Rec: Dávno utichly boje, i vítr odvál dunění kopyt někam tam, kde
     se vyprahlá poušť trávy snoubí s obzorem, dávno pohasl lesk
     v očích dívky, již osud zanechal tak samotnou, se srdcem
     navždy, navždy prázdným.
    D                       G
1. Déšť ti, holka, slepil vlasy,
       A                        D
   z tvejch očí zbyl prázdnej kruh,
                           G
   kde je zbytek z tvojí krásy,
    A                  D
   to ví dneska jenom Bůh.

2. Na kopečku v prachu cesty
   leží i tvůj generál,
   v ruce šátek od nevěsty,
   ale ruka leží dál.

3. Tvář má zšedivělou strachem,
   zbylo v ní pár dětskejch chvil,
   proužek krve stéká prachem,
   déšť slepil vlasy jak jíl.

4. A z celý jižní squadrony
   nezbyl ani jeden muž,
   v Montgomery bijou zvony,
   déšť ti smejvá ze rtů rúž.

Rec: Nedočkáš se, holka, svý jižní eskadrony,
     tý velký chlouby nás, mrtvejch všech,
     dříve najdeš hroby mezi stromy
     anebo šest stop hlíny tam, v těch smutnejch zdech.

5. Na kopečku v prachu cesty
   leží i tvůj generál,
   hm ...

Rec: Vím, že nejsem sama, které osud odepřel jedinou lásku, a
     také vím, že tak jako mně, i mnoha jiným se stále vrací ono
     tragické "proč".