Při této příležitosti jsme požádali operatéra o bližší obeznámení s danou problematikou; přinášíme je díky laskavému pochopení plzeňského očního specialisty v nezkráceném původním znění jako vůbec první časopis:

1. června 1998 se v německém Norimberku konalo první mezinárodní symposium o využití laserového fakoemulzifikačního přístroje v oční chirurgii. Přístroj vyvinula německá firma AESCULAP MEDITEC, která toto symposium garantovala.
Ústy významných očních chirurgů ze Spolkové republiky Německo, Itálie, Francie a Španělska zde byly prezentovány první výsledky operací šedého zákalu laserovým fakoemulzifikačním přístrojem a zhodnoceny i další možnosti využití tohoto přístroje v oční chirurgii, zejména při operaci zeleného zákalu - glaukomu.
Mezi zhruba dvěma sty účastníky byli přítomni i dva lékaři očního laserového a mikrochirurgického centra OFTA Plzeň, které je referenčním pracovištěm firmy Aesculap Meditec.
OFTA má několikaleté zkušenosti s laserovým odstraňováním refrakčních vad právě lasery od zmíněné firmy. Loni OFTA rozšířila nabídku svých služeb o odstraňování různých kožních výrůstků, cévních a pigmentových míst a tetováží, rovněž laserem od Aesculap Meditec. Začátkem roku 1998 jsme zde zahájili operace šedého zákalu.
Na zmíněném norimberském sympoziu nám byla nabídnuta možnost operovat šedý zákal laserovým fakoemulzifikačním přístrojem; tak v polovině loňského roku jsme se stali po Spolkové republice Německo, Itálii, Francii a Španělsku pátou evropskou zemí, kde lze operovat šedý zákal i laserem.
Přístroj jsme získali opět od firmy Aesculap Meditec jako jeho referenční pracoviště z prostředků OFTY. Od jeho instalace německými odborníky pravidelně operujeme určité typy šedého zákalu.
Loni 20.listopadu jsme pořádali na operačním sále očního oddělení Vojenské nemocnice v Plzni seminář " Živá chirurgie", spočívající v přímém přenosu operace šedého zákalu do přednáškového sálu, kde pořad na velkoplošné obrazovce sledovali další oční chirurgové a lékaři, kteří se problematikou operace a léčby šedého zákalu zabývají.
Cílem těchto akcí, které jsou v dnešní době běžné, je výměna zkušeností operujících s přihlížejícími, demonstrace nejmodernější operační techniky a operačních postupů, včetně implantace moderních umělých nitroočních čoček. Při této příležitosti jsme veřejně prezentovali laserový fakoemulzifikační přístroj k extrakci katarakty.
Semináře "Živá chirurgie" se aktivně zúčastnili špičkoví čeští odborníci v operacích šedého zákalu fakoemulzifikací. Je to generace, která tento typ operace u nás zahájila a nadále rozvíjí: prof. MUDr. Pavel Kuchynka, CSc., přednosta oční kliniky v Praze na Královských Vinohradech, předseda České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie, prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc., přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, předseda České oftalmologické společnosti, doc. MUDr. Šárka Pitrová, CSc., vědecká sekretářka České oftalmologické společnosti, primář MUDr. Zdeněk Mazal, přednosta očního oddělení nemocnice v Mladé Boleslavi, primář MUDr. Petr Mašek, CSc., přednosta očního oddělení Městské nemocnice v Ostravě, a primář MUDr. Michal Janek, vedoucí lékař kataraktové chirurgie pořádající OFTY Plzeň. Všichni jsou členy výboru České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie.
Tým operujících předvedl dokonalou operaci šedého zákalu s implantací měkké - ohebné - nitrooční čočky s bezstehovým uzávěrem operační rány tak, jak to vyžaduje současná úroveň této operace ve světě. Hlavní cíl operace - spokojenost pacientů - byl dosažen. Při kontrole den po operaci měli všichni normální zrakovou ostrost, normální nitrooční tlak a klidné oči.
Současný stav operace šedého zákalu se opírá u nás i ve světě o dokonale propracovanou techniku fakoemulzifikace ultrazvukovými přístroji. Principem operace je rozmělňování zkaleného jádra čočky ultrazvukovou energií. Operace docílila takové úrovně, že doba fakoemulzifikace se počítá na vteřiny, v rukou zkušeného chirurga je maximálně bezpečná, probíhá otvorem 2,5 milimetru, který se před implantací měkké nitrooční čočky rozšíří asi o 1 - 1,5 milimetru.
Po zavedení umělé nitrooční čočky se rána uzavírá pouhým přiložením horní a dolní části operačního řezu k sobě, pacient vstává a odchází domů. Návrat zrakových funkcí, pokud byl pokles způsoben pouze šedým zákalem, je prakticky okamžitý.
I přes uvedenou současnou dokonalost ultrazvukové fakoemulzifikace se hledají ještě další alternativní způsoby extrakce zkalené čočky z lidského oka.
Nejdále je asi vývoj laserového fakoemulzifikačního přístroje, který využívá k rozmělňování zkaleného jádra čočky laserovou energii.
Tento způsob operace šedého zákalu dnes ještě zdaleka nedosahuje technické dokonalosti ultrazvukové operace, hlavně v časové relaci. Obecně řečeno - operace trvá déle, ale prodloužení oku neškodí díky použité energii, která je na druhé straně pro určité tkáně oka šetrnější než ultrazvuk.
Dalším, dnes ještě nevyřešeným problémem je vhodnost použití z hlediska tvrdosti jádra zkalené čočky. Zatímco ultrazvukem lze dnes vyřešit téměř každý typ šedého zákalu, pro laserovou fakoemulzifikaci jsou při dnešních zkušenostech vhodné pouze měkčí, nezralejší formy katarakty.
Výhodou je průměr pracovní koncovky laserového přístroje proti ultrazvukovému: operaci lze provést operačním řezem o velikosti pouhého jednoho milimetru. Tento otvor je nutno před implantací rozšířit na požadovanou velikost dle průměru připravené umělé nitrooční čočky.
O zmíněných poznatcích byly i závěry přednášejících v Norimberku. Osobně jsem rád, že na příštím sjezdu budeme moci prezentovat naše první zkušenosti s operací šedého zákalu laserovým fakoemulzifikačním přístrojem na našem pracovišti.
Jak již bylo poznamenáno, OFTA Plzeň, spol. s r.o., je pracovištěm, které nabízí zejména oční refrakční operace, kosmetické kožní operace a operace šedého zákalu.
Problematika odstranění šedého zákalu je velmi aktuální, ročně přibývá v České republice kolem pěti tisíc operací. V roce 1997 bylo provedeno téměř 47 000 těchto výkonů. V OFTĚ jsme za loňský rok zaznamenali přes devět set extrakcí katarakty. Operujeme na dokonalých přístrojích renomovaných firem, operaci provádíme ambulantně.
Operace šedého zákalu je plně hrazena zdravotními pojišťovnami.

primář MUDr. Michal Janek, vedoucí lékař kataraktové chirurgie OFTA Plzeň



** "Chodím-li s bíločervenou holí, nejenže nevidím, ale ani neslyším" **

Ve Velké Británii usoudili, že by bylo vhodné, aby se veřejnost dozvěděla, a to pokud možno v šíři co největší, kdo a proč vlastně vychází do ulic s bíločervenou holí. A že by měli vědět, jak se k lidem s kombinací těžkého sluchového a zrakového postižení - tedy hluchoslepým - chovat.
Vyvrcholení kampaně na podporu anglických hluchoslepých, v týdnu mezi 22. - 27. červnem, bylo symbolicky naplánováno na den 118. výročí narození Heleny Kellerové, ve světě nejznámější hluchoslepé ženy.
Dnes totiž mnoho stejně postižených lidí používá na veřejnosti bíločervenou hůl, a to zejména proto, aby dali svému okolí, a zvláště pak řidičům, najevo, že nejenom nevidí, ale navíc ani neslyší. Sdružení hluchoslepých se domnívá, že zásluhou této pomůcky by se mělo výrazně snížit riziko případných dopravních nehod, a to zejména v době, kdy se hluchoslepí po ulicích pohybují bez doprovodu školeného asistenta.
Bezpečnější pohyb by měl takto postiženým lidem usnadnit přístup k běžně využívaným službám. V důsledku toho lze rovněž předpokládat, že současně bude docházet i ke zvyšování jejich sebevědomí, což by se mělo kladně projevit i snížením jejich izolovanosti. A pokud bude okolí vědět, s kým že se to na veřejnosti vlastně potkává, budou určitě i rozpaky z případného kontaktu mizet daleko rychleji.
Spolu s obeznámením o významu bíločervené hole se tedy veřejnost zároveň dozvídala, jak s hluchoslepými osobami komunikovat a jakým způsobem jim lze poskytovat další vhodnou pomoc.
Tyto informace byly šířeny zejména v rozsáhlé obchodní síti, dále v bankách a na autobusových a železničních stanicích. Výraznou měrou kampaň podpořilo i Ministerstvo dopravy v čele se zplnomocněným zástupcem, členem Dolní sněmovny Johnem Prescottem, jakož i všichni členové obou sněmoven, a to bez rozdílu stranické příslušnosti. Navíc se každý z žadatelů o řidičské oprávnění zasloužil o to, že řidiči v době kampaně nacházeli za stěrači svých automobilů oznámení dopravní policie s následujícím textem: "Až na silnici potkáte někoho s bíločervenou holí, zvyšte, prosím, svoji pozornost, protože potkáváte člověka, který vás nejenom nevidí, ale ani neslyší."
Svou pomocí přispělo i mnoho dalších dobrovolníků, mezi kterými nechyběli samozřejmě ani čtenáři časopisu Talking Sense. Někteří z nich se rozhodli podpořit význam kampaně tím, že osobně oslovili poslance svého volebního obvodu. Jiní se zase jali na různých veřejných místech, jako třeba na autobusových zastávkách, vyvěšovat informační plakáty.

(z časopisu Talking Sense přeložil Karel Čermák)



** Zvědavost a přátelství **

Kdysi dávno, ještě za existence Svazu invalidů (ani už si nepamatuji, kolik je to let), k nám do Teplic jezdila Pavlínka Sykáčková. Byla z Chomutova. Zjistila jsem brzy, že jsme přibližně stejně staré a stejného povolání - dětské sestry. Obě jsme tehdy pracovaly, já na dětském odělení v Teplicích a ona v Chomutově. Čas plynul a my jsme se občas setkaly a také si psaly. Nemoc zabránila letos Pavle zúčastnit se naší rekondice v Krkonoších a tak jsem slíbila návštěvu v Chomutově po návratu z ní. Jenomže sliby - chyby, nějak bylo stále co dělat, dny utíkaly a už tu byl měsíc poslední - prosinec.
Dostalo se mi do ruky čtvrté číslo Oblastníku pro severozápad, vydávaného SONS v Karlových Varech. Čtu a co nevidím? Dne 19.prosince je v Chomutově vánoční posezení s tombolou, hudbou a pohoštěním. Rozhodla jsem se okamžitě a volám telefonem Pavle, abych zjistila, kdeže je u nich Cihlářská ul. a v ní středisko SIA. Pavla reaguje nadšeně a zve mne nejdřív k sobě, její bydliště je blízko náměstí a to najdu snadno. A na tu slávu půjdeme pak odpoledne společně. A tak se také stalo.
Samozřejmě jsme nejdříve probraly, co se dalo - jsou z nás obou už starobní důchodkyně, také mohli kompetentní lidičky vymyslit nějaké lepší oslovení nás, co více pamatujeme! Ale co, každý se cítí mlád, jak sám chce.
Po obědě odcházíme k autobusu, kousek se svezeme a už se proplétéme mezi paneláky k cíli. Zasedací místnost e plná, na stolech chleby s pomazánkou a zeleninou, které včera, tedy ty pomazánky, připravily pilné ženské ruce (to mi prozradila kamarádka Pavla), hbitá obsluha nosí pití dle přání (nám stačila dobrá voda), za chvilku se nosí vánoční pečivo a z přehrávače zní hudba. Prohlížím si vystavené věcičky do tomboly, jsou tam mýdla, skleněná konvička na čaj, sklenice kyselých okurek, pečivo, slepecké kalendáře i kalendáře větších rozměrů - od sponzorů, kšiltovky, šicí potřeby a mnoho jiného. Na dalších stolech jsou vystavené dárky od děvčat ze zdravotnické školy - upletené bačkůrky a ponožky, uháčkované chňapky, ušité polštářky. Z těchto věciček každý z nás obdržel něco - bylo to milé překvapení. Zahajuje se a děvčata z 2.B zdravotnické školy v Chomutově začínají zpívat koledy, recitují Seifertovu Vánoční píseň, jedna z nich hraje na zobcovou flétnu a poslední koledu již zpíváme všichni. Stromeček je vyzdoben po staročesku - perníčky a jiným pečivem, jen svíčky jsou elektrické. To kvůli bezpečnosti.
Velký zájem je o lístky do tomboly a pak ta zvědavost, zda něco vyhrajeme.
Pavlínka je velmi úspěšná, ze 13 zakoupených lístků bylo vylosováno 9 a já jsem také spokojená - z 10 lístků 6 vylosovaných, odnáším si domů milé dárky. Co ale hřeje více, jsou navázaná nová přátelství a slib, že se sejdeme častěji nejen u nich, ale třeba i v Teplicích, vždyť se můžeme jeden od druhého něčemu novému přiučit!
Po odpoledním zasedání Oblastní koordinační rady jsou mezi námi také přátelé z Karlových Varů - Pavel, Jana, Petr a další. Pavel Rogaczewski si bere slovo a hovoří nejen o tom, co se dělo v končícím roce, ale hlavně mluví o tom, co se plánuje na rok 1999. A věru není toho málo - 18.března zájezd do Weidenu spojený s návštěvou bazénu, 27.března zájezd do Polska, 16. - 18.dubna sportovní aktivity v Karlových Varech, 29.června - 10.července 99 rekondice na Vysočině a spousta dalšího - vše bude uveřejněno v jarním Oblastníku.
Dochází také k zaslouženým odměnám dobrých pracovníků, mohu jen závidět, kolik jich v této oblasti mají.
Zpíváme, bavíme se, konzumujeme dobroty a slibujeme si, že na sebe nezapomeneme. A tak se těším už teď na to setkání další.

Růžena Slavíková



** Vánoční překvapení **

Bylo to v pátek, šest dní před Štědrým dnem. U dveří mého bytu, kde už roky bývám sám, někdo zazvonil. Trochu mne to překvapilo. Bylo něco po osmé ráno a to mívám návštěvy jen mimořádně. S pomocí chodítka, které mi po poslední mozkové příhodě zhotovil syn, jsem přispěchal otevřít. Protože nevidím, ptal jsem se ještě při zamčených dveřích na jméno časného návštěvníka. "Jméno vám asi nic nepoví, ale dovezl jsem pro vás invalidní vozík." Snažil jsem se rychle otevřít, ale ruce se mi nezvykle třásly od překvapení. Už jsem totiž nedoufal v to, že mi vozík dají.
Neznámý pán vozík složil, nechal mi ohmatat, jak se nasazují opěrky na nohy, jak se zabrzdí, aby při nasedání vozík neujel a já si vyzkoušel, jak se v něm sedí.
Ale ouha! Zjistili jsme, že jedna pneumatika je prázdná a nedá se napumpovat! Nezbylo nic jiného než vozík odvézt zpět a buď vyměnit kolo, nebo vozík. Když neznámý odjel, vzpomněl jsem si, jaká to byla až do tohoto dne strastiplná pouť.
Začalo to vlastně v den, kdy naše odbočka SONS ve Vrchlabí uspořádala spolu se smíšenou organizací zdravotně postižených výstavku kompenzačních pomůcek.
Dohodl jsem se se členy rady, že se mě pokusí tam nějak dopravit. Mám totiž zbytky zraku a chtěl jsem si vyzkoušet TV lupu. Dvě firmy tam tehdy vystavovaly invalidní vozíky. Protože bydlím nedaleko kulturního domu, kde se výstava konala, přátelé si vypůjčili jeden z vystavených vozíků a přijeli s ním pro mne. Zkusil jsem si kousek cesty jet sám na vlastní ruční pohon. Byl jsem po několikáté mozkové příhodě a tvrdě jsem cvičil. Ruce mi už sloužily dobře, i když dodnes se mi nevrátil cit do prstů natolik, abych dokázal číst bodové písmo. Šlo mi to a byl jsem z toho celý pryč. Přátelé mi sice museli radit, kterou rukou víc zabrat do zatáčky, ale sám před sebou jsem povyrostl. Proto asi moje zklamání nad tím, že žádný z předváděných přístrojů mi neumožní číst nebo vidět do dálky, nebylo tak zdrcující. Zatoužil jsem po vozíku. Ptal jsem se na cenu. Prý kolem osmi tisíc. Chtěl jsem jej ihned koupit, ale všichni mi to rozmlouvali, že prý na to mám nárok.
Pak nastala ta osmiměsíční strastiplná pouť. Vydal jsem se z průvodcem za ortopedem. V čekárně bylo lidí plno, ale přece jsme se dočkali. Průvodce šel se mnou samozřejmě dovnitř. "Tak co je pánovi," zeptal se pan doktor průvodce.
Odpověď ho asi zaskočila: "Pan Nyklíček jenom nevidí a obtížně se pohybuje, ale slyší dobře, myslí mu to a má jenom potíže při chůzi, takže vám své přání poví sám." Pan doktor byl u mne v nemocnici na vizitě než mě propustili po poslední příhodě domů, takže mou diagnozu znal. Nedalo mu to a znovu se obrátil na mého průvodce: "A vy jste kdo?" - "Já jsem průvodce. Jsme oba členy Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a pan Nyklíček mě o doprovod požádal." Lékaři to zřejmě nestačilo a ptal se dál: "A mne byste taky někam doprovodil?" - "Pokud byste neviděl a já měl čas, tak samozřejmě." Pak už jsem se ke slovu dostal já sám. Pověděl jsem, jak jsem se na vozíku povozil a jak se těším na to, až jej budu mít.
Pak plynul čas. Přítel, který mne tehdy doprovázel, ke mě nepravidelně chodí. Pokaždé jsem se ho ptal, jak jsme daleko s tím vozíkem. Požádal jsem o pomoc mého ošetřujícího lékaře, jinak také člena naší odbočky. Při hodnocení výsledků práce naší odbočky byl můj vozík jedním ze dvou nesplněných bodů. Protože o své činosti pravidelně informujeme i v měsíčníku PULS vydávaném Městským úřadem, objevilo se povídání o mém vozíku i tam. Dokonce bylo napsáno, že to členové odbočky považují za nehumánní a necitlivý přístup těch, kterým vyřízení leží v zásuvce pracovního stolu.
Do čtrnácti dnů po vyjití těchto řádků jsem měl vozík doma. Jsem spokojen. Zatím trénuji po bytě a příchozím předvádím, jak mi to jde. Budu si muset nechat snížit prahy, ale vnuk je truhlář, takže by to mohlo být brzy. Už se těším na jaro. Trochu mne zchladil přítel, který byl od počátku celého jednání se nmou.
Budu totiž potřebovat snést vozík z prvého poschodí před dům a jako nevidomý nebudu moci sám jezdit jinde, než v parku. Náš park je ale překrásný. Však se někdy přijďte podívat a osahat si věkovité stromy a přijďte chvilku pobejt!

Oldřich Nyklíček



** Za pomoc platím slovem **

"Potřebujete přejít?" Cítím, že otázka není jen pouhá zvědavost. Ten člověk má dobré srdce a chtěl by mi pomoci. Přešli jsme. Má však dobré vůle ještě víc.
"Kam teď?" Když oznámím můj cíl, zklamaně konstatuje, že neví, kde to je. Okamžik váhá. Nestačím ani říct, že další cestu zvládnu sám. Obchází kolemjdoucí s otázkou, jestli nejdou také mým směrem. Na jejich údiv musí pracně něco vysvětlovat, něco o nevidomém, kterého by rád doprovodil a nezná cestu. Smutně se vrací a omlouvá se. Nikdo tím směrem zrovna nejde. Mé díky odmítá s velkými slovy.
"Musíme si přece pomáhat. Nikdy nevíme, kdy budeme sami něco potřebovat." Jsem trochu zaskočen. Jak by asi nevidící mohl pomáhat takovému zdravému čiperovi?! Přijal by vůbec nabídnutou pomoc? Přece jen si vzpomínám na hezký pocit z pomoci druhému.
V nočních hodinách u mne zastavilo auto. Řidič už dlouho hledal určitou ulici. Už skoro svou otázku ukončil, ale nedopověděl. Cítil jsem, že si právě všiml mé bílé hole. Náhodou jsem to místo dobře znal. Popsal jsem mu cestu stejně podrobně, jak nám to instruktoři dělají při výuce prostorovky. Sice uznale, ale přece pochybovačně se rozjel a já měl dobrý pocit. Proto také neodmítám nabízenou pomoc, když je to jen trochu možné, to je, když mi ta pomoc neublíží. Možná, že někdy po díku za nesčetné služby touží i naši v rodinách. Proč je neprojevit? I já mám hezký pocit, když je má pomoc v rodině přijata a jsem za ni případně pochválen.

Viktor Sedlář



** Beseda na dálku **

Už mnohokrát jsem vás, milí přátelé, známí i neznámí, chtěl vyzvat ke spolupráci na sebrání různých historek a příběhů z našeho života, které nějak souvisí s naším handicapem. Ty se vyprávějí u vína či piva na besedách, schůzích, či spíš po jejich skončení, kdy je čas na přátelské klábosení. V těch příbězích je nejen humor, ale také to "zrníčko" poučení, jak je známe z povídek a fejetonů nezapomenutelného Pana učitele, Rudolfa Krchňáka. Pro nás dříve narozené by taková sbírka historek a trapasů byla úsměvnou vzpomínkou na protagonisty těchto příběhů, kteří nás již opustili, ale právě ve vzpomínkách s námi zůstávají. Pro ty mladší to bude svědectvím o naší lidské podstatě a také povzbuzením v jejich zakopnutích s bílou holí.
Dnes máme možnost nejen takové příběhy sepsat, ale také si je poslechnout na kazetě v podání jejich autorů a titulních hrdinů. S touto myšlenkou jsem se obrátil na podzim na zrakově postižené šachisty. Chtěli jsme si je shrnout a pobavit se jimi při zakončení roku 1998.
Vycházím tedy ze získaných zkušeností a tak vím, že se takové dílo nepodaří uzavřít během několika týdnů. Proto se na vás obracím se svou výzvou už na začátku roku, abychom do konce roku 1999 dali dohromady alespoň jednu kazetu, na kterou by pak mohly navazovat další. Jsem ochoten ujmout se shromažďování příspěvků na kazetách, jejich kopírování a následného rozesílání všem, kdož se tohoto podniku chtějí zúčastnit. Myslím, že každý z nás má takových příběhů z rekondičních pobytů, z kurzů sebeobsluhy a prostorovky, ale také z toho denodenního života dost a dost, a pokud je trochu opepříme humorným kořením a uvedeme vlastním hlasem, tak to bude něco jako přátelská beseda na dálku.
Protože někomu může rozhodování a rozmýšlení nad takovou spoluprací trvat i několik měsíců, tak bych prosil všechny účastníky a spolupracovníky na tomto díle, aby byli trpěliví a nespěchali příliš na vrácení své kazety, která by jim byla zaslána ke konci roku s nahrávkami ostatních zainteresovaných.

Své příspěvky se svou přesnou adresou zasílejte na adresu:
Jan Juráň, Přerovská 273/7, Bochoř, 750 02, Přerov 2.
Už dnes se těším, že se přidáte v hojném počtu a stanete se tak spolutvůrci "Besedy na dálku"!

Jan Juráň



** Nesimulovaný závod v simulované střelbě **

V sobotu 5. prosince uspořádala Střední policejní škola v Praze střelecký závod pro nevidomé v simulované zvukové střelbě z pistole a závod v projekční střelbě pro neslyšící a průvodce. Soutěž v simulované střelbě nebyla jen propagačním závodem, ale ředitel soutěže, podplukovník Sosna si přál, aby se tentokrát přihlásili zkušenější závodníci. Přijeli sportovci z Karlových Varů, bohužel Ostravským to tentokrát nevyšlo, ale i tak se sešlo na startu 11 závodníků. Loňský vítěz Stanislav Gaňa svojí pozici neobhajoval a tak vyhrál autor tohoto článku nástřelem 92 kruhů. Druhá byla Anna Slavíková nástřelem 91 kruhů a třetí Erika Gaňová s výkonem 88 kruhů. Projekční střelbu vyhrála Alena Řeháková, druhý byl Vladimír Řehák a třetí Jan Síla. Všichni na stupních vítězů byli z TJ Zora Praha.
Vedení, pracovníci a frekventanti Střední policejní školy nám vytvořili příjemné prostředí a pohodu pro vlastní závod, připravili hezké ceny pro vítěze, ale i naše žaludky byly spokojené s obětavou péčí. Byl to zkrátka opět pěkný den strávený v policejní škole, který nám rozšířil náš střelecký kalendář a moc nás těší, že se našli lidé, kteří jsou pro zdravotně postižené ochotni něco a konkrétně opakovaně udělat.

Miloš Slavík



** Zora opět vítězem **

Za účasti 13 tříčlenných družstev uspořádala TJ ZORA Praha v sobotu 5.prosince 1998 na čtyřdráhové kuželně Čechie Karlín 12.ročník Vánočního turnaje.
V soutěži družstev podalo celé trio "áčka" Zory (Webr, Kořenek a Nývltová) nejvyrovnanější výkony a tak po zásluze výsledkem 1593 body s přehledem zvítězilo.
Zopakovali si tedy prvenství, které v říjnu v silné mezinárodní konkurenci získali na turnaji v Rokycanech. Ambiciózní brněnská Lokomotiva (Vitouch, Kačírek a Pánek) se tentokráte musela spokojit s druhým místem - 1551 bod. Třetí místo vybojoval SKK Rokycany (Peřinka, Hrabák a Fair) se ziskem 1538 bodů.
V nejméně obsazené kategorii B1 (nevidomí) se prosadili slovenští účastníci.
Zvítězil Miroslav Murin (486 bodů) před Annou Vnekovou (466 bodů) - oba z Lučivné.
Třetí místo obsadil Jan Konopka z Michálkovic (386 bodů).
V kategorii B2 (prakticky nevidomí) Brňané mezi sebe na přední místa nikoho nepustili. Suverénem celého turnaje se stal František Pánek se svými 549 body.
Blahoslav Kačírek dosáhl tentokráte jen 518 bodů a Marie Kulhánková 511 bodů.
Mezi slabozrakými (B3) bylo na předních místech nejvíce našlapáno. Zvítězil Jan Hrabák z SKK Rokycany (535 bodů). Stejného výsledku - ale o shozenou devítku méně - docílil i Václav Webr z pořádající jednoty. Třetí místo patřilo jeho oddílovému kolegovi Josefu Kořenkovi za 530 bodů.

Jiří Reichel



** Bylo slyšet jen tikot hodin **

Takové vám to bylo ticho, a přitom v místnosti bojovalo 18 dětí. Pravda, vsedě, rukama jen trochu, zato však hlavou. Ano, jak jinak, je řeč o šachovém turnaji.
Ten uspořádala TJ Zora Praha za výrazného finančního přispění Všeobecné zdravotní pojišťovny a několika dalších sponzorů. Hrál se od 11.do 13.prosince v internátě Základní školy pro děti se zbytky zraku v Praze-Butovicích. Vedení školy má pro tuto akci už několik let mimořádné pochopení a chci mu touto cestou opravdu poděkovat.
Vánoční turnaj, jak se tato akce nazývá, je už tradiční předvánoční šachová událost pro žáky, členy šachových kroužků. Ti se na ni pravidelně sjíždějí ze všech speciálních škol pro zrakově postižené z celé republiky. Bylo tomu tak i tentokrát. Pouze dětí bylo méně než jindy. Některým v účasti zabránila nemoc, někde chyběly finance a některé jely na závody v lyžování, které bohužel probíhaly v tom samém termínu, takže chybělo asi 15 dětí, od nichž jsme účast očekávali. Škoda! S tím však musí pořadatelé počítat, že se něco takového může přihodit.
Turnaje se nakonec zúčastnily děti z Litovle, Brna, ze školy v Koperníkově ulici v Praze a domácí z Butovic. Jak jsem řekl, některé děti chyběly, například z Opavy a také pozvané děti z Levoče. Všechny se sice řádně omluvily, nicméně chyběly. Partií mohlo být tudíž víc, mohly být ještě zajímavější a hlavně by si mezi sebou zahráli ti, kteří spolu nehráli třeba ještě vůbec. I to má svůj význam, poznávat nové a nové soupeře.
O prvenství tedy mezi sebou tentokrát bojovali pouze žáci z Litovle a domácí z Butovic. Pořadím by býval mohl trochu zamíchat Martin Dráp z Koperníkovy, ale ten pro nemoc také chyběl. Na prvních místech proto skončili již nám známí hráči a hráčky. Vítězem se stal Luboš Chlanda z Butovic se ziskem 6,5 bodu ze sedmi možných, což je jistě dobrý výsledek, druhá byla Veronika Šubrtová z Litovle, která získala jen o půl bodu méně - také kvalitní výkon, a třetí Mirek Pavlík z Butovic s pěti body. Ani to není překvapení.
Ten nejhezčí okamžik pro děti i pro pořadatele však nastal při vyhlašování vítězů. Každý hráč, tedy všech 18 dětí si mohlo vybrat z mnoha cen, které věnovaly firmy Sony, Philips, Spektra, Nadace Hvězda, Bonton a další, takže všichni si mohli z Prahy, z Vánočního šachového turnaje něco pěkného odvézt. Možná, že někteří si cenu schovají až přímo pod stromeček.

Luboš Slavík



** Opožděné mistrovství **

Za velmi náročných sněhových a povětrnostních podmínek se ve dnech 11. až 13. prosince 1998 uskutečnilo na Černé Hoře v Krkonoších Otevřené mistrovství v běžeckém lyžování zrakově postižených. V pátek při příjezdu bylo -18 stupňů C, v sobotu během tréninku -9 stupňů a při nedělních závodech +3 stupně C.
Za dobrou organizaci soutěže zaslouží uznání nový předseda sekce běžeckého lyžování Českého svazu zrakově postižených sportovců Petr Jakl.
V žákovské kategorii se mistry republiky v běhu na 3 kilometry stali: Martina Baláková z Brna (B3), Jindřich Omyla z Opavy (B2), Markéta Kulhánková z Brna a Jiří Šrom z Opavy - oba open.
Mezi juniorkami mistrovské tituly v běhu na 4 kilometry získaly Klára Bechová z Prahy-Butovic (B3) a Věra Kuželová z SK Stella Praha (open).
V běhu na 6 km junioři se stali mistry republiky:Tomáš Hromádka z Prahy-Butovic (B1), Jan Mrázek z Brna (B2), Martin Štěpánek - Praha, Koperníkova (B3) a Viktor Procházka z Brna (open).
Mezi ženami v běhu na 4 km byly nejúspěšnější Pavla Francová (B1), Miroslava Sedláčková (B2) a Pavlína Hilbertová (B3), všechny z SK Slavia Praha.
V kategorii mužů v běhu na 8 km mistrovské tituly získali: Marek Šimíček z Baníku Ostrava (B1), Jiří Reichel z SK Slavia Praha (B2), Libor Kubíček z Baníku Ostrava (B3) a David Malý z SK Stella Praha (open).

Milena Valníčková



** Změna otevírací doby **

Změna otevírací doby prodejny tyflopomůcek v Krakovské 21, Praha:


** Inzerce **

Hledám někoho, kdo by mi pomohl s učením angličtiny prostřednictvím dopisování v Braillově písmu.
Zn.: Anglický zkratkopis je vítán


[Domů | Zpět]
Náměty a připomínky zasílejte na: web@braillnet.cz
Copyright © 1995 - 1999 SONS